Chovatelská stanice BOHEMIA BAY - Beauty Bee Indyk (sheltie - šeltie - shetland sheepdog) a Mabel Černý trůn (dobrman - dobermann), fotogalerie, psí sporty, štěňata a mnoho dalšího.

mrňavka - pátý rok

49. měsíc

18. 07. 2013 Mamka si dnes rozhodla přispat, ale o půl desáté už se mi zdálo, že toho spánku měla dost a ze záchodu jsem začala hlasitě křičet na taťku (který právě odešel s Terezkou na chvilku pryč), že jsem to nestihla a počůrala se. Lepší probuzení si snad mamka ani nemohla přát. Dopoledne mi naši popřáli k narozeninám a dali mi novou hru, ale velká oslava prý teprve přijde. Prakticky celé odpoledne jsem strávila všude možně, jen ne doma - nejdřív u tety Jarky, a když mě mamka nahnala domů, přešla jsem za tetou Jitkou. Tam jsem dostala k narozeninám růžového pejska a hned se poznalo, že mě má mamka přečtenou od a až po zet. Já teprve přemýšlela nad tím, jak se bude pejsek jmenovat a mamka už v tu chvíli věděla, že mu dám jméno Růžovka. Domů se mi odtamtud vůbec nechtělo, tak toho mamka využila, a když už jsme tam byly, otrhaly jsme jahody, které nám strejda Mirek nabídnul. Pomáhala jsem mamce trhat tak vytrvale, že jsem nejdřív upozornila, že potřebuju na záchod, ale nic z toho nebylo, a pak jsem zadržovala čůrání na poslední chvíli, takže jsem jen stačila zakřičet, že potřebuju čůrat, ale už jsem si nestihla sundat ani kalhoty, jen jsem se rozkročila a bylo to.
19. 07. 2013 Počůrávací štafetu převzala štěkna a na ráno připravila pro mamku louži na chodbě (ostatně to už avizovala zvířecí Paňdoktorka, když dávala předevčírem štěkně prášky na srdce a odvodnění). Já si naopak ráno hrála na velkou ségru, a zatímco jsem sama snídala, krmila jsem Terezku kornflejkama. Prakticky celé odpoledne jsem strávila i s Terezkou u tety Jarky, která se nás ujala, zatímco naši rodiče úporně makali na bazénu, který nám dnes přivezli. Celý den byl v pohodě, až k večeru jsem se znovu počůrala. Louže byla uprostřed obýváku, ale já doběhla až na záchod, tam jsem si sedla a teprve pak volala mamku, že jsem to nestihla. Mamka přišla za mnou na záchod a viděla na zemi jen kapičku (tu poslední), tak mě uklidňovala, že to nic není, ale když pak objevila obří louži v obýváku, málem ji kleplo.
20. 07. 2013 Ráno jsem zase chtěla krmit Terezku, tentokrát jsem ale tušila, že se to neobejde bez zašpinění Terezčina oblečení, tak jsem ještě zaúkolovala mamku - „Terezka potřebuje bryndák, protože já cintám.“. Dopoledne jsem si v době nepřítomnosti našich otevřela lednici, vyndala z ní bez dovolení čokoládu, narvala si ji do pusy a vrátila se zpátky za našima. Když se mě mamka zeptala, co to jím, řekla jsem, že nevím a rychle jsem to spolkla. Za chvíli jsem přišla za mamkou znovu a škemrala o bonbónek a mamka na mě šla fikaně - řekla, že chce nejdřív vědět, co jsem to jedla předtím. Vyklopila jsem, že to byla čokoláda a bylo po legraci. Za to, že jsem si ji vzala bez dovolení, mi mamka ten bonbón nedala. Chvíli jsem seděla doma a dumala, pak jsem došla za mamkou a řekla „Mamko, já se spletla, to bylo jablíčko.“. Odpoledne, když jsem viděla tetu Jarku v bazénu, jsem hned chtěla k nim, ale naši mě už včera varovali, že když se počůrávám, nebudu moct chodit nikam na návštěvy. Naprosto zoufalá a nešťastná jsem šla bouchat do obýváku, a když za mnou přišla mamka, zkusila jsem na ni, že tam půjdu „Jenom na chvilinku, prosím. Prosím, prosím!“. Mamka ale byla neoblomná, tak jsem na just řekla „Ale já tam stejně půjdu!“. Jenže na to mi okamžitě odpověděla, že jestli tam odejdu, hned si mě vyzvedne a dostanu na zadek, že na to jen tak nezapomenu, tak jsem radši nabrala zpátečku a zůstala doma. Ještě chvíli jsem brečela, a když mě přišla mamka po čtvrté zkontrolovat, jestli jsem náhodou neodešla k sousedům, objevila mě spící na gauči. Před pátou přišla domů zadělat na chleba, já se akorát probrala, řekla „Mamko, jenom na chvilku, prosím, prosím.“, otočila se na druhý bok a spala dál. V pět mě zkoušela vzbudit, ale já se nedala, tak to zkusila znovu o půl hodiny později. Ještě jsem ani neotevřela oči a znovu škemrala o návštěvu tety Jarky, mamka mi řekla, že už je teta ze zahrady pryč a bylo. Ještě nějakou dobu jsem byla v obýváku a bouchala, pak jsem vyrazila za našima na zahradu a po šesté přišla teta Boženka se strejdou, takže jsem se aspoň nějaké tety dočkala. A když se mnou pak začala blbnout, zvedat mě do výšky, dělat se mnou letadlo a jiné ptákoviny, byla jsem nadmíru spokojená. Jen mamka říkala, že tu tetu snad umořím. K večeři jsem si poručila chleba se sýrem a vypilovala styl jedení - z chleba jsem nejdřív snědla sýr, pak jsem slízala máslo, potom snědla kůrky a až nakonec dojedla střídku. A vzhledem k tomu, že večer dávali v televizi pohádku, šla jsem mimořádně spát až v deset.
21. 07. 2013 Ráno mě taťka musel mít děsně rád. Sotva jsem vstala, rozhrnula jsem závěsy a zavelela „Taťko vstávej!“ „Hmmmm.“ „Taťko, vstávej!!!“ „Hmmmm.“ „Ty nemůžeš?“ „Hmmmm.“ „Tak já ti pomůžu.“ a stáhla jsem z něj peřinu. Odpoledne, zatímco mamka spala, jsem šla s taťkou k haltýři zkontrolovat stav vody. Tam jsem dostala od jedněch sousedů, se kterými se ale potkáváme zřídkakdy, čtyři bublifuky. Doma jsem se s nima pak chlubila mamce. „Kdopak ti to dal?“ „To mi dal Mirek, ale neříkej to taťkovi.“ „A proč?“ „Protože to neví.“ No bodejť by to taťka věděl, když jsem to od Mirka nedostala, že? K večeru mi naši povolili koupání u tety Jarky, a protože se mluvilo o večerním posezení, já prohlásila, že k nim večer přijdu s Mirkem. Moc daleko od pravdy jsem nebyla - se strejdou jsem tam sice nešla, ten tam šel totiž dřív, ale jakmile mě taťka oblékl, nečekala jsem na něj (natož na mamku, která teprve dorazila domů ze zahrady a ještě se musela osprchovat) a vyrazila sama jako předvoj, a než dorazili naši, dostala jsem dárky k narozeninám. Vzhledem k tomu, že jsem se před odchodem vydatně večeřela, mamka doufala, že se zase na návštěvě nebudu cpát jak prorvaná, ale já se nenechala zahanbit. Zůstali jsme tam do půl deváté, doma jsem si pak rovnou vyčistila zuby, protože jsem už byla vykoupaná, jen jsem se převlékla do pyžama a šla spát.
22. 07. 2013 Dopoledne mamka objevila na zdi přilepeného vrkouna. „Co to je todleto?“ Ušklíbla jsem se a odpověděla „To je taková…hračka!“. Odpoledne, když Terezka spala, jsem přišla za mamkou do obýváku a řekla jí, že se jdu koupat. V informaci ovšem chybělo podstatné upřesnění - že nejdu do bazénku, který mám napuštěný na zahradě, ale k tetě Jarce. Když mě pak mamka nikde neviděla, jako první šla zkontrolovat právě zahradu tety Jarky, i tak ale byla trochu překvapená, že mě tam fakt našla. Večer pak došlo k velkým scénám s koupáním, respektive s vylézáním z vany. Když mamka vzala ručník pro Terezku, řekla jsem, že tenhle chci já. Odložila ho stranou a natáhla se pro druhý - opět jsem po něm zatoužila. To ale mamka nepovolila, že prý nemůžu mít všechno, co má Terezka, a že už mi jednou ustoupila, a když jsem chtěla první ručník, prostě se do něj osuším. Já si ale tvrdě stála za svým, čekala jsem v koupelně a řvala, že chci tamten ručník. Po dlouhé době vysvětlování, že mamka právě převléká a krmí Terezku, takže za mnou jít nemůže, prostě začala můj hysterický záchvat ignorovat a mně nezbylo, než se po krůčkách posouvat k obýváku. Když jsem došla až ke dveřím, zastavila jsem se a celá vymrzlá zase křičela, že chci, aby mi mamka podala ten ručník. Opět odmítla se slovy, že když už jsem došla ke dveřím, můžu dojít až ke gauči a vzít si ho sama. Takhle to pokračovalo dál a dokonce i v době, kdy jsem se dostala až na gauč, jsem se pořád dožadovala svého, tentokrát v podobě kňourání o podání ručníku. Když mamka řekla, že ho mám vedle sebe, tak se do něj mám zabalit, nejdřív jsem řekla, že to neumím, a když ani to nepomohlo, odešla jsem zpátky mezi futra a řekla, že ho chci podat. Nakonec jsem si pro něj došla sama, vzala si ho, podala ho mamce a ta mě do něj zabalila. To všechno mě ale vyčerpalo natolik, že než mi mamka připravila večeři a Mašinkov v počítači, usnula jsem na gauči zabalená v ručníku. Probrala jsem se, jen když mi mamka oblékala pyžamo, pak jsem si sama došla do postele, a než mi mamka donesla pití, už jsem spala a v usnutí mi nepřekáželo ani to, že Terezka začala po mém příchodu hlasitě plakat.
23. 07. 2013 Po obědě přijela babička z Hódyně, byla jsem absolutně nadšená. Chvíli jsme spolu blbly, pak babička vytáhla z tašky spoustu věcí a z nich jsme vytvořily dva větrníky. Protože jsme ale všechno nechaly na stole, nedopatřením se nám podařilo vysypat korálky, takže došlo na hnidopiší práci a musely jsme je posbírat. Musím se pochlubit, že mým prstíkům šly ty pidikorálky sbírat daleko líp než babičce. Když byly všechny sesbírané do krabičky, omylem jsem do ní šlápla, takže jsme sbíraly nanovo, tentokrát nám ale pomáhala i Terezka. Ta večer strašně špatně usínala, takže nám mamka doporučila nechodit do ložnice a pohádku si přečíst v obýváku. Zaplať Pánbůh mezitím Terezka konečně usnula, a když mě šla babička uložit do postele, svěřila jsem jí své přání, aby se mnou spala v ložnici na matraci vedle mojí postýlky.
24. 07. 2013 Když jsem se ráno o půl osmé vzbudila, hned jsem zavolala na babičku své oblíbené „Bafíky baf!“. Překvapilo mě, že tou dobou byli v ložnici pořád i naši a dokonce i Terezka. Tu sice moje bafnutí probralo, ale kdo mohl vědět, že bude takhle dlouho spát?
25. 07. 2013 Ráno jsem se zase vzbudila dřív než Terezka. Po snídani babička navrhla, že bychom se mohly jet podívat na Šternberk, hned jsem se ptala, jestli s námi může jet i Terezka, ale mamka mi vysvětlila, že je na to Terezka ještě malá a já rychle pochopila, že takhle budu mít aspoň babičku úplně sama pro sebe. Na hradě jsem udělala menší faux pas, dva metry před námi šla jedna poněkud prostorově výraznější paní, a než mě babička stihla umlčet, řekla jsem „Ta paní má ale silný nooohyyy.“. Uchvácená jsem ale byla, stejně jako vloni, z ptáků. Kromě orla tam byla i sova pálená, kterou jsem ještě na hradě přejmenovala na sovu opalovací a doma jsem pak mamce tvrdila, že tam byla sova pálená a sova nepálená. Zpátky jsme popojely kousek vláčkem a pak nás vyzvedl taťka a domů dovezl autem. Jen jsme se naobědvaly a šly jsme se zchladit do bazénu. Nejdřív jsem dělala ofuky s lezením do vody, pak se mi pro změnu nechtělo ven. Když se mi chtělo čůrat, zase jsem byla líná jít na záchod domů, tak jsem se vyčůrala venku na trávě. Mamka si ale všimla, že jsem čůrala ve stoje a ptala se, proč jsem si nedřepla jako holčička. Já ale tvrdila, že jsem čůrala vsedě. „Tak to tady byla asi nějaká jiná holčička, protože já viděla nějakou holčičku čůrat vestoje.“ „To byla asi nějaká s pindíkem.“
26. 07. 2013 Dnes se zase jednou vzbudila dřív Terezka než já, i když jen o pár minutek, spala totiž zase až do půl osmé. Když jsem se ale vzbudila, chtěla jsem přelézt k babičce do postele a ona nikde! Naštěstí jsem ji i s Terezkou objevila v obýváku a za chvíli přišla i mamka. My otužilci (tedy já a babička) jsme si šly dát ranní koupel a skočily do bazénu. Stejně jako včera se mi tam nejdřív moc nechtělo, pak byl ale zase problém dostat mě ven. Ostatně bazén jsme v průběhu dne navštěvovali všichni poměrně často. Odpoledne jel taťka za prací, a protože věděl, že se kousek od nás koná pouť, vzal nás tam s sebou. Pravda, jen mě a babičku, mamka s Terezkou musely zůstat doma, protože by se do auta nevešly. My si to ale užily i za ně, já byla na houpačkách, řetízkáči, na skluzavce a pak dokonce i ve vláčku. V něm se mnou měla jet původně babička, ale když zjistila, že do lokomotivy chce ještě jedna holčička, vystoupila a pustila ji ke mně. Celou cestu jsme tak mohutně cinkaly na zvonek, až jsme div neurvaly provázek a měly jsme z toho záchvaty smíchu. Musely jsme jet rovnou dvě jízdy, jak se nám to líbilo. Jediné, co jsem nestihla otestovat, byly létající labutě. Aby si i babička přišla na své, šly jsme se podívat na faru, ale tam se mi vůbec nelíbilo. „Babi deme, tady nic není.“ Ale babička si tam chtěla něco přečíst a nešla. „Babi deme.“ Pořád nic. Nasadila jsem tón otráveného dítěte a důrazně (až to totiž zabralo) řekla „Babi tak pooooooď!“. A aby mamce nebylo líto, že s námi nebyla, přivezly jsme jí turecký med (který beztak sním já, protože jí by to zalepilo zuby a vytrhalo plomby).
27. 07. 2013 Ráno jsem vstávala až k osmé a než babička vyřídila na záchodě, co potřebovala, šla si se mnou a Terezkou mamka lehnout do ložnice. Když ji pak babička viděla a zjistila, že byla díky Terezce vzhůru od třičtvrtě na čtyři, odvedla nás do obýváku a nechala ji tam spát. Babička nám připravila snídani a pak jsme se šly všechny i s Terezkou projít do lesa. Vrátily jsme se zrovna ve chvíli, kdy mamka vstávala a já hned hlásila, že jsme se ztratily, ale naštěstí jsme našly cestu zpátky. Škoda, že ji v tom babička nenechala a upřesnila to, že jsme jen šly po cestičce, která najednou skončila a nevedla dál, tak jsme se musely vrátit a hledat cestu jinou. Po návratu jsme se šly zchladit a vyblbnout do bazénu, a když šel taťka kolem nás, zavolala jsem na něj „Pojď k nám, ty chlape jeden!“. Kdyby to bylo na mně, byla bych v bazénu až do večera, ale naši mě vždycky hnaly ven, abych se aspoň trochu ohřála. Abych si nenamočila vlasy, babička mi na hlavě vytvořila účes a la Timošenko a taky mi tak všichni začali říkat, až jsem se musela začít bránit. „Já nejsem žádnej pan Mošenko!“ Babiččin podvečerní odjezd jsem obrečela, až jsem byla celá rudá. Než mi naši udělali večeři a pustili Mašinkov, udělala jsem v obýváku takový bordel, že mamka nevěřila, že tohle vůbec jde udělat. Uklízet se mi to (jako vždy) nechtělo, tak mamka očekávala, že když to podmíní čtením pohádky, ráda si po sobě uklidím, ale tentokrát to na mě neplatilo a radši jsem pohádku oželela a šla spát bez ní.
28. 07. 2013 Bazén byl dnes extra frekventovaný - my tam byli pochopitelně všichni naložení už od rána, ale odpoledne přišel nejdřív strejda Mirek a pak i teta Mirka. Se strejdou jsem se pěkně vyblbla, hlavně, když mě kolem sebe točil jako laso. Pak mě vyhazoval do výšky jako mamka ráno, jenže on mě vyhodil do výšky daleko víc, takže nápor vody neudržel ani kruh a na vteřinku jsem zajela pod vodu. Okamžitě jsem se vrhla na mamku, začala kuckat a nechtěla se jí pustit. Těsně přede mnou si k sobě chtěl vzít strejda Terezku, ale ta k němu nechtěla a držela se mamky taky jak klíště, takže jsme ji společnými silami málem utopily. Po chvíli jsem se zase otrkala a doplavala zase k Mirkovi, ale jen za podmínky, že mě nebude házet do vzduchu. Odpoledne se pak ještě přišla vykoupat teta Mirka. S tou jsme se zase řádně vyblbnuly s míčem a nutno říct, že teta Mirka vydržela v bazénu dýl, než mamka s taťkou (a ti tam nešli zároveň, ale po sobě) - jsou to děsní zimomřivci. Večer došlo zase na problém s úklidem, ale mamka mi řekla, že když neuklidím, co jsem rozbordelila, sklidí to do košů na hračky ona, vynese je před barák a vezme si je tam někdo jiný pro holčičku, která si hračky uklízí. Vědomí, že bych o své hračky přišla a odnesl si je někdo cizí, mě přimělo k úklidu. Když byly hračky v koši, přišla jsem za mamkou s otázkou „A přečteš mi tu pohádku?“.
29. 07. 2013 Odpoledne přišla na návštěvu teta Boženka a s ní přišla i její vnučka Dorotka. Sice je o dost starší než já, po prázdninách už půjde do třetí třídy, ale v konverzaci a hře nám to vůbec nevadilo. Nejdřív jsme šly blbnout do bazénu, pak jsme si hrály na koně (Dorotčina oblíbená hra), různě jsme spolu blbnuly, ale když pak Dorotka chtěla jít v pět znovu do bazénu, mamka nám to zatrhla, protože taťka krátce předtím odjel pryč, ona tam s námi byla sama, a kdyby se jedna z nás začala (nedej Bože) topit, neměl by kdo hlídat Terezku, která by do bazénu mohla skákat snad i závodně. Štěstí bylo, že přesně ve chvíli, kdy nám mamka začala vysvětlovat, proč do bazénu nemůžeme, přišla teta Boženka s Dorotčinou mamkou, takže už mamka nebyla sama a my se ještě mohly jít vyblbnout do bazénu. Pak šla Dorotka domů, mamka si všimla zatahující se oblohy, a protože prý měly přijít velké bouřky a vichr, honem začala sklízet věci ze zahrady. Sotva začalo hřmít, začala jsem dělat scény kvůli bouřce, tak jsem se šla schovat domů. Mamku jsem nakrkla, že jsem zavřela všechny dveře, i když jsem viděla, že tam nosí věci a moje hračky zvenku. Pak šla vykoupat, převléct, nakrmit a uspat Terezku, já si vymyslela k večeři vejce natvrdo, a během 8 minut, co se vařily, jsem usnula na gauči. Mamka mě probudila, já v rychlosti zdlábla vejce, šla spát a pranic mi nevadila bouřka, která řádila venku.
30. 07. 2013 Celé dopoledne jsme strávily s mamkou a Terezkou doma, protože bylo venku mokro po včerejším slejváku. Odpoledne nám zpestřili pánové, co přijeli na opravu francouzských dveří - jeden makal a druhý si se mnou a mamkou povídal (a sem tam něco přidržel, ale víc si povídal). Až když odjeli, vyšly jsme konečně ven pro vejce. Tehdy jsem konečně uviděla Dorotku a ta hned přišla k nám. Tentokrát nebylo žádné koupání, ono totiž taky nebylo žádné vedro. Chvíli jsme byly v obýváku a hrály Duhu, pak chvíli Pexeso, ale nakonec jsme zase skončily u hry s koníkama. Dorotčiny přítomnosti jsem využila k tomu, že jsem se od ní sem tam nechala houpat, ale ani skluzavka nepřišla zkrátka, tu jsme taky hojně využívaly. Všude jsme chodily jako dvojčata, což se týkalo i odchodu na záchod. Dorotka tvořila hodnoty a při tom se se mnou zvládala i hihňat. Mamka nás podezírala, že za našimi záchvaty smíchu stál bidet, a že jsem Dorotce ukazovala jeho funkci, ovšem nenačapala nás a já jí pravý důvod našeho smíchu neřekla. Nechala jsem si ale vysvětlit, že u všeho asistovat nemusím, takže nadále už jsem jen hlásila, že jde Dorotka na záchod a já zůstanu před dveřma. Teta Boženka a Dorotčina mamka pak byly svědky toho, že i já umím mít tvrdou hlavu. Přelezly jsme totiž s Dorotkou plůtek k bazénu, abychom se dostaly na trampolínu, a zatímco Dorotka odtamtud hned po napomenutí odešla, já dělala frajerku, že chci skákat. Dostala jsem na zadek jednou, pak podruhé, pak mě mamka přenesla za plot, a když jsem znovu začala přelézat a přitom se vztekala, skropila mě mamka vodou z hadice. Protože ani to nijak zvlášť nepomohlo, odnesla mě do obýváku, abych se vyvztekala, ale já dostala takový hysterák, že mě odnesla do ložnice. Tam jsem se prakticky okamžitě uklidnila a bylo mi povoleno jít za Dorotkou zase ven. Tety odešly a Dorotce nakázaly, že až na ni hvízdnou, půjde domů. Když k tomu došlo, zkusila jsem ji přemlouvat, aby ještě nechodila, ale mamka mi dost rychle vysvětlila, že prostě jít musí, což jsem náležitě obrečela. K večeři jsem si pro změnu dala 2 vejce a chleba s máslem.
31. 07. 2013 I když jsem včera obrečela Dorotčin odchod domů a nemohla se dočkat, až zase přijde, nic to nebránilo mému vydatnému spánku, který jsem protáhla až do devíti. Když v deset přišla Dorotka, ještě jsem seděla u snídaně. Mamka jí taky trochu dala, takže jsme nakonec posnídaly společně. U nás byla do půl dvanácté, pak šla na oběd a já díky vidině vlastního jídla její odchod zvládla úplně s přehledem. V poledne byla zpátky, a protože se u nás smažily palačinky, dala si s námi. Mamka si naivně myslela, že když uvidím Dorotku jíst palačinky s marmeládou, dám si taky, ale já ofrňovala a vyžadovala palačinky s nutelou, která ale došla, takže nakonec jedla jen Dorotka. Odpoledne ji pak její mamka zavolala, protože šli na návštěvu k Nouzům a já tu dobu na protest a projev smutku proseděla v obýváku a trucovala. Naštěstí ji to tam nebavilo, do pěti minut byla zpátky a až do půl sedmé zůstala u nás. Skvěle jsme se doplňovaly a hrály různé hry, i když některé z nich jsem úplně nechápala, jako třeba vybíjenou nebo schovku s tím, že mě může Dorotka zapykat. Taky jsme začaly trénovat cirkusové vystoupení a obě zároveň se houpaly na jedné houpačce. Nejdřív jsme seděly vedle sebe, pak už jsem ale seděla jen já a Dorotka stála čelem ke mně a ve stoje nás rozhoupávala. S odchodem na trampolínu už jsme byly obě opatrné a pro jistotu se zeptaly, jestli tam můžeme. Tam jsme pak skákaly a hrály hru podle Dorotky. Přemíra aktivit a radost z kamarádky způsobila, že jsem nestihla zavčasu vyrazit na záchod a počůrala se. Kdyby mamka nebyla špion a nevšimla si toho, že si převlékám tepláky, nikdo by o tom býval nevěděl (tedy jen do doby, než by šel někdo na záchod a po louži před záchodem uklouznul). K večeru pak přišla Dorotčina mamka s babičkou a přinesly ozdobené perníčky. S chutí jsem se pustila do jednoho, pak do druhého, a když jsem se vrhala po třetím, už mě mamka varovala, že jestli se nacpu perníčkama a nebudu večeřet, zítra budu bez dobrot - pro jistotu (aby se vlk nažral a koza zůstala celá) jsem k večeři dostala jen půl chleba, ale naše jsem převezla, snědla jsem ji poměrně rychle, řekla si o druhou půlku a pak ještě o celý krajíc. Dorotka sice projevila přání, že by u nás chtěla spát, ale její mamce by se prý po ní stýskalo, takže jsme měly smůlu a šla spát zase sama.
01. 08. 2013 Dneska přišla Dorotka až po obědě, protože dopoledne jela vyprovodit svou mamku na vlak. Lépe řečeno po obědě jejím, my opět ještě obědvali. Dojedla jsem s velkými problémy, protože už jsem byla celá nedočkavá na to, jak si budeme hrát, a abych se vůbec najedla, musela sedět Dorotka vedle mě. Krom toho mě musela Dorotka dokonce i učesat a od ní jsem, na rozdíl od mamčina česání, ani nekníkla. Odpoledne mamka odjela do města, ale nám to vůbec nevadilo, protože ji akorát nahradila teta Boženka, a zatímco byla mamka pryč, my se průběžně ráchali s taťkou a tetou v bazénu. Jediné, co nám mamka nepatrně vytkla, byla poněkud velká spotřeba toaletního papíru, za necelý den jsme totiž zvládly s Dorotkou odrolovat celou roličku.
02. 08. 2013 Brzo ráno začala mamka péct mé oblíbené makové rohlíčky a během dopoledne jsme vyrazili do Prahy na oslavu. Jen mi nešlo moc do hlavy, že neslavil žádný z mých kamarádů, ale dům - rovnou stovku! Podstatné pro mě ale bylo to, že tam byla spousta dětí, se kterými jsem si mohla hrát. Zpočátku jsem byla trochu stydlivá, a když se všechny děti svlékly, aby mohly podbíhat pod sprchou, já se v parnu radši vařila v šatech. Netrvalo ale dlouho, a když jsem viděla, že už je svlečená i Terezka a osvěžuje se pod sprchou, odhodila jsem svršky i já. Nakonec jsem se tak rozblbla s Adélkou, dcerkou majitelky domu, že měla mamka obavy o mé zdraví. Krom podbíhání pod sprchou jsme totiž naskládaly pod skluzavku hromadu polštářů a do nich jsme ze skluzavky skákaly. Zůstali jsme tam až do šesti, rovnou odtamtud jsme pak jeli na nákup - tam jsem původně nechtěla a radši bych byla s dětma nebo jela za Dorotkou, ale když mamka zmínila, že mi chtěla koupit bonbónky hroznového cukru, hned jsem obrátila. Nejdřív jsem chtěla vozit v košíku, tak mě tam taťka vysadil, jenže když jsem uviděla Terezku v autíčku, chtěla jsem do něj samozřejmě taky, jenže jsme se tam obě nevešly, takže jsem v podstatě svým zadkem Terezku vyšoupla. Tu pak taťka posadil do svého vozíku na mé původní místo a překvapivě bez problémů se tam nechala vozit. Doma nám mamka napustila vanu, abychom se před odjezdem ještě vykoupaly a já se mimořádně chtěla koupat dlouho a nevylezla jsem hned s Terezkou. Převlékly jsme se do pyžama, navečeřely, taťka ještě něco dozařídil a krátce po deváté jsme konečně vyrazili zpátky na chalupu. Taťka měl hlad, tak zastavil u Donalda, a byť jsem byla po večeři (a docela vydatné, už na nákupu jsem se začala ládovat rohlíkama a i s večeří jsem snědla 3 kousky), začala jsem tvrdit, že mám hlad taky. Nakonec jsem ještě snědla 4 nugety a kus mamčiny zmrzliny a až pak jsem konečně spokojená a s plným žaludkem usnula. Probrala jsem se jen při přenášení do postele, ale v posteli jsem zase hned zabrala.
03. 08. 2013 Dopoledne, když jsme se šli s dědou podívat na pipinky, se mi podařil husarský kousek - chytit bílou pipinku, ta přidřepla a nechala se pohladit! Odpoledne jsem se pak konečně dočkala opožděné oslavy narozenin. Ne, že bych se jí nějak zvlášť dožadovala, ale bylo to příjemné zpestření jinak fádních dnů. Naprosto nadšená jsem byla z dortu Barbie, a to tak, že jsem si ostatních dárků ani nevšimla. Až když se mamka chtěla podívat do jedné z tašek, mrkla jsem se do ní taky - lego s hradem a princeznou jsem nejdřív úplně přešla, zato jsem si okamžitě všimla čokoládek a bonbónků, co ležely pod legem. Spoustu času jsme všichni trávili v bazénu a se mnou a Dorotkou ještě řádil Vikča, syn mamčina bratrance, který zapadl věkově přesně mezi mě a Dorotku. Jenže my s Dorotkou pak odešly za tetou Boženkou, a když se mamka pídila po tom, kde jsme tak dlouho, Vikča jí řekl, že jsme mu zakázaly jít s námi. Až když nás šla mamka i s Vikčou vyzvednout (mimochodem tou dobou jsem ještě nerozbalila všechny dárky), dozvěděla se, že jsme k tetě Božence přišly celé od trávy, kterou po nich házel Vikča v době, kdy jsme byly ještě mokré z bazénu, takže se na nás řádně nalepila, vypadaly jsme jak vodnice a z toho důvodu jsme před ním utekly. U tety Boženky jsme pak obě musely okamžitě pod sprchu. Ani jsme ale nedošli zpátky k nám a už jsme byli všichni zase kamarádi. Teprve tehdy, a to už bylo možná k půl šesté, jsem se dostala ke zbytku dárků - jedné hře a čtyřem mašinkám z Mašinkova. Všechno jsem ale odložila stranou a dál si všímala Dorotky a Vikči. Mašinek i lega jsem si užila až večer, když všichni odjeli a odešla i Dorotka. Večer těsně před spaním mě chytil průjem jak řemen a na záchod jsem během 20 minut letěla třikrát a pak jsem vybíhala ještě jednou z postele.
04. 08. 2013 Vzhledem k Dorotčině přítomnosti jsem si tentokrát dědy s babičkou takřka nevšímala. Prakticky celý den jsme si spolu zase hrály, dědovi a babičce jsem šla zamávat spíš z donucení, aby se neřeklo, a fofrem jsem zase letěla na houpačku za Dorotkou. Naše hry utnula v šest odpoledne až černající se obloha. Ostatně už ve čtvrt na sedm domů, když jsme se schovali domů, nešel proud a venku začal vichr. Ještě jsem postřehla, že spadl strejdův strom na náš sklípek, z čehož musela mít největší radost mamka, ta pořád do taťky hučela, že už by ho chtěla zastřešit, aby ho mohla používat. Krátce na to přišla i bouřka, teď už ale rozhodně nevyvádím, jako vloni, takže jsem ji dvakrát moc neřešila. Když se mě mamka ptala, co chci večeřet, řekla jsem si o chleba s rajčátkama, za chvíli už jsem ale začala polehávat a řekla, že jídlo nechci a chci jít spinkat. Ve třičtvrtě na sedm už byl důvod jasný - zvedl se mi kufr a vyhodila jsem obsah žaludku. Hned poté jsem ale vypadala OK, jen jsem si chtěla jít lehnout, tak se mnou šla mamka do postele. Díky nefunkční elektřině a všudepřítomné tmě mi nemohla přečíst pohádku, ale duchapřítomně si pro jistotu lehla ke mně. Nakonec se ukázalo, že to bylo jedině dobře, za pár minut jsem se začala kroutit, kňourat a blinkala jsem znovu. To mamku zneklidnilo, a aby mě měla pod kontrolou, přesunuly jsme dočasně mé spaní do obýváku. Dostala jsem na cucání kostku ledu a mamka mě se snažila udržet v polosedu čtením pohádek. Přečetla mi dvě a půl knížky, pak už jsem ale usnula. Vydržela jsem celých 40 minut od posledního zvracení, pak jsem se znovu vzbudila a začala dávit, dál už to šlo zhruba po 20 minutách, ale to už začali rodiče po tmě balit věci a před desátou jsme vyrazili do Prahy do nemocnice, protože bylo zřejmé, že tohle zase nezastavím. Díky bouřce byly ale všude po cestě popadané stromy a poslední město před nájezdem na dálnici bylo neprůjezdné, takže jsme se museli vracet a cesta, která obvykle trvá 45 minut, trvala skoro hodinu a půl. V autě jsem dávila každých deset minut, až na poslední zhruba půl hodinu se to zklidnilo. Do Motola jsme přijeli až ve čtvrt na dvanáct, dostala jsem brčko do ruky (oficiálně mu ale říkali kapačka) a já při tom ani nebrekla. Ono to vlastně ani tak nebylo plánované, já brečet chtěla, jenže než jsem se stačila rozbrečet, už mi Paňsestřička řekla „No vidíš, ani‘s neplakala a už je to hotový, teď už to nebolí, jen trochu tlačí, viď?“ a tím mi vzala vítr z plachet.
05. 08. 2013 Ve čtvrt na jednu ráno jsem byla konečně na lůžku, spát jsem ale nemohla, protože jsem měla děsnou žízeň, ale pít jsem ještě aspoň hodinu nesměla. Nakonec jsem usnula a vzbudila se až před půl čtvrtou, to už mi mamka mohla začít dávat po lžičkách vodu. Nejdřív jednu, po pěti minutách další a dál to mamka navyšovala až do čtyř, kdy jsem znovu usnula a vydrželo mi to až do půl sedmé. To jsem se mohla nejdřív napít trochu, pak už víc a pak bych bývala mohla pít, co hrdlo ráčilo, ale jak jsem dostala napít brčkem přes ruku, už jsem zas takovou žízeň neměla. Pozitivní ale bylo, že se mi udělalo podstatně líp a mohly jsme jít domů. Jen co jsem dorazila domů, vydala jsem se do pokojíčku a řekla, že jdu spinkat. Mamka se bála, aby mi zase nebylo špatně, tak mi udělala postel na gauči v obýváku a pustila mi pohádky. U těch jsem vydržela polehávat celý den až do večera. Jen po obědě (mimochodem pěkný hnus, mamka nám uvařila mrkev s rýží, takže jsem toho snědla fakt minimum) jsem pohádky přerušila na dvě a půl hodiny, kdy jsem spala. Z jídla mi mamka nabízela jen banány, suché rohlíky, piškoty a již zmiňovanou rýži s mrkví, takže jsem celý den prakticky nejedla a pití jsem taky moc nedala, hlavně proto, že mi nabízela jen lehce oslazený černý čaj a minerálku, která mi ani trochu nechutnala. Do postele jsem večer odešla sama od sebe už před sedmou.
06. 08. 2013 V pět ráno jsem se zjevila v ložnici s tím, že potřebuju kakat. Když to ze mě všechno vytryskalo, mamka ocenila, že jsem se dovedla vzbudit, dojít do ložnice, probudit ji, dojít na záchod, svléct se, vylézt na prkýnko a celou tu dobu ten průjem držet na uzdě. Potom jsem ještě zalezla do postele a spala do třičtvrtě na sedm. Následující hodinu jsem strávila víc na záchodě, než kdekoli jinde, běžela jsem tam nejmíň šestkrát. Před osmou už jsme byli na kontrole u Paňdoktorky, a i když měla mamka z cesty upřímné obavy, já i střeva jsme to zvládli v pohodě. Paňdoktorka řekla, že jsem lehce dehydratovaná, ale jinak vypadám dobře, jen musím hodně pít a nadále jíst dietně. No, jestli tím myslela jídlo jako včera, mohla říct rovnou, že mám být o hladu. Po návratu domů mi mamka pro jistotu, abych opravdu pila, nevařila jen lehce oslazený černý čaj a vykašlala se na minerálky, ale uvařila mi můj oblíbený sladký černý čaj s citronem, takže jsem dle jejího předpokladu začala pořádně pít a aby neřekla, dokonce jsem i jedla o něco málo líp než včera, ale stejně to byla bída - banánové období mám za sebou, piškoty mi dvakrát moc nejedou a suché rohlíky se mi poměrně brzo zajedly. Nicméně nám Paňdoktorka povolila odjezd na chalupu s tím, že je vlastně jedno, jestli budu polehávat v posteli v Praze nebo na chalupě, takže byl plánovaný odjezd už dopoledne. Pak se ale ozvala babička, že k nám jede do Prahy, a ať na ni počkáme. Vytěžila jsem z toho nejen já, protože mi babička přivezla dárky k narozeninám (přičemž jeden je na pár dní jen na koukání - nafukovací skútr do bazénu, ale z druhého jsem měla upřímnou a nefalšovanou radost - nebesky modré šaty na zavazování za krkem), ale i mamka, která si mohla odpoledne v klidu lehnout a odpočívat (zřejmě to ode mě a Terezky chytila taky a nebylo jí moc valně), zatímco mně se věnovala babička. Na chalupu jsme nakonec odjížděli až někdy ke čtvrté hodině a tou dobou už začal skuhrat i taťka. Krátce po našem příjezdu se na nás přišla podívat teta Boženka s Dorotkou, ale taťka je zavčasu viděl a šel za nimi, abych je neviděla já. Řekl, že bychom se s Dorotkou radši ještě dnes a možná ani zítra vidět neměly, aby něco nechytila (i když faktem je, že kdyby to chytit měla, tak už by se to stalo).
07. 08. 2013 Ráno jsem vydržela ležet v posteli a hrát si tam až do čtvrt na devět. Celé dopoledne jsme byly s mamkou schované doma, až po obědě jsem dvakrát vylezla aspoň na chviličku ven. Mamka mě, stejně jako včera, pořád nutila hodně pít. Po dvou dnech obědu ve formě rýže s mrkví jsme dnes měli oběd sváteční - suché brambory. Jedli jsme je všichni a je nutné říct, že jsme k dnešnímu obědu snědli tolik brambor, kolik jindy nesníme ani za čtyři dny. A jak jsme si všichni mlaskali a mohli se po nich utlouct! Pak jsem si vzala na hraní Barbienku, co jsem vytáhla z dortu, chvíli jsem si s ní hrála a pak se zeptala mamky „Že není čuně, viď?“. „To víš, že není. Proč by měla být?“ „Protože to řikal ten kluk, co tady byl s tou tetou Olinkou, že to je čuně, že byla v tom dortu.“ Někdy po čtvrté odpoledne se k nám přišla vykoupat Dorotka. Mamka sice zatáhla závěsy, abych ji neviděla a nechtěla jít do bazénu za ní, ale stejně se mi ji podařilo zahlédnout a pochopitelně jsem hned vyrazila za ní ven. Nechala jsem si vysvětlit, že do bazénu nemůžu, a že jestli chci ven, musíme se s Dorotkou držet ve stínu. Kolem půl šesté musela jít Dorotka domů, protože k nim přijela návštěva a já zase ztropila šílenou scénu. Asi o půl sedmé se ale vrátila a ještě na hodinu mohla být u nás. Večer při Mašinkově jsem se podívala na mamku a řekla - „Všimla sis, že to bylo bez kňourání, když Dorotka odešla? Jen jsem jí řekla ahoj, ahoj, ahoj.“. K večeři jsem dostala talíř polívky a rohlík se šunkou, takže jsem po slavnostním obědě byla na vrcholu blaha.
08. 08. 2013 Ve třičtvrtě na devět jsem dostala povolení jít za Dorotkou, jen jsem dostala od taťky náležité poučení. „A tetě řekneš, že ještě držíš dietu. Co jí řekneš?“ „Že držim pietu.“ Dorotku jsem přivedla k nám a hrály jsme si zase na koníky, jenže bylo vedro a ona se chtěla jít koupat, takže si musela dojít domů pro plavky. „Jdeš se mnou pro plavky?“ „Jdu, ale neutíkej.“ Dorotka, jako správný kůň, mi odfrkla „Já neutíkám, já jdu klusem.“. V poledne, když šla domů na oběd, jsem zase kvičela, a protože jsem nechtěla přestat, taťka mě vyhodil ven za dveře s tím, že se mám vrátit, až budu klidná. Tomu tedy vydatně napomohl strejda Mirek, zrovna šel okolo a spustil na mě, že nemá rád ukvičený holčičky, a jestli budu takhle ječet, tak mě přiváže dozadu k beranům. Zmlkla jsem takřka okamžitě a fofrem jsem zapadla domů. Jen strejda pak říkal, že má asi průser u našich, protože mi vynadal.
09. 08. 2013 Dneska měla mamka (vlastně by byla bývala měla) od noci, strávené v nemocnici, první příležitost se konečně dospat - s Terezkou totiž vstal v šest taťka. V sedm jsem se vzbudila já a odešla na záchod, ale hned jsem se vrátila zpátky a ještě si hrála v posteli. Potom jsem sice vstala znovu a odešla do obýváku, ale ve třičtvrtě na osm jsem byla zpátky v ložnici s fňukáním, že chci za Dorotkou a taťka mě nepustil. No, a když jsem konečně odešla, začal před ložnicí strejda Lanc odvážet na kolečku strom, co k nám spadl při nedělní bouřce. K Dorotce jsem byla puštěna až ve třičtvrtě na devět. K obědu nám zbyla ještě trocha včerejšího rizota, jenže v tom jsem se jen porýpala, vyjedla hrášek a maso, pak jsem tvrdila, že mi nechutná paprika, a když ji mamka všechnu odstranila, řekla jsem, že mi nechutná ani mrkev. To už se o ni pokoušely mrákoty. Trochu jsem toho ještě snědla a pak se dojedla troškou francouzských brambor. Patrně to bylo důvodem, proč jsem pak letěla třikrát po sobě na záchod a znovu se u mě objevil lehký průjem. Nebylo to ale až tak špatné, na jeho zastavení jsem dostala černý kousací bonbónek (mamka mu říkala černé uhlí). Po obědě jsem vyrazila pro Dorotku přesně ve chvíli, kdy šla ona k nám, takže jsme se sešly před naším barákem. Někdy před šestou si ale začala stěžovat, že ji bolí bříško a šla radši domů. Nakonec to vypadalo, že měla asi jen větry po vlahém štrúdlu, co u nás snědla, a to na něj měla zálusk, sotva ho mamka vytáhla z trouby. Pak ještě upekla jedno vánoční cukroví, protože ač je polovina prázdnin, skoro celá vesnice večer slavila vánoce okolo ozdobeného smrku, co porazil strejdovi Lancovi nedělní vichr. Smůla pro mě byly střevní potíže z posledních dní, takže z celých večerních vánoc jsem prakticky nic neměla, a to byly na stole miniřízečky, chlebíčky, jednohubky, cukroví a spousta dalších dobrot. Strejdovi Mirkovi se ale musí nechat, že na nás holky myslel a pro každou z nás (tedy mě, Terezku a Dorotku) připravil vánoční dáreček. A teta Jarka si zase všimla slzy v oku a sliny v koutku, když jsem smutně koukala na cukroví a trochu toho svého mi dala domů na lepší časy. Domů jsme šly s mamkou až v devět, přestože jsem už od půl deváté polehávala na mamce a ani se moc nenechala vyhecovat Dorotkou k blbnutí, jen domů jsem ještě nechtěla. Pak jsem ale usnula, sotva jsem zapadla do pelechu.
10. 08. 2013 Ráno jsem vstala už v sedm a hned jsem sondovala, jestli můžu za Dorotkou. Patrně vidina cukroví, které mi včera dala teta Jarka s sebou domů, způsobila, že dostala střeva rozum a ráno jsem ze sebe zase vytlačila pevnou a celistvou hmotu a nečůrala jsem zadkem. Než jsem se k němu ale dostala, přišel oběd v podobě nedietních špaget a po jídle se situace vrátila do zajetých kolejí, takže jsem zase několikrát běžela na záchod. Ještě před jídlem ale došlo k velké bitvě mezi mnou a našima. Začalo to fňukáním kvůli odchodu Dorotky, pak jsem zase nutně potřebovala, aby mi někdo donesl boty, protože jsem nechtěla jít bosa přes zahradu (byť jsem venku bosa chodila celé dopoledne), až jsem se dostala zase do stavu, který jsem nebyla schopna ovládnout a zastavit. To už vzal situaci do vlastních rukou taťka, chopil se hadice a řádně mě zkropil. To bylo tedy jeho podání, teta Mirka to viděla taky a nazvala to jako skotské střiky. Prostě mě kropil celou dobu, co jsem vřeštěla a vztekala se a to trvalo pěkně dlouho, ta studená voda mi pranic neřekla. I když - možná jo, s mamkou jsme pak ještě měly rozmluvu a docela jasně mi dala najevo, že takhle už to dál nepůjde a prostě začnu poslouchat a nebude se skákat tak, jak budu pískat já. Že se budeme s Terezkou střídat - jednou budu mít něco první já a podruhé Terezka. Že nebudu brát Terezce hračky. A hlavně, že když se mi něco řekne, bude to platit. Až na drobný problém se svačinou, kdy jsem se snažila vynutit si něco jiného, než mi bylo nabízeno (ale nic jiného jsem prostě kvůli průjmu nemohla) jsem až do večera šlapala jak hodinky. Když odcházela Dorotka, rozloučila jsem se s ní, odešla domů a ani nebrečela, ani nebouchala na gauči, když mi mamka řekla, že se mám vykoupat, sice jsem řekla, že nechci, ale když to zopakovala, šla jsem do vany, svlékla jsem se, oblečení uklidila, vykoupala se, mamka mě jen vyndala z vany, já se zabalila do osušky, došla do obýváku a převlékla se. Jediné, co zůstalo ve hvězdách je, jak dlouho mi tohle vydrží.
11. 08. 2013 Krátce po půlnoci jsem se opět šla stěhovat k našim do postele. Tentokrát se ale mamka probudila, až když mi uvolňoval místo taťka. Zajímavé ovšem je, že v průběhu noci jsem se, aniž bych o tom věděla, ocitla zase zpátky ve své posteli - a to jsem si dávala fakt pozor, abych nikoho neutiskovala! Ráno pak měla mamka klid, protože jsem vyspávala až do čtvrt na devět, takže měla jistotu, že nebudu nikterak dlouho můrovat, že chci za Dorotkou. Jinak jsem ale dopoledne zjistila, že rozhovor našich je v podstatě pořád jen „o hovně“. Konkrétně o tom mém, dnes třeba zase řešili, že bylo ráno opět pěkné a pevné. Hmmm, jak málo stačí ke štěstí… Pak jsem si zase došla pro Dorotku a hrály jsme si na koně. Když nás to omrzelo (světe, div se!), nalákaly jsme Terezku zase nahoru na skluzavku a jako včera jsme využívaly statické elektřiny, vybíhaly nahoru a tam se jí vždycky dotkly a daly jí ránu. Když to viděla mamka, zase nám to zatrhla a taťka se děsně divil, co nám to zakazuje. Po jejím objasnění z něj vypadlo „Jo tak proto vy jste tu Terezku najednou tak lákaly, aby si s váma šla hrát na elektriku!“. Dorotčina přítomnost pro mě měla jednoznačně jen přínosy, krom toho, že jsem si měla s kým hrát, mě naučila, jak se pořádně houpat a jak si utáhnout culík - oboje jsem začala dělat právě dnes. Celý den probíhal v poklidu (po včerejší sprše), až k večeru jsem začala fňukat, protože jsem chtěla jít na houpačku a Dorotka mě předběhla, vlezla na ni těsně přede mnou a pak mě tam nechtěla pustit, ani když jsem ji několik minut v kuse prosila. Pořád tvrdila, že už bude střídání, ale přitom se pořád rozhoupávala víc a víc, až nakonec musela zakročit mamka (a to bylo co říct, protože nás všechny spory nechala řešit jen mezi sebou a nezasahovala do toho, aby mi zbytečně neprošlapovala cestičku) a říct Dorotce, že když slíbila střídání, tak by mě tam měla pustit.
12. 08. 2013 Protože jsem ráno vstala v sedm, mamka očekávala ranní příval kníkání, že chci za Dorotkou, ale já se nasnídala a šla ven. Nejdřív jsem se houpala, pak skákala na trampolíně, pak se zase houpala, pak jsem si přišla pro jablíčko a na Dorotku jsem si nevzpomněla až do půl desáté. Tedy vzpomněla, ale nedožadovala jsem se odchodu za ní a trpělivě jsem vyčkávala, dokud sama nepřišla. Hru na elektriku s Terezkou nám mamka zatrhla dřív, než jsme ji stihly začít hrát. Přes oběd naši domluvili, že zítra pojedeme za babičkou na chatičku, protože odjíždí Dorotka, tak abych netrpěla až tak velkou ztrátou. Po obědě se zase všechno stočilo na záchodové hovory. Tam jsem totiž byla od oběda přesně sedmkrát, ale pozitivní bylo, že to, co ze mě padalo, bylo pořád aspoň trochu kompaktní. Jednou jsem dostala záchvat smíchu, když jsem tvrdila mamce, že jsem vykakaná, a když mě přišla otřít, vypadnul ze mě ještě jeden bobík, o kterém mamka řekla, že to asi byl vítací bobajs a šel ji přivítat. Po půl druhé jsem si šla pro Dorotku, ale ta zrovna odjížděla pryč, tak jsem se vrátila domů. V následující hodině jsem asi třikrát škemrala o to, aby se se mnou šel někdo podívat, jestli už se nevrátila. Když přijeli zpátky, pochopitelně šla hned k nám. Šly jsme se vykoupat do bazénu, ale moc z toho nebylo. Já si jen ponořila nohy a Dorotka tam sice vlezla celá, ale na krk si jí sedla včela, a když začala máchat vlasama, dostala žihadlo. Mamka jí to šla hned namazat, ale musely jsme vylézt ven, což nakonec nebylo od věci, žádné extra vedro stejně nebylo. Spolu jsme byly až do čtvrt na osm a Dorotka mi ještě na památku namalovala princeznu Celestii a pár dalších koníků My Little Pony. Doma jsem pak lehla na gauč a neměla jsem daleko k slzám. Na ty naštěstí nedošlo, protože naši rozptýlili mou pozornost a přesměrovali myšlenky na zítřek a prababičku.
13. 08. 2013 Těžko říct, jestli to bylo nedočkavostí a těšením se na babičku, každopádně jsem se už ve čtvrt na sedm ptala mamky, jestli už budeme vstávat. Vstaly jsme až o něco dýl, ale odjezd stejně tak rychlý nebyl. Nejdřív jsme se nasnídaly my, pak vstal teprve taťka, pak se ještě nasnídal on a až potom jsme mohli konečně vyrazit na cestu s mezipřistáním v Praze. V Praze jsem byla celá netrpělivá, až konečně vyrazíme, a na chatičce jsem se okamžitě nalepila na babičku. Naši pak přišli s nápadem na procházku, tak jsem šla s nima, jenže taťka se zakecal s jednou tetou, Terezka nabrala kurz zpátky domů a já projevila přání jít zpátky za babičkou. Mamka řekla, že sama jít nemůžu, protože bych mohla někde uklouznout nebo zakopnout a skutálet se do řeky, ale nakonec jsme do chatičky došly všechny tři. Vrátily jsme se tak akorát, protože jsem začala potřebovat kakat. Mamka mě vysadila na kadiboudu (čili suchý záchod), já se zplna hrdla nadechla, abych mohla pořádně zatlačit a jak jsem nasála, vyletělo ze mě „Ble. To je ale smrad. Bleeeee!“. Pak chtěla jít mamka zpátky za taťkou, který mimochodem pořád povídal s tetou, ale já si chtěla užívat babičky a chtěla jsem zůstat s ní, takže šla mamka s Terezkou sama. Jenže časem se mi to rozleželo v hlavě a rozhodla jsem se jít za nima. Babičce jsem jen řekla, že jdu za maminkou, ta se mě zeptala, jestli vím, kde je, a když jsem řekla, že jo, nechala mě jít. Až po chvíli jí to začalo vrtat hlavou, ale to jsem byla v nedohlednu já i naši. Já si totiž myslela, že jsou naši pořád u tety Heleny, tak jsem tam utíkala a volala na mamku. Doběhla jsem až k potůčku těsně před tetu, pořád jsem volala maminku a už jsem začala brečet. Naštěstí si mě teta všimla a hned šla za mnou. Strach a stydlivost šly stranou a na otázku, co tam sama dělám, jsem hned odpověděla, že hledám maminku. Teta nelenila a řekla, že spolu mamku najdeme, vzala mě za ruku a ušly jsme docela velký flák cesty, než teta mohla konečně říct „No vidíš, já jsem ti říkala, že je najdeme.“. Taťka se ke mně sice sehnul, ale jeho jsem zcela okatě ignorovala a letěla k mamce do náručí. Cestou jsem pochopitelně dostala kázání, že nemůžu chodit venku takhle sama, obzvlášť ne kolem řeky, a naši spěchali domů, protože nevěděli, jestli o mém odchodu babička opravdu ví nebo jsem jí nic neřekla, a jestli nezačala běhat kolem chaty a hledat mě. Ta mě pochopitelně hledala, ale jeden strejda jí řekl, že se mě ujala teta Helena a šla se mnou za našima, takže na nás babička čekala doma. Až večer přišla mamka na to, že jsem někde cestou ztratila flašku s pitím, takže mi k posteli musela dát hrneček.
14. 08. 2013 Dopoledne přišli naši s nápadem vyrazit na Křivoklát na hřiště. Já ale jít nechtěla a žadonila jsem o to, abych mohla zůstat doma s babičkou. Až když naši řekli, že tentokrát bych je nenašla ani s pomocí tety Heleny, a že babička na mě nebude mít čas, protože vaří, změnila jsem názor a šla s nima. Sice jsem cestou brblala, že nechci chodit po svých, a že mě bolí nožičky, ale nakonec jsem té cesty nelitovala. Na jejím konci bylo totiž rozlehlé hřiště s různými houpačkami, skluzavkami a prolézačkami. Odpoledne, když se vzbudila Terezka, jsme pro změnu vyrazili všichni na houby, já si samozřejmě ze všech nejvíc užívala babičky. Jak jsem tam zbrkle lítala, podařilo se mi zakopnout, upadnout a začala jsem plakat. Hned mi bylo předhozeno, že Terezka taky několikrát spadla a ani necekla, ta mě ještě navíc hned začala pucovat od bordelu a jehličí, které jsem měla zabodané na zadku. V době mého družného hovoru s babičkou mi zavolal děda z Hradce, mamka mi předala telefon, ale já mu jen řekla „Ahoj dědo.“ a než mi stihnul říct první kloudnou větu, vrazila jsem telefon zpátky mamce se slovy „Na, já ho nechci.“ a mastila jsem to za babičkou. Domů jsme se vrátili v šest, takže jsme si s Terezkou ještě pohrály a šly se navečeřet. Mně naši pustili Mašinkov, ale protože byl notebook vybitý, uprostřed pohádky se vypnul, já to nijak zvlášť neřešila, zvedla se a nechala se odvést do postele.
15. 08. 2013 Vzbudila jsem se ještě za tmy, ale hned jsem hlásila, že už chci za babičkou dolů. Ani mi nebylo třeba nijak zvlášť dlouho vysvětlovat, že je ještě brzo a já znovu usnula a spala ještě do čtvrt na sedm. Dopoledne jsme šli procházkou zase na Křivoklát, stejně jako včera jsem nejdřív nechtěla jít, ale nakonec jsem s nima přeci jenom šla. Zase jsme skončili na hřišti, tentokrát ale na jiném, a zase jsem nechtěla jít po svých a kus cesty jsem se nechala nést. Odpoledne jsme si udělali jen kratší výlet podél Berounky, stejný jako předevčírem, a cestou jsme našli to moje ztracené pitíčko.
16. 08. 2013 Dopoledne jsme šli s dědou za jedním strejdou, byl to tedy taky pořádný flák cesty, a jako perlička na konec nebyl strejda doma. Děda ale nelenil a cestou jednomu jinému strejdovi vlezl na smrk, aby mu osekal větve stromu. Ten byl tak nadšený, že dědovi nesl lahev vína a nějaké dobroty pro mě a Terezku, jenže naše divná nealkoholická rodina víno odmítla, takže jsem na tom vydělala nejvíc já s Terezkou a dostaly jsme bonbónky. Pochopitelně jsme se o ně podělili všichni (vlastně kromě Terezky, té je mamka nedala a místo nich jí dala müsli tyčinku). Doma jsme se jen najedli, mamka sbalila kufr, a když už odvážel děda naše věci na lodičce k autu, já začala dělat scény, že nikam nepojedu, a že chci být s babičkou. Nic moc nepomohly sliby, že za námi přijede děda s babičkou na chalupu, a abych se vůbec rozešla, musela nás jít babička vyprovodit až k autu. Cestou jsme se ještě na necelé tři hodiny zastavili doma, taťka si něco zařídil, mamka otrhala broskve a já si po pár dnech odskočila na normální záchod, takže mamka s úlevou zjistila, že mám snad konečně pevné bobky (čímž si doteď nebyla jistá, protože jsem šla každý den kakat třikrát až pětkrát za sebou a na tom suchém záchodě se poměrně špatně zjišťuje, jestli to byl bobek nebo ne). Na chalupu jsme odjeli až někdy po šesté, já si cestou schrupla a asi půl hodiny po nás přijeli děda s babičkou a byli ohromně překvapení, že už Terezka spinká.
17. 08. 2013 Celý den mamka doma vařila, pekla a zpracovávala broskve, co jsme přivezli z Prahy, děda s taťkou dělali hromosvod, takže nás s Terezkou měla celý den na krku babička. Já s ní chtěla hrát stejné hry jako s Dorotkou, hlavně ty koníkové, ale babička mi do toho pořád cpala Sněhurku, tak jsme udělaly kompromis - babička byla čarodějnice a já kůň, který na sobě veze Sněhurku a čarodějnice ji chce ukrást. Odpoledne jsem dostala chuť na skleničku mlíka a mamka mi ji po dlouhých skoro dvou týdnech dopřála a říkala tomu test bobků. Večer po mně mamka chtěla, abych si zvenku sklidila hračky, ale já nejdřív narovinu řekla, že nechci, pak jsem tvrdila, že to neumím a nakonec jsem vyžebrala u babičky, aby mi pomohla. Uklidila jsem nakonec jen proto, že mi mamka řekla, že jestli to nesklidím, nebudu moct zůstat večer venku, až přijdou na návštěvu teta Jarka a spol a strejda a teta Lancovi. Venku jsem mimořádně byla až do čtvrt na deset, pak už jsem si ale sama řekla o odchod do postele, jen jsem tam chtěla odvést od babičky. Mamka se mnou šla tedy domů, počkala, až se převleču, v obýváku mi přečetla pohádku (abychom nesvítily v ložnici, kde spala Terezka) a zmobilizovala babičku. Přestože mi mamka řekla, že mě babička jen odvede do postele a zase půjde, i z ní se mi podařilo před usnutím vydolovat jednu pohádku.

