Chovatelská stanice BOHEMIA BAY - Beauty Bee Indyk (sheltie - šeltie - shetland sheepdog) a Mabel Černý trůn (dobrman - dobermann), fotogalerie, psí sporty, štěňata a mnoho dalšího.

mrňavčiny pokroky - třetí rok

26. měsíc (takže jsou mi 2 roky a měsíc)

Pusa: Čirou náhodou mamka zjistila, že mám venku jednu zadní stoličku a druhá začíná vylézat.
Den: Konečně chodím na nočník, a to k tomu došlo prakticky ze dne na den a bez nějakého většího úsilí ze strany našich. Během dalších 14 dnů jsem přesedlala na záchod a k plínkám jsem získala takový odpor, že jejich nasazení na spaní se začalo rovnat menší válce, takže si mamka dodala odvahy a zkusila mě dát spát odpoledne bez plínky a u toho už zůstalo.
Hrátky: Jednou z oblíbených her je hra na rodiče, takže jak peskují oni mě, tak peskuju já Nánu, miminko, pejska… Taky si ráda hraju na pejska - buď jsem pejsek já, nebo nutím na všechny čtyři mamku nebo taťku. A musím říct, že já jsem tedy poslušnější pejsek, protože naši vždycky začnou po pár vteřinách stávkovat.

27. měsíc (takže jsou mi 2 roky a 2 měsíce)

Pusa: Třetí stolička spatřila světlo světa.
Den: K velké radosti našich se budím mezi půl osmou a osmou ráno (což je - k jejich podstatně menší radosti - vyváženo pozdním usínáním).
Noc: Dostala jsem svůj vlastní pokojíček a už ode dne oficiálního předání v něm s radostí a bez nějakého delšího setrvání našich (když tedy opomenu večerní pohádku) spím. Ta velká postel je totiž moc prima, vejdu se do ní já a spousta hraček. Večerka se mi posunula na půl osmou až osmou, jako odměnu za čůrání na záchod a beznehodový průběh dne se totiž večer dívám na pohádky, nejradši mám Šmouly a Krtečka (a taky Simpsonovy, ale na ty mi mamka zatrhla se dívat). Ovšem to, že jdu do postele nejpozději v osm, rozhodně neznamená, že v osm spím, většinou si tam ještě chvíli (někdy drahně dlouhou chvíli) povídám a hraju, takže usínám kolem deváté a někdy i později.
Hrátky: Zbožňuju knížky, ale pohádky večer točíme jen tři - O Bambim, Knihu džunglí a Popelku. Taky si s mamkou strašně ráda zpívám, aktuálně nejvíc točíme Šla Nanynka do zelí, ale nepohrdnu ani Travičkou zelenou, Skákal pes přes oves, Kalamajka mik, mik, mik, Já mám koně, vraný koně nebo Pec nám spadla. Pravda, občas mi u některých vypadne kousek textu nebo smíchám dvě až tři písničky dohromady, ale snaha se cení.

28. měsíc (takže je mi 2 a čtvrt roku)

Pusa: Palec si pořád sem tam cucám, díky čemuž našim řekl pan zubař, že mám předkus. Ovšem ven se mi začala klubat poslední stolička a konečně už budu mít od toho proklatého růstu zubů na čas pokoj!
Noc: V noci buď spím bez přestání, nebo se probudím na čůrání a díky tomu už spím téměř měsíc se suchou plenou, takže naši koupili nepropustnou podložku na matraci a pomalu zkouší odbourat i tu plínku na noc.
Hrátky: K pravidelně čteným pohádkám jsme přidali ještě Petra Pana a Sněhurku a všechny už je znám tak dobře, že mamka čte a já jí zpaměti pomáhám. U Bambiho a Petra Pana je mamka jen listovačka knihou, protože si téměř celou pohádku s malými nápovědami zvládnu „přečíst“ sama. A když mi skáče do řeči, dám jí ruku před pusu, protože tyhle dvě zvládám sama. Taky jsem si dost oblíbila Čtyřlístek, denně si v něm listuju, prohlížím obrázky a pochopitelně už poznám všechny čtyři aktéry.

