Chovatelská stanice BOHEMIA BAY - Beauty Bee Indyk (sheltie - šeltie - shetland sheepdog) a Mabel Černý trůn (dobrman - dobermann), fotogalerie, psí sporty, štěňata a mnoho dalšího.

mrňavka - první rok

1. měsíc

18. 07. 2009 Ajajaj, co se to děje??? Uááááááááááá, kde to jsem? Jak jsem se to sem dostala? A kdo je tohle? Cože? Tatínek? Maminka? Hurá! Tak už konečně vím, jak vypadá mamka zvenku!
„A je to tady - 1 nestřežený okamžik, 8 měsíců čekání a na světě je 47cm a 2,6kg velký uzlíček jménem Lucka, který na rodiče poprvé zařval z plných plic ve 14:47.“
19. 07. 2009 Včera mě nechali dvě hodiny u maminky a pak mě někam odvezli. Brečelo tam spoustu miminek, tak jsem se k nim přidala - maminka v nedohlednu a co já tady tak sama? Mamka za mnou přišla na chvíli večer a zkusila mě nakrmit, ale řeknu vám, je to nešika a vůbec jí to nejde. Pak zas odešla, prý dnes musí spát někde jinde. No to snad nemůže myslet vážně, že mě tu nechá samotnou?
20. 07. 2009 Opět tři chabé návštěvy maminky s jejím následným odchodem. Až odpoledne se konečně přestěhovala sem za mnou a můžu být s ní. Abych se předvedla v tom nejlepším světle, pořád jen spinkám a i na krmení mě musí budit. No ale zadarmo jí to nedám - prsa má tak nějak neforemné, z těch já pít nebudu. Takže jestli chce, ať se snaží mě nakojit, já si ani necucnu, protože stejně vím, že mě nakonec nakrmí ze stříkačky!
21. 07. 2009 Maminka mě ve dne v noci zkouší kojit a následně mě dokrmuje (respektive krmí - jak jsem řekla, proč se namáhat se sáním z prsu, když vím, že to jde i podstatně snáz?) ze stříkačky, paňdoktorky jsou spokojené, jak jsem začala pěkně přibývat na váze a maminka? Ta začíná mít moc pěkné a slušivé kruhy pod očima :)
Zjistila jsem, že je bezvadná legrace, když mě maminka přebalí, dá mi novou plenku a ještě než ji stihne zalepit, tak ji počůrám. Mamce to ovšem evidentně moc vtipné nepřijde.
23. 07. 2009 No tohle, kam mě to cpou? A proč přese mě dávají ty popruhy? Kam mě to nesou? Hmmmm, plechová krabice, prostorná, teplo tu je…no ne, dokonce to i jede! No, tak to si nechám líbit. Prý že jsem pěkně přibrala - mám 2 480 gramů, takže můžeme jet domů. Konečně mám tu čest pohlédnout z oka do oka s malou a velkou štěknou, na velké se bude jednou dobře jezdit a malá? Tuším, že ty její chlupy a ocásek asi nenechají moje prstíky dlouho v klidu… Odpoledne se mi ještě přišla představit teta Helča, to je ta, co vzala kdysi kalendář a dokopala naše k tomu, aby mi vybrali jméno…sympaťanda!
24. 07. 2009 Aaaa, tak tohle je babička? No, taky mě těší, zvlášť když mě celou dobu chválila, jaké že to jsem hodné miminko. A co se jídla (respektive jeho bojkotování) týká, prý jsem celá po tátovi, maminka jen stihla procedit mezi zuby, že mi tedy tatínek dal výbornou genetickou výbavu.
25. 07. 2009 No ne, děda! Koukám, že se mě nemohli dočkat, střídá se tu jedna návštěva za druhou. Mamčiny kruhy pod očima se úspěšně zvětšují a začíná chápat, že paňdoktorka se patrně spletla, když říkala, že jen co přiberu a budu mít přes dvě a půl kila, začnu mít víc síly na přisávání se k prsu. Kdepak! Víc síly, to jo, ale rozhodně jí nebudu plýtvat na kojení, šetřím si to na srdceryvné plačící scény.
27. 07. 2009 Maminka si stěžuje, že prý jsem „prsní bojkotářka“. Pokaždé, když mě chce začít kojit, spustím své zcela jasné, pochopitelné a troufám si tvrdit, že i dostatečně hlasité „neeeeeeeeeeeeeeeeeeee“, obohacené pár slzičkami - to aby to bylo pro maminku dostatečně emotivní a pochopitelné. Jinak se ručička na váze pohybuje správným směrem jak u maminky (po porodu jí zůstalo 4,5 kila nahoře a během těch pár dnů už má kilo dole - však se taky snažím, aby neměla moc času na jídlo ani spánek), tak u mě.
28. 07. 2009 První návštěva u dětské paňdoktorky. Mamince řekla, že musí mít svatozář, když slyšela, jak mě krmí. Trochu mě tím naštvala - mou svatozář (kdo by to s našima vydržel?) snad neviděla? No a vzhledem k tomu, že mě trápila, zkoušela reflexy, měřila, vážila - už jsem velká holka, za těch 10 dnů jsem vyrostla o 3cm a přibrala na 2700g - a dělala další naprosté zbytečnosti, tak jsem se rozhodla jí to vrátit a se vší parádou jsem začala křičet a plakat právě v okamžiku, kdy jí někdo zatelefonoval a ona zvedla telefon. Snad bude pro příště pečlivě vážit svá slova a činy!
29. 07. 2009 Maminka dnes mluvila s nějakou novou tetou, mluvila o ní jako o laktační poradkyni. Tedy mimina, na tuhle tetu pozor! Nejen, že mamce poradila, že mě nemá budit na jídlo každé 4 hodiny, ale každé 3 hodiny, a že pokud nebudu k probuzení, má mě svléct, aby mi nebylo teplo, a otírat žínkou, namočenou ve studené vodě. Ale co je horší - tahle vykutálená teta jí poradila, že mi nemá jídlo ze stříkačky vstřikovat do pusinky, ale přinutit mě, abych si to všechno vytáhla sama! No to je tedy drzost!! Trochu si to u mě vyžehlila tím, že mamince doporučila odstříkávat mlíčko každou hodinu a půl - to by bylo, aby jí nedostatek času na spánek a jídlo nevytloukl z hlavy tu její salsu, kynologii a ostatní roupy!
30. 07. 2009 Mamka dnes mluvila se strejdou z práce. Zavolal právě ve chvíli, kdy ve svém jedenapůlhodinovém intervalu odstříkávala mléko a cpala se piškotama. Strejdova první reakce byla… „Ááááááá, koukám, že jste zase při chuti…nejste Vy zase náhodou v tom?“. Těžko mu mamka vysvětlovala, že je v současnosti ráda, že svůj spodek může zase používat aspoň na sezení.
02. 08. 2009 Dnes jsem vyzkoušela nový vtípek - maminka už si dává při přebalování načas a vždycky mě chvíli nechá rozbalenou a počká, až se vyčůrám a teprve pak mě přebalí do nové plínky. Ovšem dnes jsem ji náramně převezla - pečlivě jsem se vyčůrala, počkala si na příděl nové plínky a pak jsem mamce názorně ukázala, že do nové plenky jí toho umím nadělit víc, než jen čůrání.
04. 08. 2009 Tak pořád zkouším ten mamčin fígl, že mi strčí prst do pusy, a když zatáhnu, teče mlíko. Ale ať zkouším jakýkoli prst své ruky, neteče nic… to by mě zajímalo, jak to ta mamka dělá?
05. 08. 2009 Tatínek s oblibou všem na potkání vypráví, jak byl porod rychlý, snadný a bezproblémový, k čemuž maminka zpravidla dodává, že by jí asi takový taky přišel, kdyby stála někomu za hlavou :)   No, myslím, že to zbytečně dramatizuje…kdyby se na tom sále neflákala a pořádně zatlačila, mohla to mít za sebou podstatně dřív!
06. 08. 2009 Včera se mě snažili oblafnout - místo prstu se mi snažili do pusy narvat ten mamčin neforemný pytel s mlékem. Svou nevoli jsem dala dost hlasitě najevo, takže je jejich snaha brzo přešla. Bohužel jsem asi řvala moc málo, protože to v noci zkusili znovu - tentokrát mě taťka přenesl za mamkou po tmě, v tichosti a v mém polospánku…zřejmě s naivní ideou, že když budu spát, třeba si toho rozdílu nevšimnu. No tak to se spletli! Ovšem když to zkusila mamka ještě brzo ráno, to už se mě fakt dotklo - to si myslí, že „malá“ je synonymem pro „blbá“???
07. 08. 2009 Tomu říkám vytrvalost. Taťka už by to býval vzdal a dal mi jíst z flašky, ale mamka je tvrdohlavá a zkouší to zas a znovu. Opět to na mě zkusila v noci. Málem by jí to i vyšlo, v první fázi jsem byla tak rozespalá, že jsem nepostřehla, že mi do pusy nedala prst. Ovšem jakmile jsem otevřela oči a zjistila, co že to v té puse mám, znechuceně jsem to vyplivla a spustila své vypilované „nééééééééééééé“. Doufám, že jsem byla dostatečně hlasitá a slyšel to i vedle v pokojí spící taťka, aby jí konečně ty její snahy vymluvil!
08. 08. 2009 Naši si pořád stěžují, jak je to strašné se mnou a mým krmením. Když si poněkolikáté opětovně postěžovali babičce, napsala taťkovi „Je to parchant, co? Já jsem si to taky s tebou užívala, ale nikomu jinému bych to opravdu nepřála. Vždycky jsem si říkala, že je to ten nejzákladnější pud dítěte, ale u tebe to vůbec neplatilo, ty jsi byl povstalec (taťka se narodil 5. května). Záviděla jsem každé mamince, které dítě řvalo, když ještě chtělo jíst. Může tě jen uklidnit to, že hlady jsi neumřel a dneska jíš jak polský zájezd, takže ona se to taky naučí.“ Jo jo, vždycky je potřeba najít viníka…babička si u mě udělala malé a bezvýznamné plus.
09. 08. 2009 No, to to začíná - naši už mi dávají přezdívky! Nejdřív jsem byla kočička (to proto, že hned po narození jsem v inkubátoru chtěla začít brečet a místo toho jsem spíš zamňoukala) nebo myšička (občas taky místo breku pískám jako myška), teď už jsem Luciáš nebo Lucínek, to asi kvůli tatínkovi, když si teda tak moc přál toho kluka, podruhé jsem vdolek, to když jsem celá mastná od olejíčku, jindy terorista, to zpravidla v noci, když mě napůl spící mamka krmí a já nejím a jen žužlám ten její kouzelný malíček, nebo mi taky říkají čert nebo Malfoy (pro neznalé - Lucius Malfoy z Harry Pottera) - to zpravidla když zlobím nebo brečím bez udání důvodu. Co ale fakt přehnali, je jejich oblíbené oslovení buřte nebo špekáčku! Já se přece vůbec nepřežírám, já jsem jen snaživé miminko, které chce co nejdřív dohnat váhu, kterou mají ostatní mimina!
10. 08. 2009 Ha, dnes jsem mamce dala v noci pořádně zabrat, takže se moc nevyspala a celý den chodí a říká, že už asi poleze po stropě. Na rovinu dnes řekla tatínkovi, že jedno dítě je rozhodně zcela dostačující a na taťkův dotaz „Přece bys z Lucky neudělala jedináčka?“ řekla, že s naprostým klidem. No, když už je o tom řeč a kdyby se někdo ptal na můj názor…já se tedy klidně obětuju a pasuju se do role hýčkaného a rozmazlovaného jedináčka!
11. 08. 2009 Dnes tu byla laktační teta. Nerada bych se mýlila, ale zdá se mi, že se s mamkou spikly proti mně a šijou na mě nějakou boudu. Teta přinesla nějaký šuple-mentol, prý bych se díky tomu mohla začít přisávat. No, bonbóny mentolky nejsou k zahození, ty si pamatuju ještě z bříška, ale proč bych se kvůli tomu měla drát na mamčiny mléčné pytle? A navíc - teta s mamkou snad pořád nepochopily, že kdybych se bývala narodila jako kluk, situace by byla asi jiná, ale jsem přece holka, tak to dá rozum, že se nebudu sápat mamce na prsa!
12. 08. 2009 Podraz! To není žádný šuplík plný mentolek! To jsou dvě hadičky, prachsprostě přilepené na mamčiny mobilní jídelní vaky a zas se mě snaží přesvědčit o tom, že pít ze stříkačky je nuda, zatímco pít od ní je děsná psina a zábava. No ta je zarytá jak beran, budu jí muset řádně objasnit, jak se věci mají, a že tenhle boj prostě vyhrát nemůže.
13. 08. 2009 Dnes jsem zase nad ránem zkoušela to kouzlo našich s prstem, ale ať zkouším jakýkoli prst své ruky, nic neteče. Byla jsem přistižena mamkou, tak mi to zase vysvětlila, že z mých prstů prý fakt nic nepoteče, neb kouzelné malíčky má jen ona a taťka, zato já prý mám kouzelný zadeček… že prý to, co dokážu vykouzlit do plínky, nedokáže ani jeden z nich! No, doufám tedy, že dokážou ocenit, že už takhle malá jsem v něčem zcela výjimečná a předčím v tom i jejich kvality!
14. 08. 2009 Na víkend přijel děda a babička, tak jsem se rozhodla, že naše trochu potopím. Opět mě totiž pomlouvali, že nepiju od mamky, takže když mě večer zkusili přiložit k mléčnému vaku, na just jsem si párkrát cucla. Ti koukali! Aby neusnuli na vavřínech, na dlouho to zase bude naposledy.
15. 08. 2009 Ti prarodiče, to je tedy věc! Na to, že kolem mě běhá mamka s taťkou, už jsem zvyklá. Ale když kolem mě běhají 4 a víc lidí (dnes totiž přijela ještě druhá babička), to je tedy žůžo! Pevně doufám, že to takhle už bude i nadále.
16. 08. 2009 Dnes jsme byli s mamkou, taťkou, dědou a oběma štěknama na výletě. Děda si mě hrdě vezl v kočárku, má u mě body do plusu za to, jak je mnou unešený. A vzhledem k tomu, že dnes babička s dědou odjeli a během víkendu mě uspávali v náručí, asi to našim pěkně osladím. To by bylo, abych je nenaučila, že v tom budou pokračovat i oni!
17. 08. 2009 Včera jsem zkusila nový fígl a zkouším v něm vytrvat i nadále - pokaždé, když mi naši dají mamčino odstříkané mléko, blinkám jak Amina, zatímco když mi dají Nutrilon, zůstávám v klidu. Mamka říká, že pevně věří, že je to jen hloupý pokus o vtip nebo blbá náhoda, ale když vytrvám, mohla by mi konečně dát pokoj s těmi jejími vaky a začít mě krmit z flaštičky.
Myslím, že budu muset přidat na intenzitě a hlasitosti svého pláče. O půlnoci mě dali po krmení do postýlky a mysleli si, že půjdu taky spát. Tak jsem se rozhodla, že jim dám školení - babička s dědou mě přece uspávali v náručí! Tak jsem spustila. Mamka chtěla několikrát vstát a jít ke mně, ale taťka ji pokaždé zastavil, že mě to za chvíli přestane bavit. Po půl hodině to už mamce nedalo a šla mě uspat - já věděla, že to klapne. Ráno jsem ale slyšela taťku, jak říká - vidíš, stačí ji nechat vyřvat a ona pak usne. No to snad ne! Já mu ječím půl hodiny v kuse dva metry od hlavy a on si při tom klidně usne!!!

2. měsíc

18. 08. 2009 Tak jsme s taťkou vyhráli! V noci mě mamka zase zkusila dát k mléčným pytlům, tak jsem jí opětovně předvedla sílu svých plic. Taťka si mě po chvíli vzal, že mě začne krmit a opět nadhodil téma lahvička…no a mamka prohlásila, ať dělá, jak uzná za vhodné (řekla to ovšem v domnění, že mi ji taťka nakonec nedá a počká, až mamka řekne opravdu ano). Tak se taťka sebral a nalil mi mlíčko do flaštičky - to jste měli vidět, jak mamka vyvalila oči! A protože jim to tak dlouho trvalo, trochu jsem je potrápila. Chvíli jsem brečela, jako že flašku nechci, pak jsem si ji vzala a všechno, co jsem vypila, jsem koutkem pusy plivala ven. No museli přece dostat lekci za to, že mě tak dlouho trápili, ne? Pak jsem (aby neřekli) přestala dělat fóry, vycucla jsem to během pár minut a hajdy na kutě.
19. 08. 2009 Ta mamka je fakt dramatička - začíná říkat, že si připadá, že se pohybuje na tenké hranici mezi otrokem a dojnou krávou. No co, co, co? Jen ať mě kouká pěkně vykrmovat a odstříkávat pro mě mlíčko, přece si nemohla myslet, že po těch všech útrapách, co jsem s ní těch 8 měsíců měla, jí to nevrátím i s úrokama.
20. 08. 2009 Snažím se zdokonalit své plenkové vtípky. Poslední dobou se mi daří vydržet s čůráním přesně na okamžik mezi odebráním staré plínky a dáním nové. Nedávno se mi dokonce povedl husarský kousek, když se tu na mě byla podívat teta - mamka mě nesla po koupání na váhu a já ji cestou celou počůrala. Párkrát se mi taky podařilo, že mi museli plenku vyměnit i třikrát za sebou - nejdřív jsem do nové načůrala, po výměně jsem do ní hodila bobek a totéž jsem si ještě jednou zopakovala. Nejlepší je provádět tenhle vtípek v noci, když už chce jít mamka taky spát, to ji tím vždycky vyvedu z rovnováhy a poměrně pěkně se probere.
22. 08. 2009 Tedy ani ve snu by mě nenapadlo, jaká tu o mě bude rvačka. Babičky se předhání, která že mi koupí náušničky, pořád mi někdo něco kupuje a nosí - musím uznat, že být venku z mamčina pupku, ve kterém jsem se beztak poslední dobou jen tísnila, má jisté výhody.
24. 08. 2009 Taťka si udělal radost a koupil si novou pojízdnou plechovou krabici. No, a protože nás chtěl s mamkou provézt, jeli jsme dnes za babičkou a dědou do Hradce. Taky se tam za mnou přišla podívat teta Monika se strejdou a bratránkama. Všichni se prostřídali u mého vozítka a střídali se v jeho tlačení, to vám bylo bezva! A když jsme se vrátili z procházky, šel mě děda krmit, což taky nebylo k zahození. V průběhu svačiny jsem si párkrát upustila do plínky a děda chtěl okouknout, jaký že tam je stav, tak mi na tom gauči, kde jsme spolu seděli, rozdělal plínku. No co ho to napadlo??? Copak neví, že se přebaluju zásadně na pultíku? Nevěděla jsem, jak ho nejsnáze upozornit na jeho fatální chybu, tak jsem se rozhodla, že nejlepší školení bude, když ještě trochu popustím uzdu střevům v okamžiku, kdy bude mít plenku rozdělanou. Pak už jsem jen slyšela, jak volal, ať si mě někdo vezme, že jsem ho pos…kakala :)
25. 08. 2009 Tak se mi dnes po dopolední svačince nechtělo spát a mamka potřebovala nutně vařit, tak si mě vzala do klokanky a šly jsme vařit spolu. Že prý se to stejně jednou budu muset taky naučit, tak proč nezačít už teď. Pro začátek jsme dělaly buchtičky s vanilkovým krémem. Nerada bych se přeceňovala, ale jak jsem to tak sledovala, kynuté těsto pro mě nebude žádný problém! Myslím, že mě mamka trochu podceňuje a pevně doufám, že až spolu budeme vařit příště, nasadí laťku trochu výš a vymyslí něco náročnějšího.
26. 08. 2009 Koukám, že taťka se mnou už má velké plány - že prý řemeslo má zlaté dno, takže budu štukatérka po něm a budeme dělat spolu. Než jsem se stačila nad jeho nabídkou zamyslet, jestli bych měla zájem, už to začal upřesňovat…že prý já budu v dílně dělat profily a sádrové odlitky a on že si bude doma válet šunky. Že prý každý musí začínat od píky. Tssss…a to si říká táta? Tak tomuhle já říkám vykořisťovatel!
27. 08. 2009 Před pár dny mamka najela na nový režim - už žádné buzení každé tři hodiny na krmení, ale krmení na míru dle mých potřeb. Což o to, nápad je to fajn, ale vypadá to, že je mamka o něco čerstvější, protože se v noci líp vyspí. Tak jsem ji dnes chtěla trochu potrápit a rozhodla jsem se, že až mě uloží po nočním krmení do postýlky, tak neusnu a budu usilovně plakat. Jenže sotva jsem začala, přiběhla mamka s flaštičkou a prachsprostě mě užrala ke spánku. No to se dělá?
28. 08. 2009 Musím říct, že strejda z práce si koleduje o mamčinu pomstu. Nedávno mě chválil, jaká jsem na fotkách pěkná a mamka řekla, že genetika je genetika, takže se přece není čemu divit. No a strejda podráždil kobru bosou nohou, když řekl, že o tom rozhodně nepochybuje a to ani mého taťku nezná.
29. 08. 2009 Mamka začíná říkat, že by moc ráda poznala toho pitomce (ona to teda říká podstatně jinak), který období, kterým právě prochází, označil jako mateřskou DOVOLENOU. Že prý dovolenou si ona představuje podstatně jinak a tomuhle říká očistec. To tedy nechápu, co tím jako chtěla říct?!
30. 08. 2009 Včera jsme se na otočku sjeli podívat na babičku a pak ještě na chvíli na prababičku. Stejně je to bezva, jak se nade mnou všichni rozplývají. Domů jsme přijeli docela dlouho, tak jsem se vyhnula koupání, a protože jsem věděla, že je mamka unavená a chce se jí spát, na just jsem po večeři začala plakat a vydržela jsem to tedy pěkně dlouho! Mamka to před jedenáctou vzdala, šla si lehnout a nechala mě dole napospas taťkovi. Tak jsem řvala do ucha aspoň jemu. O půlnoci už jsem ale nemohla, tak jsem si na chvíli zdřímla, a protože si taťka myslel, že jsem konečně usnula, odnesl mě nahoru do ložnice. Ve chvíli, kdy mě uložil do postýlky, jsem spustila takový řev, že jsem okamžitě zvedla mamku z peřin a šla mi dát znovu jíst. No, jak jsem na ni tak koukala, rozhodně nevypadala za tu hodinku spánku moc odpočatě. Pak jsem si ještě nad ránem zopakovala fórek „teď se mi nechce spát, pojď si se mnou povídat a nosit mě“. Myslím, že se mi podařilo mamku odrovnat.
Ke všemu jsou naši trochu vykolejení, protože jsem si do plínek nadělala naposledy předevčírem, takže když se tu dnes stavil strejda Kuba pro věci, co mu poslala babička, naši mu mě hned chtěli šoupnout. Pro pochopení - když si mě strejda naposledy choval (ono to bylo vlastně poprvé), tak jsem si u něj tak hezky hověla…mamka mu říkala, že jestli spěchá, že si mě klidně vezme, ale strejda že ne, že nikam nepospíchá. Tak jsem chtěla vyzkoušet, jestli obstojí v testu odolnosti, trochu jsem se na něj zakřenila a během pár vteřin jsem měla plnou plínku. Jéje, to zas bylo smradu…i mě by docela zajímalo, čím mě to ta mamka krmí. Najednou strejdovi došlo, že vlastně asi spěchá, otočil se na mamku a řekl, že už by jí mě možná dal :)   No jo, chlap…neobstál.
31. 08. 2009 Dneska mě dávala mamka po svačince odkrknout, jak říká - udělat krkounka (ještě říká hlavně ne poblijounka, ale právě to jsem dnes měla v plánu), tak jsem zkusila zamířit a…zásah! Přesně mamce do výstřihu. Mamka opět nezklamala, její výraz v okamžiku, kdy si otírala mnou vyvržené jídlo z okolí původního zdroje, byl dalším z těch nezapomenutelných.
01. 09. 2009 Tak mě dneska nad ránem zase mamka krmila a jak tak koukala, co kde lítá, najednou mi vystřelila ruka, vrazila do lahvičky, vyrazila mi ji z pusy a bum rovnou do čela. Hned jsem spustila hurónský řev a upustila jsem i pár krokodýlích slz. Asi by měl mamce někdo vysvětlit, že když mě krmí, rozhodně tam není jen tak na okrasu.
Odpoledne jsme pak spolu sjely do práce - zkontrolovat, jestli všichni pracují a jestli mamce někdo nezasedl místo. Standardně jsem ze sebe udělala andílka a celou dobu, co jsme tam byly, jsem spinkala a kromě jednoho omylu, kdy jsem se zapomněla, jsem vůbec neplakala. Já mamce dám - pomlouvat mě, že zlobím a pořád brečím!
02. 09. 2009 Ta mamka je nepoučitelná. Na chvíli si dala pokoj a dnes mě zase zkusila dát k mobilní mlékárně. Slitovala jsem se nad ní a přisála se, ale aby nevyšla ze cviku, všechno, co jsem vycucla, jsem vzápětí plivala levým koutkem ven. Jednala jsem s naprostou jistotou…mamka je škudlil, takže takovémuhle plýtvání udělala utrum a nakrmila mě z lahvičky. Kdy konečně pochopí, že prostě vím, jak na ni?
03. 09. 2009 Naši na mě vymysleli další novinku - začátkem týdne mi dali po večeři nějakou hloupou atrapu lahvičky, říkají tomu dudlík. Když mi to strčí to pusy, vypadá to jako lahvička, chutná to jako lahvička, ale ať tahám, jak tahám, nic z toho neteče. Oni si snad myslí, že jsem úplně blbá? No samozřejmě, že jsem to hned vyplivla! Ale jak to tak zkoušeli i další dny - vždycky po večeři a pak ještě po noční svačince, přišla jsem na to, že když to jen tak žužlám, je to vlastně docela prima a bezvadně se při tom usíná. Sem tam to teda ještě vyplivnu, ale to jen proto, aby naši nevyšli ze cviku.
04. 09. 2009 Začínám mít tušení, že mi mamka přidává do jídla sedativa. Jak jinak mám pochopit fakt, že jakmile mi vloží lahvičku do pusy, začnou mi po pár locích padat víčka?
05. 09. 2009 Navečer jsme vyrazili k babičce a dědovi. Že prý si mamka potřebuje trochu odpočnout…to jako myslela od taťky? Už tam na mě čekali celí natěšení nejen děda s babičkou, ale taky teta, strejda a bratránci. No, příště by ještě mohli bouchnout na oslavu mého příjezdu šampaňské a bylo by to naprosto dokonalé.
06. 09. 2009 Odpoledne jsem si vyzkoušela, jestli umím pořád tak dobře mířit. Zjistila jsem, že je vše v naprostém pořádku - přesně mamce za výstřih. No, má si kontrolovat, jestli má tu plínku položenou správně!
07. 09. 2009 Dnes jsme vyrazily ven s mamkou a tetou Luckou a její štěknou. No jo, co nadělám - naši (teda hlavně mamka) jsou pobláznění kynologové, takže se obklopují samými sobě podobnými. Ale i přesto, že je teta taky pejskově potrefená, je docela fajn.
08. 09. 2009 Panečku, poslední dobou mám nějaké seznamovací období. Dneska jsme vyrazili dopoledne ven s tetou Lenkou - ta má taky Lucinku, ale o pár měsíců starší, a pak ještě se strejdou Tomášem. Tak se mi zdá, že má mamka takovou zvláštní radost, když mě může ukazovat a pochlubit se, jakou že to má krásnou holčičku.
09. 09. 2009 Dnes si pro nás přijel taťka a odvezl nás zpátky domů. Teda ta jeho plechová krabice, co si ji pořídil, se mu nějak splašila. Ani jsem nestíhala postřehnout stromy, svodidla se mi míhala před očima a mamka mluvila něco o tom, jestli není těch stoosmdesát přece jen trochu moc…
10. 09. 2009 Panečku, dneska to byl akční den - dopoledne po svačince nás taťka zase naložil do krabice a jeli jsme na výlet. Tentokrát i s malou a velkou štěknou. Taťka někam zmizel, že prý pracovat, a my se s mamkou a štěknama procházely. Pak jsme ještě zajeli do Kladna na návštěvu k tetě, a protože jsem se jí tak líbila a povozila mě v kočárku, tak jsem jí věnovala pár úsměvů. Já to vlastně ani neměla v plánu, tak nějak mi ty úsměvy vyklouzly, když jsem usínala, ale to jste měli vidět, jak z toho byli všichni naměkko!
12. 09. 2009 Včera přijeli děda s babičkou a taťka dnes odjel za druhým dědou na chatu oslavovat narozeniny. Jo, to je paráda, když tu jsou, sotva si fňuknu, hned ke mně někdo z nich běží. Odpoledne ještě přijela na návštěvu babička a děda z Louňovic a to bylo teprve bájo. Tolik lidí…to bylo pomazleníčko!
13. 09. 2009 Naučila jsem se bezvadně simulovat, že jím. Pro zvýšení věrohodnosti jsem ochotná si při tom i žmoulat rukou levé ouško. A když mě pak mamka chce dát „na krkounka“, nestačí se divit, že po čtvrt hodině, co „usilovně“ pracuju pusinkou, je v lahvičce pořád stejné množství. S tou mamkou je stejně psina - ta mi snad skočí úplně na všechno!
Navečer pak děda s babičkou odjeli domů a jen co se za nimi zaklaply dveře, spustila jsem řev a snažila se je přivolat zpátky, ale marně. A jéje, to mi zas začne s našima vojenský režim…
14. 09. 2009 To bylo dneska v noci tóčo! A tentokrát jsem v tom ani neměla prsty! Naši mi koupili nějaké udělátko, které kontroluje, jestli dýchám, říkají tomu Nannynka. No a mně se dnes v noci zdálo o štěknách, trochu víc jsem se vrtěla a dostala jsem se z jejího pole působnosti a ta potvora spustila takový vyrvál, že byla mamka v mžiku na nohou. Jo, kdyby takhle rychle vstávala na každé krmení, to by byla věc!
15. 09. 2009 Další výlet plechovou krabicí, tentokrát s oběma štěknama za babičkou. Babička má (jaké to překvapení!) taky štěknu, prý hrubosrstou foxteriérku - no mně je upřímně jedno, co je to zač, každopádně je pěkně drzá, asi ji budu muset začít usměrňovat. No představte si, že si tak ležím v kočárku a spím, naši si poodešli utrhnout rajčata a najedou hop a ta potvora je v kočárku. Jéje, to jste měli vidět, jak ji naši hnali!
16. 09. 2009 Tak jsme si dnes s mamkou udělaly výlet za tetami z bývalé práce. Jen co jsme dorazily, hned se na mě běžely podívat, no řeknu vám, stály nade mnou a obdivovaly mě jako tři sudičky. Hezky si mě všechny pochovaly a já jim při tom ukázala sílu svých hlasivek. Pak ještě přišel strejda a než jsem se nadála, už mě vyndával z kočárku a bral do náručí. Samozřejmě, že ač jsem u tet brečela, u strejdy jsem si lebedila - to je jasný, že ke chlapovi se budu tulit víc, ne?