50. měsíc

18. 08. 2013 Po včerejšku jsem ráno vyspávala až do půl desáté, po deváté mě přišla mamka zkontrolovat, jestli jsem vůbec ještě v pořádku. Dopoledne se mamka patlala s obědem, pečením koláčů a zbytkem broskví, ale dnes už měli taťka s dědou volno, takže všechno hlídání nebylo jen na babičce. Většinu dne jsem strávila s dědou a babičkou u bazénu a v něm. V průběhu odpoledne přijel odněkud strejda Mirek a hned mi hlásil, že nám něco přivezl. Byl to balónek, ale ne ledajaký - tenhle balónek totiž ležel u cesty, a jakmile ho strejda viděl, musel zastavit auto, vystoupit a sebrat ho, aby nám ho přivezl (a teta Jitka si skoro ťukala na hlavu, že kvůli tomu strejda zastavoval). Odpolední odjezd dědy a babičky proběhl nad očekávání dobře. Hned po jejich odjezdu jsme šly s mamkou ještě naposledy do bazénu (mamka tedy dnes zároveň poprvé), dokud ještě spala Terezka. Ostatně už když jsme vylézaly, začalo se zatahovat a podstatně se ochladilo, takže byla minimální šance, že bychom ještě mohly do bazénu vlézt. Mamka se mnou pak byla u skluzavky a já měla záchvaty smíchu, když jsem jí dávala rány, jak to všechno elektrizovalo a mamka se naopak smála mně, jak mi stály zelektrizované vlasy na hlavě. Potom jsme byly taky ještě chvíli vedle u Lanců, kde se mi povedlo oslovit strejdu Mirka „dědo“, a i když on o sobě mluví vždycky jako o dědovi Lancovi, překvapilo ho to natolik, že o sobě najednou začal mluvit jako o Mirkovi. Ovšem večer, ten byl v mém podání na jedničku s hvězdičkou. Stačilo říct, že mám venku sklidit hračky a šla jsem. Pak jsem se sama vykoupala, uklidila hračky z vany, vylezla z ní, osušila se, převlékla do pyžama a šla k večeři. Za to jsem po jídle dostala kousek hořké čokolády. Na závěr jsem si i sama vyčistila zuby a odešla do postele.
19. 08. 2013 Ani dnes jsem se vstáváním nikterak nepospíchala a spala do půl deváté. Oč jsem byla dopoledne protivnější a kvičela, protože si Terezka hrála s ptáčkem, po kterém jsem zatoužila zrovna ve chvíli, kdy jsem ho uviděla v jejích rukou, nebo proto, že pořád lezla na skluzavku po skluzavkové části a posadila se uprostřed, takže jsem neměla šanci se klouzat, o to láskyplnější jsem byla odpoledne, když měla Terezka spát. Řekla jsem, že chci jít taky do ložnice spinkat, ale hned jsem vlezla k Terezce do postýlky a tam jsme si hrály. Nakonec jsem tam ještě donesla všechny koníky a hrály jsme si tam až do půl třetí, kdy mě mamka přiměla k odchodu pod záminkou půjčení ajpedu (ten už jsem neviděla, ani nepamatuju).
21. 08. 2013 Ve čtyři ráno mamku vzbudila Terezka, ta zakrátko usnula, ale mamka už usnout nemohla kvůli mému cucání palce. Třikrát mi ho vytáhla z pusy, a když jsem si ho tam vrazila napočtvrté, tak vstala a zavázala ho obvazem a konečně byl klid. Vstávala jsem standardně v osm, nasnídala se a rovnou po misce čokokoulí a kornflejků si řekla ještě o rohlík s marmeládou. Mamka mi zkusila podstrčit broskvovou, ale já to hned prokoukla. Ani trochu mi nechutnala a vyškemrala jsem si rohlík nový - s mou oblíbenou malinovou marmeládou. Ještě jsme obědvali, když přijela teta Monča s klukama a večer jsem konečně dočkala toho, že si se mnou šel Robin ochotně a sám o sobě hrát. Ovšem jen díky tomu, že mi mamka půjčila ajpeda, já pařila My Little Pony a on mi koukal přes rameno a radil, co mám kde dělat.
22. 08. 2013 Dopoledne jsme nechaly chlapy doma a udělaly jsme si dámskou jízdu v lese. Já teda dvakrát moc nehledala, ale zase jsem každou houbu, kterou našla mamka nebo teta, ovoněla kytkou. Po obědě jsem šla s tetou a mamkou znovu ven a tentokrát se k nám přidal i Robin a mimořádně si se mnou zase hrál a ani k tomu nebylo potřeba mít ajped. Ukázala jsem mu mou oblíbenou hru na elektriku a ta nám vydržela tak dlouho, že Robin v jedné slabé chvíli dokonce řekl, že by odložil odjezd zpátky do Hradce aspoň o hodinu. Chvíli teda tvrdil, že pokaždé, když ode mě dostane ránu, se mu v tom místě udělá červený flíček, takže když jsem vylezla znovu nahoru a šla mu dát další ránu, řekla jsem „Já ti to dočervenám, jo?“. Když už teta Monča balila saky, paky, přidal se k našemu blbnutí i Honza a všichni čtyři jsme se začali honit nejdřív kolem špalku a po chvíli pak po celém bytě. Pravda, bylo tam poněkud nebezpečno, ale my se všichni řehtali jak koně. Večer, zrovna když mě mamka vyndávala z vany, přijela návštěva a usadila se u stolu, takže já se s notebookem musela přesunout na gauč. Nejdřív jsem držkovala, ale nakonec to tak špatné nebylo, když se mi začalo chtít spát, mohla jsem si lehnout a při pohádce usnout.
23. 08. 2013 Ráno jsem přešla k mamce do postele, chvíli jsme jen tak ležely a pospávaly, pak se tulily a nakonec si povídaly, a mně se to líbilo tak, že jsem nadhodila „Já budu spát u tebe v posteli každou noc, jo?“. Mamka se zrovna souhlasně netvářila, ale třeba se to časem zlomí. Po obědě, zrovna když mamka odešla uložit Terezkou do postele, jsem šla za taťkou a řekla mu „Maminka mi slíbila, že když budu hodná, tak dostanu čokoládu. A já budu extra hodná!“. Pravda, nedodala jsem, že mi slíbila, že ji dostanu po obědě a ten jsem nedojedla, takže být to na ní, určitě bych ji nedostala. Ale že jsem si řekla taťkovi, ten mi ji za to „extra hodná“ dal. Po mém a Terezčině večerním koupání zůstala v koupelně taková potopa, že mamka prohlásila, že můžeme být rádi, že nebydlíme v paneláku a nemáme pod sebou sousedy. Než jsem šla do postele, k mamčině velkému překvapení jsem si sama řekla o zavázání palce.
24. 08. 2013 Hned po ránu jsem mamku doslova odvařila. Terezka byla totiž po spaní tak rozcuchaná, že byla jak pankáč a já to hned okomentovala „Ty vypadáš jako malej blbeček, Terezko.“. Odpoledne ve čtyři jsme všichni odjeli na otočku do Prahy. První cesta byla na nákup a já hned hlásila, že budu chodit po svých, za což mi mamka slíbila nějakou odměnu, jestli to tak opravdu bude. Vzala jsem ji za slovo a hned zkraje si vybrala lízátko. Košík tou dobou zel prázdnotou, ale já pochopitelně chtěla, aby už se šlo zaplatit a nic dalšího se nekupovalo. Pochopitelně jsem ale na své vytoužené lízátko musela čekat. Doma pak ještě mamka něco málo udělala, otrhala broskve a vyrazili jsme zpátky na chalupu. Vyrazili jsme docela pozdě a necelých pět minut před příjezdem jsem usnula, při vynášení z auta jsem se ale probrala a uvnitř jsem čučela na telebednu a neměla se k převlékání. To se změnilo, až když mamka telebednu zase vypnula, to jsem se sice převlékla, ale zase jsem si nechtěla jít čistit zuby s tím, že už jsem moc unavená. Už jsem ležela v posteli, když si mamka vzpomněla na vázání palce a narychlo ještě skočila pro gázu.
25. 08. 2013 Převážnou většinu dne jsme všichni strávili doma, protože venku bylo chladno a průběžně poprchávalo. Vlastně mi to ani nevadilo a k mamčině nemalé radosti jsem si docela pěkně a dlouho hrála s Terezkou. Společnými silami jsme ve vaně opět udělaly menší potopu, protože jsme se v ní klouzaly (Terezka je vskutku chápavá a stačilo jí jen jednou ukázat, jak na to) a cákaly po sobě.
26. 08. 2013 Brzo ráno jsem si rozvázala palec a cucala si ho tak hlasitě, že to mamku probralo a už neusnula. Celý den jsme byli zase doma, protože střídavě mrholilo a pršelo. Já zase hodně blbla s Terezkou a dokonce jí postavila „žebřík“ - na opěrku plastové dětské židličky jsem dala měkký pěnový podsedák, a na tuhle stavbu jsem ji chtěla poslat, aby dosáhla na kliku u francouzských dveří. Na poslední chvíli rodiče zasáhli, ale nebýt jich, klidně a ochotně by tam bývala vlezla. Jinak jsme si hrály mírumilovně - s kostkama, na koníka a taky jsme se hodně honily po bytě. Ve vaně po nás pak, jak už si mohla mamka zvyknout, zbyla zase potopa. Tentokrát ale mamka přitvrdila a po našem řádění jsem musela koupelnu vytřít já.
27. 08. 2013 Dopoledne naši zavolali tetě Marušce, jestli s námi nechce jít do lesa a v takhle rozšířeném počtu jsme tam pak i vyrazili. Zrovna úspěšní jsme nebyli, ale jak bychom taky mohli - mamka šla Terezčiným krokem, teta Maruška mým, protože jsem se jí celou dobu držela za ruku, takže jediným plnohodnotným hledačem byl taťka. Ovšem pobyt na čerstvém vzduchu to byl pěkný.
28. 08. 2013 Dopoledne mamka upekla čerstvou várku koláčků a vyrazili jsme za dědou a babičkou do Hradce. Lépe řečeno nás tam taťka odvezl a jel zpátky na chalupu. Na dědu jsem si tedy musela pár hodin počkat, protože byl v práci, ale hned jak přišel, ukázala jsem kamsi do prostoru a hlásila „Já tady mám koníka, ale neboj, von se tady neposere, von ví, že se kaká venku.“. Snažila jsem se ho co nejvíc užít, dokud to šlo a měl zájem. Jen k večeru, když jsem se měla jít koupat, šel zrovna nakrmit a uspat Terezku. Mně se ale ve vaně nechtělo být samotné, tak jsem šla za babičkou s nabídkou, která se neodmítá. „Babi, já se teďka pudu koupat a děda krmí Terezku, tak já na tebe zařvu, abys za mnou přišla, a až dokrmí děda Terezku, tak zařvu na něj, jo?“
29. 08. 2013 Po snídani se mamka domluvila s tetou Lenkou a všichni společně jsme vyrazili na hřiště. Teta vzala pro mě a Lucku kočárek a pro Terezku a Gábinku motorky, ty o ně ale nejevily zájem, tak je strejda zase odnesl domů. Zato my s Luckou se chopily okamžitě každá jednoho kočárku a tlačily jsme je až na hřiště. Když jsme už byli na cestě domů, Lucka si od svojí mamky vyžebrala gumové medvídky a nutno přede mnou smeknout, protože jsem před obědem odolala svodu v podobě bonbonu, který jedla Lucka přede mnou a ani jsem nijak zvlášť dlouho nekňourala, že bych chtěla taky.
30. 08. 2013 Dopoledne mi děda pustil pohádky, a protože mamka do devíti spala a pak připravovala oběd a něco dělala v kuchyni, nechala mě na ni koukat až do půl jedenácté. Po obědě šel děda zkusit uspat Terezku, babička spala a mamka molousala nové koláče, takže já se pekelně nudila. Chvíli jsem si hrála v obýváku a pak přešla do ložnice, kde jsem chvíli blbla před zrcadlem, ale pak jsem si lehla do postele a na poměrně dlouhou dobu - tak hodinu a půl, možná i dvě hodiny - usnula. Po probuzení jsem dopřála řádné probrání i babičce. Nesla jsem si z pokojíčku do obýváku pastelky a papíry, ale pár pastelek mi spadlo a ze mě vypadlo „Kurva!“. Tuším, že tohle probralo i mamku, která si v tu dobu četla a jen tiše zašeptala babičce, ať dělá, že nic neslyší, a že doufá, že tohle nepředvedu zanedlouho ve školce. Pozdě odpoledne vzala mamka mě i s Terezkou na rychlý nákup. Původně s námi měl jít i děda, který mi slíbil zmrzlinu, ale nakonec ho přemohla lenost a šly jsme samy. Mamka se trochu bála, jak s námi dvěma ten nákup odnese domů, ale nejen, že když mamka posazovala Terezku do vozíku, hned jsem hlásila, že já půjdu po svých, ale ani jsem v krámě nekňučela, že nechci chodit. A protože i Terezka celou dobu způsobně seděla ve vozíku, mamka byla spokojená, Terezka dostala sýr Baby Bel a já vytouženého nanuka, takže jsem domů přišla s fousama.
31. 08. 2013 Dopoledne děda vylovil ze sklepa podsedák do auta a já s mamkou jsme nechaly Terezku napospas dědovi a babičce a vyrazily jsme samy dvě do Alberta. Mamka něco málo nakoupila a já za ten její nákup dostala plastového šmoulu, kterého jsem tam pak další hodinu za mamčiny nepatrné pomoci vybarvovala. Pravda, závěr byl parádní (tedy vybarvování šmouláka), ale nákup se neobešel bez potíží. Sotva mamka začala nakupovat, začala jsem kňourat, že potřebuju čůrat. Vysvětlila mi, že jen v rychlosti nakoupí a půjdeme na záchod, tak jsem na chvíli zmlkla a vzápětí přišla s tím, že chci bumbat. Mamka mi pití sice koupila, jenže nevěděla, jak je to s tím mým čůráním, tak mi slíbila pití až po zaplacení. Ale jakmile jsme byly u kasy a já viděla holčičku, která vybarvovala svého šmoulu, na všechno jsem zapomněla a další hodinu nebylo po čůrání ani žízni ani vidu, ani slechu. Akorát, když jsme se vracely zpátky, přijel taťka, po obědě naši zabalili věci a odjeli jsme zase na chalupu. V autě jsem se prospala a kolem čtvrté přijela teta Soňa se strejdou a Domčou a zůstali u nás až do osmi. Když jsme se šli houpat, já naskočila na houpačku a sama se rozhoupala, ale Domča na ni jen vylezl a kňoural, aby ho šel někdo houpat. Neměl nejmenší snahu se zkusit rozhoupat sám a začal kňučet víc a víc, až jsem to nevydržela a řekla mu, ať na houpačce nekňourá a snažila se ho naučit, jak se má sám rozhoupat, jenže mě zcela očividně ignoroval, tak jsem mu řekla, že když bude kňourat, tak mu vyroste bradavice. Několikrát jsem dostala vynadáno, že jsem se s Domčou rozeběhla k bazénu na trampolínu, aniž bych někomu řekla, že tam jdeme, ale vždycky jsem se nechala strhnout. Až když mamka řekla, že už tam teda nesmím chodit, začala jsem si na to dávat víc pozor. Večer jsem mamku zase požádala o zavázání palce, i když přes den jsem si ho zcela bez ostychu cucala.
01. 09. 2013 Mamka mě pomalu začala připravovat na zítřejší návrat do Prahy a úterní první poprázdninovou školku u Kocoura. Takřka okamžitě jsem se začala radovat a chtěla jet do školky pokud možno hned. Taky jsem si hned vzpomněla na svou školkovou kamarádku Terezku a po chvilce přemýšlení jsem mamce řekla, že až naše Terezka vyroste, bude se mnou chodit do Kocoura taky, a abych je rozeznala, budu té naší říkat Terezinka a té druhé Terezka.
02. 09. 2013 Když se Terezka odpoledne probudila, byla ještě taková nanicovatá, tak si ji mamka vzala do náručí a sedla si s ní na gauč. Tak dlouho jsem ji ale pošťuchovala, až se od mamky odtáhla a odešla si hrát. Naoko smutně jsem se podívala na mamku a řekla „A máš po tuleníčku, že jo? Sis tu Terezku tak užívala, co? A vona tě propustila.“. V šest jsme nasedli do auta a vydali se směrem ku Praze. Cestou jsem si na skoro půl hodiny schrupla, navíc jsme přijeli v sedm, takže než mamka vyhrabala naše věci na mytí, než jsme se s Terezkou vykoupaly a než jsem se najedla, šla jsem, i přes mamčin původní plán jít spát brzo, abych ráno vstala do školky, do postele až skoro v devět. Ke všemu jsem dlouho večeřela, protože jsem v poledne nedojedla oběd, takže mi mamka na celý den zatrhla dobrůtky, jen jsem před odjezdem dostala s Terezkou kousek buchty, takže jsem k večeři spořádala dva chleby a jeden rohlík.
03. 09. 2013 Mamčiny obavy byly zcela zbytečné - po půl osmé ráno jsem sama od sebe vstala a běžela dolů s tím, že už chci do Kocoura. Snídani jsem moc nedala a tvrdila jsem, že je zkažená a v devět jsem s mamkou naklusla celá natěšená do školky. S sebou jsem chtěla táhnout plnou náruč hraček, to mi ale mamka zatrhla a nadhodila pravidlo, že kamkoli se půjde, ponese se jen jedna hračka, takže se mnou šla do Kocoura jen kovbojka Jessi z předvčerejšího Toystory, jejíž jméno jsem si nezapamatovala a přejmenovala ji na Žofi. Po návratu ze školky jsem mamce hned hlásila, že jsme dělali sluníčko, ale nechala jsem ho tam, protože bylo ještě mokré. Při obědu jsem opět nechtěla dojíst knedlík, ale pak jsem si vzpomněla, že bych nedostala žádnou dobrotu, tak jsem se obětovala a radši to dojedla. Po jídle mamka uložila Terezku do postele a já si šla hrát nahoru do pokojíčku, kde jsem pod tlakem dojmů a radosti ze školky usnula a nevzbudil mě ani Terezčin příchod do pokoje a její řádění. Jakmile jsem se ale vzbudila, měla utrum. Hned jsem ji z pokojíčku hnala a volala na mamku, ať si ji odvede dolů. A protože doma mám jiné knížky než na chalupě, po hodně dlouhé době jsem si nechala večer před spaním číst Čtyřlístek.
04. 09. 2013 Ráno mamka zavolala Janě do Kocoura a rovnou mi zamluvila dopředu jednu náhradu, protože jí bylo jasné, že v zimě budu náhrad vybírat zase spoustu. Před odjezdem mě poučila, že dnes budou ve školce nové děti, tak s nima budu muset Janě pomoct, a že kdyby třeba někdo plakal, mohla bych ho utěšit. Hned jsem hlásila, že jim půjčím svoje hračky a mamka svolila, abych si s Jessi vzala i jednoho koníka. Když mě pak taťka přivezl domů, byla tam babička z Hódyně, takže má radost nebrala konce. Dokud si neodjela pozdě odpoledne něco zařídit, mamka neměla šanci dozvědět se, jak to dneska ve školce probíhalo. Až potom jsem jí řekla, že tam byly čtyři maminky s miminkama a jediný, kdo brečel, byly právě miminka. Večer mi šla číst babička a já si zase vybrala Čtyřlístek.
05. 09. 2013 Ráno jsem se vzbudila a s radostí zjistila, že u nás babička zůstala přes noc. Pomohla mi s oblékáním a snídaní a na devátou jsem mohla vyrazit s taťkou do Kocoura. V jednu mě zase vyzvedl taťka, já v rychlosti zdlábla oběd a odjeli jsme na chalupu. Cestou se mi podařilo vyškemrat si zmrzlinu, ostatně bylo teplo a mamka si ji dala s radostí se mnou, tak proč ne. Díky tomu jsem cestou nespala a dostala jsem od mamky pochvalu, jak už umím jíst zmrzlinu, že mi nikde neukapává a nejsem upatlaná od hlavy až k patě. Po příjezdu jsme s Terezkou zůstaly rovnou venku a neobtěžovaly se chozením do baráku. Pochopitelně hned nastala klasická bitka - já se chtěla klouzat, jenže Terezka vylezla nahoru na skluzavku, tam si sedla a odmítla sjet. Mamku napadl spásný (aspoň si to myslela) nápad - naučila nás udělat mašinku - Terezka si sedla přede mě, já ji chytla kolem pasu, nohy jí zaklesla za její nohy a obě zároveň jsme sjely. Obě jsme se tomu hihňaly jak smyslů zbavené a mamka žila v domnění, že konečně přestanu vřeštět, že Terezka vlezla na skluzavku a nechce sama sjet, tudíž se nemůžu klouzat ani já. To se sice naplnilo, ale zase jsem začala vřeštět, že Terezka nechce na skluzavku, ale já nechci jezdit sama, ale sjíždět s ní jako vláček.
06. 09. 2013 Sotva jsem otevřela ráno oko, mamka hned začala hartusit, že jsem si zase tak hlasitě cucala palec, že kvůli mně od čtvrt na šest nespala. No, tak to je její problém, že mi ho večer nezavázala, ne? Pozitivní zprávou dne ale bylo to, že rodiče usoudili, že nastal velký průlom v mém vztahu k Terezce. Sice se pořád objevují okamžiky, kdy se s ní tahám o hračky a vytrhávám jí je z ruky, nebo třeba těžce nesu, když vleze na mou houpačku, ale zhruba dvě třetiny času už si hrajeme spolu - ve venkovním domečku, doma s koníkama a mašinkama (ale může si půjčit jen ty, které jí určím já, jinak je zle), venku ji vozím na Tatře, houpu na její houpačce nebo blbneme na skluzavce a vymýšlíme různé ptákoviny, které (některé) zaťukávají mamce hřebíčky do rakve.
07. 09. 2013 Večer mě do postele ukládal taťka, protože mamka měla spoustu práce v kuchyni, jenže mi nezavázal palec (ostatně mamka mohla být ráda, že mi nezapomněl vyčistit zuby), takže ho mamka donutila v noci vstát, dojít pro gázu a zavázat mi ho. Udělal to ale šlendriánsky, takže se mi v noci rozmotal.
08. 09. 2013 Ve tři ráno mamka vstávala k Terezce a hledala jí Pana Dudu a další hodinu a půl pak nespala kvůli mému mlaskání. Byla ale natolik unavená, že neměla síly na to, aby vstala a šla mi palec převázat, jen dvakrát vstala a palec mi z pusy vytrhla. Navíc nemohla usnout, protože jí vrtalo hlavou, z čeho mám plný nos. Ráno se její obavy potvrdily - přes noc se mi rozjela rýma jak trám a během dne se přidala horečka kolem 38°C. Nebylo divu, že jsem neměla dvakrát moc hlad a za celý den jsem snědla jen ráno mističku čokokoulí (to mi bylo ještě dobře), pak jsem ale začala polehávat a k obědu už jsem do sebe dostala jen pár lžic polívky a šla si lehnout s tím, že mě bolí bříško. Na to jsem si stěžovala až do pěti, teprve potom jsem poprvé za celý den slezla z gauče a šla si hrát s Terezkou s gogounama, což mamce vlilo naději na to, že to byla jen horečková přeháňka a už budu zase v pořádku.
09. 09. 2013 Brzo ráno odjel taťka do Prahy (vlastně pracovně někam do Liberce) bez nás, protože mě mamka kvůli nachlazení stejně nemohla poslat do školky, takže rodinná rada rozhodla, že my holky zůstaneme na chalupě se zvěří. Úplně o samotě jsme ale nezůstaly a před obědem přijel děda z Hradce. Sotva dorazil, už hlásil, že půjde po obědě na houby a já se toho hned chytila a chtěla jít taky. Nakonec ale všechno dopadlo úplně jinak - děda šel omrknout houby (čili se vypařil na dvě hodiny) ještě před obědem a já zůstala doma. Aby mi to nebylo tak líto, pustila mi mamka pohádky, u kterých jsem strávila prakticky celý den. Párkrát jsem se teda zvedla z gauče a šla si pohrát s Terezkou, ale nijak významně jsem to nepřeháněla. Mamka mi pak připravila cibuli s cukrem na kašel, ale já ji usilovně odmítala a tvrdila, že ji nemám ráda. Pak jsem ji ovšem ochutnala a nejradši bych tu šťávu snědla všechnu naráz.
10. 09. 2013 Dneska převzala horečkovou štafetu mamka, takže to po obědě zabalila, šla spát s Terezkou a celý den byla dost nanicovatá. Ostatně i já většinu dne polehávala u pohádek a pořád mě trápil suchý kašel a rýma. Odpoledne se mamka vybičovala a začala vypeckovávat švestky na povidla. Díky tomu mi neměla čas dát cibuli, tak usoudila, že už jsem dost velká a řekla mi, ať si ji vezmu sama. Nebylo třeba mě pobízet dvakrát - šla jsem do lednice, vyndala misku s cibulí, vzala si lžičku, sedla si s tím na křeslo a vyžrala skoro všechnu šťávu. K večeři jsem po mamce chtěla udělat dvě půlky chleba, ale i s tou první jsem se courala a druhou nesnědla vůbec, což mamku poměrně dost rozzlobilo.
11. 09. 2013 Ve tři ráno jsem se probudila a křikla na mamku „Mami, já mám postýlku jinde!“. Mamka pochopila a zareagovala takřka okamžitě - došla ke mně, zvedla mě ze země a pomohla mi zpátky do postele. Ještě, že mám vedle postele matraci pro měkčí dopad. Ráno jsem pak vyspávala až do devíti a sakra hodně zlobila, ale po pár dnech špatného jedení jsem to mamce vynahradila při obědě, kdy jsem bez řečí snědla úplně všechno. Večer jsem opět nechtěla uklízet hračky a nezabrala na mě ani soutěž s mamkou „kdo uklidí dřív svůj bordel“. Díky tomu jsem se nakonec musela obejít bez večerní pohádky. K večeři jsem chtěla jogurt, jenže mamka mi jak na potvoru dala Terezčin jahodový a ne moje Olmíky. Ten jsem samozřejmě nechtěla a šla si říct dědovi o ten svůj a mamce jsem při té příležitosti řekla, ať mě nechá být a nechá mě na pokoji. Když jsem dojedla jogurt od dědy, šla jsem za mamkou, aby mi ještě udělala chlebíček, jenže ta dělala, že mě neslyší a nechtěla mi ho namazat, protože jsem po ní chvíli předtím chtěla, aby mě nechala na pokoji. Okamžitě jsem to odvolala, že už nechci, aby mě nechala na pokoji, jenže to nepomohlo a zabrala až moje omluva. Do namazaného chleba jsem si jednou kousla a jako obvykle jsem zase začala tvrdit, že už jsem unavená a chci jít spát Nakonec jsem ale podlehla výhrůžkám, že když budu takhle plýtvat jídlem, mohlo by se mi taky stát, že budu zítra o hladu, a pro jistotu jsem to dojedla.
12. 09. 2013 Ráno jsem se převlékla, aniž by mi to kdokoli musel říkat a desetkrát připomínat, takže děda i mamka byli náležitě překvapení. Dopoledne jsem zase koukala na pohádky, a když se s námi odpoledne loučil děda, že už jede domů, hned jsem hlásila, že mi to nevadí, nebudu brečet a v klidu se s ním rozloučila. Dvě hodiny po jeho odjezdu přijel taťka. K večeru začala mamka trpce litovat, že mi ještě nepustila pohádky, začala jsem se totiž honit s Terezkou a rozkašlala se tak, že to vypadalo, že si urvu plíce. Večer mamka inovovala akci palec a nasadila mi rukavice s odstřiženými všemi prsty kromě palce, které přivezl taťka na její výslovnou žádost z Prahy. Mamce jsem zase udělala radost, že jsem dala přednost čtené pohádce o Zvonilce než Zvonilce v počítači. Na druhou stranu by možná právě dnes, kdy už sotva chraptěla, protože to ode mě chytila, vzala za vděk, kdybych o tu čtenou tolik nestála.
13. 09. 2013 Dnes jsem měla sice rukavici nasazenou až do rána, ale pro změnu jsem si cucala levý palec, takže se mamka bude muset poohlédnout po té druhé do páru. Dopoledne mi pustila na hodinu a půl pohádky, pak je vypnula, ale odpoledne jsem si je taky vyškemrala a mamka mi je v rámci zklidnění po blbnutí s Terezkou radši pustila a já u nich usnula.
14. 09. 2013 Ráno, když mamka vstávala s Terezkou, se zapomněla podívat, jestli mám pořád rukavici a šla to zkontrolovat až ve třičtvrtě na osm, jenže to už jsem byla vzhůru, rukavice ležela vedle mě a já pochopitelně nejsem blázen, abych mamce vyprávěla, kdy jsem si ji sundala. V době, kdy mamka vařila oběd, jsme s Terezkou vlezly do horního patra (od té doby, co tam jsou schody, nás to tam prostě děsně láká), ale jakmile to zjistila mamka, bylo zle. Dostaly jsme vynadáno jako nikdy, obě dvě jsme totiž v bačkůrkách vlezly do horního patra, kde je všude bordel, prach a zkráceně stavba. Bačkory jsme měly celé od bordelu a mamka nás načapala, když jsme zrovna slézaly ze schodů dolů po těch fungl nových schodech. Oboje bačkory letěly okamžitě ven a já začala fňukat, i když jsem k tomu prý neměla důvod (mamka nepochopila, že jsem truchlila pro vyhozené bačkůrky). Odpoledne mi pak zastříhla nehty, ale stříhala je na přeskáčku, takže jsem se do ní hned pustila „No počkej, počkej, to nemůžeš přeskakovat takhle.“. Pak ale nastal zase zlom a do mě se dala vzteklina - proběhlo hned několik záchvatů vzteku - nejdřív proto, že jsem olizovala čerstvě upečené koláče, ale pak jsem ty olízané nechtěla jíst a tvrdila, že mi nechutnají, pak kvůli ročníku, štěknině pelechu, mašinkám… - za trest jsem byla večer bez pohádek.
15. 09. 2013 Ráno, když jsem šla na záchod, jsem dostala mamku, když jsem ji informovala o aktuálním dění. „Já čůrám na bidet.“ „A proč?“ „Abych nemusela splachovat.“ K obědu mamka upekla beránka a mně chutnal natolik, že jsem snědla nejen svoje maso, ale i všechno Terezčino. Ostatně ona sama mi ho nabízela a cpala do pusy. Po obědě, když se odebrala Terezka do postele, jsme s mamkou vytvořily dalšího koníka na sklo, což mě přivedlo k zásadní otázce „Mami, kde čůrá koník?“ (otázka kde ovšem znamenala spíš kudy a čím). Když se Terezka probudila, nacpali jsme do auta všechny saky, paky a odjeli zase do Prahy. V autě jsem se lehce prospala, ale i tak jsem šla večer spát ve stejnou dobu jako jindy. Mamka mi před spaním ještě přečetla pohádku a při odchodu zhasla. Překvapivě byla v pokojíčku větší tma než v ložnici na chalupě, což mě dost překvapilo. „Ale tady je tma!“ Jenže to by nebyla mamka, aby pro mě neměla přichystanou rychlou odpověď. „Však máš taky spát.“ Chvíli poté, co mamka odešla dívat se na nějakej děsně vtipnej film, jsem vyšla ke schodům a zavolala na ně dolů „Mami, tati, nedělejte takovej křik, já v tom nemůžu usnout!“.
16. 09. 2013 Když přišla ráno mamka do pokojíčku, byla pravá rukavice fuč a palec v puse. Hned se mě ptala „Kde je ta rukavice?“, ale mou odpověď asi nečekala „Já nevim, někam se poděla.“. Dopoledne jsme pak šly s mamkou a Terezkou do Tesca na nákup, mamka šla po svých, Terezka se vezla v kočárku a já jela na kole. V rámci urychlení nákupu mě nechala jet na kole i v krámě za podmínky, že se budu držet jen u ní a budu dávat pozor na lidi. Celou dobu to bylo v pohodě, ten veskrze pozitivní cyklovýlet narušil až návrat domů, kdy jsem cestou spadla a narazila si spodek tak, že byl červený a rozbolavělý ještě večer.
17. 09. 2013 Do Kocoura mě mamka pustila i s kašlem, kterého jsem se ještě nezbavila. Sice jsem ve školce kašlala, ale Jana říkala, že to bylo v mezích normálu, takže žádná trága, spíš byla mamka celý loňský rok přespříliš poctivá, že mě do školky nepustila, dokud kašel nadobro neustal. Po obědě jsem šla nahoru do pokojíčku, kde jsem si hrála, až jsem únavou usnula. K večeru přijela babička, já zkoukla jednu Zvonilku a pak se mnou šla babička do pokojíčku a četly jsme si. Babičce jsem skálopevně tvrdila, že rukavici nepotřebuju, ale po desáté to vlítla zkontrolovat mamka (to jsem ještě nespala nebo se právě probudila, každopádně jsem byla dost probraná) a rukavice mi bez debat nasadila.