29. měsíc (takže jsou mi 2 roky a 4 měsíce)

Den: Už delší dobu se budím kolem půl osmé až osmé, což bere s velkým povděkem hlavně mamka. Ovšem po obědě spím jen někdy. Na druhou stranu jsem se naučila usínat i jinde, než jen ve své posteli. Usnu bez problémů na zemi nebo v obýváku na gauči. Jediné, co pořád potřebuju ke spaní, je Šáša, nově zvaný jako Šášenka.
Noc: Protože jsem se začala v noci počůrávat, naši nasadili terapii buzením. Prostě mě probudí na čůrání, když jdou spát a pak ještě jednou nad ránem.
Pohyb: Konečně umím poskočit s oběma nohama u sebe, aniž bych se musela někoho přidržovat. Obléct a svléct už se zvládám úplně sama. Tedy s některými tričky mám trochu problém a nejdou mi při oblékání přetáhnout přes hlavu (svlékání mi ale problém nedělá), a s oblékáním a svlékáním bundy a mikiny na zip si nechávám pomoct. Jinak jsem ale vcelku dost soběstačná. Stejně tak si úplně sama dojdu na záchod a mamku volám až na otření s tím, že už mám v ruce připravený kousek toaletního papíru. Sama si taky dojdu omýt ruce nebo vyčistit zuby (zvládám si i otevřít zubní pastu a vymáčknout ji na kartáček) do koupelny.

30. měsíc (takže jsou mi 2 roky a 5 měsíců)

Oči: Pořád vedu lítý boj s barvami, až už několikrát taťku napadlo, že snad musím být barvoslepá.
Ruce: Z kostek postavím poměrně vysokou věž a zkouším na sebe postavit i malinké kostičky, případně korálky.
Den: Přes den usínám (a ne vždy) až kolem půl třetí, někdy i později.
Noc: Téměř na den to byl měsíc, kdy mě naši v noci budili, abych si došla na záchod a konečně mě zase nechali, abych to vzala pevně do svých rukou, takže už mám zase noci takové, jaké si je udělám sama. Večer usínám až po deváté, většinou kolem půl desáté, občas i dýl. Ovšem když odpoledne nespím, usínám prakticky ihned po lehnutí.
Hrátky: Úklid vlastních rozbordelených hraček nechávám na mamce a ani mě nehne je po sobě uklízet, zato vycintané mléko, čaj nebo vodu iniciativně otírám sama a třeba kalíšek od snědeného jogurtu odnesu do koše a lžičku hodím do dřezu nebo na linku. Večer jsme s mamkou pokročily na tři pohádky, a odmítám přítomnost a čtení od kohokoli jiného, než od mamky. Stejně tak vyžaduju, aby mi bryndák oblékala mamka a aby mě vysazovala do židličky a chraň Bůh, aby se o to pokoušel někdo jiný. Taky už vím, kam naši schovávají sladkosti a různé dobrůtky, takže si tam jednou za čas, když na něco dostanu chuť, něco vezmu. Zatím jsem ale nezákeřné a hodné dítě, takže to jdu vždycky ukázat mamce a zeptám se, jestli to můžu sníst.
Slova: Hodně si zpívám a v repertoáru mám spoustu písniček a básniček. Má komunikace s okolím už je téměř na úrovni dospěláka. Zvládám i složitější věty a používám budoucí a minulý čas. Sem tam si i nějaké vlastní slůvko vymyslím, takže když nechci, nerozumí mi ani mamka. A pro některé výrazy mám vlastní překlady - třeba letadlo Boeing je Bengasí, místo „vzít“ říkám „vezmout“, místo „čti“ „čítej“, a když je něco horké, říkám, že je to foukací.