3. měsíc

18. 09. 2009 Mamka prohlásila, že vzhledem k četnosti úniku mých větříků (no, spíš uragánů) bude muset celý můj deníček přepsat z „Mrňavčin deníček“ na „Prďavčin deníček“. Faktem tedy je, že se snažím jak do intenzity, tak co se zvukového a čichového vjemu týká. Takže by mě vlastně spíš překvapilo, kdyby tyhle úniky naši nepostřehli.
19. 09. 2009 Dneska se na mě (a okrajově tedy i na naše) přijel podívat děda. Počkal si, až se nabaštím (mamka se mě snažila pěkně napucnout, prý abych se za chvíli nevzbudila hlady) a vzal si mě na dvě hodiny s kočárkem ven. Já jim dám, takhle mě kvůli výletu přecpávat! Na just jsem se vzbudila o hodinu později, než čekali.
20. 09. 2009 Taťka mi dnes mezi řečí vyprávěl o tom, jak mi pořídí sestřičku. V první fázi mamce zaskočilo - jako ostatně vždy, když taťka zabrousí na tohle téma. V té druhé jí ale došlo, že taťka mluví o sestřičce a ne o bratříčkovi. Asi není třeba dodávat, jak moc chtěl taťka kluka. Ale prohlásil, že prý asi umí jen holky, tak že to bude sestřička. Ale proč mamka obrátila oči v sloup?
21. 09. 2009 Ta mamka… Dneska ráno jsem si s ní povídala. Respektive jsem se na ní usmála a v klidu se s ní snažila domluvit na nějakém tom výletu ven v kočárku. Jenže ona se na mě jen začala přiblble uculovat a říkat „Copak ty to povídáš? No, pověz mi ještě něco.“. Tak jsem jí to zopakovala, když mi nerozuměla. Jenže ona zas místo toho, aby se šla připravit na výlet, řekla „No ty si se mnou ale dneska krásně povídáš“. Škoda slov - jí se prostě evidentně nechtělo, tak dělala, že mi nerozumí. To je život…
22. 09. 2009 Naši přišli na nějakou inovaci - večer mě narvou k prasknutí (teda ne, že bych se tomu bránila) a já jsem poslední dva dny spala o tři hodiny dýl, od sedmi večer vydržím až o půl čtvrté ráno. Takže mamce dávám víc prostoru na spánek, aby byla hned po ránu čerstvá a hrála si se mnou. Jenže ona místo aby šla spát, tak mě večer uspala a vyrazila se strejdou Láďou na salsu. Samozřejmě, že tomuhle udělám přítrž hned zpočátku - sice jsem spala až do půl čtvrté, jenže mamka šla spát kolem půlnoci, takže se až tak moc nevyspala a já se pak budila ne po čtyřech hodinách, jak je u mě v noci zvyklá, ale po dvou. Však ona pochopí, že má jít spát a ne trdlovat tu svou salsu!
23. 09. 2009 Ha, dnes jsem přišla na fígl, jak se mamce pomstít za to, jak předevčírem dělala, že mě neslyší a nerozumí. Zrovna mě koupala a nesla mě v náručí už osušenou na přebalovací pultík, aby mi dala plínku a pyžámko, tak jsem jí pevně chytla za vlasy a v okamžiku, kdy mě začala pokládat na pultík, tak jsem si ji pěkně přitáhla až k sobě a z plných plic jsem jí zařvala do ucha. Snad si příště rozmyslí, jestli bude zase dělat hluchou! Jen co se ke mně trochu víc přiblíží malá štěkna, budu muset testnout, jestli se za její chlupy tahá tak dobře jako za ty mamčiny.
25. 09. 2009 Včera večer jsme osedlali plechovou krabici a vyrazili s malou štěknou za babičkou a dědou do Hradce, dnes jsme všichni společně sjeli k tetě, protože měli bratránci narozeniny. Panečku, to byla bžunda. Že jsou naši ujetí na štěkny, to vím dávno. No, a protože teta je s mamkou jedna krev, je ujetá taky, akorát na mňoukající potvory. Takže tam byli naši, děda s babičkou, teta s dědou, já a bratránci, dvě kočky a protože se naši asi báli, že tam bude zima a budeme ten jejich byt muset pořádně zafunět, pro jistotu s sebou vzali na výpomoc i štěknu. Jedna kočka se celá zježená odplazila do vedlejšího pokoje a udělala ze sebe neviditelnou, štěkna ležela mamce u nohou a ignorovala všechno krom stolu plného jídla a druhá mňoukajda pořád zvědavě brousila kolem štěkny. Jen se mi moc nelíbil tetin pohled, když taťka (absolutní antimňouk) začal se slovy „Nelinko, kočička!“ povzbuzovat štěknu k akci. Myslím, že už nás tam víckrát nepozvou…
26. 09. 2009 Taťka o mně říká, že když se probouzím, jsem ošklivej chlap. Na to, že se nade mnou všichni rozplývají, jaká jsem krásná holčička, mi to od něj přijde jako nevídaná troufalost a drzost. Možná by nebylo od věci, kdyby se někdy po probuzení podíval do zrcadla sám…
28. 09. 2009 Taťka se mi v poslední době čím dál víc směje, že prý při krmení švidrám očima. No tak to zase prrrrr, já totiž ani nešvidrám ani nešilhám, já jen koukám oběma očima najednou na jedno místo na flaštičce!
30. 09. 2009 Mamka si podezřele moc rychle zvykla na to, že se po večeři o půl sedmé budím až kolem půl čtvrté ráno, takže bylo tak akorát načase, abych s tím něco udělala a pokaždé, když začnu o půl druhé mlaskat, strkat si ručičky do pusy a plakat, vypadá mamka tak trochu jako zombie. Bodejť by ne, když místo, aby šla večer spát, jde mýt nádobí, uklízet a dělat jiné „nezbytnosti“! Ke všemu si taky zvykla dávat mě přes den na deku s hrazdičkou a místo toho, aby si mě všímala, věnuje se takovým nesmyslům, jako je vaření, úklid nebo žehlení. Zjistila jsem ale, že když začnu hodně hlasitě křičet, všeho po chvíli nechá a jde si se mnou hrát. No když jinak nedá a nepůjde to po dobrém, budu si ty hlasivky trénovat…
01. 10. 2009 Dnes jsem slyšela mamčin postesk na téma spánek (a tuším, že se mi podařilo ji odradit od další návštěvy té její salsy). V průměru prý denně naspí pět až šest (to prý ale jen když je dobrý den) hodin přerušovaného spánku. Nechápu, nač si stěžuje, mohlo by přeci být i hůř, ne?
03. 10. 2009 Po obědě jsme vyrazili na chatu, tam jsem byla poprvé, takže jsem si to tam musela všechno řádně omrknout. Štěkny byly s námi, takže jsme všichni společně i s dědou udělali okruh kolem Berounky na Křivoklát a zase zpátky. To mě mamka znovu nakrmila a vyrazili jsme domů. Mamka hned začala odčerpávat nádrže (pro ty méně chápavé - odstříkávala mlíčko) a protože jsem dostala hlad a nic se nedělo, musela jsem si narvat skoro celou ruku do pusy, aby se nade mnou taťka ustrnul a šel mi dát najíst. To zrovna začali dávat v barevné bedýnce Galashow s latinou, mamka na to chtěla moc koukat, tak to bylo s taťkovým velkým sebezapřením puštěné. Teda, to byla paráda. Mohla jsem si hlavu vykroutit, abych tam taky mohla při té večeři koukat. Taťka se mi pořád snažil otočit hlavu směrem k sobě se slovy „Jestli budeš takhle trhlá po mámě, tak se snad radši odstěhuju.“. On si už asi nepamatuje, že mamka říkala, že ze mě bude jistojistě malá tanečnice…
05. 10. 2009 Mamka se v sobotu rozšoupla a objednala mi hrací deku, lehátko s hrazdičkou a nějaké hračky, tak jsem se nad ní smilovala a řekla si, že jí udělám taky Vánoce… Nechala jsem ji spát až do pěti do rána! Teda takhle čerstvou a odpočatou jsem ji snad ještě nikdy neviděla! Pravda, měla jsem pak hlad jako vlk, takže jsem řvala, jak když mě na nože berou. Jenže ouha, mamka každé pozitivum bere jako „od teď to takhle bude pořád“. Tak jsem ji dneska dala menší lekci - šla spát až po půlnoci, tak jsem jí dala budíček ve čtvrt na dvě, pak o půl šesté a díky tomu, že taťka vstával v sedm a nechtěně mě probudil, mamka už od sedmi oči nezamhouřila. Takže finální skóre bylo 4,5 hodiny spánku (mamčina, já samozřejmě spala daleko víc). No, myslím, že tohle se mi povedlo, musím si tyhle hříčky s mamčiným spaním užít, dokud odsává vaky, protože pak už bude chodit spát rovnou se mnou…
06. 10. 2009 Třikrát hurá - konečně vážím pět kilo, mamka začíná pěkně valit bulvy pokaždé, když mě zvedá z postýlky nebo hrací deky a pěkně se začíná opocovat, když mě chvíli nosí v náručí. To jsem zvědavá, jak bude vypadat za měsíc!
08. 10. 2009 Tak se mi zalíbily moje prstíky. A vlastně ani nechutnají nijak špatně. Ba co hůř, oni se dají báječně cucat, už jsem se naučila se s nimi strefovat na první pokus do pusinky. A mamka místo, aby měla radost z mojí šikovnosti, se vždycky zlobí a prstíky mi z pusy vyndává. Tak se jí vždycky snažím ukázat, že to nebyla trefa omylem, že to už fakt umím a strčím si je tam zase. No a takhle to pokračuje několikrát za sebou. Pravda, občas si tam strčím prstíků víc nebo i celou pěstičku a pak mám oslintanou celou ruku, tváře, pusu, nos… Ale když ona je to tak príma zábava! Nevím, proč to mamka nechápe a včera mi začala vyndávat prsty z pusy a místo nich mi tam strčí takovou nechutnost, jako je dudák! Prý že mi ho radši začne dávat, za pár měsíců mi ho prostě sebere a bude, zatímco prsty mi sebrat nebude moct. To teda nevím, čeho tímhle chce dosáhnout. To ještě uvidíme, kdo tuhle bitvu vyhraje…
10. 10. 2009 Mamka dneska excelovala, vymódila mě jak na přehlídku, že prý jedeme na vítání občánků. Dokonce donutili vstát ráno strejdu Kubu, aby to jel všechno nafotit. Ovšem k tomu, že jsme dorazili na vítání občánků s měsíčním předstihem, není moc co dodat. Mamka to (rozhodně ne neopodstatněle) nazývá „poporodní demencí“ a prý doufá, že to časem přejde. Taky doufám. A kdyby náhodou ne, tak aspoň doufám, že to není dědičné.
11. 10. 2009 Ráno se mi po snídani v osm už nechtělo spát, a protože mamka mi odstříkávala sváču z vaků, ujal se mě taťka a vzal mě do velké postele. To je stejně žůžo. Jenže pořád zavíral oči, nepovídal a nehrál si se mnou, tak jsem spustila takový řev, že by to probralo i mrtvolu. Když pak za námi přišla mamka (to jsem už asi 20 minut v kuse brečela a hlasitě bědovala), taťka se nenápadně zdekoval a zmizel pryč. Takže jsme si celou postel užívaly s mamkou samy dvě, labůžo. Chvíli jsme si povídaly, mně se asi za hodinu začaly klížit víčka a mamka se taky nenechala zahanbit, tak jsme si daly ještě na chvíli šlofíčka. Mě vzbudilo až kručení v žaludku, sakra to byl ale hlad! Tak mě mamka popadla, sešla do obýváku, tam mě položila do postýlky a odešla mi do kuchyně ohřát dopolední svačinku. Najednou se otevřely dveře domů a taťka něco povídal. Než se mamka stačila vzpamatovat, už se dovnitř hrnul taťka i se strejdou. Netřeba komentovat, co se honilo mamce, oblečené jen do trička od pyžama, hlavou. Stála v rohu kuchyně, triko se snažila stáhnout ke kolenům a opatrně vykukovala, aby, jen co uvidí taťku, mohla naznačit, že je ještě „v nedbalkách“. Není nad neplánované a dobře načasované návštěvy!
12. 10. 2009 Tak jsem zase našim ukázala, jaká jsem hodná holčička. V sedm jsem se navečeřela a vydržela jsem spát až do šesti ráno! Ne, že bych neměla hlad, to se ví, že jo. Jenže mamka v posledních dnech dělá něco do práce (prý aspoň přijde na jinčí myšlenky a má pocit, že je pořád aspoň trochu potřebná, i když je se mnou doma) a protože jí přes den nenechávám ani minutu klidu, dělá to po nocích, když spím. Takže chodí spát bůhvíkdy (taky podle toho vypadá) a včera dokonce usnula, zatímco mě krmila! Samozřejmě, že mi došlo, že pokud mamku nenechám vyspat, riskuju vypíchnutí oka flaškou nebo jiný úraz. Takže pud sebezáchovy mi ještě zavelel, že než mamka ráno odčerpá vaky, musím ještě na chvíli vytuhnout. Nakonec jsme vstávali až v deset (všichni tři včetně taťky), tak doufám, že si mě dnes bude mamka patřičně všímat při krmení!
15. 10. 2009 Mamka říká, že jí prý dávám pěkně zabrat. No jo, jenže to ono samo… Nemůžu za to, že mě prostě nebaví koukat před sebe, radši koukám kde co lítá, takže musím řádně zaklánět hlavičku a když se mi ji naši snaží narovnat, vedu s nimi nelítostné souboje. Musím se pochlubit, že většinou vyhrávám. Jenže paňdoktorka před týdnem řekla, že to není dobře a mamka mě musí objednat na neurologii a na antropometrii (fuj, to jsou ale slova, taky mi to dalo pěkně zabrat, než jsem se je naučila) - to proto, že mám na hlavě bouličku a jedno ouško mám menší a paňdoktorka chce mít jistotu, že se všechno vyvíjí jak má a že mi nezačínají srůstat lebeční švy. Mamka z toho dva dny nespala (a já bych ji bývala nechala!), ale pak se dala díky taťkovi do klidu. A příští týden jdeme k neuropaňdoktorce. Jenže moje paňdoktorka není žádná troškařka a dnes na kontrole řekla našim, že už mám druhá antibiotika do očiček kvůli ucpaným slzným kanálkům a stále nezabírají, takže to vypadá, že budeme muset na oční a budou mi muset kanálky propláchnout. Tak mi je mamka pořád masíruje a doufá, že nikam nebudeme muset. Mám pocit, že by paňdoktorce taky neuškodilo, kdyby se hodila do klidu jako mamka minulý týden!
17. 10. 2009 Rozhodla jsem se pomstít mamce za to mordování mého očička, které se mi dost, ale fakt DOST, nelíbí. Včera šla spát sice kolem jedenácté, ale usnula prý až někdy o půl jedné, takže jsem jí o půl druhé dala první budíček. Hlasitě jsem začala plakat a naříkat. Trochu jsem se bála, že mě vytáhne z postýlky a začne mě krmit, protože bych (jako už jsem několikrát předvedla) snědla maximálně 30 mililitrů a padla bych za vlast. Naštěstí si to mamka taky pamatuje, takže ke mně vstala, dala dudlík a počkala u mě, dokud jsem neusnula. Pak si šla lehnout sama. O půl čtvrté jsem spustila nanovo. To už vypadalo, že vstává s tím, že mě bude krmit, tak jsem pro jistotu usnula dřív, než stihla dojít do lednice pro mlíčko a vrátit se. O půl šesté jsem už tedy finálně spustila hladový řev. Když jsem pak nanovo spustila o půl deváté, vypadala mamka, že je na pokraji kolapsu. Bohužel - veškeré mé snahy se minuly účinkem…mamka mi oko morduje dál…

4. měsíc

18. 10. 2009 Panečku, to byl zase pestrý víkend! V pátek přijel děda s babičkou, v sobotu druhý děda s babičkou (i když ti jsou tak trochu falešní, protože tahle babička je vlastně mamčina teta, ale mně to vůbec neva) a v neděli přijel děda. Jó, to je žůžo, děda mě pořád šíšal a choval a mazlil a vlastně mě ani nikomu moc nechtěl půjčit, takže když dnes odjeli, mamka si mě vzala a se slovy „to jsme se dlouho netulily“ se se mnou mazlila. Aspoň si to o to víc užívala! Dokonce to dnes chvíli vypadalo na dědobitku - to když jsme byli všichni na procházce a oba chtěli tlačit mou mobilní kancelář.
19. 10. 2009 Ráno mi mamka řekla, že po dnešní noci bych v soutěži o nejhodnější dítě rozhodně vyhrála. Včera večer jsem se totiž tak bezva nadlábla, že jsem se poté, co mě mamka uložila do postýlky, vůbec neprobudila a to je co říct - většinou totiž nechám mamku, aby mi přečetla pohádku, při tom slastně přivřu očička a na chvilku si dám šlofíčka. Mamka - v domnění, že už tvrdě spím - odejde dolů do obýváku a já ji pak ještě dvakrát, třikrát (…někdy i víc) ženu po schodech nahoru - to když spustím plačtivou ódu na téma „Uáááááá, já jsem tu tak samaaaaaaa“. Ovšem včera večer jsme tyhle hrátky s mamkou vynechaly a pak jsem se vzbudila až dnes ráno o půl sedmé. No - tak co, jaká jsem?!
21. 10. 2009 Mamka si pořád stěžuje, že už ji to věčné odstříkávání nebaví (kdy jindy by ale přečetla ten pětisetstránkový cestopis o Havaji, než při nočním odčerpávání vaků, ha??) a sem tam se mě ještě pokusí přiložit k vakům. Jenže já jsem zjistila, že když vaky cucám dostatečně šikovně, aby nic neteklo, ale zároveň dostatečně silně, aby to mamku bolelo, vždycky to nakonec sama vzdá. Jednoduše řečeno - v tomhle boji jsem jednoznačným vítězem já!
23. 10. 2009 Já to pořád nechápu. Včera mě prohlížela neuropaňdoktorka a řekla mamce, že se máme objednat na nějaké rehabilitace. Pak jsem taky zaslechla, že prý nás čeká nějaký Vojta. No jo, jenže v čekárně nikdo nebyl a doma taky ne. Trochu jsem se lekla, že mamka vyměkla, podlehla taťkovu kouzlu osobnosti a pořídili mi potají brášku, ale kde nic, tu nic… No to jsem z toho jelen…
26. 10. 2009 Mamka začíná všude říkat, jaká jsem hodná holčička. No, však se taky snažím! Ale sem tam jí musím připomenout, že není každý den posvícení… Jenže jen co se začnu vztekat, až z toho zrudnu a nemůžu popadnout dech, komentuje to taťka slovy, že přesně vidí mamku, když s ním byla předloni poprvé na lyžích a on ji učil lyžovat. Mno, tak mám pocit, že mamčiny silácké řeči na téma „tohle má po tatínkovi“ (samozřejmě se to zpravidla týká těch mých několika málo drobných negativ) budou asi tak trochu mimo mísu, co?
28. 11. 2009 Taťka se mamce směje, že je po porodu tak trochu mimo. I mamka musela uznat, že se jí snad vykouřil mozek. A co na to já, jakožto právoplatný člen rodiny? No…když to tak beru kolem a kolem, v diskuzích bývá mamka opravdu poměrně často dost pozadu a jediný, komu rozumově a inteligenčně v posledních měsících stačí, jsem já. Doufám, že matka příroda pochopila, že co se inteligence týká, bude mi muset patrně nadělit víc po taťkovi!
01. 11. 2009 Mamka včera večer prohlásila, že prý jsem narvaná k prasknutí jak ledoborec před plavbou. V překladu to znamená, že jsem snědla 220 mililitrů, což je téměř o čtvrtinu víc než obvykle a tahle dávka zpravidla zaručuje můj klidný a spokojený spánek minimálně do pěti do rána. Já se jí to snažím pořád vysvětlit, že není radno se spoléhat na to, co bývá obvykle zvykem… A protože si nedá říct a nedá říct, vzbudila jsem ji hned ve čtvrt na dvě svým hlasitým pomlaskáváním. Zkoušela se mě uplatit dudlíkem, ale copak jsem blbá, abych už nevěděla, že z toho nic neteče? Musím říct, že vypadala dost nevyspale a skoro bych i řekla naštvaně až vztekle, asi čekala, že si párkrát loknu a usnu. Tak jsem pro jistotu snědla všechno, co měla od večera odčerpáno z vaků, čímž jsem jí vzala vítr z plachet. Pak jsem ovšem padla za vlast a usnula během vteřiny.
02. 11. 2009 Dneska jsem poznala, co že je zač ten Vojta. Houby brácha nebo někdo z příbuzenstva! Je to úplně obyčejná buzerace miminek a říkají tomu cvičení. Že prý Vojtova metoda. A tohle mě teď čeká. Když paňdoktorka ukazovala mamce, jak má se mnou cvičit, řvala jsem jak tur, ale upřímně - bylo mi to houby platný. Nesmiloval se nade mnou nikdo. Spíš naopak - taťka se šklebil a evidentně mu přišel můj nářek k smíchu.
04. 11. 2009 Večer mě mamka položila na gauč, půjčila mi plínku na hraní a šla mi připravit večeři. Honem jsem si přehodila plínu přes hlavu, schovala se za ni a vrazila si paleček do pusy. Myslela jsem si, jak budu nenápadná a jak si toho nikdo nevšimne, jenže taťka je děsnej špión. Ani tu trochu radosti z podudání vlastního prstu mi nedopřeje…
06. 11. 2009 To cvičení, to byla pomsta. Pokaždé řvu, jako by mě na nože brali, ale taťka se mi směje a mamka se sice nesměje, ale slitování se mnou stejně nemá. Radši jsem přestala tolik zaklánět hlavu a snažím se ji držet tak, jak mám. Taky jsem začala dělat věci, na které se rehabilitační paňdoktorka ptala, jako třeba spínat si ruce a jednou rukou chytat tu druhou. Pro jistotu dělám i věci nad rámec jejích dotazů - věci, které mamka načetla v chytrých knížkách, že bych měla dělat a pořád pozorovala, jestli je dělám - pozoruju svoje ruce, co že to dělají a když mi naši dají něco do ruky, tak se na to zběžně taky juknu… Jenže oni jsou prostě poťouchlí a zřejmě jim dělá radost, že mě můžou tyranizovat, takže ať držím hlavu sebelíp, mučí mě cvičením dál.
08. 11. 2009 Taťka mi říká, že bych mohla dudlík plivat závodně. No jo, jenže známe svoje lidi - vrazí mi dudák, aby mi zacpali pusu, a jdou si dělat svoje „nezbytnosti“, jako je třeba umytí nádobí. Přece se nedám opít rohlíkem, vím moc dobře, že když pár minut vydržím křičet, nechají všeho a jdou se mi věnovat.
09. 11. 2009 Včera naši něco počítali a taťka se malinko přepočítal - místo 100 000 mu vyšel 1 000 000. No co - nula sem, nula tam! Mamka ho podezřívá, že si už teď začíná dělat alibi, co všechno se se mnou jednou nebude moct učit a já pevně doufám, že jestli budu početně zdatná po něm, bude mamka při učení se mnou dostatečně obrněná trpělivostí.
10. 11. 2009 Přesně před měsícem jsme si s našima a strejdou Kubou střihli zkušební odjezd na vítání občánků, dnes přišla na řadu ostrá verze. Mamka mě zase vyfikla, tentokrát dokonce (naštěstí) ne zbůhdarma! Strejda Kuba s radostí ráno vstal, aby tam mohl těch celých 10 minut nafotit. Mamka čekala, kam ji po těch 10 minutách pošle…ještě, že je strejda splachovací a nijak neřešil fakt, že kvůli TOMUHLE musel půjčovat foťák a brzo vstávat.
12. 11. 2009 Vojtová paňdoktorka je pěkná poťouchlice. Vůbec nebere ohledy na to, že už celkem obstojně držím hlavu, spínám ruce a sleduju je, zvedám nohy nad podložku, kobyly pasu jako o život a dokonce se snažím překulit sama na břicho (byť se zatím vždycky zarazím na boku a dál to prostě nejde a nejde). Bez jakýchkoli ohledů na mé schopnosti a šikovnost zkoukla, jak cvičíme to její „reflexní otáčení“ a drze nám přidala další cvik. Nejdřív jsem při něm zkusila řvát zplna hrdla - nic. Tak jsem zkusila chraptět a simulovat dušení se - nic. Poslední, co mě napadlo, byla naprostá rezignace - žádný pláč, žádná akce. Bingo! Ale místo očekávaného „necvičte, asi to nemá cenu“ přišlo chabé „dobře, na každou stranu necvičte 3 minuty, ale jen 2“. Jak říká mamka - lepší, než drátem do oka. Ale na příště budu muset na paňdoktorku vymyslet nějaký lepší fígl.
13. 11. 2009 Dneska jsme byly s mamkou podruhé na cvičení. Ona si teda mamka asi představovala, že to bude érobik pro mimina a ono to je kapánek něco jinčího. Ale já si nestěžuju. Mamka zpívá nebo povídá říkačky, při tom se mnou všelijak možně cvičí a vůbec je to docela bžunda. Na konec nás ještě mamky pěkně promasírujou od hlavy až k patě, no jak říkám…je to slast! Jen mě tam malinko dožrali, protože zase pěli ódy na mamku, jaká je prý dobrá, že mi 4 měsíce odstříkává mlíčko. A to už ji za to obdivovala včera Vojtová paňdoktorka. No, tak to by zase na nějaký čas stačilo, ne? Ještě mi mamka zpychne a co já s ní pak?
14. 11. 2009 Na víkend jsme sjeli za dědou a babičkou. Jen co jsme přijeli, naši se mnou zase Vojtili. Jenže já dobře vím, že babičce s dědou vyprávěli, jak u toho ječím jak tur, tak jsem na just koukala celou dobu při cvičení na telku a ani jsem necekla. Večer jsem pak zaslechla mamku, jak si stěžovala, že ji poslední dobou vůbec nenechám vyspat a budím se po druhé ráno. Tak jsem ji pěkně potopila (nemyslí si snad, že když mě týrá cvičením, budu jí ve všem dávat zapravdu?!), udělala hodnou holčičku a spala až do půl sedmé ráno. Mamka ráno řekla, že mě nepoznává a děda s babičkou? Vypadá to, že už mamce neuvěří ani pozdrav!
16. 11. 2009 Pokaždé, když jsme u dědy a babičky nebo oni u nás, říká mamka, že má absolutní pohodu a veget. Děda mě totiž převleče, nakrmí, přebalí. Prý že jediná věc, která mu ještě moc nejde, je to odstříkávání mlíka. Nechci ho přeceňovat, ale osobně si myslím, že při troše snahy by to zvládnout mohl!
17. 11. 2009 Mamka je nastydlá a pořád je jí zima, tak si vždycky večer vleze do sprchy a lebedí si pod horkou tekoucí vodou. Taťka jí šel dneska vynadat, že prý jí asi není tak špatně, když se takhle ráchá ve vodě. Mamka se na něj provinile zašklebila a taťka prohlásil, že prý už ví, po kom já jsem…že prý se úplně stejně šklebím já, když si cucám paleček a oni mě načapou - to pak honem vytáhnu palec z pusy a nahodím úsměv číslo 1, zvaný „já nic, já muzikant a jestli máš pocit, že jsi něco viděl, tak se pleteš“.