51. měsíc

18. 09. 2013 Hned od rána jsem se předváděla v plné parádě - nejdřív jsem vřískala, protože chtěla Terezka snídat na mojí židli, pak kvůli tomu, že si půjčila mou Barbienku, takže dopoledne bylo pěkně veselo. Odpoledne jsem zase zalezla do svého pokojíku, zachumlala se do postele a stejně jako včera usnula. Spala jsem skoro do půl šesté, díky čemuž jsem večer docela dlouhou dobu nespala. Sotva mamka dočetla pohádku a zmizela mi z dohledu, sundala jsem si rukavice, jenže ona mě za chvíli přišla zkontrolovat a řekla mi, že budu muset nosit drátky v puse, aby se mi zoubky srovnaly, tak jsem si je radši sama znovu navlékla.
19. 09. 2013 Má snaha o ochcání mamky se mi (zase jednou) nepovedla. S vědomím, že bude ráno určitě kontrolovat, jestli jsem si sundala rukavici nebo ne, jsem si ji nechala na ruce, ale palec jsem nechala venku, abych si ho mohla cucat. Spoléhala jsem na to, že mě mamka překontroluje jen z dálky, a když uvidí rukavici, bude jí to stačit. Jenže mamce bylo podezřelé položení mých rukou, tak šla blíž a mou lest prokoukla. No co, ale nemohla říct ani slovo, vždyť jsem měla obě rukavice nasazené! Protože v úterý Jana říkala, že jsem nijak extra nekašlala, odvezl mě taťka zase do Kocoura, ale odpoledne mě vyzvedla mamka a místo cesty domů jsme jely rovnou k Paňdoktorce. Naštěstí s sebou mamka vzala nějaké jídlo, takže jsem hlady nestrádala a navrch mi Paňdoktorka udělila velkou pochvala za to, jak jsem spolupracovala a dělala všechno, co se po mně chtělo a při odchodu ještě za pozdravení, aniž by mi musela mamka napovídat. Doma jsem potom vymyslela novou hru - Terezka ležela na zemi a já ji tahala za nohu po obýváku. Večer mamka po mnoha neúspěšných nocích rezignovala a rukavice mi nedala.
20. 09. 2013 Ráno jsem vstala, rozešla se dolů do obýváku, a když mi došlo, že je všude podezřelé ticho a tma, začala jsem křičet „Haló, haló!“. Teprve potom vylezl z ložnice taťka a chvíli po něm i mamka s Terezkou. Dopoledne jsem šla do koupelny zrovna ve chvíli, kdy mamka vybírala prádlo z pračky, a jak jsem otevírala dveře, narazily na její zadek a ze mě vypadlo „Co tady dělá ta tvoje prdel?“. Pak zase vrhla na úklid a při té příležitosti odpojila taťkův počítač. Ten na to pochopitelně přišel a řekl „Tady mi někdo odpojil počítač a znovu ho nezapojil.“. Potrefená husa (tedy mamka) se hned ozvala „To byl ale hajzl.“, načež jsem vznesla doplňující dotaz - „Hajzlpapír?“. Odpoledne přijeli děda s prababičkou a spolu s nima jsme odjeli na chalupu. Sotva jsem vystoupila z auta, okamžitě jsem se vrhla na houpačku. Vzhledem k tomu, že byla úplně mokrá, venku jsem zůstala slabou čtvrthodinu a mamka mě nahnala domů, protože by mi mohla ždímat snad i zadek. Večer už jsem při pohádce v počítači začala polehávat, takže jsem byla už v osm v posteli a patrně pod vlivem únavy jsem dokonce souhlasila i s nasazením rukavic.
22. 09. 2013 Mamka neměla nejmenší tušení, jak jsem zrovna dnes k téhle informaci přišla, každopádně jsem se po obědě podívala vážně na dědu a řekla mu „Víš, po čem se nejraději velice vyčůrám? Po melounu!“. Teprve s touhle informací mohl děda s klidem v duši zase odjet domů.
23. 09. 2013 Cestou do Prahy jsem usnula a mamka mě začala budit pět minut před cílem, abych se prý stihla probrat. Snažila se ale marně - nejdřív mě hladila po noze, pak tahala za ruku a nakonec lechtala Barbienčinýma vlasama, ale nic se mnou nehnulo. Když mi šla večer číst do pokojíčku pohádky, objevila na zdi absolutní novinku - namalovaného koně. Ani se neptala, co to je, protože jí to bylo naprosto jasné, ale chtěla jiné bližší informace. „Čím jsi to tam namalovala?“ „Tímhle“ a vylovila jsem zpod peřiny pečlivě schovanou tužku, která mi byla okamžitě zabavena.
24. 09. 2013 Dopoledne mě zase taťka odvezl do Kocoura a po návratu domů na mě už čekala babička z Hódyně. Mamka její přítomnosti využila a odjela ke svému Pandoktorovi, protože zatímco já i Terezka už jsme zase zářily zdravím, ona pořád ještě chrchlala. Kromě antibiotik se ale vrátila s převratnou zprávu - že prý mě přijali do školky (dokonce už od začátku září, ale jaksi to mamce pozapomněli sdělit) a hned zítra tam můžu jít. Byla jsem nadšená a má radost neznala mezí. Většinu odpoledne jsme i s Terezkou strávily venku s babičkou. Ovšem večer jsem babičku pěkně potopila. Šla jsem za mamkou s mým kartáčkem a slovy „Hele, mami, babička kecá, že tohle není můj kartáček, ale že je Terezky, ale ten je přece můj.“. No, kdyby mi babička věřila, že je ten kartáček můj a nevnucovala mi, že je Terezky, nemusela jsem ji napráskat.
25. 09. 2013 Ráno mi mamka naordinovala budíček v sedm, aby se stihla školka, protože jsme tam museli dorazit nejpozději na půl devátou. Zpočátku jsem stála pořád mamce za zadkem a nenechala se zlákat ani Viktorkou, se kterou se znám z Kocoura, ale po pár minutách (než mamka vyplnila všechny formuláře) jsem se přece jenom osmělila a šla k chumlu (prozatím však nikoli do chumlu) a bez řečí nechala mamku odejít. Po půl jedné pro mě mamka přišla a hned vysondovala u Paňučitelky, že bylo všechno v pořádku, protože je v téhle třídě parta holčiček, které mezi sebe hnedka každou nově příchozí holčičku vtáhnou. Já jí pak cestou domů vyprávěla, jak jsem si našla tři kamarádky, ke svačině jsme dostali chleba (čemuž jsem se děsně podivovala vzhledem k tomu, že se u nás svačí ovoce, jogurty nebo třeba termixy) a z oběda jsem snědla polívku, ale maso ne, protože mi nechutnalo. Mamčin původní plán byl, že rovnou ze školky vyrazíme za tetou Soňou a Domčou na Butovice do bývalého Sloníkova, dnes už Hafíkova, jenže mamčina děravá hlava nás donutila k návratu domů, kde si mamka musela vzít antibiotika. V Hafíkově jsem se potom ve velkém opičila po Dominikovi a pořád si sundávala ponožky a boty, což u nás obvykle dělá Terezka, ale já nikdy. Několikrát jsem byla napomenutá, že se tam nesmí chodit bosky, já se pokaždé obula, ale jakmile se zul Domča, letěly dolů i moje boty a ponožky. Při odchodu došlo zase jednou na scénu - nechtěla jsem se oblékat a obouvat, čehož mamka nakonec docílila, nicméně jsem hysterčila až domů, naštěstí za námi přijel taťka a zpátky jsme nemusely jet MHD. Musím se pochválit, protože vzteklé scény jsem vypilovala doslova k dokonalosti. V případě nepříčetnosti k tomu totiž přidávám dusivý kašel a ten je tak věrohodný, že má mamka většinou nutkavou snahu hledat blicí pytlík pro případ nouze (a zpravidla to vypadá, že ta nouze právě přišla), což byl i dnešní případ. Když jsem se konečně zklidnila, únavou jsem usnula na gauči, ale během chvíle mě mamka vzbudila, ať se převleču do pyžama a jdu spinkat. To mě přivedlo k další scéně a během mého vzteku mě rodiče převlékli do pyžama a vřískající mě taťka odnesl do postele s tím, že jestli teda nechci spát a budu ještě chtít jíst, mám přijít dolů, až se zklidním. Dolů jsem pak přišla úplně vyměněná. Poprosila jsem o jídlo a pití, hned po jídle si běžela vyčistit zuby a mamka byla z té mé změny tak překvapená, že nakonec vytáhla nově koupený časopis o víle Zvonilce a skoro celý jsme si ho před spaním přečetly.
26. 09. 2013 Do Kocoura jsme s mamkou a Terezkou vyrazily na poslední chvíli tramvají, protože se taťka zasekl v zácpě. Ke školce jsme ale nakonec dorazili všichni takřka ve stejný čas. Odpoledne naštěstí taťka nikde moc necestoval, takže mě vyzvedl tak, jak měl. První, co mě doma zaujalo, byly nové dva koše, plné hraček. Pohltily mě natolik, že mi musela mamka několikrát připomenout, že jsem se jaksi zapomněla zout. Ani obědvat se mi nechtělo jít. Navíc mi mamka řekla, že bude rybička a já si hned vzpomněla na toho lososa, kterého jsme měli nedávno. „A jaká bude ta rybička? Barevná nebo nebarevná?“ „Nebarevná.“ „Jupí, to bude taková ta…“ a rukama jsem naznačila čtverec na počest klasického rybího filé. Jednoduše a stručně řečeno lososa už nechci na talíři ani vidět. Večer mi mamka řekla, že ráno půjdu do školky. „Jupí! Do Kocoura?“ „Ne, Nad Laurovou.“ „A proč ne do Kocoura?“ „Protože tam už je zítra plno.“ „Ale Nad Laurovou je taky plno…“ Inu srdci neporučím - nad Kocourem prostě žádná školka nemůže zvítězit.
27. 09. 2013 Ve čtvrt na osm mě mamka zase vzbudila, abychom se stihly dostat do školky. Mimořádně jsem se poměrně rychle oblékla a najedla, ale nedojedla jsem. „Lucinko, jez, nebo budeš ve školce o hladu.“ Jenže já jsem chytrá jak rádio a hned jsem odpověděla „Nebudu, budou tam ty chleby. Já ty chleby dřív snim, ale ty děti otálej, ale já neotálim, já je snim!“ Sotva jsme vešly do třídy, hned jsem si šla hrát, a kdyby se se mnou mamka nešla rozloučit, ani bych její odchod nepostřehla. Když pro mě ale po obědě přišla, vrhla jsem se na ni, objala ji a nechtěla pustit. Tak takovéhle vítání mamka z Kocoura opravdu nezná, tam jsem naopak nejednou její příchod naprosto ignorovala a dál si hrála, jen abych ten náš odchod co nejvíc oddálila. Cestou domů jsem mamce ale říkala, že se mi tam líbilo, což už předtím mamce potvrdila Paňučitelka, která jí taky říkala, jak jsem se začlenila a pochválila, jak pěkně jsem jedla. Jediné, na čem prý musíme zapracovat, jsou moje hračky, které budu muset na oběd, vycházky ven a tvořící chvíle nechávat v krabici u ostatních hraček. To tedy nevím, svého koňase se totiž vzdávám opravdu nerada. Rovnou ze školky jsme vyrazili na chalupu. V autě mamka s taťkou řešili dnešní přebalování Terezky, že prý měla děsně velký bobek (taky by si mohli zvolit trochu kultivovanější téma) a já to nějak nepochopila a zeptala se „Mami, Terezince roste prdel?“, načež mi mamka drze odpověděla „Ne, Terezce rostou zoubky.“ a taťka vyprsknul smíchy. Humor ho přešel ve chvíli, kdy nadále něco řešil s mamkou a já už to nemohla poslouchat a napomenula ho „Taťko, nemluv a čum na cestu!“. Navečer jsme s Terezkou vytáhly z počítačové brašny kabely od notebooků a hrály si s nima, takže mi mamka zatrhla pohádky na počítači, když jsem se ty kabely nesnažila ochránit. O čtené pohádce ale nebyla řeč, tu jsem mít měla, jenže mamka vařila protlak a potřebovala ho dodělat a za těch deset minut, než dorazila, jsem usnula.
28. 09. 2013 V noci jsem se zase přestěhovala k našim do postele, kde jsem zůstala až do rána. Po snídani jsem šla za mamkou a řekla jí, že si chceme s Terezkou vyčistit zoubky, a když mamka vešla do koupelny, zjistila, že už jsme si připravily k umyvadlům i stupátka. Těžko říct, jestli jsme si víc čistily zuby nebo namáčely kartáčky pod tekoucí vodou, každopádně nám tahle zábava vydržela poměrně dlouho. To bylo tedy období, kdy jsme byly kamarádky, pak přišlo zase období, kdy jsme kamarádky nebyly a to bylo o poznání horší. Terezka si vzala hrabičky, já je chtěla taky, jenže ona mi je nechtěla dát, a abych je získala, začala jsem ji řezat hlava nehlava, což ale viděl i taťka a okamžitě zasáhnul. Stáhnul mi tepláky a dal mi na holou. S brekem jsem utíkala domů, ale ani u mamky jsem pochopení nenašla. Ta pak ale udělala čerstvý džus z jablek, ale na mě i Terezku byl dost kyselý, takže si ho vypila skoro celý sama.
29. 09. 2013 Hned ráno se zopakoval včerejšek, začala jsem mydlit Terezku a důsledek na sebe nenechal dlouho čekat, mamka mě plácla na holou, a protože od ní to bylo spíš polechtání, nakonec mi i odebrala koníka a Barbienku. I dnes nám mamka udělala čerstvý džus z jablek, dnes byl ale sladší než včera, takže mi přišel k chuti.
30. 09. 2013 Dopoledne jsme odjeli zase zpátky do Prahy, jenže se mi zase jednou udělalo v autě blbě a mamka si toho všimla za minutu dvanáct, takže jsem si lehce ublinkla ve chvíli, kdy už taťka zastavoval. Na chvíli jsem vylezla ven, a než jsme vyrazili dál na cestu, mamka mě nabádala, abych příště včas řekla, že se mi dělá špatně, aby mi otevřeli okno a mohli někde zastavit. Pochopitelně jsem po zbytek cesty každých 5 minut chtěla otevřít okno, že mi je špatně - nebylo, ale děsně jsem se chechtala, jak to pak v autě foukalo a mně lítaly vlasy.
01. 10. 2013 Sotva jsem se ráno vzbudila, hned jsem mamce řekla, že bych šla radši do Laurový, ale dnes byl na řadě Kocour, což mi vlastně ani v nejmenším nevadilo. Odpoledne jsme si pak s Terezkou vzaly nějaký leták, prohlížely si ho a já jí řekla „Zpodstatuj, který jsou stejný a připoj je k sobě.“. No někdo ji musí naučit, že existují časopisy jako Sluníčko, kde má hledat stejné obrázky a pospojovat je. Jenže ona mě vůbec neposlouchala a ještě ke všemu pořád něco mlela, tak jsem ji musela opomenout „Počkej, nekecej mi do toho.“.
02. 10. 2013 Ráno mě mamka zase odvedla do státní školky, ale když pro mě přišla, hned věděla, že se něco stalo. Seděla jsem sama jak hromádka neštěstí a můj zkroušený výraz mluvil sám za sebe. Jakmile jsem ji uviděla, rozbrečela jsem se a s brekem se k ní rozeběhla. Se vzlykáním jsem jí řekla, že jsem ztratila koníka a nevím, kde je. Záhada hlavolamu byla vyřešena. Koník se během pár vteřin našel u hraček s ostatníma hračkama, protože jsem ho u oběda nemohla mít na stole, tak se uklidil a já to zapomněla. K večeru pak babička z Hódyně pohlídala Terezku a já s našima jsme jeli koupit pro mě bundu do školky. Bundu neměli, tak mi mamka koupila aspoň tričko. Teda ne, že bych ho vyžadovala, ale mamka měla prostě potřebu něco koupit…
03. 10. 2013 Ráno babička zase pohlídala Terezku, a protože taťka odjel brzo ráno pryč, jely jsme do Kocoura autobusem. Cesta zpátky už byla poněkud krkolomnější, babička totiž odjela, takže se mamka vláčela autobusem a tramvají s námi oběma, přičemž cestou zpátky držela v jedné v ruce můj dýňový výtvor, druhou rukou vedla Terezku a třetí ruku by bývala potřebovala ještě na mě. Ještě, že jsme chytily samé nízkopodlažní spoje, takže jsem nepotřebovala pomoct s vyjitím schodů. Cestou se mamka ještě snažila udržet Terezku při životě, aby někde neusnula a ke všemu se sama vzpamatovávala z dopolední migrény. Protože jsem věděla, že ji bolí hlava, když přidala do kroku, abychom stihly autobus, řekla jsem jí rozněžněle „Miláčku, nechoď tak rychle, ať tě nebolí ta hlavička, víš?“. Když jsme přijely domů, mamka nejdřív pomohla se svlékáním mně a pak i Terezce, ale tou dobou už jsem já drandila po bytě na motorce a chtěla jsem si dojet pro hrozinky, a protože mi stály v cestě, direktivně jsem řekla „Zmizte, já si chci dát rozinku!“. Po obědě jsem se uklidila do pokojíčku, ale každou chvíli jsem sbíhala dolů a Terezka nemohla usnout (což ostatně ani mamka a její bolehlav), nakonec jsem se ale přeci jen nechala přemluvit k dlouhodobějšímu pobytu v pokojíčku, aby se i mamka vyspala a trochu se vzpamatovala z migrény. Po chvíli hraní jsem usnula i já a mamka mě přišla vzbudit po půl páté - vůbec se mi nechtělo vstávat, díky čemuž jsem taky usnula až skoro v deset v noci.
04. 10. 2013 Do školky mě ráno mamka s Terezkou odvedla jako obvykle, zato odpoledne si daly načas a mě vyzvedávaly jako poslední. No jo, takhle to dopadá, když mamka těsně před odchodem zjistí, že se Terezka prokadila skrz veškeré oblečení. Díky tomu ji mamka musela osprchovat a kompletně převléct a přišly pro mě za dvě minuty jedna. Naštěstí mi to ale nijak zvlášť nevadilo, oproti minulému vyzvedávání jsem mamku opět vítala s úsměvem a hlásila, že jsem na všechny aktivity bez řečí odevzdala koníka, a pak si o něj zase řekla. Než jsme došly domů, vrátil se nám taťka a vyrazili jsme na chalupu. Když tam mamka vybalila všechny věci, uvedly jsme ji s Terezkou do stavu maximální blaženosti - ona ležela na gauči, já si donesla z koupelny hřeben a šla ji česat a Terezka si k ní lehla a tulila se. Blažená ovšem byla jen do okamžiku, kdy si Terezka začala hrát se zipem u její mikiny a skřípla jí do něj bradu.
05. 10. 2013 V noci jsem se našim stěhovala do postele. Lépe řečeno jsem si tam přinesla polštářek, ale když jsem k nim lezla, rozmyslela jsem si to a spakovala se zpátky do svojí postele. U ní jsem ale zakopla a upadla, takže jsem začala plakat a nebyla jsem k zastavení, protože jsem někde ztratila polštářek. Nakonec se provalilo, že jsem ho neztratila, ale nechala v posteli u našich. Když mi ho mamka donesla, spokojeně jsem se zavrtala a usnula. Dopoledne jsem byla strašně hodná na Terezku, až z toho byla mamka celá paf. A zatímco vařila, taťka nás s Terezkou vytáhnul ven na pouštění draka. Pech ale byl, že se z něj hned utrhly dva provázky, takže taťka hodinu motal a pak došlo na desetiminutové pouštění draka. Odpoledne jsem šla zase s taťkou ven česat jablka, pak přišla i mamka s Terezkou, ale chvíli po jejich příchodu už jsem chtěla jít domů, že mám kašlík. Večer jsem opravdu začala pokašlávat, tak mi mamka rovnou naordinovala kapky.
06. 10. 2013 Celou noc mě trápil suchý dráždivý kašel, až to mamce rvalo uši, ale já spala celkem dobře, takže bylo všechno v naprostém pořádku. Od rána jsem pak frkala, protože jsem měla plný nos, a hned ráno mi mamka přiordinovala cibuli, kterou ještě včera večer připravila. Přes den jsem byla celkem v pořádku, takže mi bylo povoleno jít odpoledne na chvíli s taťkou ven. Pak ještě přišla mamka s Terezkou, ale stejně jako včera jsem po nějaké době chtěla zase radši domů do tepla. Chvíli poté, co jsme se přišly domů, přijela návštěva. Nejdřív jsem se (a je) otrkávala, pak jsem se ale rozjela tak, že mě ani naši nepoznávali. K blbnutí se mi podařilo strhnout i Terezinku, takže jsme spolu blbly pod stolem, já jsem podlejzala návštěvě pod židlema, ukazovala různé ptákoviny a hračky a všemožně se předváděla a lítala po obýváku, až jsem se z toho rozkašlala a po zbytek večera mamka usilovala o zklidnění mě samotné i kašle.
07. 10. 2013 Protože mamka v noci nemohla usnout a pak jí v tom bránilo moje přerývané dýchání, o půlnoci vstala a donutila mě vysmrkat se. Díky usilovnému nadechování a snaze se vysmrkat se mi ale rozjely záchvaty kašle, které trvaly od půl jedné do půl třetí a nepomohl na to ani sirup proti kašli. Mamka celou dobu pochopitelně nespala a ještě dlouho poté nemohla usnout. Doufala, že bude Terezka dlouho spát, což se jí splnilo, zato já se vzbudila po půl sedmé a začala tam vesele povídat, takže musela vstát se mnou. Sotva se vykopal z postele i taťka, rozhodlo se o dopoledním odjezdu, takže na oběd už jsme byli v Praze. Zatímco šla po jídle Terezka spát, já si šla zase dosyta užít pokojíčku a po Terezčině probuzení si pro změnu dosyta užila mamka našich tahanic o hračky. Každopádně ale zavolala Janě, že kvůli nachlazení zítra a asi ani ve čtvrtek do Kocoura nepůjdu. Už odpoledne jsem chtěla, aby mi mamka pustila pohádky (když už jsem nemocná), ale ona to podmínila uklizením hraček, takže jsem ty pohádky radši oželela. Až k večeru, když pohrozila, že pokud neuklidím, nejen, že mi nepustí Mašinkov a nebude číst Zvonilku, ale dokonce všechny neuklizené hračky vyhodí, jsem je pomalu, ale jistě začala odklízet. Nakonec to dopadlo na jedničku - uklidila jsem to dostatečně včas na to, aby mi stihla pustit aspoň dva díly Mašinkova a o čtenou Zvonilku jsem taky nepřišla.
08. 10. 2013 Jak mamka včera domluvila, dnes se školka nekonala a už dopoledne mi pustila pohádky, abych byla v klidu, díky čemuž jsem skoro úplně přestala kašlat. Pak ale přijela babička, pohádky se vypnuly a ona nás s Terezkou vytáhla ven, abychom se trochu provětraly. Původně asi chtěla jít někam do přírody, ale já s Terezkou jsme ji přesvědčili k výletu na nádraží. Terezka byla celá hin z mašinek, zatímco já měla záchvaty smíchu z holubů. Pak jsme ještě sjeli po schodech k metru a chvíli koukali na metro. Domů jsme se vrátily po víc jak hodině a půl a během téhle doby měla mamka doma svatý klid, protože byl pryč i taťka. Po příchodu domů jsem zůstala s babičkou ještě chvíli venku na zahradě, jenže pak babička odjela na kafe s kamarádkou a nezabralo na ni ani moje kňourání, že chci, aby zůstala - nebylo mi to vůbec nic platné. Babička se vrátila zpátky, až když mi mamka dočetla třetí pohádku a odcházela dolů.
09. 10. 2013 Ani dnes jsem nešla kvůli kašli do školky a část dopoledne a odpoledne jsem strávila u pohádek. Večer, když mamka ukládala Terezku do postele, přišla teta Helča se strejdou Rudou. Ten mi, jakmile vešel do obýváku, řekl „Čau.“. Já jen otočila hlavu a zamumlala „Čaaaau.“, tety už jsem se ale styděla a s pozdravem jsem otálela. A to i přesto, že nám s Terezkou donesla Kinder vajíčka (přičemž bylo nad slunce jasné, že je obě sním já, protože tohle mamka Terezce zatím nedává). Do postele jsem šla v osm večer a celkem rychle usnula i přes hluk dole.
10. 10. 2013 Ráno jsem vstávala už v sedm a patrně proto, že se nespěchalo do školky, jsem byla v osm kompletně hotová - převlečená, učesaná i nasnídaná. K obědu jsme si s Terezkou daly řízek, zatímco rodiče drželi hladovku, což se vysvětlilo později - odjeli jsme za dědou a babičkou do Hradce, a sotva jsme tam dorazili, naši nás předali na hlídání a odjeli si na oběd ve dvou. Taťka pak odjel na chalupu a nás tři nechal dědovi a babičce na krku.
11. 10. 2013 Dopoledne byla babička v nemocnici, a když ji jel děda vyzvednout, mamka zrovna vařila oběd a já s Terezkou jsme si šly hrát do pokojíčku. Tam se Terezka chopila tužky a upustila fantazii své tvořivosti. Já ji nechala, až v okamžiku, kdy jsem tušila blížící se pohromu, jsem ji napráskala. Když to mamka viděla, málem ji kleplo, zato děda zachoval chladnou hlavu a vzal to dost s klidem. Odpoledne se pak mamka domluvila s tetou Lenkou a šly jsme se projít ven. Já se ukázala jako ségra s velkým S. Gábinka totiž začala Terezinku strkat a já k ní hnedka přiběhla, objala ji a Gabču dost ostře upozornila „Ta je moje!“.
12. 10. 2013 Až někdy do půl jedenácté dopoledne jsem byla opravdu výživná - nechtěla jsem se převlékat, pak jsem na dobrou hodinu bojkotovala oblékání ponožek s tím, že se mi nelíbí a chci ponožky s Hello Kitty (a nenechala jsem si vymluvit, že se musí vyprat). Nakonec jsem si je stejně oblékla, ale děda si dokonce ten můj záchvat vzteku natočil na telefon, a když si pak bral svoje ranní léky, vyndal jeden a zeptal se babičky „Ty jsou na nervy?“. Jakmile to babička odsouhlasila, dodal „Tak ten dnes nepotřebuju, dnes mě otužujou děti.“. O hodinu později jsem pak mamku překvapila, když jsem k ní (po našich ranních dohadech na téma ponožky) přišla, hladila ji po ruce a říkala „Mami, milá, která jsi hodná na mě, vytáhneš mi prosim tě papír a pastelky?“. Na to, že mě pár desítek předtím málem umlčela polštářem, to byla velká opěvná óda na ni. Odpoledne šla mamka na nákup a vrátila se s tetou Mončou. Ta se mě hned ptala na školku, a jestli pořád chodím do Kocoura. Jako velmi podstatnou informaci jsem jí měla potřebu popsat cestu do nové školky. „My jedem do kopce jako do Kocoura, ale pak zahneme a už je vidět žlutá záře a ten domeček.“. Mamka přesně viděla jasný popis cesty a dmula se pýchou, jak pěkně to umím vysvětlit, ovšem teta vypadala, že by mě vyzvedávat opravdu nemohla. Večer mi bylo povoleno dívat se na televizi, protože dávali Kocoura v botách, ale padla domluva, že se budu dívat, ale po pohádce půjdu rovnou spát bez jakýchkoli dalších pohádek. To jsem dodržela, ale nutně jsem potřebovala, aby se mnou šla do ložnice mamka, a v posteli jsem ji přemlouvala, aby tam se mnou zůstala a tvrdila jí, že když tam se mnou nikdo nebude, nebudu moct usnout. Chvíli tam se mnou ležela, a když pak přišla babička, mamka odešla. To jsem si ji ale zase zavolala a pro změnu jí tvrdila, že neusnu, když tam se mnou někdo bude. Pochopitelně mi hned vpálila, že jsem předtím tvrdila pravý opak, tak jsem to trochu poupravila a své sdělení vybrousila na to, že usnu, jen když tam bude někdo s dlouhýma vlasama (tedy jedině mamka).
13. 10. 2013 Ráno mě Terezka vzbudila v sedm a jako včera jsem byla dopoledne zase protivná, tentokrát jsem byla zaměřená proti všem a bouchala jsem na gauči jak vzteklá, tak se mamka rozzlobila a zabavila mi koňase na celý den. Smilovala se nade mnou ale krátce po obědě - za prvé proto, že jsem jedla na jedničku s hvězdičkou, španělského ptáčka jsem dokonce snědla takovou rychlostí, že si nikdo ani nevšiml, že jsem vůbec jedla. A protože jsem byla i potom hodná, koňase mi vrátila. V době, kdy Terezka spala, jsem šla s dědou do krámu a děda mi koupil bonbónky a lízátko (to cestou padlo za vlast, vlastně za žaludek). Po návratu se do mě dal velký hlad, tak jsem šla za mamkou a požádala ji „Mamko, dala bys mi vodu? A dala bys mi, prosim tě, ještě jablíčko?“. Jenže slibotechna pracovala na počítači a odpověděla mi „To víš, že jo, chviličku počkej.“. Chviličku jsem počkala, ale když se nic nedělo, přišla jsem za ní znovu a řekla „Tak sypej, sypej, sypej.“. Když se Terezka vzbudila a najedla, využily jsme slunečného počasí a šly zase ven s tetou Lenkou, Luckou a Gábinkou. My dvě se honily jak smyslů zbavené (bez ohledu na mamčino napomínání, ať neběhám, nebo se rozkašlu) a pak jsme se skoro pohádaly o mou mamku. Lucka se k ní totiž rozeběhla, chytila ji za nohu a řekla „To je moje maminka.“. Pochopitelně to mělo za následek jediné - obě jsme lítaly k mamce, chytaly ji za nohu a křičely „To je moje mamka!“. Nakonec ale pravda vyšla najevo, když jsme odcházely domů - šla jsem jen já, Terezka a mamka, takže je jasné, že mamka je fakt jenom naše. A protože jsem šla včera večer do postele v deset, ale díky kecům okolo usínání usnula až někdy kolem půl jedenácté, dnes jsem byla nejdřív venku s dědou a pak ještě skoro dvě hodiny s mamkou, snad úplně poprvé se mi stalo, že jsem usnula uprostřed čtení pohádky.
14. 10. 2013 Dopoledne ze mě nemohl děda, když jsem trůnila na záchodě a volala na něj „Dědo pomoc, potřebuju pomoct vytlačit bobajs!“. Sice přišel, ale měl spoustu řečí na téma jak mi má jako pomoct? Odpoledne, když se probudila Terezka po svém popoledním spánku, se mamka zase domluvila s tetou Lenkou a šly jsme ven. Tentokrát jsme to stihly dřív my, ale během dvaceti minut byly venku taky. Šly jsme na hřiště a celkově jsme byly venku zase hodinu a půl. Bývaly bychom tam zůstaly i dýl (což by se v důsledku projevilo jako velká chyba, protože nebyl chleba a i takhle ho mamka dopekla až o půl osmé večer), jenže já potřebovala čůrat a řekla jsem to zase na poslední chvíli. Sotva mi mamka sundala tepláky a zadek mi ofouknul svěží ledový vítr, pustila jsem to. Tou dobou mě mamka teprve zvedala, takže jsem se trefila na tepláky i kalhotky a následoval rychlý přesun domů a do vany.
15. 10. 2013 Před obědem za námi přijel taťka a odpoledne jsme odjeli domů. Cestou jsem nejdřív kňourala o zmrzlinu, pak o hranolky (zrovna ve chvíli, kdy jsme minuli jediný McDonald na dálnici) a nakonec jsem usnula - pochopitelně bez jídla. K večeři se mamka chtěla předvést před taťkou a zase pekla rohlíky. Povedlo se jí splést mouky a rázem mi rohlíky začaly chutnat. K večeři jsem snědla rovnou dva a v posteli si zkoušela vyškemrat ještě další. Nedostala jsem ho, zato jsem od dědy vyfasovala knížku o Mikešovi, takže měla mamka zase změnu.
16. 10. 2013 Překvapivě jsem byla už v sedm ráno vzhůru, takže jsme s mamkou v pohodě vyrazily v osm do školky. Cestou nás na přechodu pustilo auto, ve kterém, jak potom mamka zjistila, seděl strejda Láďa, kterého jsem kdysi dávno nakopala. Kdysi dávno ovšem znamená ještě v době, kdy jsem si hověla u mamky a ona si se mnou šla zrovna zatancovat se strejdou salsu. Před půl jednou už mamka s Terezkou stepovaly před školkou, protože to mamka popletla a měla pocit, že mě musí vyzvednout do půl jedné (ovšem ono to bylo od půl jedné). Bohužel ale přišly ve špatný čas - já k nim ještě přišla v pohodě, ale v šatně došlo na scénu, protože jsem si nechtěla převléct tepláky, přezout se a celkově se oblékat. Pak jsem kňourala, že chci pomoct, ovšem když mi šla mamka pomoct, začala jsem vřeštět jak smyslů zbavená, že chci převlékat pomalu, a že chci, aby to šlo po dobrém a ne po zlém a vůbec to celou dobu vypadalo, že mě v šatně mamka přinejmenším vraždí, přitom na mě jen jednou zvedla hlas (ovšem musela se držet na uzdě, protože nervy jí tekly chutně). Protivná jsem byla ještě celou cestu domů. Doma jsem si pak dala ještě jeden oběd, protože jsem toho ve školce moc nesnědla a mamce jsem řekla, že mi moje kamarádka Terezka ujídala. Pustila jsem se nejen do talíře pórkové polévky, ale i do cikánské hovězí. Pak jsem si šla hrát nahoru, ale po chvíli jsem sešla dolů, že bych chtěla hrát s mamkou nějakou hru. Vytáhly jsme domino a po pár partičkách jsme po dlouhé době vytáhly zažehlovací korálky a vytvořily auto.
17. 10. 2013 Po nemoci jsem se zase konečně dočkala Kocoura a domů jsem přinesla hned dva výrobky - hrad s padacím mostem a kytičku v korkové váze. Jen co jsme se všichni najedli, vyrazili jsme zase na chalupu. Z nudy jsem se v autě začala dloubat v nose a vytáhla řádného vrkouna. Toho jsem chtěla původně otřít do sedačky, ale špion mamka mě viděla dřív, než jsem to stihla a musela jsem ho otřít do kapesníku. Uprostřed cesty jsem to zalomila, ale mimořádně jsem se probrala při parkování. Taťka mě odpoutal ze sedačky, ale já chtěla vyndat z auta od mamky, která ovšem vynášela věci z auta a neměla čas. Začala jsem fňukat, takže mi taťka nechal otevřené dveře od auta a řekl, že až se uklidním, mám přijít sama. Protože jsem ale stávkovala a vztekala se další čtvrt hodinu, taťka zavřel dveře od auta, abych nenastydla. Když pro mě potom přišel a vyndal mě z auta, pořád jsem vzlykala a doma jsem hned letěla k mamce. Po nějaké době jsem se konečně zklidnila a začala blbnout. A jak říkají naši - hračky-plačky. Při honění se s Terezkou pod stolem jsem se řampla do čela o jeho roh. Okamžitě se mi tam udělal dolík, pak tekla trocha krve a nakonec se mi tam udělala boule. Pochopitelně jsem brečela jako smyslů zbavená, ale mamka (s vědomím, že tohle muselo fakt bolet) mě hned běžela utišit a Terezka se k ní přidala, takže mi čelo hladily, foukaly a pusinkovaly obě na střídačku. Večer jsem moc nejedla a místo toho, abych snědla rohlík se sýrem, jsem ten plátek eidamu přilepila na francouzské dveře.

