Chovatelská stanice BOHEMIA BAY - Beauty Bee Indyk (sheltie - šeltie - shetland sheepdog) a Mabel Černý trůn (dobrman - dobermann), fotogalerie, psí sporty, štěňata a mnoho dalšího.

mrňavčiny pokroky - druhý rok

13. měsíc (takže je mi rok)

Oči: Pomalu, ale jistě, rozpoznávám další a další věci a hračky.
Jídlo: Protože má mamka pocit, že jím trochu moc banánů, zkouší mi k dopolední svačince podstrkovat nové ovoce - nektarinky, švestky, meruňky… Sem tam mi mamka zkusí dát ráno místo Nutrilonu acidofilní mlíčko, rozmixované s banánem a k jedné svačině dostávám jogurt s ovocem a ke druhé svačině dostávám chlebíček nebo rohlík s eidamem nebo šunkou. Jen už nepiju tolik mlíčka, jako před průjmovou dietou - dřív jsem vypila ráno 200ml, ke svačině jsem snědla 100ml jogurtu a k večeři 300ml mléčné kaše. Teď vypiju ráno stěží 100ml, z jogurtu si spíš párkrát uždíbnu a k večeři sním maximálně 180ml kaše. Z masíčka jsem ochutnala tuňáka.
Pohyb: Přestávám se tolik bát a začínám se pouštět do prostoru, i když nikde poblíž není nejen mamka nebo taťka, kteří mě vždycky včas chytí, ale dokonce ani žádný jiný záchytný bod. Když už mi to prostě nejde ťapat dál, spadnu na kolínka. Dokážu bez pomoci vylézt na křeslo a gauč a taky z něj slézt.

13,5. měsíc

Jídlo: Taťka mi začal dávat naše domácí ostružiny a kromě klasického žervé dostávám i pažitkové a rajčatové a ke svačině dostávám Lipánek (nejdřív na mně šetřili a kupovali mi malý, ale pak zjistili, že Maxilipánek je ta správná velikost pro mě). Taky mě pomalu nechávají jíst samotnou (i když po fiasku s Lipánkem a lžičkou mě nechávají jíst jen to, co si můžu nabírat rukama - rohlík, chleba nebo pokrájené ovoce).
Pusa: Během dne už piju čaj výhradně z hrníčku.
Pohyb: Na pár dnů jsem pokusy o samostatné chození prakticky úplně vypustila, o to víc ale lezu do výšek - gauč, opěradlo gauče, schody, křeslo… Zato stoj bez opory už mám naprosto vypilovaný a stabilní. Ovšem po zhruba 2 nechodících týdnech jsem se znovu vrhla do víru chůze, a to ve velkém - zkouším udělat pár krůčků, zastavit a znovu se rozejít. Jen někdy se mi ty nohy rozutečou tak rychle, že to nestihnu zabrzdit a spadnu. Taky se s mamkou moc ráda houpu na velkém gymnastickém míči. Zvednout se umím bez držení i ze dřepu.
Hrátky: Babička mě naučila, jak dělají hodiny, takže je teď předvádím několikrát denně. S oblibou taky kradu z chodby boty, nazuju si je na ruce a pak s nimi chodím po bytě. Vím, co znamená „hají“ a „hačí“, ale občas se mi to musí několikrát zopakovat, protože ne vždycky, když to po mně naši chtějí, se chce i mně. Pak taky umím podat věci a dokonce je i na požádání donést.
Slova: Zcela vědomě už říkám máma a táta, když odněkud přijdou - ono to je spíš mamamamama a tatatatata, ale daří se mi ty první slabiky prodloužit, takže to zní věrohodně. Když vidím štěknu, volám „bababa“, protože pejsek přeci dělá baf baf baf nebo haf haf haf.

14. měsíc (takže je mi rok a měsíc)

Jídlo: Objevila jsem kouzlo melounu a to, že Cottage mi vůbec, ale vůbec, nechutná.
Pohyb: Chodím! Nejdřív to bylo jen opatrně, pomalu a krůček po krůčku, ale během 3 dnů jsem to vypilovala téměř do běhu. Jen ty pády, když jdu hodně rychle…za chvíli budu mít zadeček úplně modrý!
Hrátky: Snažím se pomáhat při oblékání, takže nastavuju nohy, aby mi mohli naši obléct ponožky, a ruce sama oblékám do rukávů.
Slova: Vím, že kačenka dělá „kač, kač“, ale mně jde přes pusu líp „ka, ka“ a když vidím jídlo, snažím se říct „ham, ham“, v mém podání je to spíš „am, am“.