5. měsíc

18. 11. 2009 Z mamky se stala pěkná stíhačka. Jakmile si strčím palec do pusy a párkrát potáhnu, hned je u mě (bez ohledu na to, v jakém koutě bytu ještě před vteřinou byla) a už mám prst venku. Zkoušela jsem si ty palce dudlat aspoň potají v noci, jenže já se do toho vždycky tak vehementně opřu, že mamku probudí moje hlasité a slastné mlaskání. Asi to budu muset ještě nějak vypilovat.
19. 11. 2009 Naši mě ráno vzbudili - překvapivě byli vzhůru oba dva, nakrmili mě, nabalili a naložili do plechové krabice. Hurá, výlet! Mělo mě varovat, že jsme jeli tam, odkud mě naši úplně na začátku odváželi domů. Bohužel jsem byla nedostatečně obezřetná a vymstilo se mi to - pandoktor mi propláchnul ucpaný slzný kanálek. Plakala jsem, aby naši věděli, že tohle jsme si nedomluvili, ale konečně mi snad nadobro přestalo slzet a hnisat očko. O něco později se všechno v dobré obrátilo a já jsem se konečně dočkala! Dost bylo opěvování mamky za její nevysychající mléčné vaky a konečně jsem přišla na řadu já! Vojtová paňdoktorka mě pochválila, jaký velký pokrok jsem udělala od minula a úplně se rozplývala nad tím, že si sama stáhnu z postýlky látkovou plínu nebo osušku a žmoulám si ji (případně testuju, jak to chutná). Prý na to, jak jsem malá - sice jsou mi čtyři měsíce, ale vzhledem k tomu, že ten první měsíc jsem si měla ještě lebedit u mamky, tak jsou mi vlastně jen tři - jsem moc šikovná!
20. 11. 2009 Dneska mamka vypadala, že jí snad i ukápne slza radosti. Tak dlouho jsem se totiž mlela a vztekala na hrací dece, až jsem se překulila ze zad na bříško. Hned jsem se na ni začala šklebit a usmívat - vleže na zádech jsem na ni totiž neviděla, ale jak jsem si lehla na břicho, hned jsem měla lepší přehled o tom, kde je a co dělá (a nepřekvapila - opět odsávala vaky). A protože řekla, že to byla náhoda, rozhodla jsem se jí to předvést znovu po krmení. Otočila jsem se podruhé, potřetí… A čím delší dobu jsem na břiše zůstala, tím víc jsem poblinkala plínku pod sebou. Jo a mimochodem, ten pepř, co dneska mamka údajně omylem rozkousla v polívčičce a okomentovala to slovy „mňam, to je lahoda“, mi teda odpoledne v mlíčku moc lahodný nepřišel!
22. 11. 2009 Taťka měl o víkendu pečovací pohotovost. Mamka totiž už v pátek v noci nevypadala zrovna vábně, když mě šla krmit, ale do rána to vypilovala k dokonalosti, co se vzhledu týká a do odpoledne, co se teploty týká. A v okamžiku, kdy začal teploměr stoupat přes 39 stupňů, naložil ji do auta a s děsem v očích, že má mamka prasečí chřipku, ji odvezl na pohotovost. Ten má nápady! Kdyby se mě zeptal, tak mu poradím i já - mamka přece nemůže mít prasečí chřipku, vždyť není prase! Pochopitelně, měla jsem pravdu. Mamce se jenom zapálil vak s mlíkem (pro ty s menší představivostí - mamce přišli na to, že má zánět prsu). Snažila jsem se jí udělat radost, tak jsem se kulila ze zad na břicho jak o život, ale vypadala, že mě ve svém horečkovém rauši vůbec nevnímá. Mimochodem - nemohl by mi někdo vysvětlit, proč mi mamka pořád říká, že pasu kobyly, když jediný, koho bych tu mohla pást, je malá štěkna?
23. 11. 2009 Mamce se včera konečně udělalo líp, takže odpoledne začala žehlit to prádlo, co tu skladuje už asi dva měsíce, a večer došlo k výměně stráží. Teda pečování. A dnes dopoledne mě naložili do pojízdné krabice a jeli jsme k neuropaňdoktorce. Mamka se těšila, jak bude paňdoktorka překvapená z mého přetáčení na břicho, ale paňdoktorka to přešla jak páru nad hrncem a řekla, že mám lehkou formu centrální tonické a koordinační poruchy a další podobná slova. Mamka vypadala trochu naštvaně, prý že z ní vyprchala víkendová euforie z toho, že jsem se přetočila na břicho. A prohlásila, že se začíná těšit na Vojtovou paňdoktorku, která určitě můj pokrok ocení. Příště jdeme k neuropaňdoktorce za 2 měsíce, tak mamka říkala, že mě do té doby naučí stojku, že třeba bude paňdoktorka spokojená. Tak do toho jdu. Paňdoktorka totiž taky řekla, že jsem byla při vyšetření mrzutější a plačtivá. To bych chtěla vidět, jak by se tvářila ona, kdyby jí celý víkend strkali do nosu plastový udělátko napojený na vysavač, odsávali jí několikrát denně smrkánky a pak by přišla paní s kladívkem, která by ji s úsměvem na rtech klepala do kolene a lokte! No co, tak jsem trochu natahovala, no, měla jsem na to nárok!
25. 11. 2009 Taťka dnes telefonoval s dědou a vyprávěl mu o víkendových peripetiích s mamkou. Tak děda mamce vzkázal, ať už se na to odstříkávání vykašle, že prý je odstříkávání tak akorát pro krávy.
27. 11. 2009 Tak se tu prý stavila babička, já ji tedy neviděla, ale zaslechla jsem to. Ona totiž přijela, až v osm večer a to UŽ jsem měla hlubokou půlnoc a odjela o půl šesté ráno, a to jsem JEŠTĚ měla hlubokou půlnoc. Ovšem nechala mi tu takovou frajerskou mikinu, to si nechám líbit, takovéhle návštěvy, co mi jen tak z radosti nosí dárečky! Jen se mi z našich nepodařilo vytáhnout info, kdy se babička zase zastaví…
29. 11. 2009 Naši ze mě mají srandu - jak se pořád nemůžu vynadívat na všechny ty věci po bytě a melu hlavou zleva doprava, vydřela jsem si na hlavě takové malé elegantní kolečko. Jejich drzost pokročila tak daleko, že mě mamka začala oslovovat „lysohlávko“. Asi budu muset trochu víc škubnout, až ji příště zase „omylem“ chytím za vlasy!
30. 11. 2009 David Coperfieldů by se ode mne mohl učit! Naši šli spát kolem půlnoci a já si tak hlasitě cucala palec, že mamka do jedné nespala a pak mě při tak nerozvážném kroku, jako je vytažení právě cucaného palce a jeho nahrazení dudlíkem, probudila. Do půl druhé odolávala, pak vstala a šla mě nakrmit. Patrně si myslela, jak na mě vyzraje, když mě po uložení do postýlky pevně zabalí do velké pleny. Aby si posichrovala, že ty ruce nevyndám, ještě mě pevně zavinula do rychlozavinovačky a tu si ještě pojistila další plenou, kterou mi obmotala kolem zavinovačky. Ta musela koukat, když přišla do ložnice po odčerpání vaků a já měla lážo plážo ruku přehozenou přes hlavu! O půl sedmé ráno jsem jí názorně ukázala, k čemu se mi ta ruka venku hodí. A protože jsme dopoledne jeli za Vojtovou paňdoktorkou, mamka toho moc nenaspala. Dobře jí tak, má chodit včas na kutě. Paňdoktorka mě vychválila do nebes a trochu chvály si nechala taky pro mamku, prý jak je šikovná, že se mnou tak poctivě a pravidelně cvičí a jaké děláme pokroky. Podle mě to bylo zbytečné, stačilo chválit mě, já bych víc chvály klidně snesla.
01. 12. 2009 Taťka se dnes mamky ptal, co prý by si tak přála od Ježíška. Tak mu dala pár tipů, mezi nimi i tip na poukaz k vizážistce, že prý by chtěla, aby jí někdo poradil, jak ze sebe udělat člověka. Asi bych to na taťku neměla práskat, ale mamce na to odpověděl, že tolik peněz nemá a kouzelný dědeček že prý taky není. Od té doby vypadá mamka přinejmenším uraženě…
03. 12. 2009 Že mamka dnes a denně vymýšlí nové inovace, jak mě odnaučit cucání palce - hlavně to noční - už jsem si zvykla. Už máme za sebou věčné vyměňování palce za dudlík, pevné zabalování do zavinovačky, nasazování rukavic a následně i ponožek (ty jsou totiž pevnější a palec se nedá tak snadno cucat). Ale že nakonec přijde s nápadem i taťka? Včera večer vzal jehlu a niť a drze mi přišil rukáv k pyžámku tak, abych prostě do pusy nedostala. Takovou podlost bych od něj nikdy nečekala! Faktem ale je, že mamka dnes vypadá odpočatě, na krmení jsme vstávaly až před pátou a do té doby jsem ji vzbudila jen jednou, to když jsem se vztekala, protože se mi nedařilo dostat pravačku k puse. Teď abych si cucala celý den palec ostošest, abych dohnala to, co jsem prošvihla v noci!
04. 12. 2009 Paňdoktorka mě dnes na kontrole pochválila, že prý rostu a přibývám na váze naprosto učebnicově. No, však jsem se taky musela pilně snažit, aby mě už od narození mohli takhle chválit! Ono to totiž začalo už v porodnici, to mamce řekli, že TOHLE byl naprosto ukázkový porod. No nejsem já záviděníhodný potomek?! Jen teda nechápu, proč na mě vytáhla tu injekční stříkačku, když jsem tak hodná. Tak jsem na ni za to zaječela a ona, aby si mě udobřila, řekla našim, že se mnou teďka nemají pár dní cvičit. Aspoň něco pozitivního…
05. 12. 2009 Tak se mi zdá, že mamku málo zaměstnávám. Nejen, že je na pondělí domluvená se strejdou Láďou na salsu, dokonce se mnou jela do knihovny, půjčila si tři knížky a tu první přelouskala během dvou dnů. To se rozhodně nemůže nechat jen tak!
06. 12. 2009 Zdá se mi, že jsem první a zatím jediná, která oceňuje dědovu několikaletou snahu o vycpání sebe sama tukovými zásobami. Zejména pak ty, které se nacházejí v oblasti pupku, jsou moc prima, na tom se tak senzačně válí! To i taťka dnes řekl „sice nejsem děda, ale pojď ke mně“. No, to měl pravdu - děda je podstatně měkčí, pohodlnější a zabořím se do něj jak do polštáře!
08. 12. 2009 Naši pochopili, že ani přišití rukávu k pyžámku mi nezabrání v nočním cucání palce. Zjistila jsem, že stačí vytáhnout ruku z rukávu a můžu cucat ruce, seč mi síly stačí. Tak mamka nastolila metodu, kterou od začátku zavrhovala - na noc mi nasadí zimní rukavice. Teda ale to je pech, v těch fakt ten palec do pusy vrazit nejde!
10. 12. 2009 To jídlo je bezvadná věc. Pochopitelně - je to bezva na hlad, ale když se stane, že hlad nemám, tak si zlehka srknu, flašku vystrčím jazykem z pusy ven a začnu s tou trochou mlíka v puse říkat „grrrrrrrrrrrrrr“ nebo „chchchchchchch“ a ono to pak bezvadně v puse kloktá a bublá. Občas si taky s plnou pusou jídla kejchnu a snažím se při tom koukat na mamku, aby z toho taky něco měla - přinejmenším z toho totiž má ohozenou celou tvář, no není to sranda?
13. 12. 2009 Já jim dám - rukavici na noc! Dneska se mi ji v noci podařilo sundat. Problém je, že jsem se prozradila v okamžiku, kdy jsem strčila do pusy palec a slastně zamlaskala, takže mi ji mamka zase nasadila. Ale myslím, že při troše trénování se během pár dní toho nesmyslu naučím zbavovat a troufám si pochybovat, že najdou nějaký další způsob, jak mi zabránit v palečkování.
14. 12. 2009 Taťka včera podezřele brzo odešel na squash, prý šel na nějaký turnaj nebo co. O to podezřelejší bylo, že mamka tolik spěchala na to, abych co nejdřív usnula. Ale protože jsem dobrý detektiv, zjistila jsem, co za tím vězelo - tak, jako mamka vyšilovala vloni touhle dobou, to jsem si ještě hověla u ní, začala vyšilovat i teď. Sotva jsem usnula, vrhla se na pečení cukroví, prý proto, aby o tom taťka nevěděl - že by nejdřív mamce vynadal, co blbne a následně by se do toho pustil.
16. 12. 2009 Mám zas další novou věc, začala jsem používat to, co mám v puse. Směju se a strkám to ven, vystrkuju to, i když mám zavřenou pusu - buď jen tak sporadicky nebo co nejvíc to jde. Mamka se vždycky směje a říká mi, že na ní nemám plazit, a když nepřestanu, dělá na mě totéž. Tiše doufám, že při tom nevypadám stejně trhle jako ona.

6. měsíc

18. 12. 2009 Dnes jsme byli na návštěvě u tety a strejdy, co mamce půjčovali šaty na svatbu. Prý mi zanedlouho pořídí kámoše na hraní, kterého budu moc učit všechny lumpárny. No tak hned zkraje mu samozřejmě ukážu, k čemu je dobrý palec, to se ví! Jo jo, ten desetikilový bejvák, co měla teta na sobě, mi byl dost povědomý.
21. 12. 2009 Paňdoktorka má nějaké zvrácené potřeby. Dnes do mě opět píchala. Prý kvůli nějakému pneucosi. To asi proto, že s našima jezdíme často autem. Už vím, pneumokok tomu říkali! Mamka říkala, že prý dostanu ďobánek. Já jí dám ďobánek! Až budou píchat do ní, ať si tomu klidně říká ďobánek, ale pro mě je to ďobanec a basta. Aspoň, že mě hned poté vzala do náručí, pošíšala a hladila ve vlasech…to já mám totiž moc ráda.
22. 12. 2009 Objevila jsem způsob, jak stoprocentně a rychle přivolat mamku. Stačí začít rychle a hlasitě funět a chvílemi zadržovat dech a mamka ke mně hned běží, protože má pocit, že mám plný nos smrkánků. Když to ještě doplním občasným dýcháním pusou, je dílo dokonalé. Úplně nejlepší je to v noci, dnes jsem to pro lepší účinek okořenila trochou pláče, což je u mě víc než nezvyklé. Jediná stinná stránka tohohle fórku je to, že si pak musím nechat odsávat smrkánky…teda vlastně odsát to nic z nosu. Dnes v noci mamka dokonce běžela dolů pro druhý vysavač, jak moc jí nešlo do hlavy, že tím prvním zase nic neodsála…že by to bylo rozbitý? :)
23. 12. 2009 Ti rodiče, to je děs. Hlavně mamka. Pořád se nesmířila s faktem, že palec mi narostl prostě proto, abych si měla co cucat. Když ke mně jde, snažím se být co nejmíň nápadná a honem ho vyndám, ale mohla by směle konkurovat Sherlocku Holmesovi… že prý ať se snažím, jak se snažím, vždycky mě usvědčí oslintaný palec, půlka ruky a obě tváře.
24. 12. 2009 Panečku, dnes mi málem vypadly kukadla. Od rána to doma vonělo, pořád se něco dělo a před večeří mě naši vzali k takovýmu pichlavýmu krámu, co svítil, byly na něm ozdoby a pod ním byla hromada dárků. Mno, sice nebyly všechny pro mě a musela jsem se podělit i s taťkou, mamkou, strejdou, dědou a prababičkou, ale i tak mi z toho pár dárečků káplo. Nevím, čím jsem si to zasloužila, ale jsem moc zvědavá, jestli tam zítra bude další příděl. Postřehla jsem, že naši včera posílali mail s mou fotkou a přáli v něm všechno nej…poví mi někdo komu a k čemu?
25. 12. 2009 Včera jsem usnula večer bez řečí, v noci jsem se snažila mamku moc nebudit a vůbec jsem se snažila být co nejhodnější. A víte co? Pod pichlavým krámem NIC nebylo! Taková drzost! Po dopolední svačince jsme ovšem jeli za babičkou, ta měla doma dost podobnou píchavou věc a představte si - pod tou její byly dárky dnes! Opět jsem se musela podělit s ostatními, ale i pro mě se jich tam pár našlo. Takže…kampak pojedeme na návštěvu dál?
26. 12. 2009 To je zvláštní, včera jsem byla zvědavá, jestli na nás nebude doma po návratu od babičky něco čekat pod pichlavou věcičkou a ono nic. Zato jsme dnes dopoledne vyrazili za dědou a babičkou, ti tam měli taky jednu takovou a k mému velkému překvapení tam byly kromě bratránků a tety se strejdou…dárečky! Tak se mi zdá, že jsem tomu přišla na kloub - tyhle píchavky ty dárky určitě plodí! No to je teda věc! Velké překvapení bylo, že pod všemi se objevilo hned několik kalendářů, kde jsem byla já jako modelka, takhle hvězdnou kariéru hned odmalička jen tak někdo nemá! Jeden, tedy vlastně dva dárečky jsem prý pro naše připravila i já. Teta u mě totiž objevila…dvě malé bílé perličky! Prý je to bezva věc, povídali mi, že se tím dá leccos kousat a dokonce i ukousnout. Testuju to na palečku, ale pořád drží, prevít, tak asi něco dělám špatně. Mamka chtěla ututlat, že na tuhle novinku nepřišla sama, prý jsem byla pořád tak hodná, že ji ani nenapadlo, že by se mohla takováhle novina klubat na svět a dokonce ve dvojím provedení, ale protože já žádná tajnůstkářka nejsem, rozhodla jsem se to hezky roztroubit do světa.
27. 12. 2009 Už od chvíle, co jsem se probudila, jsem byla zvědavá, co bude pod píchavou věcičkou. Ale kde nic, tu nic! A aby toho nebylo málo, mamka ležela většinu dne v posteli a starali se o mě všichni ostatní. Dokonce si mě ani nepošíšala. Slyšela jsem něco o tom, že měla v noci horečky a začal jí bolet jeden automat na mlíko, tak jeli do nemocnice, jenže já vím dobře, že je simulant. Jestli už chce tu vývařovnu zavřít, tak ať, ale přece se kvůli tomu nemusí hned zavírat do vedlejšího pokoje a pomalu mi ani nedat ranní pusu na čelíčko a nepomuchlovat se se mnou jako jindy!
28. 12. 2009 Píchavka? Škoda slov, měla jsem z toho zkažených celých pět minut ze dne. Večer jsem odmítala usnout. Ne, že bych chtěla dělat naschvály dědovi, který mě uspával, ale menší pomsta mamce neuškodí. Ráno totiž zase zůstala v posteli a dělala, že mě nezná. Nijak zvlášť mi nechyběla, aspoň jsem si mohla plnými doušky užívat dědův polštář, co ho pořád nosí na břiše, ale stejně…je to přece mamka, ne? Odpoledne to trochu napravila, vzala mě i s malou štěknou na chvíli ven a po zbytek dne to s ní bylo lepší, i na šíšání a opusinkování došlo. Jenže už včera v noci mě budil nos plný smrkánků a dnes to nebylo o nic lepší, spíš naopak. Mamka ke mně každou chvíli vstávala a sledovala, jak se mi dýchá a jestli nemám ucpaný přívod vzduchu a každou hodinu mi ve spolupráci s dědou odsávali smrkánky. Jednou se mi při tom podařilo usnout, jak jsem byla ospalá, ale jinak jsem bojovala, seč mi síly stačily a plakala a křičela na plný plyn. Vzhledem k tomu, že babička s dědou bydlí v paneláku, doufám, že jsem na sebe dostatečně upozornila a z tohohle týrání budou vyvozeny patřičné důsledky!
29. 12. 2009 Ráno pod píchavkou nic, odpoledne nic a dokonce ani večer po návratu zpátky domů nic. Asi se, potvory píchavý, rozbily. Jen nevím, proč naši tak otálí s reklamací - tohle se přece musí vyměnit! Obzvlášť, když vezmu v potaz, že mi píchavky nadělily spoustu hraček (nejedno mimino by mi závidělo toho vysmátého zpívajícího Shrekovského oslíka, co vrtí ušima do rytmu nebo toho parádního houpacího koníka) a fešných hadříků, mamce permanentku na zumbu (prý cvičení na latinsko-americkou hudbu, ona se snad jednou z té své salsy zblázní), CDčka brazilské samby (no to se máme s taťkou na co těšit) a kurz angličtiny (konečně něco rozumného, aspoň mi bude moct na dovolené objednávat zmrzlinu) a taťkovi zahrádku na auto (že by nové místečko pro štěkny?), hledač klíčů (co se má ozvat na zapískání, ale ozývá se i když slyší právě zapínaný počítač) a věci na squash (asi budeme mít i nadále v neděli s mamkou dámské jízdy). No už kvůli tomu by se přeci měla píchavá věcička vyměnit za nějakou funkční! Než pro nás dorazil taťka, dělal na mě děda takový kašpárky a tak vehementně mi prděl na břicho, že jsem se musela začít chechtat tak nahlas (sama jsem se toho až lekla, vydávat zvuky při smíchu se mi do dnes nepodařilo), že to slyšela i babička ve vedlejším pokoji. S dědou je stejně psina!
30. 12. 2009 Zase žádné dárečky, pichlavá potvora je stále rozbitá. Nechápu, proč to naši neřeší a na co čekají, ale já už jsem rezignovala. Jen nevím, proč teda ten nefunkční krám nevyhodili - užitek už z toho stejně žádný nekouká a nezdá se, že by to chtělo někdy časem zase začít plodit dárky. No, nevadí. Aspoň, že to fungovalo těch pár dnů, ve finále mi to za tu dobu hodilo pěknou hromádku nových věciček…
31. 12. 2009 Čím dál častěji začínám slýchat, že prý jsem drnda. Já jim dám, drnda. Tak mi to trochu víc povídá, no… A pokud JÁ jsem drnda, zajímalo by mě, jak se říká mamce, protože ta zavře pusu jen v noci na spaní.
01. 01. 2010 Naši povídali, že jak na Nový rok, tak po celý rok. Tak jsem hodně povídala, taky jsem si trochu brekla (tlačí se mi ven horní dvě perličky a to se pak mamko těš, to se mi bude všechno bezvadně kousat), hodně jsem se nechala šíšat, hladit, povídat si a zpívat si a tak nějak jsem si alibisticky zařídila, aby ten příští rok byl přesně podle mých představ.
02. 01. 2010 Dnes jsem měla velký den. Tedy aspoň dle slov našich, poprvé jsem jedla z takového podlouhlého nic, lžička tomu říkali. A dali mi k jídlu něco, co tedy mlíčko nepřipomínalo ani vzdáleně. Prý brambora. No já nevím…takové divné to bylo, na patro se mi to lepilo a byla jsem od toho celá upatlaná. Tak jsem na naše dělala tak dlouho znechucené obličeje, až to vzdali a dali mi mlíčko z flašky. Odpoledne jsme pak sjeli za babičkou do Louňovic, tak jsem jim ukázala, jak umím plakat. Ale když si ke mně potom sednul skorobratránek a ukazoval mi všechny možný hračky, hned jsem ztichla a jen valila oči… Teda, ti toho mají!
03. 12. 2009 Mamka je ze mě celá naměkko, jaká jsem šikovná holka. Dokonce už jsem se překonala a hračky si beru i pravačkou. Akorát pak i s hračkou v ruce strčím dle standardního postupu palec do pusy. Vegetím si na bříšku a kopu si při tom nohama, opírám se o celé dlaně a snažím se zvedat co nejvýš, na hrací dece se tak porůznu točím podle toho, kam chci zrovna koukat nebo kam se mi to povede, a když na to přijde, zvednu zadek do výšky a dělám ze sebe stan. Taky se snažím strkat nohy do stran a pod sebe, tak naši říkají, že mě zanedlouho budou hledat pod nábytkem, až se zničehonic rozlezu.
04. 01. 2010 Naši mi dál dávají v poledne k obědu bramboru, naředěnou mlíčkem. Pochopila jsem, že to jen tak nevzdají a vzhledem k tomu, že to nechutná až tak špatně, dnes jsem ochotně otevírala pusu, když k ní mamka mířila lžičkou. Pak jsem se, pochopitelně, ještě dodlábla mlíčkem. Jen se musí mamka ještě pořádně naučit, kde mám pusu, dnes my vymývala kaši i z ucha… Taťka pro změnu prohlásil, že musím být zdravá až na půdu, když mě mamka tak dlouho krmí svým mlíkem. A že prý budu minimálně i nehořlavá. No, jen doufám, že ho nenapadne to zkoušet!
05. 01. 2010 Po delší době jsme se zase jeli mrknout na Vojtovou paňdoktorku. Naši se přiznali, že mi udělali Vánoce a moc toho se mnou nenacvičili. I přes to mě paňdoktorka pochválila, jaká jsem šikula. Dokonce ubrala cvik na zádech, ale než jsem se stačila začít radovat, přidala jeden na boku. No tohle!!! Ale když to tak beru kolem a kolem, tenhle cvik na boku je vlastně jen blbnutí s mamkou, takže žádná tragédie.
06. 01. 2010 Taťka vydával odpoledne, zatímco mě přebaloval, tak zvláštní zvuky, při kterých mu úplně vibrovala pusa a skoro na mě i prskal, že jsem se mu začala smát. A k mému velkému překvapení se mi to zase podařilo doplnit zvukovou kulisou!
07. 01. 2010 Pořád dostávám v poledne kaši, přišla jsem tomu na chuť a během čtvrt hodinky slupnu 140 mililitrů a pak si ještě jen tak trochu mlsnu mlíčka. Čím dál častěji zvedám zadek do vzduchu a zkouším, co se s tím dá udělat, ale krom pár prdíků se mi zatím nic nedaří. Mimo jiné jsem taky zjistila, k čemu jsou dobrý ty dva klofáky v puse. Nejdřív jsem trénovala na šustící knížce o slonovi, pak na klíčích a dnes jsem udělala první trénink na mamce…vzala jsem si její ukazováček a nenápadně a zlehka jsem si ho strčila do pusy, žužlala, žužlala, a když to mamka nejmíň čekala…hryz! To bude psina, až se mi vyklubou ven ještě ty horní dva!
08. 01. 2010 Mamka mi dala na hraní klíče, co jsem našla pod píchavkou. Naprosto drze mi všechny ty věci zabavila a dává mi je na příděl! Ty klíče ale nejsou obyčejné - ony mluví a zpívají! A zřejmě s tím mám něco společného, protože jsem to mačkala a zkoušela to ochutnat a vtom to začalo hrát a mamka mi řekla, jaká jsem šikulka. Za pár minut už jí to nadšení přešlo - to když jsem se o klíče opřela loktem a ono to hrálo snad pět minut v kuse. A já jí přitom jen chtěla udělat radost, když se jí to předtím tak líbilo!
09. 01. 2010 Už od včerejška padá venku spousta malých bílých potvor, dokonce měly tu drzost padat mi do obličeje, když jsem byla v kočárku. A dnes? Je to všude, kam se podívám. A kvůli tomu si mamka musela vzít taťkovu zimní bundu, pod ni dala, pěkně do teplíčka, mě v klokance, a takhle vymóděná vyrazila se mnou, taťkou a štěknama ven. Sice jí táhlo na krk, protože nemohla tu bundu kvůli mně zapnout, a mně na nohy, protože byla bunda krátká (nebo já dlouhá?), ale mělo to své výhody - takovýhle výhled tedy kočárek rozhodně nenabízí!
10. 01. 2010 Dnes v poledne velká změna! Mamka mě standardně dala do houpátka, přinesla mističku se lžičkou, ale pozor! Obsah byl oranžový! Nejdřív jsem byla dost nedůvěřivá, kdo ví, co mi tam mamka přimíchala, ale po pár soustech jsem zjistila, že to, co tam přidala - říkala tomu mrkvička - vůbec není zlý. Ba co hůř, ono to chutná moc dobře…dokonce tak dobře, že mě mamka nestíhala krmit, hltala jsem to jak o život a honem otevírala pusu. Já ji znám, jak je nenažraná, tak jsem si musela pospíšit, aby se mi do toho ještě nepustila sama.
11. 01. 2010 Vydaly jsme se s mamkou na návštěvu za tetama a strejdama do práce. Jedna teta si mě hned vzala na pošíšání, ale (světe div se, i to je možné!) byla snad ještě hubenější než mamka a děsně mě tlačily ty její kosti, tak jsem spustila pořádný vyrvál. Díky tomu, že jsme tam byli přes oběd, byla jsem ochuzená - žádná kašička k obědu, jen mlíko! Už jsem si říkala, jak je to od mamky troufalé, ale jen co jsme dojeli domů, mamka šla do mrazáku a…mňam, zase oranžová kaše! Ne, že by mi nechutnala, to v žádném případě. Ale lumpáren není nikdy dost, tak jsem ve chvíli, kdy jsem měla plnou pusu, zkusila udělat totéž, co tuhle udělal taťka, jak mě tak rozesmál… Umím to! Část obsahu pusy se mi podařilo vyprskat kolem sebe, ani mamka nebyla ušetřená! Zvláštní je, že většinou, když se mi podaří nějaká novinka, mi říká, jak jsem šikovná, a dnes mlčela jak hrob…
12. 01. 2010 Naši na mě ušili boudu. Vzali mě k paňdoktorce - měla jsem být obezřetná už ve chvíli, kdy jsem zjistila, že mě mamka nesundává oblečení. Že na mě šijou boudu, mi došlo až tehdy, když mě mamka chytila ruce a sestřička od paňdoktorky mi začala malovat na uši. No jsem snad indián? Tak jsem začala křičet, ale bylo to k ničemu. Jenže to nejhorší teprve přišlo. Vzala si mě paňdoktorka, pevně mě chytila, že jsem se nemohla pomalu ani nadechnout a pak…pak přišla sestřička, dala mi k uchu zvláštní udělátko, pak to píchlo a zabolelo a jak jsem pochopila, nastřelila mi náušničku a mělo to být všechno. Jenže sestřička se prý špatně trefila, náušnici nastřelila šikmo, ta se nezavřela a jí s tím nešlo nic udělat. Řvala jsem jak tur, mamka měla taky na krajíčku, taťka prohlásil, že to odloží na pozdější dobu, až budu větší, ale paňdoktorka řekla, že už by bylo dobré to dokončit. Podařilo se jim vyndat nešťastnou náušnici, z ouška mi tekla krev až na moje fešácký bílý tričko a proběhl druhý pokus, ten už byl (i přes to, že se sestřičce ze strachu, že by se to zase mohlo nepovést, ukrutně klepaly ruce) rychlý a úspěšný. Pak si mě honem vzala mamka do náručí, byla jsem celá rudá, ubrečená, i tričko jsem měla uslzený…ale u mamky už mi bylo líp. Jenže mamka měla po zbytek dne přinejmenším špatný svědomí, takže mě celý den šíšala, hladila, povídala si se mnou a provinile se na mě koukala. Chtěla jsem jí nějak rozesmát, tak jsem našpulila pusu na kapříka, a protože to mělo úspěch, opakovala jsem to po zbytek dne a posledního kapříka jsem mamce věnovala ještě večer v postýlce (dost se mi nechtělo spát, tak jsem se to snažila všemožně protáhnout). A černý svědomí mi přineslo ještě jednu výhodu - protože mi mamka vaří k obědu kašičky, kupuje mi bio zeleninku, loupe a krájí to keramickým nářadím a protože to vypilovala k dokonalosti, dnes mi na to vaření pořídila ještě parní hrnec. Taťka si sice při tom všem klepal na čelo, ale já jsem rozhodně pro! To bude zítra mňamina!
13. 01. 2010 Mamka mi dnes po obědě nedala mlíčko jako jindy, ale přinesla v lahvičce takové bezbarvé nic. Nejdřív jsem se ji pokusila po dobrém říct, že to zapomněla ohřát a přisypat tam mlíčko, ale jako obvykle dělala, že mi nerozumí. No dobře, řekla si o to sama - když to nejde po dobrém… Začala jsem křičet. Bezúspěšně. Tak jsem vykouzlila na tváři škleb číslo 4 a vytlačila pár slz, to už mamce došlo, že s tímhle u mě neuspěje. Konečně! A mimochodem - čerstvá oranžová kaše z toho nového hrnce byla mňam, slupla jsem jí na posezení bezmála 200 mililitrů a ještě jsem hladově koukala, co dostanu dál.
14. 01. 2010 Přiznávám, že mi chutná. Hodně mi chutná. Ale občas je to jídlo taková nuda, že si párkrát loknu a pak začnu s plnou pusou říkat „grrrrrrrrrrrrrrr“ nebo „ajtaajtaajta“ a když vytrvám delší dobu, mamka začne zničehonic měnit barvu a pořád mi opakuje „nedrndej a hamej!“. Já to vím, že mám jíst, ale copak si mamka nepamatuje, že u jídla taky pořád povídá?
15. 01. 2010 Odpoledne se na nás sjela podívat teta Helča. Ta tu nebyla tak dlouho, že už jsem skoro úplně zapomněla, jak vypadá a taky jsem to dala hlasitě najevo. Teta sice říkala, že to se jí teda nelíbí, že na ni takhle křičím, ale když sem přijede jednou za dva měsíce, kdo si ji má ještě pamatovat?
16. 01. 2010 Dneska jsme se hned po obědě vydali za tetou a strejdou do Milčic. Mají Élišku, ta je jen o měsíc starší než já, tak jsme tam spolu tak ležely na dece a navzájem zkoušely, jestli ta druhá nemá náhodou vyndávací očička nebo sundávací nos. Jenže než jsme to zkusily vyzkoušet, naši nás načapali a měly jsme utrum. Nevadí, aspoň jsem Élišce nablinkala na její deku - všimla jsem si, že naši tetě a strejdovi něco přinesli, tak jsem jí taky chtěla něco dát, aby nepřišla zkrátka. Domů jsme přijeli až o půl sedmé a protože mi šla mamka teprve odčerpat večeři z mléčných vaků, taťka jel s plechovou krabicí ještě na nákup a já už měla hlad a byla jsem unavená, vynechaly jsme s mamkou večerní koupání a já šla mimořádně po večeři spát na čuníka.
17. 01. 2010 Vím, jak na mamku při cvičení. Ona to teda označuje za používání nepovolených chemických zbraní, ale zabírá to. Já za to nemůžu, že když cvičím vleže na bříšku, tak se mi tam ty plyny rozdovádí a chtějí ven! V horším případě mamka poleví v síle, jakou mě drží, v lepším případě mě krátce po vypuštění Tarzana popadne do náručí a běží se mnou rychle pryč.

