mrňavka

Lucinka obohatila naši už tak početnou smečku naprosto nečekaně a náhle - na svět se začala drát s měsíčním předstihem. V důsledku toho nejen, že jsem neměla sbalené věci do porodnice, balila se těsně před odjezdem a díky tomu jsem měla jen polovinu potřebných věcí, ale také jsem neměla čas na to, abych se začala stresovat obavami z blížícího se porodu.

Jestliže Nela byla naprosto hodné, neškodné a nicneničící stvoření, Jess se sem tam na něco podíval zblízka svými zoubky a s pořízením Sáry už jsme si říkali, že je něco špatně, neb usilovala o páníčkovo zdraví a jeho zdravý rozum, pak je Lucka jejich zdatnou následovnicí - tohle malé a sladké stvoření se vylouplo krátce po narození v malého tyrana a trapitele, který vehementně usiluje o zdravý rozum nejen maminčin, ale i tatínkův. A zcela otevřeně a na rovinu můžu říct, že pokud by tento trend měl pokračovat, pak rezolutně odmítám pořízení dalšího psa (byť bychom ho v případě ničící a terorizační nouze mohli vyšoupnout ven), ale i dalšího potomka (toho se totiž ven tak snadno nezbavíme) - to by patrně někdo z nás nemusel přežít ve zdraví.