14,5. měsíc

Pusa: Dásně mám oteklé až běda, jeden dolní špičák už se mi prořízl a ten druhý se k akci chystá co nevidět.
Jídlo: Lipánek už nedostávám jen vanilkový, ale i kakaový a vanilko-kakaový.
Pohyb: Vstávám bez problémů z jakékoli polohy a na kolínka už jdu jen zřídkakdy. Už jsem taky zase o chlup větší, takže leckam dostanu. Moc ráda se houpu na houpacím koni. Zpočátku mě tam musel někdo posadit a pak z něj sundat, ale po pár dnech jsem se osamostatnila i v tom. Ovšem houpání jsem vypilovala na 100%, mamka si občas myslí, že tu kobylu převrátím.
Hrátky: Nejradši teď vhazuju kostičky různých tvarů do misky (ovšem nejlíp mi to jde s kolečkem) a přináším našim různé věci, o které si řeknou. Umím udělat „dup, dup, dup“, „ťuk, ťuk“ - to ťukám jedním prstíčkem, „buch, buch“ - to buším celou dlaní a kývnout hlavou „jo“, ale rozhodně to není žádná směrodatná odpověď. Vlastně mě baví jen hlavou kývat „nenene“ a „jo“, ale vůbec to nedělám se záměrem něco našim sdělit. Děsná psina je taky hra „na žebráka“ - mamka mi vyhrne tričko, polechtá na bůčkách a já jí ukážu úplně všechny žebra.
Slova: Už umím udělat ovečku - „beeee“ a pěkně chrochtám jako prasátko. Taky občas řeknu „na“, když někomu něco podávám. „Ba“ říkám, když mám v ruce botu a „kakm“ je současné univerzální slovo pro všechno.

15. měsíc (takže je mi rok a 2 měsíce)

Pusa: Ten kousek zubu, co se mi prořízl, a mamka si myslela, že je to špičák, se prořízl víc, než bylo zdrávo a vyklubala se z něj první stolička.
Jídlo: Zkoušíme Pribináček v různých příchutích - kakao, vanilka, smetana a banán.
Pohyb: S míčem už umím nejen házet, ale i do něj kopat.
Hrátky: U vhazovacích tvarů se do misky trefím 100%ně kolečkem, ale začínám zvládat i čtvereček. Doma mamce pomáhám s různými věcmi - zavřít lednici, myčku, skříň, šuplík, vyhodit něco do koše, odnést talířek do kuchyně, když mám snídani dojedenou…
Slova: Slovo „ba“ jsem rozšířila nejen pro botu, ale i pro slůvka bác a balón. Pak taky chrčím, když si hraju s autíčkem.

15,5. měsíc

Jídlo: Do večerní kaše mi mamka nenápadně přimíchává vločky, ale samotnou vločkovou kaši jsem jí skoro hodila na hlavu.
Den: Ráno vstávám mezi půl sedmou a sedmou. Přes den spím už výhradně jen jednou na hodinku a půl, většinou to zvládnu před obědem nebo přesně v době oběda, takže se mi pak jídlo přesouvá na pozdější dobu. Do postýlky chodím před sedmou a usínám jak kdy - někdy hned, někdy za nějaký ten čas, ale zpravidla jsem v klidu a nevyžaduju si ničí pozornost.
Slova: Po dlouhé době je u mě zase in slovo „máma“ a používám ho hlavně pro mamku. A pak taky umím udělat ovečku, ta dělá „beeee“. Taky umím udělat koníka, ale kdykoli ho udělám, naši se mému představení neskrytě smějí - zavřu oči, zkrabatím nos a čelo a k tomu přidám jedno vysoké „iiiii“.