7. měsíc

18. 01. 2010 Večer těsně před koupáním přijela babička. Taťka mě vykoupal, mamka mě ustrojila a připravila večeři a babička mě chtěla nakrmit. Ale jen co si mě vzala do náručí, spustila jsem řev. A i když mi hlady lezly oči z důlků, jen jsem si cucla a spustila jsem nanovo. No jsem snad nějaká panenka, aby mě naši každému půjčovali? To tedy ne, jsem našich, tak ať se pěkně koukají starat!
19. 01. 2010 Mamka mě zas před obědem dala do houpátka, zavázala mi kolem krku bryndák a přišla jako vždycky s kelímkem a lžičkou. Ale dnes to nebylo jako obvykle! Vůbec to nemělo oranžovou barvu jako jindy, ono to bylo dozelena. Protože nemám předsudky, ochutnala jsem první lžičku a hned jsem mamce ukázala, co si o tom myslím. Jenže nic lepšího nebylo, tak jsem se sice tvářila dost znechuceně, ale nakonec jsem to stejně všechno snědla. No přeci nebudu o hladu!
20. 01. 2010 Zase ta nazelenalá kejda. Kdy už mamce konečně dojde, že výraz nadšení vypadá podstatně jinak?
21. 01. 2010 Odpoledne jsem si tak ležela na hrací dece a jak jsem se pořád vrtěla a točila dokola, podařilo se mi dostat se mimo deku. Nějak to na mě přišlo, tak jsem si ublinkla na plovoucí podlahu. Přišla jsem na to, že je děsně prima věc, když do toho plácám rukama - ono to klouže a hřeje…to je lepší zábava než hrací klíče! Jenže pak mě načapal taťka a udělal tomu ráznou přítrž. Nevím, proč mu vadilo, že jsem si našla novou zábavu…
23. 01. 2010 Vždycky, když mě naši přebalují nebo převlékají (to je pak obzvlášť velká psina) začnu kopat nohama, mrskat rukama a doplním to funěním, jako bych právě doběhla maraton. V tomhle boji mám nad našima navrch - většinou se mi totiž podaří vyvléct se z jedné nohavice dřív, než mě nasoukají do té druhé.
24. 01. 2010 Mamce došlo, že když mi přidá do oběda víc mrkvičky a dá tam jen trochu zelenáče (tvrdila mi, že to je brokolice a pořád se mě snaží přesvědčit o tom, jaká je to dobrůtka), sním to i bez toho, abych na ni házela obličeje, naznačující, že se asi brzo rozloučím s obsahem žaludku. A slíbila mi, že zítra mi dá místo zelenáče jinou laskominu, tak jsem zvědavá, co na mě zase vymyslí.
25. 01. 2010 Dopoledne jsme jeli k neuropaňdoktorce. Dokud si mě jen z uctivé vzdálenosti pozorovala, jak si hovím u mamky v náručí, bylo všechno v pořádku. Jenže pak mě mamka položila na pultík a paňdoktorka měla tolik drzosti, že se odvážila na mě šáhnout. No ta si toho vyslechla! Spustila jsem křik, na který by byl hrdý i africký lev. Pak už mi k dalšímu pláči stačilo, aby na mě ani nešahala - jen jsem ji viděla v zrcadle naproti sobě a spustila jsem nanovo. Domů jsme přijeli akorát na jídlo - už jsem si myslela, že se dospělým nedá věřit. Mamka mi totiž zase přinesla kelímek se zelenou kaší. Ovšem tentokrát byla extra zelená…no potěš! Sice mi tvrdila, že mi to bude chutnat, že prý tam není ta brokovnice, ale špenát, ale copak tomu můžu věřit, když to vypadá úplně stejně? Přiznávám, že nelhala - nejen, že byla kaše úplně jiná, než všechny ostatní, ale byla tak dobrá, že jsem to zblajzla natotata. K večeru ještě přijela babička, tak jsem spustila dnes už jednou natrénovanou plačící scénu „nechovej mě, já jsem jen mámy a táty“. Aby bylo jasno - ne, že bych ji nepoznala. Samozřejmě, že jsem ji poznala. Dokonce jsem se na ni z bezpečí mamčiny náruče i usmívala. Ale jak mě mamka dala z ruky, to byla jiná. Říkám to pořád - jsem našich, tak ať si mě pěkně hledí a nepůjčují mě každému, kdy se jim zlíbí. Dokonce jsem si zkusila upřít i jídlo, protože mě chtěla babička nakrmit. Tak jsem místo pití mlíka ječela ostošest. Jenže mamka byla neoblomná, a byť už babička říkala, že mě bude muset nakrmit mamka, zůstala jsem nakonec u babičky a to mi došlo, že musím buď jíst, nebo půjdu spát o hladu. No přeci nejsem blázen - to se ví, že jsem radši zmlkla a pustila se do mlíčka.
26. 01. 2010 Ach ta mamka! Kdy už se konečně naučí vařit? Dnes se jí podařilo udělat mi kaši tak řídkou, že měla problém to udržet na lžičce. Navíc musela každou lžičku pečlivě zespod utřít a na to já neměla trpělivost - jen co jsem spolkla sousto, honem jsem otvírala pusu pro další, takže mamka vůbec nestíhala. Asi nechápala, že mám opravdu hlad, tak jsem se jí to snažila naznačit tím, že jsem při každém soustu kousla do lžičky. Když ji pak mamka myla, ukazovala taťkovi, jak ji mám ohryzanou. No a co, je to snad moje lžička, ne? Po obědě už jsem se nemohla dočkat odpoledne, čekali jste totiž návštěvu - tetu Martinu s Vašíkem, Kubíkem a Nanynkou. No to bylo príma! Jen co přišli, kluci se hned vrhnuli ke mně na deku a podstrojovali mi jednu hračku za druhou. Když si mě pak mamka vzala k sobě na klín, Vašík si k ní chodil sednout a pokaždé mi přinesl nějakou hračku nebo kolem mě jen tak prošel a pohladil. Je fajn vědět, že gentlemani nevymřeli!
27. 01. 2010 Dneska jsem si dala za úkol utrhnout taťkovi nos - stejně by ho mohl mít menší. Jenže on držel pevně, prevít (nos, ne taťka!). Tak jsem mu aspoň vyškubla pár vlasů. Sice se podstatně hůř chytaly - na rozdíl od jeho velkého a dobře chytatelného nosu jsou až moc krátké - ale zato šly oproti nosu o to líp vytrhnout. Člověk by řekl, že v jeho letech už to bude jen vetchá osůbka, ale on drží pohromadě jak mladík mého věku!
28. 01. 2010 Nerada bych, aby to vypadalo, že se nedokážu soustředit na nic jiného, než na jídlo, ale dnes na mě čekalo po všech těch zelených obědech obrovské překvapení… Mamka mě usadila do houpátka, uvázala bryndák (jako by nevěděla, že JÁ nebryndám - jediný, komu občas ukápne jídlo na bryndák je mamka!) a přinesla mističku s červenou kaší! Páni, to byla bašta!
29. 01. 2010 Sestřička od paňdoktorky zřejmě bude potřebovat návštěvu očního lékaře. Dneska mě vážila, a i když mamka říkala, že mám 7,2 kilo, ona navážila 6,1 kilo. A aby si s paňdoktorkou neměly co vyčítat, ta by zase potřebovala na ušní, protože mi do průkazu napsala 6,7 kilo. Pak mi bodla včeličku do pravého stehna, pak do levého stehna a pak jí málem praskly bubínky, jak jsem začala vřeštět. Mamce pořád vrtala hlavou ta moje váha, tak mě převážila na 2 váhách a? No samozřejmě, že měla pravdu mamka, jak bych taky při tom všem, co během dne zbaštím, mohla vážit usmolených 6 kilo? K obědu jsem zase dostala tu mňam červenou kaši (taťka se té barvy dost vyděsil), snědla jsem to natotata, tomu mňam mamka říkala řepa. Odpoledne se mi pro změnu zase jednou podařilo převézt mamku. Odjeli jsme totiž na víkend k dědovi a babičce, a když jsme dorazili, potřebovala mamka nutně něco koupit. Nechali mě samotnou s dědou a babičkou a odešli. Pochopitelně si mysleli, že ztropím kdovíjakou scénu, protože jsem je dlouho neviděla, ale omyl - dědův úsměv je natolik nezaměnitelný a nezapomenutelný, že ho prostě poznám vždycky.
30. 01. 2010 Rodinné oslavy, to je věc! Teta měla narozeniny a bratránek svátek, takže přijeli k dědovi a babičce, všude bylo spousta jídla a pití a mě si pořád někdo všímal - když to nebyl zrovna děda, tak to byla teta a když to nebyla teta, tak to byli kluci. Sice mi teda nepodstrojovali hračky jako kluci od tety Martiny, co tu byli v úterý, ale já jsem skromná - mně stačí, když u mě sedí a můžu je tahat za oblečení, ruce, vlasy nebo cokoli, co mám zrovna po ruce.
31. 02. 2010 Být aktivní a akční je pěkně únavné. Strkat pod sebe nohy, zvedat zadek, houpat se na břiše, hrát si - to dá jednomu pěkně zabrat. Však to taky poslední dobou zalomím vždycky ještě před obědem, pak před odpolední svačinkou a večer v šest už si mnu oči, případně usínám u večeře.
01. 02. 2010 Počínaje dneškem mamka definitivně zrušila automaty na mlíko a přestala psát, kolik jsem toho snědla (ale že jí to vydrželo dlouho, co? Tahle krásně jsem toho půl roku baštila). Však se jí taky zmenšily takřka do neviditelna. No, když si vzpomenu na taťkovo nadšení ze zvětšování vaků ještě v době, kdy jsem si hověla ve svém 3+1, tak jsem zvědavá, co na to řekne teď… Mamka se to rozhodla večer oslavit tancem, takže mě uložila a už se chystala, že půjde zase se strejdou Láďou na salsu. Šla, ale pěkně pod dozorem - večer totiž přijela babička a vyrazila tam s ní. To by tak hrálo, aby si matka od rodiny takhle vyhazovala z kopejtka!
02. 02. 2010 Malá štěkna začíná být pěkně odrzlá. Pokaždé, když mi mamka přinese mou polední mističku (mluvíme pochopitelně o PLNÉ mističce), začne se ochomýtat nápadně blízko kolem mě. Dnes mě obletovala o poznání víc - no taky aby ne, když mi tam mamka přidala kousek masíčka a pórku. No té snad spadnul rampouch na hlavu, ona si vážně myslí, že se s ní budu dělit!
03. 02. 2010 Dnes na chvíli zaskočila na návštěvu teta Helča a protože jsem měla dneska extra mazlivou náladu, s radostí jsem se k ní přitulila a nechala se chovat. Navečer pak taťka odjel pracovat a my se s mamkou vydaly utrácet (samozřejmě v můj prospěch), koupily jsme panenku, ale jakou parádní! Mamka sice tvrdila, že jsem si ji vybrala sama, tak jsem ji při tom nechala, ale upřímně - ukázala mi tři panenky, tak jsem honem čapla první, která mi přišla pod ruku. Možná, že kdyby bývala počkala o chvíli dýl nebo kdybych byla o něco rychlejší, vezly bychom si domů všechny tři! Večer pak taťka přivezl hadr na podlahu, říkal tomu koberec - že prý mě teď budou dávat místo na hrací deku na tenhle hadr, prý se mi na tom bude líp učit plazit. Tssss - kdo jim nakukal, že se chci něco učit?
04. 02. 2010 Taťka jel na mamčin popud koupit pohanku, jáhly, špaldové vločky, ovesné vločky…no prostě hromadu zrní. Což o to, jako fakt by mi to bylo vcelku jedno. Až na tu podstatnou věc, že to chce mamka pro mě, prý mi z toho bude dělat kašičky a polívky a tak. To asi bude omyl, ne? Nezapomněli náhodou, že já jsem jejich Lucinka a žádná slepice, aby mě krmili kdejakým zrním? A ten hadr, co mi včera koupil taťka, to je teda taky pěkná pomsta. Nachňoustat pod sebe to nemůžu, tahat za to taky nejde a když zahodím všechny hračky od sebe, najednou nemám co chytat, tahat, škubat, žužlat a okusovat. No to je ke vzteku! Taky jsem dávala svůj nesouhlas hlasitě najevo a vztekala se pokaždé, když jsem na nějakou odhozenou hračku nemohla dosáhnout! Ale po pravdě, při troše snahy se mi párkrát podařilo posunout zadek o kousek dopředu a dostat se k nějaké té hračce. A taky se mi konečně poprvé podařilo přetočit se na bříško přes pravačku!
05. 02. 2010 Dnes se na nás přijel podívat děda s prababičkou. Přijeli právě včas, aby absolvovali krmení divé zvěře (tedy mě). Mamka je ráda, když někdo vidí, jak pěkně a s chutí baštím. Skoro bych řekla, že se chlubí cizím peřím… Chlubit se můžu spíš já, ne? Takže nebylo od věci ji trochu potopit. Navíc jsem k tomu měla báječnou příležitost - místo brambor mi totiž uvařila rýži, takže když mi pak přinesla misku plnou téhle rýže s mrkví, podivovala se prababička s dědou, jestli to všechno sním. Mamka (pochopitelně s vědomím, že tohle je má běžná porce a s přesvědčením, že to určitě sním) je chtěla trochu napínat, tak řekla, že doufá, že to zvládnu. Dělala jsem u toho pořádné cavyky, tvářila se, že to všechno hodím mamce za krk. V polovině misky to mamka vzdala. Ha! A to ještě nebyl všemu konec! Ona si totiž usmyslela, že mi místo odpoledního mlíčka dá nějakou svačinku. Asi se domnívala, že si vylepší před dědou a prababičkou to polední fiasko, ale to se sakra spletla! Přinesla mističku s novým překvapením. Sice mi tvrdila, že je to jablíčko sladké, ale sotva mi dala první lžičku, oklepala jsem se, zkrabatěla čelo a tvářila se, jako by mě krmila přinejmenším citrónem smíchaným s octem. Po pěti lžičkách (a zhruba 15 uplynulých minutách) se mamka vzdala, dojedla si to sama a mně udělala mlíčko.
06. 02. 2010 Tak jsem dnes dojídala zbytky od včerejška. Aspoň, že byla mamka natolik rozumná, že mi to víc naředila mlíčkem a přidala tam celou jednu velkou mrkev. Upřímně - že bych z toho mlátila nadšením hlavou o zeď, to rozhodně ne. Ale když je tam víc mrkve, už se to dá jíst. Odpoledne mi zase dala jablíčko (naštěstí taky smíchané s mrkví), tak jsem se přemohla a pustila se do toho. A protože je po bitvě každý generál, tak jsem začala pořádně otvírat pusu až ve chvíli, kdy jsem viděla, že už mamka vyškrabuje poslední zbytečky. Večer pak přišla koupací inovace - mamka napustila plnou vanu vody a vlezly jsme si tam spolu, to bylo žůžo - kopala jsem kolem se, plácala do vody, až mi voda stříkala do obličeje. Ani se mi moc nechtělo ven, takže když mě pak taťka vzal a šel usušit, začala jsem na něj pěkně křičet, ale marná snaha - už jsem šla do pyžama, najíst a spát.
07. 02. 2010 Taťkovi nějak moc otrnulo a začal si ze mě (a tak trochu i z mamky) utahovat - prý že mám ploutvičky po mamce (možná by nebylo od věci, kdyby se taky občas podíval na své vlastní nohy!) a že kašlu stejně jako mamka - no a co, tak při kašlání vyplazujeme jazyk, no! Večer jsem pak ztropila menší usínací scénu. Ne, že by se mi nechtělo spát, ale přece si naši nemůžou myslet, že každý den usnu jak zabitá. Takže jen co mě mamka položila do postýlky a přikryla, spustila jsem křik a potok slz. Mamka mě hladila po vláskách, po tvářičkách, četla pohádku, zpívala, pak mě dokonce vyndala z postýlky a chovala, nosila v náručí, lehla si se mnou do velké postele…a já jí celou tu dobu ječela do ucha. Pak ji vystřídal taťka a já je pěkně podusila hodinovým pláčem. Delší dobu už jsem to nevydržela a usnula, ale myslím, že jsem jim pěkně dala zabrat.
08. 02. 2010 Ta babička umí překvapit! Minulý týden šla pěkně kontrolovat mamku, jestli se na té salse chová slušně - to jsem jí pochopitelně schvalovala. Ale že dnes přišla s tím, kam že to vyrazí a jestli půjdou večer zase do toho „dáns klubu“, tím mě tedy šokovala! Že nemá rozum mamka, to pro mě není nic nového, ale že ho nemá ani babička?!
09. 02. 2010 Když jsme byli s našima naposledy u dědy s babičkou, vyfasovala jsem pár hadříků a mimo jiné i nějaký ten hadřík ještě po mamce, když byla ještě malá. Dnes mi mamka dala jedny z těch svých kaťat, tak jsem se toho dost děsila - přece jen je to starý jak Metuzalém. Ovšem takhle prďácký kaťáky jsem ještě na sobě neměla! Ale aby si mamka o sobě moc nemyslela, nedala jsem svoje nadšení vůbec najevo a odpoledne jsem jí naschvál vrazila při svačině rukou do lžičky, plné mrkve s tím kulatým prevítem, co mi tak nechutná, takže jsem ty kaťata komplet upatlala. Pak jsem ji ještě dodělala tím, že jsem se na ni hned poté začala řádně křenit.
10. 02. 2010 Dnes jsem celý den zkoušela prskat. Zatím to trénuju naprázdno, ale jen co to vypiluju…těš se, mamko! Večer jsme se spolu zase ráchaly ve vaně. Rozhodně by jí tedy neuškodilo trochu víc šikovnosti, doufám, že se příště zase nenalokám vody!
11. 02. 2010 A už to začíná…jáhly k obědu! No kdo to kdy viděl, aby se děti krmily kdejakým zrním? Škoda, že jsem byla tak hladová, byla bych snad klidně chroupala i hřebíky. Ale jestli mi to naservíruje znovu, naprskám jí to do obličeje. Pro jistotu to prskání a plivání trénuju celý den - co kdyby mi to chtěla nabídnout hned zítra? Jinak mě naši pořád pozorují, sledují, lezou přede mnou po čtyřech (smysl pro humor se jim upřít nedá, najednou nabírají další vzhled, takhle na čtyřech už nevypadají tak staře a rozumně). Prostě dělají všechno proto, abych začala lézt. Kvůli tomu mi tenkrát koupili i ten hadr na podlahu. Občas se mi teda podaří trochu posunout, dokonce se mi i povedlo opřít se o lokty a posunout se na nich, ale učinila jsem převratný objev - daleko snadnější je odkulit se z hadru na plovoucí podlahu (sakra, proč je vlastně plovoucí, když jediná voda teče z kohoutku? A proč je vlastně kohoutek kohoutek, když nekokrhá?) a pak se jen odstrkovat rukama…dozadu pochopitelně! A tak se stalo, že než se mamka vrátila ze záchodu (proč se tím zbytečně zdržuje, když jsou plínky tak pohodlné?), byla jsem hezky zaparkovaná pod křeslem.
12. 02. 2010 Každý den bojujeme s mamkou při odpolední svačině. Ona sice říká, že asi nemám hlad, protože jsou moje obědy na hranici obžerství, ale zas tak moc toho nejím! Stěžuje si, že si z ní při jídle utahuju - že prý se na jablko tvářím, jako bych jedla citrón. Na mrkev s jablkem, jako bych to měla vyblinkat i s obědem. Jablko s banánem si nakonec musela sníst sama. Tak mi dnes udělala mrkev s banánem. Aby o nic nepřišla, zopakovala jsem jí celou škálu výrazů od citrónu přes zvracení až po „sním to, ať mám od tebe konečně klid“. A abych jí trochu nakrkla, začala jsem hladově otevírat pusu, div se mi neroztrhla, až ve chvíli, kdy vyškrabovala poslední zbytky.
13. 02. 2010 Už jsem velká holka! Dostala jsem vlastní kartáček na zuby a má své čestné místo vedle kartáčků našich. Na moje dva zuby! Hned jsem ho musela vyzkoušet a nenechala jsem si do toho od nikoho kecat. Teda, je to s ním docela legrační, ale kdo by to byl řekl, že když má jeden zuby, je s tím takováhle dennodenní šichta?
14. 02. 2010 Nevím, jestli si mamka uvědomuje, jaké má štěstí, že mě má. Přesněji řečeno - že má právě MĚ. Přes den si vyhraju sama a stačí mi, když si ke mně sem tam sedne, popovídá si se mnou, přečte mi pohádku nebo si pohrajeme s Nánou (mamka je líná říkat panenka, tak si to zkrátila na Nánu), skoro vůbec nebrečím, jím až na výjimky bez problémů, večer usínám o půl sedmé, ráno vstáváme v devět a mezitím mamku vzbudím jen jednou na krmení. Osobně si myslím, že mě musí mamce závidět minimálně každá druhá máma. A aby jí došlo, jak jsem úžasná, tak jsem se odpoledne pustila bez okolků do svačiny a během chvíle jsem vyjedla celou misku, aby mi mamka mohla ukázat toho zajíčka, co je na dně.
15. 02. 2010 Když už to vypadalo, že jsem z nejhoršího venku, musela jsem si přiznat, jak moc jsem se opět mýlila. Už jsem si myslela, že je nebezpečí zažehnáno - mamka mě pár dní krmila jehlama (nebo jáhlama? Já tomu nemůžu ani přijít na jméno!) a včera jsem si pochutnávala po delší době na bramborách. Zdálo se, že mám od zrní pokoj, ale ouha - dnes mi namixovala zeleninu s rýží a pohankou! Bože dej, ať tohle utrpení, hodné slepic, konečně skončí! Po obědě se tu zastavil na návštěvu strejda z práce (mamka mě pochopitelně nakrmila před jeho příjezdem - to dá rozum, že kdyby viděl, čím mě živí, poslal by sem hned sociálku!). Nemohl se nabažit toho, jaká jsem hodná. Naši se hned začali kasat, že to je genetika. Já jim dám, že se budou na mně takhle přiživovat a chlubit cizím peřím! Žádná genetika, to mají jen tak zlatou holčičku, která je neprudí. Dokonce jsem odpoledne zase, stejně jako včera, vynechala při svačině své oblíbené ksichty. On je vlastně banán s tím kulatým nesmyslem docela fajn, hlavně, když do toho přidá kousek cukety (možná mám trochu zvrácené chutě, ale to jsem beztak okoukala od mamky z dob, kdy jsem byla u ní ve svém tehdejším 3+1). Večer zase přijela babička. S mamkou mě vykoupaly, přebalily, převlékly do pyžama a na řadu přišla večeře - babička se mě snažila nakrmit, ale když ona měla tak zajímavý knoflík na svetru, že jsem nebyla schopná si ani loknout, jak jsem se soustředila na snahy o jeho utržení. Místo, aby ho ustřihla a dala mi ho na hraní, předala mě mamce - takže žádný knoflík, nic nového a zajímavého…co mi zbývalo jiného, než se pustit do jídla?
16. 02. 2010 Mám novou bezva zábavu! Dala jsem tomu pracovní název vodotrysk. Princip spočívá v tom, že při pití mlíčka z flašky nepiju, ale pořádně kousnu do savičky a držím (v případě nudy okusuju). Když na to mamka přijde, že nepiju, chce mi pochopitelně flašku sebrat. A to je okamžik pravdy. Jak mi to vytáhne ze zubo-dásňového sevření, uvolní se tlak v lahvi a mlíko začne stříkat všude kolem. Problém nastává v okamžiku (jako dnes večer), kdy mamka nestihne flašku namířit mimo můj obličej… Ne nadarmo jsem se radši chopila iniciativy a zkusila pít z flašky sama.
17. 02. 2010 Nejhorší věc na obědech a svačinách je otírání pusy po jídle. Občas je třeba otřít i čelo, nos, uši a podobně - zpravidla záleží na tom, jak se mamka trefuje. Zvládnu leccos, ale otírání pusy fakt nemám ráda. Vždycky, když mi přes ni přejedou, začnu prskat a oni místo, aby přestali, tak pokračují a ke všemu z toho ještě mají legraci.

