Chovatelská stanice BOHEMIA BAY - Beauty Bee Indyk (sheltie - šeltie - shetland sheepdog) a Mabel Černý trůn (dobrman - dobermann), fotogalerie, psí sporty, štěňata a mnoho dalšího.

mrňavčiny pokroky - první rok

první den

Ruce: Poprvé jsem zkusila ochutnat vlastní paleček.
Jídlo: Odmítám pít od mamky, takže dostávám jídlo ze stříkačky.

devátý den

Oči: Kde se vzala, tu se vzala, první slzička.
Pusa: V polospánku se usmívám.
Jídlo: Ze stříkačky už mi mamka jídlo do pusy nevstřikuje, ale musím si ho sama vysát.

půl měsíce

Jídlo: Na krmení mě budí ve dne každé 3 hodiny, v noci každé 4. Dlouho mi trvá, než se proberu a začnu jíst a občas mám pak problém znovu usnout.
Noc: Po večeři v sedm si mě nechává taťka v obýváku a mamka si jde do dalšího krmení v jedenáct zdřímnout. Teprve potom jdu spát do své postýlky v ložnici i já.

2. měsíc (takže je mi jeden měsíc)

Oči: Když se ke mně někdo sehne, prohlížím si ho.
Ruce: Objevila jsem kouzlo palce a kdykoli si vzpomenu, strčím si ho do pusy. Palec v puse mě spolehlivě uspává.
Jídlo: Jím už z lahvičky a jídelní režim mám plně ve své moci - jím až tehdy, když se vzbudím.
Den: Ve dne už tolik nespím a v postýlce se nudím (tudíž občas pláču), takže když mamka potřebuje něco dělat, vezme si mě do klokanky, kde spolehlivě usnu během pár minut.
Noc: V noci vstávám většinou dvakrát, večer jím většinou kolem sedmé až osmé a spím kolem 5 - 6 hodin, moje maximum je 7,5 hodiny. Pak už se budím zpravidla po 3 - 4 hodinách. Občas se ale stane, že se mi večer nechce spát nebo nemůžu usnout a probrečím klidně několik desítek minut. Po večeři už ale jdu do své postýlky. Nemoci: V pusince se mi objevila moučnivka, takže teď vypadám jako modrý přízrak, protože mi naši mažou tváře zevnitř fialovou vodičkou.

2,5. měsíc

Ruce: Dostala jsem dudlík jako náhradu za palec. Dokážu s ním usnout, ale jakmile mi vypadne, nahradí ho palec.
Pohyb: Když mě naši položí na bříško, zvedám hlavičku a pasu kobyly.

3. měsíc (takže jsou mi dva měsíce)

Oči: Přes den už tolik nespím a vydržím malou chvíli pozorovat hračky na hrazdičce.
Pusa: Pláču jen zřídkakdy. Potichu si broukám a usmívám se, když se někdo směje na mě.
Ruce: Občas se mi podaří chytit mamku za vlasy - když už ji chytím, tak ji jen tak nepustím.
Noc: Večer chodím spát kolem osmé, spím většinou 6 hodin v kuse, podařilo se mi ale už spát i 9 hodin.

3,5. měsíc

Oči: Zajímá mě naprosto všechno, co se kolem mě hýbe a děje - a úplně nejlepší je televize.
Ruce: Palcem se strefím do pusy na první pokus. Když na to přijde, strčím si tam i ostatní prsy, případně celou pěst. Občas bouchnu pěstí do hraček na hrazdičce a s oblibou se na sebe dívám v zrcátku.
Den: Během dne už toho mám tolik na práci, pozorování a poznávání, že se snažím nezdržovat spánkem. Když už, tak si dám jednou nebo dvakrát za den šlofíčka na pár minut, maximálně na půl hodinky.