16. měsíc (takže je mi rok čtvrt)

Pusa: Už delší dobu mi prosvítá bílá špička další stoličky - tentokrát vpravo dole.
Jídlo: Sem tam mi mamka masíčko upeče v troubě a občas přidá i trochu toho koření - kromě soli mi občas nesobecky ochutí jídlo paprikou, kmínem nebo nějakou tou bylinkou.
Hrátky: Dokážu do sebe podle velikosti vložit všech 8 kalíšků, co mám na hraní do koupelny (a co si je pořád z koupelny odnáším do obýváku). Při oblékání pomáhám, jak to jde - sama strkám ruce do rukávů, zvedám nohy, aby mi mamka mohla dát ponožky a boty a co se bot a ponožek týká, snažím se je obouvat sama, ale zpravidla se mi podaří strčit tam jen špičku. Zato zout je umím bezvadně. Ostatně i kalhoty si zvládnu sundat. A pak si taky kradu taťkovu čepici a jako jedinou čepici si ji ochotně sama oblékám na hlavu. Moc jsem si oblíbila zipy, a jakmile na nějaký narazím (mamčina oblečená mikina, polštář na zip, moje oblečení…), s oblibou a na celkem dlouhou dobu si s ním vydržím hrát. Večer už ze schodů mávám na dobrou noc úplně sama, aniž by mi někdo musel napovídat.
Slova: Auto dělá „brrrrrrrrr“, ale v poslední době tak nedělá jen auto, ale i dinosaurus na kolečkách a třeba taťkův box na nářadí, se kterým si jezdím po zemi. Pak vím, jak dělá prasátko (chrčím moc ráda), opička (i když to „u, u, u, u, u“ mně tak moc nejde), lev a tygr (otevřu pusu a zachrčím „uáááá“ - onehdy jsem to zkoušela i na tetina malýho štěknu, ale vůbec se nebál.). A pak taky umím udělat býka, mamka si totiž dá vždycky ruce k hlavě, prstama udělá do prostoru rohy a trká mě do čelíčka. Tak to zkouším taky, jenže mě neposlouchají prsty, takže já si ty rohy vrazím do čela a do mamky ťukám zápěstím.

16,5. měsíc

Pusa: Vlevo nahoře už mám venku skoro celou stoličku. Vpravo nahoře i vpravo dole jsou venku špičky. Sem tam vyzkouším svůj zákus na mamčině rameni nebo koleni…dle její reakce předpokládám, že je dobrý. Taky jsem už dostala nový kartáček - chlupatý. A zuby si čistím nejdřív já a pak mi je ještě přečistí mamka.
Jídlo: Když mamka udělá hovězí vývar, dám si s ní polévku. Ostatně - polévku jím kdykoli během dne, nejen k obědu. Jakmile si ji totiž někdo ohřeje, běžím k němu a řvu „ham, ham“ tak dlouho, dokud nedojde pro malou lžičku a nerozdělí se.
Den: Díky změně času mám všechno o půl hodiny posunuté, takže ráno vstávám povětšinou v šest (k mamčině velké nelibosti). Přes den spím jak kdy - někdy jednou, někdy dvakrát, ale to jen tehdy, když vstávám v šest. Když spím jednou, jsem už v šest unavená, takže dostanu večeři a po čtvrt na sedm už jsem v posteli. Když spím dvakrát, snaží se mamka posunout večeři na půl sedmou (ovšem její to k ničemu, stejně pak ráno vstávám brzo).
Hrátky: Do misky už umím vhazovat všechny tvary včetně srdíčka. Jen trojúhelník strkám do čtverce. Ale můžu já za to, že se tam vejde?
Slova: Když mám náladu, zkouším opakovat po našich slova. Třeba Bepanten je momentálně „ben“ s krásným nosovým „en“ na konci. Taky jsem zkusila říct banánek, ale bylo z něj „bajaje“. No a co - důležité je, že mi naši rozumí. Když chci jíst, říkám „ham“, a když chci napít, říkám „brm, brm“.

17. měsíc (takže je mi rok a 4 měsíce)

Pusa: První čtyři stoličky jsou komplet prořízlé, totéž už se podařilo oběma horním špičákům a zbývající dva už mají namále, takže už jen poslední 4 stoličky a jsem dočasně plnochrupá.
Jídlo: Když je to jen trochu možné, mamka už mi nevaří sólo jídlo, ale jím totéž, co ona a taťka.
Den: Spací režim už mám zase upravený tak, jak má být, dokonce se upravil k mnohem větší spokojenosti našich. Teď totiž vstávám mezi půl osmou a půl devátou. Jednou jsem dokonce vstávala až ve třičtvrtě na deset. A protože jsem zaslechla, že jakmile se na ně naučím ráno pořádně hlasitě volat, chtějí mě naši přestěhovat do vedlejšího pokoje, pro jistotu ráno po probuzení vůbec nemluvím a jen si hraju se Šášou nebo dekou. Přes den spím jen jednou, někdy usnu před obědem, někdy po něm, ale nikdy nespím dvakrát. Zpravidla spím tak hodinku až hodinu až půl a večer chodím do postele před sedmou. Ne vždycky usnu hned, občas tam v tichosti ležím a hraju si se Šášou, takže naši vůbec nemají ponětí, jestli jsem ještě vzhůru nebo už ne.
Hrátky: Sem tam se mi podaří kousek popojet na odrážedle, vlézt na něj ale sama neumím a slézání z něj hraničí s pádem.
Slova: Když mávám, občas k tomu přidám „pá, pá“ a mávám už skoro vždycky, když někdo odchází (a naši mi řeknou, ať mu udělám pá, pá). Taky už umím říct „děda“, a když mi mamka ukazuje fotky, poznám, kdo na nich je a pěkně jí to říkám.