8. měsíc

18. 02. 2010 Uznala jsem za vhodné dát za pravdu všem paňdoktorkám, tak jsem si v posledních dnech začala sahat na kolínka a prsty u nohou. Největší sranda je to při přebalování - zatímco mi mamka rozbalí plínku, tak si v mezičase, než připraví plínku novou, svleču punčocháče. Při přebalování sebou pak všemožně šiju, mrskám, melu a sahám všude, kam dosáhnu - moje kolena, prsty na nohou, mamčin nos, její vlasy… A nejlepší na tom všem je pozorovat mamku, jak bojuje s tím, aby mi tu čistou plínku vůbec nandala. A protože včera taťka přišel s tím, že jeden kluk, co je o měsíc mladší než já (sakra, co tohle bude za šplhouna???), už chodí s chodítkem, tak jsem jim ukázala, že já se zase plazím. Pěkně se opřu o lokty, pravý dám víc dopředu, zaberu, případně se ještě odrazím nohou…a hned jsem u hračky! Ale zase se zbytečně nepřepínám - když sebou dostatečně melu a mrskám, pokaždé se k nějaké té hračce dostanu, tak co bych se namáhala s plazením?
19. 02. 2010 Taťka říká, že na blbiny mě užije, ale říct táta, to ne a mamka zase říká, že ze mě bude pěkná ranařka. Obojí má jedno vysvětlení - s mamkou máme hru na plácání. Ona mi půjčí svou pravačku, já si ji levačkou přidržím (co kdyby náhodou chtěla ucuknout) a pravačkou jí pěkně dávám jednu ránu za druhou. Tuhle jsem ji (když už jsem ji stejně držela) zase po dlouhé době hryzla a musím říct, že i když mám jen dva zuby, byl to pro mamku asi hodně emotivní zážitek, protože jí z toho vyhrkly slzy.
20. 02. 2010 Včera jsme zase jeli na víkend k dědovi a babičce. A protože v posledních dnech začínám zkoušet různě kroutit pusou a vydávat prazvláštní zvuky (prý se tomu říká slabiky), všichni (snad kromě mamky) se v tom našli - děda se radoval, jak říkám dede, mamka zase párkrát slyšela baba, taťkovi se zase zdálo, že zaslechl tata, ale ze všeho nejvíc, ze všeho nejvíc jsem zvolávala jájájájájá. Učit se říkat máma mi přijde dost zbytečné, když vím, že stačí zabrečet a ona hned přiběhne.
21. 02. 2010 Cestou od dědy a babičky jsme se zastavili na návštěvě u jednoho strejdy s tetou, nedávno se jim narodil kluk, tak jsem si říkala, jak je bezva, že mám nového kamaráda. Ovšem takového kamaráda by mi mohl leckdo závidět - když se bavili o tom, jak a kdy se narodil, zaslechla jsem mezi řečí něco o císaři. Páni! To je, co? Musím s ním udržovat dobré vztahy, rozhodně není k zahození mít vlivného kamaráda!
22. 02. 2010 Dneska jsem měla náladu pod bodem mrazu. Dopoledne na mě šla plačtivá nálada, když mě mamka dala před obědem do postýlky a podávala mi Nánu, tak jsem se rozbrečela znovu, jen co jsem se vzbudila, tak jsem spustila nanovo, pak jsem pobrekávala průběžně během dne, před odpoledním spánkem, po odpoledním spánku a před večeří mě chytil takový brečící amok, že jsem byla celá rudá a slzy jsem měla až v uších. Mamka mi během dne dávala kartáček na zuby, abych měla co hryzat - každý můj pláč totiž svádí na zuby. Jenže ti prevíti pořád ne a ne ven!
23. 02. 2010 Jídlo začíná být pěkná ztráta času. Jen co zajím největší hlad, začnu dělat různé vylomeniny - na houpátku si začnu chytat nohy a tahat za ně, nebo kopat a mrskat sebou a tím rozhoupávat houpátko, když jím z flašky, tak začnu kousat savičku a snažím se aspoň kousek odkousnout. Jenže mamka dnes nepoznala, že právě neotvírám pusu na další sousto, ale jen jako přípravu na jeden z mnoha monologů a strčila mi tam lžičku s banánem. No tak to tedy přehnala. Všechno jsem to na ni vyprskala, to přeci nejde, aby byla při krmení takhle nepozorná, ne?
24. 02. 2010 Dneska jsem v noci nějak neměla hlad. Něco jsem samozřejmě snědla, ale pak už mě to nebavilo, tak jsem si nechala flašku v puse a začala foukat pusou. Samotnou mě překvapilo, že se mi ani nic nepodařilo vyprskat na mamku. Jako zábava na ukrácení nudného jídla to je ale ucházející.
25. 02. 2010 Mamka se mě pořád snaží přimět, abych se plazila, jenže co bych se zvlášť moc namáhala? Akorát mě pak bolí bříško, jak se po něm pořád pohybuju a stejně - co z toho? Hračky mám všude kolem sebe, tak proč se zbytečně natahovat pro tu nejvzdálenější? Jediné okamžiky, kdy jsem ochotna udělat výjimku je tehdy, když vidím někde poblíž odložené mamčiny pantofle nebo mobil. To bych se byla ochotná klidně i rozkrájet, abych to dostala do rukou - tedy vlastně do pusy. Ale chraň Bůh mamku, když si těsně přede mnou ty boty nazuje! Já jim ukážu, jak se umím vztekat!
26. 02. 2010 Dnes jsem si pěkně natloukla. Zjistila jsem, že plazení je vlastně prima, protože se dostanu i tam, kam bych se normálně nedostala, tak to zkouším ostošest. Párkrát jsem se pokusila postavit na všechny čtyři, dokonce jsem na nich zkusila i balancovat, a když to bylo bez problémů, tak jsem zkusila pohnout pravou rukou směrem dopředu. Mamka - místo aby mě hlídala a zajišťovala bezproblémové učené - stála opodál s kamerou a natáčela mé nesmělé krůčky, takže v okamžiku, kdy jsem padla na nos, ke mně neběžela. Ba co hůř - ona se mi začala smát! To jí nedaruju! Budu pořádně trénovat a jen co se naučím pořádně lézt, bude mě mít za zadkem všude!
27. 02. 2010 Tak tomuhle říkám veselá noc. Nejdřív tedy musím začít večerem, i když ten mám jen z doslechu. Já už totiž měla půlnoc, když dorazila teta Helča. Taťka říkal, že se s mamkou pěkně zpumprdlíkovaly. Sice nevím, co si pod tím mám představit, ale rozhodně mu věřím - vždyť je to taťka, ten by mi nelhal! Teta odjela po jedenácté, naši se dostali do postele o půlnoci, a když jsem se probudila ve dvě ráno a začala si povídat, mamka s poloslepenýma očima zatahala taťku za triko a zeptala se ho, jestli by mě nenakrmil. Ten jí ani neodpověděl a jen se k ní otočil zády, tak to zkusila ještě jednou - to se na ni otočil, podíval a mamka se znovu zeptala, jestli by mě nenakrmil. Jeho otázka „Proč?“ mi tedy nepřišla hodná člověka jeho inteligence, nicméně mamka mu zcela klidně vysvětlila, že „Zřejmě proto, že má hlad.“. A taťka? Ten se stejným klidem odpověděl „Ne. Ty nakrmíš.“ a otočil se k ní zase zády a pro jistotu si přikryl uši pod peřinu. Ráno pak vypadal dost zmateně, když se mamky ptal, jestli ho v noci fakt budila nebo se mu to jen zdálo.
28. 02. 2010 Před pár dny se mi podařilo řádně naslintat mamce do mobilu, ale asi jsem si tím zpečetila svůj osud. Mamku od té doby nikdo pořádně neslyší, takže to vypadá, že jsem se připravila o jednu z mých nejoblíbenějších hraček. A to to tak pěkně svítilo, když se mi tam občas něco podařilo zmáčknout! No dobře, pochopila bych, že už mi ho nechce půjčit. Ale proč se tak škrtí o ty svoje pantofle? Kdykoli je sundá a já se k nim vrhnu, jde mi je sebrat před nosem. Dnes jsem se dokonce připlížila pod žehlicí prkno, zatímco se věnovala žehlení, a snažila se jí tu pantofli sundat. Neklaplo to, tak jsem si říkala, že trochu pomůžu v domácnosti a popolezla jsem k banánovníku - naši tuhle říkali, že by potřeboval přesadit. No sotva jsem no převrhla a začala vyndávat ven hlínu, už byla mamka u mě a hnala mě odtamtud. Jí se fakt člověk nezavděčí.
01. 03. 2010 Ti dospělí jsou snad úplně natvrdlí - sotva se začali radovat z toho, že jsem se rozplazila, nenechají mě tam, kam se sama doplazím. Z jednoho konce na druhý se dostanu během chvíle a naši mě nikdy nenechají tam, kde je něco zajímavého. Třeba dnes jsem chtěla prozkoumat postřiky na kytky a jen co se tam dostala, mamka mě popadla a přenesla zpátky k hračkám. To nechápe, že už jsou okoukané? Ale radost mi udělal dopoledne taťka. Seděl u stolu, snídal, kolem okouněla malá štěkna a čekala, co mu odpadne od ruky, tak jsem se do toho pořádně opřela a mazala k nim. Štěkna ležela kousek u stolu a ani se nestačila nadát a už jsem byla u ní, pravačkou jsem drapla jedno ucho, levačkou druhé a štěkna jen valila oči. Samozřejmě, že jsem ji za chvilku v rámci zachování dobrých vztahů zase pustila.
02. 03. 2010 Zcela oprávněně jsem během dne několikrát brečela. Odpoledne se mi totiž konečně prokousl ven jeden ze dvou zubů, co se právě derou na svět. Mamka za mnou běhá jak hlídací pes a každou chvíli mě přenáší na hadr. Občas taky zmizí v kuchyni, což se mi moc nelíbí, tam si totiž zatím netroufám, takže to, že neodejde, si čas od času pojistím tím, že se jí, jak říká, pověsím na kalhoty - prostě ji chňapnu oběma rukama za kalhoty a pak mám absolutní jistotu, že se ani nehne.
03. 03. 2010 Dnes jsem poprvé překonala hranici obýváku a nenápadně se proplazila za mamkou do kuchyně. Žádná hitparáda to tedy není, po té dlažbě se to totiž neklouže, takže musím pořádně zabírat rukama, abych se někam dostala. Ale miska na psí granule za tu námahu stála - škoda, že mi malá štěkna nic nenechala… Mamka totiž odpoledne myla okna, a jak mě bolely ty ven se prodírající zuby, pořád jsem brečela, lezla za ní, chytala ji za nohavice a všemožně se pokoušela dostat k ní do náručí. Jinak jsem čím dál obratnější a zdatnější - v noci se dokážu přetočit na břicho a popolézt i ve spacím pytli, takže dědo, těš se - a nemysli si, že si mě vezmeš ráno k sobě do postele a dáš si ještě šlofíčka!
04. 03. 2010 Hned po ránu mi mamka koukla do pusy a hele - růžek dalšího zubu je venku. Teď už jen počkat, až ty dva povyrostou a pak se s chutí zahryznu do něčí ruky! Pak jsem ji tak trochu dostala, protože jsem začala říkat babababababa, vydrželo mi to prakticky celé dopoledne a i přes její řeči typu „Bába tady není, zato je tu máma, tak zvaž, jestli by nebylo lepší v rámci zachování dobrých rodinných vztahů změnit slovníček“ jsem v tom pokračovala. No to dá přeci zdravý rozum, že KDYBYCH chtěla říkat máma, tak to říkat budu…
05. 03. 2010 Opět jsem od rána říkala „bababa“, tentokrát se mě zkoušel přesvědčit taťka, ať změním slovníček na „tatata“ - marně. Včera jsem se naspala do zásoby na dnešek, protože jsem včera spala od půl dvanácté do dvou odpoledne (ano, 2,5 hodiny v kuse!) a pak jsem si ještě dala půlhodinový šlofíček v pět. Dnes jsem naopak usnula až ve dvě odpoledne na půl hodiny a to bylo všechno. Dopoledne jsem tu totiž měla práci, díky které jsem nemohla jít spát - kontrolovala jsem Pana Luxa, jestli dobře vysává a pořád jsem za ním lezla. Pak jsem šla pro změnu pomoct mamce, když si sedla ke mně na zem a dělala něco na počítači, ale párkrát jsem jí tam napsala něco zajímavého a nesetkalo se to s žádným valným úspěchem. Ba co hůř - mamka počítač přestěhovala zpátky na stůl. Pak jsem tedy konečně mohla usnout spravedlivým spánkem upracovaných. K večeru jsem trošku pobrekávala, ale měla jsem nárok, vždyť se mi derou ven zoubky. Teď už vlastně jen jeden - ten levý už je komplet venku.
06. 03. 2010 Naučila jsem se, jak si mamce říct o pochování - doplazím se k ní (a někdy je to pěkná fuška, když je na druhém konci pokoje), oběma rukama ji chytnu za nohavice, koukám na ni a tahám za ně tak dlouho, dokud si mě k sobě nevezme.
07. 03. 2010 Včera odpoledne přijel děda s prababičkou, pohráli si se mnou, mazlili se se mnou a ani nevím, jak se to stalo, ale taťka s dědou se vypařili jak pára nad hrncem. Šla jsem spát a byli doma, a když jsem se ráno vzbudila, byla doma jen mamka s prababičkou. Skoro to vypadá, že budeme mít dámskou jízdu! Nadále trénuju „bababababa“, teď je to totiž dost v kurzu, i když se mi občas podaří omylem říct i „mamama“.
08. 03. 2010 Dámská jízda se nám prý kapánek protáhne, mamka mi dnes říkala, že je taťka s dědou na lyžích. Tsss, nechápu, proč odjíždí někam za sněhem, když tady taky chumelí! A ke sněhu ještě svítí sluníčko, víc by si snad ani nemohli přát. Já bych si tedy přála…opalovací krém, protože jsem si dnes během hodinového výletu v kočárku přismahla tvářičky! Posledních pár nocí taky budím mamku tak ukrutným a uširvoucím křikem, že je během vteřiny na nohou a (což je hlavní) u mojí postýlky. O prvních dvou zubech ani nevěděla, tak o těchhle ví ve dne, v noci!
09. 03. 2010 Mamka si ze mě dělá srandu, že když se plazím, vypadám jak medvídek po obrně. Já osobně to nazývám osobitý styl plazení. Prostě dám pravou ruku před sebe a zabírám s ní, levou mám vedle sebe - spíš pro okrasu než pro nějakou činnost, levou nohou se odrážím a pravá noha má oddech - kdo má koordinovat takových končetin?? Ovšem když se stavím na všechny čtyři, prvně pod sebe podsunu pravou nohu (tu odpočatou), postavím se na ní a teprve pak se k ní snažím podsunout i tu levou - ovšem ta je tak unavená z plazení, že většinou zůstává o kousek pozadu.
10. 03. 2010 No to svět neviděl - dnes jsem dostala jídlo ze skleničky. Doteď mi mamka každý den vyvářela a dnes? Vyndala skleničku, ohřála a naservírovala mi to. Nejdřív jsem dělala všemožné obličeje, a protože mi to furt vnucovala, musela nastoupit metoda č. 2 - třetinu jsem vyprskala (dost to odnesly rukávy trika, ale taky mamčina mikina), třetina mi „omylem“ vytekla koutkem pusy a tu poslední třetinu (aby se mamka tolik nezlobila) jsem snědla. Ale běda, jestli mi zítra neuvaří a dá mi zase nějakou hotovku!
11. 03. 2010 Dneska mě zase pěkně braly zuby, tak jsem byla řádně protivná, a ač jsem byla od osmi ráno vzhůru, usnula jsem na půl hodinky až ve tři odpoledne a to mě mamka musela téměř půl hodiny uspávat. Musím říct, že mi to vlastně vůbec nevadilo, asi budu dělat problémy častěji - večer (pokud neusnu hned, jak padnu do postýlky) mi mamka jen přečte pohádku a pak už během pár minut usnu sama a odpoledne taky usínám bez její asistence. Ale jak říkám - vůbec mi to její šíšání, zpívání a hlazení ve vlasech nevadilo.
12. 03. 2010 Velká štěkna je pěkně drzá. Zatímco mamka vyndávala ven kočárek a šla mě připravit na výlet, pustila se mi do kočárku a okousala pumpičku na kolečka a nějaký ten plast. To by mě zajímalo, kdo ji tohle naučil? Okusuju snad já její boudu??? Jen, co začnu chodit, ji asi budu muset pěkně srovnat do latě.
13. 03. 2010 Konečně se nám vrátil taťka, tak jsem ho ohromila svým trojzubým úsměvem. Taky už mi horní zub vyrostl natolik, abych přes něj mohla přejíždět těmi spodními. Taťka říká, že skřípu zubama, ale myslím, že až začnu opravdu skřípat, tak to jistojistě pozná.
14. 03. 2010 Neminula mě další z mnoha jmen, kterými mě naši oslovují. Pochopitelně, že slyším jen na „Lucinka“, ale když mluví o umpalumpovi, vím zcela jistě, že je řeč o mně. Takovou hodnou holku mají doma a říkají mi umpalump…no to by mě zajímalo, jak by mi říkali, kdybych celý den plakala, v noci je nenechala spát, prskala jídlo všude po bytě a dělala jiné lumpárny. Nebo…já to radši možná ani vědět nechci!
15. 03. 2010 Poslední dva dny jsem za „přírodní holku“ . Naši mi totiž dali nové náušnice a levá dírka mi začala hnisat. Mamka honem z leknutí náušnice vyndala, jenže mi na to pořád šahá, maže mastičkou, zkoumá, jestli z toho ještě teče hnis a prostě tomu uchu nedá pokoj. Bez ohledu na náušnice se s každou návštěvou řeší, komu jsem víc podobná. Všichni sice říkají, že taťkovi, ale já osobně bych řekla, že jestli jsem někomu podobná, tak mamce (trochu si mě podplatila častým šíšáním, abych tohle řekla), i když…podle fotek bych si troufala tvrdit, že byla tak trochu rachitická až anorektická, což já tedy (při své chuti k jídlu) rozhodně nejsem.
16. 03. 2010 Místo, aby měla mamka radost, že ji mám tak ráda a chci být pořád s ní, tak si stěžuje. Dnes prohlásila, že si za chvíli nebude moct dojít bez mojí asistence ani uprdnout na záchod. No Bože, jako by se toho tolik stalo, že jsem za ní ráno utíkala až na záchod! Jsem se prostě lekla, že odešla pryč a nechala mě doma samotnou!
17. 03. 2010 Včera večer mi mamka podstrčila kaši místo mlíka. Myslela si, že když mi to dá z flaštičky, nepoznám to, ale zas tak hloupá tedy nejsem. Spustila jsem křik, a protože jsem v něm vytrvávala po celou dobu krmení, mamka střídavě zkoušela kaši ředit a chladit. Pak jsem si ještě pofňukala v postýlce a asi hodinu po usnutí jsem se ještě probudila, tak jsem spustila ukrutný lví řev a dokonce jsem si tím vysloužila i pošíšání u mamky v náručí. I u ní jsem chvíli fňukala, ale pak na mě přišlo spaní a začala jsem usínat, tak mě mamka uložila zpátky do postýlky. Jaké bylo překvapení, že ráno koukal ven kousek zubu! Nechápu, že to našim nedošlo hned - jak si vůbec mohli opovážit myslet si, že jsem tak rozmazlená, že si něco musím vynucovat pláčem!

9. měsíc

18. 03. 2010 Tak se ze mě stal definitivně kluk - tedy aspoň do doby, než mi vyrostou vlásky natolik, abych mohla mít culíky, copánky a všemožné holčičí účesy. Dírky v ouškách mi totiž začaly zarůstat, takže všechny troje náušničky mám jako první výbavu šperkovnice. Nerada bych se našich nějak dotkla, ale bylo nutné nechat mě před těmi dvěma měsíci tak týrat a trápit?
19. 03. 2010 To to letí - včera mi bylo osm měsíců. Říkala jsem si, jestli bude doma nějaká párty nebo aspoň menší oslavička, ale nic. Napadlo mě, že naši zapomněli, ale ujišťovala jsem se, že si vzpomenou snad dnes. Já bláhová! Místo oslavy mě vzali k paňdoktorce. Jen, co na mě poprvé šáhla, jsem začala ječet a vydržela jsem to celou dobu, co jsme byli v ordinaci. Jenže ji to vůbec neodradilo a nakonec mi dala místo dárků dva ďobánky. Taková nespravedlnost! Doma jsem ještě chvíli hrála uraženou, ale když mi pak mamka udělala k obědu brambory s květákem, tak jsem trochu vyměkla, a když pak se mnou hrála na kukanou, už jsem se smála na plné čáře. Ne, že bychom to hráli poprvé, to ne - ale dnes mi to přišlo mimořádně vtipné. Mamka se mi schovávala za válec na lezení a vždycky na mě za chvíli odněkud vykoukla nebo bafla. Zkoušela jsem se co nejvíc šponovat na rukách, ale přes válec jsem na ni nedohlédla, tak jsem jednoduše a prostě zkusila válec obplazit okolo. Ovšem v polovině cesty mi došlo, že je i jednodušší způsob, jak mamku překvapit - válec jsem prostě sebrala a dala ho o kus dál. Panečku, ta byla překvapená! Pořád asi neměla úplně čisté svědomí z těch ďobánků, tak mi udělala ke sváče lahůdku - jahody s hruškou. Ty jahody jsem dnes měla poprvé a doufám, že to nebylo naposled…taková dobrota! Mamka mi slibovala, že jednou si pochutnám na jahodách se šampaňským, a to prý je teprve dobrota - jenom nebyla moc konkrétní. Jednou? Takže zítra? Pozítří?
20. 03. 2010 Hned po ránu naši nastartovali plechovou krabici, dali mi snídani a vyrazili jsme za babičkou na nějakou zabíjačku. Moc rozumu jsem z toho neměla, ale trochu mě urazilo, že mě zaparkovali s kočárkem pod dvě pověšené kýty. Musím přiznat, že jsem si to užívala, protože mě mamka hodně času nosila v náručí. Sem tam si mě nějaká ta teta půjčila, takže jsem si užívala šíšání až do alelujá. I když jsem jednu tetu viděla poprvé a druhou podruhé, vůbec mi chování u nich v náručí nevadilo. Odpoledne jsem začala být lehce vzteklá, při jídle jsem každou chvíli mamce drkla do lžičky a snažila se jí co nejvíc vyvést z míry, což se mi dařilo. Mamka říkala, že jsem nevyřáděná, protože jsem za celý den nebyla na zemi, takže jen co jsme večer dorazili domů, vypustili mě z autosedačky a nechali mě napospas celému bytu. Večeři mi posunuli o půl hodiny, abych měla dost času vybít přebytečnou energii, takže po jídle jsem padla jak podťatá.
21. 03. 2010 Jen co jsem se vzbudila (lépe řečeno jen co jsem probudila naše), přišel taťka na původ mých včerejších výkyvů nálad - pátý zub je venku, takže současné skóre jsou dvě jedničky dole a dvě jedničky a pravá dvojka nahoře! Na pravém palečku se objevil okousaný zarudlý flek, ale to mě v žádném případě nemůže rozhodit. Přece si kvůli takové banalitě nepřestanu ten paleček cucat!
22. 03. 2010 Svým okouzlujícím úsměvem jsem přiměla mamku k tomu, aby mě v kočárku začala vozit na bříšku, to je paráda! Můžu pozorovat projíždějící auta, kolemjdoucí lidi nebo třeba velkou štěknu (na malou totiž ještě z kočárku nevidím) a jsem důležitá jako kartáček na zuby. Ale malá štěkna by se měla začít třást, protože co nevidět změním svoje ferrari na cabriolet a hned na ni snáz dosáhnu!
23. 03. 2010 Dneska jsem byla za šikulku. Ráno mě mamka nakrmila, oblékla, dala do kočárku a jeli jsme k neuropaňdoktorce. Cestou jsem si dala šlofíčka, a když mě pak mamka budila, už jsme byly v ordinaci. Chvíli jsem si paňdoktorku podezíravě prohlížela a když mi šla měřit hlavu, začala jsem natahovat. Ale jen co mi mamka podala hračku, zapomněla jsem na pláč a po zbytek času jsem se střídavě usmívala, prohlížela se v zrcadle a snažila se zmocnit i ostatních hraček. Neuropaňdoktorka mě před odchodem pochválila, jaká jsem byla statečná. Cestou domů jsme se zastavily v mamčině bývalé práci, u jedné tety jsem si pěkně hověla na klíně a zbylé dvě mě obdivovaly a povídaly si se mnou - vše bez jediné slzičky. Doma jsem se tak akorát stihla naobědvat (ovšem mamka ne) a už mě táhli za Vojtovou paňdoktorkou. Ani tam jsem neplakala, naopak jsem si užívala volného prostoru, plazila se všude možně, ale ze všeho nejvíc se mi zalíbilo u zrcadla. Kdykoli jsem se tam podívala, koukala se na mě odtamtud nějaká holčička. Jakmile jsem se na ni usmála, usmála se na mě taky. Vojtová paňdoktorka mě pochválila, že jsem na svůj věk moc šikovná a oficiálně ukončila (i když to mamka ukončila už před měsícem a paňdoktorce to pěkně po pravdě přiznala) týrání nemluvněte (tedy cvičení). Hurá!
24. 03. 2010 Přes den usínám výhradně s Nánou - vždycky na mě čeká v postýlce a když mě náhodou mamka položí a nepodá mi ji, přelezu si v postýlce k ní, drapnu jí za pačesy (nebo nohu, ruku či cokoli jiného, co je právě po ruce), vrazím si palec do pusy…to se to pak bezvadně usíná!
25. 03. 2010 No tohle?! Jak jsem si tak dopoledne hledala po bytě vhodný objekt ke hraní, okřiknul mě taťka slovy „Lucino, nenabíjej se!“ (pravda, právě v tom okamžiku jsem v puse žmoulala konec nabíječky k jeho telefonu). Asi bych jim měla připomenout, že já jsem přece jejich Lucinka, Lucínek a Píďa, a podobné romantické výlevy typu „Lucino“ nebo „Kradbotko“ by si mohli nechat pro někoho jiného.
26. 03. 2010 To je paráda, že je venku tak pěkně - prakticky s výjimkou času krmení trávíme s mamkou (a často i oběma štěknama) většinu času venku. Sice pokaždé vyfasuju epesní model kšiltovky, ale naučila jsem se jí jednou ranou zbavit. K večeru už zůstáváme doma a mám čas trénovat stoj na čtyřech. Dnes se mi poprvé podařilo překonat překážku ve formě mamčiny nohy a stát jen na třech a čtvrtou šahat všude možně (a v případě, že je to možné, i sem tam něco nepovoleného nenápadně ukrást).
27. 03. 2010 Dnes jsem trochu flákala jídlo - mlela jsem sebou, vztekala se, rozčilovala se, uhýbala hlavou…ale mám tak chytrou mamku, že jí rovnou napadlo, že mi asi leze ven další klofák. S trochou snahy a vztekání se mi odpoledne podařilo pokořit trnož stolu a přelézt ji. Pak jsem taky ještě zkoušela stáhnout kožešiny z gauče - přece jen by se mi na tom docela dobře válelo…měkko a teplo pod bříškem bych měla… Jenže mě načapala mamka a kožešinu vytáhla tak, abych na ni už nedostala.
28. 03. 2010 Mamka mě včera varovala, že prý bude v noci změna času. Pche - na mě si s nějakou změnou času nepřijde! Prvně jsem jí dala budíček ve čtyři, pak o půl sedmé a už jsem ji nenechala spát. Půl hodiny jí zabralo, než mě nakrmila, přebalila a vrátila do postýlky a pak ještě hodinu ležela a zkoušela (marně) usnout. Když pak v osm vstala a šla se mnou dolů, prababička (taťka s dědou jeli pro změnu lyžovat na víkend na nějaké běhny) se podivovala, jak to, že tak brzo vstáváme. Mamce začalo hned vrtat hlavou, proč tak brzo, když vstáváme jako obvykle v osm… Dole pochopila - mobil se jí v noci automaticky přeřídil, takže dle starého času nevstávala ve čtyři, ale ve tři, a nebyla vzhůru od půl sedmé, ale od půl šesté. Vypadala přinejmenším dost ztrhaně s vědomím, že je vzhůru od půl sedmé. Ovšem když jí konečně došlo, že je vzhůru vlastně od půl šesté, vypadalo to na brzkou srdeční příhodu. No jo, já to věděla, že na mě s nějakou změnou času vůbec nemá chodit! Ale protože nejsem takový prevít, hned ráno jsem se na ní usmála a ukázala jí špičku toho nového zoubku, co se mi prokloval ven.
29. 03. 2010 Tedy ne každá jídelní obměna je vítaná - mamka mi dnes ukuchtila ke svačině banán s meruňkou - no fuj! A hezky se spakovala, odešla si na angličtinu (budiž jí útěchou, že se tam naučí objednávat mi zmrzlinu, až budeme na nějaké té dovolené) a krmení nechala na taťkovi. Snědla jsem to, respektive to do mě bylo natlačeno, ale pro příště bych si vyprošovala něco lepšího.
30. 03. 2010 Ach jo, mamka dnes seděla spoustu času u počítače a učila se a učila se - byla s ní děsná nuda! Takže jsem střídavě upouštěla potoky slz, sem tam jsem přimíchala trochu křiku a průběžně jsem se k ní plazila a tahala jí za kalhoty. Vždycky si se mnou chvíli hrála a šla pokračovat, až konečně kolem půl páté opustila tu svou angličtinu a šla se mi pořádně věnovat. Sedla si ke mně na můj osobní hadr, co mu říkají koberec, a já objevila novou bezvadnou hru - přelézat nohy tam a zpátky. Nejdřív jsem se o nohu opřela rukama, pak jsem se postavila na kolena, ruce posunula na druhou stranu jejího stehna a tak dlouho jsem se odrážela nohama, až jsem se dostala víc dopředu a nohama do vzduchu, takže abych se dostala nohama na zem, musela jsem použít volný pád bokem - jednoduše a prostě jsem se začala kývat a čekala, až přepadnu.
31. 03. 2010 Šest zubů - to už je paráda! Jídlo se mi tedy dvakrát moc kousat nechce, i když už nedělám takové scény, když v jídle objevím nerozmixovaný kousek, ale kousat do ostatních věcí, to je psina. Většinou to vydává i nějaký zvuk - třeba když kousnu do svojí flaštičky na pití, tak to cvakne. Když kousnu do víčka flašky, ze které pije mamka, tak to hezky křoupe. A když kousnu do mamky, tak to moc pěkně vřeští.
01. 04. 2010 Když je dneska ten apríl, tak jsem si říkala, že mamce ukážu, jaký mám smysl pro humor. V noci jsem se probudila na jídlo ve tři, pak jsem se vzbudila v pět - to jsem se přetočila na bříško a plácala rukou do matrace tak dlouho, dokud ke mně mamka nevstala a finálně jsem jí dala budíček o půl sedmé. To byl ovšem teprve začátek. Mamka mě snesla dolů a jako každý den vytřela, pak mě převlékla z pyžama do denních hadříků a dala na zem. Využila jsem okamžiku, kdy si mamka odskočila, honem jsem se doplazila pod kuchyňský stůl k té pastičce na mravence, co tam nalíčil taťka. Říkali mi, že je to jen sladká voda, ale jak se říká - důvěřuj, ale prověřuj. Tak jsem to šla prověřit. Stihla jsem ovšem jenom převrhnout tu skleničku a dřív, než jsem si stačila strčit palec do pusy a ochutnat to, už mě držela mamka a letěla se mnou do koupelny a ruce mi omyla. No nic, jestli je to sladké, budu muset otestovat jindy. Trestem budiž mamce fakt, že mě musela komplet převléct, protože jsem si celý obsah skleničky vylila pod sebe. Po svačině jsme vzali ven štěkny a jen co jsme se vrátili, šla mi mamka připravovat oběd. Hurá! Další nestřežená chvilka! Mravencolapku sice odstranila, ale našla jsem si jiný objekt. Malá štěkna nedopila vodu v misce. Než se mamka vzpamatovala a odhodila škrabku a mrkev, byla polovina vody venku. Když mě znovu převlékala, procedila mezi zuby, že mě přetrhne jak hada, jenže já moc dobře vím, že se hadů bojí, takže z toho nic nebude. A vůbec - kde je její pověstný smysl pro humor?
02. 04. 2010 Ach jo, další přezdívka. Tentokrát s ní přišel taťka. Hezky jsme se po svačině mazlili, tulili a mně to najednou přišlo děsně fádní, tak jsem ho začala tahat za vlasy, uši, nos, šťouchat do očí a tak nějak jsem si krátila dlouhou chvíli. Prý že mi asi budou muset začít říkat hraběnko Bathory. Ne, že bych nechtěla být šlechtična, ale trochu mě to urazilo. Pak mi taťka začal říkat Eržebeth a to mě tedy pěkně dopálil. Jestli mi tak řekne ještě jednou, asi mu budu muset to očičko nějakým nedopatřením vypíchnout, abych dostála jeho oslovení.
03. 04. 2010 Dnes jsme jeli na chatu, už jsem si vůbec nepamatovala, jak to tam vypadá, naposledy jsme tam byli, když jsem byla úplně malá. Konečně taky vím, čemu že se to říká správné načasování. Správné načasování je kýchnout si vteřinu poté, co dostanete do pusy plnou lžičku jídla. A přesně to se mi dnes podařilo. Jen jsem poněkud postrádala mamčin obdiv za to, jak jsem to měla načasované na vteřinu přesně.
04. 04. 2010 Naši ze mě měli v noci děsnou srandu - mamka si na chatičce rozsvítila baterku, aby aspoň něco viděla, když mě přebalovala a krmila. No, a když jsem dojedla, fofrem jsem si odplazila ukrást tu baterku a řádně ji prozkoumat. Pořád jsem ji otáčela tím svítícím do očí a opačně a taťka z toho měl druhé Vánoce. No co - kdyby mi ji už ukázali dřív, nebyla bych z toho v noci tak paf! Jinak je to paráda - žádné spaní v omezeném prostoru v postýlce, ale dostala jsem svou vlastní dospěláckou matraci! Ve dne jsem pak byla v dobrém rozpoložení a několikrát jsem se pokusila udělat pár krůčků, když jsem byla na čtyřech. Občas mi někdo pomohl, ale párkrát se mi to podařilo i samotné. Každopádně po břichu je to daleko rychlejší.
05. 04. 2010 Opět jsem udělala našim nad ránem menší haló. Vzbudila jsem se kolem šesté, posnídala, a když mě mamka položila zpátky do postele v naivní domněnce, že budu spát, přetočila jsem se na břicho, vzala si Šášu, a protože si se mnou chtěl hrát, začala jsem mu vysvětlovat, že je brzo ráno, takže musí ještě chvíli spinkat a hrát si ještě nebudeme. Aby to snáz pochopil, doplnila jsem to kýváním hlavou ve smyslu „ne, ne, ne“. Místo, aby byli naši rádi, že mu domlouvám, aby si ještě schrupnul a mohli spát i oni, tak se mi smáli - to neměli! Za trest už jsem neusnula a donutila taťku, aby se mnou v sedm ráno vstal. Když pak vstala i mamka, byla zmydlená dědou a taťkou nějakým omašlovaným prutem a odměnou za to dostali vajíčka. No kdo to kdy viděl??? A aby nebylo málo překvapení, odpoledne přišel na návštěvu strejda, co se jmenuje stejně jako děda a dokonce je stejně manuálně zručný a chybí mu prsty. Myslela jsem si, že bude i jako děda vypadat, ale to jsem se mýlila, takže jsem z překvapení, že je to úplně cizí chlap, začala brečet pokaždé, když jsem se na něj jen podívala. Šplhla si u mě velká štěkna, asi taky tušila nějakou neplechu, tak ho kousla do zadku, když se snažil vlézt do chatičky :)
06. 04. 2010 Taťka mi včera zapomněl sešroubovat jídelní houpátko, takže mě mamka krmila na gauči. Poté, co jsem jí dvakrát po sobě hrábla do lžičky a sesunula se ze sedu do lehu, se sebrala a odešla. Už jsem se chtěla leknout, že budu bez jídla, ale najednou se vrátila dolů s dřevěnou židličkou, co pro mě mají schovanou, až budu větší. Kapánek jsem v ní sebou šila, pořád jsem se snažila si sednout, nakláněla se na stranu, takže mamka prohlásila, že v tomhle mě nenakrmí, ani kdyby stála na hlavě. Občas jsem měla rýži i v nose a to tedy nebyla žádná výhra. Pak jsem ještě drkla do lžičky a vymáchala si v ní rukáv, rozmatlala to po stolečku, co je připevněný na židličce a myslím, že mám vystaráno - až mi příště taťka zapomene sestavit po nějakém výletu houpátko, budu asi o hladu. Abych si to u mamky vyžehlila, zkoušela jsem odpoledne lézt po čtyřech a podařilo se mi udělat několik krůčků za sebou! Tedy víc do strany, než dopředu, ale to se přece taky počítá, ne? Taky to chvíli vypadalo, že si sama sednu, ale tolik radosti najednou by bylo trochu moc, tak jsem se rozhodla, že budu šetřit na jindy.
07. 04. 2010 S mamkou jsme si udělaly moc pěkný noční rituál - pokaždé, když dojím, mě začne hladit po tvářičkách, čelíčku a vláskách a protože to je žůžo labůžo a moc prima se při tom usíná, tak jakmile dojím a už nechci, vyplivnu flaštičku a honem položím hlavičku na stranu, aby mamka věděla, že už jsem plně připravená se mazlit. Pak jsme se taky naučily zpívat si spolu - hlavně při převlékání a přebalování. Mamka zazpívá jeden tón a já se k ní hned přidám.
08. 04. 2010 Dneska přišli na návštěvu teta se strejdou. Chvíli jsem natahovala a vypadalo to na nějakou tu slzu, ale když mi strejda půjčil svoje hodinky, rázem mě to přešlo. Žužlala jsem je zepředu, zezadu, z boku, kousala do pásku, mávala s nimi do vzduchu a dělala všechno, co se s hodinkami dělat má. Každopádně strejda si tím u mě udělal oko a ochotně jsem se s ním i s tetou pomazlila. Pak i s taťkou odjeli pryč a my s mamkou vzaly ven štěkny. Cestou jsem si dala šlofíka, jenže když jsem se pak doma probudila, zastesklo se mi po hodinkách, začala jsem brečet a s menšími přestávkami jsem v tom vytrvala až do koupání.
09. 04. 2010 Ráno jsem udělala mamce budíček před sedmou, a protože měla u postele foťák, chtěla mě vyfotit, jak po ránu řádím v postýlce. Ale vzhledem k tomu, že byla kapánek ospalá a unavená, postavila se na postel a hlavou si ji pěkně břinkla o trám. To tedy byla pořádná pecka! Taťka (do té doby ležící) vyletěl z postele v domnění, že jsem mamce vypadla z náručí na zem. To je rozhodně bod pro něj, ale proč mě, proboha, hledal i pod postelí??? Když mě pak po ránu zase po dlouhé době přebaloval, hned to musel okomentovat - že prý mám v plíně naděláno jak od starýho chlapa. No jistě, to by bylo, aby se mamka nepřidala… Že prý není divu, když nejím jako miminko, ale žeru jak zedník po náročný šichtě. Koukám, že jsou v nějakém extra dobrém rozmaru - myslím, že je budu muset začít v noci víc budit…
10. 04. 2010 Včera přijeli po delší době děda s babičkou a jak mě nějaký ten pátek neviděli, nestačili se divit, co už všechno umím a jak se na ně zubím. Děda mě kapánek urazil, když prohlásil, že se plazím jak partyzán. Nejsem žádný partyzán - mám jen svůj osobitý styl plazení a to je rozdíl! Ale když mi pak ukazoval svoje vyndavací zuby, bylo všechno zapomenuto. Zkoušela jsem si strkat prsty do pusy a vytáhnout i ty svoje, ale podezřele dobře drží. Vážně nechápu, jak to ten děda dělá.
11. 04. 2010 Já se jim na ten gauč stejně jednou dostanu! Naši se na něj vždycky posadí a koukají na mě svrchu, což se mi pochopitelně dost nelíbí a skoro mě to až uráží. Včera jsem zkoušela trénovat na dědovi a mamce - chytla jsem se jich, kolínka nasoukala pod sebe a postavila se (ale stála jsem na kolenou, ne na nohou jako naši). Dnes jsem totéž absolvovala před večeří u gauče - chytla jsem se kůže, vytáhla se nahoru a koukala na ně. A až se mi podaří postavit se z kolen na nohy, budu zase o chlup výš a to už se mi určitě povede vylézt nahoru k nim…a to se mají nač těšit!
12. 04. 2010 Povídala babička, že prý přišla tetě moc vtipná fotka, jak se hrabu štěknám v misce. Že prý když si uvědomí, že naši shání všechny potraviny bio a pak mě nechají lézt do psích misek… Ale mám štěstí, že mám tak rozumnou mamku - že prý si nedělá iluze o tom, jak to asi bude vypadat (a co všechno zvládnu okoštovat), až bude venku pěkně a budu lézt se štěknama po zahrádce. Pomalu se začínám těšit, vypadá to totiž, že mě tam venku čeká dost laskominek! Prozatím se musím spokojit s tím, co najdu doma. Třeba dnes mi přibyla do sbírky hraček nová Nána. Je to dlouhovlasá zrzka, ale má jedno mínus - zpívá mi italsky. Ona mi ji totiž přivezla babička z italských hor. Sice mi zatím nerozumí, že má spát, když jí řeknu, ať spí, ale nějak se s tím popereme.
13. 04. 2010 Když byl taťka včera večer na squashi a já už měla hlubokou půlnoc, mamka se doma kapánek nudila a dělala prý nějaké fotomontáže. Mně je to tedy vcelku jedno, ať si tomu říkají, jak si tomu říkají - podstatný je pro mě fakt, že jsem na všech fotkách v hlavní roli já (a sem tam je tam nějaké to křoví v podobě babičky, dědy, tety nebo našich). Mamka byla sice po dnešní noci kapku nevyspalá, ale přesto jsme všichni tři vyrazili k tetě - když jsem ji viděla naposledy, měla na břiše obří bejvák s nájemníkem. Za tu dobu, co jsem ji neviděla, stihla bejvák prodat a pořídili si kluka, takže mám postaráno o dalšího kamaráda. Celou dobu se na mě culil, házel na mě svoje kukuče, tak jsem se snažila být co nejvíc s ním a pořádně ho poznat, jenže mě naši nechtěli pustit. Že prý jsem byla moc hrrr, a že bych mu snad radostí vlezla i na hlavu. No ti mají ale nápady - co bych z toho asi tak měla? Tedy ale znavilo mě to, takže byť se mamka snažila sebevíc udržet mě v autě v bezesném stavu, nepodařilo se jí jo. Když ono to tak hezky vrnělo a houpalo, že jsem byla během pěti minut tuhá. Doma mě pak hned probudila, nakrmila a jen co mě položila do postýlky, byla jsem zase v pánu.
14. 04. 2010 Dneska tu měla mamka na návštěvě tetu na nehty a vůbec si mě nevšímaly, tak jsem se nepozorovaně připlazila k nim pod stůl. Nejdřív jsem zkoušela tahat za nohavice tetu - nic. Pak mamku - nic. Tak jsem se naštvala, chytla jsem se pořádně jejích kalhot, vytáhla se na kolínka a pak i na nohy. Panečku, to jsem byla vysoko! Jenže co mi to bylo platné? Mamka sice byla děsně nadšená a říkala, jaká jsem šikulka, ale do náručí si mě stejně nevzala. Teda ale tohle všechno jí jednou pěkně spočítám. Nebo že by hned dneska v noci?…
15. 04. 2010 Takhle by se mi to líbilo - hned po svačině jsme s mamkou vyrazily ven. Nejdřív si jela něco (jistě naprosto zbytečného) zařídit, tak jsem si schrupla, ale potom přišel můj čas. Jely jsme do nějakého Andílka, tam bylo několik dětí, tak jsem se hned seznamovala, kamarádů není nikdy dost. Byly jsme tam s mamkou hodinu a celou dobu si s námi mamky hrály, zpívaly, cvičily a všemožně blbly. Doufám, že tam co nevidět půjdeme zase! Odpoledne mě čekalo menší překvapení ve formě svačiny. Že mi mamka ke svačině jablíčko do namixovaného banánu jen strouhá, to bych zvládla. Že mi ji od včerejška přestala dávat přihřátou, s tím bych se taky ještě nějak vypořádala. Ale že je tak líná, že mi dneska nenamixovala ani banán a jen ho rozmatlala vidličkou, to už je tedy vrchol. Protože jsem chytrá holka, dobře vím, od čeho mám v puse zuby, takže jsem to bez problémů rozkousala a snědla. Ale stejně - nezačíná si mamka nějak moc vyskakovat?
16. 04. 2010 V noci jsem mamce pořádně zatopila. Už si až moc navykla na to, že spím celou noc a jím až kolem šesté, tak bylo načase uvést vše na pravou míru. Dnešní budíček - 01:30. Mamka nevěřila tomu, že bych mohla chtít jíst, tak dělala, že mě neslyší a spoléhala na to, že ještě usnu. Jenže když jsem povídala ještě ve dvě, vstala a šla mě uráčeně nakrmit. Samozřejmě, že jsem neměla žádný extra hlad, ale abych jí ukázala, jaká je krkavčí matka, co ignoruje nebohé hladové dítě, snědla jsem 50ml kaše a vypila přes 200ml mlíka (ač normálně jím až v šest ráno a vypiju 130ml mlíka). V poledne ovšem přišla mamčina pomsta. Kdybych bývala věděla, že jakmile zjistí, že vidličkou rozmačkaný banán sním bez problémů, přestane mi mixovat i obědy, bývala bych jí to včera pěkně osladila - dělala, že se dusím, že to nemůžu spolknout, že to vyblinkám a podobně. Jenže jsem jí chtěla dokázat, že dobře vím, od čeho mám v puse ty klofáky a teď to vypadá, že je budu muset používat denně. No jo - pro dobrotu na žebrotu. Na druhou stranu bych prohloupila, kdybych dnes dělala s jídlem problémy. Mamka mi totiž udělala dýňovou kaši a to byla taková mňamka, že jsem se přenesla i přes ty kousky. A abych jí udělala radost i dnes, vypila jsem po jídle přes 30ml vody. No - a když to neudělá nikdo jiný, musím se pochválit sama…jsem já to ale šikula!
17. 04. 2010 Tak jsem se málem připravila o oběd. Před jídlem jsem ne a ne spát - musela jsem si hrát se starou Nánou, s novou Nánou, pak taky s krávou, ptáčkem, zebrou… Prostě jsem měla dost nabitý program a spánek se mi tam už nevešel. Pochopitelně jsem pak snědla pár lžiček jídla a totálně vytuhla. Mamka mě vyndala z houpátka a ač jí taťka říkal, ať mě dá do postýlky, že má na stole polívku, mamka si mě šíšala a užívala si, jak jsem gumová, přítulná a mazlivá. No jo, takováhle jsem byla naposledy před půl rokem!