4. měsíc (takže jsou mi tři měsíce)

Pusa: Vydávám čím dál hlasitější zvuky a usmívám se, když vidím někoho, koho znám.
Ruce: Začínám otevírat pěsti a snažím se chytat hračky na hrazdičce.
Noc: Mezi půl sedmou a sedmou večeřím, o půl osmé jsem v postýlce a v osm už většinou spím. Trhla jsem osobní rekord, když jsem v noci spala v kuse 11,5 hodiny.

4,5. měsíc

Oči: Prohlížím si ruce, a když mi do nich naši něco dají, podívám se na to.
Ruce: Spínám ruce a ráda žmoulám plínku - tu si dokážu ukrást, když ležím v postýlce a naši ji nechají přehozenou přes okraj. Taky si ji strkám do pusy a zkouším, jakou to má chuť.
Nohy: Vleže na zádech zvedám nohy do vzduchu.
Pohyb: Udržím sama hlavičku a dokážu se překulit na levý bok. Vleže na břiše předpisově pasu kobyly.

5. měsíc (takže jsou mi čtyři měsíce)

Pusa: Prakticky vůbec nezavřu pusu a pořád si broukám, výskám, křičím a různě povídám.
Pohyb: Dokážu se sama překulit ze zad na bříško, ale jen přes levou ruku. Díky tomu jsem drtivou většinu času na bříšku a pasu koně. Z bříška na záda přepadávám jen omylem. Nemoci: Ani dvoje antibiotika, která mi naši kapali do očí, nezabrala, takže jsem absolvovala proplachování slzných kanálků a snad mám od zánětů očí nadobro pokoj.

5,5. měsíc

Pusa: Ze všech zvuků jsem si nejvíc oblíbila „grrrrrrrrrrrrr“, „chchchchch“ a „ajtaajtaajta“. Objevila jsem vlastní jazyk a baví mě ho vyplazovat.
Ruce: Věci v blízkém okolí umím vzít do rukou (respektive do levačky) a strčit si je do pusy. Naopak dudlík si zvládnu z pusy vytáhnout, ale občas se s ním i trefím zpátky.
Nohy: Všemožně mrskám nohama a při pasení kobyl je soukám vedle sebe nebo pod sebe a při tom ještě zvedám do výšky zadek.
Den: Skoro celý den jsem na hrací dece a mám zcela minimální potřebu spát. I to minimum přichází pokaždé v jiný čas, takže se mi občas stane, že pasu koně, najednou mi upadne hlava na zem a spím tak, jak jsem - tedy na břiše.

6. měsíc (takže je mi pět měsíců)

Pusa: Dole se mi prořízly se mi první dva zoubky a podařilo se mi hlasitě chechtat.
Ruce: Díky tomu, že si dudlík umím během vteřiny vyndat z pusy, mi ho naši konečně přestali dávat. Ovšem v cucání palce pokračuji směle dál.
Jídlo: Jím 5x denně - většinou kolem šesté ráno, pak kolem desáté, jedné, čtvrté a sedmé.
Pohyb: Prakticky celý den trávím na břiše, zvedám se na celé ruce a točím se kolem dokola.

6,5. měsíc

Pusa: Když mi někdo zaprdí na bříško, hlasitě se rozchechtám.
Ruce: Hračky už si zvládnu vzít i pravačkou.
Jídlo: V poledne mi sebrali mlíčko a nahradili to jídlem v mističce se lžičkou - dostávám brambory a mrkvičku, bez problémů sním 200 ml.
Noc: Večer už bývám dost unavená, takže večeřím o půl sedmé a nejpozději v sedm už jsem v postýlce. Většinou usnu už u jídla. V průměru spím 10 hodin, ale občas dostanu hlad i po pěti hodinách a občas se zadaří a probudím se až za víc jak 12 hodin, každopádně v noci se budím na krmení jen jednou - většinou až nad ránem.