Shrnutí ve dvou a půl letech: Plínky jsou nadobro odbourané, přes den chodím na záchod (nevadí mi ani to, když na něm není redukce), v noci většinou vydržím, případně se na čůrání probudím. Oběd jím vidličkou, ale když k tomu dostanu i nůž, držím zpravidla příbor obráceně, než bych měla a nůž mám jen na okrasu, ne na práci. Oblékání a svlékání je jak kdy - někdy se obléknu téměř úplně sama, jindy se mi nechce, tak stávkuju a tvrdím, že to neumím. Můj úsměv je už kompletně ozubený.
Naši se mě snaží naučit barvy, ale dost se mi pletou, ovšem co se přecházení přes silnici týká, panáčky rozpoznám na výbornou. Taky se mnou naši počítají různé věci - schody, po kterých jdeme, auta…ovšem číslice nepoznám a když počítám, občas mi jdou ta čísla dost napřeskáčku.
Mluvím velmi dobře, na svůj věk možná až moc. Používám minulé a budoucí časy, jen se mi občas pletou rody u podstatných jmen. Když už mamka potřebuje vypnout od mého věčného povídání, zavolá dědovi a babičce a já během půl hodiny s přehledem vykecám po telefonu díru do hlavy i jim.

32. měsíc (takže jsou mi 2 roky a 7 měsíců)

Noc: Aktuálně jsem po několika týdnech dívání se na Boba a Bobka přesedlala na pár dnů na Krtečka a teď na Kačery z Kačerova - ještě, že mají tolik dílů! Do postele chodím pořád kolem půl osmé, byť usínám podstatně dýl. Po přečtení pohádky mi naši nechávají ještě chvíli svítit, a když mi pak řeknou, že mám zhasnout, zhasnu.
Pohyb: Když jdu na záchod na malou, už se zvládnu otřít sama.
Slova: Mamku nepřestává udivovat, kolik věcí a jak daleko do historie si pamatuju. Nejen, že jsem při vyndávání sýra hned poznamenala, že ho přivezl děda Petr, ale pamatuju si i to, že jsem korálky dostala od babičky (a to už je téměř rok), kostičky od dědy (víc jak půl roku) a spoustu dalších věcí.

33. měsíc (takže jsou mi 2 roky a 8 měsíců)

Ruce: V domácnosti mamce vydatně pomáhám - k běžným činnostem, jako je vyndávání prádla z pračky, nádobí z myčky, luxování nebo vytírání, se začínám zapojovat i do vaření a mamce pomáhám míchat potřebné věci v misce nebo škrábat brambory k obědu.
Noc: V noci se stále budím jen zřídkakdy - jen, když se mi něco špatného zdá, nebo mám žízeň. S čůráním vydržím až do rána, ovšem budíček jsem posunula na období mezi šestou a sedmou ranní.
Slova: Občas použiju podmiňovací způsob. Můj nejoblíbenější song je momentálně Kačerov jak hurikán. Pantem melu pořád, o čemkoli a kdykoli, většinou poměrně dost hlasitě, aby mě všichni slyšeli.
Pohyb: Z motorky jsem přesedlala na kolo bez šlapek, ale zatím nezvládám zkoordinovat všechny pohyby - sedět, držet se řídítek, odrážet se a ještě k tomu držet balanc. A protože mám dost silný pud sebezáchovy a nerada padám, radši nesedím a jen chodím, což pak vznešeně nazývám jízdou na kole. Sama si umím obléct a svléct už i trika (i když bez záruky, že si to neobléknu zádama na břicho, nebo úplně naruby), ovšem ponožky jsou velký oříšek.
Hrátky: Sama bez pomoci složím dřevěné devítidílné puzzle, s mamkou hraju obrázkové domino a otevřené pexeso - to klasické mě zatím nebaví, takže necháváme kartičky otočené obrázky nahoru a já hledám vždycky dvě stejné.