10. měsíc

18. 04. 2010 Odpoledne jsme si udělali bájo výlet za tetou Helčou do práce, tam jsme na ni chvilku počkali a pak jsme si ji odvedli k nám na návštěvu. Zatímco jsme čekali, než si něco dodělá, vyndali mi naši z kočárku deku, položili ji na trávu a pak tam dali mě. Deka byla fajn, ale ta tráva kolem - no fuj! Snažila jsem se toho ani nedotknout, a když jsem pak zkoušela vlézt na taťku, přepadla jsem přes něj a skončila celá na trávě, hned jsem spustila takový řev, že se po našich ohlíželi všichni okolosedící. Co bych lhala - přesně to jsem měla v plánu!
19. 04. 2010 Nedávno jsem dostala svůj vlastní mobil. Sice se z něj nedá volat, ale v tuhle chvíli mi na tom zas tak moc nesejde. Ale jestli si naši mysleli, že mě opijou vodou, tak jsou na omylu. Že mám vlastní mobil, rozhodně neznamená, že nebudu usilovat o ty jejich - třeba mamčin mám na dosah každou noc, kdy mě krmí v posteli a telefon si nechává u polštáře a ten taťkův má pro změnu moc prima šňůrku, díky které si ho zcela bez problémů můžu stáhnout ze stolu.
20. 04. 2010 Dneska konečně mamka dokončila své veledílo, nad kterým strávila poslední 4 dny - šila mi totiž nějaké ergotentonoc nosítko. Zkoušela jsem jí pomáhat, protože se mi zdálo, že jí to dvakrát moc dobře od ruky nejde, takže jsem si lehala na ten pedál, co na něj pořád šlapala, aby jí ta mašinka šila. Smutný fakt byl, že mamka mou snahu vůbec, ale vůbec, neocenila. Dokonce jednou taťkovi říkala, že kdyby mě bývala neodšoupla nohou o kousek vedle, měla by prošité prsty. No jéje, ta toho nadělá. Dneska to konečně dodělala, hned mě do toho nasoukala a testovala, jestli se do toho vejdu. Myslím, že bych se do toho vešla dvakrát, ale mluvit jí do toho nebudu. Pak si to vyzkoušel i taťka - fešák, akorát nepochopil, že to není jeho nová mikina, ale moje nové nosítko. Nevadí, časem mu to vysvětlím. Odpoledne pak mamka kapku vyšilovala, protože měla přijet teta Helča a teta Martina s dětma, tak musela honem uklidit všechen svinčík, co za ty 4 dny šití nadělala. Radši jsem honem usnula, abych taky nebyla zapojená do procesu. Škoda, že přijeli až o půl šesté, ale stejně mě malinko štvali - všichni tři totiž běhali a než jsem se k nim stihla začít plazit, byli dávno fuč. Život je jedna velká nespravedlnost…
21. 04. 2010 Jen co jsem vypilovala novou dovednost, dostala jsem další přezdívku. Jak jen to jde, vytáhnu se za něco nahoru, stoupnu si na kolena a koukám, co je kde zajímavého. Jednou rukou se držím a hledám, co bych kde mohla tou druhou (v daný okamžik nezaměstnanou) ukrást. Mamka byla až moc pohotová a hned mi začala říkat surikato
22. 04. 2010 Otlučená jsem jak píšťalka a dnes mi přibyla na čele má historicky první, pěkně dofialova zbarvená boule. Už jsem měla pocit, že stoj na kolínkách zvládám bravurně, tak jsem to chtěla zkusit bez držení. Bohužel se mi do cesty připletla noha od kuchyňského špalku. Hlupák - jako by nevěděl, že když padám, má uhnout!
23. 04. 2010 Tomuhle říkám perný den! Hned po svačině jsme s mamkou vyrazily ven - nejdřív jsme jely něco zařídit a před polednem jsme měly sraz s tetami z práce a šly jsme společně na oběd. Že si dala mamka pizzu a mně nedala ani ochutnat, to by mi snad ani tolik nevadilo. Ale že mi teta pořád ukazovala zmrzlinový lístek a zcela ignorovala, že jí ukazuju, že jsem si vybrala pohár se zmrzlinou a vaječným likérem, to se mě vážně dotklo. Když mi ho nechtěla koupit, tak co mi je nabízí? Cestou domů jsem pak dělala trochu alotria v kočárku - ležet na břiše (případně se občas nenápadně postavit na kolínka) už je nuda, tak jsem se chytila sklopené stříšky a vytáhla se na kolínka. V tu chvíli mamka vypadala, že jí trefí. Rozhodla jsem se, že se jí pomstím za ten nekoupený pohár, a zatímco jsem se pořád držela stříšky, stoupla jsem si na nohy - pochopitelně, že jsem nestála, jen jsem byla v předklonu a zadek jsem měla vyšpulený do výšky. Každopádně to byla dost krkolomná pozice na to, aby mamku vyvedla pořádně z míry. Chvíli se mnou bojovala a pak mě drze položila na záda. No to jsem si tedy pomohla! Doma jsem obědvala já, ale jestli si mamka myslela, že když mi udělá mou milovanou kedlubnovou kaši, urvu jí za to ruce, tak se spletla. Sama se nacpe pizzou a mně bude dávat takovéhle blafy! Po mém (z velké části neúspěšném) obědě jsme vyrazily ještě jednou ven. Teta totiž měla nové botky a mamce se moc líbily, tak se na ně chtěla jet podívat a koupit si je. Jen co mě položila do kočárku, chytla jsem se stříšky, postavila se na kolena a důležitě sledovala okolí. Mamka vytřeštila oči stejně, jako dopoledne, a zatímco mě jednou rukou držela za rukáv, druhou tlačila kočár. No vida, že dokážeme najít kompromis! Vypadala, že se jí dost ulevilo, když jsem začala zívat a mohla mě přetočit na záda. Během chvíle jsem usnula, ovšem svými dnešními gymnastickými kousky jsem si vysloužila nový dárek - kšíry do kočárku. Ona mě tam snad vážně bude přivazovat jak psa ke kandelábru! Skóre si trochu vylepšila tím, že místo bot pro sebe koupila tři nové knížky pro mě. Na oplátku jsem jí udělala radost tím, že když jsme pak byly doma a mamka seděla u mě na koberci, šla jsem k ní, rukama se opřela o její nohu, postavila se na kolínka a po chvíli jsem nechala volně přepadnout zadek na bok, takže jsem skoro seděla. Mamka sice řekla, že to je taková imitace sedu, ale stejně…to bylo radosti!
24. 04. 2010 Hned po ránu (s přesností švýcarských hodinek jsem totiž vstala opět v šest ráno, ovšem tentokrát se mi podařilo probrat k životu i taťku) jsem si vysloužila od taťky novou přezdívku. Že prý jsem terorista. Taková urážka! Snad si nemyslel, že je budu celý život nechávat spát až do oběda?! Po snídani jsem evidentně udělala mamce velkou radost, když jsem sama udělala paci, paci. Jo, jo, já to říkám pořád - jak málo těm dospělým stačí ke štěstí! Hned se začala radovat a honem to běžela říct taťkovi, jenže ten si z ní akorát utahoval, že se z mého „paci, paci“ raduje jak praštěná a napodoboval, jak vyváděla, když jsem zatleskala poprvé. Jenže my s mamkou víme svoje - taťka si z ní utahuje, ale jen co se uvidí se strejdou, co má o měsíc mladšího kluka (doufám, že ho konečně uvidím, strejda už sem s ním totiž ústně jezdí asi 3 měsíce), hned se bude chlubit, že jsem se včera posadila, a že na požádání umím udělat „paci, paci“. Taky jsem si oblíbila všechny možné i nemožné prolézačky a podlézačky - stůl, podlézání pod schody, protahování se mezi nohama židle, ovšem číslo jedna co se náročnosti týká, má podlezení pod přebalovacím pultem, kde je na výšku jen 15 cm.
25. 04. 2010 I švýcarské hodinky se občas spletou, takže dneska jsem se probrala už ve čtvrt na šest a mamka měla obzvlášť velkou radost. Taťka zase odjel pracovat, ale když se vrátil, konalo se velké překvapení - o kom se mluvívá, nedaleko bývá… Po obědě jsme totiž vyrazili ven s tím strejdou, co se k nám tak dlouho chystá. Tedy bylo to príma, to zase jo, venku jsme byli až do šesti večer, dostala jsem šatičky a čepičku a hlavně mám nového kamaráda. Snad jednu výhradu bych k tomu měla - naši mě mohli trochu líp ustrojit, Lauri byl frajersky oblečený za kovboje a já vedle něj vypadala jako chudá příbuzná - v triku a punčocháčích… Mamka byla poměrně dost překvapená, že nás strejda pěkně tahal za nos - pořád byl u vytržení, jak jsem šikovná, že se plazím, stavím na čtyři, péru na kolínkách… Byla jsem připravená, že budu za hvězdu, a že ze mě bude teta se strejdou u vytržení, ale! Laurentek (syčák jeden, určitě trénoval i v noci, aby mě trumfnul!) lezl po čtyřech líp než já, sám si sednul a dokonce si po čtyřech dolezl k tátovi, chytil se ho za košili a vytáhnul se do stoje. Tím si to u mě trochu rozlil. Pak se mi snažil ukrást z hlavy šátek (jako by neměl vlastní čepici!), sem tam mě nenápadně plácnul přes zadek a občas na mě „nenápadně“ spadl. Taťka mu sice říkal, že na tohle má ještě času dost, ale zvlášť těžkou hlavu si z toho nedělal. No jestli mě plácá přes zadek už teď, nechci vědět, co bude dělat za 10 let! Pak jsme ještě vyrazili všichni společně ven s kočárkem - Lolo si v tom svém seděl (šplhoun jeden - moje mamka byla z toho jeho sedu úplně unešená) a mě do toho mého přikurtovali, jako bych byla nesvéprávná. Samozřejmě, že když se mi pak Lolo pokoušel vlézt do kočárku, nemohla jsem se ani bránit. Až na mě nedostal, ale líznul mi flaštičku s vodou - jako by neměl svou vlastní, větší! Mamka už mě zlobila tím, jak pořád mluvila o tom, jak Lolo krásně leze po kolínkách, jak umí sedět a jak se hezky staví. Radši jsem usnula a převážnou část vycházky prospala, abych to nemusela poslouchat.
26. 04. 2010 Ne nadarmo se říká „pomsta bude sladká“…ráno ke mně mamka vstávala opět ve čtvrt na šest. Ale aby nebyla tak moc naštvaná, ukázala jsem jí, že když chci, umím být taky tak šikovná jako Lolo a postavila jsem se v postýlce na nožičky. Odpoledne vyslovila svoji domněnku, že se vždycky během dopolední svačiny přecpu a obědu moc nedám, protože už si šetřím místo na odpolední ovoce. Ach jo, já věděla, že to jednou praskne.
27. 04. 2010 Babička přišla hned po ránu s tím, že mě v noci slyšela zcela jasně a zřetelně volat „máma, máma“. Mamka se jí dlouho snažila přesvědčit o tom, že jsem celou noc spala a vzbudila se „až“ o půl šesté ráno, ale babička říkala, že to není možný, že se jí to přece nemohlo zdát. Jo, babi, možný je všechno! Třeba to, že sama vlezu do spodního fochu přebalovacího pultu k hračkám nebo to, že sama vlezu do korbičky kočárku, když leží na zemi (a pak korbičku rozhoupu, ta se nakloní a vyklopí mě. A protože akce vyvolává reakci, krátce poté se spustí ukrutný pláč). Taky jsem objevila kouzlo koupelny - tam je takových věcí na zkoumání, že tam vlezu i tehdy, kdy tam nikdo není a je tam tma.
28. 04. 2010 Bingo! Poté, co jsem včera za celý den spala jen půl hodiny, mamka rozhodně nečekala, že bych se mohla probudit brzo…co třeba těsně po páté? Prakticky každý den doma objevím nějakou novou věc (a každá je děsně zajímavá). Třeba dnes mi jedna taková přišla pod ruce (a vlastně i nohy), takže…schody, třeste se, začínám tušit, jak se na vás dostanu! Mamka pomalu, ale jistě, přehodnocuje svůj názor na moje jídelní návyky. Konečně jí napadlo, že asi nebudu tak vyčůraná, že bych odmítala obědvat proto, aby mi zbylo víc místa na banán, ale že v tom asi budou zuby. Zkoušela mi koukat do pusy, ale copak jsem kůň, abych jí ukazovala zuby, kdy se jí zlíbí? Tůdle - nové zuby objeví až tehdy, když jí s nimi kousnu. Ovšem aby neřekla, dnes jsem po několika dlouhých dnech snědla oběd celý - taky aby ne, měla jsem rýži rozmixovanou s mrkví a cuketou, takže jsem se nemusela tolik namáhat s kousáním, které mě za prvé unavuje, za druhé nebaví a za třetí mě uráží. Pak taky bude muset odvolat svoje nadšení Lolem, protože ho za chvíli stejně trumfnu. Například dnes jsem si v kočárku sama sedla. Sice ne jako Lolo s nohama před sebou, ale jen jsem z kleče na čtyřech položila zadek mezi paty, ale i to se přece počítá, nebo ne? A odpoledne k nám přijeli teta se strejdou, co mi tuhle věnovali mobil, a přivezli mi další dáreček - namalovali mi obrázek slona, co ve tmě svítí!
29. 04. 2010 Mamka dnes po ránu řekla, že takovouhle noc se mnou nezažila, ani když jsem byla úplně malá. Přece není čemu se divit, když mě bolí dásně a k tomu všemu mám ještě plný nos rýmy. Takže jsem si přibližně každou třičtvrtěhodinku fňukla ze spaní - já spala dál, ale mamka ke mně pokaždé vyběhla a než stihla znovu zabrat, fňukla jsem si znovu. Ráno si mohla pusu roztrhnout, jak zívala. Já to pak dospala dopoledne v kočárku během té dvouhodinové vycházky. A kdy to dospí mamka…to už je její problém.
30. 04. 2010 V pořadí druhá noc, kdy toho mamka moc nenaspala. Já si opět dala dvouhodinový šlofíček v kočárku a pak ještě hodinku odpoledne, zatímco se mamka hrabala v hlíně a sázela kytky (do kterých se beztak pustím, jen co na ně dostanu). Dopolední výlet měl jednu výhodu - mamka mi koupila gel na dásně, že prý mě ty zoubky nebudou tolik bolet. Večer mě po jídle uložila, dala do ruky Šášu a namazala mi dásně. Musím říct, že to bylo fajn a natolik mě to nakoplo, že jsem ještě hodinu dělala v postýlce vylomeniny. Skopávala ze sebe peřinu, lezla na ni, bušila do matrace, hulákala jak na lesy, snažila se postavit o šprušle a dělala všechno jiné než spánek. Pokaždé, když mě přišla mamka zkontrolovat (respektive zas a znovu přetočit na záda, přikrýt a popřát dobrou noc), oslnila jsem ji radostným úsměvem od ucha k uchu. Nakonec mě to přece jen zmohlo a usnula jsem napůl odkrytá vleže na břiše.
01. 05. 2010 Hned dopoledne jsme vyrazili za dědou a babičkou. Přijeli jsme akorát na oběd a děda nebyl doma, takže o hodně přišel. Při jídle jsem totiž dělala takový tyátr, že mamka musela vyslat taťku do lékárny pro Nutrilon, abych se aspoň něčeho najedla. Pche - já tu její novotu jménem mango jíst nebudu. Odpoledne jsme pak vyrazili ven a já vyfasovala (krom kšírek, které začínají být mou nezbytnou součástí) kousek rohlíku (lépe řečeno zbytky, co nedojedl taťka). To byla bašta! Žmoulala jsem to, ohlodávala, ukousávala a bylo mi divné, proč se pořád malá štěkna ochomýtá okolo kočárku. Když mi pak rohlík omylem vypadl, pochopila jsem. Když jsme přijeli zpátky, byl už doma děda a šel mi dát svačinu. Baštila jsem jedna báseň - po obědových scénách ani památky. Taky jsem začala hlasitě hulákat „mamamamama“ a „tatatatata“ - naši z toho byli sice celí u vytržení, ale neměli by si tak fandit a myslet si, že je řeč o nich…
02. 05. 2010 Po snídani (standardní budíček o půl šesté) jsem zůstala ležet s našima v posteli a snažila se dobývat na obrazy, co má děda s babičkou v ložnici. Celkem dobře se mi to dařilo, tak jsem do nich bouchala, šťouchala a posouvala je, ale nezbylo mi, než kroutit hlavou (taťka se z toho málem utloukl smíchy) na znamení „no to snad není pravda, ono se mi to fakt nepodaří rozbít!“. Tak jsem zkusila ukrást budík a pořádně s ním praštit o pelest postele, ale než jsem stihla dát druhou ránu a zneškodnit ho, tak mi ho sebrala mamka. To byl ale pech… Tak snad příště. Dopoledne na mě přišly roupy, tak jsem se snažila vlézt všude možně, třeba na spodní patro stolku. Když už nic jiného, přinejmenším jsem zjistila, že dostat se tam je děsná psina, ale dostat se zpátky na zem už taková legrace není, tak jsem začala křičet a ječet a mamka - místo, aby mě šla honem zachránit - honem běžela pro foťák a šla mě fotit. Krkavčí matka je to, já to říkám pořád! Pak mi udělal děda radost, když dal na lustr cvrčka - sice mi pořád vnucoval, že je to včelka Mája, i když Mája vypadá úplně jinak, ale nechala jsem ho u toho. Ať je to, co je to, je to legrační a líbí se mi to.
03. 05. 2010 Dnes jsem měla den D, tedy vlastně den L. Ráno jsem se zcela suverénně postavila v postýlce na nohy a dokonce udělala jeden krok a hlavně - po měsíci nesmělých krůčků po kolenou, kdy jsem udělala jeden, v lepším případě dva krůčky za sebou, jsem začala doopravdy lézt. Nejvíc mě na tom baví našlapování rukama hodně z výšky a co nejhlasitější plácnutí do země. Mamka z toho měla svátek a hned to šla volat za tepla taťkovi a babičce. Jen nevím, jestli nebyly zbytečné průpovídky typu „Kdo by to byl čekal, že hned první den vyvine takovou rychlost“. Přece se nebudu plazit hlemýždím tempem! Když už, tak pořádně! Stání na nohou má taky své výhody, jako třeba dnes… Dolezla jsem si (po čtyřech pochopitelně) ke stolu, stoupla si na kolínka a ukradla ze stolu Vincentku, co mi ji mamka stříká do nosu, protože mám zase rýmu. Chtěla jsem ji buď rozžvýkat a sníst nebo někam schovat, jenže na rozkousání to bylo moc tuhé a schovat už jsem to nestihla. Stíhačka mamka mě lapila. Lépe řečeno lapila Vincentku a dala ji doprostřed stolu, abych na ni nedostala a pro jistotu mě odnesla na druhý konec pokoje. Jenže já nejsem žádné Béčko, takže jsem klekla na kolena a fofrovala zpátky ke stolu. Tam jsem se nezdržovala stoupáním na kolínka a rovnou jsem se postavila na nohy, abych byla výš a měla lepší výhled na stůl a přehled o tom, co všechno tam je. No jo…samozřejmě, že když jsem byla o chlup výš, na tu Vincentku jsem zase dostala… Stejně mi to ale bylo k ničemu a během vteřiny jsem o ni přišla.
04. 05. 2010 Má šikovnost nezná mezí. Že se každý den postavím o šprušle postýlky, už nikoho nepřekvapuje. Ovšem dnes se mi povedl husarský kousek - postavila jsem se v cestovní postýlce, i když se tam kromě horní hrany nemám čeho chytit. Taky aby ne, když se snažím trénovat všude, kde to jde - jen u toho stolu se mi nedaří slézt zpátky na zem, takže jsem dnes zkoušela dvě varianty - čekat na zázrak nebo příchod mamky. Kdyby se nestalo ani jedno, padla bych na zem jak podťatá švestka.
05. 05. 2010 Dneska jsem vtipkovala hned od rána - mamka totiž simuluje nemoc, tak jsem se jí snažila ukázat, že by měla přestat hrát umírající a pořádně se o mě starat. Budíček jsem jí dala hned o půl šesté - to mě nakrmila, snesla dolů, vyluxovala, vytřela, převlékla mě z pyžámka do hadříků na den a konečně mě vypustila na zem. Během pár minut se mi podařilo dostat ke stolu, vyšplhat se do stoje, ukrást z něj kalíšek s vodou a zlít se od hlavy až k patě. Následovalo svlékání mokrého oblečení a oblékání suchého. Pak jsem dala na chvíli pokoj - vstal taťka, tak jsem si hrála zase na andílka. Ale jen co odešel, fofrovala jsem to ke štěknině misce s vodou a vyráchala se v ní. Když jsem pak lezla k mamce, podivovala se, proč za sebou nechávám mokrou šmouhu…mno…poté, co mě vzala do náručí, jí to došlo a následovalo v pořadí již třetí převlékání. Myslím, že tohle ode mě mamka nečekala. Ona mě vůbec docela podceňuje - třeba ta žlutočerná klipsna na štěkniny granule, co se mi tak líbí…jednou jsem si ji z toho pytle ukořistila, tak to mamka zkoušela zadělávat jinak, ale když se chce, všechno jde - ať to zadělala, jak to zadělala, vždycky jsem klipsnu sundala. Tak dala před granule balík pití, ale jak říkám - na mě si nepřijde. Mně se ta klipsna líbí a dostanu ji, i kdybych kvůli tomu měla metat salta. Pochopitelně se mi ji podařilo znovu uloupit, tentokrát za přihlížení mamky i taťky a (překvapivě) mi ji nechali na hraní. Otáčela jsem ji všemi směry, okusovala, různě jsem ji mačkala a najednou…ta potvora mě kousla a držela se mě jako klíště! Spustila jsem řev, hodný pardála, a když ke mně přišel taťka, nejdřív se začal smát a pak teprve přešel od smíchu k činům - ležela jsem na břiše a mávala nad hlavou pravačkou s žlutočernou klipsnou. Potvora - zkoušela jsem jí domluvit, ale vůbec nechtěla odpadnout po dobrém!
06. 05. 2010 Naši říkají, že prý už z 80% lezu a jen z 20% se plazím. No to dá rozum, přece si nebudu špinit břicho, když nemusím. Nehledě na to, že když se plazím po té studené zemi, tak je to tak akorát na nastydnutí od břicha! Dnešek jsem vůbec pojala tréninkově. Každou chvíli jsem se postavila u stolu a snažila se dostat zpátky na zem. Pravda - měla jsem tak 50% úspěšnost, ale to není zas tak zlé, ne? Ještě, že za mnou byla vždycky mamka a včas mě chytla, protože bych jinak byla od hlavy až k patě modrá jak Šmoulinka. Sem tam se mi povedlo udělat i nějaký ten krůček a popojít si o kousek vedle (hlavně, když o ten kousek vedle leželo na stole něco zajímavého. Taťka už si plánoval, že mi koupí chodítko a mamka si zase začala mnout ruce, že už budu brzo ťapat po svých. No…tak se zase, rodičové, vraťte nohama zpátky na zem! Šikovná jsem, ale kouzelník nejsem. Taky jsme s mamkou dotrénovaly pá, pá (i když mávám jen tehdy, když mám náladu já, ne když mi řekne mamka) a berany, berany, duc - tím jsme dnes úplně odrovnaly taťku. Mamka si mě totiž zavolala, tak jsem k ní doběhla po čtyřech, pak mamka zavelela berany, berany a kroutila při tom hlavou (ještě včera jsem taky kroutila, ale dnes mi došlo, že můj okamžik přichází hlavně na „duc“, tak proč se vysilovat předtím?), pak se zastavila, nastavila čelo a řekla „duc“. To přišla moje chvíle a pomalu a opatrně (ano, včera to bylo rychle a zhurta a dost to bolelo) jsem se přiblížila svým čelem k mamčinu a ťukla do něj. Děsná psina, tahle hra!
07. 05. 2010 Taťka dneska poslouchal moc príma písničky a tak se mi líbily, že jsem stála u stolu a pokrčovala kolínka a různě pohazovala zadkem ze strany na stranu. Občas jsem to ještě zpestřila pohybem hlavy, takže naši usoudili (mamka s velkým nadšením), že tancuju. Kdykoliv potom řekli „Lucinko, tanyny“, začala jsem zase tancovat. Jenže odpoledne přijel děda s prababičkou a naši chtěli ukázat, co všechno umím, takže na mě zkoušeli „Lucinko, tanyny“, „berany, berany, duc“ a „paci, paci“ a já dělala, že jsem slepá, hluchá a vůbec nevím, co se po mně chce. Jsem snad nějaká cvičená opička, abych před návštěvou předváděla psí kusy na povel?
08. 05. 2010 Ráno dělala mamka pořádek ve skříňce, tak jsem jí šla kapánek pomoct. Viděla jsem, že odtamtud vytahuje věci, takže jsem jí hned byla při ruce a vytahovala věci ze spodního fochu (jen nechápu, proč to tam pořád vracela zpátky?). Když to tam pak všechno uklidila, zavřela mi dvířka před nosem a měla jsem utrum - tedy jen zdánlivý. Já jsem totiž dítě zvídavé, takže jsem se postavila, chytila se madla na otvírání a zkoušela za to všemožně tahat, škubat a trhat. Jenže se to vždycky pootevřelo a jak jsem ztratila balanc, opřela jsem se o dvířka a ony se zase zavřely. To mě teda dost naštvalo, takže jsem spustila řev a čekala, jestli mamce dojde, že mi má tu skříňku otevřít. Nedošlo… Odpoledne jsem šla s mamkou na zahrádku - zase přesazovala ty svoje kytky (jako by jí ještě nedošlo, že jen co na ně dostanu, stejně jí je všechny vyškubu). Mě odložila na deku a nechala mě napospas štěknám, tak jsem pomalu začala trénovat cirkusové kousky s velkou štěknou. Začala jsem opatrně, ale časem to vypilujeme a místo ruky jí do té tlamy strčím hlavu.
09. 05. 2010 Počínaje dneškem držím vstávací rekord. O půl páté ráno jsem se vzbudila, nechala se přenést mamkou do velké postele, nakrmit, a aby si myslela, že ještě usnu, simulovala jsem ospalost a únavu. Když mě pak mamka přenesla zpátky do postýlky, vzala jsem si Šášu jako obvykle a vrazila si do pusy palec - jak věrohodná simulace usínacího rituálu! A než se mamka vrátila s vypláchnutou lahvičkou, už jsem stála a hulákala na celé kolo. Já jí dám, chodit do postele o půlnoci!
10. 05. 2010 Velká štěkna si u mě dnes šplhla svým smyslem pro humor. Mamka se už zase hrabala v kytkách a domů ji nahnala až sprška, co se spustila. Honem mě popadla a narychlo ještě uklízela moji venkovní deku a hračky, aby nic nezmoklo. Ve všem tom spěchu nechala boty venku za dveřmi. Když pak za hodinu vylezla ven, zjistila, že jedna bota záhadně zmizela. Obviňujícím pohledem se podívala na štěknu a řekla „Baru, přines botičku!“. Jen nechápu, proč je štěkna tak poslušná, že okamžitě zaplula do boudy a svou válečnou kořist mamce odevzdala.
11. 05. 2010 Konečně jsem se naučila, jak se dostat ze stoje u židle nebo stolu zpátky na zem - musím si pořádně couvnout, jednou rukou se pořád držet a druhou se pomalu posouvat k zemi a když už je ruka na zemi, pokrčit kolínka a je to. Taky mě začíná štvát stůl, co na něm jsou počítače. Tak ráda do těch notebooků plácám! Problém je v tom, že je stůl vysoký a já na něj sice dostanu, ale nevidím. Takže jsem počínaje dneškem začala pilovat novou metodu - postavit se na špičky, chytit se okraje stolu a vytáhnout se rukama co nejvýš to jde. Dokonce se mi párkrát povedlo vytáhnout tak dobře, že jsem se nohama vůbec nedotýkala země!
12. 05. 2010 Mamka si dnes odložila na gauč knížku, která mě moc zajímala, ale…jak se pro ni dostat na gauč? Dělala jsem, že se stavím u stolu, pak u křesla a nakonec u gauče (jaká to náhoda, že zrovna v místě, kde ležela knížka…) s vědomím, že si mamka sedne ke mně a bude mi dělat záchranu pro případ potřeby. Když jsme se dostaly až ke gauči, nenápadně jsem jí stoupla jednou nohou na její stehno, pak i druhou a hned jsem byla o pěkný kus výš a hlavně blíž svému cíli. Nakonec jsem se snažila vytáhnout na gauč rukama a odstrkovat se od mamky nohama a neštítila jsem se ani toho, kopnout mamku do nosu nebo se jí odrazit nohou od čela a během chvíle bylo vítězství nadosah.
13. 05. 2010 Miluju vanu a cachtání ve vodě. Sem tam se koupu s mamkou v plné vaně, jinak mi tam dá jen trochu vody a cachtám se tam sama. Ode dneška asi bude platná jen druhá varianta. Dnes mě totiž mamka položila do vody a jak na mě tak šplouchala vodu, všimla si, že si připouštím teplou a naoko se na mě začala zlobit. No a co?! Tak jsem si cvrkla do vody, no Bože! Měla by taky zkusit, jak je príma čůrat do vody…
14. 05. 2010 Dneska mi mamka naordinovala nový jídelní režim - ke svačině prý teď budu dostávat jogurt a místo dopoledního mlíčka prý budu dostávat rohlík se sýrem nebo šunčičkou. No to jsem na to tedy zvědavá! Hned odpoledne mi koupila (kromě jiného) jogurt a smíchala ho s banánem. Tedy první ochutnání mě docela překvapilo, čekala jsem obvyklou ovocnou sváču, ale když jsem viděla, jak se mamka klepe na to, že by to po mně dojedla, s vervou jsem se do toho pustila a nechala mamku vyškrábat i poslední zbytky. Jenže jsem se přepočítala - mamka s touhle variantou evidentně počítala, koupila větší balení jogurtu, půlku dala mně a půlku si nechala pro sebe. Jediné, co mě může těšit je fakt, že si musela dojít do obchodu ještě jednou pro vlastní banány. No přece by se mi nepustila do mých bio?! Odpoledne jsem trénovala chůzi kolem stolu a slézání bez pádu. Kdykoli u mě byla mamka, jako slézací nástroj jsem používala i ji a chytala se čehokoli, co mi zrovna přišlo pod ruku. No můžu já za to, že se mi tam většinou připletly její vlasy a omylem mi jich pokaždé zůstalo několik v dlaních? Zřejmě používá nekvalitní šampon, že to tak málo vydrží…
15. 05. 2010 Tak se na nás přijeli podívat děda s babičkou. Babička mi přivezla od jedné tety, kterou vůbec neznám, nové háčkované čepičky. Panečku, takových tet chci víc! A babička, aby se nedala zahanbit, si koupila materiál a příručky a pustí se do háčkování taky (jen nevím, proč chce začínat zrovna topíkem pro mamku?). A mamka (zřejmě aby po večerech, když usnu, nezahálela) hodlá častěji zasednout k šicímu stroji. Tak to jsem zvědavá, co mi z těch všech mamčiných a babiččiných aktivit nakonec kápne.
16. 05. 2010 K obědu mi mamka udělala sladké brambory. Kde by mě napadlo, že hloupé brambory způsobí takové dohady ohledně názvu - mamka versus ostatní. Samozřejmě, že pravdu měla mamka, taky aby ne, když to měla napsané na pytlíku, ve kterém to koupila! Večer jsem se opět přesvědčila o tom, že dospělým se nedá zavděčit. Minule se mamce nepozdávalo, že jsem si cvrkla do vany, tak jsem to dnes honem pustila těsně před koupáním a stejně se neradovala. No můžu já za to, že mě taťka svlékal na koberci a zrovna mi sundal plínku? Ve finále můžou být rádi, že jsem zrovna potřebovala jen čůrat! Ale mně náladu jen tak nezkazí. Pořádně jsem se ve vaně ráchala a plácala do vody tak vydatně, že byla mokrá nejen podlaha, ale i mamka.
17. 05. 2010 Konečně jsem si zpestřila nudné okamžiky při přebalování. Jakmile mě naši položí na pultík, otočím se na břicho, kleknu na kolena, hlavu vystrčím z pultíku ven a koukám dolů, případně se snažím otrhat tu velkou kytku, co mám nadosah. Jen vzniká menší třenice - mamce se nelíbí, že neležím a následně se nelíbí mně, když mě chytí a položí na záda. Pak už je to jen otázkou vytrvalosti a vůle, kdo má poslední slovo.