17,5. měsíc

Pusa: Všechny špičáky jsou venku a vyfasovala jsem nové jméno „upír“.
Jídlo: Ke svačině dostávám ochucený tvaroh.
Hrátky: Hru na schovávanou jsem v zájmu ušetření pohybu inovovala - rukama si jen zakryju oči a když je odkryju, řeknu „ba“. Když mám načůráno v plínce, začnu si na ni plácat, taktéž, když tam mám větší nálož, to občas okomentuji slovy „kaka“ (ale pěkně fixluju, takže to říkám, i když tam je jen načůráno a mamka se děsí už předem). Když mi taťka namaluje na magnetickou tabulku písmena A (říkám á), B (bé), C (tsss) a D (říkám děda), nazvu mu je.
Slova: Snažím se opakovat to, co řeknou naši, ale málokdy je to aspoň trochu podobné.
Nemoci: Paňdoktorka asi neumí počítat - ještě jsem pořádně nebyla nemocná a už mám šestou nemoc.

18. měsíc (takže je mi rok a 5 měsíců)

Pusa: Palec si pořád sem tam cucám - vždycky, když usínám a občas i během dne. Třeba když spadnu a brečím v mamčině náručí.
Slova: Čím dál víc opakuji slova, která říkají naši, jakmile je ve slově písmeno „l“, vypláznu jazyk, když ho vyslovuju, takže třeba „brejle“ nebo „koule“ vypadá v mém podání obzvlášť vtipně. Pak taky zkouším říkat plínka, ale jako podstatně důležitější slovo se pro naše jeví „kaká“. Na magnetické tabulce poznám namalované písmeno T (táta) a M (máma).

18,5. měsíc

Jídlo: Občas se uvolím k tomu, že sním ochucený jogurt, čokoládový sním celý, ovocného tak půlku. Ovšem když mi mamka nabídne linecké cukroví, nepohrdnu nikdy. Taky se můžu utlouct po ztvrdlých okrájených chlebových kůrkách. Ráno mamce ujídám její müsli a nejradši z něj vyzobávám kukuřičné lupínky.
Noc: Do postele chodím pořád na sedmou a vstávám řádově kolem půl osmé.
Hrátky: V poslední době pořád všechny tahám za ruce a říkám „tany“ nebo „kolo“. V prvním případě chci tancovat, v tom druhém chci dělat „kolo, kolo mlýnský“. Pak taky všude nosím magnetickou tabulku a direktivně říkám „mali“ - to aby mi na ni někdo něco namaloval. Hodně času trávím skládáním kalíšků do sebe, hraním s kostkami a vařením v mé nové kuchyňce, kterou mi přinesl Ježíšek. Taky už začínám projevovat vlastní názor, hlavně večer, kdy si určuju, kdo mě ponese nahoru do postýlky a komu budu mávat ze schodů. Z písmen poznám už i J, K a L a při jeho vyslovování krásně plazím jazyk. Těžko říct, kam tohle zařadit, ale…mám za sebou první pořádný vzteklý výstup v obchodě, kde jsem se zmítala vleže na zemi.
Slova: Říkám „moje“ a „mali“ (když chci malovat na magnetickou tabulku), ovšem obě slova zní v mém podání naprosto stejně.