52. měsíc

18. 10. 2013 Na dnešek mi mamka slíbila, že spolu budeme tvořit ozdobičky z vizovického těsta, jenže dopoledne vařila a neměla na to čas, tak jsem šla za taťkou ven. Než mamka dovařila oběd, přišla mamka s podmínkou, že jestli chci dělat ty ozdobičky, musí být uklizené všechny hračky, abychom o ně nebrkaly a měly dostatek místa na tvoření. Motivace byla velká, takže jsem bez řečí začala uklízet a při tom ještě vychovávala Terezku a nutila ji k pomoci s úklidem. Nejdřív jsem jí podala obal od Babybel sýra a řekla „Terezko, dones to mamce.“. To, že poslechla, donesla jí to a vrátila se zpátky ke mně, mě vyburcovalo k dalším povelům. „A dej mamce dudu. Běž za ní a podej jí ho.“ I v tom mě poslechla, podala mamce dudák, ale během minuty si ho zase tajně z linky ukradla. Po obědě (a kapce bojů, protože mi ta oranžová dýňová polívka vůbec nechutnala) a uložení Terezky do postele jsem se konečně dočkala slibovaného tvoření a vydrželo nám to až do pěti, ale to už nám tam pořád něco kradla Terezka a já dala přednost hraní si s ní. K večeru přinesl taťka od tety Jitky ještě teplý koláč s hruškami. Ochutnala jsem ho a znalecky řekla „No, dobrý, je to talent!“, načež mamka málem vyprskla sousto, které měla právě v puse. Krátce poté mě Terezka polila kefírem a já chtěla okamžitě své mokré triko a kalhoty řešit otřením do gauče. Těsně před činem si toho ale všimnul taťka, zakázal mi to a přiměl mě k převlečení do čistého a suchého oblečení.
19. 10. 2013 Hned ráno, když začala mamka vařit, jsem jí upozornila „Ale nedělej už tu oranžovou, jo?“ „Co oranžovou?“ „Tu oranžovou polívku.“. Dopoledne jsem si sama otevřela lednici (což dělám minimálně dvacetkrát denně), nalila si čokokefír, a protože to chtěla ochutnat i Terezka, podala jsem jí hrneček taky. Vzápětí jsem přešla k taťkovi a nenápadně upozornila „A jéje, tati, Terezka by se měla převlíct, protože se sama polila.“. A večer jsem svou samostatnost povýšila o vlastní tvorbu večeře a zkoušela jsem si sama namazat rohlík máslem. Ze školky jsem si přinesla další novinky, jako třeba to, že se večer bojím usnout, aby nepřišel zloděj, a aby se mi nezdály špatné sny (což má jediný účel - udržet v pokojíku mamku co nejdýl). Mamka to ale vyřešila tak, že sáhla pod polštář a pod peřinu, vytahala odtamtud všechny zlé sny, dala mi pusu na dobrou noc a řekla, že je jde hned vyhodit ven, aby se mi zdálo jen něco pěkného.
20. 10. 2013 Dopoledne proběhl venku velký boj o tříkolku, kterou nám včera dal strejda Mirek, a já vzteky zase začala mlátit Terezku, protože z ní nechtěla slézt, takže mi taťka opět vynadal. Potřebovala jsem si nutně spravit reputaci, tak jsem šla po obědě s našima na zahradu a pomáhala s hrabáním listí. Nás s mamkou jsem označila jako „hrabačky“ a taťku jako „napichováka“, protože my dvě hrabaly listí na hromady a taťka je nabíral na vidle a odnášel je. Kolem čtvrté šla domů mamka, protože se probudila Terezka a já šla za chviličku za ní. Opět jsme vytáhly domino a hrály i s Terezinkou, která otáčela kartičky jak smyslů zbavená. Když jsme dohrály první hru, řekla mi mamka „Tak vidíš, mně zbyla jedna kartička a tobě dvě.“. „Takže jsem prohrála?“ „Jo.“ „Jupí, jupí, jupí, prohrála jsem!“ Uprostřed další hry jsem se mamky zničehonic zeptala „Mami, my budeme mít vánoce?“. Zcela nechápavě se na mě podívala a odpověděla „Ne, až za dlouho, jak tě to napadlo?“. „Protože máme vánoční stromeček.“ „A kde?“ Ukázala jsem na zahradu a řekla „Támhle, takhle si lehni na zem a támhle se podívej.“. Inu, strejda Mirek zase neměl co dělat a ještě pak mamce nabízel, že nám může klidně půjčit i ozdoby. Večer jsem si zase dělala sama večeři, ale nakrájela jsem si tam tolik másla (a chtěla jsem si tam přikrojit další plát), že musela mamka zakročit a rozmazat to sama.
21. 10. 2013 Ráno mě probudila Terezka, když vtrhla do ložnice a vlezla mi do postele. Protože už bylo půl osmé, nijak zvlášť mi to nevadilo a hned jsem si s ní začala hrát. Problém byl, že jsem si s ní dál hrála i v obýváku a nějak mi nezbýval čas na převlečení, ke kterému došlo po dlouhém naléhání našich až po čtvrt na deset. Hned po obědě jsme odjeli zpátky do Prahy, a protože mě pořád honila mlsná a z normálního jídla jsem byla ochotná jíst jen rohlíky, které ovšem tou dobou ještě kynuly na lince, došel se mnou taťka do obchodu. Mamka ho poučila, že si mám něco vybrat, ale má to být něco pořádného mléčného, ovšem on poslouchal jen začátek, tedy to, že si mám vybrat, co chci. Když jsme se vrátili, o mamku se pokoušely mrákoty, v jedné ruce jsem nesla pudink se šlehačkou a ve druhé čokoládovou koblihu. A to jsem v krámě ještě ukázala na Fidorku a řekla taťkovi „A babička mi koupila tohle kulatý zabalený a to mi moc chutnalo“. Doma, když to pak vyprávěl mamce, jsem k tomu ještě dodala reklamní slogan „Vykutálená rošťárna.“. Trochu jsem to odčinila tím, že jsem mamce pomáhala s testem na rohlíky a hnětla ho hnětačem. A jak mi to vibrovalo rukou, měla jsem z toho záchvaty smíchu. Pak jsem ještě chvíli těsto dohnětávala ručně a mamka řekla, že příští rok si sama odměřím množství a pak už se bude jen čekat, až vyrostu tak, abych dostala na troubu na skříni, a budu je moct péct úplně sama. Moje věčné bouchání na gauči se mamka rozhodla řešit tresty a jediné, co na mě zabírá, je zatržení pohádek. Když mě načapala poprvé, řekla mi, že mi večer nepustí tři pohádky, ale jenom dvě. Podruhé to snížila na jednu, potřetí řekla, že nebudou večer žádné pouštěné pohádky, a když jsem pak bouchala znovu, přišel i zákaz čtené pohádky. Snažila jsem se ji vyškemrat, ale mamka byla neoblomná a řekla, že si to takhle aspoň budu pamatovat a spát jsem šla úplně bez pohádek.
22. 10. 2013 Dopoledne mě taťka zase odvezl do Kocoura, odkud mě vyzvedávaly mamka s Terezkou a domů jsme jely autobusem a tramvají. Mamka měla co dělat, aby nás udržela na uzdě, protože cokoliv jsem udělala já, zopakovala Terezka - třeba hlasité zpívání a podobně, takže nás celou cestu usměrňovala. Doma jsme pak využily Terezčina spánku - já chtěla hrát původně domino, ale to už mamku nebavilo, tak mě poslala pro nějakou jinou hru a po celkem dlouhé době jsme si zahrály Safari. Jen byla škoda, že u toho mamka tak trochu usínala a poslední hru už jsme nedohrály, protože se vzbudila Terezka. Večer jsem byla za bouchání zase bez pohádek v počítači, ale o Mikeše jsem se tentokrát připravit nenechala. Pokaždé jsem včas přestala, než mamka řekla, že když nepřestanu, tak nebude večer ani číst.
23. 10. 2013 Ráno taťka pohlídal Terezku a já s mamkou jsme šly do školky. Ještě jsme ani nevyšly před dům a já jsem hlásila, že do školky nechci. Mamčinu nabídku, že můžu zůstat doma, jsem ale odmítla. Ještě v šatně jsme spolu udělaly domluvu, že až pro mě odpoledne přijde, nebudou žádné scény jako minule kvůli převlékání a oblékání. Hned ve třídě ke mně přiběhly moje kamarádky v čele s Viktorkou z Kocoura a hlavně ta ocenila mou Monster High panenku a mamce řekla, že si Ježíškovi napsala o všechny tyhle panenky. No, není žádný troškař, a když už jednou ten Ježíšek dává… Odpoledne už mě vyzvedávala spolu s Terezkou, a když jsme přišly domů, se zděšením jsem zjistila, že mi Terezka zničila můj hrad s padacím mostem, který jsem dělala v Kocourovi. Celá rozčílená jsem vykřikla na Terezku „Terezo, ty seš fakt Tereza!“. Hned se ale ozvala mamka a zkroušeným hlasem přiznala „Za to můžu já, Lucinko. Já jsem vařila a nehlídala jsem ji.“. Vypadala z toho tak smutná, že se mi jí zželelo a řekla jsem „Já to vim. Odpouštim ti.“. Dala jsem si ještě jeden oběd (protože nad Laurovou vždycky obědvám) a jen co jsem dojedla, šla jsem za mamkou k počítači a řekla „Hele, uděláme to jako včera, ty si tady něco dopíšeš, já zatim připravim hru, než se probudí Terezka, tak si zahrajem a já si pak budu hrát s Terezkou, abys mohla pracovat, jo?“. Po koupeli večer proběhly jak pohádky v počítači, tak čtený Mikeš, dnes jsem totiž byla výjimečně skoro celý den hodná (až na pár drobných úletů, kdy jsem se tahala s Terezkou o hračky) a na bouchání jsem si ani nevzpomněla.
24. 10. 2013 Dnešní dopoledne jsem zase strávila v Kocourovi, a když mě mamka vyzvedávala, zdržela se na chvíli s Janou a ta mě chválila, jaký jsem za ten rok udělala posun. Mamka teda valila oči, když se dozvěděla, že jsem se dřív občas při výtvarce zasekla a nikdo se mnou nehnul a prostě jsem dané dílo udělala podle svých představ, zatímco teď už připouštím kompromisy a i v kolektivu je viditelný posun. Pochopitelně připomněla i to, že teď už jsem Lucinka, zatímco ještě před prázdninami jsem byla chvíli orel, chvíli Zvonilka, chvíli Popelka… A i když se po mně chtělo, abych se jen přezula do bot na ven, protože tam bylo dostatečně teplo na přesun jen v tričku, trvalo mi to přes čtvrt hodiny. Odpoledne přinesl taťka domů doma tašku krámů z auta, a zatímco ji mamka vypakovávala a uklízela věci, kam patří, já tam potají ukradla velkou pikslu s Tic tac bonbónama a schovala se s nima pod stůl. Když jsem se do nich snažila dostat, prozradilo mě chrastění, ale byla jsem tak dokonale schovaná a maskovaná, že pak mamka docela dlouho chodila a hledala mě po sluchu. Těsně před večeří přijela babička z Hódyně. Já jsem sice chtěla k večeři půlku chleba se šunkou a sýrem, ale pak jsem viděla, jak jí babička jogurt a hned jsem taky nějaký chtěla a svůj chleba jsem odložila. Uložit a přečíst mi Mikeše šla babička, ale sotva odešla, začala jsem brečet jak o život. Dobu jsem pak volala i mamku, a když přišla, tvrdila jsem jí, že mě bolí bříško. Jen co mi ale řekla, že jestli mě takhle často bolí bříško, budeme muset jet k panu doktorovi, rychle jsem si vzpomněla, že mě vlastně bolí proto, že mám ještě hlad. Nejdřív mě chtěla nechat vycukat, že se mám pořádně najíst při večeři, nakonec jsem s ní šla ale ještě jednou dolů a dostala půl chleba se šunkou. Když jsem ho dojedla, ještě jsem řekla, že původem breku vlastně bylo, že jsem chtěla, aby se mnou někdo spal v pokoji. Mamka slíbila, že jakmile se babička (která mezitím odešla někam ven) vrátí, hned ji pošle do postele. Po jejím příslibu jsem se konečně vydala do postele, ale ještě dvakrát jsem své usínání oddálila - prvně jsem se vrátila dolů kvůli žízni a podruhé ještě kvůli smrkání. Usnout jsem mohla až někdy před půl desátou.
25. 10. 2013 Protože babička odešla z pokojíčku ještě v době, kdy jsem spala, a přesto, že jsem vstávala brzo, jsem si jí ani v obýváku moc neužila, byla jsem z toho docela smutná. Mamka mi pak ale zlepšila náladu a přišla s možností volby - školka nebo babička z Rakovníka. No tak v tomhle souboji prostě nemůže školka vyhrát! Babiččiny přítomnosti jsem nejvíc využila v době Terezčina spánku, kdy jsem ji naučila většinu her, co doma máme, a myslím, že babičce se moc líbily. Odpoledne pak babička s dědou odjeli domů a my jeli na chalupu. Ještě v Praze jsem prosila o zmrzlinu, jenže jsme stáli v zácpě, tak mi mamka řekla, že až budeme u McDonalda, tak ji dostanu, ale nebudu do té doby o zmrzlinu kňourat. Zatímco jsme stáli v koloně, postěžovala jsem si na bolest bříška, tak taťka otevřel okno. Pak jsem ale, v zájmu věci (tedy zmrzliny) rychle změnila názor a rázem mi bylo úplně dobře. Problém byl ale v tom, že to taťka vzal kvůli koloně jinou cestou než obvykle a díky tomu jsme kolem McDonalda nejeli. Ještě větší problém byl, že ta kolona byla všude a cesta nám trvala přes dvě hodiny, což mělo za následek, že jsem v poločase usnula a večer se mi pak nechtělo spát.
26. 10. 2013 Po snídani jsem šla za mamkou, že bych chtěla bonbónek. Když mi ho dala, řekla jsem, že chci ještě jeden pro Terezku, tak mi dala ještě druhý. Odešla jsem k Terezce, jenže ta během pár vteřin běžela za mamkou a žádala si taky bonbónek. Ta ji hned poslala za mnou, jenže já tvrdila, že už Terezka ten svůj snědla. Bohužel nebyla mamka dostatečně hloupá na to, aby mi to sežrala, takže jsem ten schovaný bonbónek nakonec musela Terezce i přes velkou nevoli předat. Dopoledne jsem pak navedla Terezku, abychom došly do koupelny pro kartáčky, s nima jsme šly do obýváku, sedly si do vaničky na koupání miminek a já řekla mamce „My pádlujem do loňska.“. Odpoledne jsem se nechala zblbnout taťkou, který hodlal využít pěkného počasí a jít se vykoupat do bazénu. Svlékla jsem se taky, nechala si donést kruh, ale nakonec jsem smočila nohy jen na první schod a bohatě mi to stačilo. Někdy kolem páté vypustila mamka za mnou a taťkou ven i Terezku a bylo zle. Když jsem se houpala na houpačce, přimotala se mi tam a já ji nakopla do oka tak, že letěla na zem vzduchem. Nejdřív jsem to schytala od taťky, pak jsem se běžela schovat domů (a uklidnit boucháním), to už začalo Terezce oko otékat a vybarvovat se, a když to viděla mamka, vynadala mi ještě ona. Měly jsme spolu dlouhou rozmluvu na téma „už žádné vytrhávání hraček Terezce, žádné strkání a ubližování“, a když jsem se zklidnila, oblékla jsem se, obula a šla se Terezce omluvit. Za bouchání (už dopolední) jsem měla opět zákaz všech pohádek. Mamka by mi bývala aspoň chviličku četla a porušila tak zákaz čtené pohádky, ale průšvih s Terezkou mi uškodil natolik, že jsem nakonec šla spát úplně bez pohádek. Ještě v době, kdy byla Terezka vzhůru, jsem pozapomněla na dohodu o nevytrhávání věcí Terezce z ruky, a vyškubla jsem jí lahev s pitím. Taťka zareagoval prakticky okamžitě, lahev stisknul a polil mě vodou.
27. 10. 2013 Ráno se mamka vypařila z ložnice tak tiše, že o tom nikdo nevěděl. Než ale zmizela, vyndala z postýlky Terezku, která pak z postele našich měla snadnou cestu do mojí postele. Mamka si pro nás došla, abychom moc nebudily taťku, ale to bylo pozdě, tohle se nám povedlo dost rychle. Po obědě přijela teta Hanka se strejdou a Justýnkou. Původně se jen přijeli na něco podívat a chtěli jet hned zpátky, ale nakonec se nechali přemluvit a aspoň na hodinku a půl se zdrželi, takže jsem měla příležitost ukázat Justýnce všechny svoje hračky. Její odjezd mi byl celkem líto, ale zahnala jsem to tím, že jsem hned vytáhla „Nezlob se, človíčku!“. Mamka ale moc dlouho nevydržela, po dvou hrách odpadla a šla si na chvíli lehnout. Já si hrála tak tiše, že když jsem si šla říct o BabyBel, probudila jsem ji, protože se jí zadařilo usnout. Pak už jsem se ale doma nudila a odešla za taťkou a pomáhala mu venku. Domů nás zahnal až déšť, Terezka už byla vzhůru a já zase začala zlobit. Sebrala jsem jí z ruky flašku s vodou, pila a nechtěla jí ji vrátit, ale stačilo, aby taťka vstal a já hned pití předala Terezce se slovy „Já nechci bejt zas mokrá.“. No, včera to byla pěkná lekce… Když potom mamka zapnula telebednu, taťka šel do kolen, protože dávali Noc na Karlštejně. Už se nadechoval, aby mi řekl, že dávají taky Simpsony, ale mamka ho včas zastavila. Po chvílí dívání mi ale přeci jen dala na výběr, jestli chci koukat na krále a královnu nebo na Simpsony a má volba překvapila i ji (natož pak taťku) - vybrala jsem si Karlštejn. Spát jsem šla až po půl deváté (vlastně půl desáté starého času), i když jsem byla o půl osmé najedená, jenže mamka uklízela a nehlídala mě, a já místo oblékání jen ležela a koukala na televizi.
28. 10. 2013 Dopoledne jsme s taťkou vyklidili pole, odešli do lesa a nechali mamku uklízet. Vrátili jsme se až na oběd a krátce po něm přijela na návštěvu teta Hanka se strejdou Vaškem a Míšou. Hnedka jsem běžela taťkovi pomoct s ukazováním naší zahrady a divé zvěře. My s Míšou jsme šli na chvíli domů, tam jsem mu ukázala hračky a potom jsme spolu šli ven. Po vzoru Míši jsem si vzala mikinu jen s sebou a venku jsme byli jen v tričku. Taky co by ne, o tři hodiny později šel strejda trumfnout taťku, vlezl do bazénu a šel si zaplavat. Doma si pak se mnou Míša ještě docela dlouho hrál, pak si šel sednout k rodičům a já zase začala řádit s Terezkou. Pěkně jsme se rozjely a zklidnily jsme se až po sedmé, když odjeli a my s Terezkou zapadly do vany.
29. 10. 2013 V noci jsem se tak dlouho mlela v posteli, až to vzbudilo i mamku. Po pár minutách už jsem ťapala k ní a nasáčkovala se jim do postele. To bylo krátce před půl druhou. S vědomím, že v posteli našich mi neprojde cucání palce, jsem ale nebyla schopná zabrat, ve tři ráno jsem mamku prosila o pití a podařilo se mi usnout někdy po půl čtvrté, kdy už mi zíváním praskala pusa v koutcích. Fajn bylo, že mě v tom mamka nenechala samotnou a celou dobu bděla se mnou (i když nechtěně, svým vrtěním jsem ji prostě nenechala zabrat). I přes víc jak dvouhodinové noční bdění jsem ráno vstala před osmou, což mamku dost udivilo, čekala, že o mně neuslyší minimálně do devíti. Dopoledne poprchávalo, takže jsem byla doma, ale po obědě jsem vyrazila s taťkou ven uklízet v garáži a nijak zvlášť mi nevadilo ani to, jaká byla venku zima. Odpoledne začala mamka narychlo balit a nečekaně jsme odjeli do Hradce. Mamka celou cestu probrečela a v Hradci už na nás čekali děda a teta Monča. A protože tam nebyla nikde babička a nikdo mi nechtěl prozradit, kde je, namalovala jsem jí aspoň obrázek. Do postele jsem se dostala až o půl desáté a spala jsem s dědou v pokojíčku, zatímco mamka s taťkou a Terezkou spali tentokrát v ložnici. Sotva jsem se doslechla, že budu spát s dědou na jedné posteli, hned jsem ho upozornila „Ale já si budu cucat palec.“. I přes pozdní odchod do postele jsem ještě v deset nespala, protože se mnou zůstal v ložnici děda a já musela pořád šmírovat, co dělá a co si čte…
30. 10. 2013 V noci jsem se probrala a dělala stan, až se děda bál, že se udusím - zakryla jsem si totiž i hlavu, a když mě odkryl, zase jsem ji zakryla. V šest ráno mě probudil domovní zvonek a už se mi nepovedlo usnout, tak jsem potom prospala cestu z Hradce na chalupu. Protože s námi jel děda, mamka seděla mezi mou a Terezčinou sedačkou. Původně jsem si nemyslela, že budu spát a chtěla jsem si hrát s jejím telefonem, tak jsem jí ho sebrala z ruky a řekla „Já budu hlídat telefon a ty čum na tátu nebo dědu.“. Večer mi pak mamka vysvětlovala, že byla babička moc nemocná a už tu s námi nebude, protože se z ní stal andílek a teď už se na nás dívá z nějaké hvězdy na nebi. Když šel v noci taťka v noci spát, šel mě odkrýt, protože jsem měla peřinu i přes hlavu, sotva peřinu z hlavy stáhnul, zašklebila jsem se - ještě jsem totiž nespala a potají si pod peřinou cucala palec.
31. 10. 2013 Ráno jsem vyspávala až do čtvrt na devět. Když mi pak mamka říkala, ať se nasnídám, řekla jsem jí „Já nejsem Lucinka, já sem Hafáček.“. Podívala se na mě a řekla „Tak Hafáčku hamej.“. „Já nejsem Hafáček, ten je dole, já jsem Lucinka.“. Dopoledne jsem šla ven, a když jsem se vrátila, řekla jsem mamce, že „Jsem napuklá jak bažant.“, což mělo v překladu znamenat, že jsem nabalená jak pumpa. Večer jsem navrhla Terezce nabídku, která se neodmítá - „Terezko, pojď se mnou na záchod, jdeme kakat.“. Jí to ale tak lákavé nepřišlo a otálela. „Terezi, pojď!“ To už se do toho ale vložila mamka a hnala mě na záchod se slovy „Lucinko, tady to smrdí, neleze už ti ten bobajs? Nečekej na Terku a mazej na ten záchod!“. Za chvíli už jsem volala „Mamko, nehoda! Stala se mi nehoda!“. No jo, mamka měla zase pravdu. Při koupání jsme s Terezkou předvedly pořádný hysterák, když vypadly pojistky a my zůstaly ve vaně v úplné tmě.
01. 11. 2013 Nad ránem kolem čtvrté jsem se přesunula k mamce do postele. Ta mě přikryla svou peřinou a já se snažila usnout. Po chvíli jsem ale zašeptala „Mamko, já se bojim.“, tak mě přitulila k sobě, jednou rukou mě objala, druhou mě chytila za ruku, takže bylo po strachu. Pro změnu jsem ale nemohla usnout, protože jsem věděla, že si u ní nemůžu cucat palec a zabrala jsem až po půl šesté. V šest se zase s brekem probudila Terezka, ale to už se mnou ani nehnulo. Ráno jsme si vyprávěli s dědou a já mu uprostřed jedné věty řekla „Dědo, vem si zuby, není ti rozumět.“. Jeho odpověď snad nikoho nepřekvapila „Když já nevim, kde je mám.“, ale za chvíli se nadzvednul z gauče a vykřiknul „Jau, mě něco kouše do zad!“. Koukla jsem tam a překvapeně řekla „Dědo, dyť to jsou tvoje zuby!“. K večeru si Terezka hrála s hrací želvou, ale rodiče se dívali na telebednu, tak želvu vypnuli. Já ale došla k Terezce, vzala si její želvu, řekla „Ale já to umim zapnout taky.“ a zapnula ji.
02. 11. 2013 Pro svůj nelehký úděl teple nabaleného dítěte jsem vymyslela nový výraz - „Jsem napuchlá jak bomba.“. Přesto jsem byla ráda, že jsem mohla být dopoledne venku. Odpoledne mamka pracovala a děda usnul, tak jsem ho vzbudila, že chci hrát domino. Podíval se na mě a řekl „Vzbudilo mě tohleto domino.“ a ukázal na mě. Zřejmě budu muset mamce říct, aby mu koupila něco na paměť, když si mě dokáže splést s dominovou kostkou. Pak šli ale děda s taťkou pracovat a mamka pekla, tak mi dala na chvíli ajpeda. Když se potom vzbudila Terezka, hrála jsem si s ní, skládaly jsme kostky a dokonce jsem se ji snažila (leč marně) naučit hrát domino.
03. 11. 2013 Dopoledne si děda napouštěl vanu, že tam na chvíli před námi uteče. Hned jsem iniciativně běžela do koupelny a ptala se „Chceš pěnu?“. „Nechci. A víš proč?“ Jistě, že jsem to věděla - protože je pro nás ta jeho pěna jak magnet a pak se nás nemůže zbavit a pořád se v té pěně chceme máchat a patlat ji po něm. Ovšem jestli si myslel, že když si napustí vanu bez pěny, tak se mě zbaví, spletl se a já mu oznámila „Ale já tě stejně budu mejt.“. Odpoledne naši po několika týdnech poznali, co znamená můj výraz „řbiřbend“, je to plyšband z reklamy na Billu. Později odpoledne jsme se zase sbalili a vrátili se do Prahy.
05. 11. 2013 Když mě mamka ráno vezla do školky, řekla mi, že půjde ke kadeřnici. „A to ti udělá novou hlavu?“ „No, a do školky pro tebe přijde nová maminka.“ Když mě potom vyzvedávala, hned jsem se k ní vrhla a vykřikla „Jé, ahoj nová maminko, ty seš krásná!“. Domů jsem se ale tentokrát vrátila bez výrobku, protože jsme ho nestihli dodělat a něco si nechali ještě na příště.
06. 11. 2013 Odpoledne jsme vyrazili všichni do Hradce, ale cestou jsem byla pěkně protivná. Všechno komplikoval ještě fakt, že jsme chytili v Praze kolonu, takže cesta trvala bezmála o hodinu déle, než jindy. Tu jsem fňukala, že mám hlad, tu zase žízeň, pak jsem byla pro změnu vzteklá, když nade mnou mamka zhasla světlo, aby mohla Terezka spát. Nějakou dobu jsem se vztekala, ale pak mamka pohrozila, že mě vysadí z auta, tak jsem radši ztichla a nakonec i usnula. Do Hradce jsme přijeli až ve třičtvrtě na osm, takže jsme s Terezkou večeřely až po osmé a já se do postele dostala až před půl desátou.
07. 11. 2013 I přes pozdní odchod do postele jsem se ráno vzbudila po půl sedmé, ale děda mě ještě půl hodiny udržel v posteli s tím, že je na vstávání ještě brzo. Odpoledne se mamka potřebovala sama projít, tak vzala štěknu a šla s ní ven. Když se vrátila, ani se nesvlékala a zeptala se mě, jestli chci vidět vodníka. Po kladné odpovědi následovalo rychlé oblékání mě, Terezky i taťky (ten to tedy zvládl sám) a šli jsme do jedné školky, kde byl strašidelný večer. Asi pět minut jsem chodila s taťkou, ale pak jsem začala kňourat po mamce a zbytek doby jsem se jí držela jak klíště, zatímco taťka vyfasoval na hlídání Terezku. U všech strašidel jsem dobu stála, mlčela a jen sledovala dění, když už jsem se odhodlala k akci, tak jsem jen kňourala, zato když jsem konečně splnila všechny úkoly u všech strašidel, byla jsem děsně důležitá. Taky jsem za odvahu dostala odměnu - diplom, oko z piškotu a marcipánu, svítící náramek a pytlík bonbónů. Když se mě po návratu domů děda ptal, jestli jsem se bála, bez váhání jsem odpověděla, že ne. Mamka nemohla uvěřit vlastním uším - „Luci???!!!“. No ale já se přece nemohla před dědou shodit a udělat ze sebe poseru, tak jsem řekla „Nebála, já těm strašidlům dala za vyučenou.“. Po náročném odpoledni jsem k večeři spořádala půlku chleba a dva jogurty a v devět jsem spokojeně ulehla do postele.
08. 11. 2013 Byť jsem ráno spala až do osmi, když jsem se snažila probudit dědu, jen říkal „Ne, ne, ne.“ a spal do devíti. Mamce se dopoledne něco nedařilo udělat, a protože u ní stál taťka a „chytře“ radil, tak mu mamka řeka „Tak se z toho ne-píp-píp.“. Na to jsem okamžitě zareagovala a zpoza nich doplnila nedořčené - „Ne-po-se-ru“. Ještě před obědem jsme se zase všichni i s dědou vrátili na chalupu.
09. 11. 2013 Odpoledne jsme s mamkou a taťkou vyrazili do Prahy na Večerníčkový les. Velmi podobná akce jako ta v Hradci, ale rozhodně nebyla tak strašidelná, protože jsme celou trasu prošli za světla. Prvně jsem šla k Makové panence a musela přenést zrnka máku na tácku, což jsem s trochou otálení splnila. U Krakonoše jsem pak měla poznávat zvířata na obrázcích, ale mlčela jsem jak zařezaná a všechna zvířata uhodly ostatní děti, se kterými jsem byla ve skupince. Pak jsem měla dovést taťku (který měl zavázané oči) ke Světlušce, ale místo toho jsem ho vedla do kašny a tvrdila, že nevím, kam ho mám odvést (i když to předtím Světluška všechno řekla a všechny ostatní děti šly správným směrem). Další byl Křemílek, který nám dával hádanky, a já zase mlčela a nechala hádat ostatní. Navíc jsem se potom styděla jít si k němu pro razítko, takže jsme od něj odešli až se třetí partou, přičemž hádanky dával pořád stejné a já ani jednou neodpověděla. Až u posledních třech pohádkových bytostí jsem začala jakž takž fungovat. Jen u Pata jsem dost dlouho čekala na kladívko, abych mohla zatlouct hřebíky do pařezu. Sice jsem stála vepředu, ale nikdy jsem se pro volné kladívko nenatáhla a dostala jsem ho, až když si po dlouhé době Pat všimnul, že tam dlouho stojím a osobně mi ho podal. Ovšem to zatloukání hřebíku mě moc bavilo. U Ferdy Mravence jsem chytala na udičku červy a na úplném konci trasy čekala Šebestová. Úkol u ní byl jediný, který jsem udělala hned a beze studu - z košů jsem si měla vybrat jeden dárek za splněné úkoly. K panence od Šebestové jsem pak ještě dostala od taťky velký balónek ve tvaru koníka a od mamky trdelník, o ten jsem se dělila s Terezkou a mamce jsme ho úplně celý snědly.
10. 11. 2013 Ráno jsme si šly s Terezkou vyčistit zuby a šel tam s námi i děda. Když na nás po chvíli kouknul, že žmouláme v puse kartáčky, řekl „Jé, vy si čistíte zuby, já vám nedal pastu.“. Vtom tam přišla mamka a zeptala se „Vy jste neměly pastu?“. Hned jsem zavrtěla hlavou, že ne. Mamka si ale všimla otevřené pasty a znovu se zeptala „Lucinko, fakt jsi nedávala na kartáčky pastu?“. Nasadila jsem vážný výraz a řekla, že ne. „No dobře, tak já vám ji dám.“ Nandala pastu na můj kartáček, jenže jakmile to viděla Terezka, hned natáhla ruku se svým kartáčkem a řekla „Ještě!“. Jen jsem se jen začala šklebit, ale mamka už to neřešila, stejně jí bylo jasné už předtím, že jedna dávka pasty proběhla. Potom jsme si s Terezkou hrály s koníkama a já mluvila na Terezku za koně - „Vy jste si se mnou pinkaly (tím jsem myslela házely, protože jsme si předtím opravdu s koníkama házely), tak jdu pryč. Tak já přijdu zas, až si trochu odpočinu, ale ne že mě budete buzerantovat!“.
11. 11. 2013 Protože Terezka v noci blinkala, měla jsem peška a musela držet basu, což v reálu znamenalo žádné sladkosti nebo jogurty, protože by Terezka chtěla taky a nic dostat nemohla. Odpoledne jsme se balili na odjezd do Prahy, ale já spustila těsně před odjezdem brek, že mám píchlého svého milovaného nafukovacího koně z Večerníčkového lesa. Nakonec se naštěstí ukázalo, že jen lehce uchází, ale je pořád OK, takže jsme mohli s klidem v duši vyrazit domů. V autě jsem usnula, takže se mi pak logicky nechtělo večer do postele, až mi musela mamka pohrozit, že mě bude muset ráno vzbudit, abychom stihly dojet do Kocoura.
12. 11. 2013 Ráno jsem sice vstávala až ve třičtvrtě na osm, ale Kocoura jsem stíhala, i když jsem byla zpočátku jak zpomalený film. Ze školky jsem se konečně vrátila s výrobkem, který jsme minule nestihli dodělat, a nebylo divu - výroba loutky princezny přeci nějakou dobu trvat musí. Po koupání naši chtěli, abych uklidila hračky, nejdřív jsem dělala děsné scény, ale nakonec jsem přeci jen uklidit musela, jinak hrozilo, že bych šla spát hned a bez večeře. Při večeři jsem blbla Terezku a nejedly jsme ani jedna, tak nám mamka jídlo odebrala, že půjdeme spát. Honem jsem si běžela pro odebraný talíř, že mám ještě hlad, tak mi ho mamka vrátila, ale já snědla tři kousky a prohlásila, že už jsem plná a bolí mě bříško.
13. 11. 2013 Ráno jsme trochu nestíhaly, takže jsme s mamkou přišly do školky, až když už se cvičilo. A když mě pak mamka po obědě vyzvedávala a ptala se, jakou jsme měli k obědu polívku, moc se toho ode mě nedozvěděla, jediné, co ze mě vypadlo, bylo „Smradlavou. Fůůůůůj.“. Večer mě šel ukládat do postele děda, a než odcházel, řekla jsem mu důležitý vzkaz pro naše. „Dědo, řekni mamce, ať řekne taťkovi, ať ráno koupí tvaroháčky, makový rohlíčky a vůbec nějaký dobrůtky, ať máme zítra co jíst.“ „Tak já to řeknu rovnou taťkovi, ne?“ „Ne, řekni to mamce, ať to vyřídí taťkovi.“
14. 11. 2013 Ráno mě mamka vzbudila po půl osmé a pěkně jsme fofrovaly, abychom po osmé vyrazily do školky. Po školce jsme pak odjeli na chalupu a já to v autě zalomila. K večeru jsem si začala stěžovat na bolest bříška, dokonce jsem ani nevečeřela, tak se mamka začala obávat, že začnu blinkat, ale naštěstí z toho nakonec byl jen průjem.
15. 11. 2013 Hned ráno jsem dědovi hlásila, že mě pořád bolí bříško, čímž jsem si podepsala ortel celodenní diety. Odpoledne si děda všimnul jednoho z obrázků, které jsem předtím malovala a řekl „Jé, to je krásnej obrázek, kdopak to maloval?“. Okamžitě jsem k němu přiběhla a uctivě řekla „Pardon, ale to není tvoje.“
16. 11. 2013 Sotva jsem ráno přišla do obýváku za dědou, pustil nám (jako obvykle) pohádky, takže jsem seděla hodinu a půl u telebedny, aniž bych měla minimální snahu se převlékat. Ke snídani jsem škemrala (marně) o čokokoule, náladu mi zvedla aspoň dopolední procházka do lesa. Mezitím mamka připravila oběd a já ji po návratu dostala něčím, co jsem domů přitáhla ze školky - aniž bych ochutnala, už jsem frflala, že to jíst nebudu, a že mi to nechutná. Po obědě jsem pak jen zahlásila, že jdu na záchod kakat, a když jsem udělala všechno, co jsem udělat potřebovala, spláchla jsem, vlezla na bidet, kde jsem si osprchovala zadek, otřela ho do ručníku a spokojeně se vrátila. Odpoledne jsem strávila s dědou doma, protože se mi nechtělo jít ven, takže se mi podařilo udělat doma pěkný bordel. Ten jsem taky večer měla uklidit, ale moc se mi do toho nechtělo a byla jsem zase pomalá jak šnek. Navíc jsem nenašla všechno pexeso, takže proběhl rozhovor na téma „Ježíšek kouká a dětem, které neuklízí hračky nebo se k nim nechovají dobře a ztrácejí je, možná vůbec nic nepřinese.“. To mi pak pěkně vrtalo hlavou a radši jsem si chtěla připsat u Ježíška plusové body, takže jsem mamce před čištěním zubů řekla, že bych chtěla ještě jednu mořskou pannu s hnědýma vlasama, abych měla jednu pro Terezku a jednu pro sebe. Pevně doufám, že Ježíšek slyšel, že nemyslím jen na sebe, ale i na ostatní!

53. měsíc

18. 11. 2013 Hned po Terezčině odpoledním probuzení jsme jeli do Prahy a ještě před návratem domů jsme udělali zastávku v autosalonu. Zatímco taťka něco vyřizoval, my s Terezkou se řádně nudily. Mimo jiné jsme ale taky chtěly svačit, protože jsme se před odjezdem nestihly najíst, tak nám děda koupil croissanty. Mně chutnaly natolik, že jsem adoptovala hned dva kousky. Když jsme ale dojedly, už nás nemělo co udržet na místě a začaly jsme se honit mezi auty, takže byla mamka ráda, že tam je i děda a mohli si naše nahánění rozdělit. Když jsme přijeli konečně domů, dostala Terezka od dědy k svátku jednorožce, což jsem dost těžce nesla. Ten můj byl totiž v porovnání s jejím ošuntělý, měl menší roh a celkově nebyl tak hezký. Najednou jsem jí začala vnucovat svého jednorožce, kterého jsem jí nikdy půjčovat nechtěla, jen abych si mohla vzít toho jejího. Nakonec jsem začala kvičet, že chci taky nového jednorožce, leč marně.
19. 11. 2013 Dopoledne jsem zase strávila v Kocourovi a o výtvoru, který jsem si přinesla domů, jsem tvrdila, že je domeček, ovšem děda to posoudil jako podzimní zátiší. Svého koňase jsem radostně a s úsměvem začala půjčovat Terezce (samozřejmě jen proto, abych si mohla brát toho jejího), ale odpoledne jsem pro změnu udělala scénu kvůli tomu, že si Terezka půjčila mou kytaru. Pozdě odpoledne si děda pustil telebednu a já se rozhodla mu to trochu znepříjemnit. Schválně jsem se postavila tak, aby neviděl, a když se posunul, jako jsem se naklonila nad stůl, abych mu zase zacláněla. Děda to sice psychicky vydržel, ale ruka ho tedy svrběla řádně.
20. 11. 2013 Ráno, když jsem si oblékala kalhotky, jsem mamku dostala svým prohlášením „Mamko, holky maj prdelky a kluci maj…prdel.“. Odpoledne, když mě pak vyzvedávala ze školky, jsem ji dostala podruhé. Na otázku, jestli jsme dnes byli venku, jsem odpověděla, že nebyli, protože pršelo. „A co jste dělali celý den?“ „Koukali jsme na televizi na pohádky, ale zasekávaly se.“ „Fakt?“ „No, vždycky když děti povídaly, tak se to zaseklo.“ „A co jste měli k obědu?“ „Žemlovku.“ „A jaká byla?“ „Mňááááám.“ „Jo? Tak ti chutnala?“ „Nooo… Já z ní vyjedla jen ty rozinky.“ Doma jsem si chvíli pohrála s Terezkou, pak jsem se převlékla a vyrazili jsme koupit nové autosedačky. Chápu, že naši chtěli, aby si Terezka tu svou vyzkoušela a oni viděli, ve které se jí bude sedět nejlíp, ale jinak to tam byla pěkná pruda. My si ale s Terezkou poradily, z regálu jsme si sundaly motorky a začaly na nich jezdit po krámě. Když pak mamka řekla, ať je uklidíme, odkud jsme je vzaly, Terezce se to povedlo, ale já chtěla strčit svou motorku mezi ostatní a všechny se sesunuly na zem. No, a když to tam chtěla narovnat mamka, prokázala se genetika - motorky se svezly k zemi ještě třikrát. A pak po kom jsem, že… Po návratu domů se Terezce podařil husarský kousek - z dědovy tašky vytáhla bílou kabelku ve tvaru jednorožce, která byla připravena jako dárek pro mě ke svátku, ale protože se mi se svým úlovkem přišla hned pochlubit, už to přede mnou schovat nemohli a já ho dostala hned.
21. 11. 2013 Ráno mě do školky odvedla babička z Hódyně, která přijela včera večer. Šly jsme tedy na poslední chvíli, takže jsme musely hnout kostrou, navíc babička ve školce nikdy nebyla, takže jsem ji tam musela odvést, ale zvládly jsme to na jedničku. Když pro mě po obědě přišla mamka, místo přivítání jsem vyhrkla „Proč mě nevyzvedla babička?“. Nicméně jsem ze školky odcházela naprosto nadšená a cestou domů jsem se mamky ptala, jestli bych mohla jít do školky i zítra.
22. 11. 2013 Ač bych dnes bývala mohla jít do školky, zůstala jsem doma, protože se naši domnívali, že pojedeme na chalupu už dopoledne, nakonec se ale ukázalo, že jsem do školky klidně jít mohla, protože jsme se z Prahy vykopali až po třetí odpoledne.
23. 11. 2013 Ráno jsem se vzácně vzbudila zároveň s Terezkou. Po obědě dali naši Terezku spát a já šla s dědou skládat puzzle, čehož využili rodiče a hodili šlofíka taky. A když bylo puzzle doskládané, dal mi děda ajpeda, o kterého jsem přišla, až když se probudila Terezka.
24. 11. 2013 Dopoledne nám děda zase pustil pohádky, a když začínala ta o punčochaté Pipi, zeptala se mamka „A víš kdo tohle je?“. „To je Pipi dlouhá pinčocha.“ K obědu mamka upekla buchtičky se šodó, ale mně spíš chutnaly samotné buchtičky. Odpoledne jsme vyrazili jen s dědou do Hradce, Terezka to v autě zalomila a já ji držela za ruku, dokud se neprobudila (zas tak dlouho jsem ji ale držet nemusela, spala tak deset minut). Cestou mi pořádně vyhládlo, jenže jsme se ještě stavili u tety Monči a ta měla doma k jídlu jen piškoty, o které jsem nestála, takže jsem musela vydržet až domů. Večer jsem chtěla jít tak moc do vany s Terezkou, že jsem přislíbila, že ve vodě nebudeme blbnout a cákat a taky jsem to splnila. V noci jsem měla spát v ložnici s mamkou a Terezkou, jenže já chtěla spát vedle Terezky a začaly dohady s mamkou. Nakonec mi to neprošlo, protože prý by mě ráno Terezka vzbudila, a kdyby navíc v noci špatně spala, musela by mamka obíhat celou postel, takže jsem se musela spokojit se spaním vedle mamky.
25. 11. 2013 V noci se mamka budila a pořád mě přikrývala a kontrolovala, abych nespadla z postele na zem. Dopoledne jsme dělaly dědovi doprovod k jeho Paňdoktorce, jen jsme na něj čekaly i s mamkou v autě, a já si krátila čas zdravením kolemprocházejících lidí (ti ale pochopitelně nic neslyšeli, protože jsme seděly v autě) - „Dobrý den, mladá paní. Dobrý den, kluku. Dobrý den, pane. Dobrý den, madamko.“. Od Paňdoktorky jsme ještě jeli zařizovat něco na úřadech, takže nebylo divu, že jsme se dost nudily a podle toho to vypadalo. Nicméně jsem musela uznat, že je fantastické, jak se Terezka nechá strhnout ke každé volovině. Po obědě jsem si chtěla půjčit ajpeda, ale mamka mi ho nechtěla dát, tak jsem šla říct dědovi, aby ji o něj šel poprosit on. Nakonec si mamka dala šlofík a já přeci jen na chvíli toho ajpeda dostala. Protože jsem přes den hodně bouchala a nepomáhalo na mě nic, tak se mamka večer při rozčesávání dvakrát moc nenamáhala, aby mě to netahalo. Utekla jsem od ní s brekem tak hlasitým, že měla Terezka kliku, že ještě nespala, protože tohle by ji zaručeně probralo. Než jsem se uložila do postele, udělala mamka menší opatření proti případnému pádu - okolí postele vystlala polštáři.
26. 11. 2013 Když mě dopoledne děda poprosil, abych mamce donesla platební kartu, která zůstala ležet na stole, klesla jsem na všechny čtyři a řekla „Já nemůžu, já jsem kůň.“. Večer mamka upekla buchtu a já ji děsně nutně potřebovala ještě před večeří ochutnat. Protože jsem pak zase dělala nepatrné naschvály, dostala jsem se do postele až skoro ve třičtvrtě na deset. Tou dobou ještě Terezka taky nespala, což se ukázalo jako její štěstí. Jak jsem si lehala, praštila jsem se do hlavy a začala pěkně hlasitě brečet.
27. 11. 2013 Před obědem jsem s dědou vyrazila do knihovny a Tesca, kde mi za odměnu koupil lízátko. Půlku jsem stihla sníst před návratem domů, takže nebylo divu, že jsem nejedla oběd. Respektive z polívky jsem vyjedla knedlíčky, takže jsem přeci jen něco snědla. Mamka se na mě ale zlobila a odpoledne jsem nedostala ani buchtu, ani zbytek lízátka, ani bonbón, jen ovoce a jogurt.
28. 11. 2013 Dopoledne jsem v pokojíčku obdivovala tu dědovu velkou loď, až jsem se osmělila a zkusila to na něj - „Dědo, uděláš mi taky takovou loď?“. Moc se na to netvářil, ale myslím, že by to klapnout mohlo. Při obědě jsem mimořádně nedělala ofuky a snědla talíř polívky s nudlema. Ještě před obědem přijel taťka a všechny nás odvezl na chalupu. Cestou jsem začala škemrat o koupení lízátka, nakonec naši zastavili u Donalda a mně koupili zmrzku. Mamka si dala hranolky a já od ní taky pár vyškrundala, až přišel opravdu kulinářský nápad - zmrzlinu jsem nabírala hranolkama a jedla to dohromady, přičemž jsem tvrdila, jak je to výborné. Večer jsem si chtěla vzít do vany všechno možné - autíčka, domeček od My Little Pony, Chuggington mašinky, ale mamka mi nic z toho nepovolila a jediné, s čím souhlasila, byli Gogouni. Když už jsem si mohla vzít aspoň je, nabrala jsem jich plné hrsti a ve vaně o ně pak svedly s Terezkou nelítostnou bitku.
29. 11. 2013 Odpoledne proběhla akce A, tedy akumulační nádrž, která bouchla uprostřed obýváku. Pecka to byla jak hrom, roztrhlo to celou skříň a já se překvapivě jen lekla a ani jsem necekla. Skoro to vypadalo, že bude v ohrožení náš odpolední plán jet se podívat na rozsvěcení vánočního stromku, ale nakonec mamka rozhodla, že bordel neuteče a uklidit se to může po návratu. Na rozsvícení stromu jsme museli čekat víc jak hodinu, ale mezitím tam byl program od dětí ze školy - zpívaly, tancovaly, hrály divadlo… Chvíli jsem mručel, že je mi zima, ale když mamka řekla, že se pojede domů, rychle mě ta zima přešla. Ale to, že mamku, taťku a dědu bolela záda, protože nás s Terezkou měli celou dobu na ramenou, abychom viděly, mě ani v nejmenším netrápilo. I přes zpestření dne jsem večer začala bouchat a absolutně jsem neposlouchala, takže jsem šla spát bez čtení a děda dostal zákaz pustit mi ráno pohádky v televizi.
30. 11. 2013 Po obědě, když šla Terezka spát, jsem chtěla s mamkou hrát hry, tak jsem nejdřív uklidila všechny hračky. Pruda, ale stálo to za to. Když se pak Terezka probudila, ukazovala jsem jí, jak se skládají puzzle, když mi došlo, že z toho nic nebude, ukazovala jsem jí karty, a když jsem pochopila, že by je tak akorát rozlámala a roztrhala, radši jsem nasypala cornflake do misky a věnovaly jsme se jídlu. Sem tam jsem ale kvůli něčemu zakňourala nebo se začala vztekat (třeba když mi Terezka nechtěla dát to, co zrovna držela v ruce) a děda mě bránil, tak ho taťka upozornil „Tak jestli ti to její hejkání nevadí, tak s tebou Lucinka pojede na týden do Hradce, jo?“. „No mně to nevadí. Lucinko, pojedeme spolu do Hradce, co ty na to?“ Myslím, že takovou odpověď, jaké se dočkal, určitě nečekal - „A jak se vo mě postaráš???“ Nicméně jsem i přes pár drobných karambolů byla celý den hodná na Terku, hrála jsem si s ní, takže mi večer mamka pustila pohádky v počítači a pak mi i četla.
01. 12. 2013 Hned po obědě jsme jeli domů, abychom stihli loutkové divadlo. Tam jsem ale jela s našima jen já, Terezka zůstala doma s dědou. Prvně mě uchvátil Pražský hrad, divadlo se hrálo totiž v Mladotově domě. Kromě Paňmámy, Pantáty a kašpárka byli v pohádce i čerti a těch jsem se bála tak, že jsem seděla k židli přikovaná. Po představení se na nás děti přišly podívat všechny loutky, takže mi nejdřív seděl na klíně mlynář, pak kašpárek, ale když jsem viděla opodál čerty, bála jsem se i zvednout. Odvážila jsem se jít k nim blíž jen s mamkou za ruku, ale pořád jsem byla podělaná strachy. Až když se ke mně čerti přišli pomazlit, lehce jsem roztála, nicméně jsem byla pořád dost opatrná. Domů už jsem se ale vracela vysmátá a celá rozradostněná. Při koupání jsem blbla tak, že jsem si namočila vlasy, tak mi je mamka rovnou umyla a fénování se ochotně ujal děda.
02. 12. 2013 Po čtvrt na osm mě mamka probudila, abychom stihly školku. Já byla mimořádně hotová včas, jenže to brzdila mamka - nejdřív hledala telefon a klíče od bytu, a když jsme konečně vyrazily, ani jsme nevylezly před barák a mamka se ještě vracela domů, protože nevěděla, jestli mám ve školce tepláky na ven. Domů jsem šla zase po obědě a odpoledne si vzala mamčin telefon, protože jsem s ním chtěla fotit. Omylem se mi ale podařilo vytočit číslo na tetu Olinu, a jakmile se z telefonu ozvala, podala jsem rychle mamce telefon, jako by byl prašivý, a řekla „Na, někdo tam mluví.“. Když jsem ale viděla, že si mamka povídá, ukradla jsem jí telefon a začala si s tetou Olinou povídat sama, hlavně ale o školičce u Kocoura a o tom, že jsou nahoře dva kocouři - pan Ponožka a Mlíčko.
03. 12. 2013 Dopoledne jsme s mamkou jely do Kocoura a Jana hned jak jsme přijeli, říkala, jak jsem jim minule chyběla. A protože jsem projevila přání dostat od Ježíška mluvicí a chodící kočku, tak jsem ji odpoledne namalovala na papír, pak s ním doběhla k francouzským dveřím, namáčkla ho na dveře a toužebně řekla „Prosím tě, Ježíšku přines mi!“. Aby nedošlo k nějaké záměně nebo nedorozumění, ze zadní strany jsem si svůj výtvor podepsala - to aby věděl, že ho má donést právě mně. Pak jsem ale všechny dorazila, když jsem si hrála s Terezkou a zničehonic jí řekla „Ty smrdíš jak hajzl.“. Možná to znělo jako drsná urážka, jenže tak to vůbec nebylo, ona se totiž zrovna pokadila.
04. 12. 2013 Ráno jsme vstávaly až ve třičtvrtě na osm, takže jsem se musela fofrem obléct, abychom stihly dojít do školky, a protože všichni spali, mamka musela obstarat nejen mě, ale i Terezku. Tu těsně před naším odchodem donesla k dědovi, protože s ní bychom šly do školky třikrát tak dlouho. I tak jsme to měly dost našlápnuté, vyrazily jsme jen pět minut před půl devátou, takže na přesun nám zbývalo pět minut. Dopoledne byl ve školce Mikuláš a dva čerti, ale já pochopitelně odpoledne cestou domů mamce sebevědomě tvrdila, že jsem se jich nebála, a že Mikuláš zabouchal holí a jeden z čertů se bál tak, že hned zalezl do pytle. Taky jsem dostala adventní kalendář a ponožku se sladkostma a jako bonus na mě doma čekal děda a prababička, od kterých jsem dostala další adventní kalendář, balík lentilek a kinder vejce. Pochopitelně jsem se hned podívala do adventního kalendáře, ale po loňsku, kdy jsem sežrala všechny čokolády během tří dnů, už je mamka nechala u sebe s tím, že mi čokoládičky bude každý den osobně dávkovat. Odpoledne jsem jela s našima znovu na hrad na další divadlo. Dnes to bylo podstatně komornější, bylo nás tam jen pár, takže když divadlo skončilo, mohla jsem jít i do zákulisí a vyzkoušet si vodit po scéně princezničku. Potom mě mamka vyfotila s kašpárkem a dokonce jsem se i pomazlila s čertem, i když jsem se ho zpočátku bála a nechtěla se na něj ani podívat. Když jsme měli odcházet a brali jsme si bundy, všimla jsem si na zdi obrázku s fotkou biskupa s čepicí a holí a v záplavě dojmů z dnešního dne vykřikla „Hele, tamhle je Mikuláš!“. Když jsme se vrátili domů, ještě jsem řádila i s Terezkou s babičkou a já je obě zblbla, abychom daly všechny tři ruce na ramena jako křidýlka a lítaly po bytě jako ptáčci.
05. 12. 2013 Ráno jsem sice vstala už ve čtvrt na osm, ale mamka s Terezkou spaly skoro do třičtvrtě na osm a dědu nenapadlo začít mě vypravovat do školky, takže jsme pak stejně měly zase fofry při vypravování. Mamka už chtěla odejít, když ji odchytla Paňučitelka, aby ji upozornila, že bude ve školce besídka a ptala se, jestli naši přijdou. Taky řekla, že vzhledem k tomu, že jsem poslední měsíc ve školce moc nebyla, nemohla jsem s dětma trénovat, takže budu dělat jen kulisy - rozhazovat sníh, roznášet kytičky… A když už se mamka s Paňučitelkou bavila, rovnou se ptala, jak na tom jsem s jídlem. Dozvěděla se ale stejně to, co už dávno věděla - že jím jak vrabeček. To ale bylo mamce stejně jasné, když jsem se každý den už cestou ze školky ptala, co máme doma k obědu. Když mě mamka po obědě vyzvedávala, Paňučitelka ji odchytla znovu s tím, že došlo k malé změně, protože „Lucinka projevila zájem hrát kravičku.“. Doma jsem byla hodná až do půl páté, kdy jsem se měla začít chystat k odjezdu na mikulášskou. Ne, že by se mi tam nechtělo, ale prostě jsem si zase postavila hlavu, takže jsem se nejdřív loudala s převlékáním, pak jsem rozložila dvoudílné rukavice a chtěla je složit zase dohromady (ale na to nebyl čas, tak jsem si musela vzít jiné, u těch jsem ale tvrdila, že se blbě oblékají a svlékají, a že tam jsou nitě, i když je až do dneška nosila bez problémů do školky), když jsem si vzala rukavice jiné, tak jsem pro změnu dělala problémy s obouváním a nakonec jsem nemohla najít svou čepici, tak mi mamka donesla jinou, jenže já se rozbrečela, že když si ji narazím na hlavu, budu rozcuchaná, takže jsme odcházeli s brekem. Na mikulášskou jsme jeli ve čtyřech - já, Terezka, mamka a děda. Celou dobu jsem na besídce seděla dědovi na ramenou, protože jsme přijeli pozdě a stáli jsme dost vzadu, takže jsem jinak neměla šanci vidět na pódium. Pak si mě vzala do náručí mamka, aby si děda trochu odpočal a ta mi vysvětlila, že jestli chci vyhrát nějaké hračky a dobroty, musím se hlásit do soutěží. Zpočátku jsem se bála čertů na pódiu, ale i když odešli, moc jsem se tam nehrnula. Hlásit jsem se začala až na poslední dvě soutěže, ale vybraná jsem nebyla. Zkrátka jsem ale nepřišla, na závěr chodily všechny děti k Mikuláši a ten dal každému z nás balíček sladkostí. Potom jsme skočili na rychlý nákup, ale stejně jsme se domů dostali až po osmé. Doma jsem ještě zjistila, že i za dveřmi nám s Terezinkou nechal Mikuláš nadílku, ale radovala jsem se jen do okamžiku, kdy jsem v punčoše objevila pět brambor za zlobení. Okamžitě jsem začala natahovat na brek, že to nechci, pak mi ale otrnulo a zpod brambor jsem vylovila sladkosti. Při večeři jsem dělala kraviny a neseděla, pak jsem si ještě otřela marmeládu do trika (jako vždy), takže mi naši rohlík sebrali a vrátili mi ho, až když jsem seděla u stolu. I přesto, že se celé odpoledne neslo ve znamení pokoušení pevnosti nervů rodičů i dědy, a že jsem se do postele dostala až po čtvrt na deset, mi šel děda přečíst Mikeše.
06. 12. 2013 V noci se mi zdálo, že šel taťka do ohně a brečela jsem ze spaní tak moc, že mě děda probudil, a počkal u mě, dokud jsem se neuklidnila. Když se později probudil, protože ho něco tlačilo, zjistil, že jsem se v době, kdy už spal, přestěhovala k němu do postele a přehodila jsem přes něj nohu. Protože byla jeho postel pro nás dva dost úzká, moc se nevyspal, i když pak konečně zabral. A když se vzbudil znovu, venku už bylo světlo a já ležela zpátky ve své posteli. Kolem půl osmé jsem se vzbudila, ale ještě jsem zůstala v posteli a hrála si tam. Vstala jsem až o půl deváté, děda pořád spal a dole bylo úplné ticho, až krátce po mně přišla mamka s Terezkou. Odpoledne jsme jeli na chalupu a já už cestou kňourala, že mám hlad. Už před osmou, to ještě Terezka nebyla ani v pyžamu, jsem si mamce řekla o vyčištění zubů a odešla jsem sama do postele.
07. 12. 2013 Ráno jsem vstala o půl osmé a hned šla za dědou do obýváku. Dopoledne nás mamka vypustila ven, byly jsme tam hodinu a naprosto úžasně jsme si to užily, protože zrovna začalo hustě sněžit. Taky jsem se tam projevila jako velká ségra, Terezka si sundala rukavice a já hned zareagovala a odvedla ji ke dveřím, aby jí mamka mohla ty rukavice znovu obléct.
08. 12. 2013 Ráno jsem vyspávala až do osmi, a protože mi děda hned po probuzení pustil pohádky a ještě usnul, snídala jsem až v jedenáct. Nikdo totiž netušil, že jsem nejedla a došlo jim to, až když jsem sama řekla, že už chci tu televizku vypnout a rovnou ji vypnula (načež vzápětí sebrala ovladač Terezka a znovu ji zapnula). Odpoledne jsme se zase vrátili do Prahy, abych mohla zítra do školky.
09. 12. 2013 O půl osmé mě vzbudila mamka, abychom stihly dojít do školky. Když mě vyzvedávala, ani se neptala, jestli jsem obědvala, protože odpověď stejně znala, a rovnou mi dala doma hráškovou polívku (s přídavkem) a španělského ptáčka. Odpoledne mamka pracovala v kuchyni, děda mamce loupal ořechy a Terezka spala, tak mi děda pustil pohádky, abych se nenudila. K večeři jsem snědla jen půlku chleba a pak jsem se ztratila, tak mě šla mamka hledat a našla mě v koupelně, jak si nandávám pastu na kartáček, abych si mohla vyčistit zuby. Hned poté, bylo teprve těsně po půl osmé a Terezka ještě večeřela, jsem se vydala sama od sebe do postele, jen jsem poprosila mamku o přečtení pohádky.
10. 12. 2013 Dopoledne jsem zase strávila v Kocourovi a dnešní výrobek - svíčka z propolisu, už docela jasně naznačila blížící se Vánoce.
11. 12. 2013 Dneska jsem měla školkovou premiéru - spala jsem ve školce a zůstala tam až do odpoledne, kdy jsme dělali pro rodiče besídku. Naši s dědou a Terezkou ale přišli mezi posledními, protože mě hledali v jídelně, ale tam byly jen tříleté děti, zatímco my starší už byli připraveni na divadlo v naší třídě. Sotva se objevili ve dveřích, hned jsem je běžela nadšeně přivítat, však už jsem byla celá nervní z toho, kolik tam bylo lidí a já tam pořád nikoho neměla. Své role kravičky jsem se na besídce zhostila na jedničku - jen jsem seděla a koukala kolem sebe. Na otázku, proč jsem nezpívala jako ostatní děti, jsem odpověděla, že kravička přece neumí mluvit. Po besídce jsme ještě zůstali ve školce, kde se mohlo různě tvořit a uzobávat cukroví, které přinesli rodiče. Taťka s dědou a Terezkou odešli asi za půl hodiny a my s mamkou tam zůstaly až do pěti.
12. 12. 2013 Ráno jsem projevila přání spát ve školce a jít domů až „po spa“, tak mi to mamka nevymlouvala. Vyzvedla mě ve čtyři, to už nás tam bylo jen pět, a rovnou jsme jeli na chalupu. Cestou mi zase padnul do oka McDonald a usmlouvala jsem to na zastávku u něj.
13. 12. 2013 V noci jsem se přestěhovala k mamce do postele a taťka to rovnou vzdal a odstěhoval se do té mojí, takže jsme měly s mamkou dost prostoru. V noci mě pak jenom probudila Terezka, ale pak jsem spala až do osmi. Taky naši přišli s novinkou, že začne Terezka čůrat do nočníku, ale nějak to nemohla pochopit, tak jsem musela jít na nočník i já, aby to ode mě okoukala. Ta ale evidentně okoukala všechno ostatní a dál čůrala na zem. Když už nic jiného, aspoň byla nadšená, jak mi po vyčůrání zahrál medvědí nočník.
14. 12. 2013 Po obědě jsem s taťkou hrála hry, bylo mu totiž blbě a byl dost vláčný a nechal se ke hraní ukecat. Hrál sice vleže z gauče, ale šlo to. Odpoledne pak přišli na návštěvu Urbanovi, tak jsem si zase půjčila tetu Boženku a modelovaly jsme si spolu.
15. 12. 2013 Dopoledne jsem byla s taťkou venku, a když jsme se vrátili domů, tvrdila jsem mamce, že jsme se byli podívat u Urbanů na naše slepičky. Kecala jsem, ale tak věrohodně, že kdyby taťka neprásknul, že jsme tam nebyli, mamka by mi to zbaštila. Odpoledne jsme se pak vrátili zase zpátky do Prahy.
16. 12. 2013 Ráno mě do školky odvedl taťka. Sice Paňučitelce nahlásil, že půjdu domů po obědě, ale Paňučitelka řekla, ať si vezmu kartičku a já ji vhodila do košíku, jenže o ničem takovém neměl taťka ponětí a nevšiml si, do jakého košíku jsem svou kartičku hodila, tak mamka pro jistotu do školky ještě zavolala, že si pro mě přijde po obědě. Když jsme dorazily domů, čekali na mě doma prababička s dědou, kteří mi přijeli poblahopřát k svátku. Dostala jsem dárky, které se ohromně líbily i Terezce. S babičkou jsem pak vymalovávala princezny v knížce omalovánek od dědy, pak jsme tvořili z modelíny a došlo i na luštění křížovek. Večer mě mamka umyla, vyfénovala a načesala vlasy, aby byla krásná na zítřejší besídku v Kocourovi. Před spaním mi ještě řekla, ať se na ten zítřek do školky dobře vyspím. Okamžitě jsem řekla „A budu tam po spa?“. „Ne, zítra jdeš do Kocoura.“ Chvíli bylo ticho, ale pak mamka dodala „Ale když budeš chtít, můžeš jít po spa ve středu.“ V tu chvíli se mi rozzářily oči a vykřikla jsem „Jupí!“.
17. 12. 2013 Do Kocoura mi mamka oblékla šaty, já sice chtěla růžové, jenže ty jsem tahala na doma, takže šly do prádla a musela jsem se spokojit s jinými. Až ve školce jsem ale taťkovi řekla, že mi padají punčocháče - pozdě, náhradní s sebou pochopitelně neměl, takže mi nezbylo, než se pořád hrabat pod sukní a tahat punčochy nahoru. Na besídku přijela jen mamka s dědou z Hradce, který přijel speciálně na mou besídku, ale s desetiminutovým zpožděním a tím pádem jako poslední (to proto, že čekali na taťku a ten jim až pozdě zavolal, že nestíhá). Všechny ostatní děti už tam měli rodiče, takže jsem lehce znejistěla. Jakmile vešla mamka, hned jsem ji běžela přivítat, ale když jsem zjistila, že přijel i děda, vykřikla jsem „Dědo, dědečku!“, vrhla se na něj a mamka rázem jako by přestala existovat. Během besídky, když jsme hráli princeznu na hrášku, mamce konečně došlo, kde jsem přišla k tomu, že jsem jí před pár týdny namalovala obrázek, který vůbec nepoznala, tak jsem jí musela dát vysvětlivky - „To je princezna, která ležela na tom polštářku a hrozně ji tlačil ten hrášek.“. Děda byl z besídky nadšený a po skoro týdenním odpočinku si nás odpoledne bohatě užil, naši totiž odjeli na nákup a dědovi nás nechali hlídat. Do postele jsem šla mimořádně včas, před osmou už jsem ležela a měla i přečetnou pohádku.