11. měsíc

18. 05. 2010 Naši asi zapomněli, že mi dneska je deset měsíců - žádné dárečky, žádné hračky, žádné ovace… No tohle? Neměl by jim někdo připomenout, že je dnes významný den? O to významnější, že se mi začala klubat dvojka vlevo dole. A že mě dneska pěkně potrápila!
19. 05. 2010 To je taková psina, stát u stolu, otočit se za sebe, a když tam mamka sedí a je v pozoru, pustit se stolu a spadnout dozadu! Jen mamka pro novou hru nemá dostatek pochopení a pořád se vzteká, že se nemám pouštět. Co bych se nepouštěla, když vím, že padnu do měkkého?
20. 05. 2010 Hned po ránu jsme se s mamkou vypravily a vyrazily s taťkou ven. No - to je novinka, po osmé už jsme seděli v autě! V devět jsme dorazili na místo, mamka nás opustila a nechala nás napospas osudu. Já tedy spala, ale když jsem se probudila, byla jsem děsně zmatená. No to se dělá, opustit dítě?! Aspoň, že měl taťka dostatek rozumu a nakrmil mě. S plným žaludkem se vyrovnává s každým problémem snáz. Dokonce se na problémy i zapomene, takže když mě pak taťka položil na zem v hracím koutku, úplně jsem zapomněla, že nějakou mamku máme. Těch hraček tam! Obzvlášť se mi líbila jedna - kroutila hlavou, tak jsem na ní dělala na oplátky berany, berany, duc. Mamka si to chtěla odpoledne vyžehlit, tak mi koupila okurek, že prý je to obrovská bašta. Hned se mi to snažila vnutit ke svačině - jogurt mi místo s banánem namíchala právě s okurkou. No fuj! Oklepávala jsem se, křenila se, ukazovala jí, že je to brrrr, ale ona mi to furt nutila dál a dál. Tak jsem zavřela pusu a dělala ne, ne, ne v domnění, že je to všeříkající gesto. Nechápu, proč mi mamka furt mávala před obličejem tou lžičkou…pochopitelně, že jsem si v ní vykoupala nos! Ovšem dosáhla jsem svého - okurek mamka odnesla a donesla mi banán.
21. 05. 2010 Dneska jsme sjeli k paňdoktorce na desetiměsíční kontrolu. Moje aktuální skóre dle měření paňdoktorky je 72 cm a 7880g. Pak jsme sjeli domů na oběd a hned po něm jsme vyrazili za dědou a babičkou do Hradce. Jó, to byla paráda, hned kolem mě zase obletovalo několik lidí… Jen děda se trochu zapomněl o půl roku vzadu - pořád by si mě šíšal a nosil v náručí…a já bych tak ráda vyváděla lumpárny na zemi a kradla věci ze stolu!
22. 05. 2010 Pomalu jsem se ani nestihla nasnídat a už mě mamka vezla v kočárku ven - vypadala sice trochu bledě, ale kde by mě napadlo, že má takový hlad! Koupila si něco k jídlu a vrátily jsme se na svačinu. Ani se mě neobtěžovala svléknout a hned po svačině jsme vyrazili s mamkou, taťkou a štěknou znovu ven. Tam jsme se potkali s tetou a její Lucinkou. Sice mi udělala „malá“, ale hned potom vzala dráhu a odešla za štěknou. Normálně odešla po svých! Snažila jsem se to okoukat, ale asi je v tom nějaký fígl, který neznám a prostě mi to nejde. Doma už na nás čekala teta s bratránkama, bezvadně jsem se vyřádila s Robinem, honili jsme se tetě (k její obrovské radosti) mezi nohama, bafali jsme na sebe… Jenže pak přišel okamžik O - začaly se vytahovat dárečky, předávat…a já furt nic. Hledala jsem, kde je nějaký schovaný i pro mě, ale oni se na mě úplně vykašlali. No co je mi po tom, že měli narozeniny a svátky? Já mám přece dárečky taky ráda!
23. 05. 2010 Poslední dobou nechávám mamce trochu ranního orazu - nebudím se o půl šesté, ale až tak o hodinu později, aby pořád nebrblala, jak je nevyspalá. Náhradou za to očekávám celodenní točení se kolem mě. Dnes to celkem klaplo, když se kolem mě netočili naši, vystřídali je děda s babičkou. Dopoledne mě vzal děda ven, odpoledne naši. Už aby to pěkné počasí vydrželo, venku je to zajímavější než doma.
24. 05. 2010 Dnešní noc tedy nic moc (hlavně pro mamku) - několikrát jsem se vzbudila, zaplakala si nebo se přetočila na bříško, nechala se utišit mamkou a zatímco ona se snažila znovu zabrat, já už měla dávno půlnoc. Po ránu jsem měla fakt špatnou náladu - po snídani jsem začala brečet a než mamka vyluxovala a vytřela, měla jsem úplně rudé a oteklé oči. Taťka na to řekl, že prý to mám blbý, protože tady není děda, který si mě vezme na pupek a šíšá. No to mě tedy naštval, tak jsem ze sebe ten pláč začala tlačit, co to šlo. Bodejť by taky ne, když se mi konečně prodral ven další zub. Po svačině jsem se z toho docela vyspala, takže jsem se probrala s úsměvem na rtech a s mottem „s chutí do toho a půl je hotovo“ jsem se vrhla ke schodům. Za menší asistence taťky (nepomáhal mi, jen mě jistil) jsem vylezla až na čtvrtý schod toho děsně zajímavého točitého schodiště. A při obědě (protože jsem věděla, jak jsou naši oba hladoví) jsem taťkovi vrátila jeho ranní kousavý humor - s jídlem jsem se pořádně loudala a aby věděli, jak mi chutná, okomentovala jsem to ještě hlasitým mlaskáním. To já totiž taky umím a intenzita a hlasitost mlaskání bývá v přímé úměrnosti k hladu mamky a taťky. Odpoledne jsme s mamkou šly na chvíli za zahrádku - svítilo sluníčko, tak jsme se šly ven nahřát. Vedle z kanceláří nám říkali, jaká je to pohoda a idylka, asi nám kapku záviděli. Mamka (opět vtipně naladěná) jim řekla, že má konečně chvíli klid, protože se štítím trávy, takže má jistotu, že se z deky nehnu. No tak to pozor - já že se něčeho štítím? Během pár minut už jsem se zablácenýma kolínkama stála za mamkou a tahala ji za triko. Pak jsme se s mamkou učily „dej mi pusu“, teda spíš to mamka učila mě. A protože už mě to učí delší dobu, vím, co se po mně chce, takže se mi to už docela úspěšně daří. A protože je záškodničení mou doménou, když chtěla předvést taťkovi, jak umím dávat pusinku, přiblížila jsem se k ní s otevřenou (a řádně oslintanou) pusou.
25. 05. 2010 Dopoledne jsme byly s mamkou venku a cestou jsme pro mě koupily kukuřičné křupinky. Cestou domů nás naložil taťka do auta a vyrazili jsme k neuropaňdoktorce. Musím se pochválit, protože byla moc spokojená. A to, že nesedím, prý vůbec není na škodu, spíš naopak. Prý jen ať lezu, že to zádům dělá jedině dobře. Pak jsme měli naplánovaný oběd se strejdou Martinem od mamky z práce, tak jsem si pro naše připravila malý žertík. Jen co přinesli taťkovi polívku, začala jsem mu koukat hladově do talíře a mlaskat. Paní, co mu tu polívku přinesla, se tomu smála, ale strejda jí poprosil, jestli náhodou nemá číslo na sociálku, že prý naši to nebohé dítě (to jako mě) evidentně týrají hlady. Ale ani výhrůžka nepomohla tomu, aby mi dal taťka ochutnat. Po obědě jsme vyrazili (pro velký úspěch) k další doktorce - tentokrát k té Vojtově. Ta mě taky vychválila do nebes (jako ostatně vždycky) a řekla, že na kontrolu máme přijít jedině tehdy, pokud bych neseděla ani v roce věku, jinak už k ní chodit nemusíme. Škoda, taková sympaťanda to byla, skoro přemýšlím, že bych se na ten sed opravdu vykašlala… Konečně jsme vyrazili směrem k domovu, jenže cestou taťka ještě zahnul ke krámu. Bože, a já si myslela, že se konečně dočkám svých hraček! Náhradou mi mamka dala jednu kukuřičnou křupku. Moc se mi nezdála, tak jsem se k ní neměla a mamka, aby mi ukázala, že je to k jídlu, mi ji strčila do pusy. Fuuuuj! Jen co mi tu lehce oslintanou křupku dala do ruky, přilepila se mi na dlaň a já ji nemohla za žádnou cenu setřást! A to si jako myslí, že tohle budu dobrovolně jíst?
26. 05. 2010 Dneska bylo konečně venku zase trochu pěkně, tak mamka vytáhla venkovní deku a šly jsme na zahrádku. Velká štěkna hned přiběhla i se svým mokrým a oslintaným aportem. Ten mě tedy vůbec nezajímal, zato štěkna, ta mě zajímala moc. Naši sice říkali, že se jí bojím, ale to vůbec není pravda, jen jsem z ní měla kapánek respekt, ale ty doby už jsou dávno pryč, to jsem totiž byla ještě úplně malé mimino. Dnes ke mně lehla a ochotně se nechala tahat za uši, válet se po sobě, přelézat se a dokonce sebou ani nehnula ve chvíli, kdy jsem jí šťouchala do očíčka a do čumáčku. A jen co jsem se hnula o kousek vedle, hned šla za mnou. To už mám jako dva kontroly, už ne jenom mamku?
27. 05. 2010 Včera přišla velká inovace - mamka mi dává ke snídani rohlík s máslíčkem a žervé. Tedy já na to koukala, je tam napsáno gervais, panečku, to bude asi něco zahraničního! A je to teda ohromná dobrota! Včera jsem vzbudila mamku před šestou, zblajzla přes půl rohlíku s žervé, vypila 120ml mlíčka a než mamka vytáhla Pana Luxa, byla jsem mrtvá a chrněla jsem až do osmi. No, tak tohle si nechám líbit!
28. 05. 2010 Opravdu si občas říkám, že mám naprosto nechápavé rodiče. Třeba dnes po ránu se mě mamka při snídani ptala „Hele, co tohleto znamená - slíznout žervé a vyflusnout rohlík?“. No co by to asi mohlo znamenat krom toho, že mi žervé dost chutná?!
29. 05. 2010 Mám nový poznatek - kdykoli se moje ruka přiblíží k oku malé štěkny, pokaždé vezme dráhu. Nechápu proč, velké štěkně ani mamce to přece nevadí?!
30. 05. 2010 Rána začínají být naprosto nudná a fádní - rohlík, máslo, žervé, vyluxovat, vytřít a pak si teprve hrát. Tak jsem se rozhodla, že to mamce kapku zpestřím. Nechala jsem ji namazat mi snídani, snědla jsem z toho všeho tři kolečka rohlíku a zbytek? Ten ať si sní sama, kdo se má pořád namáhat s kousáním? Jakmile se přiblížila s rohlíkem k mojí puse, pevně jsem ji sevřela, začala se vztekat a natahovat se po mlíčku. Kupodivu pochopila - přestala mě otravovat s rohlíkem a přidělala mi pořádnou dávku mlíčka. Dopoledne jsem pak měla kapku roupy, tak jsem se postavila k barevné potvoře s kolečky (naši tomu říkají chodítko) a drandila jsem s tím po celém obýváku. Párkrát mi to teda podjelo, ale i tak to byla bžunda. Mamka mi vařila oběd a taťka za mnou lítal jak hadr na holi. Pak si potřeboval odběhnout pryč, tak mě hlídala mamka. A hlídala tak poctivě, že zapomněla, že vaří jídlo…vzpomněla si až tehdy, když na sebe upozornila připalující se rýže. Honem letěla do kuchyně, ale než slila vodu a pořešila aktuální problém, už jsem vlezla na první schod a zblízka pozorovala kytku, co je u schodiště. No a můžu já za to, že sotva se jí dotknu, upadne jí lístek a přilepí se mi na ruku?! A mamka na mě koukala, jako bych to snad urvala já!
31. 05. 2010 Mamka si zase odpoledne zmizela na tu svou angličtinu a nechala mě napospas osudu a taťkovi. Ten měl za úkol připravit mi svačinu a nakrmit mě. Což o to, to zvládnul vcelku na jedničku, jen by neškodilo, kdyby neposlouchal jen začátek mamčiných vět, ale i konec. Pak by totiž věděl, že z hrníčku sice zvládám pít sama, ale když si nakloním hrníček k puse, musí ho korigovat… No, kdyby pořádně poslouchal, nemusela jsem být zlitá od hlavy až k patě.
01. 06. 2010 Dneska jsem mamce pěkně zavařila - taťka odjel pryč, chvíli jsem si v klidu hrála a pak jsem spustila pořádný, téměř dvouhodinový, koncert. Vytrvale jsem plakala, až jsem se zalykala a nemohla popadnout dech. Mamka mě zkoušela chovat, bafat na mě, honit se se mnou po bytě, nabízet hračky, zpívat (ale taky mě zkusila vrazit do postýlky a ignorovat), ale nic nezabíralo. Pak už mě to teda přestalo bavit, přece jen je to dost vysilující, a po svačině jsem se zase začala smát. Ale doteď mamka nepochopila, že jsem nebrečela bezdůvodně - dnes byl přece Mezinárodní den dětí a oni na mě úplně zapomněli…neměla bych snad něco dostat, když mám ten svátek?
02. 06. 2010 Ta mamka má tedy nápady - dnes se mnou vyrazila ven v dešti. Sice bylo fajn, že jsme se sešly s tetama, takže jsem se chovala, šíšala a muchlovala, ale kdo má pak vydržet spořádaně ležet v kočárku pod pláštěnkou? Ta jsem vstávala, vykláněla se ven, zkoušela tu protivnou pláštěnku sundat a mamka měla dost co dělat, abychom dojely obě ve zdraví domů.
03. 06. 2010 Mamka si dala budíček už o půl páté a než se stihla v tichosti vrátit ze záchodu, už jsem stála v postýlce a čekala na ni jako uvítací výbor. Sice dělala, že mě vůbec nevidí, neslyší, a že vlastně pořád spí, ale mě jen tak neoblafne. Začala jsem plácat do postýlky, hlasitě vykřikovat a smát se, až jsem ji donutila znovu vylézt. Zatímco mi vařila a následně chladila vodu, dost jsem se činila a přineslo to své ovoce. Vzbudil se i taťka. Na rozdíl od mamky si ale vzal svých pět švestek (tedy vlastně jen telefon) a odešel spát vedle do pokoje. Tss, jako by ho obtěžoval budíček před pátou! Aspoň jsme pak měly s mamkou celou velkou postel samy pro sebe. Po jídle mě mamka zase nenápadně vrazila do postýlky a sama si zalezla do postele, tak jsem ještě chvíli lumpačila, ale pátá hodina je vražedná i pro mě, tak jsem to zakrátko zalomila a probudila se až o půl osmé. No a můžu já za to, že už mamka nezabrala?
04. 06. 2010 Mamka prý už ví, jakému sportu se zřejmě budu věnovat. Že prý jsem rozená dráhařka - jakmile můžu, vezmu dráhu.
05. 06. 2010 Dneska dopoledne přijeli děda s babičkou a jen co jsem se nasvačila, vyrazili jsme všichni na Karlův most. Panečku, tam se mi líbilo! Tam bylo tolik zajímavých věcí a hlavně - všichni se za mnou otáčeli a dokonce si mě tůristi i fotili - někteří potají, ale jedni se šli zeptat a prý říkali, že jsem ta nejhezčí holčička, jakou kdy viděli. A naši a děda s babičkou málem praskli pýchou! Samozřejmě, že sklerotická mamka nechala foťák doma, takže nemám žádnou fotku, jak mě babička hrdě veze poprvé v kočárku. Místo toho budou moje fotky putovat v Japonsku, Německu a Bůhvíkdeještě. Po obědě jsme byli všichni na zahrádce a po svačině se mnou děda vyrazil ještě jednou ven (pod záminkou „jdeme ven“ mě jel učit poznávat pražské hospody).
06. 06. 2010 Naši se smáli, že prý byl po včerejšku děda tak zničený procházkami, že poprvé po 40 letech nechtěl večer hrát hry na počítači a dokonce šel do postele už o půl jedenácté. Včera večer jsem přišla ještě o jednu zábavu - nemohla jsem usnout, protože se mi dral ven zase další zub, tak jsem sem tam zabrečela, aby tam dole věděli, že ještě nespím a při jednom delším pláči šla mamka za mnou nahoru a než dorazila až do ložnice, začala zoufale volat na taťku, ať jde honem nahoru. Babička z toho měla v domnění, že jsem přinejmenším vypadla z postýlky, málem infarkt. A za tohle obří pozdvižení jsem vůbec nemohla já, ale péřák, co nám vletěl do bytu. Péřák je to, co nám lítá na stromy, zobe to tam semínka slunečnice a vždycky ráno, když vstávám, už jich venku spousta řve…tedy vlastně zpívá. Taťka ho šel lovit a děda (zvědavec jeden) se šel hned podívat, co že se to tam děje, péřáka vyplašil, ten zaletěl pod schody do nezadělané díry a číhal na vhodný čas pro opětovný výlet. Ten přišel pochopitelně až v noci, když jsme všichni spali, a pak ho tu lovila hned po ránu babička. Musím říct, že jí mám kapku za zlé, že ho pustila ven a neschovala mi ho do krabice - mohla jsem mít novou hračku.
07. 06. 2010 Dneska u nás skoro bouchalo šampaňské - konečně jsem si totiž sedla! Nejdřív mě načapal taťka a mamka mu vůbec nevěřila. Pak jsem ťapala kolem stolu a nějak se mi zamotaly nohy, a jak jsem padala, pokrčila jsem nohy v kolenou a dopadla na zadek. Konečně mě totiž bolí po pádu něco jiného, než hlava! To už mě viděla i mamka, takže nebylo co tajit a ještě párkrát jsem se posadila.
08. 06. 2010 Mamce došlo, jak rychlá dokážu být, když chci. Hezky jsem si hrála na koberci s knížkou, tak toho chtěla využít, popadla bordel na kompost, vyběhla s tím ven a než to stihla vysypat a vrátit se zpátky, už jsem byla na pátém schodě toho úžasného točitého schodiště. Nechápu, čemu se diví - na sedmý schod přede mnou pořád schovává psí misky s vodou, i když ví, jak ráda se v nich cachtám… Odpoledne pak přijela na návštěvu teta Soňa s Domčou, už mu jsou 4 měsíce, ale sranda s ním žádná nebyla - pořád jen ležel na zádech. Snažila jsem se navazovat kontakt, ale naši mě věčně chytali a říkali „ne, ne, ne“ nebo „buď opatrná“, případně „musíš pomalu, je malinkej“. No koho by taková buzerace bavila? Takže když mě měl na starosti taťka a mamka nás šla fotit, půjčila jsem si Domčovu hračku a pěkně zostra jsem ho s ní bacila po hlavě. Nad obočím se mu objevil červený flek a hned začal brečet. Já fakt nerada! Počítala jsem s tím, že mě taťka včas zvedne nebo chytí za ruku… Teď abych se bála, že až Domča vyroste, tak mi nabančí. Ve čtvrt na sedm (ale to už jsem měla půlnoc) ještě přijel na návštěvu strejda Marek, co má Laurentíčka, a prý nemohl uvěřit, že už jsem v postýlce a spinkám. Pak mu taky nešlo do hlavy, že naši ani nezapínají chůvičku, protože když usnu, už se až do rána nebudím (mamka říkala, že tohle pro něj musela být lehce nasírací návštěva). Lolo prý vstává taky v šest, ovšem usíná o půl desáté večer a v průběhu noci se dožaduje jídla. No - tak jaká jsem?!
09. 06. 2010 Mamka mě naučila, co je to „světýlko, blik, blik“ a kde to mám hledat, takže když se mě zeptá, kde je blik, blik, kouknu se ke stropu a ochotně jí ukážu, kde tedy to světýlko je, když je tak slepá.
10. 06. 2010 Pravidelně teď s mamkou chodíme na zahrádku, a zatímco si tam ona stříhá uvadlé květy (ale když jí chci pomoct a utrhnu nějaký ten květ, tak se začne čílit), já šmejdím, co bych kde našla zajímavého na ochutnání. A zrovna na dnešek mi tu babička nechala bezva věc - pikslu od Nutrilonu a v ní byla taková smradlavá voda a jen co jsem to převrátila na bok, začala z toho vytékat. Když to mamka zjistila, málem ji trefil šlak, že prý to je ředidlo a ať od toho mažu pryč. Jako bych já mohla za to, že mi to tam babička takhle narafičila přímo pod nos!
11. 06. 2010 Mamka mi konečně snesla dolů tu bezvadnou židličku na krmení, co už mě v ní jednou krmila (a já se pořád kroutila a padala do strany). Přinesla ji akorát na oběd a musím říct, byla to paráda! Výhled jsem měla unikátní, seděla jsem u velkého stolu jako dospěláci, jen mamka zase hledala problémy - no co je na tom, že byla rýže všude kolem židličky v dosahu dvou metrů? Od toho mám přeci mamku, aby po mně tuhle psinu potom uklidila! Po obědě pak přijeli strejda Mirek s tetou Romi a přivezli mi moc prima hrací klíče - každou chvíli jsem si na ně hrála. A protože si oba myslí, že jsem hodná, neplačící holčička (a naši se tím všude pyšní), spustila jsem odpoledne pořádný koncert a s menšími přestávkami jsem s tím vydržela až do večera. Co naplat, když jednomu zase rostou zuby, musí o tom vědět co nejvíc lidí. Ale když pak ještě přijel strejda Marek, co má Laurentíčka, vyprávěli mu, že hodnější dítě neviděli - nezabrečím, pořád se na všechny směju… Jo, lidská škodolibost je nesmrtelná, a když někdo věří úplně všemu…
12. 06. 2010 Hned po svačině naši sbalili pět švestek a oběd pro mě a vyrazili jsme se podívat za dědou a babičkou na chatičku. Zatímco jsem si dala šlofíčka v autě, taťka zastavil v obchodě a koupil mi bazén. Ovšem to je, panečku, vynález! Hned jsem ho vyzkoušela a to je jiná kapitola než koupací vanička, kterou mi včera dali na zahrádku. Už jsem byla napůl podchlazená, bříško studilo, nohy a ruce jak ledy, ale jen co mě z bazénku vyndali a osušili, už jsem se tam zase snažila vlézt zpátky (a po delším snažení úspěšně, teď už vím, jak na to musím příště jít). Cestou domů se mě mamka snažila uchovat při životě, abych neusnula těsně před příjezdem domů, tak jsme v autě hráli na schovávanou. Já si dávala na hlavu plínku a mamka mě hledala. Páni, taková hloupost - nikdy by mě nenapadlo, že to mamku zabaví na tak dlouho!
13. 06. 2010 Páni, další výlet - včera na chatu, dneska za strejdou Mirkem a tetou Romi. Naši mě tam vypustili na trávník ke skřítkovi s golfovou holí. Nejdřív jsem ho obcházela kolem dokola, pak se mu snažila ukrást tu golfovou hůlku, a když jsem mu chtěla dát pusu (no co - žabáci se taky můžou proměnit v prince!), mamka mě sebrala a odnesla pryč.
14. 06. 2010 Jupí! Naši už se shodli, že když si tak hezky sama sedám, vymění korbičku v kočárku za sporťák. To je pane poježděníčko - můžu sedět, koukat, co kde lítá, mám všechno pod kontrolou…
15. 06. 2010 Ještě, že má mamka právě mě. Dnes se jí totiž od rána motala hlava i vleže (sice říkala, že nechápe z čeho, když nic nepila, ale jak jí to mám věřit, když mě šoupne do postýlky v sedm a pak má pré?), takže když taťka odešel pracovat, nechala mě v postýlce a sama zůstala ležet. A já - úžasná - s vědomím, že je něco špatně, byla úplně potichounku, hrála si s Nánou a se Šášou a jen sem tam jsem jim něco řekla. Pak mě mamka vyndala jen na svačinku, položila mě zpátky do postýlky a já (aby si mohla pořádně odpočinout) během chvilky usnula a spala dvě hodiny!
16. 06. 2010 Ten sportovní kočárek je moc prima vynález, jen jednu chybku má - jak má jeden pořád co dělat a co sledovat, nedovolí mu to zavřít ani na vteřinu oči a dát si na chvilku šlofíčka. Dokonce ani dnes, a to jsem zívala, div jsem si pusu neroztrhla, mnula jsem si oči a měla jsem je úplně červené. Ale co kdybych usnula a něco zajímavého by mi uteklo?
17. 06. 2010 Ha, už jsem se naučila, jak se leze do kuchyňské skříňky - tak krásně se tam kramaří! Stačí si stoupnout vedle, jednou rukou se chytit košíku, druhou rukou chytit držadlo na dvířkách a hned je to otevřené. Pak už je to jen o tom, kdo je rychlejší - jestli mamka s mým odnesením zpátky do obýváku nebo já s vytaháním co nejvíc věcí ze skříňky.