34. měsíc (takže je mi 2 a třičtvrtě roku)

Oči: Barvy už rozeznávám, ale musí se mi chtít. Takže když něco potřebuju, vystřihnu barvu okamžitě, ale když se mě někdo zeptá, jakou má co barvu, občas střelím první barvu, která mě napadne.
Jídlo: Konečně vím, jak chutná pravé kravské mléko - mamka mi z něj dělá ke snídani „kakavíčko“.
Slova: Naučila jsem se Polámal se mraveneček a melu to jako kolovrátek.
Hrátky: Puzzle jsem si oblíbila tak, že mi mamka koupila dvanáctidílné papírové se složitějším obrázkem a bez předlohy, a i to složím během chvilky. Moc ráda hraju „Človíčku, nezlob se“, a když mám náladu, vydržím ho dohrát až do konce se všemi 4 figurkami. A co naprosto zbožňuju, je modelína, nejvíc mě ji baví krájet na miniaturní kousky.
Nemoci: Objevil se u mě atopický ekzém.

35. měsíc (takže jsou mi 2 roky a 10 měsíců)

Den: Vstávám mezi půl sedmou a půl osmou. Po obědě usínám jak kdy (tedy jak který den) a jak kdy (tedy jak kterou hodinu). V překladu někdy nespím přes den vůbec, jindy usnu v jednu a jindy klidně až po třetí.
Noc: Večerní rituál je stále stejný - ve čtvrt na sedm koupání, mezi půl sedmou a sedmou jdu k televizi a večeřím a kolem půl osmé jdu do postele. Usínám podle toho, jak jsem spala ve dne. Když vůbec, usnu okamžitě. Když spím přes den krátce, usnu mezi osmou a devátou. Když spím ve dne dlouho a probudím se pozdě (mezi čtvrtou a pátou odpoledne, občas i dýl), jsem schopná ponocovat klidně do deseti.
Pohyb: S konečnou platností ve svých téměř třech letech smrkám do kapesníku a nevyžaduju odsávačku na vysavač. Co se oblečení týká, zvládám si sama obléct i svléct tričko, kalhotky, tepláky, občas mikinu (tu spíš svléct), konečně umím ale i ponožky a obuju a zapnu (a samozřejmě i zuju) si sandály na suchý zip. Kotníčkové boty si sice umím obout (i když občas s menším záchvatem vzteku „Nejde mi to!“) a zout, ale tkaničky mi musí zavázat naši, to je pro mě ještě vyšší dívčí. A když začnu potřebovat venku na záchod, dokážu se sama svléct, dřepnout na bobek a vyčůrat se na trávu, aniž bych někoho potřebovala.
Hrátky: Sama složím 48 i 60ti dílné puzzle s Krtečkem. Podle krabice je to 48dílné určené pro čtyřleté děti a to 60ti dílné dokonce pro pětileté. Když mě to baví, vydržím hrát do konce domino.

Shrnutí ve třech letech: Stále si cucám palec. Zcela bez pomoci složím 60dílné puzzle a oblíbila jsem si i další společenské hry - Člověče, nezlob se, domino, pexeso, ale nejoblíbenější jsou v poslední době karty (hlavně Barvy a Černého Petra). Obléct a svléct se umím sama (občas dělám fóry s ponožkama).
Z barev poznám žlutou, růžovou, červenou, zelenou, modrou, černou, občas trefím bílou, hnědou a šedou. Čísla a počítání mi moc nejde (počítám třeba jeden, dva, pět, osm, deset), zato písmena poznám skoro všechna, jen se mi některá začala plést, třeba K a X. Některá už umím i napsat - A, B, D, E, F, H, I, L, O, P, T.
Používám podmiňovací, minulé a budoucí časy, ale co se mluvení týká, začala jsem si vymýšlet vlastní slova a občas při mluvení blbnout - šišlat nebo skládat zcela nesouvisející slova do věty.
V noci, když se odkopu a začne mi být zima, se sama přikryju.
Zvládám všechny schody - příkré na chalupě, točité doma, železné (průhledné) na smíchovské lávce, jen s těmi mlynářskými, které jsou na chatičce, pořád trochu bojuju. Každý schod je na jedné půlce normálně široký, ale na druhé je úzký, takže se nedá lézt nahoru ani dolů po jednom schodu, ale musí se jít co schod, to jedna noha, což mi při slézání dolů dělá problémy.