54. měsíc

18. 12. 2013 Když jsem se připravovala k odchodu do školky, řekla jsem mamce, že bych chtěla jít domů „po o“, pak jsem to změnila na „po spa“ a i ve školce jsem řekla, že chci jít „po spa“, a protože tam byla i Viktorka a Terezka, byla jsem navýsost spokojená. Odpoledne mě vyzvedl taťka a já pak doma mamce vyprávěla, že jsme dnes nebyli venku, ale že nám tentokrát nám místo vycházky ven nepouštěli pohádky. Doma jsem pak zase bouchala, tak se nejdřív naštval děda a řekl, že nebude číst pohádky. Pak jsem dělala naschvály, tak řekla totéž mamka a moje jediná klika byla, že k večeru přijela babička z Hódyně, která se jen tak z míry vyvést nenechá, takže jsem nakonec o čtení nepřišla.
19. 12. 2013 Ze školky jsem chtěla jít zase až „po spa“ a dnes jsme šli dopoledne ven. K obědu jsme měli svíčkovou, o které jsem pak mamce tvrdila, že jsem snědla knedlíky (které doma normálně nejím) a omáčku, ale maso že jsem nejedla. Když mě mamka vyzvedávala, teta jí řekla, že jsem dnes po obědě spala, ale jen proto, že jsem ležela vedle Aničky, takže jsme štěbetaly jen chvilku a pak usnuly, ale že když v jiné dny ležím třeba vedle Viktorky, celou dobu si povídáme. Že prý záleží na logistice a rozložení postýlek, ale pokud je to dobře postavené, usneme všichni. Když mě mamka vyzvedávala, zrovna jsme si s Viktorkou malovaly, a když viděla, že už půjdu domů, zeptala se „Můžu dneska k vám na návštěvu?“. Což o to, mamka vypadala, že by s tím problém neměla, ale Viktorčina mamka by se asi divila, až by ji přišla vyzvednout do školky. Při odchodu do šatny jsem začala blbnout a skákat, zakopla jsem a spadla okem na kraj židle. Ječela jsem pochopitelně jak pominutá a až do večera jsem měla rudo pod okem a silný rudý pruh (jak jsem po té židli sjela obličejem) se mi táhnul až na tvář.
20. 12. 2013 Tentokrát jsem šla do školky jen do „po o“. Bylo nás tam jen málo, takže byly dvě třídy spojené do jedné, ale mamka potřebovala nutně doma dopřipravit věci na Vánoce, tak se jí hodilo, že budu aspoň dopoledne ve školce. Navíc já se tam těšila, tak nebylo co řešit. Celé dopoledne jsem si hrála s holčičkou z vedlejší třídy. Nutno říct, že mamčino pečení a zdobení cukroví je znát na celém bytě. Na druhou stranu ale vzhledem k tomu, že to u nás vypadá jako ve chlévě, se tu bude Ježíšek určitě cítit báječně. Snad se tedy aktuální stav nebude mamka snažit na poslední chvíli změnit, když jsem totiž odpoledne usnula v obýváku na gauči, začala nahoře mýt všechna okna. To by tak ještě hrálo, aby se mu tady nelíbilo a utekl kvůli nablýskaným oknům!
22. 12. 2013 Ráno, když jsem se vzbudila, jsem hned mamku informovala „Mamko, já dneska nemohla celou noc spát.“. „Jak to?“ „Protože jsem měla plnej nos a nemohla jsem dýchat.“ „A proč sis neřekla dědečkovi? Ten by tě vysmrkal.“ „Protože to nešlo.“ „Jak to?“ „Protože děda jenom spal a spal.“ K obědu jsem spořádala neuvěřitelných šest palačinek s nutelou, tohle množství nezvládnul ani děda. Odpoledne zase probíhaly tahanice s Terezkou, ta totiž okoukala moje chování, a jakmile jsem si něco vzala, hned křičela, že to chce taky, případně že to je „Teuezky“, a když to nedostala, vztekle sebou plácla na zem.
23. 12. 2013 Při obědě jsme si pěkně pošmákli, mamka upekla kachnu. Během chvilky jsem snědla maso a knedlíky, pak jsem ještě užírala maso od mamky a o kůžičku jsem obrala pro změnu dědu. Když jsem měla před večeří uklidit hračky, chvíli jsem otálela a nakonec přišla za mamkou s rukou na čele se slovy „Mamko, já už nemůžu uklízet hračky, já jsem celá zpocená.“. Do úklidu se mi moc nechtělo, zato když šla večer Terezka spát, pomáhala jsem se strojením stromečku. Hned bylo znát, kde jsem zdobila já - tam totiž byla velká frekvence ozdob na jednom místě.
24. 12. 2013 Oběd byl dnes poněkud chudší, jen knedlíčková polévka, ale aspoň jsem ji zase jednou snědla s chutí a bez řečí. Během dne se k nám pak začali sjíždět teta Monča s klukama, děda Luboš s prababičkou a nakonec i strejda Kuba. Když jsme byli všichni, mamka s tetou a prababičkou udělaly řízky a dali jsme si časnou (hodně časnou, bylo teprve pět) večeři. Já pochopitelně snědla řízek bez salátu. Potom ale přišla důležitá práce pro mě a Terezku - vyhlížení Ježíška. Musely jsme jít do pokojíčku, abychom měly lepší výhled, a spolu s prababičkou jsme se ho snažily zahlédnout. Nechápu, kudy k nám vletěl, protože jsme sledovaly fakt pozorně a neviděly jsme ho, ale pak najednou dole zazvonil, ale než jsme sešly dolů, byl fuč. Na druhou stranu mě to až tak moc nemrzelo, podstatné bylo, že nechal pod stromečkem spoustu dárečků. Hned jsme se na ně s Terezkou vrhly a já je chvíli i roznášela, pak mě ale přemohla zvědavost a vrhla jsem se na rozbalování vlastních dárečků. Radovala jsem se úplně ze všeho, dokonce i z růžového zubního kartáčku, což někteří nedokázali pochopit, ale největší radost jsem měla z vytoužené kočky, o kterou jsem si Ježíškovi psala. Už když jsem roztrhla kousek papíru a zjistila, že tam asi bude, skoro se mi vehnaly slzy do očí a začala jsem křičet „Kočka! Moje kočka! Moje milovaná kočička!“. Bez té už jsem se pochopitelně zbytek večera nehnula a musela jít se mnou i do postele.
25. 12. 2013 Dopoledne jsme nechali dědu doma odpočívat a my ostatní odjeli za babičkou do Hódyně, protože u nás popletený Ježíšek zapomněl dárky pro ni. Cestou mi bylo zase blbě, takže se muselo dvakrát úplně zastavit a část cesty jsme jeli krokem, naštěstí jsem to ale zvládla bez hození kachny. K obědu jsem spořádala půl obřího řízku - opět bez salátu, a k večeři jsem si dala ještě jeden samotný řízek. U babičky se našly ještě nějaké dárky pro nás, mimo jiné i obří chodicí panna, ale chodit se jí moc nechtělo. Naši nás pak oblékli, sami zůstali doma a usnuli, ale já s Terezkou a babičkou jsme se šly podívat na kravičky. Smůla ale byla, že bylo v kravíně zavřeno, což byla smůla i pro naše - moc dlouho si nepospali. Zato cestou do Prahy jsme si pospaly my s Terezkou.
26. 12. 2013 Před obědem jsme odjeli, tentokrát i s dědou, na chalupu. Cestou jsem začala hlásit, že potřebuju na záchod, tak taťka při první možné příležitosti zastavil a mamka se mnou vystoupila, aby mě dala vyčůrat. „Budeš čůrat, nebo kakat?“ Chvíli jsem se zamyslela a pak odpověděla „Co udělám, to udělám.“. Když jsem nakonec neudělala vůbec nic, řekla jsem „Já se potřebovala nadejchat čerstvýho vzduchu.“. Těsně před příjezdem na chalupu Terezka usnula a první si toho všimnul děda a řekl „Jé, Terezka usnula.“. Já se na ni podívala a řekla „Tak to je teda průser, dědo.“.
27. 12. 2013 Dopoledne jsme šly zase ven a já se, na rozdíl od Terezky, vrátila domů suchá a teplá, což bylo pro mamku naprosto nepochopitelné. Při obědě jsem tvrdila, že špagety nebudu jíst, ale pořád jsem si na ně sypala sýr, tak se mamka rozzlobila a řekla mi, že když jsem si tam nasypala tolik sýra, sním i špagetky. „Ne.“ „Tak to ale počítej s tím, že nedostaneš žádnou dobrůtku nebo perníčky.“ „Tak já to všechno snim. A to tě teda nakrknu.“ Celý den pořád naváděla Terezku k věcem, které mamka zakázala, odpoledne jsem pak ještě začala tahat za závěsy a sedat na ně, to už jsem mamku opravdu naštvala a dostala jsem na zadek. Hned ke mně ale přiběhla Terezka, pomazlila mě a zadek dokonce i pofoukala. I přes prozlobený den mi naši povolili dívat se večer v televizi na Dobu ledovou, takže jsem šla spát až po desáté.
28. 12. 2013 Ráno jsem vyspávala až do devíti, takže než jsem se převlékla a nasnídala, utekla spousta času. I tak jsem zvládla jít ještě před obědem na chvíli ven a po obědě pro mě naši připravili extra program. Dali Terezku spát a se mnou jeli do Kolína na jízdárnu. Nejdřív jsme si prohlédli koníky ve stájích a pak jsem se konečně dočkala koně. Nejdřív jsem si ho pohladila, pak mě tam jedna teta vysadila a koníka vodila. Ač jsem nejdřív chtěla jet na černém, nakonec by mi bylo jedno, i kdyby byl kůň fialový - hlavně, že to byl kůň a já se na něm mohla svézt. Nejdřív jsem se projela sama a pak se koník prohnul, protože jsme na něm seděly spolu s mamkou. Byla jsem naprosto nadšená. Cestou domů jsme se ještě stavili na malý nákup, kde jsem to usmlouvala ještě na koupi sušenek Oreo. Jeden balíček mi mamka rozbalila v autě a já ho snědla, ale jednu sušenku jsem sama od sebe nechala a schovala ho pro Terezku. Taky jsem nám vyškemrala pro obě lízátka. Když jsme přijížděli domů, uviděla jsem na cestě Dorotku s bráchou, mamkou a babičkou a právě k nám šli na návštěvu, což bylo krásné ukončení i tak skvělého dne. Byli u nás až do večera a my hráli většinu času i s Jonášem a Terezkou (ta ale většinou jen někde pobíhala) na schovku. Jednou jsme se s Dorotkou schovaly nahoře a byly tam schované tak dlouho, že jsem se tam počůrala, protože jsem nechtěla jít dolů na záchod a prozradit se. Nepřiznala jsem se k tomu, jen jsem do obýváku přišla bez tepláků a šla si pro nové kalhotky. Mamka se ale narodila jako detektiv a tyhle indicie jí bohatě stačily k tomu, aby můj prohřešek prokoukla.
29. 12. 2013 Už dopoledne jsem se ptala po Dorotce, ale ti jeli pryč, tak jsem si hrála aspoň s Terezkou. Oběd jsem snědla celkem dobře, i když s paprikou a sušenými rajčaty ze špízu mi musel pomoct děda (ten si vzal na starost rajčata) a Terezka (ta se pro změnu postarala o papriky). Po jídle jsme s Terezkou dostaly lízátka, co jsem s našima koupila včera. Když šla Terezka spát, chvíli jsem koukala na televizi, ale tak dlouho jsem se ptala, jestli už není Dorotka zpátky, že se nakonec musela mamka obléct a jít se se mnou mrknout, jestli už se vrátili. Přišly jsme tam právě včas, přijeli chvíli před naším příchodem. Prvně šla Dorotka k nám a o půl šesté jsme se vydaly k nim. Taťka mi řekl, že když chci jít k Dorotce, až naši zavolají tetě Božence, půjdu sama domů. Byla jsem s tím smířená, a i když byla teta instruovaná, že mám jít domů sama, nakonec se mnou poslala Dorotku jako doprovod, takže mi šel taťka naproti úplně zbytečně. I když on mi vlastně nešel naproti, byl totiž schovaný, aby mě měl pod kontrolou a já si mohla utužit nebojácnost.
30. 12. 2013 Po snídani zase přišla Dorotka, asi hodinu jsme si hrály doma a pak jsme se přesunuly na další hodinu ven. Bohužel pro mě ale Dorotka po obědě odjížděla zpátky na Moravu, což jsem pochopitelně náležitě obrečela. Když odešla a já se trochu vzpamatovala, šla jsem na chvíli ještě sama ven a po návratu domů jsem si zlepšila náladu skládáním puzzle s dědou.
31. 12. 2013 Dopoledne Terezka objevila nůžky, a než jsem se nadála, ustřihla mi pramínek vlasů. A protože jsem to nijak neřešila a nikomu o tom neřekla, mamka si toho všimla, až když mi česala culíky, protože se mi udělala kraťounká ofinka. Před obědem mamka dělala čistku v našich hračkách a objevila tam hrací telefon s vybitýma baterkama. Podívala se na mě a zeptala se „A kdypak jste si s tímhle hrály naposled?“. Mou přesnou odpověď ale určitě nečekala - „Včera, předevčírem nebo v červenci.“. Na večer nám připravil děda překvapení, a když se setmělo, šli jsme všichni ven a on odstřelil pár petard. Poté, co mamka ulovila utíkající štěknu, která se lekla hned první odpálení rachejtle, a co děda odpálil i ten zbytek, jsme se šli všichni ještě na chvilku projít. Já jsem chtěla jít nejdřív do lesa, ale když jsem zjistila, že už tam není vidět ani na krok, sakra rychle jsem změnila názor.
01. 01. 2014 Dopoledne jsem namalovala letadlo, ale děda hnidopich se hned ptal, kde má okna a dveře. Aby nefrflal, namalovala jsem mu tam tedy ještě čtvercová okna, jenže on měl zase nějaké výhrady - „Ale letadlo má kulatý.“ To už jsem se ale nedala a s tím největším přesvědčením mu řekla „Ne, ne, má čtverečný!“. Když jsme pak s Terezkou hrály na schovku, zapikala jsem ji a zavolala „Zapikolovala jsem tě!“. Mamka se mému výrazu smála, ale jen do chvíle, kdy jí to začalo vrtat hlavou, protože pikola je pikola a ne pika, a na internetu objevila, že se můžou používat oba tvary. Asi začnu každé ráno chodit k zrcadlu a ptát se ho „Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi - kdo je v naší rodině nejchytřejší?“. Jen tedy doufám, že ten hajzl neodpoví „internet“. Večer jsem pastelkou popsala dveře do ložnice několika písmeny „A“. Možná by mi to prošlo, protože by si tam toho asi nikdo nevšimnul, jenže mě prozradila Terezka, která sháněla pastelku, a když jí mamka žádnou nechtěla dát, začala se sápat po pastelkách v boxu. To začalo být mamce divné a šla se podívat, co dělám já. Prasklo to a já pak musela (za pomoci mamky a dědy) všechna písmena vyčistit vlhčenými ubrousky.
02. 01. 2014 Ráno jsem se vzbudila, vyběhla z ložnice na záchod a naši čekali, že to vezmu přímou cestou do obýváku za dědou. Zcela mimořádně jsem se ale vrátila zpátky do svojí postele, kam mi naši hned nastěhovali Terezku. Chvíli jsme si tam spolu hrály, ale pak jsme poupravily plán a přesunuly se k našim, aby jim tam nebylo smutno. Večer mi šla číst zase pohádku mamka, a po přečtení mě upozornila, že už zítra odjede děda zpátky domů. „A proč pojede děda domů?“ „Zalejt kytičky a za kamarádama.“ „A za jakejma?“ „Za Kacapovákem.“ „A proč?“ „Protože ho dlouho neviděl.“ „Jojo.“ „A kdy?“ „Ve čtvrtek, v pátek, v osmu a v červenci.“
03. 01. 2014 Uprostřed noci mě zase jednou vzbudil zlý sen a já se přesunula k mamce. Palec jsem si necucala, zato jsem sebou tak dlouho mlela a šťouchala do ní kolenem, až se sebrala a šla spát do mojí postele. Hned ráno jsem jí hlásila, že jsem se bez ní v posteli bála (což hned vyvrátila s tím, že jsem během chvilky usnula a navíc tam byl taťka), a pochlubila se, že jsem si u ní vůbec necucala palec. Už před snídaní mě popadnul láskyplný amok a já hlásila, že budeme s Terezkou „ka“ (školkový výraz pro „kamarádit“), že jí nebudu trápit, budu si s ní hrát a budu celý den hodná. Pochopitelně, že mi to nevydrželo, ale přinejmenším to mamku po ránu potěšilo. Dopoledne jsme šly s Terezkou ven a já pak prozradila taťkovi, že jsme s Terezkou lízaly led z pískoviště (když se to dozvěděla mamka, měla ohromnou radost). Po obědě odjel děda zpátky do Hradce, a když Terezka spala, šla jsem ven ještě s taťkou. Když se probudila, hrály jsme na schovku a na koníky, přičemž já byla kůň a Terezka „kůňátko“. Pak jsem si chtěla malovat, jenže po mamčině nedávné akci „velký úklid“ se jaksi vypařily všechny moje papíry, tak jsem si vzala aspoň mamčin časopis. „Jé Lucinko, po tom mi nečmárej!“ „A proč?“ „Protože jsem si ho ještě nepřečetla!“ „Nooo, já taky ne.“.
04. 01. 2014 Těsně před obědem přijel děda z Rakovníka a po jídle, když šla Terezka spát, jsme se spolu jen tak ve dvou vydali na procházku do lesa. Ještě, že mi oblečení chystala mamka, taťka by mě totiž býval nabalil jak pumpu, ostatně už mamce radil, že mi má dát extra teplé kalhoty, ale mamka mu řekla, že je venku sedm nad nulou, a když budu nosit tyhle kaťata už teď, co bych asi tak nosila, až bude patnáct pod nulou. V lese jsem pak upadla tak, že to poznala doma i mamka a ptala se mě, co jsem dělala, že jsem si tak zřídila tvář pod okem. Později odpoledne jsme vyrazili zpátky do Prahy a já takřka hned po výjezdu usnula a vzbudila se až v Praze.
06. 01. 2014 Ráno mamka začala tuši školkové problémy ve chvíli, kdy jsem chtěla jít vehementně domů už „po o“ a tvrdila, že chce být s maminkou. Přitom jsem ještě před pár dny tvrdila, že chci jít do školky a zůstat tam „do po spa“. Domluvily jsme se tedy, že pro mě mamka přijde po obědě, a když ze školky ráno odcházela, ještě se za mnou otočila a viděla, že začínám natahovat. Vrátila se a já se jí hned vrhla kolem krku a začala plakat. Důvod byl ale prostší, než si mamka myslela - když jsem měla hodit svou kartičku do košíku, který značí, že půjdu domů po obědě, nevěděla jsem, kam mám kartičku hodit a dostala jsem strach, že bych ji hodila do špatného a musela zůstat ve školce až do odpoledne. Mamka mi vysvětlila, že přeci Paňučitelce řekla hned po našem příchodu, že půjdu po obědě, takže bych šla po obědě, i kdybych kartičku hodila do špatného košíku. Pak mě ještě trochu rozesmála a teprve potom jsem odešla do třídy a mamka domů. Když mě vyzvedávala, už jsem byla v pohodě. Mamka mě odvedla domů, kde už čekal taťka a ona odjela k Panzubaři. Než se vrátila, namalovala jsem jí několik obrázků - domeček, ve kterém je Terezka, Lucinka, maminka a děda, pak obrázek čtyř kytek a koníka (který měl být původně Nelinka) a poslední obrázek byl auto s tatínkem. Když se Terezka vzbudila, začaly jsme hrát novou hru - na služku. A služka byla pochopitelně Terezka.
07. 01. 2014 Po dlouhé odmlce jsem se zase dočkala Jany a dopoledne jsem strávila v Kocourovi. Doma jsem se pak jen najedla a jeli jsme na chalupu, a než naši vypakovali všechny věci z auta a mamka je doma uklidila, zůstaly jsme s Terezkou venku.
08. 01. 2014 Před půl sedmou jsem se vzbudila a řekla mamce, že se bojím strašidel, tak si ke mně šla lehnout. Po nějaké době ale odešla, protože si myslela, že už jsem usnula, ale když zalezla do své postele, začala jsem zase kňučet. To už mi řekla, ať jdu k ní do postele. Tam jsem vydržela do čtvrt na osm, a když jsme s mamkou odcházely, akorát se vzbudila i Terezka. Dopoledne nás mamka zase vypakovala ven, aby mohla v klidu vařit. Když šla po obědě Terezka spát, mamka mi půjčila ajpeda, pak mě ještě poprosila o ztlumení zvuku a usnula. Spala dvě hodiny, během kterých jsem v klidu seděla na gauči, hrála na ajpedu hry a pouštěla si pohádky. Ke svačině jsem pak zblajzla dva jogurty a chtěla jsem ještě třetí, mamka mi ale nabídla ovoce nebo zeleninu, tak jsem zvolila mrkev. Z té jsem ovšem snědla jen kousíček a zbytek si pak dojedla mamka sama. Večer jsme zase v koupelně řádily jak jedna velká černá ruka, takže jsme byly obě zmáčené od hlavy až k patě, čehož mamka využila a rovnou nám oběma umyla vlasy.
09. 01. 2014 Před obědem přijel děda z Hradce, a protože se nestihnul oholit, na rovinu jsem mu řekla „Dědo, mně se zdáš trochu ošklivej.“. Odpoledne jsem s ním chtěla hrát na schovku, ale on jen seděl na gauči a řekl mi, že se mnou bude hrát leda na ticho. Jak to tak mamka poslouchala, jen mu řekla „Když tě tak poslouchám, víš, koho mi připomínáš? Jednoho z medvědů od Kolína, toho vychcanýho.“. Pak mi děda vyprávěl o bobříkách - třeba o bobříkovi mlčení (prostě se mě dnes snažil umlčet všemi způsoby) nebo o bobříkovi odvahy. Toho mi děda vysvětlil tak, že abych ho splnila, musela bych jít v noci někam sama. Mamka ani nemusela moc dlouho přemýšlet a dodala „Třeba ze svojí postele do mamčiny, tak to už máš tenhle tejden splněno.“. Z dědy jsem žádnou pořádnou hru nevytřískala, tak jsme se aspoň s Terezkou honily po bytě. Ta ale na chodbě spadla a já jí hned řekla „Ale bez brečení, jo? Žádný brečení!“. Pak jsem ovšem spadla sama a řvala čtvrt hodiny. Ve vaně jsem pro změnu naváděla Terezku na hru, že se má rozkročit a já jí projedu po břiše mezi nohama. Jenže mamka měla zřejmě našpiclované uši a slyšela nás a okamžitě to zatrhla. Já jsem ale dítě tvůrčí a napadla mě nová hra - Terezka si lehla na břicho a já ji táhla za nohy dozadu, takže si lokla. Bohužel pro mě ale začala kuckat a brečet a tím nás zase prozradila.
10. 01. 2014 Ráno taťka odjel do Prahy, protože jel na pár dnů lyžovat a nás nechal na chalupě. Dopoledne přišla Terezka s nápadem jít ven a já o tom ani chvíli nepřemýšlela. Jako obvykle jsme šly nejdřív spořádaně na houpačku, ale pak jsme se přesunuly před barák na hroudu hlíny, takže jsme se domů vrátily zase jako čuňata (hlavně teda Terezka, ale i já sjížděla tu hromadu po zadku). A takhle zřízené jsme vlítly do obýváku, kde měla mamka všude po zemi rozházené látky, které v době naší nepřítomnosti začala přebírat a hledala vhodné látky na ušití sukýnek a šatů pro nás. Nepatrně jsme jí to poťapaly a jako bonus jsme si některých kusů udělaly závoje a hrály si na princezny. Když šla Terezka po obědě spát, já si nejdřív zahrála s mamkou člobrdo a pak jsem si s dědou skládala puzzle. Nakonec děda vymyslel novou hru - diktoval mi písmena, já je psala a takhle jsem napsala taťkovi dopis, který mu budu moct dát, až se vrátí z hor - „Milý tatínku, já tě mám ráda. Čau Lucka“. Večer jsme s Terezkou udělaly v koupelně takové tóčo, že bylo nacákáno až na stropě a podlaha byla skoro celá zakrytá vodou, standardně jsme měly obě vlasy tak akorát zralé na fénování.
11. 01. 2014 Sotva jsem se probudila, nezdržovala jsem se obvyklým tichým povídáním a prozpěvováním v posteli a rovnou jsem vstala a vyrazila vzbudit dědu, spícího v obýváku. Dopoledne jsme s Terezkou vyrazily ven a napadlo nás jít se projít do lesa. Bohužel nás šla mamka zkontrolovat zrovna ve chvíli, kdy jsem lomcovala klikou - naštěstí pro mamku byly dveře zamčené, ale pochopitelně jsem si vyslechla mamčin dlouhý monolog na téma „když chceš někam jít, musíš mi to říct a v žádném případě nesmíš odcházet sama“. Radši jsme zase vlezly na hroudu a sjížděly ji po zadku. K obědu mamka připravila pečené kuře a málem jsme se všichni pohádali o to, kdo sní kůžičku. Odpoledne si šel děda ven blafnout, ale po chvíli se vrátil domů a zjišťoval „Kde mám ten popelník?“. Protože to nebyl můj průšvih, rychle jsem bonzovala. „Terezinka to ukradla. Ukradla to a odnesla to k Lancům a tam to vyvrhla.“ „A kde proboha?“ „Hned u dveří.“ „Kristova noho!“
12. 01. 2014 Krátce po sedmé jsem se lehce probrala a promluvila, nicméně bych bývala ještě usnula, kdyby těch mých pár slov nevzbudilo Terezku, ta si okamžitě nesedla a neřekla „Já chci ho hobýáku.“, což v překladu znamenalo, že chce za dědou do obýváku. Jakmile jsem viděla, že mamka vstává z postele, hned jsem vyskočila a byla připravená jít za dědou taky - aby mi náhodou něco neuteklo. Jenže mamka jen vyndala Terezku z postýlky a položila ji vedle sebe, takže jsem zase spokojeně zalezla do svého pelechu, nicméně jsem netrpělivě čekala, kdy vstanou, abych šla rovnou s nimi. Neuteklo by mi ale vůbec nic, děda totiž prakticky celé dopoledne prospal s bolehlavem. Mělo to ale své plus - abychom ho nebudily, mamka nám pustila pohádky a pak jsme šly všechny tři ven. A aby to nebylo fádní, po obědě to zase zalomila mamka. Tedy ne, že by děda nespal, ale já ho s vědomím, že mě má hlídat, průběžně budila. Po čtvrté odpoledne se rozhodl zalézt do vany a ta pěna, co si tam zase dal, pro mě opět byla jako magnet. Pochopitelně se mě nemohl zbavit a vyhnat mě z vany (to se povedlo až mamce, když se probudila), ale tak nějak v poklidu jsem si tam hrála, tak to moc neřešil. Jen když jsem nabrala plné dlaně pěny a řekla „Koukej, dědo, padá sníh“, prokoukl, co udělám a zavřel oči. A samozřejmě je neotevřel, ani když jsem ho o to požádala.
13. 01. 2014 Ráno jsem si patrně zpečetila pouštění ranních pohádek. Hodinu jsem u nich ležela a odmítala se převléct, takže mamka řekla, že se mám okamžitě převléct, jinak televizi vypne a dědovi udělila zákaz pouštění pohádek, dokud budu v pyžamu. Protože mamku překvapila razantnost mého útoku na jogurty v posledních dnech, dnes zela lednice prázdnotou, takže nastal čas pro alternativy. Dostala jsem možnost vzít si přesnídávku, ovoce nebo ovocný salát, zvolila jsem poslední variantu a všechno jsem to snědla. Štěstí, že chleba a pečivo mamka peče doma, takže aspoň jedna jistota v případě krajní nouze tu bude vždycky.
14. 01. 2014 Snad právě proto, že jsme včera nebyly s Terezkou venku, jsem dnes začala pokašlávat a odpoledne už mi mamka dělala cibuli s cukrem a dala mi Hedelix. A pochopitelně mi hned po ránu řekla, že dnes ven pro jistotu nepůjdu. Krátce po obědě odjel děda zpátky do Hradce a my zůstaly doma samy. Odpoledne jsem po mamce chtěla zase ten „ovocný sýr“, což byl v překladu ovocný salát, ale oproti včerejšku jsem z něj vyzobala jen to, na co jsem měla chuť, a polovinu ho nechala. Čím víc se blížil večer, tím zastřenější jsem měla hlas a mamka se začala obávat toho, co se bude asi tak dít v noci. To se taky naplnilo, i když mi večer dala sirup proti kašli. Když šla spát, domnívala se, že pokašlávám kvůli rýmě, tak mě probudila a stříkla mi do nosu Nasivin, což na nějaký čas relativně zabralo.
15. 01. 2014 Ve třičtvrtě na dvě ráno jsem začala znovu kašlat, na což mamka okamžitě zareagovala a dala mi další várku sirupu. Než ale stačil zabrat, rozkašlala jsem se tak, že měla mamka obavy, abych nezačala zvracet. Mně se při tom kašli podařilo usnout, mamka ovšem bděla, dokud se kašel neuklidnil. Pak jsem ji průběžně budila občasným zakašláním a ráno hned nasadila klidový režim v podobě puštěných pohádek, Hedelixu, cibulové šťávy a horkého čaje s citronem - ani proti jednomu jsem v nejmenším neprotestovala. Jen ležení na gauči mě po chvíli přestalo bavit, navíc jsem si chtěla hrát s Terezkou, čemuž mamka zabránit nedokázala, ale aspoň se nás snažila držet v relativním klidu bez lítání, skákání, honění a podobných vylomenin. Odpoledne se vrátil taťka a přivezl s sebou velký nákup, kterému vévodilo celé plato jogurtů - hned jsem se o dva postarala, stejně už by se nevešly do lednice. Pak jsem si ale všimla na lince bonbónků Toffifee a řekla jsem „To je moje?“. Mamka se hned ozvala, že ne, že to je její. Jenže po chvíli přibylo ještě druhé balení, tak jsem zopakovala otázku - „To je moje?“. Odpověď byla stejná jako předtím, ale mamka se aspoň uvolila, že se se mnou rozdělí. Chvíli jsem přemýšlela a pak si vzpomněla - „Tohle jsem dostala od Mirka?“. Nebylo třeba odpovídat, moc dobře jsem věděla, že tyhle bonbónky jsem od něj dostala ke svátku, takže jsem v úvaze pokračovala „A kde jsou ty moje?“. „Asi snědený.“ „A kdo je sněd'?“ „Asi ty.“ „Ne ne, já je dala do lednice.“. No, a pak to z mamky vylezlo - „Jestli jsem ti je nesnědla já, jak jsem je chodila po nocích uzobávat.“. A bylo to venku - já měla bonbónků pár a zbytek mi sežrala mamka. No, myslím, že o tyhle dvě balení se se mnou bude muset podělit, i kdyby nechtěla. Večer jsem se při jídle a dívání se na televizi zvládla ještě houpat na židli, ale tak nešťastně, že jsem se překlopila a cvakla bradou o stůl. Začala jsem řvát jak pavián, tak ke mně přiběhli naši (taťka s obvyklým „Nemáš dělat kraviny.“ a mamka s její kontrolou stavu chrupu). Mamka mě hned vzala do koupelny, nalila mi sklenici vody, abych si vypláchla pusu a já vyplivovala krve, jako kdyby podřízli podsvinče. Po důkladné kontrole mamka dospěla k závěru, že je vše ok, jen jsem se pořádně kousla do tváře. A protože jsme šly spát s Terezkou ve stejný čas, četla nám mamka pohádku oběma. Jediné, co po nás chtěla, bylo, abychom ležely a nekecaly, jenže já dělala ptákoviny, Terezka je po mně opakovala, takže mamka zavřela knížku a bylo po čtení. O půl jedenácté jsem dostala záchvat kašle, tak mamka hned vstala a dala mi kapky na kašel, ale pořád to nešlo zastavit, tak ke mně přišla znovu, posadila mě a opřela o sebe a chvíli jsme tak seděly. Když se kašel zlidnil, položila mě a hladila mě po vlasech a zádech tak dlouho, dokud jsem se úplně neuklidnila a neusnula.
16. 01. 2014 S trochou pokašlávání jsem spala až do půl osmé. Už ráno jsem ale odmítla zůstat v klidu, takže mi mamka začala vyhrožovat, že budu v noci spát v garáži, abych všechny v noci nebudila svým chrchláním. Přes den jsem kašlala víc než včera, ale byla jsem k nezastavení - pořád jsem chtěla skákat, běhat a honit se s Terezkou. Taky se mi ty hrátky s ní pěkně vymstily, odpoledne mi dala po hlavě štětkou do komína, takže mi tam udělala těma kovovýma štětinama pár drápanců. Na to, že mi z toho tekla krev, jsem ale ani necekla (ovšem jen díky skutečnosti, že jsem netušila, že mi tam ta krev teče, jinak bych nasadila minimálně pohled pomalu umírající a trpící laně).
17. 01. 2014 Ač mamka včera vyhrožovala, nakonec jsem stejně spala v ložnici a stejně ke mně před čtvrtou ranní vstala, když přestaly působit večerní kapky a já se zase rozkašlala. Tyhle kapky byly ale daleko lepší volba, než sirup v předchozích dnech, takže účinkoval mnohem delší dobu, a druhá dávka začala účinkovat během chvíle, takže jsem chrchlala jen půl hodiny. Zato přes den jsem chrchlala víc, než předchozí dny, ale mamka se uklidňovala tím, že tenhle vlhký průduškový kašel už je u mě většinou začátkem blížícího se konce. Během večeře jsem utekla na záchod a mamka přišla, až když mě tam slyšela pokňourávat. Stála jsem u záchodu, ruku před sebou a na mamčinu otázku, co se děje, jsem řekla „Mmmmm nic. Jen jsem si otírala zadek a mám tuhle ruku smradlavou, čuchej!“ a strčila jsem ji mamce pod nos. Taky by určitě fňukala, kdyby se jí při otírání zadku protrhnul papír! Večer mamka pekla, takže nás měl na starosti taťka. Když mi česal cop, zapomněl do něj začesat pramen vlasů, na což jsem ho hned upozornila - „A co tadyto?“. Taťka se ale s mým česáním dvakrát moc nemazal a odpověděl „To si necháme na příště.“. Když už jsem měla odejít do postele, ještě jsem taťku poprosila o přečtení pohádky. „A zlobila jsi?“ Sklopila jsem hlavu a smutně přiznala „Jo.“. „Tak za to, že ses přiznala, ti ji přečtu.“ Mamka si myslela, že bych dnes mohla spát bez kašle až do rána, ale už když šla o půl jedenácté spát, jsem se rozkašlala a o třičtvrtě hodiny později mi musela dát znovu kapky, chvíli se mnou ležela v posteli, než jsem se zklidnila a usnula, a pak šla spát taky.