7. měsíc (takže je mi šest měsíců)

Ruce: Hračky chytám oběma rukama najednou a předávám je z jedné ruky do druhé. S čím dál větší oblibou taky chytám mamku za vlasy - a co jednou chytím, to jen tak nepustím.
Jídlo: K obědu baštím další novinky - brokolici (ta mi tedy dvakrát moc nejede), špenát (ten naopak spucuju během chvilky) a červenou řepu (po té bych se utloukla). Když mě krmí někdo jiný, než mamka, dělám místo jídla všelijaké vylomeniny a zkouším, jestli mi to u nich projde.
Den: Ranní budíček jsem posunula z půl desáté na půl devátou. Čím víc sebou přes den melu, tím jsem unavenější, mám nový spací režim - šlofíčka si dám před obědem a před odpolední svačinou. Kolem šesté večer už bývám unavená tak, že se jen najím a v postýlce okamžitě usínám.
Pohyb: Když mě naši chytí za ruce, dokážu se přitáhnout do sedu.

7,5. měsíc

Oči: Bezpečně rozeznám svoje nejbližší od cizích, takže jakmile mě vezme do rukou (nebo na mě jen šáhne) někdo, koho neznám, spustím pořádný vyrvál. Výjimku dělám jen u extra sympatických lidí.
Pusa: Umím prskat, takže teď prskám kdykoli a kdekoli. K smrti nemám ráda otírání pusy po jídle, takže kdykoli mi přes ni přejedou, začnu na just prskat. Taky jsem dostala vlastní kartáček a minimálně jednou denně si s ním sama šmejdím v puse.
Ruce: Když mi svěří do rukou lahvičku, strefím se s ní do pusy (ale rozhodně ne, když jsem hladová - to lačně piju a ruce mám sevřené v pěstičky).
Jídlo: Mám další inovace - cuketu (docela fajn), hovězí masíčko (to by šlo), pórek (bašta), rýži (zpočátku žádná hitparáda, ale po pár dnech jsem si zvykla), jáhly a pohanku (jsou na tom podobně jako rýže - není nad brambory!) a byla jsem okradená o odpolední mlíčko a místo něj dostávám ovoce - zatím s mamkou bojujeme, protože mi to dvakrát moc nejede. Zkoušíme různé kombinace jablíčka nebo banánu s mrkví, ale nadšená z toho nejsem.
Pohyb: Občas se mi podaří posunout o nějaký ten centimetr k hračce, ale nijak zvlášť se o to vědomě nesnažím.

8. měsíc (takže je mi sedm měsíců)

Pusa: Zkouším první slabiky „tatatatata“, „dedededede“, „bababababa“, ale nejlíp mi jde „jájájájájá“ a „nenenenene“. Děda měl děsnou srandu z toho, jak prskám a hezky mě v tom podporoval, takže jsem to vypilovala k dokonalosti.
Ruce: Sahám si na kolínka a prstíky u nohou (což po mně paňdoktorky chtěly už před dobrým měsícem). Strkat si ale palce u nohou do pusy z principu odmítám, nejsem přeci žádný čuník, abych si ocucávala vlastní nohy!
Jídlo: Mamka mi prakticky přestala dávat novinky k jídlu. Pár nových věcí je kukuřice, hrášek a odpolední hruška, ale spíš se soustředí na to, aby mi ovocnou sváču udělala takovou, že ji sním, takže zkouší různé kombinace. Oblíbila jsem si banán, takže ho buď dostávám samotný, nebo mi ho dá s kouskem jiného ovoce.
Pohyb: Na bříško se už přetočím i v cestovní postýlce, kde je to podstatně ztíženo tím, že se se mnou houpe. Začala jsem se plazit, přetrhnout se můžu, když vidím někde v dohledu odložené pantofle, případně telefon. Pravou ruku dám před sebe a přitáhnu se s ní, levačku mívám na úrovni ramene (tou jistím případný pád) a levou nohou se odstrkávám (pravou nechávám odpočívat). Taky se zkouším postavit na všechny čtyři (na to zase používám pro změnu hlavně pravou nohu a levou se snažím přisunout k ní), ale když se zkusím posunout, zpravidla si natluču.
Hrátky: Když mi mamka podá svou ruku, na její „udělej plác, plác“ si její ruku chytím jednou svou rukou a druhou jí začnu plácat do dlaně.