Shrnutí v roce a půl: Bez problémů chodím a běhám. Nočník mě zatím nechává v naprostém klidu, jsem naprosto spokojená s plínou mezi nohama. Sama se dokážu najíst rukama, lžičkou mi to moc nejde a mám 16 prořezaných zubů.
Pomáhám se svlékáním a oblékáním. Všechny jednoduché tvary vhodím do správné díry a kalíšky různých velikostí dokážu složit do sebe. Taky pomáhám doma - skládat a vyndávat nádobí z myčky, podávám vyprané oblečení z pračky, odnáším věci do odpadkového koše…
Ale hlavně - rozumím prakticky všemu, co mi mamka říká, ale občas dělám, že vlastně nerozumím vůbec.
Ze slov umím říct máma, táta, deda, babi, bejle (brejle), kolo, koule, bum, nána (panenka), mimi, bem (blembák = všechno, co si dávám na hlavu kromě čepice), houpy, alo (haló = telefon), hopi (když skáču nebo jdu ze schodů), cst (číst - velmi frekventované slovo, knížky naprosto zbožňuju), kaká (po vykakání), malá (při hlazení), mali (malovat), tany (tancovat), moe (moje - ale sama slovo nepoužívám, jen ho opakuju), banán (s úžasným nosovým „n“), ben (bepanten), Pů (medvídek Pů).
Z několikavýznamových slabik říkám pá (při loučení), bá (bác, bota, balon), na (vem si něco, podej mi něco), ga (gauč, husa), bý (zuby), brm (pít, medvěd, všechno, co jezdí a má kola), am (jíst).
Z napsaných písmen poznám A, B, C, D, J, K, L, M, T.
Ze zvířat umím udělat pejska (ba, ba), kočičku (mau), ptáčka (pipi), medvěda (brm), kačenku (kač), husu (ga), žábu (ká), slepici (koko), koně (íííí), ovci (bé), krtka (krrrrr), prase (chrrr), lva (uááá), opici (u, u, u), krávu (bů), býka (dám prsty na čelo místo rohů), slona (chytám se za nos), ale poznám jich na obrázku pochopitelně daleko víc.

Celkem tedy říkám 23 slov, 7 různých slabik, které mají 13 významů, poznám 18 zvířat a 9 písmen.

19. měsíc (takže je mi rok a půl)

Pohyb: Po delší době jsem osedlala motorku a najednou mi to jezdí skoro samo. Hrátky: Rozeznám další písmena - G, E, I, O a U, ale některá se mi kapánek pletou - třeba takové C a G…no kdo vymyslel takhle podobná písmen?
Slova: Když chci čepici, říkám „pepi“, houbě na obrázku říkám „ouba“ a psí granule jsou „ganue“ (většinou když to ten den říkám poprvé) nebo „gangan“ (když to pak opakuju) a auto už není „brm, brm“, ale „auuuu“.

20. měsíc (takže je mi rok a 7 měsíců)

Hrátky: K mamčině nelibosti jsem si oblíbila hopsání na gymnastickém míči. A čím výš mě mamka vyhopsne, tím líp.
Slova: Auto říkám v konečné podobě, tedy „auto“, dál říkám „není“, „apá“ (padá, spadlo) a „tonle“, „tamle“ (tohle, tamhle).

21. měsíc (takže je mi rok a 8 měsíců)

Den: Ráno vstávám řádově kolem sedmé (plus mínus půl hodiny), spát chodím většinou po obědě a pak večer v sedm.
Pohyb: Naši mi dali do obýváku trampolínu a houpačku, takže není den, kdy bych se nehoupala nebo nehopsala. Zato motorka a houpací kobyla jsou teď u ledu. Díky Medvídkovi už nemám strach ze skluzavek a na malou dětskou vlezu sama, jen nahoře potřebuju mamčinu pomoc, aby mě tam usadila.
Hrátky: V obýváku mám trampolínu a díky hopsání už umím celkem pěkně držet balanc a zkouším vyskočit do vzduchu i na zemi. Oblíbila jsem si pohybové říkanky a nejen, že se při nich pohybuju, jak mám, ale občas zkusím mamce pomoct s textem.
Slova: Opakuju prakticky všechno, co slyším, jen je těch slov tolik, že si je nepamatuju a pokaždé je řeknu kapánek jinak. Díky tomu mi mamka nerozumí, nebo to na mě hraje. Taky jsem objevila kouzlo slova „etě“ (ještě). Když mluvím o sobě, neříkám „mimi“, ale „Lulu“ a snažím se (tedy mamka se snaží) přeučit říkat třeba „táta“ na „tati“. Sem tam něco se mi taky podaří skloňovat, volám třeba „mámo“, nebo neříkám „Nána ačí“, ale „Nána ačá“ (Nána hačá).