55. měsíc

18. 01. 2014 S občasným zakašláním jsem spala až do půl osmé. Hned ráno jsem mamce slíbila, že dnes zůstanu v klidu a budu ležet, abych byla zdravá a mohla do školky, ale vydrželo mi to jen zhruba dvě hodiny, kdy běžely v televizi pohádky. Obzvlášť odpoledne jsme s Terezkou řádily jak blázni a krom jiného jsme po bytě lítaly na koštěti (tenhle báječný nápad se smetákem z kotelny byl můj). Když pak ale mamka chtěla, abychom začaly sklízet hračky, se kterými si nehrajeme, bylo zle. Terezka se zvedla hned a šla uklidit pastelky, ale já začala odmlouvat a snažila jsem se neuklízení vynutit brekem. Nejen, že se mi to nepovedlo, ale ještě ke všemu jsem rozzlobila oba rodiče a úklidu jsem se stejně nevyhnula. Naši ale usoudili, že už jsem asi unavená z nachlazení a ospalá, protože jsem byla úplně vyřízená a ještě zívala. Večeřely jsme v šest, o půl sedmé proběhla rychlá sprcha a v sedm už jsme byly obě v posteli. Když mě mamka šla osprchovat, objevila v koupelně malůvky na zdi a udeřila na mě „Lucinko, to se dělá malovat po zdi?“. „To Terezka!“ „Lucinko, Terezka neumí namalovat srdíčko!“ Ani ve snu mě nenapadlo, že by to na mě mohlo tak snadno prasknout, ale já se nedala. „Já namalovala srdíčko, ale Terezka všechno ostatní!“
19. 01. 2014 Dopoledne na mou adresu taťka řekl, že vybzukuju, což bylo slušné označení pro to, že vysírám. V pět odpoledne jsme odjeli do Prahy, ale cestou se mi dělalo špatně, takže jsme museli dvakrát zastavit a až na dálnici jet s otevřeným oknem. Na dálnici už se mi ale zase udělalo dobře a začala jsem blbnout.
20. 01. 2014 Díky kašli jsem do školky nešla a dopoledne mi mamka pustila v televizi pohádky o Zvonilce. V poledne jsme jeli do Ikey, protože tam naši potřebovali něco koupit, a rovnou jsme si tam dali oběd i s moučníkem a domů jsme se vrátili až ve čtyři. Doma jsem pak řádila jak černá ruka - dostala jsem zálusk na perníkovou chaloupku, ale mamka řekla, že než ji sníme, měly bychom si dát aspoň jogurt. Nejdřív mi spadla lžička na zem a pak jsem ještě chtěla krmit Terezku, abych urychlila chod s chaloupkou, jenže mi spadnul celý jogurt a nakonec jsem si ještě do trochy jogurtu sedla. Pak jsme zase skákaly na gauči a dělaly ptákoviny, navíc jsem naváděla Terezku k věcem, o kterých jsem moc dobře věděla, že za ně dostane Terezka vynadáno (že má bouchat, že má udělat to, co mamka těsně předtím zakázala). Nakonec jsem si tím vším vykoledovala, že jsem byla večer bez pohádky, protože jsem i při čištění zubů dělala cavyky a všechno se mi muselo desetkrát zopakovat.
21. 01. 2014 Ráno jsem se vzbudila o půl osmé, ale když jsem došla ke schodům, viděla jsem dole jen černočernou tmu. Radši jsem tam ani nešla, zůstala stát u schodiště a jen jsem zvolala „Haló, halo, je tam někdo?“. Během chvilky vylezla mamka z ložnice a vstala se mnou. Místo cesty do školky jsem jela s mamkou o půl dvanácté k Paňdoktorce. Tam jsme si poseděly skoro dvě hodiny, než jsme se dostaly na řadu. Já dostala nové léky na noční kašel s tím, že pokud se to zhorší, musela bych dostat antibiotika. Když jsme se s mamkou vrátily domů, byla tam babička z Hódyně, ale zase musela odjet, ovšem když se vrátila, byly jsme s Terezkou naprosto u vytržení. Lezly jsme po ní, skákaly, dělaly všemožné ptákoviny. Když jsme se vydováděla, předala Terezce dárky k narozeninám a mamka vyndala z lednice nepečený dort. I když jsem ho ráno ochutnávala, když ho mamka dělala, a tvrdila jsem, jak mi ten tvaroh chutná, dort jsem pak nejedla s tím, že mi nechutná. Chvíli jsme si s Terezkou hrály s jejím novým legem, pak ale babička vytáhla velké obrázkové sudoku a to jsme spolu luštily snad dvě hodiny. S večeří jsem dělala pěkné ofuky a jak jsem byla rozblbnutá, spát jsem šla až v devět, jen mi ještě před spaním mamka dala nový sirup proti kašli a babička dostala instrukce, kdy mi má případně dát v noci další dávku.
22. 01. 2014 V jednu ráno jsem zase dostala záchvat kašle, a když jsem po čtvrt hodině pořád pokašlávala, přiběhla mamka a dala mi další dávku nového sirupu. Pak u mě zůstala a hladila mě po vlasech, dokud jsem neusnula. Až do dvou jsem sem tam zakašlala, ale pak byl až do rána klid a já spala skoro do půl deváté. Dopoledne s námi byla babička, a když šla Terezka po obědě spát, mamka mi pustila dva filmy o Zvonilce, aby mě udržela v klidu. Když skončily, chtěla jsem si s mamkou zahrát hru, kterou jsem dostala od Ježíška, ale sotva jsem ji vytáhla ze skříně, probrala se Terezka, takže ze hry sešlo. Pro změnu jsme zase začaly blbnout tak, že mě mamka musela krotit, abych tolik neběhala, protože jsem opět začala chrchlat. Perličku jsem tomu nasadila vymyšlením dvou nových her. Ta první mamce vyhovovala - z Terezky jsem si udělala miminko, ona si vlezla do koše na prádlo, já jí tam donesla polštář, přikryla jsem jí od krku až po paty, vzala si knížku, sedla si k ní a četla jí pohádky. Ta druhá ale už tak poklidná nebyla. Popadla mě zase koňská nálada a vyhecovala jsem Terezku, aby na mě nasedla. Nemusela jsem ji dvakrát moc pobízet, ona je taky pro každou špatnost, jen mamka pro to nemá pochopení a i v tomhle případě nás okřikla, ať neblbneme. My si ale nedaly říct, neposlechly a mně se to nakonec pěkně vymstilo. Terezka se na mých zádech totiž zavrtěla, obě jsme spadly a já si pěkně natloukla čelo. Řvala jsem, jako by mi šlo o kejhák a zmlkla jsem, až když mamka vytáhla chladivý gel a naplácla mi ho na čelo. Ještě za hodinu jsem si ale stěžovala, že mě pořád bolí hlavička. Večer, protože už u mě v pokojíčku nespala babička, nechala mamka otevřené dveře do pokojíčku i ložnice, aby slyšela, kdybych začala kašlat. Její předpoklad se naplnil a v noci mi zase dávala sirup a zůstala u mě, dokud jsem neusnula.
23. 01. 2014 Ráno jsem slyšela Terezku v ložnici, tak jsem ji k sobě volala, mamka ji vypustila z postýlky a ona přišla za mnou do pokojíčku. Nalákala jsem ji k sobě do postele, obě jsme se zachumlaly, já vzala knížku a docela dlouho jsme tam takhle vydržely ležet, prohlížet si obrázky a číst (takže jsem zpaměti říkala, co jsem si pamatovala a to, co jsem si nepamatovala, jsem si domyslela podle obrázků). Odpoledne si se mnou mamka zahrála hru, kterou jsme chtěly hrát včera a nestihly to, a pak, aby mě udržela v klidu, mi půjčila ajpeda. Zatímco já si na něm pouštěla pohádky, mamka balila, a když venku začala štěkat štěkna, mamka mě poslala podívat se, jestli už nepřijel tatínek. „To není tatínek. Tam šel pán a měl bílý vlasy a tady (ukázala jsem na týl hlavy) měl díru.“. Mamka se vcelku pobavila nad mým popisem plešky a vrátily jsme se každá ke své činnosti. Ovšem sotva se vzbudila Terezka, začaly jsme spolu zase řádit a mamka byla celá běsná, že jsem se zase rozchrchlala a nebylo možné mě zastavit. To se povedlo, až když přijel domů taťka, naházel do auta sbalené kufry a mě s Terezkou připoutal do autosedaček. Cestou na chalupu jsme zastavili u Donalda a naši nám koupili hranolky a nugetky, a protože už bylo skoro půl osmé večer, já rovnou vyfasovala nový sirup pro klidné noční spaní, který mamka ještě narychlo vyzvedla v lékárně. I přesto, že jsme se stihly navečeřet před odjezdem, s odchodem do postele to po příjezdu moc rychlé nebylo a mamka nás uložila až skoro v devět.
24. 01. 2014 Naši šli spát hodně pozdě, až někdy kolem půl dvanácté, a tou dobou jsem lehce pokašlávala. O hodinu později ale kašel neutichal, naopak přešel do záchvatů, tak mamka usoudila, že je čas na sirup na tištění kašle. Sirup se neminul účinkem, bohužel ale opačným, než měla mamka v plánu. Z původně vlhkého kašle to přešlo do suchého dráždivého a několikrát to vypadalo, že budu i blinkat. Chrchlala jsem vytrvale a tentokrát i mamčino uspávání trvalo nezvykle dlouho. Nakonec se jí to ale povedlo, já se zklidnila a usnula. Do rána jsem ještě několikrát kašlala, ale nikdy to nedošlo tak daleko jako o půlnoci, takže další dávka sirupu nebyla třeba. Všichni jsme vstávali v osm, mamka rovnou zavolala pro radu Paňdoktorce a ta řekla, že mě chce před nadcházejícím víkendem ještě vidět. Pro urychlení odjezdu mi mamka pomohla s oblékáním, v rychlosti jsem se nasnídala a vyčistila zuby a s taťkou jsme vyrazili do Prahy. Cesta to byla vskutku za sto bodů, nejdřív jsem potřebovala kakat, takže taťka na prvním odpočívadle zastavil a já vystrčila zadek na mráz. Nejdřív jsem řekla, že už to jde, pak zase, že to nejde, ale taťka mi vysvětlil, že když už zastavil, tak prostě zatlačím a půjde to, i kdyby to nešlo. Tak to teda (pro jistotu) šlo. Po nějaké době jsem zahlásila, že je mi špatně a bolí mě bříško. To by samo o sobě nebylo divné, ostatně v autě se mi dělá blivno poměrně často, ale vždycky v nějakých klikaticích, nikdy na dálnici. No, a když už jsme byli skoro v Praze, vygradovalo to tak, že jsem řekla, že budu blinkat, taťka akorát stačil zalapat u sedadla spolujezdce pro velký pytel od včerejšího Mekdonalda, podal mi ho a pak už jsem to tam ve velkém nasypala (taťka o tom pak mamce vyprávěl jako o „pěkné vsuvce“). Průšvih byl, že ne všechno jsem trefila do pytle a navíc taťka neměl kde zastavit, takže jsem pak s tím pytlíkem na klíně musela čekat, než budeme mít kam zajet. Pochopitelně, že než jsem se dočkala, část protekla na kalhoty (taky aby ne, když byl pytel papírový), navíc jsem měla něco i na svetru, takže se autem začal linout známý odér. Jenže z časových důvodů už nebyl čas na cestu domů, abych se převlékla, takže s tímhle parfémem jsme to vzali rovnou k Paňdoktorce. Ta hodina sezení v čekárně byla docela výživná, a to i přesto, že ze mě taťka svetr hned po příchodu stáhnul a všechno se snažil opláchnout v umyvadle. Ani pak nebylo moc třeba Paňdoktorce popisovat, že jsem zvracela, myslím, že to pochopila hned po našem vstupu do ordinace. Tam ale přišel problém druhý - nebyla tam Paňdoktorka, na kterou jsem zvyklá, a přišly scény se vším. Nechtěla jsem se nechat poslechnout, vypláznout jazyk a to, že mě chtěla bodnout do prstu, byl vrchol ledovce. Byl div, že mi před odchodem dala Paňdoktorka bonbónek, mamka mi pak doma řekla, že za tohle by mi nic nedala. Závěr ale byl, že mám levostranný zápal plic, dostala jsem antibiotika a taťka byl poučen, že musím zůstat v klidu a ještě týden po dobrání antibiotik nesmím do školky. Jen mamka potom dost marně přemýšlela, jak mě v tom klidu má udržet. Hned jak jsme se s taťkou vrátili, mamka nám dala oběd, pak uložila Terezku do postele a mně v rámci klidového režimu pustila pohádky. Dokud byla Terezka v ložnici, bylo to v pohodě, pak mě ale mamka každou chvíli okřikovala, protože jsem prostě nechtěla jen tak sedět a polehávat, ale chtěla jsem se s Terezkou honit, skákat a hrát si na klokany a koníky. Večer mě v rychlosti osprchovala, uložila do postele a pro řádnou kontrolu zapnula chůvičku, aby slyšela, jestli a jak často kašlu.
25. 01. 2014 Ačkoliv ta antibiotika chutnají fakt odporně a soukala jsem je do sebe jen s velkou nechutí a přemáháním se, nutno dodat, že zabraly poměrně rychle a v noci už jsem spala jen s pár zakašláními. Až před půl pátou jsem se probudila, zakašlala a zavolala mamku, aby šla ke mně. Myslela si, že jsem v polospánku a hned mě uspí, ale opak byl pravdou, navíc jsem začala trochu víc kašlat, takže mi mamka dala kapky proti kašli (jediné, které můžu, všechny ostatní léky, co jsem brala, Paňdoktorka zakázala a řekla, že by působily, jako bych měla astmatický záchvat, což ostatně naši poznali tu poslední noc) a zůstala u mě. Kašel se zklidnil, nicméně s mým usínáním to bylo dost problematické, a protože jsem se pořád vrtěla, nespala ani mamka. O půl sedmé ráno, to už jsem minimálně třičtvrtě hodiny ani nezakašlala, se mě zeptala, jestli by mi nevadilo, kdyby si šla na chvíli lehnout do své postele. Souhlasila jsem a během pár minut jsme usnuly obě dvě - mamka proto, že ji nikdo neokopával a já proto, že jsem si konečně mohla vrazit palec do pusy. V osm mě pak mamka přišla vzbudit a dát mi další dávku antibiotik, nicméně mě znovu zachumlala do deky a já se ještě půl hodiny povalovala. Po snídani jsem vyfasovala ajpeda, protože ten jediný mě dokázal udržet v klidu na gauči. Ne na dlouho, v jedenáct už jsem si šla hrát s Terezkou. Pak, když spala, mi mamka pustila pohádky v televizi, a protože Terezka dlouho nemohla usnout a pak vychrupovala až do čtvrt na šest, jsem byla v klidu poměrně dlouho. Ale zábavu jsem si našla - dloubala jsem se v nose, a to tak důkladně, že jsem si tam strhla nějaký strup a začala mi téct z nosu krev tak vydatně, že než taťka donesl kapesník na otření, natekla mi až do pusy. Pochopitelně jsem nos otírala obouruč, takže to nakonec vypadalo, jako by se v obýváku dělala zabijačka. Po období klidu přišlo Terezčino probuzení a my to rozbalily a řádily jak divé. Taťka měl ale dost patrné výhrady k tomu, jak (ne)poslouchám, pak se k němu přidala i mamka (o níž taťka prohlásil, že je na mě měkká a já si z ní jen dělám srandu), takže byl večer poměrně výživný. Já nakonec brečela, protože jsem za věčné neposlouchání, oponování a protestování dostala na zadek (neb jsem si nedala říct ani přes opakované varování, že to tak dopadne), jenže ono to tak úplně nebylo jen o mém neposlouchání, ale i o velké únavě. Byla jsem tak ospalá, že jsem začala polehávat na gauči, navíc se mi začaly lesknout oči, tak mi rodiče osahávali čelo, jestli nemám horečku. Že jsem byla opravdu extrémně unavená, mamce došlo až ve chvíli, kdy mě uložila, já si ještě vzpomněla, že nemám vyčištěné zuby, tak mi je došla vyčistit do postele a pak už jsem ji jen poprosila o pusu na dobrou noc, při té už jsem zavřela oči a jen stěží je ještě jednou otevřela, když odcházela. A hlavně - po řadě týdnů jsem ji nechala odejít, aniž bych taťkovi vyřizovala jakýkoli vzkaz (v poslední době stále se opakující - aby odjel na chalupu a přivezl dříví, případně aby odjel do Prahy a přivezl mamce kytičku). Pro vlastní klid mě mamka přišla zkontrolovat ještě za deset minut, to už jsem tvrdě spala a nevzbudilo mě ani Terezčino povykování, ani teploměr v podpaží.
26. 01. 2014 V noci jsem sice nekašlala, zato jsem pořád pokníkávala, tvrdila, že mě bolí bříško a škrábe pyžamo a chtěla u sebe mít maminku, takže u mě vždycky chvíli ležela, pak šla do své postele, pak zase ke mně a takhle to pokračovalo až do tří do rána, kdy jsem konečně usnula bez kňourání a věčného převalování a probouzení se a ona mohla konečně taky usnout. Díky tomu ale ráno nebyla schopná vstát, takže vstal taťka. Co se dělo pak, by zřejmě dopadlo stejně, i kdyby vstala mamka, ale taťka si to vzal lehce osobně - odmítala jsem antibiotika a nechtěla je sníst. Pak jsem si pro změnu začala stěžovat na bolesti hlavy, takže mamka prozkoumala příbalový leták a zjistila, že bolavé bříško i hlava jsou z antibiotik. Pak už mi ale otrnulo, a vzhledem k tomu, že už se kašel dost zmírnil, mamka už mě tolik neokřikovala, když jsem si hrála trochu divočeji s Terezkou. V podvečer přišli na návštěvu Urbanovi, tak jsem se hned začala shánět po modelíně, protože s tetou Boženkou spolu vždycky tvoříme. Tentokrát to bylo trochu jinak - modelínu jsem totiž nemohla najít, tak jsem jí aspoň namalovala obrázek. Pak se modelína objevila, tak jsem si chvíli modelínovala a pak jsme si s tetou ještě házely balónem. Když odcházeli, běžela jsem se s ní rozloučit pokřikováním „Ahoj, babi! Ahoj, babi!“, což ode mě ještě okoukala Terezka a loučily jsme se s ní takhle obě dvě.
27. 01. 2014 Ráno jsem konečně vypila antibiotika skoro bez problémů, vynahradila jsem si to ale děláním naschválů, neposloucháním, boucháním a hromadou dohadů s Terezkou kvůli ptákovinám. Odpoledne se mi to celodenní zlobení pěkně vymstilo. Taťka šel přikládat, pak jednou otevřel dveře a bylo slyšet nějaké hulákání. Nejdřív jsem se smála a říkala mamce, že to je tatínek, ale ta mě pak zviklala a řekla, že tatínek to je, ale mluví s čertem. Chvíli jsem je poslouchala a málem jsem se rozbrečela. Čerti mě viděli zlobit a přišli si pro mě! S brekem jsem běžela k mamce, chytila se jí a celá vyděšená to poslouchala a slibovala, že už nikdy zlobit nebudu. Taťka pak čertovi řekl, že má zatím odejít, protože slyšel mé sliby, ale pak se mi přišel ukázat. Od čerta byl celý černý a ještě mě odvedl do chodby, kde po čertovi zůstaly černé stopy na zemi a smrdělo to tam čertovinou. Od té doby jsem sekala latinu a naši si libovali, jak bezvadně taťka využil toho, že se takhle ušpinil při nošení uhlí do zásobníku kotle. Večer jsem dala po dlouhé době přednost Zvonilce v počítači před čtenou. V osm jsem si (opět úplně bez problémů) vzala antibiotika a rovnou zaplula do postele.
28. 01. 2014 Dle včerejšího vzoru jsem přestala dělat scény s antibiotikama a snědla, respektive vypila, je bez řečí na jeden zátah. Taky jsem si ale za ten výkon řekla o odměnu - gumového Haribo dinosaura. V poledne jsem tak dlouho ofrňovala nad cibulačkou, až mi ji taťka sebral a vylil (co jsem teď nemocná, připadám si jak prašivý pes, nikdo po mně nechce nic ani dojídat). O to víc jsem si vážila dalšího jídla a při každém soustu jsem říkala „Hmmmmm, dobrota!“ nebo „Lahodné!“. Dneska už mě mamka vůbec nehlídala a nekrotila, co se pohybu týkalo, a po celém dni už mě večer připravovala na to, že zítra nastane zase klidový režim. Nejen, že mi začalo téct z nosu (zcela nepochopitelně, když doma nikdo rýmu nemá a od pátku, kdy jsem byla u Paňdoktorky, jsem nepáchla ven), ale začala jsem znovu víc kašlat a po několika klidných a tichých nocích jsem v jedenáct v noci dostala takový záchvat kašle, ze kterého jsem se pozvracela (sice málo, ale trefila jsem se na postel tak, že bylo nutno vyměnit dva polštáře i prostěradlo), a který vzbudil i Terezku. Nic nepomohlo to, že mi v osm večer dala mamka kapky na tišení kašle.
29. 01. 2014 Mezi půl čtvrtou a pátou ranní jsme si s mamkou střihly druhé kašlací kolo. Já pospávala, zatímco se mě mamka snažila po každém rozkašlání znovu utišit a uspat. Ráno pochopitelně nebyla k probuzení, takže s Terezkou vstal taťka a ten mě v osm probudil kvůli antibiotikům, tak jsem pak rovnou vstala. Měla jsem naordinovaný klid, tak mi hned od rána taťka zapnul televizi, takže jsem celé dopoledne polehávala na gauči. Odpoledne jsem chtěla od mamky bonbón, jenže ho chtěla vyměnit za úklid rozbordelených hraček, s čímž jsem nesouhlasila, vrhla se na gauč a na protest začala zase bouchat. Během pár minut bouchání jsem padla na bok a spala - to se mi tedy nestalo hodně dlouho, abych se ubouchala do spánku, naposledy snad ještě v cestovní postýlce. Moc dlouho mi ten spánek ale nevydržel, tolikrát jsem se rozkašlala, až jsem to vzdala a celá otrávená si sedla. Když se vzbudila Terezka, mamka akorát balila věci do Prahy a my začaly skákat po gauči, já dělala kotrmelce a mamka málem vyletěla z kůže, že se zase rozkašlu. Stačilo ale, aby mi připomněla poslední noc, a pro jistotu jsem to lehce zklidnila. Cestou do Prahy jsem mlčela jak zařezaná, hlavu ke straně a můj výraz byl všeříkající. Mamka si ještě rozsvítila v autě, a když mě viděla, pro jistotu taťku poprosila o zastavení. Začala jsem si stěžovat, že je mi špatně a bolí mě bříško, ale když mamka přišla ke mně a otevřela dveře, hned jsem začala kňourat, že je mi zima. Nakonec jsem svolila s pokračováním v cestě a na dálnici jsem únavou usnula. V Praze mě mamka probudila a ani mě nenechala jít po svých a domů mě odnesla v náručí. Za tu půlminutovou cestu jsem ji stihla minimálně pětkrát informovat o tom, že je mi zima. Díky tomu (a její nedůvěře k digitálním teploměrům, co máme doma) se taťka sebral a vyrazil koupit galiový teploměr, který by měl měřit stejně dobře jako rtuťový. Hned mi ho vrazili do podpaží, ale teplota žádná. Ovšem v posteli se pak kašel zase během hodiny ležení zhoršil, takže mamka věděla, že ji zase čeká běhací probdělá noc. V deset mi dala kapky proti kašli, ale až do jedenácti trvalo, než zabraly.
30. 01. 2014 V jednu ráno se mamka vzbudila se zděšením, že mě asi neslyšela kašlat a honem dala chůvičku na nejvyšší hlasitost. Když se znovu vzbudila o půl čtvrté a chůvička byla pořád němá, šla zkontrolovat mé životní funkce. Chtěla mi dát prst pod nos, jestli dýchám, ale dotkla se mě a já byla studená (taky aby ne, vždyť spím v chladnu, že?). Mamka zazmatkovala, dotkla se tváře - studená (jak překvapivé v té kose). Pak ruky - studená, to už jsem ale zaregistrovala a zavrtěla se, takže mohla mamka s klidem v duši a pocitem, že je zralá na psychiatra, odejít zpátky do postele. Stejným úkolem ještě pověřila taťku v sedm, když vstával. Ten se tomu sice pousmál, ale pro klid v domácnosti svůj úkol splnil. Kašlat jsem začala až v osm po probuzení, ovšem rozhodně to nebylo nic dramatického. Přesto zavolala Paňdoktorce a ta jí řekla, že by mě radši ještě dnes viděla a případně poslala na rentgen plic. Došlo na oboje, takže jsme ve čtyři s mamkou stepovaly v čekárně a o hodinu později jsme seděly v Motole a čekaly na rentgen. Čekání se nám díky paní na informacích, která nás jaksi zapomněla nahlásit u Pandoktorů, protáhlo na hodinu a půl, pak rentgen a čekání na výsledky, takže jsme tam nakonec strávily celkem tři hodiny. Mamka radši ani nedomýšlela, co všechno jsem si za ty tři hodiny odnesla domů, a čím nakazím Terezku. Závěr byl, že na plicích je stále nález, ale nijak dramatický, navíc ho nebylo s čím porovnat, takže nové chrchlání Pandoktor přisoudil spíš nějaké další viróze, kterou nepokryla antibiotika. Napsal mi ale nějaké léky s tím, že mi má mamka dávat půlku před spaním.
31. 01. 2014 Po večerním prášku jsem spala, jako když mě do vody hodí. Taky aby ne, když vezl taťka zprávu mojí Paňdoktorce, ta řekla, že naši mají ty prášky rovnou vyhodit, že by jí musely upadnout ruce, aby něco takového napsala čtyřletému dítěti, protože by mě i předepsaná půlka prášku mohla utlumit natolik, že bych naše vůbec nevnímala a třeba ani nepoznávala. Nařídila mi absolutní klid (to jsem moc zvědavá, jak to mamka zařídí). Když bylo všechno zařízeno, vrátili jsme se zpátky na chalupu. Odpoledne jsem pořádně překvapila taťku, když mě slyšel zpívat Knock, knock knockin' on heaven's door - tuhle písničku ode mě nikdy neslyšel a nevěděl, že jsem to odposlouchala v rádiu, když byl na horách. Pak šel za mamkou a celý překvapný jí říkal, jak koukal, když jsem začala zpívat nějakou rockovou písničku. Jen už si nemohl vzpomenout, co to bylo, ale mamce to bylo stejně hned jasné.
01. 02. 2014 Ráno mamka vyndala Terezku z postele a pustila ji za mnou, protože se nebyla schopná vyhrabat z postele kvůli rozbolavělým zádům. Po osmé vstal taťka, aby mi dal antibiotika a už s námi zůstal v obýváku. Za půl hodiny přišla i mamka a já zase začala chrchlat, tak mi dala sirup na kašel. Ještě než mi ho dala, řekla jsem si taťkovi o snídani, ale ani jsem se jí nedotkla a po sirupu se to náhle zvrtlo. Začala jsem polehávat a tvrdila, že mě bolí bříško. Pak jsem se rozkašlala a vyhodila patrně všechno, co do mě ráno dostali, tedy antibiotika i sirup. Udělalo se mi o chlup líp, ale dál jsem polehávala a mamka mi aspoň pustila pohádky v televizi. Bohužel se v následujících pár hodinách potvrdilo to, čeho se mamka obávala - zvracela jsem každou půl až třičtvrtě hodinu. Když to neustalo ani po čtyřech hodinách a Motiliu (to jsme dostali vloni v nemocnici právě na tyhle moje blicí etudy), rozhodli naši o odjezdu do nemocnice. Možná i díky tomu, že v Motole mamce po telefonu řekli, že pokud bych byla na hospitalizaci, museli by nás poslat na Bulovku nebo do Krče, protože jim na dětském řádí akutní gastroenteritida (takže bylo zcela jasné, kde a kdy jsem k tomu svému blití přišla), se naši nakonec rozhodli pro odjezd do Kolína. To se ukázalo jako asi nejlepší řešení - kratší cesta znamenala míň zvracení v autě (ovšem i tak s námi cestoval kýbl a nevyužitý rozhodně nezůstal) a hlavně jsme byli hned na řadě a nemusela jsem čekat. Pan doktor mě prohlédl a rozhodl, že bude potřeba nasadit kapačky a tím pádem mě i hospitalizovat. Jak jsem ale všechny tekutiny vyzvracela, měla jsem zkřehlé žíly, takže při prvním pokusu o zavedení brčka do zápěstí žilka praskla a musela se napíchnout druhá ruka. Tam už se to povedlo, ale bylo jasné, že krev ze mě žádná nepoteče, takže o dvě hodiny později přišla Paňsestřička s tím, že se ještě musí udělat odběr krve. I když už jsem v sobě měla deci tekutin, krve by se ve mně nedořezal. Žíla se napíchla, ale nic neteklo, tak Paňsestřička zkoušela vrtět stříkačkou, jestli není někde vedle. Bylo ale jasné, že v žíle je, tak mi začala doslova ždímat ruku, aby z ní tu krev vymačkala. Celou dobu jsem řvala „Au, au, au!“ a Paňsestřička se asi při tom odběru taky pěkně zapotila. Jak jsem měla krev hustou, srážela se hned za jehlou, takže to, co horko těžko Paňsestřička z ruky vyždímala, se srazilo dřív, než to skáplo do zkumavek. V jedné nakonec byl zoufalý centimetr a v druhé necelý půlcentimetr krve, víc už ale bylo jasné, že ze mě nedostanou. Potom jsme volaly dědovi, u kterého byl tou dobou strejda Kacapovák a ti dva mě navedli, že až přijde nějaká Paňsestřička, mám jí vyřídit, že ji pozdravuje děda z Hradce a strejda Kacapovák. Když pak jedna přišla, aby mě odpojila od kapačky a já se mohla jít vyčůrat, zapomněla jsem na to a mamce to celá zkroušená řekla. Ta mě uklidnila, že si ze mě děda se strejdou utahovali, a že vůbec nevadí, že jsem jí vzkaz nepředala. Během odpoledne jsem dvakrát na chvilku usnula a mamka mi pomalu začala zkoušet dávat čaj. Postupně jsem usrkávala, a když už to vypadalo, že je žaludek zklidněný, hodila jsem takovou kachnu, že to mamka jen tak, tak stihla zachytit. V devět jsem jí řekla, že u televize neusnu, tak ji vypnula a střihla si černou hodinku. Trvalo jen chvíli a já usnula.
02. 02. 2014 Bez probouzení jsem spala až do čtvrt na osm a byla jsem děsně překvapená, že už nejsem napojená na tu hadičku. Rohlík ke snídani jsem snědla s chutí, i když jsem kousek nechala. Paňdoktorka řekla, že už vypadám líp, a že když nebudou problémy, mohla bych jít už zítra domů. Ani ne deset minut po jejím odchodu jsem musela na záchod, a jak to ze mě včera tryskalo pusou, stejně to ze mě dnes vytrysklo zadkem. Ovšem nic jiného se ani nečekalo. O půl dvanácté už jsem projevila velký hlad, ten mě ale přešel ve chvíli, kdy přede mě mamka položila oběd - suchý rohlík. Třikrát jsem do něj kousla, pak jsem třikrát kousla do banánu a byla jsem po jídle. Další rohlík k večeři už mě překvapit nemohl. Pravda, dostala jsem možnost volby - přesnídávka, banán nebo rohlík, ale ani jedno z toho tedy nebyla žádná výhra. Přes den jsme se nenudily - nejdřív jsme s mamkou hrály Hello Kitty, pak Duhu, pak jsem se chvíli dívala na televizi, chvíli měla ajpeda a tak pořád dokola. Když pak zase přišla řada na ajpeda, mamka rozložila svůj gauč, na kterém v noci spala s tím, že si tam lehneme. „A já si lehnu nahoru (tím jsem myslela na polštář), ty pode mě, a když si prdnu, tak přímo tobě do obličeje a ty to budeš muset čuchat, jo?“ No tak s takovou nabídkou mamka přeci nemohla nesouhlasit! Protože mi děsně vadila kanyla v ruce, uklidnila mě mamka, že mi ji zítra určitě vyndají. Sotva to ale dořekla, začala jsem kňourat, že nechci sundat tu lepku, protože mě to bude bolet a tohle průběžné fňukání mi vydrželo až do večera. Když pak došlo na věc (protože večer Paňdoktorka usoudila, že je možné vyndat kanylu ještě dnes), řvala jsem daleko víc, než když mi kanylu nadvakrát Paňsestřičky zaváděly, nebo když ze mě ždímaly těch usmolených pár kapek krve.
03. 02. 2014 Od rána byla mamka dost nanicovatá, že prý ji bolí břicho, takže mi nejdřív půjčila ajpeda a pak pustila televizi, aby mohla polehávat. Po jedné nás propustili, takže pro nás přijel taťka a já, plná energie nastoupila na prababičku, která k nám s dědou přijela už včera. Pořád jsem si chtěla hrát s Terezkou, ale ta vypadala jako já před dvěma dny - po prozvracené noci jen ležela a neměla náladu vůbec na nic. A protože se pořád povalovala po babičce, nemohla jsem si moc užívat ani jí.
04. 02. 2014 Ještě za tmy mě vzbudila Terezka, ale protože jsem dál ležela a neozývala se, mamka si myslela, že pořád spím. Až když jsem viděla, že vstávají, vystřelila jsem z postele se slovy „Kam jdete?“. Mamka mi řekla, že je ještě brzo, ať zalezu do postele a ještě spím, že jdou jen Terezce pro pití a půjdou taky ještě spát. Jenže kecala, já vydržela čekat ještě půl hodiny a pak jsem za nima vyrazila, a sotva jsem je viděla, uhodila jsem na ně „Jak to, že nejste v posteli?!“. Záhy mi došlo, že už se tam ani vracet nechtějí, takže jsem rovnou zůstala v obýváku taky. Dnes už byla Terezka o něco sdílnější, takže jsme si hrály a celý den probíhal celkem v poklidu. Až večer se to dost změnilo, patrně vlivem brzkého budíčku jsem začala být fest protivná, seděla na gauči a všechno chtěla od mamky podávat. Když mi udělala večeři a já chtěla ještě pití, podal mi taťka čaj, jenže byl hořký, a když jsem ho pokládala zpátky na stůl, zvrhla jsem skleničku a čaj rozlila. Taťka mi v naprostém klidu řekl, ať si dojdu pro hadr a uklidím to a tím to všechno začalo. Ani pro hadr jsem nechtěla jít, když už jsem ho donesla, nechtěla jsem vytírat a začala fňukat, že mě to studí, a že to utírat nechci. Pak už se to rozjelo a řvala jsem kvůli všemu - že chci pít, ale nechci si pro pití dojít, že chci jíst, ale jídlo mi někdo musí donést, že mě bolí nožičky, že… Z breku to přešlo do hysterického řevu, který už nešel zastavit, byla jsem jak zbavená smyslů a ze vzlykání a breku byl jen kousek k záchvatům kašle. Dopadlo to tak, jak to dopadnout muselo - dostala jsem na zadek, ale byla jsem tak mimo, že jsem ztropila scénu, že nechci být v ložnici, a když mamka po mém uložení odcházela, začala jsem na ni volat tak hlasitě, že nikdo nechápal, že se Terezka neprobudila. Mamka u mě nakonec zůstala nějakou dobu sedět a uspávala mě hlazením po vlasech, ale jen pod podmínkou, že přestanu vyvádět a budu potichu, abych nebudila Terezku.
05. 02. 2014 Až někdy do dvou jsem si ještě užívala dědy a babičky, ale pak už vyrazili domů. Tou dobou Terezka spala, takže jsme šly s mamkou skládat puzzle, jenže sotva jsme doskládaly první, začala plakat v ložnici Terezka. Mamka tam hned naklusla, a protože se mi zdálo, že tam je podezřele dlouho, šla jsem za ní. Lehce jsem několikrát zaťukala na dveře, až mamka řekla, ať jdu dovnitř. Obě ležely v mamčině posteli, tak jsem vlítla k nim a hned jsem zkusila navádět Terezku, že tam budeme skákat. Ta ale byl dost nanicovatá a vůbec se nechytila, navíc mě mamka slyšela, takže bylo po legraci a mamka s námi radši odešla do obýváku. Ani tam ale s Terezkou nebylo moc legrace, protože pořád polehávala, pofňukávala, pokníkávala a každou chvíli se lísala k mamce.
06. 02. 2014 Dopoledne jsme s Terezkou vysypaly 3 puzzle a společnými silami je složily. Ona mi podávala dílky a dívala se, jak je dávám dohromady, obě jsme byly spokojené a mamka nadšená, jak nám to spolu krásně jde. Po obědě jsme všichni sedli do auta a odjeli do Prahy, protože jsem musela na kontrolu k Paňdoktorce. Původně jsem měla jít první na řadu já, ale ochotně jsem dala přednost Terezce a v mezičase jsem promyslela strategii. Tiše jsem se zeptala mamky, jestli mi Paňdoktorka dá ten bonbónek, když budu hodná. Na to jsem i spoléhala, takže jsem pak při prohlídce dělala všechno, co se po mně chtělo. Paňdoktorka mi dala kulový, ale mamka byla naštěstí zásobená a bonbónek hroznového cukru mi dala ona. Pak ještě potřeboval taťka něco koupit v Hornbachu, a protože Terezka cestou od Paňdoktorky usnula, zůstaly jsme s mamkou v autě. Taťkovi to ale dost trvalo a já začala kvičet, že už mám hlad. Jediná mamčina zásoba jídla ovšem byly právě bonbonky hroznového cukru, takže žádná výhra v loterii. Zkusila jsem na mamku, že bych si dala Mekdonalda, ale úspěch jsem neměla. Nakonec jsem musela ještě vydržet přejezd do Ikey, takže jsem se začala radovat, že se najím tam (konečně něco nedietního, co by mi chutnalo), ale naši to vymysleli jinak - mamka vystoupila u Tesca a tam nám ke svačině koupila rohlíky a šunku. Nadšená jsem nebyla, ale hlad byl silnější, takže jsem to s trochou reptání stejně snědla. Zpátky na chalupu jsme přijeli až skoro o půl osmé, tam nám mamka udělala k večeři ještě rohlíky se šunkou, já si ale kousla jen párkrát a začala tvrdit, že mě bolí bříško. Mamka mě do dalšího jídla nenutila, jen mi naznačila, že pokud bych si někdy chtěla vymýšlet bolesti břicha jen proto, abych něco nemusela jíst, měla bych počítat s tím, že pak nedostanu ani žádné dobrůtky. Protože jsme se s Terezkou dostaly do postele poměrně pozdě, mamka nám nečetla pohádku, ale já ji aspoň poprosila, aby si ke mně aspoň na chvíli sedla.
07. 02. 2014 Protože mamka s Terezkou vstaly už v sedm, byl v ložnici klid a nikdo mě nebudil, takže jsem spala až do devíti. Mamka nám pak zapnula televizi, abychom byly obě v rámci možností v klidu. Po obědě jsem se jí sama od sebe zeptala, jestli, když uklidím hračky, dostanu bonbón. Mamka si od toho moc neslibovala, nicméně souhlasila. Když jsem měla po pár minutách uklizeno (a opravdu všechno), dala mi pár lentilek a potom ještě hořkou čokoládu. Další překvapení pro ni bylo, že jsem si upatlané ruce neotřela do gauče nebo oblečení (jak je mým dobrým zvykem), ale došla si je omýt. Večer jsem ji šokovala znovu, když jsem za ní přišla, jestli můžu vyluxovat drobky, protože jsem shodila na gauč talíř s vánočkou. Myslím, že dnes si připadala jako Alenka v říši divů.
08. 02. 2014 Terezka se konečně dala trochu do kupy a už s ní byla řeč a hlavně hra, ale stejně jsme si ráno nechaly pustit pohádky, z té nemoci je třeba vytřískat, co se dá, dokud to jde.
09. 02. 2014 Ráno jsme si s Terezkou docela pěkně hrály, ovšem jen do okamžiku, kdy si chtěla vzít moje pastelky a malovat. Když jsem se s ní začala hádat, hodila po mně pár pastelkama, což mě naštvalo a bodla jsem ji pastelkou pod oko. Zřejmě není potřeba dodávat, že jsem to pak od našich pěkně schytala a pastelky mi byly zabaveny. Odpoledne jsme se pro změnu hádaly o ajpeda, takže to s ním dopadlo stejně jako s pastelkama (žádné msty v podobě bodání čímkoli, ale byl nám zabaven). Bohatě jsme ale využívaly toho, že ještě včera večer naši nahoře natáhli na chodbě lino, takže jsme si tam chodily hrát - hlavně ty matrace v dědově zašívárně (tedy pokojíčku) se nám moc líbily.
10. 02. 2014 Dopoledne jsme se s Terezkou zase zdejchly nahoru a tam si hrály. Když nás přišla mamka zkontrolovat, objevila tam propiskou počmáraný papír a dožadovala se odevzdání propisky. Tvrdila jsem, že tam žádná není, ale když mi řekla, že jestli někde najde počmáranou zeď, dostanu na zadek tak, že si týden nesednu, rychle jsem změnila názor, odvedla mamku k lehce počmárané zdi a uctivě se omluvila, že jsem ji počmárala (ještě jsem řekla, že jsem nevěděla, že se na zeď nesmí malovat, ale tím jsem si asi moc nepomohla). Mamku moje doznání rozesmálo a jen těžko se udržela, aby se nesmála naplno a udržela to jen ve fázi cukání koutků, protože mě naoko hubovala. Propisku jsem jí taky radši vrátila, přeci jen - týden ve stoje, to by nebyla žádná výhra. Pak jsem šla radši Terezce vysvětlovat princip bidetu. Původně jsem si tedy myslela, že by mohlo dojít i na praktickou ukázku, ale Terezka si tam odmítla sednout, takže proběhla jen teorie. Když mamka dodělávala polívku a dala na stranu maso, které už do ní nechtěla dát a měla ho připravené pro štěknu, přisunula jsem k lince židli, obě s Terezkou jsme na ni vlezly a pořádně to probraly, takže na štěknu nakonec zbyly jen suché kosti. Jo, tak tomu se říká „kdo dřív přijde, ten dřív mele“. Ještě před obědem jsem za Terezkou přišla s další lákavou nabídkou - „Chceš medovník s čůránkama a kakánkama?“. Mou nabídku odmítla a radši si dala polívku. Asi je nějaká zmlsaná…
11. 02. 2014 Když mamka dopoledne řekla, že upeče něco se skořicí, byla jsem u vytržení a každou chvíli jsem se ptala, jestli už to bude. Dočkala jsem se jich ale až po obědě. Po ochutnání prvního jsem začala chodit za mamkou a jen jsem naznačovala „Hmmmm, mňam, to byla dobrota.“. Naštěstí mamce vždycky došlo, kam jsem mířila, takže to dopadlo tak, že ty dva plechy byly do večera pryč, a to měla mamka dva šneky a taťka taky dva. O zbytek jsme se s láskou postaraly my s Terezkou. Večer nám mamka díky odpolední bitce knížkama odmítla číst pohádky s tím, že knížky jsou na čtení a ne na házení a mlácení se. V jedenáct v noci, když šli naši spát, jsem vyběhla z ložnice, jako bych viděla minimálně ducha. Po sakra dlouhé době mě totiž v noci probudila potřeba běžet na záchod. Vzhledem k ukrutnému smradu v ložnici (který se ale táhl od Terezky) šel taťka zkontrolovat, jestli už mi náhodou něco neuteklo do postele, ovšem můj bobek (na rozdíl od toho Terezčina v plínce) byl zcela kompaktní a vydržela jsem až na záchod.
12. 02. 2014 Když jsem si ráno všimla, že mamka s Terezkou vstávají, vyletěla jsem z postele jak kůň ze startovního boxu. „Mamko, kam jdete?“ Tvrdila mi, že jde jen přebalit Terezku a ještě se vrátí do postele, ale to už tu nedávno bylo a lhala. I tak jsem ale zůstala v posteli a vyčkávala. Doopravdy se vrátily, a když si obě lehly do mamčiny postele, řekla jsem „Mamko, já chci vstávat, já mám děsnej hlad.“. Měla jsem ale smůlu, prý jsem neměla večer ofrňovat a pořádně se navečeřet (snědla jsem jen jeden čtvereček chleba se sýrem a tvrdila, že nemám hlad). Moc dlouho ale ty dvě naštěstí neležely a já se dočkala během čtvrt hodiny snídaně. Dokonce i s mlíkem, což ale způsobilo velký problém, protože Terezka chtěla taky, ale mamka jí ho po nočním průjmu dát odmítla. Navíc dopoledne taťka přivezl z krámu další várku Actimelů, ale když jsem si chtěla jeden vypít, musela jsem se schovat za gauč, aby mě Terezka neviděla, protože by ho pochopitelně chtěla taky.
13. 02. 2014 Dopoledne si mamka všimla mých dlouhých (a od modelíny špinavých) nehtů a poukázala na to. Moje odpověď ji poněkud překvapila - „To abych se mohla škrábat na zadku.“. Pak mi konečně po víc jak dvou týdnech dovolila jít s taťkou ven, takže jsem byla nadšená. Zato Terezka se nemohla smířit s faktem, že ona ven nemůže.
14. 02. 2014 Ráno mamka vstala s Terezkou o půl osmé, já sice byla vzhůru, ale ještě přes půl hodiny jsem se válela v posteli. Když jsem vstala, mamce už na lince kynuly koblihy s marmoškou a já se nemohla dočkat, až je konečně usmaží. Po snídani a koblize jsme šli s taťkou zase ven. Protože odpoledne přijel jeden strejda dodělat něco nahoře na záchodě, musely jsme být s mamkou a Terezkou dole v obýváku. A protože mamka uklízela a potřebovala nás udržet v klidu, podala mi knížku a řekla „Lucinko, čti chvíli Terezce, ať mi tady neběhá.“. Já se chopila knížky a začala jsem zpaměti přeříkávat básničky, které v knížce byly. Přesně v tom okamžiku procházel kolem ten strejda, a když se vrátil nahoru, hned se ptal taťky, kolik že mi to vlastně je. Taťka, který je rád, že si pamatuje věk vlastní, mu řekl, že mi jsou tři, načež strejda vyvalil bulvy a zeptal se „A to už umí číst?“. „Proč?“ „No já šel teď kolem a Vaše žena jí říkala, ať té menší chvíli něco čte a ona hned začala.“ „No a Vaše děti snad ve třech nečetly?“ „No to teda nečetly.“ Taťka, který má vždycky na všechno rychlou odpověď, vyhrknul „Tak to jste se jim asi málo věnoval.“. Strejda přiznal, že jo, a až do jeho odjezdu, kdy mu taťka prozradil, že pochopitelně číst neumím a všechno jsem říkala jen zpaměti, mu to fest vrtalo hlavou. Během odpoledne a k večeru jsem pořád zlobila a naváděla Terezku k ptákovinám, čímž jsme si vysloužily odchod do postele bez čtení pohádek.
15. 02. 2014 Dopoledne jsme šli s taťkou a Terezkou ven a já s ním šla ven ještě jednou po obědě, když Terezka spala. To jsme se šli projít do lesa, a hned jak jsme se vrátili domů, jsem mamce vyprávěla, jak jsme potkali srnku. V době, kdy jsme byli pryč, mamka upekla skořicové šneky, což mému bystrému oku neuteklo a hned jsem se do nich chtěla pustit, musela jsem ale počkat, než trochu zchladnou. Až k večeru jsem mamku poprosila, jestli by mi mohla zase pustit pohádky o zebře Zigby, chvíli jsem na něj koukala, ale pak to taťka přepnul na Simpsony, čemuž jsem se taky nebránila. Večer nám taťka naznačil, že by bylo vhodné, abychom se s Terezkou naložily do vany, v poslední době jsme se totiž koupaly kvůli nachlazení spíš sporadicky. Servítky si s námi ale nebral - „Měly byste se obě umejt, Terezka smrdí jak pochcanej pytlík a ty jak hovno od mamuta.“.
16. 02. 2014 Protože jsem včera večer do chleba jen dvakrát kousla, mamka mě ještě před spaním upozorňovala, že když jsem ofrňovala nad večeří, nemám ji ráno budit, že mám hladíka. Taky jsem si to ráno moc dobře pamatovala. Sedla jsem si na postel a tiše zavolala „Tati?“. „Tatínek ještě spí.“ Chvíli jsem tiše přemítala a pak ještě tišeji řekla „Ale já mám hladíka.“. Mamka ale držela včerejší slovo a kvůli mému hladu nevstávala, takže jsem musela počkat, až se probudí i Terezka (což naštěstí moc dlouho netrvalo, ze spaní ji probralo mé povídání a během pěti minut byla probuzená a připravená vstávat).
17. 02. 2014 Ačkoli byl včera velký problém dostat mě do postele a spát jsem šla až po půl desáté, ráno jsem byla vzhůru už před půl osmou. S vědomím, že jsem večeři zase moc nedala, jsem radši mlčky čekala, až se vzbudí Terezka a o hladu jsem ani necekla. Po snídani jsem, jako poměrně dost často v poslední době, škemrala o nějakou sladkost, ale mamce už se zdálo, že poslední dobou chci jíst pořád jen dobrůtky a jím čím dál míň ovoce a zeleniny, takže mi nabídla papriku. Nejdřív jsem ofrňovala, ale pak mi došlo, že bez toho asi sladkost nedostanu, tak jsem si po chvíli o tu papriku došla přeci jenom říct. Chtěla jsem jen kousek, ale překvapilo mě, jak je dobrá (však už jsem ji syrovou pěkně dlouho neměla), a za chvíli jsem si šla pro další kus a na sladké jsem si ani nevzpomněla. Dopoledne jel taťka do Prahy a my s mamkou šly ven. Zatímco mamka pracovala, já pomohla Terezce vlézt do její houpačky a houpala jsem ji. Až k večeru jsme se začaly o něco víc škádlit a nejvíc jsme mamku naštvaly při večeři, kdy jsem pořád Terezku poňoukala k běhání po bytě, hře na honěnou a dalším ptákovinám, jenom ne k večeření. Pak ale přijel taťka, který na mamčin pokyn přivezl další papriky a cherry rajčata. Nejdřív nám mamka nakrájela pár rajčat a já šla třikrát pro nášup, a když už nám nechtěla dát další rajčata, vyžebrala jsem papriku. A když se potom ptala, jestli jedla rajčátka i Terezka, ušklíbla jsem se a řekla, že jo. Když mi pak řekla, že jí nevadí, jestli jsem je všechny snědla já, že by ji jen zajímalo, jestli taky něco snědla, přiznala jsem, že Terezka tím vším (tedy vším, co bylo na talířku), krmila koníka (tedy mě).