8,5. měsíc

Oči: Televize mě pořád zajímá, ale už ne tolik jako dřív, protože mám spoustu jiných zajímavých věcí na objevování.
Pusa: Světlo světa spatřily další dva zoubky - tentokrát horní a jejich klubání na svět už se neobešlo bez pláče a výkyvů nálad jako ty první dva. Bezpečně mě rozesměje, když mamka chytí jednu mou nohu a šimrá mě s ní na obličeji. Sem tam řeknu „mamamama“, ale daleko líp mi jde od pusy „babababa“.
Uši: Když se mi chce, slyším na svoje jméno a otočím se. Občas se mi ale nechce, tak dělám radši hluchou. Když mamka zpívá písničku, kterou znám, začnu se usmívat a kopat nohama do rytmu.
Ruce: Dokážu si sundat rukavice a vyvléct se z rukávu pyžama, zatímco mi mamka obléká nohavice. Když se ke mně někdo sehne, natáhnu ručičky, protože vím, že mě vezme do náručí. Nakonec jsem přece jenom ochutnala ty palce u nohou, a když mám náladu, tak si je do té pusy strčím.
Jídlo: Další z novinek, které přišly na řadu, je kedlubna (moc mi šmakovala), květák (ten bych mohla denně), petržel, krůta a fenykl (těžko soudit jeho chuť, mamka mi ho dává do jídla jen kousek, každopádně po něm prďouskuju jedna báseň). Když se sem tam v jídle najde nějaký ten kousek, tak ho zvládnu, ale když je jich moc nebo jsou větší, naznačuju mamce, že jestli to okamžitě nerozmixuje, poletí to všechno ven.
Den: Odmítám nechávat naše spát tak dlouho, takže dělám budíček mezi půl sedmou a půl osmou. Přes den spím, jak se mi zachce - někdy před obědem i před svačinou, někdy jen před svačinou. Večer ale standardně usínám mezi půl sedmou a sedmou.
Pohyb: Plazím se jak o život, prozkoumávám všechno, co se dá a občas se snažím mamce pomoct s domácími pracemi - tuhle třeba s přesazováním květin. I v noci se ve spacím pytli dokážu přetočit na bříško a o kousek se posunout. Umím si říct o pochování - doplazím se k mamce, chytím ji za nohavice a tahám za ně, dokud mě nezvedne.

9. měsíc (takže je mi osm měsíců)

Pusa: Nečekaně se mi vyklubaly obě dvojky nahoře, takže už mám šest zubů.
Uši: Začínám se pěkně orientovat po sluchu, takže když jsem v kuchyni a mamka je za rohem v obýváku a volá na mě jménem, dokážu ji najít po hlase a doplazit se až k ní.
Jídlo: Poprvé jsem ochutnala jahody (obrovská bašta) a meruňky (žádná hitparáda). Taky jsem dostala králíka (byl s bramborem a špenátem - mňam!). Mamka mi do rozmixovaného jídla přidává nastrouhanou čerstvou mrkev, takže musím trochu kousat. K večeři dostávám kupované rýžové kaše s ovocnými příchutěmi.
Pohyb: Dokážu přelézt trnož stolu, ale přelezu i nohy našich. V kočárku jezdím výhradně na bříšku (pokud tedy nespím), abych mohla sledovat okolí.