12. měsíc

18. 06. 2010 Už mě vůbec nepřekvapilo, že jsem ani dnes, v den, kdy je mi právě 11 měsíců, nic nedostala a neslyšela žádné oslavné ódy. Ale ani ve snu by mě nenapadlo, že vyfasuju dietu. Že prý mám průjem, takže mi úplně vysadili všechno mlíčko (naštěstí až po obědě, ale už teď se děsím zítřka) - v poledne jsem dostala jen rýži s mrkví. Dobře, měla jsem hlad, tak jsem si dala, ale rozhodně jsem snězeným množstvím dala mamce jasně najevo, co si o tom myslím. Ke svačině mi naservírovala jablíčko s kouskem banánu, do toho jsem párkrát zobla, začala se šklebit a vzteky si strhávat bryndák. Ovšem z toho, co mi naservírovala večer, se mi obracel kufr vzhůru nohama - rýži s jablkem a (zřejmě v domnění, že v řídké konzistenci to nerozeznám od kaše, co mi dává běžně večer) rozředila to vodou. S odporem jsem to ochutnala a rezolutně odmítla - radši jít spát o hladu, než jíst takovéhle blafy!
19. 06. 2010 Hned po ránu se mě snažila mamka naštvat - pokoušela se mi vnutit tu kaši, co jsem kvůli ní šla včera večer spát o hladu. No to se zbláznila, ne? Jestli si myslí, že hlad je nejlepší kuchař, šeredně se plete. Odmítala jsem nadále v očekávání, že vyměkne a přinese mi rohlík se žervé. Rohlík přinesla, ale chyba lávky… úplně suchý rohlík! Dělala jsem, že to nemůžu spolknout, a že se tím určitě udusím. Konečně pochopila, že suché to prostě jíst nebudu. Bohužel pro mě to omočila v té kaši. První sousto jsem snědla, protože jsem netušila, co mi strká do pusy. Druhé už jsem jedla dost opatrně a to třetí jsem na protest snědla jen proto, abych to mohla vzápětí vyzvracet. Pak mi zkusila rohlík namočit v čaji (což nebylo o nic odpornější než předchozí varianta) a nakonec jsme obě usoudili, že suchá verze rohlíku bude přece jen nejlepší. Odpoledne jsme pak vyrazili se strejdou Markem, tetou a Loránkem za Prahu - že prý na oběd. Zajímalo by mě na čí oběd, když mě zase „pohostili“ jen rýží s mrkví. Cestou jsem usnula a probudila se až na místě. Lolo neváhal a využil mého stavu rozespání, vrhnul se na mě a dal mi pusu. Což o to, já s tím problém neměla, ale mamka blekotala cosi o tom, že by ji zajímalo, co bude Lolo dělat, až mu bude deset let, když tohle dělá v deseti měsících. Já bych řekla, že to je zcela jednoznačné - nezahálí a neztrácí čas. Pak jsme si zahráli na honěnou - Lolo lezl přede mnou a snažil se mi utéct a já ho honila. Když jsem ho dohnala, vyměnili jsme se a protože jsem byla o kapku rychlejší, vždycky jsem zastavila, otočila se, zkontrolovala stav, a když už byl Lolo nadosah, zase jsem mu utekla. To bylo fajn, jenže pak mě naštval, že se mnou nedržel dietní basu. Ke svačině jsem dostala standardně suchý rohlík a on se přede mnou klidně cpal jogurtem s ovocem a ani se nepodělil!
20. 06. 2010 S chodítkem už jsem před pár dny začala jezdit po bytě jako pilot Formule 1. Běhám za ním jak o život, i když sem tam je rychlejší než já a to se pak dost přiblížím čelíčkem k podlaze, ale i tak je to bezvadná zábava. Taky jsem s ním dnes začala zkoušet vycouvat nebo se otočit, když se mi o něco zastavilo. Ještě pár dnů a už nebudu potřebovat pomoc od našich a pojedu si s ním, kam se mi zlíbí.
22. 06. 2010 Zase se mi jednou povedlo převést mamku. Seděla na zemi, tak jsem šla za ní, a čím víc jsem se blížila, tím víc jí bylo vidět na očích, jak je natěšená na pusinku. Chytila jsem se jí, vstala a jak jsem se blížila svojí pusou k té její, bylo jasné, že očekává jediné. Chyba lávky, očekávala špatně. Místo hudlánka jsem jí z dvoucentimetrové blízkosti naprskala do obličeje.
23. 06. 2010 Dneska se mi zase po dlouhé době podařilo postavit se tak stabilně, že když jsem se pustila a ukázala na hračku, stála jsem úplně bez držení a ani jsem nespadla!
24. 06. 2010 Mamka se opovážila odejít si pryč a nechat nás doma s taťkou o samotě napospas osudu. To byl nápad! Rozhodla jsem se taťkovi to hlídání pořádně osladit a během těch 6 hodin, co jsme byli doma sami, jsem 4x řádně (a smradlavě) naplnila plínu. A abych vytrestala mamku (snad si příště rozmyslí, jestli nás zase opustí na tak dlouhou dobu), upadla jsem tak nešikovně, že jsem se kousla do rtu. Hned mi začala téct krev a jen tak jsem se nedala utišit, takže taťkovi kapku praskaly bubínky.
25. 06. 2010 Dnes mě vzali naši k paňdoktorce, že prý mám průjem a co se mnou mají dělat. Páni, já to tam mám tak ráda! Nikdy nevím, kterou hračku si mám vzít dřív. Problém (jako obvykle) nastal ve chvíli, kdy jsme měli odejít. Paňdoktorce to opět přišlo moc vtipné, jak se mi naši snažili sebrat jejich hračku a nenápadně mi podstrčit mou vlastní. Mají mě snad za hlupáka, co ani nepozná vlastní hračku?! A k tomu všemu budu ještě další týden o rohlíkách a rýži s mrkví…no potěš!
26. 06. 2010 Včera jsme vyrazili k dědovi a babičce do Hradce a dneska byla velká oslava - děda s babičkou slavili narozeniny a svátek. Dostali toho spoustu, ale fakt mi nepobrala hlava, proč měli děda s babičkou takovou radost z těch papírků, co dostali od našich. To mě by tedy naši takhle na obyčejný kus papíru neutáhli!
27. 06. 2010 Ve středu jsem dostala nový kočárek, tak se ho jal děda řádně otestovat. Funěl, jako by ho přinejmenším celou cestu nesl na zádech, ale smrduťáka (myslím toho zápalnýho prevíta, co si ho strká do pusy a pak vyfukuje smradlavej kouř) si neodpustil. Ale hezky si mě všímal už od těch půl páté, co jsem se vzbudila a hrál si se mnou až do doby, kdy jsme odjížděli, takže se mamka mohla zdekovat a zalézt do postele. No tak to se jí doma jen tak nepodaří!
28. 06. 2010 Hned po ránu jsme vyrazili za strejdou Markem na Malou Stranu. Já ve svém novém kočárku a v šatečkách jako pořádná frajerka. Jediná věc, kterou mi mamka lehce vytýkala, byla skutečnost, že jsem se v kočárku uvelebila, jednu nohu přehodila přes hrazdičku a vystrčila na všechny okolo svou epesní Huggiesku s medvídkem Pů a oslíčkem Ijáčkem.
29. 06. 2010 Zase ranní výlet - tentokrát se malou i velkou štěknou k Vltavě. Ta velká potvora se tam ráchala jako smyslů zbavená a mě klidně nechali sedět v kočárku. Sice je v něm pohodlí, ale dívat se, jak někdo jiný řádí a muset při tom spořádaně sedět, to je na mě moc. Odpoledne pak přijeli na návštěvu strejda Mirek s tetou Romi a byli úplně u vytržení z oslíka s hýbacíma ušima, co mi před půl rokem nadělila píchavka a pak dokumentovali, jak jsem kradla velké štěkně z tlamy flašku od pití.
30. 06. 2010 Taťka mi přivezl nový dáreček - bazén! Konečně mi ho pořídili i domů! Sice jim to trvalo, ale protože se mi tolik líbí, odpustím jim to. Hned jsem ho testovala a dost rychle se naučila vlézt do něj stejně rychle, jak rychle mě z něj mamka vyndá. Po opakovaném odlovení (pochopitelně mém) jsem spustila řádný vyrvál, aby to slyšeli i v kancelářích a kdyby mě tam mamka náhodou nechtěla nechat, aby zavčasu zavolali úřady. Naštěstí to bez větších problémů pochopila.
01. 07. 2010 Pro velký úspěch jsme zase vyrazili dopoledne na Malostranskou. Já byla průběžně cestou občerstvována, ovšem o mamce se to říct nedá a v průběhu několika málo minut zjišťovala, co že by si to vlastně dala - nejdřív to byla zmrzlina, pak Cheeseburger, od něj přešla na langoše, během chvíle se dostala k pizze a nakonec skončila s rohlíkem a salámem v ruce. Ženská bláznivá - ve svém věku už by mohla vědět, co chce! Jen co jsme dorazili domů, vrazili mě (v domnění, že budu spát) do postýlky, ale to se mýlili. Hodinu jsem si v ní hrála, povídala, hulákala…a když už se mamka zvedla, že mi půjde uvařit oběd, v minutě jsem zavřela oči a na následující hodinu a půl usnula. Ovšem nutno dodat, že jsem se probudila dorůžova vyspalá a s úsměvem na rtech. Ten mi vydržel ještě zhruba hodinu - do okamžiku, kdy jsem znovu testovala ten nový bazének, smekly se mi ruce a já zahučela hlavou ke dnu. Ještě, že tam bylo tak málo vody, ale i tak jsem díky tomu dodržela denní pitný režim. Ovšem doteď přemýšlím, jestli jsem si do té vody načůrala před topením nebo až po něm.
02. 07. 2010 Dopoledne se mamka zase vypařila pryč a nechala nás doma s taťkou samotné - tak mě taťka vrazil do postýlky a mně nezbývalo nic jiného, než usnout. Hezky jsem prospala celou dobu, co byla mamka pryč a při jejím příchodu zpátky už jsem byla zase čilá jako rybička a připravená k akci. To jsem ovšem netušila, že mě hned po obědě vrazí do sedačky a plechové krabice a vyrazíme na dlouhou a dalekou cestu. Jeli reklamovat můj kočárek někam do horoucích pekel, takže jsem byla v sedačce uvázaná přes 3,5 hodiny jak pes u boudy. Tohle jsem si přece nezasloužila! Nakonec jsme dojeli za dědou, tak jsem chvíli pobyla venku, pak mě naši nakrmili a dali do postýlky v domnění, že usnu jako nic. Omyl! Skoro dvě hodiny jsem řvala jak tur - v neznámém prostředí a naprosto nevyřáděná jsem rezolutně odmítala usnout. Nakonec jsem tedy podlehla, ale to už bylo devět hodin a během noci jsem dala několikrát mamce budíček, přičemž se mi párkrát povedlo usnout a opětovně se probudit dřív, než ona stihla usnout. Já jim dám, takovéhle cestování!
03. 07. 2010 Po snídani mě čekal další výlet, tentokrát za prababičkou na chatu. Cestou jsem se nasvačila, schrupla, a když jsme dorazili na místo, s elánem jsem se pustila k bazénku. To byla paráda - dostatek místa na řádění, celý den jsme byli všichni venku, pořád si mě někdo všímal… Jen večer jsem zase dělala menší předspací scény a opět jsem usnula až kolem deváté. V noci jsem mamku zase sedmkrát probudila ukrutným pláčem, a byť vypadala, že mele z posledního, noc přežila.
04. 07. 2010 Mamka (naivně) čekala, že po včerejším usnutí v devět a nočních eskapádách budu spát minimálně do osmi, ale to se šeredně mýlila. Vzbudila jsem se v šest ráno! Jediné její štěstí bylo, že se obětoval taťka a vstal se mnou on, takže se mohla do půl osmé kapku dospat. Hned po svačině jsme šli ven a zůstali tam až do večera - já se střídavě cachtala v bazénku a byla venku (ovšem když se mi chtělo být v bazénku a mamka mi naordinovala pobyt mimo něj, okamžitě jsem se k němu vrátila a vypilovala velmi rychlé vlezení do něj). Dneska se mi taky povedl husarský kousek - stála jsem u mamky a tahala ji za vlasy, když najednou po ní začal taťka házet mokré hračky z bazénku. Když ale viděla, že po ní hodlá hodit komplet promáčenou hadrovou kočku, hbitě vstala a utekla do bezpečné vzdálenosti. Já to tiše pozorovala a až ve chvíli, kdy taťka zavolal „Hele, Lucka stojí úplně sama!“ jsem se tak lekla, že jsem zavrávorala a spadla na kolínka. V tom leknutí za mamčina rychlého pohybu mi vůbec nedošlo, že se jí nedržím, a že mi utekla! Pak to naši zkoušeli ještě jednou a musím se pochlubit, že jsem se na nohou udržela několik vteřin! Taky jsem poslala svou první historickou SMS - taťkovi psal děda a taťka šel zprávu ukázat mamce. No, a protože jsem zrovna začala plakat, půjčila mi telefon a já mačkala a mačkala… Až přišel taťka a řekl „Doufám, že nikomu nepíšeš!“. Tak mi sebrali telefon, a když tam bliklo „zpráva doručena“, zjistili, že jsem dědovi odpověděla za ně - poslala jsem mu smajlíka. Večer jsem byla tak unavená, že jsem vydržela dělat postelové scény jen půl hodiny a usnula jsem. V noci jsem se už vzbudila jen jednou a dvakrát jsem měla namále, ale to mě mamka včas uklidnila, takže ONA sice nespala, ovšem JÁ se neprobudila. Odměnou za to jí bylo to, že jsem je nechala spát skoro do půl osmé.
05. 07. 2010 Dneska jsme vyrazili zpátky domů - sice nevím proč, mně se na chatičce líbilo, ale na druhou stranu…doma je doma. Taťka se mě začal snažit učit chodit, když už umím stát (mamka by mu měla důrazněji vysvětlit, že se nejdřív musím naučit stát opravdu stabilně) a učil mě chodit s držením za jednu ruku. No, taky to s ním asi nebude nejjednodušší.
06. 07. 2010 Po snídani se u nás objevil strejda Marek s Laurentíčkem, z toho jsem měla obrovskou radost. Sice nás chytali, jakmile jsme se k sobě přiblížili (naši dobře vědí, jak ráda šťouchám všechno živé do očíček a zkouším pevnost držení nosánku), ale i tak to bylo prima. Strejda byl u vytržení z toho, jak tancuju, když začne zpívat můj vánoční oslík, z toho, jak umím stát (taťka se hned musel pochlubit) a z toho, jak běhám za chodítkem. Lolo mě pro změnu trumfnul tím, že umí slézt z gauče. Syčák - tohle sice ještě neumím, ale rozhodně se nenechám zahanbit, a jak jen to půjde, taky se to naučím.
07. 07. 2010 Mamka se nade mnou smilovala a pomalu mi začíná dávat normální jídlo místo průjmové diety. Už týden mi kupuje nějaké jiné mlíčko, které piju a večer mi ho míchá s kaší - to mi nedělá žádný problém. Pak mi začala pomalu dávat k obědu místo rýže s mrkví brambory a masíčko - taktéž žádný problém. A dnes mi ke snídani dala ne suchý rohlík, ale rohlík se žervé a večer jsem ochutnala od taťky jeho večeři - chleba s lučinou a čerstvou pažitkou. To byla moc velká bašta, ovšem tímhle počinem se mi rozbouřily střeva a plínka praskala ve švech. Takže to zas vypadá na suché rohlíky…
08. 07. 2010 Ráno se mnou vstal taťka, udělal snídani mně, sobě, a když jsem se najedla, vypustil mě na zem a šel vyhodit do koše tu príma krabičku od tavených sýrů, co měl ke snídani. A protože se mi tak moc líbila, hned jsem se tam taky vydala, u koše se postavila, jednou rukou si odklopila víko, druhou zašátrala dovnitř a…hmmmmm, ta chuť! Krabička chutnala obzvlášť výtečně, když jsem si ji mohla ukořistit ze zakázaného území! Pak mě taky taťka učil chodit - postavil mě ke stolu, odešel kousek ode mě, zavolal na mě, a když jsem k němu chtěla (a já jsem k němu chtěla), musela jsem udělat dva až tři krůčky bez držení. Občas jsem k němu došla (spíš doletěla) volným pádem, ale párkrát jsem udělala několik moc pěkných a povedených krůčků.
09. 07. 2010 Než naši ráno vstali, vzali si mě k sobě do velké postele. Jů, to bylo prima! Pak mi dokonce šli zazpívat „Komáři se ženili“, nejdřív jen mamka a pak se k ní přidal i taťka a tak mě vyblbli, že jsem taťku radostí kopla do brady. Ten si to ovšem hned vysvětlil po svém, že prý „Fotr, drž hubu, nebo ti ji rozkopu.“. No - takhle jsem to sice nemyslela, ale faktem je, že zpívat by vážně nemusel…
10. 07. 2010 Úplně omylem a vlastně nechtěně se mi povedlo udělat 5 krůčků a viděla to jak mamka, tak taťka. No potěš, teď budou chtít, abych už začala chodit sama!
11. 07. 2010 Ráno jsem dostala svou (v posledních dnech standardní) snídani - suchý rohlík a čajíček. Ovšem po mé snídani šla snídat mamka a mně se na ni podařilo vrhat tak smutné pohledy, že se se mnou podělila - půl hroznu vína mamka, půl hroznu (pochopitelně tu bez pecek) já. Takže mamka vlastně jedla pecky a já tu mňamku okolo. Já si tedy rozhodně nestěžuju! Odpoledne jsme se pak ještě podělily o broskev, ale ta už mi tak dobrá jako víno nepřišla. A navečer jsem ochutnala ještě moruši ze stromu, prý mi mamka zítra pár natrhá ke sváče, tak jsem na to zvědavá.
12. 07. 2010 Mamka mě včera podezírala, že to víno nekoušu, ale rovnou ho polykám. Tak jsem (abych jí udělala radost) aspoň občas trochu zamlela pusou. Jenže dnes ráno, když mě mamka přebalovala, vyšla pravda najevo. Mamka se moc divila, co to mám za divný bobík v plíně…že má zvláštní barvu…ale taťka hned věděl, odkud vítr vane. No dobře, příště ho opravdu budu kousat, protože vytlačit celou půlku hroznu taky není žádný med.
13. 07. 2010 Zásluhou velké štěkny se mi pomalu, ale jistě (vlastně jen jistě) tenčí zásoby hraček do vody. Předevčírem mi přes noc rozkousala moje dvě nejoblíbenější - chobotnici a žraloka. Mamka už jen ráno našla na zahradě v boudě jejich ostatky. Včera mi šlohla z bazénku lochnesku, zatímco mi mamka dávala večeři (potvora, ani nečekala, až se setmí) a taťka šel ven právě ve chvíli, kdy si do boudy odnášela hrocha. Toho jí teda stihnul vytáhnout ze chřtánu a zachránit, ale lochneska podlehla. Takže mně už zbývá jen hroch a kačenka a vzhledem k tomu, že mamčino ani taťkovo vynadání nezabírá, mám pocit, že to budu muset vzít do vlastních rukou. Asi ji dnes pořádně vytahám za uši.
15. 07. 2010 Po dlouhé době nás zase jednou navštívila teta Helča a při té příležitosti mi přivezla speciální piškoty a sušenčičky, jenže mamka je na mě jako pes, dala ochutnat tetě, ale mně ne - že prý budu za chvíli večeřet, tak abych si nezaplácla bříško. A já bych je tak ráda ochutnala! Pak mi ještě teta přivezla knížku, plnou pohádek a obrázků a než mi připravila mamka večeři, vzala si mě na klín a hned mi kousek pohádky přečetla. Ovšem mamka mě bez ohledu na to, že nevím, jak to s tou Červenou Karkulkou dopadlo, nakrmila, přiměla mě udělat tetě pá, pá a odnesla mě do peřin.
16. 07. 2010 Taťka mě nadále trénuje, asi by si měl radši pořídit dalšího psa. Dnes mě několikrát někde postavil a pořád po mně chtěl, abych k němu došla po svých. Pravda, když přede mnou začal uhýbat, šla jsem za ním třeba i metr, ale jen co byl nadosah, „doběhla“ jsem k němu volným pádem. Ještě, že mě pokaždé chytí…
17. 07. 2010 Dopoledne přijela babička s dědou, to zase byla jízda - děda mě (opět) učil prskat, mamce se to (opět) vůbec nelíbilo a dědovi to (opět) bylo úplně jedno. Pak se mi pořád děda s babičkou věnovali, celkem brzo pochopili, že když je tahám za prsty a hýkám jako oslík, chci prostě ťapat (a je mi úplně fuk, že je z toho bolí záda). Prostě celkem rychle a pružně reagovali na veškerá má přání a to se mi opravdu moc líbilo. Navečer ještě přijela babička s náhradním dědou a najednou se rozjelo pořádné tóčo. Chlebíčky, jednohubky, grilované maso (a pochopitelně nic z toho pro mě)…a pak přišlo to nejlepší - dárečky! Páni, už je mi skoro rok! A za to, co jsem si za ten rok musela vytrpět s našima, jsem dostala vlastní židličku a stoleček, knížky, obřího medvěda (ale jen co to půjde, přerostu ho!) a kočárek. S tím jsem si pěkně podrandila na zahrádce, ale vzhledem k tomu, že se mamka kapku zapomněla a dala mi večeři až v sedm, pěkně jsem potrápila její uši. Ale jak krásně se mi usínalo při vzpomínce na všechny ty hračky…
18. 07. 2010 Ráno jsem nechala mamku trochu víc pospat…do třičtvrtě na sedm, pak jsme spolu vstaly a kolem osmé už byli dole i děda s babičkou. Znovu se mi podařilo, že skákali tak, jak jsem si pískla. Taťka vstal až před desátou a mamka pořád někde běhala a něco dělala. Ovšem já měla svoje dva osobní asistenty, takže mi to tak moc nevadilo. V mezičase jsem vyzkoušela vozit panenku v tom novém kočárku, jenže doma to ani zdaleka nešlo tak dobře, jako venku, takže jsem si pěkně nabila kokos a pro jistotu jsem do něj už šťouchala jen hlavou, zatímco jsem stála všema čtyřma na zemi. Pak přijel děda, prababička a strejda Kuba a začala…další párty! Pochopitelně, nejdřív se najedli dospěláci masíčka (a mně mamka udělala jenom dýňovou kaši!), potom přinesli obří berušku, a protože tvrdili, že to je dort a já jim nevěřila, zkusila jsem do ní šťouchnout prstíčkem. Páni, ti mě hnali! No to tedy pěkně děkuju za dort, na který se pomalu nemůžu ani podívat. Hned nato ale přišla hlavní část dne - spousta hadříků, dřevěné hračky, hadrové kostky, jídelní židlička a stan, plný balónků a jako bonus jsem ke stanu dostala ještě tunel. Najednou mi ze všech těch dárků šla hlava kolem a nevěděla jsem, co dřív, takže jsem se zasekla na dlouhou dobu u první hračky, a i když se mnou mamka rozbalovala ty ostatní, já se pořád věnovala jen té první. Sem tam jsem si kousla do nějaké jiné hračky, ale věrně jsem se vracela zpátky ke lvovi. Jen párkrát jsem mu byla nevěrná s dřevěnou kačenkou. Potom, když mi naši postavili stan s tunelem, jsem vyzkoušela prolézt tunel tam a zpátky a když mi do stanu nasypali ty balónky, udělala jsem si tam dočasné pracoviště. Pak ale přišel okamžik O. Mamka mi udělala můj vlastní dort. Jen pro mě! Posadila mě do nové židličky, želvu dala přede mě a poprvé v životě mi dovolila jíst rukama, hrabat se v tom, jak se mi zlíbí, sem tam něco hodit na zem a po čtvrt hodině jsem byla špinavá od hlavy až k patě - dort jsem měla ve vlasech, na břiše, na zádech, na punčocháčích, na židličce, pod židličkou…prostě všude, kde to bylo reálně možné. Taky mě hned po jeho snězení napustili vanu a nahnali mě do ní. Ještě jsem se chvilku prospala a pak už jsem jen dělala pá, pá jak na běžícím pásu - děda s babičkou, po nich děda s prababičkou a nakonec strejda Kuba. Mamka si myslela, že po náporu tolika nových věcí a vjemů usnu po večeři jak zabitá, ale komu by se chtělo spát, když ví, že o patro níž na něj čeká tolik nových hraček!

Tady se seznam toho, jak jsem pila mlíčko jako malá >>> a toho, co a od kdy baštím (příkrmy) >>>

PS.: Naši prý pro mě začali sbírat Čtyřlístky, ale co si budeme povídat - já jsem ještě prcek a z časopisu nic nemám, zato naši v tom listují dnes a denně… Takže pro koho že to shánějí??? Ale dobře, až povyrostu, tak se do toho pustím taky :)   Takže kdybyste náhodou věděli o někom, kdo se chce zbavit starých Čtyřlístků, tady je seznam toho, co máme, ostatní se naši snaží sehnat.

moje váhové přírůstky týden po týdnu
(porodní váha 2 600 g, váha při propuštění z nemocnice 2 480 g)

týden váha přírůstek
týden
přírůstek
celkem
týden váha přírůstek
týden
přírůstek
celkem
1 2 560 g -40 g -40 g 27 7 115 g +165 g +4 515 g
2 2 835 g +275 g +235 g 28 7 200 g +85 g +4 600 g
3 3 120 g +285 g +520 g 29 7 270 g +70 g +4 670 g
4 3 440 g +320 g +840 g 30 7 310 g +40 g +4 710 g
5 3 795 g +355 g +1 195 g 31 7 390 g +80 g +4 790 g
6 4 025 g +230 g +1 425 g 32 7 460 g +70 g +4 860 g
7 4 290 g +265 g +1 690 g 33 7 600 g +140 g +5 000 g
8 4 450 g +160 g +1 850 g 34 7 640 g +40 g +5 040 g
9 4 600 g +150 g +2 000 g 35 7 650 g +10 g +5 050 g
10 4 770 g +170 g +2 170 g 36 7 670 g +20 g +5 070 g
11 4 985 g +215 g +2 385 g 37 7 715 g +45 g +5 115 g
12 5 170 g +185 g +2 570 g 38 7 750 g +35 g +5 150 g
13 5 285 g +115 g +2 685 g 39 7 800 g +50 g +5 200 g
14 5 420 g +135 g +2 820 g 40 7 860 g +60 g +5 260 g
15 5 550 g +130 g +2 950 g 41 7 915 g +55 g +5 315 g
16 5 800 g +250 g +3 200 g 42 7 970 g +55 g +5 370 g
17 5 930 g +130 g +3 330 g 43 7 990 g +20 g +5 390 g
18 6 080 g +150 g +3 480 g 44 8 070 g +80 g +5 470 g
19 6 265 g +185 g +3 665 g 45 8 170 g +100 g +5 570 g
20 6 380 g +115 g +3 780 g 46 8 205 g +35 g +5 605 g
21 6 480 g +100 g +3 880 g 47 8 240 g +35 g +5 640 g
22 6 620 g +140 g +4 020 g 48 8 275 g +35 g +5 675 g
23 6 690 g +70 g +4 090 g 49 8 315 g +40 g +5 715 g
24 6 710 g +20 g +4 110 g 50 8 375 g +60 g +5 775 g
25 6 855 g +145 g +4 255 g 51 8 410 g +35 g +5 810 g
26 6 950 g +95 g +4 350 g 52 8 460 g +50 g +5 860 g