56. měsíc

18. 02. 2014 Při obědě si Terezka zase sedla na židli vedle mě, a jak proti nám seděli naši, řekla jsem „Vy sedíte vedle sebe, protože jste stejný.“. Taťka se toho hned chytil a řekl „No to dá rozum, protože máme stejně velký frňáky, že jo?“. Moje odpověď byla ale velmi stručná - „Zapomeň!“. Mamka vyprskla smíchy a já jen dodala „Tak na to zapomeň.“. Vždyť já celou dobu měla na mysli jen to, že mají oba černá trička. Večer jsem Terezce namalovala obrázek, jenže ona si hrála s pastelkama a roztrhla ho. Mamka už viděla, jak se začnu vztekat, že ho zničila, ale já ji překvapila - „To nevadí, Terezko, já ti namaluju jinej a tenhle obrázek dáme tatínkovi. Tati na, tady máš obrázek.“. Ještě větší překvapení jsem našim připravila, když jsem šla ochotně uklízet, a když Terezka řekla, že ona uklízet nebude, ještě jsem prohlásila, že to nevadí a já to klidně všechno uklidím sama, což naši ocenili, nicméně řekli, že i Terezka se musí do úklidu aspoň trochu zapojit.
19. 02. 2014 Dopoledne mi mamka dala čtyři lentilky s tím, že se mám rozdělit s Terezkou, ale nespecifikovala počet, tak jsem jí dala jednu a nechala si tři. Bohužel mě měla mamka pod svým drobnohledem a na její popud jsem Terezce ještě jednu musela dát. Ale bylo to za pět minut dvanáct, chybělo jen pár vteřin a měla jsem je všechny tři v puse. Příště budu muset být rychlejší… Odpoledne přijel za taťkou na návštěvu jeden strejda (což jsem nesla dost těžce, očekávala jsem, že když přijede návštěva, přijede za mnou), mamka pořád něco kutala v kuchyni a my měly pré. Vydaly jsme se s Terezkou nahoru, ale když se odtamtud začalo ozývat bouchání a následně moje „Tak to se taťkovi nebude líbit.“, přiběhla nahoru mamka. My ale držely partu a neprozradily, co že se to taťkovi nebude líbit, takže to zůstalo mezi námi dvěma a čtyřmi zdmi.
20. 02. 2014 Asi čtvrt hodiny jsem ráno ležela v tichosti v posteli, pak jsem se ale vypařila z ložnice na záchod a už jsem zůstala se štěknou na chodbě a šeptem si s ní povídala. Za chvíli za mnou přišla i mamka, která čekala na probuzení Terezky, jenže ta spala, jako by ji do vody hodila. Odpoledne měl přijet Domča a já už jsem se ho po obědě nemohla dočkat a každých pět minut jsem se mamky ptala, jestli už jsou na cestě. Dočkala jsem se ho až po půl třetí, ale řádně jsem si ho užila. Nejdřív jsme si ale s Terezkou ještě rozbalily dárečky, co pro nás u nich nechal Ježíšek. Když viděla mamka mé nadšení ze zabaleného dárku, tak řekla, že v mém případě jsou to dva dárky v jednom a taťka řekl, že mi dárek nechají na další Vánoce, že si letos užiju radost z balicího papíru. No jo, když on to Ježíšek zabalil do balicího papíru s princeznama, takže se mi to ani nechtělo rozbalovat. A to jsem netušila, že uvnitř je hra s princeznou Locikou s ohromně dlouhýma vlasama. Ještě chvíli jsme byli s Domčou dole, pak jsem mu šla ukázat horní patro, potom jsme se přesunuli dolů a zahráli si člobrdo, ale nakonec jsme se přestěhovali nahoru a do obýváku jsme si chodili jen pro jídlo. Před šestou na nás volala teta Soňa, že za chvíli pojedou domů, a když jsme během chviličky sešli dolů, zeptal se Domča svojí mamky, jestli už pojedou. Jen co slyšel, že jo, řekl mi „Tak čau“ a já mu v klidu odpověděla „Čau“. Žádné emoce, žádné slzy, žádné kňourání, že nechci, aby Dominik odjel. Ještě před odjezdem si vzal Domča poslední toast, párkrát si kousnul, ale pak ho odložil, aby si mohl obléct mikinu a já využila jeho nepozornosti a toast mu dojedla. Když ji měl na sobě, zeptala jsem se ho „Dáme si pusu?“. Jeho naprosto samozřejmá a suverénní odpověď mamku naprosto dostala - „Jasněěěěě.“. Na to toho mamka neměla moc co říct a jediné co z ní vypadlo, bylo „Tak to už je mi jasný, proč bylo nahoře takový ticho a co tam dělali.“.
21. 02. 2014 Jako na potvoru jsem ráno zase nespala do osmi jako jindy a vzbudila jsem se ve čtvrt na osm. Terezka ještě spala, tak jsem se v tichosti vypařila z ložnice. Došla jsem si na záchod a pak jsem chtěla jít s Nelinkou do obýváku, ale ona nechtěla, tak jsem s ní chvíli seděla na chodbě, jenže tam mi byla zima, tak jsem se vrátila do ložnice. Chvíli jsem si potichounku zpívala, pak jsem začala listovat v knížce, jenže už jsem byla trochu hlučnější, tak se mnou mamka radši vstala, abych nevzbudila Terezku. Ta ale spala jen dalších deset minut, nicméně kdybych spala dýl, měla mamka skoro třičtvrtě hodiny spánku k dobru. Po obědě dal taťka Terezku spát, mamka si taky lehla a taťka si se mnou dvakrát zahrál hru, co včera přivezla teta Soňa od Ježíška. Pak jsem s ním ale chtěla jít ven, nejdřív odolával, ale nakonec se pochlapil a vyrazil se mnou do Janovic na hřiště. Když jsme se vrátili, byla už Terezka vzhůru a hrály jsme si. V podvečer nám mamka na mou žádost pustila na chvíli Zigbyho, pak jsme uklidily (i když se mi nejdřív nechtělo, ale než jsem začala jakkoli odmlouvat, rozmyslela jsem si to a šla uklízet a znovu řekla, že to zvládnu sama a Terezka mi nemusí pomáhat, ale s tím mamka zase nesouhlasila). Pak jsem ale mamku o její radost připravila, když jsem opět odmítla večeři a jen párkrát si kousla do chleba. Dnes už ale prohlásila, že mi prostě nebude moct pozdě odpoledne nic dávat, aby mi do večeře vyhládlo. Dneska mi totiž hodinu před večeří taťka nasypal müsli, já se tím zasytila a zase neměla hlad.
22. 02. 2014 Dopoledne mě napadlo, jak využít nepozornosti našich, protože mamka vařila a taťka pracoval nahoře. Otevřela jsem vchodové dveře, obula si boty a jen tak v tričku se šla podívat ven. Pochopitelně jsem navedla k odchodu i Terezku, ta ale, na rozdíl ode mě, byla jen v tričku. Krátce předtím se totiž počůrala a nechtěla se znovu oblékat. Ani jsme nedošly na kraj domu, když na nás vyletěla mamka a nahnala nás domů. Já dostala pochopitelně vynadáno za to, že mě to vůbec napadlo, a že jsem ven vytáhla i svlečenou Terezku. No co, nebyl sníh a v létě taky chodíme ven bosky. V pět odpoledne jsem šla za mamkou, aby mi dala rozinky a brusinky, ale nedala mi nic a připomněla mi včerejší dohodu. Já s ní udělala dohodu novou - až sním večer chleba, dostanu ty brusinky. Jako pohádku k večeři jsem si vyškemrala pohádku Na vlásku o princezně Locice, a když jsem dojedla chleba, řekla jsem si mamce o slíbené sušené ovoce. Pak nám mamka ještě v posteli přečetla pohádku, jenže já si chtěla vybrat sama, tak jsem šla za mamkou s návrhem, že „Dva týdny já a dva týdny Terezka“, čímž jsem naznačovala, že se nehodlám každý den střídat s Terezkou v tom, kdo si bude vybírat pohádku, ale že si chci vybrat zase já. Neprošlo to, i když zčásti jo. Vnutila jsem mamce knížku, Terezka ji odsouhlasila a já honem řekla, že chci číst Popelku, protože jsem věděla, že co řeknu já, bude chtít i Terezka. Takže když se to tak vezme, Terezka si přeci jen vybrala.
23. 02. 2014 Ráno s námi vstal taťka a pojal to tak trochu jako děda - rovnou nám pustil pohádky. Musí se mu ale nechat, že ne na dlouho, protože nás pak začal oblékat a v deset jsme šli ven. Jen při obouvání mi řekl, že jsem snad postižená tím svým věčným hulákáním, stál totiž u mě a já na něj křičela, jako by byl dvacet metrů daleko. V šest jsme odjeli do Prahy a já dostala hned po výjezdu Bonpari na cucání, aby mi nebylo špatně. Zabralo to - špatně mi nebylo, nicméně jsem cestou usnula i s bonbonem v puse, a když jsem začala lehce chrápat, měla mamka strach, abych si vibracema neposunula bonbas až do chřtánu. Ty svoje obavy by si měla snad vytisknout a nalepit na záchodě, aby si to každý den několikrát přečetla a došlo jí, jak je praštěná.
24. 02. 2014 Dopoledne mě mamka odvezla do Kocoura, a když pro mě s Terezkou přijely, řekla jsem jí, že jsem od Nelinky dostala dárek. Mamka nejdřív říkala, ať to tam nechá a Jana se pak Nelinčiny maminky zeptá, jestli mi to opravdu může dát, ale Jana říkala, že Nelinka takhle svým oblíbeným kamarádům věci dává, takže to tak asi bude. Cestou domů jsme se zastavili v jednom krámku, kde mi mamka koupila novou čepici, aby mi nebylo líto, že Terezka dostala čepičku s Hello Kitty. Rovnou mi koupila ještě dvě trička a já zkoušela vyškemrat ještě šaty, ty už ale mamka nevzala. Možná by k tomu bývalo došlo, jenže já začala pištět, že potřebuju nutně na záchod, takže jsme to vzaly z krámu domů úprkem, ještě, že to byl takový kousek. Doma jsem si pak dala oběd, ale trvalo mi to, pak jsem ještě otálela s převlékáním, ale i přesto, jak jsem se se vším loudala, jsme stihly vyrazit na hřiště na Výtoň. Tam jsem si hodně hrála s Terezkou, pak jsem si ale našla kamarádku a Terezku jsem pustila k vodě. Domů jsme vyrazily až kolem půl šesté, kdy už nám začala být trochu zima, a cestou jsme se sešly s taťkou na Andělu. Mamka šla do bio krámku a taťka s námi šel mezitím koupit něco k jídlu a my si u kasy ještě vybraly každá jedno lízátko. To jsme ale dostaly, až když jsme každá snědla rohlík se šunkou. Když jsme se vracely domů, chytila jsem mamku a řekla jí „To byl senzační den!“. Protože jsme si jako večeři snědly ten rohlík se šunkou, doma už jsme se jen vykoupaly a pohádku nám šel přečíst taťka.
25. 02. 2014 Dopoledne jsem jela znovu do Kocoura, ale před odjezdem jsem dlouho vybírala nějakou hračku pro Nelinku, díky čemuž jsme přijely jako úplně poslední. Když mě mamka vyzvedávala, dala mi Tamara puzzle a bublifuk za to, že místo nás šla s Madlenkou na jedno divadlo, kam já nemohla, protože jsem zrovna ležela v Kolíně. O puzzle se samozřejmě hned v autě strhla bitka, protože jsem ho Terezce nechtěla ani ukázat, natož půjčit. Rovnou ze školky jsme jeli do Ikey, kde jsme se naobědvali. Snědla jsem ale jen maso a nad zeleninou ofrňovala, zato dortík jsem pak snědla jak nic a bylo mi zatěžko se podělit s Terezkou, tak pak taťka skočil pro další a ten si s ní dala napůl mamka.
26. 02. 2014 Když mě mamka ráno chystala do školky a já se dozvěděla, že jdu do státní, hned jsem začala kňourat, že nechci „po spa“. Ve školce jsem se pak zase málem rozbrečela, protože jsem nevěděla, kam mám dát svou kartičku, ale podařilo se mi udržet emoce na uzdě. Cestou domů jsem pak mamce vyprávěla, kdo všechno tam byl. Doma jsem ji ještě dala talíř polévky a potom jsme vyrazili i s taťkou za Dominikem. Lítali jsme po celém bytě, běhali, skákali, schovávali se, cpali se a padali. Domů jsme vyrazili až před sedmou večer a já konečně dostala slíbenou koníkovou osušku za celodenní nebouchání. Však jsem taky neměla kdy bouchat, když jsem doma strávila jen minimum času.
27. 02. 2014 O půlnoci jsem bloumala po chodbě, protože mi mamka večer nedonesla čerstvou vodu a já jak na potvoru měla žízeň. Po sedmé mě přišla mamka vzbudit a mezi oblečení do školky mi vyndala novou sukni. Já se na ni podívala a uznale řekla „Tak to budu jak prču drču.“. Mamka sice netušila, která bije, ale dle mého spokojeného výrazu usoudila, že je všechno v naprostém pořádku. Ve školce mě ale popadla lítostivá nálada a celá uplakaná jsem se pořád vracela k mamce a nechtěla ji pustit domů. Až když přišla Terezka (moje školková kamarádka), trochu se to spravilo, ale mamka mi musela slíbit, že se mě pokusí přijít vyzvednout jako první. Terezka ale evidentně taky neměla svůj den a taky ji chytla plačtivá, takže jsme si pěkně notovaly. Jako první sice mamka nepřišla, ale přišla brzo, tak jsem jí chtěla udělat radost a řekla, že je vítěz. Doma jsem si zase ještě dala oběd a po něm jsme vyrazili na chalupu. Na cestu mi mamka dala zase cucat Bonpari, ale patrně mají ty bonbóny nějaké vedlejší účinky, protože jsem s ním zase usnula a bonbón jsem jen odsunula na tvář, takže jsem vypadala, jako by mi čerstvě vytrhli zub moudrosti. Když jsem se vzbudila, bylo auto vypnuté, stálo před chalupou a byla jsem tam úplně sama. Začala jsem hystericky plakat a bouchat. Naštěstí mamka každou chvíli kontrolovala, jestli už jsem se probudila, takže netrvalo dlouho a přišla mě vyndat z auta. Když už tam ale byla, chtěla ještě vyndat věci z kufru, ale já se od ní nechtěla hnout a tvrdila, že chci jít domů s ní, a že chci pošíšat. Taťka pak odjel na nákup a mamka potřebovala nahoře něco uklidit, tak nám pustila pohádky, abychom jí tam nepřekážely. Po večeři nás obě osprchovala, a když jsme byly oblečené, řekla, že pro nás mají s taťkou překvapení. Odvedli nás nahoru a tam nám oficiálně předali pokojíček. Byla jsem nadšená, že tam budeme s Terezkou spát, jenže pak se Terezka zdekovala a to už mi spaní tam nepřišlo tak lákavé a nechtěla jsem tam zůstat ani já. Vydržela jsem tam deset minut a pak odešla do obýváku, tou dobou už Terezka ležela ve své postýlce v ložnici. Mamka mě chtěla hnát do postele, ale taťka mě tam nechal sedět s tím, že jsem odpoledne spala v autě. Dokud jsem tam seděla, říkali mi, že když budu spát nahoře v pokojíčku, oni jen počkají, až Terezka usne a pak ji přenesou za mnou do pokojíčku, takže se ráno probudíme ve stejné místnosti. Když jsem se po deváté ptala, jestli už Terezka spí, bylo mamce jasné, kam svou otázkou mířím. Došli do ložnice, přenesli Terezku do pokojíčku a já mohla jít konečně beze strachu, že bych byla v pokoji celou noc sama, spát.
28. 02. 2014 Byť mě celý týden musela mamka ráno do školky budit a Terezka vyspávala klidně i do osmi, dnes jsem se vzbudila ve třičtvrtě na sedm a hned probudila i Terezku. A místo, abychom si hrály v pokojíčku, jak mamka očekávala, jsme hned vyrazily dolů, takže to měla mamka spočítané. Opět jsme dělaly blbosti na gauči a já chtěla skočit z područky na sedací plochu gauče, ale smekla se mi noha a já zapadla po hlavě mezi gauč a francouzské dveře a drápala se odtamtud s řevem, jako bych si přinejmenším zlomila vaz.
01. 03. 2014 Když jsem se ráno vzbudila, Terezka ještě spala, ale ne na dlouho. Sice jsem si chvíli hrála v posteli sama, pak si došla na záchod, ale když pořád chrněla, vzala jsem její spánek do svých rukou, polechtala ji na noze a rázem byla vzhůru. Aby se na nás mamka zase blbě netvářila, že jdeme hned dolů, ještě jsme si tam chvíli pohrály, ale stejně ji vzbudilo naše povídání a chození, takže by vlastně bylo jedno, jestli bychom vstaly rovnou nebo ne. Dopoledne jsme udělaly v obýváku pořádný binec, tak jsme po obědě uvolnily byt a šly za taťkou ven, aby mohla mamka uklízet. Tedy ne, že bychom obývák neupravily krátce po našem návratu do původního stavu…
02. 03. 2014 Ráno jsem Terezku nemusela budit, protože jsme se vzbudily takřka zároveň. Odpoledne jsme šli ven a taťka vytáhnul z garáže skluzavku, čímž nám udělal ohromnou radost. Hned jsme ji začaly okupovat a já učila Terezku ptákoviny, jako třeba jezdit dolů po břiše. K večeru jsme vyrazili zase do Prahy a já se hned po příjezdu šla podívat do pokojíčku na své nové spaní na palandě, aby se mnou mohla spát i tady v pokojíčku Terezka. Z toho spaní ve výšce jsem byla uchvácená, jen jsem měla trochu problémy s lezením po žebříku. Mamka mě před spaním nabádala, abych na ni v noci zavolala, kdybych potřebovala čůrat nebo z jiného důvodu slézt z postele. Spát jsme šly sice brzy, ale dlouho jsme si povídaly a usnuly až před půl desátou. Už se mi chtělo spát, když Terezka řekla „Já se bojim, Uti.“. Moc pochopení jsem pro ni ale neměla a řekla „Ty se bojíš? Ale já chci spát, tak mlč.“. Pro případ pádu nám mamka radši pod postele položila matrace.
03. 03. 2014 Nad ránem se z pokojíčku ozvala rána, tak mamka přiletěla, jako by jí za patami hořelo a hledala mě na zemi. Marně, já spokojeně spala v posteli, stejně tak i Terezka, jenže ta se tam mlela a ležela v posteli naštorc a zřejmě nakopla dřevěnou šprušli, která brání proti pádu na zem, což pravděpodobně vydalo ten zvuk, který mamku probudil. Já se vzbudila před sedmou, ale byla jsem grand a nechala Terezku spát. Za menší pomoci mamky jsem slezla dolů, a když se potom vzbudil taťka, hned se ptal, jaká byla noc v nové posteli. „Jak se ti tam spalo?“ „Výborně!“ „A jak jsi slezla dolů?“ „Sama, ani mi nikdo nepomáhal, jen jednou mi pomohla mamka.“ Cestou do školky mi mamka říkala, jak se můžu pochlubit holkám, že jsem spala na palandě, na což jsem se ohromně těšila. Když jsme tam ale přišly a mamka měla odejít, začala jsem plakat. Dokonce se mnou musela jít až do třídy mezi děti, chvíli tam se mnou byla, ale když odcházela, rozeběhla jsem se za ní. Odejít jsem ji nechala, až když mi slíbila, že bude chvíli za dveřmi a bude se na mě koukat. Až do svačiny, tedy necelou hodinu, se mě držela pochmurná a tesklivá nálada, teprve pak jsem se srovnala. Ze školky jsme jely na keramiku, ale i tam jsem se mamky držela za nohu jak klíště a nechtěla si ani sednout na židli. Po dlouhém přemlouvání jsem si aspoň zkusila vzít hlínu do ruky. Začala jsem si něco modelovat po vzoru dalších dvou dětí, které tam byly taky, ale pak jsem mamce řekla, že mám žízeň. Toho mamka využila a řekla, že mi tedy dojde něco koupit. Jenže jí nedošlo, že nejsem tak hloupá, a hned jsem řekla, že chci jít s ní a na podporu svých slov jsem nahodila výraz umírající laně. Až napotřetí, když mi mamka slíbila, že mi jen dojde pro pití a nějakou dobrotu, jsem ji nechala odejít. Když se vrátila, už se končilo a mamka zpoza dveří slyšela, jak tam rozprávím o Locice z pohádky Na vlásku, o mašinkách Chuggington a o Zvonilce. Když přišla, ráda jsem ji viděla a hned jsem hlásila, že se mi ta keramika líbila a chci tam chodit. Když jsme šly od auta domů a už jsme byly u nás na dvoře, ukazovala jsem mamce, jak umím jít poslepu, stáhla si čepici do očí a šla s rukama roztaženýma, místo předpaženýma. Nečekaně jsem ale zatočila a vrazila nosem do našeho auta. Po příchodu domů jsme si šly hrát s Terezkou do pokojíčku a já se odvážila jít sama po žebříku nahoru a pak i slézt, a jakmile jsem zjistila, že to zvládnu, bylo vyhráno. Však jsem taky večer, když taťka dočetl pohádku a odešel, slezla z postele dolů, protože už jsem se nebála případného pádu. Terezka totiž krátce po taťkově odchodu rozsvítila, takže jsem nemusela slézat poslepu, což mi dost usnadnilo můj plán - chtěla jsem si totiž do postele odnést nějakou knížku. Smůla byla, že mi vypadla z ruky a práskla na zem, takže mamka přilítla s obavou, že jsem lezla ze žebříku dolů a spadla. Místo toho mě načapala ležící u Terezky v posteli a hned jsem se mamce omlouvala za to, že mi ta knížka spadla na zem. Spakovala jsem se zpátky do svojí postele a usnuly jsme až před třičtvrtě na devět, jen jsem předtím ještě řekla Terezce, ať zhasne.
04. 03. 2014 Ráno mě Terezka vzbudila o půl sedmé, půl hodiny jsme si povídaly z postele do postele, a pak mamce došlo, že už spát nebudeme, tak s námi sešla dolů. Času na převlékání a snídani jsem tak měla nadmíru, do Kocoura jsme totiž vyrážely až ve třičtvrtě na devět. Cestou jsem mamce říkala, že když jdu nad Laurovou, tak brečím, protože nechci, aby mamka odešla, ale v Kocourovi nebrečím nikdy. To jsem ale pěkně zakřikla. Když jsem se převlékala, mamka Janě vyprávěla, jak se nesou poslední odchody do školky ve znamení smutku a pláče, na mě sedla sebelítostivá nálada a mamka musela ve školce zůstat až do třičtvrtě na deset. I pak jsem ji nechtěla pustit domů, ale slíbila mi, že mi zajde koupit do Alberta nějakou dobrotu (vyžádala jsem si čokoládového medvěda) a určitě k nákupu dostane zase nějaké balíčky se zvířátkama, tak jsem svolila, že může odejít. Plačící si mě převzala Jana a šly jsme k oknu mamce zamávat, ale než se mamka obula a oblékla, otočila jsem o 360°, takže když mamka vyšla ven a koukla do okna, ani jsem nekoukala, jestli jde, zato jsem se smála od ucha k uchu a Janě názorně ukazovala, jak lezu do té své nové postele po žebříku, a jak se mnou v pokojíčku spí Terezka. Když pro mě pak přijela, o pláči už nepadla ani zmínka, ale hned jsem si vzpomněla na medvěda a ptala se mamky, jestli ho sehnala. Sice nějakého čokoládového sháněla, ale nakonec objevila jen Brumíka - piškot ve tvaru medvěda, plněný čokoládou. Takže svůj úkol vlastně splnila na jedničku. Odpoledne jsme si docela pěkně hrály s Terezkou, ale k večeru už jsme začaly zlobit, a když jsme měly jít spát, byla Terezka úplně hin. Nakonec se sebrala a odešla dolů, já pořád čekala na její návrat, ale než jsem se dočkala, tak jsem usnula.
05. 03. 2014 Do školky mě tentokrát zase jednou odvedl taťka, jen netušil, co ho čeká. Ani jeho jsem se nechtěla pustit, až to vypadalo, že odejde zpátky domů se mnou. Když už to vypadalo na společný odchod, řekla mu Paňučitelka, že už budou muset začít, a že si mě vezme. Odebrala mě taťkovi plačící a volající „Já chci maminku!“ a řekla taťkovi, že bude nejlepší, když odejde. Doma mu pak mamka řekla, že v takovémhle stavu mě opouštět neměl, jenže Paňučitelka na to měla evidentně jiný názor. Když pro mě po obědě mamka přišla, ptala se, jak bylo a jestli mi někdo něco dělal. Nejdřív jsem řekla, že ne, až po chvíli jsem posmutněle přiznala, že mi kluci říkali, že jsem kluk. Mamka mi poradila, že jim mám příště říct, že jestli jsem já kluk, tak jsou oni holky. Začala jsem se tomu smát, jak je to vtipný, tak mi mamka rovnou řekla, že aby si ze mě nedělali legraci, musím jim prostě chvíli oplácet stejnou mincí - když do mě strčí, mám jim to vrátit a říct, že jestli mi nedají pokoj, vrátím jim to znovu. To samé, když mě uhodí nebo provedou cokoli jiného. Hned doma jsem mamce předvedla, že s Terezkou tohle umím naprosto s přehledem.
06. 03. 2014 Ač mě dnes mamka vezla do Kocoura, ani odsud jsem ji nechtěla pustit domů, ale ta už se nedala a s vědomím, že tady se mi nikdy nic nedělo, po chvíli odešla. Oknem pak nakoukla dovnitř a viděla, že jsem se hned vrhla na Janu a byla jsem úplně v pohodě. Ze školky jsme jeli všichni do Ikey, tam jsme se najedli a naši něco koupili a rovnou odtamtud jsme vyrazili na chalupu.
07. 03. 2014 Když mě dopoledne strejda Mirek zaúkoloval úklidem kamínků z trávy, kam jsme je s Terezkou naházely, dost jsem ho zaskočila svým argumentem „Ale já nemůžu dělat takovou těžkou práci.“, na to jaksi neměl slov. Odpoledne jsem zas dostala dědu, když jsem s ním telefonovala a řekla mu „A já umim utíkat jako kráva! Rychlá!“
08. 03. 2014 V pět ráno mě vzbudila plačící Terezka, hned k ní přiběhla mamka a já dala své bdění najevo jen tím, že jsem mamce řekla, ať nechá otevřené dveře. Vstala jsem před sedmou, to už byla Terezka s mamkou v obýváku. Dopoledne jsme si hrály doma, ale po obědě nás taťka vytáhnul ven a o něco později přišla i mamka. Než ale přišla, dělal taťka něco vzadu na zahradě a ani si nevšimnul, že se strejda Mirek domluvil s mamkou a vzal nás dolů k sousedům dát beranům trochu jídla. Trochu jsme se s ním bály jít a držely se za ruce, abychom se náhodou jedna nebo druhá neztratila. Až když jsme se vraceli, všimnul si taťka, že jsme se ztratily ze zahrady a jsou otevřená vrátka. Být to mamka, vyletěla by z branky jak střela, běžela by zkontrolovat, jestli jsme nešly na silnici a pak by letěla do lesa, ale taťka zachoval rozvážný krok a vůbec se nenechal vyvést z míry. Jediný mráček na tom odpoledni byl, že jsem jednou nestihla doběhnout na záchod a počůrala se. Někdy v pět už jsem mamce řekla, že je mi zima a chtěla bych jít domů. A protože jsme si venku mimo jiné hrály i na písku a já vyprovokovala Terezku k tomu, abychom ho po sobě házely, mamka nás pak doma rovnou svlékla, odnesla do vany a umyla vlasy, protože tvrdila, že kdyby to neudělala, sypal by se nám z hlavy celou noc písek. Venku nám řádně vyhládlo, takže jsem po koupeli řekla, že chci zbytek od oběda, a protože to chtěla i Terezka, mamka nás podělila. Já se ještě dodlábla k plné spokojenosti svého žaludku dvěma jogurty, což mamka pokládala za dost děsivou kombinaci. No jo, jenže její stařecký žaludek nemůže zvládat totéž, co ten můj mladý!
09. 03. 2014 Ráno jsme s Terezkou vstaly už chvíli po šesté, takže mamku málem omývali. Terezka se šla dolů vyčůrat a já zůstala v pokojíčku, tak za mnou mamka přišla a snažila se mě přemluvit, abychom ještě chvíli spaly, že je moc brzo, ale já se zvedla z postele a odešla dolů. Na to mi mamka řekla, že když chceme vstávat brzo, tak nám to dopřeje a každý den nás bude o půl sedmé chodit budit, abych měla dost času na vypravení se do školky. Hmm, asi zapomněla, že to bude ale znamenat i její brzké vstávání. Dopoledne jsem měla menší úlet, když jsem Terezku stříhla nůžkama do ukazováčku. Co se dělo potom, se snad ani nemusí vyprávět - Terka řvala ještě půl hodiny, jako bych jí přeťala tepnu, já dostala na zadek a mamka prohlásila, že nám zabavuje všechny nůžky. Po pár desítkách minut zpytování v pokojíčku jsem se vrátila do obýváku a šla se Terezce omluvit. Jakmile mě viděla, hned říkala „Mě to boí, Uti!“. Tak to mi snad ani nemusela říkat, už jen dle toho řevu mi bylo jasné, že ji to bolí. Po obědě začala mamka balit a po třetí jsme vyrazili do Prahy. Doma jsme ale jen vyhodili věci, všichni čtyři jsme sedli na tramvaj a jeli na výstavu panenek Barbie a Monster High. Tam mě pochopitelně zaujali víc koníci než panenky a o Monster High jsem se nezajímala téměř vůbec. Čeho jsem si ale všimla a naprosto mě to chytilo u srdce, byla Barbienka Locika. Tu jsem si přála tak moc, že mi ho taťka koupil i přes dnešní nůžkové extempore. Musela jsem ale na oplátku slíbit, že to už bude ve školce bez breku. Slíbila bych cokoli, hlavně, aby byla Locika moje! Doma mi ji mamka musela hned vybalit a já se skrz hraní s ní ani nenavečeřela. Pochopitelně se mnou pak šla i do postele.
10. 03. 2014 O půl sedmé mě mamka přišla vzbudit, abych měla dost času na přípravu do školky a hlavně abychom tam zase nedorazily na poslední chvíli a já se stačila aklimatizovat. Vzala jsem si s sebou Lociku, že ji ukážu Terezce, jenže ta tam ještě nebyla, což mi vzalo vítr z plachet. Co jsem ale včera slíbila, to jsem splnila - bylo to bez breku, ale mamka moc dobře viděla, kolik mě to stálo úsilí a přemáhání, abych se nerozbrečela. Ostatně z toho bylo do breku mamce, ale udržely jsme se obě dvě, ona mi slíbila, že pro mě přijde jako úplně první, že pak pojedeme rovnou na keramiku a já ji nechala bez jakéhokoli přemlouvání odejít domů. Ze školky mě nakonec nevyzvedla mamka, ale taťka, ale to hlavní bylo dodrženo - odcházela jsem ze školky jako první. Doma jsem si v rychlosti dala kus masa s kaší a pak nás taťka odvezl na keramiku. Mamka s Terezkou u mě na chviličku zůstaly, pak jsem je propustila, nicméně jsem byla na keramice sama a nechtěla jsem se špinit od hlíny, tak jsem si celou hodinu malovala. Když jsem si pak jeden z obrázků podepsala, Marek (ten nás má vždycky na starosti) koukal jak puk a řekl, že mi je zezadu nemusel podepisovat. Kdyby jen věděl, co všechno už jsem kdy podepsala - futra na chalupě, dveře nebo nedávno obloženou koupelnu… Na otázku, jestli si je chci vzít domů, jsem mu odpověděla, „Ty jsou pro tebe, hezky si je užij.“. Mamka mezitím s Terezkou koupila Brumíky, o ty jsme se zvládly postarat už cestou na tramvaj, a pak jsme využily pěkného počasí a jely na hřiště na Výtoň. Půl hodiny po nás dorazila i teta Soňa s Domčou, takže jsem byla nadšená. Došlo jen k jednomu malému incidentu, když jsem přiběhla mamce s pískem mezi zuby a žalovala, že mi Domča hodil písek do pusy. Teta Soňa už mu začala hubovat, ale on si postěžoval, že jsem mu taky něco udělala a mamka se mě hned ptala, co tomu vlastně předcházelo. Když jsem přiznala, že jsem Domčovi taky hodila písek do pusy, začala se smát a řekla mi, že přesně to je to, o čem už pár dnů mluvila. Když mi někdo něco udělá, mám mu to prostě vrátit, aby viděl, že se mu to taky líbit nebude. V pět pro nás přijel taťka, ale ještě skoro do šesti jsme si s Terezkou hrály na dvoře. Pak jsme zase putovaly přímou cestou do vany.
11. 03. 2014 Ráno jsme jely s mamkou a Terezkou do Kocoura MHD, protože bylo mamčino auto v servisu. I dnes její odchod proběhl bez problémů, i když tady s tím mamka tak nějak počítala. Po vyzvednutí jsme jely rychle domů, kde mamka honem udělala hráškovou polívku. Snědla jsem svou porci, přidala si a nakonec mě mamka načapala ještě u nedojedené Terezčiny polívky. Když jsme dojedly, měla jsem si vzít mikinu a boty, abychom se mohli jet podívat na štěňata k babičce z Hódyně, ale ať jsem se snažila, jak jsem se snažila, mikina mi nešla zapnout. Ve chvíli, kdy ze mě vypadlo „Ta mikina je na piču.“, mi mamka radši vyndala jinou. Cestou jsem kňourala, že je mi špatně (což ostatně pokaždé cestou do Hódyně nebo odtamtud) a snažila se usnout, což se mi nepodařilo, nicméně zavřené oči zabránily zvracení. Když jsme přijeli k babičce, hned jsme se s Terezkou vrhly na štěňata a šly si s nimi hrát. Sem tam po mně dokonce nějaké štěně lezlo a jedno mi dokonce olízalo obličej. A protože byla mamka prozíravá, vzala nám s sebou pyžama, takže jsme se u babičky navečeřely, mamka nás převlékla do pyžam a odjížděli jsme až po půl osmé. V autě jsem usnula a po příjezdu domů jsem se nevzbudila, ani když mě taťka ukládal nahoru na palandu.
12. 03. 2014 Ráno jsme s Terezkou vstávaly zase o půl sedmé a já měla tak plný nos, že mi skrz huhňání skoro nebylo ani rozumět. No jo, když já se včera potřebovala babičce nutně pochlubit, jaké mám krásné tričko a běhala jsem tam v něm ještě v době, kdy měla doma osmnáct stupňů a babička teprve zatápěla. Mamce jsem zase slíbila, že to ve školce půjde bez breku, ale když jsme přišly, byla ve třídě vlnkatá teta, tak se mamka bála, že bych mohla začít brečet, protože jsem se nedávno zmínila, že mám radši tu druhou tetu. Sice se mi moc mamku nechtělo opustit, ale nakonec jsem odešla za holkama a pláč jsem udržela na uzdě. Ještě předtím jsem ale dostala od mamky Haribo medvídka, abych to všechno líp zvládala. Cestou ze školky mamka řekla, že je třeba využít sluníčka, a že se doma najíme a pojedeme na Výtoň na hřiště. Hned jsem se začala radovat a ptala se, jestli tam bude i Domča. Mamka mlžila, takže jsem byla napnutá jak kšandy. Přijel, i když až dobrou hodinu po nás. Navíc pak mamka mluvila s taťkou a po čtvrté hodině jsme museli nečekaně odjet, aby nám naši mohli koupit nové boty na jaro. Já si vybírala první, ale boty, které vybrali naši, se mi nelíbily, a když jsem si je zkusila, kvičela jsem, že mě tlačí. Naši mi pak ukázali ještě dvoje boty, jestli by se mi líbily víc, ale v okamžiku, kdy se mamka zeptala, jestli by se mi nelíbily tyhle růžové (a ukázala na ty, které jsem měla původně na noze), zaradovala jsem a vykřikla „Tyhle by se mi líbily! Ty jsou krásný! Růžový!“ a bylo vybráno. Na cestu domů už jsem se ani nepřezouvala a i naši si libovali, že mi tyhle boty pořádně drží nohu a nevtáčím v nich tolik špičky dovnitř, takže se mamka radovala, že mě snad konečně nebude muset pořád upozorňovat, ať myslím na chůzi. Doma jsem si hned začala plánovat, jak zítra ráno ukážu své nové boty ve školce Janě. Taky abych neměla radost, když jsem dostala své první pořádné tenisky a ne nějakou trapnou dětskou zdravotní obuv.
13. 03. 2014 Dopoledne se mamka v Kocourovi trochu bála, že její odchod neustojím, protože když jsme přišly, dost těžce tam nesla odloučení od maminky jedna holčička, kterou navíc chtěla Jana přivést na jiné myšlenky a k tomu hned po našem příchodu využila mé Lociky, ale já to celé zvládla s naprostou grácií. Co jsem ale zvládala podstatně hůř, byl oběd, mamka totiž udělala jen kuskus s krabími tyčinkami a zeleninou a ten mi vůbec nechutnal. Pak jsme přejeli na chalupu, kde jsme s Terezkou rovnou zůstaly venku. Tedy s výjimkou jednoho vyhnání do obýváku, to abych se převlékla ze svého růžového přeludu (růžové legíny, růžová sukně a růžová mikina) do normálního venkovního oblečení. Moc se mi nechtělo, ale mamka byla neoblomná, tak jsem musela. Domů jsme šly až po páté, to nás tam nahnal hlad, pak nám mamka rozdělala novou krabici her s princeznami - puzzle, kostky, domino a pexeso a u toho jsme s Terezkou vydržely docela dlouho. Do postele jsme šly před půl devátou, mamka nám přečetla novou knížku o Zvonilce a my už během čtení obě zívaly, div se nám pusy neroztrhly, takže nebylo divu, že jsme krátce po mamčině odchodu usnuly.
14. 03. 2014 Ač jsem měla včera trochu rýmu, dnes se to drželo pořád v normě, tak jsme většinu dopoledne i odpoledne strávily s Terezkou venku. Večer jsem chtěla zase pustit pohádku Na vlásku, jenže ta byla na mamčině počítači, na kterém potřebovala pracovat, tak nám pustila Aristokočky. I když jsem zpočátku dělala ofuky, že na to koukat nechci, nakonec mě to nadchlo tak, že jsem je chtěla pustit ještě jednou. Už při dívání na kočky a večeření jsem ale začala pokašlávat, tak mi mamka dala na noc rovnou kapky proti kašli. Sotva jsem ale ulehla, začala jsem znovu kašlat, což bylo pro mamku jasné znamení, že se má na zítřek začít psychicky připravovat.
15. 03. 2014 V noci jsem si sem tam zakašlala, ale nic významného to nebylo, přesto jsem dnes nesměla jít ven. Ono ale ani nebylo o co stát, celé dopoledne pršelo a odpoledne bylo chladno a foukal vítr. Fajn ale bylo, že než mě ráno stihla Terezka probudit, odnesla ji mamka do obýváku, takže jsem si po dlouhé době pospala až do půl osmé. Hned ráno mamka nasadila Hedelix a cibuli, ale kašlala jsem hlavně po ránu, přes den už pak moc ne. Odpoledne si mamka zahrála na chobotnici, když se mnou hrála domino a pak pexeso a zároveň skládala s Terezkou puzzle. Večer jsme vynechaly koupání a šly rovnou do postele, mamka nám přečetla půlku nové knížky o Zvonilce a my si s Terezkou povídaly jen chvíli a celkem rychle jsme usnuly.
16. 03. 2014 Ráno jsme s Terezkou vstávaly v šest, protože venku foukal vítr a skrz pootevřená okna vydával děsivé zvuky a my se bály, že tam je duch. Abychom nebudily taťku, mamka nám pustila pohádky, u kterých jsme vydržely celkem dlouho. Po obědě vyrazil taťka do Hradce pro dědu a já se každou chvíli ptala, jestli už je děda tady. Když jsem se konečně dočkala a viděla vjíždět Volvo na dvůr, začala jsem pobíhat radostně po bytě, pak jsem běžela ke dveřím, otevřela je a začala křičet „Petře! Petře! Tady jsem!“. Honit se se mnou děda nechtěl, ale ke hrám se strhnout nechal. Nejdřív jsme si zahráli hru Na vlásku, pak Člobrdo a nakonec jsme vytáhli puzzlíky. Už o půl sedmé jsem chtěla, aby mi mamka pustila pohádku Na vlásku, jenže taťka zrovna pustil Simpsony a já se usadila u televize, tak to mamka neřešila. Udělala mi večeři, ale té jsem se ani netknula s tím, že mi to nechutná. Nabídku zeleniny - rajčat a papriky - jsem neodmítla, nechala jsem to mamku všechno nakrájet a pak se toho ani netkla. O půl osmé jsem řekla, že s tím jídlem čekám na pohádku v počítači, tak mi mamka řekla, že mi kousek pustí, ale rozhodně ne celou pohádku, protože už bylo hodně hodin. O chleba jsem nezavadila ani pohledem, natož rukou, a po osmé si taťka všimnul mého skelného pohledu a zarudlých očí (o kterých jsem následně řekla, že mě bolí). Hned mi vrazil do podpaží teploměr a během pár vteřin už mamce hlásil, ať si pro mě připraví Panadol. Naměřil přes 38,5°C, ale když mamka začala vyndávat Panadol čípek, začala jsem se bránit, že čípek nechci, a že mě to bude bolet. Nebylo mi to nic platné - proti čípku jsem se neubránila. Potom jsem šla rovnou do postele a během minuty jsem tvrdě spala.
17. 03. 2014 Když jsem se ráno vzbudila, nebyla Terezka v posteli. K mému překvapení jsem ji ale nenašla ani u dědy v obýváku (nechtěl spát u nás v zašívárně a radši si ustlal na gauči), tak jsem usoudila, že spí u rodičů. Děda pak mamce sice tvrdil, že jsem vstala tak kolem šesté, ale to mamka zavrhla a řekla, že jsem vstávala nejdřív v sedm. Ráno jsem měla 37,1°C a za celý den jsem skoro nekašlala a rýma taky téměř zmizela. Dopoledne děda vytáhnul knížku o Locice, kterou nám koupil, a hned nám ji celou přečetl, což ho tak vyčerpalo, že po obědě vytuhnul. Když jsem ho konečně po dvou hodinách probudila, uhnala jsem ho na hraní her. K večeru nám mamka zase pustila Aristokočky, a když mi mamka sahala na čelo, jestli nemám teplotu, hned jsem hlásila, že dnes mě očička nebolí - to aby to náhodou zase uprostřed nevypnula. Večer mi naši naměřili rovných 37°C, tak mamka usoudila, že to asi byla nějaká rychlonemoc. Večer Terezka zase brečela a pak ještě dobu kecala, takže jsem jí několikrát musela říct „Doboru noc!“ a naznačit, že už má zmlknout, abych mohla spát.