9,5. měsíc

Ruce: Moc se mi líbí knoflíky, za které s oblibou tahám a zipy, které se mi podaří rozepnout.
Jídlo: Mamka mi zkusila dát večer broskvovou kaši - to je historicky první jídlo, které jsem odmítla jíst. Z dalších novinek jsem dostala přesnídávku s lesními plody, dýni (ta mě docela uchvátila) a žloutek. Taky mi mamka přestala dávat ke svačině na páře podušené ovoce a dává mi ho čerstvé - jen ho musí kapánek přihřát, studené ho absolutně odmítám.
Den: Budíček jsem posunula na šestou až sedmou hodinu a po jídle už se mi nechce spát, tak hulákám tak dlouho, dokud se mnou mamka neodejde dolů. Pak většinou usnu před obědem, a pokud nejdeme odpoledne ven a nedám si šlofíčka v kočárku, tak je to všechen můj denní spánek. Zato večer to zpravidla zalomím hned po jídle, kolikrát i během něj.
Pohyb: Občas se při stoji na všech čtyřech pokusím pohnout rukama a nohama a posunu se o jeden nebo dva kroky. Taky se natahuju na výše položené věci a úspěšně se dokážu přitáhnout, postavit na kolínka a sledovat, co je tam nahoře zajímavého. Jednou se mi dokonce podařilo vytáhnout se tak dobře, že jsem se úplně postavila.
Hrátky: S mamkou si spolu zpíváme, stačí, když mamka začne zpívat jeden tón a hned se k ní přidám.

10. měsíc (takže je mi devět měsíců)

Pusa: Začínám artikulovat, jako bych chtěla říct první větu rozvitou, ale nadále to doplňuju svým obvyklým a oblíbeným „bababa“ nebo „vavava“.
Uši: Na jméno už reaguju naprosto perfektně, rozumím i slovu „ne“, i když občas dělám, že ho slyším poprvé a nevím, co to znamená.
Jídlo: Krom toho, že mi mamka dává ovoce čerstvé a nastrouhané (nikoli namixované), dává mi ho už o pokojové teplotě. Ani obědy už mi nemixuje, jen je rozšťouchá vidličkou. Po obědě vypiju kolem půl deci vody, po svačině je mi pořád voda naprosto ukradená.
Den: S přesností švýcarských hodinek se budím v šest ráno a už odmítám usnout. Pak zpravidla usnu na hodinku kolem půl jedenácté a pak ještě na chvíli před nebo po svačině. Vzhledem k tomu, že už je venku pěkně, chodíme s mamkou často ven, takže většinou spím v kočárku během procházky.
Noc: Kolem šesté se většinou jdu koupat, před půl sedmou začínám večeřet a kolem třičtvrtě na sedm už bývám v postýlce. Když mě ukládá mamka, zvládneme (dle zvyku) kousek pohádky, pokud mě ukládá taťka, hned odchází. Tak jako tak si vezmu do ruky Šášu, chytím ho za střapce, otočím se na bok, vrazím si do pusy palec a spokojeně během pár minut usínám. V noci se budím jen zřídkakdy, v drtivé většině případů spím spokojeně až do šesti ráno.
Pohyb: Ve stání na kolínkách jsem si natolik jistá, že se držím jednou rukou a druhou kradu různé věci. Někdy se z kleku na kolínkách postavím na nohy, takže jsem rukama a nohama za zemi a zadek vystrčím do výšky. V kočárku se s oblibou stavím na všechny čtyři, eventuelně se chytím sklopené stříšky a stojím na kolínkách. Když na to přijde, postavím se na nohy (zatím co se stále držím sklopené stříšky) a dělám stan.
Hrátky: Na požádání umím udělat paci paci.