22. měsíc (takže je mi rok a třičtvrtě)

Den: K mamčině velké radosti si začínám říkat na nočník - jen občas, ale i občasné malé čůrnutí způsobuje mamčinu nezměrnou radost.
Hrátky: S mamkou už dělám několik pohybových říkanek - mamka je říká a já přitom různě kroutím rukama a nohama. Bezvadně mi jde „kolo, kolo, mlýnský“, „brambora“ a „dobrý den“.
Slova: S každým novým dnem přibývají nová a nová slova a některá se usídlila i ve slovníčku našich. Třeba takový „gogut“ (jogurt), „bakrrrrrr“ (bagr) nebo „gap, gap“ (blik, blik, tedy světlo).

23. měsíc (takže je mi rok a 10 měsíců)

Ruce: Na kreslící tabulku maluju všechno možné, a byť to zpravidla vypadá stejně, pokaždé tomu říkám jinak - jednou je to auto, podruhé loď a potřetí klidně letadlo. Co se mi ale nedá upřít je, jak krásně dokážu namalovat kola.
Den: Má nočníková snaha neměla dlouhého trvání, takže na nočník si dojdu jen zřídkakdy a rozhodně si o to neříkám sama, zpravidla jdu jen tehdy, když se mě mamka zeptá a mně se náhodou právě chce.
Hrátky: S velkou oblibou si hraju na mamku, to znamená, že si vezmu mimino nebo jinou oběť a dávám jí stejné příkazy, jako dává mamka mně - třeba „ačí, hamej!“.
Pohyb: Na skluzavce už si většinou nahoře dokážu nastavit nohy tak, abych si sama sedla, a nepotřebovala mamčinu pomoc. Na trampolíně už skáču bez držení a ve stoje. Zároveň ale se stoupající stabilitou dělám větší a větší kraviny na gauči - skáču na něm, lítám z rohu do rohu a vědomě na něj padám. Sem tam si s mamkou ráda zaházím míčem, i když chytit ho je pořád nad moje síly.
Slova: Krásně zvládám i víc jak tříslovné věty. Sama zvládám přeříkat „paci, paci, pacičky“, v mém podání zní ono známé „paci, paci, pacičky, táta koupil botičky a maminka pásek na myší ocásek a babička metličku na zlobivou holčičku“ jako „paci, paci, táta koupil botiti, mamina pátěk, oťátěk, babiťka metiťku, houťičku“. Do spousty dalších básniček doplňuju slova, i když některé básničky, které si občas sama pro sebe povídám, jsou rozpoznatelné jen pro mamku.

24. měsíc (takže je mi rok a 11 měsíců)

Ruce: Z oblečení si zvládnu nasadit čepici, obout a zout sandálky, svléct ponožky a tričko (pokud mi mamka trochu pomůže s rukávama) a takové kalhoty bych si svlékla, kdyby mi tam vzadu nepřekážel ten zadek, za který se to pokaždé zachytí a já se pak můžu vzteknout.
Slova: S konečnou platností jsem pochopila význam slova „moje“ a vydatně ho používám. Snažím se komentovat všechno, co vidím kolem sebe a celkem dost jsem si oblíbila otázku „Co to je?“. Občas zaslechnu mamčin povzdech, že jestli to půjde tímhle tempem dál, asi jí brzo praskne hlava. Úspěšně používám výraz „pako“, ale nerozpakuji se použít ani „prdel“ (což je v mém případě slovo, vyžadující velký obdiv, protože je to jediné slovo, kde vyslovuji krásné „r“) a „ovno“

Shrnutí ve dvou letech: Nočník i záchodové prkénko s naprostým přehledem ignoruju. Leccos bych zvládla sama, ale nechce se mi - na co jsem si pořídila rodiče? Takže oběd jím sama jen chvíli a pak vyžaduji krmení, se svlékáním a oblékáním to taky dvakrát moc valné není a jakmile mi něco jenom trochu nejde, začnu se vztekat. V puse mi pořád schází poslední čtyři stoličky.
Bez pár písmen poznám celou abecedu, ale v poslední době jsme písmenka moc nemalovali, takže se mi začaly trošku plést. Taky už umím dělat správně sloní chobot - to zamotání rukou mi dalo dost práce, než jsem se ho naučila.
Mluvím čím dál líp a troufám si tvrdit, že mi poměrně často rozumí i ti, se kterými nejsem denně.
Miluju knížky a pohádky, jen jim dávám pořád pěkně zabrat - sem tam nějaká roztržená, případně vytržená, stránka to pořád ještě jistí.