10,5. měsíc

Pusa: Poměrně často říkám „mamama“ a „tatata“, ale ač z toho mají naši radost, rozhodně to není nic osobního směrem k nim.
Jídlo: Prvně jsem ochutnala rohlík (to je ale príma věc na žmoulání a ožužlávání v kočárku), jogurt (s banánem je to luxusní mňamka), vepřové maso, batáty (kdo by byl řekl, že můžou být brambory i takhle dobré) a avokádo (žádná hitparáda) a vrátily jsme se zpátky k mixování obědů - tlačí se mi ven zuby, takže kousání teplého jídla radikálně odmítám. Kousání chladné svačinky naopak vítám. Pomalu, ale jistě, se učím pít z hrnečku.
Den: Hodně času trávíme s mamkou na dece na zahrádce, a protože se mi dvakrát moc nepozdává to zelené na zemi, pro jistotu zůstávám jen na dece.
Pohyb: Lezu po kolenou, a kde jenom to jde (hlavně v postýlce nebo u nábytku), tam se snažím postavit a ukrást si něco, co mi naši běžně do rukou nepůjčují. Zvládnu kvůli tomu i kousek popojít, nebo když pořádně nevidím, co je na stole, se přitáhnout rukama a postavit se na špičky (a občas se mi povede přitáhnout tak vehementně, že jsem nohama ve vzduchu). S mamkou děláme berany, berany, duc - klečíme proti sobě, na berany, berany kroutíme hlavami ze strany na stranu a na duc mamka zůstane stát a já jí šťouchnu čelem do jejího čela.
Hrátky: Když se mi chce, dělám pá pá - někdy jednou rukou, někdy oběma a občas ruku špatně namířím a dělám pá pá na sebe. Taky umím tanyny - něčeho se držím, stojím a houpu se v kolenou.

11. měsíc (takže je mi deset měsíců)

Pusa: Na svět se prodral další zub - tentokrát dvojka vlevo dole.
Ruce: Oblíbená aktuální hra je ukazování na různé věci a nechání si říkat, co to je.
Jídlo: Mamka mi zkusila namíchat do jogurtu okurek, ale vůbec (fakt ani kapku) mi to nechutná. Když mi ji ale zamíchá do oběda, bez problémů to sním. Pak jsme taky vyřadily ranní mlíčko a místo něj dostávám rohlík s máslem a žervé. A samozřejmě i to mlíčko na zapití. To je tedy výjimečná mňamka! Pak mi taky mamka začala dávat častěji masíčko a jako novinku mám teď kuřecí. Sem tam dostanu mezi jídlem pro chuť kukuřičné křupinky.
Pohyb: Trávy už se vůbec nebojím a venku lezu všude, kde je něco zajímavého. Kolem nábytku už ťapu naprosto bez problémů, umím se bez problémů dostat ze stoje na kolínka, takže pokud mi zrovna nepodjedou nohy nebo to, čeho se držím, prakticky vůbec nepadám. Ovšem když už spadnu, zpravidla padám vzad (a na hlavu) jako prkno. Protože si s každým novým dnem víc a víc věřím, stojím jako frajerka a přidržuju se jen jednou rukou (a občas jsem jen opřená o břicho).
Hrátky: Tanyny, berany, berany, duc a pá, pá dělám sice na požádání, ale jen tehdy, když se mi chce. Zato když naši řeknou „udělej ne, ne, ne“, kroutím hlavou jako o život. Pak taky (při troše dobré vůle) dám našim na požádání pusinku.

11,5. měsíc

Oči: Už vím, co je to „světýlko, blik, blik“, vím, že to mám hledat u stropu a když na to ukážu, mají z toho naši haló.
Pusa: K obrovské radosti našich jsou teď moje nejoblíbenější slabiky „mamama“ a „tatata“.
Jídlo: Další masíčko, které přišlo na řadu, je jehněčí a ze zeleniny rajčátka a růžičková kapusta. Jinak jsem taky začala baštit krůtí šunku a těstoviny. A když mi mamka udělá masíčko s rajskou, tak bych se po tom utloukla.
Pohyb: Začínám si sedat - sice jen občas, protože proč sedět, když můžu lítat po bytě, ale lepší než nic. Díky tomu už jsem vyfasovala místo hluboké korbičky sportovní kočárek. Taky mě moc zajímá točité schodiště, a když mě nikdo nevidí, snažím se pokořit co nejvíc schodů v co nejkratším čase. Když se mi někam zatoulá nějaká hračka (třeba pod nábytek), nepřestane mě zajímat jen proto, že ji nevidím - položím hlavu na zem, hledám ji, a když vím, kde je, snažím se ji vytáhnout. S chodítkem už jsem taky velká kamarádka a drandím, dokud se o něco nezaseknu - pak potřebuju pomoc našich, aby chodítko otočili nebo posunuli a já mohla pokračovat.
Hrátky: Nejoblíbenější hra současnosti je hra na schovávanou za plínku a nejoblíbenější záškodničení je začít prskat, když mi mamka řekne „dej mi pusinku“.

12. měsíc (takže je mi jedenáct měsíců)

Oči: Bezpečně najdu „světýlko, blik, blik“ i v neznámém prostředí. Poznám i pejska, kytičku a Hurvínka (ten nám visí u stropu) - ovšem občas mi s tím svým „ukaž mi…“ lezou už tak na nervy, že neukážu na nic nebo naopak na první věc, která se namane.
Den: Pořád vstávám kolem šesté, po svačině si dám na jednu až dvě hodinky šlofíčka a podle délky dopoledního spánku buď ještě na chvíli usnu před nebo po svačině nebo vydržím až do večera - v druhém případě už se mnou bývá kolem šesté k nevydržení. Jsem protivná, mrzutá, mnu si oči a pobrekávám.
Noc: Do postýlky mě mamka dává kolem sedmé a s ohledem na odpolední spánek nebo nespánek taky večer usínám. Když si odpoledne schrupnu, večer si v postýlce ještě chvíli hraju se Šášou a až se mi začnou klíčit očka, zalehnu. V případě, že odpoledne nespím, jsem ráda, když stihnu dojíst večeři, dřív, než se mi zavřou oči.
Pohyb: Čím dál častěji si sedám - občas s nataženýma nohama, ale většinou jen na kolínka nebo do překážkového sedu. Zpravidla si sednu, když mám v rukou nějakou zajímavou hračkou (případně ukradenou věc), co stojí za to prozkoumat.

12,5. měsíc

Jídlo: Naprosto bez problémů už piju z hrníčku - jen občas, když už jsem napitá dost, do něj začnu bublat. Piju kdykoli během dne a kromě vody mi mamka vaří dětský čaj. Občas dostanu mimo rohlík kousek chleba. Banán už nejím rozmačkaný, ale bez problémů si ho ukusuju, stejně tak suchý rohlík. Po delší době zase přišly další novinky - hroznové víno, broskve, blumy a moruše.
Den: V posledních dnech usínám až po obědě, spím hodinku a půl a pak už odmítám usnout. To má za následek, že kolem půl šesté už je se mnou k nevydržení a když usnu takhle brzo, zákonitě se brzo ráno vzbudím…třeba před půl pátou. Ale pravdou je, že si hodinku hraju s Nánou nebo se Šášou a pak ještě na hodinu usnu, takže vstáváme kolem šesté až půl sedmé.
Pohyb: Sedám si už s nataženýma nohama a vsedě si vydržím chvíli i hrát, ale víc mě baví chození. Chodítko jsem se naučila odstrčit od stěny tak, abych si k němu mohla vlézt a chodit i bez pomoci našich. Párkrát se mi povedlo úplně pustit, udělat jeden krok bez držení a chytit se až toho, k čemu jsem mířila (zpravidla mamka nebo taťka). Časem jsem vypilovala chůzi bez opory na pár krůčků se závěrečným pádem na mamku nebo taťku. Taky už se udržím sama pár vteřin ve stoji bez jakékoli opory a pak přejdu do kleku.
Hrátky: Umím udělat „malá“, ale většinou si neodpustím dát hned na začátku pořádnou ránu - když „pokládám“ ruku na hlazený objekt, pořádně ho plácnu a pak teprve udělám „malá“. Můj oblíbený trik je „dadý“ - to si položím hlavičku na stranu, většinou na ruku a laškovně pokukuju po mamce nebo taťkovi. Nejoblíbenější současná hra je na honěnou - ať už jsem já ten, kdo honí, nebo ten, kdo je honěný.