57. měsíc

18. 03. 2014 Ráno jsme s Terezkou vstávaly zase v šest, a abychom nevzbudily dědu, pustila nám mamka pohádky v televizi. Já se k nim hned usadila, ale do převlékání jsem se moc nehrnula. Naopak, když mě mamka pobízela, ať se obleču, začala jsem pofňukávat a kňourat, takže mě nakonec převlékla sama. Když jsem dál polehávala, bylo jí to už podezřelé a změřila mi teplotu. Měla jsem ale necelých 36,5°C, takže usoudila, že jsem jen unavená z brzkého vstávání. Až před osmou jsem si řekla o snídani, tak mi ji připravila a šla dát slepicím zbytek brambor. Než se vrátila, dvakrát jsem si zobla čokokoulí s mlíkem a vzápětí jsem to rozjela ve velkém - dědovi jsem řekla, že se mi chce blinkat, a než mou informaci vstřebal, už to letělo. Měl kliku, kdyby měl ten svůj notebook o pár centimetrů vedle, schytal to taky, takhle to odnesla jen moje snídaně a půlka stolu. Sotva jsme došli do koupelny, aby mě děda opláchnul, hodila jsem ještě jednou. Samozřejmě jsem pak kňourala, že mám hladíka, tak udělala mamka velký ústupek, a když jsem nechtěla rohlík ani piškoty, dala mi hrst suchých cornflaků, nicméně mě dopředu upozornila na to, že kdybych ještě jednou blinkala, musela by mi dát do zadečku čípek proti zvracení, protože ten jediný by dokázal zabránit další hospitalizaci v nemocnici na kapačkách. Bylo mi tak bídně, že jsem ani neprotestovala a rovnou souhlasila. Naštěstí už jsem připravený kýbl (tím pádem ani čípek proti zvracení) nepotřebovala, nicméně lehce dietní stravu mamka zachovala po zbytek dne - ke snídani suché cornflake, k obědu brambor a kuřecí maso, ke svačině už svolila ke chlebu s marmeládou, což jsem měla i k večeři. Jen děda nepochopil, že po zvracení musí být dieta a ještě dopoledne mi dal Tic Tac bonbón. Hrdě jsem se šla mamce pochlubit, co jsem dostala, ale pak jsem poprvé polkla a okamžitě jsem ten pálivý hnus vyplivla. A děda dostal pochopitelně vynadáno, že když jsem zvracela, prostě nemůžu dostat všechno, co ho napadne. Večer nás uložil děda, a když nás šla v noci zkontrolovat mamka, ruka mi visela z postele a hlavu jsem měla úplně na kraji postele, takže stačil jen kousek a byla jsem na zemi.
19. 03. 2014 V noci jsem spadla z postele a byla jsem děsně překvapená, že tam ležela na zemi na matraci mamka a pomáhala mi zpátky do postele. Ráno jsem zjistila, že to bylo proto, že Terezka v noci špatně spala a každou chvíli plakala, tak tam ležela kvůli ní. Díky tomu, že Terezka v noci špatně spala, jsme si ráno pospaly až do třičtvrtě na osm. Mamka usoudila, že včerejší zvracení bylo jen vedlejší produkt nachlazení, dnes jsem mohla jíst úplně normálně. Pro změnu jsem ale zase začala pokašlávat.
20. 03. 2014 Ráno jsem vstala po půl sedmé a hned běžela dolů zkontrolovat, jestli je tam ještě děda. Vstala jsem tak akorát na to, abych si s ním stihla ještě před odjezdem pokecat. Protože Terezka ještě po jeho odjezdu spala, zahrály jsme si s mamkou domino a pak ještě pexeso. Uprostřed hry ale zavolal mamce taťka, aby něco zjistila na internetu, já její nepozornosti využila a pořádně si prohlédla, kde je jaký obrázek. Pak pochopitelně následovala mamčina drtivá porážka. Dopoledne jsme šly všechny tři ven, po obědě jsme byly chvíli doma, než mamka poklidila nádobí a pak jsme šly zase všechny ven. Mimo jiné jsme se šly projít k lesu, a když jsme se vrátily domů (přičemž se cestou mamka zakecala se všemi sousedy po cestě (takže se dvěma), pomáhala jsem mamce hrabat piliny. Po páté jsme šly domů a Terezka usnula, tak jsme si s mamkou zase zahrály domino. Večeři jsem nedojedla a tvrdila jsem mamce, že už na to nemám chuť, tak mě mamka upozornila, že když nedojídám obědy a večeře, budou se muset omezit dobroty, tak jsem si radši ještě párkrát kousla. A když nám pak v pokojíčku četla pohádku, naprosto originálně jsem jí sdělila, že má díru na patě - „Mamko máš nahatou patu!“. Po celém dni jsem byla tak unavená, že jsem usnula takřka okamžitě a vůbec mi nevadilo Terezčino povídání, ani mě pak nevzbudil její pláč.
21. 03. 2014 Ráno jsme vstávaly zase po půl sedmé ráno. Při snídani jsem pak blbla, nejedla a ke všemu si četla a knížkou se mi podařilo shodit na zem misku s jídlem. Mamka se naštvala (taky aby ne, když mi několikrát opakovala, že si nemám hrát, nebo to jídlo shodím) a řekla, že když nejím snídani ani oběd, nemůžu dostávat ani sladké. Po snídani jsme si s Terezkou hrály nahoře na Aristokočky, a když jsem to pak řekla mamce, evidentně ji to zaujalo. „Jo? A jak?“ „No, Terezka byla kluk toulavej a já byla ta Dáma.“ Ale nebylo divu - já jsem v naší hře vždycky princezna, královna, dáma a Terezka je čarodějnice, zlá macecha a podobně. Ale když neprotestuje a nevadí jí to…Ke svačině jsem si vyškemrala mandarinku a oběd jsem pak jedla na jedničku - dokud jsem nedojedla, nevstala jsem od stolu, nehrála si a nedělala blbosti, takže i Terka jedla celkem dobře. Za to mamka polevila a dala mi po obědě bonbón a odpoledne pak i ovesné sušenky. Odpoledne jsme šly ven a vydržely tam až do šesti. Když jsme přišly domů, chtěla jsem pustit v počítači Lociku, tak se mnou mamka udělala dohodu - nejdřív sprcha a pyžamo, pak pohádky a večeře. Po hodně dlouhé době šlo jednou koupání rychle a bez řečí. Navíc jsme šly po pohádce rovnou do postele, takže jsme šly spát bez dohadování na téma „nechci se převlékat“ a v klidu už před osmou.
22. 03. 2014 Odpoledne se venku strhla bitva mezi mnou a Terezkou o lopatku. Já ji Terezce nechtěla půjčit, a když se se mnou o ni začala přetahovat, začala jsem couvat s vědomím, že dřív nebo později spadne a pustí ji, jenže ona se mi zahryzla do ruky. Dopadlo to jako obvykle - přišla mamka, lopatku zabavila a neměla jsem nic ani já, ani Terezka. Později jsem spořádala ke svačině dva jogurty, jeden jsem snědla ještě venku, druhý už jsem ale dojídala doma, protože mi začala být zima. Před šestou nás mamka zase nahnala do sprchy, převlékly jsme se do pyžam, a než nám pustila Aristokočky, ještě jsme lehce poklidily hračky. V osm jsme zase byly obě v posteli.
23. 03. 2014 Protože se brzo ráno vytratila Terezka z pokojíčku, aniž bych to postřehla, nerušeně jsem spala až do půl osmé. Už před cestou do Prahy jsem avizovala, že budu v autě spát a jak jsem řekla, tak se taky stalo - celou cestu jsem prospala. Doma už to byla klasika - hned po příjezdu jsem měla jít do koupelny, ale tentokrát jsem dost otálela, a protože mamka řekla, že budu prostě každý den v posteli v osm, v počítači mi po sprchování pustila jen krátkou pohádku.
24. 03. 2014 Ráno jsem se vzbudila o půl sedmé a hned jsem začala volat na Terezku, ale zespod se ozvalo jen „Psssst.“. Až později jsem zjistila, že pode mnou neleží Terezka, ale mamka. Za čtvrt hodiny jsme vstaly, a šly dolů v tichosti, abychom nevzbudily Terezku, spící s taťkou v ložnici. Ta to spaní pěkně protáhla, až do mého odchodu do školky se nevzbudila. Ve školce to bylo bez breku, i když mi do smíchu nebylo. Navíc mamce Paňučitelka řekla, že už si tam teď děti nenosí hračky, protože tam občas někdo něco zapomněl nebo si to domů odnesl někdo jiný, ale mamka po pravdě řekla, že hračka je to jediné, co mě ve školce udrží bez breku. Dostala jsem tedy povolení brát si s sebou nějakou hračku, nicméně mamka už cestou domů spřádala plány, jak to udělat, abych to ve školce zvládla i bez hračky. Po obědě mě vyzvedla jako první a honem jsme pospíchaly domů, abychom stihly dojet na keramiku. Cestou mamka sondovala, co bylo ve školce. Řekla jsem jí, že mě jednou někdo plácnul, tak jsem ho okřikla, ať to nedělá, ale pak do mě kluci strkali a to už jsem nic neudělala, na což mi mamka řekla, že jsem jim to klidně měla oplatit. Na keramice proběhla zase scéna - domů jsem sice jet nechtěla, ale chtěla jsem mít mamku u sebe, brečela jsem a držela se jí za nohu, aby nemohla odejít. Nakonec přeci jen odešla s tím, že musí něco jet koupit, a že na ni čekají taťka s Terezkou v autě. Když se za hodinu vrátila, hned jsem se jí ptala, co mi koupila. Tentokrát z toho nekápla žádná sladkost, ale ponožky s Hello Kitty, ze kterých jsem byla nadšená úplně stejně, jako kdyby mi přivezla nějakou dobrotu. Čtvrt hodiny poté, co jsme přijeli domů, k nám nečekaně přijel děda Luboš. Naši toho hned využili a zdejchli se - taťka za prací a mamka na nákupy. Před dědou jsme sehrály s Terezkou moc pěknou scénu, když nám vyndal jogurty - vyndal totiž jeden čokoládový a jeden ovocný a my obě začaly brečet, že ten ovocný ani jedna nechceme. K večeru přišel ještě strejda Kuba, ale na večerním rituálu se nic nezměnilo, takže jsem jeho návštěvu proseděla u pohádky a před osmou jsem zase zaplula do postele. Jediná změna byla v tom, že se čtení ujal děda.
25. 03. 2014 Ráno jsem si chtěla vzít do školky nový náramek s vílími přívěsky, ale mamka mi poradila, ať si to nechám na zítřek do státní školky, kam si nemůžu brát hračky, a do Kocoura ať si dnes vezmu nějakou hračku. Dala jsem na její rady, i když jsem neopomenula poznamenat, že bych radši chodila jen do Kocoura. Odpoledne mě mamka vyzvedla a dovezla domů, oběd mi ale ohřál děda, protože mamka potřebovala odjet k Pandoktorovi. Když se vrátila, byli jsme všichni nahoře. Děda u nás zůstal ještě do čtyř a pak odjel. V šest už to byl standard - koupelna a až potom pohádka a večeře. A protože Terka usnula v houpátku a mamka ji odnesla do postele dřív, než mi skončila pohádka v počítači, četla mi pak pohádku v obýváku, aby už nahoře nesvítila. Před odchodem do postele jsem dala koníkovi náramek s vílama a mamka řekla, že to je kouzelný náramek, a že ho mám zítra vzít do školky ukázat holkám, a že kdyby mě někdo ve školce třeba bouchnul, způsobí náramek to, že budu mít sílu a odvahu se bránit a případného darebáka plácnout, a že mě víly ochrání. S touhle jistotou se mi hned spalo líp.
26. 03. 2014 Ráno jsme šly do školky v pohodě, mamka mi ještě cestou vtloukala do hlavy, že když do mě někdo strčí nebo mě bouchne, mám na něj křiknout, ať to nedělá a plácnout ho přes ruku. Tvářila jsem se potěšeně, že mám povoleno někoho plácnout, ale když jsme dorazily do školky, už mi moc do smíchu nebylo. Naopak - měla jsem slzy na krajíčku a nechtěla mamku pustit domů. Když se mě ptala, proč tam nechci být, řekla jsem, že do mě budou kluci zase strkat, tak i před Paňučitelkou zopakovala, že když se to stane, mám je plácnout, aby věděli, že si na mě nesmí dovolovat (i když tušila, že to strkání není záměrné, ale spíš k tomu dochází, když se kluci honí a blbnou). Nakonec jsem k jejímu odchodu svolila, ale poprosila jsem ji, aby ještě chvíli zůstala za dveřmi a dívala se na mě. To taky udělala, takže viděla, že jsem se sice nezapojila mezi děti, ale sedla jsem si na židličku kousek od Paňučitelky a během minuty už jsem jí něco zasvěceně vyprávěla. S pocitem, že už je to v pořádku, odešla. Vyzvedla mě zase jako úplně první a hned sondovala, jestli mě někdo šťouchal, strkal nebo plácal, ale já tvrdila, že dnes ne.
27. 03. 2014 Ráno proběhla moc pěkná scéna kvůli tomu, že Terezka dostala žlutou misku, do které jsem chtěla snídani já. Když jsem se konečně smířila s modrou miskou, učesala mi mamka do Kocoura drdol, a když mě odpoledne vyzvedávala, řekla jsem, že tenhle drdol se mi moc líbí, a že bych ho chtěla každý den. Po třetí odpoledne jsme odjeli za dědou do Hradce s mezizastávkou na chalupě. Už v půli cesty na chalupu jsem avizovala, že potřebuju kakat, ale z možnosti kakat venku a vystrčit zadek do chladna nebo vydržet až na chalupu jsem si pochopitelně vybrala tu teplejší variantu, tedy vydržet. Pak jsem ale usnula, desetiminutový pobyt našich na chalupě prospala a vzbudila se až v Kolíně. První, co ze mě vypadlo, bylo, že „Vážně potřebuju kakat!“. Rodiče okamžitě svorně vyprskli smíchy, protože oba na mou potřebu zapomněli a přišlo jim to děsně vtipné. Mně už tolik ne, ale opět mi nabídli kakání venku nebo počkání na hradecký záchod. Vyhrál zase záchod, což znamenalo další půl hodinu čekání, takže když jsme přijížděli do Hradce, začala jsem sebou mlet a povykovat „Já už vážně potřebujuuuuu!“. Taťka šlápnul na plyn a v místě povolené devadesátky to prosvištěl stošedesát, nicméně účinkem se to neminulo - já to vydržela až na záchod a mamka mě ještě navedla, že mám hned vpadnout k dědovi do bytu a zakřičet „Dědo, hádej, co ti vezu z Prahy?“, načež jsem měla zaplout na záchod. Já se ale tak soustředila na to, abych ten bobek neztratila cestou k záchodu, že jsem na mamčin fórek úplně zapomněla. V noci jsme spaly v ložnici s Terezkou, ale dlouho jsme nemohly usnout. Tedy lépe řečeno - Terka by asi i spala, ale já ji pořád pošťuchovala, tak tam s námi děda ležel až do devíti.
28. 03. 2014 Ráno jsme se vzbudily o půl sedmé a rovnou se přesunuly do obýváku, kde spal děda (měl spát s námi v ložnici, ale nakonec už se do té velké postele, kde jsme spaly s Terezkou, nechtěl cpát). Když naši po obědě začali balit, snažila jsem se naše ukecat, jestli bychom u dědy ještě nemohli zůstat. Na mamčinu otázku proč jsem odpověděla „Protože se mi líbí to dědovo prádlo!“. No jo, když my v ložnici spaly pod tak krásným fialovým povlečením se srdíčkama… Na chalupu jsme přijeli až kolem čtvrté a já hned po odjezdu od dědy tvrdila, že mi začíná být špatně. Pochopitelně mi špatně nebylo, jen jsem zase chtěla cucací bonbón, ale mamka mi nic nedala, protože očekávala, že bych ho zase cucala dvě minuty a pak bych usnula, což se nakonec potvrdilo - obě s Terezkou jsme prospaly cestu až do Kolína. Tam ale taťka zastavil, protože mamka potřebovala něco koupit, a my se probudily. Bylo to právě včas, mamka přinesla rohlíky a šunku, a kdybychom spaly, určitě by to s taťkou snědli sami a nic nám nenechali.
29. 03. 2014 Ráno jsme s Terezkou spaly až do půl osmé, což byl po dlouhé době zase docela slušný výkon. Odpoledne jsme šli všichni ven a mě taťka zaúkoloval, ať dohlídnu na Terezku a její čůrání. Ovšem jak to mám provést, to mi neřekl. Obzvlášť, když jsem vzala v potaz to, že on ani mamka doteď žádné valné úspěchy na tomto poli nesklidili. Pochopitelně se Terezka počůrala, ale ona je prostě neponaučitelná. Večer si Terezka vzala miminko a já ho od ní chtěla, tak jsem zvolila tradiční vyděračskou metodu „Když mi ho nedáš, tak s tebou neka!“. To ale slyšela mamka, která je na to dost háklivá, šla k nám a řekla Terezce, ať se mnou taky „neka“, že se s ní bude kamarádit ona. Společně odešly z chodby do obýváku a já zůstala na chodbě sama. Začalo mi to vrtat hlavou a po chvíli už se z chodby začalo ozývat tiché fňukání. Mamka se šla podívat, jestli jí nešálí sluch a já, když jsem ji slyšela přicházet, jsem se schovala za dveře a dřepla si tam úplně do rohu. Když pohnula dveřmi, aby na mě viděla, usmála jsem se, ale oči jsem měla plné slz. Mamka mě hned vzala k sobě, řekla, že mě má ráda, ale vysvětlila mi, že stejně smutně musí být i Terezce, když jí minimálně dvacetkrát za den říkám, že s ní nebudu kamarádit, a že není hezké ji tímhle způsobem nutit něco udělat nebo mi něco dát. Po takovéhle praktické lekci mi nezbylo nic jiného, než souhlasit.
30. 03. 2014 Dopoledne jsem si u mamky vyškemrala trochu müsli, jenže jsem si jen párkrát zobla a pak nechala misku na stolku, kde se do toho pustila Terezka. Nakonec skončilo rozsypané po celém obýváku, takže kdybychom vzaly slepice do obýváku, měly by tam úplné hody. Protože se měnil čas, naši rozhodli, že budeme odjíždět do Prahy po koupání a večeři. Odjeli jsme v osm (tedy v sedm starého času) a já usnula snad v okamžiku, kdy taťka nastartoval auto. Vzbudila jsem se, až když taťka parkoval v Praze na dvoře. Z auta mě přenesl rovnou do postele, tam mi sundal boty a mikinu a já dál pokračovala ve spaní. Až v deset v noci mě vzbudila mamka, aby mi dala sirup proti kašli. Nejdřív mi z pusy vytáhla palec, a když se mě snažila probudit, drkla jsem jí při otáčení do ruky, ve které držela sirup, protože jediné, nač jsem myslela, bylo, jak si co nejrychleji znovu vrazit palec do pusy. Nakonec jsem nedostala ani sirup, ale ani se jí nepovedlo otřít můj sirupem pokapaný obličej - tak moc jsem s ní bojovala v zájmu cucání palce.
31. 03. 2014 Ve čtvrt na osm jsem už byla vzhůru a tou dobou už byl překvapivě v obýváku taťka. Protože jsem ale předtím v posteli docela hodně chrchlala, mamka rozhodla, že dnes radši do školky nepůjdu. V osm se ale vyhrabala z postele i ona, a když zjistila, že jsem od probuzení ani jednou nezakašlala, fofrem mě převlékla z pyžama, učesala, udělala snídani a za dvacet minut už mě taťka vezl do školky. Skoro to vypadalo, že se tam i těším, dokonce jsem byla zcela smířená s faktem, že si nesmím vzít hračku, a když jsem se mamky ptala, kam jdu do školky a ona řekla, že do státní, hned jsem hlásila, že už jsem si připravila náramek ze Zvonilkou. Své Barbienky i Lociku jsem před odjezdem donesla Terezce a řekla, ať si s nimi pěkně pohraje. Ve školce jsem pak taťkovi dala pusu a nechala ho úplně normálně odejít. Po obědě mě vyzvedla mamka s Terezkou a rovnou jsme jely na keramiku. Když se mě cestou ptala, jak jsem se měla, hned jsem hlásila, že mi Paňučitelka řekla, že nemám strkat a mám dávat pozor. To nepochopila, tak to začala rozebírat a nakonec zjistila, že jsem se konečně nedala a bránila se. Kluci se honili a jeden do mě strčil, ale omluvil se, pohladil mě, tak jsem ho taky pohladila a dali jsme si pusu, ale pak do mě strčil Vašík, ten se neomluvil, tak jsem ho okřikla a plácla ho. Paňučitelka mi sice řekla, že to nemám dělat, a že mám dávat pozor, na což jsem jí ale řekla, že do mě předtím strčil. Mamka byla navýsost spokojená, že jsem se konečně začala bránit a nikdo si ze mě nebude dělat otloukánka. Na keramiku jsem se taky těšila a už plánovala, co vyrobím z hlíny, až mamka začala přemýšlet, jestli mě někdo nevyměnil a co stálo za tak náhlou proměnou - žádné problémy při nechávání mě ve školce, začala jsem se bránit a pak jsem se ještě těšila, jak budu tvořit z hlíny. Poslední zmíněné mi ale nevyšlo - když jsme přišli na keramiku, bylo zamčeno, protože byl Marek nemocný a mamce nedorazila zpráva, že dnes keramika není. Cestou domů jsme se ještě stavily v jednom obchodě omrknout koloběžky, ale prozatím jsme žádnou nekoupily, i když já měla svou favoritku vybranou hned - tu růžovou.
01. 04. 2014 Ráno jsem ještě v posteli začala poměrně dost kašlat, ale poté, co jsem vstala, se kašel umoudřil, tak mamka zvažovala, jestli mě do školky pustí nebo ne. Zatímco jsem snídala, ona mi zase česala drdol, a když jsem jí podala gumičku do vlasů a ničeho se nedočkala, vyhrkla jsem ze sebe „Kdy se konečně naučíš říkat „děkuju“?“. No jo, vždyť ani včera nepoděkovala Terezce za to, že jí donesla telefon. Nakonec mě mamka přeci jen do Kocoura odvezla, ale s tím, že pokud bych kašlala hodně, přijela by pro mě, a pokud by to bylo v normálních mezích, poslala by mě do Kocoura i zítra místo státní školky, kde by byla větší šance, že něco chytím. Ostatně už včera taťka mamce hlásil, že jen za tu chvíli, co tam se mnou ráno byl, slyšel minimálně čtyři děti pořádně chrchlat. Ve školce to zase proběhlo v pohodě, mamce jsem dala ve dveřích pusu a šla za dětmi. Odpoledne mě vyzvedl taťka a až doma mu došlo, že jsem nepřivezla žádný výrobek. Dělali jsme totiž ovečku z hlíny, takže tam zůstat musela. Ač jsem celý den moc nekašlala, mamka mi večer dala pro jistotu znovu sirup proti kašli a já i přesto začala v deset v noci kašlat. Nějakou dobu u mě stála a hladila mě po vlasech, pak odešla a za chvíli se kašel zklidnil a já spala až do rána bez kašlání.
02. 04. 2014 Už od rána jsem se ptala, kdy už konečně pojedeme do Kocoura, tak moc jsem se nemohla dočkat. Odvezl mě tam taťka a předání zase proběhlo úplně v pohodě, tak se mamka začala radovat, že se snad konečně prolomilo to uplakané období. Odpoledne jsem jela domů zase bez výrobku, protože jsme i dnes dělali ovečku z hlíny. Dneska tam nebyla Nelinka (objevila se ale reálná šance, že bude Nelinka chodit do Kocoura v úterý a ve čtvrtek jako já, z čehož jsem měla ohromnou radost - i když jsme nenechaly nic náhodě a už jsme si s Nelinkou bez vědomí rodičů začaly plánovat, jak se navštívíme a ukážeme si své hračky), ale byla tam holčička, kterou znám z Laurové z vedlejší třídy. Odpoledne jsem se ukázala jako extrémně hodná a rozumná - když mamka uklízela a vytírala dole, šly jsme udělat bordel nahoru, a když šla uklidit bordel nahoře, vyluxovat a vytřít, šly jsme pokračovat dolů (do toho právě uklizeného).
03. 04. 2014 Ráno jsem se vzbudila jen chvíli předtím, než mě chtěla jít budit mamka - já vstala ve čtvrt na osm a na půl osmou měla mamka nařízený budíček, kdy musím nejpozději vstát, abychom stihly dojet do Kocoura. Hned jsem říkala, že nechci do státní, a na otázku proč, jsem odpověděla, že mě tam všichni bouchají a strkají. A když mi mamka řekla, že už se přeci umím ubránit, řekla jsem, že se ale bránit nechci. Nakonec to nebylo třeba, protože jsem dnes měla jet stejně do Kocoura. Ovšem když mi pak mamka vyndala nové tričko a aristokočkou Marií, hned jsem hlásila, že ji ve školce ukážu Paňučitelce Madle z Laurové, protože ta ty Aristokočky vůbec nezná - tatam byla má nechuť jet do státní školky. Do školky i z ní mě vezl taťka, a protože jsme zase tvořili z hlíny (tentokrát ale pejska), domů jsem zase nic nepřinesla. Snad jen informaci, že jsem se dnes zase bránila, byť jen ústně. Tentokrát totiž postačilo, když jsem klukovi, co do mě šťouchnul, řekla „Nech mě bejt!“. Celé odpoledne jsme byly s mamkou venku, domů jsme se schovaly až po půl šesté, protože začalo bouřit. Já se lekla, ale když řekla Terezka, že se bojí, udělala jsem machra a řekla „Pojď ke mně, já tě obejmu, ať se nebojíš.“. Odpoledne přijel taťka z práce a vyndal mi odrážedlo. Sedlo už na mě ale bylo dost nízko, tak ho zkusil vyšroubovat výš, ale zjistil, že i v té nejvyšší poloze je pro mě prostě malé. Díky tomu odrážedlo během minuty zdědila Terezka a taťka už chtěl vyrazit do krámku, kde jsme byly s mamkou v pondělí a rovnou mi koupit koloběžku. Nebýt mamky, už by byla doma, ale mamka řekla, že si ji tam nejdřív vypůjčíme, abych si mohla vyzkoušet, jestli mě to bude vůbec bavit, a až podle toho se případně koloběžka koupí. Taky ale řekla, že když už je mi kolo-odrážedlo malé, je čas na opravdové kolo se šlapkama. Snad nejde ani popsat, jak důležitě jsem se cítila! Večer jsme se šly koupat o něco dřív než obvykle, takže o půl osmé už byla pohádka u konce. Já si postěžovala, že mě pálí jedno oko, což byla pro mamku známka, že bych měla zapadnout do postele (i když tušila, že to bylo zapříčiněno tím, že zapomněla nad počítačem rozsvítit, takže jsme ve tmě koukaly na tu záři z monitoru). Ke spánku jsme se ale moc neměly a až do půl deváté jsme si s Terezkou ještě povídaly.
04. 04. 2014 Když jsme se ráno vzbudily, hrály jsme si nějakou dobu v pokojíčku a až po dobré čtvrt hodině jsme se vydaly ke schodům. Dole ale byla tma, tak jsem zavolala „Mamiiii?“, na což se odněkud ozvalo jen „Hmmmm?“. „Seš dole?“ „Ne.“ Pche, naši si ještě vylehávali v peřinách! To změnilo situaci a já Terezce řekla, že teda dolů nejdeme a budeme si ještě hrát v pokojíčku. Až po další čtvrthodině se mamka vyhrabala z peří a konečně s námi šla dolů. Hned po příchodu do obýváku jsem dostala mamku, když jsem se ptala, kam půjdu do školky. Na odpověď, že do žádné, protože dopoledne odjíždíme na chalupu, jsem protáhla obličej a řekla, že jsem chtěla jít do školky. Mamka se ptala, do jaké bych chtěla jít, tak jsem hned řekla, že do Kocoura, ale když reagovala, že tam bych dnes nemohla, že bych mohla jedině do státní, bez váhání jsem řekla „Tak dobře.“. Mamka čekala cokoli, ale rozhodně ne to, že budu chtít jít do státní školky v den, kdy tam jít nemusím. Celotýdenní školkový režim způsobil, že jsem od deseti šilhala hlady, tak mi o půl jedenácté mamka ohřála polívku. Potom taťka na chvíli někam odjel, a když se vrátil a naložil nás do auta, abychom mohli jet na chalupu, v autě seděla prababička. Jen mamka už se nám asi do auta nevešla, tak zůstala doma, ale babiččina přítomnost její absenci bohatě přebila.
05. 04. 2014 Protože s námi babička spala nahoře v pokojíku, podařilo se nám ji ráno pořádně překvapit. Když jsem se vzbudila, postavila jsem se na postel a sama od sebe ji začala stlát a během chvilky se ke mně přidala i Terezka a ustlala si svou postel.
06. 04. 2014 Odpoledne jsme se vrátili do Prahy, kde už na nás čekala mamka a oba dědové, děda Luboš pak večer odjel s prababičkou domů, ale děda Petr u nás zůstal. Dokud tam ale byli všichni, visely jsme s Terezkou hlavně na babičce.
07. 04. 2014 Ráno se mi nechtělo vstát z postele, ale když mi mamka řekla, že tedy nepůjdu do školky, hned jsem vylezla. Odvedl mě tam děda, tak mamka netrpělivě očekávala jeho návrat a report, jak to proběhlo. Překvapeně pak vyslechla, že jsem dala dědovi dvě pusy a nechala ho jít. Dokonce jsem ani neřešila, že jsme doma zapomněli sukni na převlečení a ve třídě jsem byla jen v legínách. Po obědě mě zase vyzvedl děda. Odpoledne jsme šli všichni na zahradu a my se s Terezkou obě vrhly k houpačce. Byla jsem rychlejší a vlezla tam dřív a pochopitelně jsem tam Terezku odmítla pustit. Když mamce došla trpělivost a řekla Terezce, ať se vykašle na houpačku, že si s ní půjde kopat a podala jí míč, Terezka si ho vzala a šla od houpačky pryč. V tu ránu jsem slezla, řekla „Tak dobře, pojď se houpat.“ a sebrala jí z ruky balón. Když jsem ale viděla, že jde mamka k houpačce s Terezkou, fofrem jsem tam přeběhla, vlezla na houpačku a nechtěla je tam pustit. Nakonec přišel děda, tak jsem si šla házet s ním a Terezce jsem uvolnila houpačku, aby ji mohla mamka zhoupnout.
08. 04. 2014 Ještě jsem ležela v posteli, když jsem vyprávěla dědovi, že když je ručička hodin nahoře (čili v osm hodin), jde se do školky do kopečka (tedy do státní), a když je dole (půl devátá), jde se taky do kopečka, ale pak ještě z kopečka (takže do Kocoura). Když to pak přetlumočil mamce, byla překvapená, jakou jsem si sama udělala mnemotechnickou pomůcku, protože ona mě jen učila, kde jsou ručičky hodin, když jdeme do té či oné školky. Dnešní dopoledne jsem strávila v Kocourovi, tam i zpátky mě odvezl taťka. Odpoledne jsme si s Terezkou docela pěkně hrály, ale jen do okamžiku, kdy Terezka vlezla do mojí postele, to jsem se s ní začala hádat jak kůň. Večer jsem mamku dost pobavila, když jsem se při sprchování chytla okrajů vany, nohama jsem vlezla na tvarované područky, vystrčila jsem pánev dopředu a začala čůrat do dálky. K večeři nám mamka pustila Aristokočky, ale Terezka na ně moc nekoukala, a když jsem pak viděla, že jde do postele, odešla jsem od nedokoukané pohádky s tím, že už chci jít taky spát. Až cestou nahoru jsem si vzpomněla, že jsem si ještě nevyčistila zuby, tak mi taťka donesl kartáček do postele a já si je vyčistila při pohádce.
09. 04. 2014 Ráno mě do školky zase odvedl děda, tentokrát si to ale taky užil, protože proběhlo i pár slziček. Nakonec jsem se uklidnila a děda odešel. Když mě po obědě vyzvedával, už bylo zase všechno v nejlepším pořádku.
10. 04. 2014 Dnes mě zase vezl do Kocoura taťka, ale s ním jel i děda, to asi, aby okouknul Janu. Když mě taťka odpoledne přivezl domů, najedla jsem se a chtěla nějakou dobrotu. Mamka se zdráhala, ale když jsem ze skříňky vytáhla mini lentilky a udělala na ni psí kukuč, podvolila se. Jenže já je snědla a hned jsem chtěla další, to už mi ale řekla, že další sladkost dostanu jen za odměnu. Honem jsem běžela uklidit, abych si mohla říct o Haribo medvídka. Odpoledne jsme odjeli na chalupu, cestou jsem hrála s dědou hru hádání slov na různá písmena. Když řekl, ať hádám slovo na S, chvíli jsem se zamyslela a vykřikla „Srnka!“. Pak řekl F, a protože mě nic nenapadalo, zkusmo jsem řekla „Frnka!“. „Co?“ Delší doba na přemýšlení se vyplatila, svůj prvotní výmysl jsem zazdila a vykřikla „Frňák!“. Na chalupě jsem pak využila toho, že mamka potřebovala uklidit a přeochotně jsem jí donesla vlhčené ubrousky. Pochopitelně ne zadarmo, hned jsem si řekla o lentilku, když jsem byla tak šikovná a hodná. Do fronty se hned za mě postavil i děda, takže taky jednu vyfasoval. K večeři si ale dal sardinky a šel je jíst na gauč kousek od místa, kde jsme se s Terezkou dívaly na pohádku. Sotva k nám dorazil ten puch, ušklíbla jsem se a řekla „Dědo běž pryč, to tvoje jídlo smrdí!“. Místo, aby poslechl, si mě ještě dobíral - „Lucinko, dáš mi pusu?“. Nevím, co čekal, že mu řeknu, ale nešlo říct nic jiného, než že „Nedám, když takhle smrdíš!“. Když jsme už byly v posteli a mamka odešla po přečtení pohádky, začala Terezka blbnout a pochodovat po pokojíčku, jenže já chtěla spát a potřebovala jsem ji donutit, aby si už lehla do postele, tak jsem na ni křikla „Běž do postele! Lehni!“.
11. 04. 2014 Odpoledne jsem šla s taťkou ven a on mi půjčil sekačku, takže jsem sama sekala trávu. Lépe řečeno - dolů jsem vždycky sjela sama, nahoru mi vždycky vytlačil sekačku taťka. Před šestou jsme se ještě jeli s taťkou podívat na kohouta a jehňátka, takže jsme se domů vrátili až ve třičtvrtě na sedm a já celé odpoledne strávila venku. Když jsem večeřela, zadívala jsem se na večeřejícího dědu a prohlásila „Dědo, ty jíš pinďoura?“. No jo, když já jitrnici viděla poprvé v životě a prostě mi připomínala něco úplně jiného. Jen mi tedy bylo dost divné, že by si děda dával k večeři zrovna tohle. Večer se moc nechtělo spát ani mně ani Terezce, tak jsme si v posteli ještě dlouho povídaly.
12. 04. 2014 Odpoledne se na nás přijel podívat děda Luboš se Stáňou, takže jsme zase strávili skoro celé odpoledne venku. Až o půl šesté jsme se vrátili domů, protože se venku podstatně ochladilo. Večer jsem po ulehnutí do postele spustila tak ošklivý kašel, že mamka běžela během pár minut nahoru a dala mi sirup proti kašli, ale než zabral, měli rodiče strach, že z toho kašle vyklopím i večeři.
13. 04. 2014 Ráno jsme vstávaly až o půl osmé, a protože jsem zvládla celé dopoledne skoro bez kašle, mohla jsem jít odpoledne ven. Problém byl, že jsem se k večeru začala zase rozkašlávat. Navečeřeli jsme se ještě na chalupě a my s Terezkou už cestovaly autem do Prahy v pyžamu. V autě jsem ještě docela slušně kašlala, takže mamka přemýšlela, jak se dostat k sirupu na tišení kašle, ale nakonec jsem usnula a kašel se uklidnil. Když jsme přijeli do Prahy, vyndal mě děda z auta a na chodbě mě posadil na zem, tam jsem se sama zula a sama došla do postele. Ostatně nic jiného mi ani nezbývalo, děda by totiž jen těžko vyfuněl nahoru do pokojíčku se mnou v náručí (jak to běžně dělává taťka).
14. 04. 2014 Ráno jsem se vzbudila ve čtvrt na osm a hned se ptala, do jaké školky dnes půjdu. Měla jsem ale smůlu, jediná cesta, kterou mi na dnešek mamka naplánovala, byla k Paňdoktorce. Nejdřív jsem stávkovala a kňourala, že tam nechci, pak jsem ale otočila názor a řekla, že budu hodná a pořádně otevřu pusu, aby se mi mohla Paňdoktorka podívat do krku. Ta ale přišla s dost překvapivým názorem - za mým kašlem není nachlazení, ale astma. Ještě tam jsem vyfasovala inhalátor a proběhla první zkouška inhalování. Doma mi pak trochu inhalování chtěl dopřát i děda a prdnul si, když seděl vedle mě a skládali jsme puzzle. Já si s ním ale servítky nebrala a narovinu na něj vyklopila „Dědo, ty smrdíš!“. Odpoledne jsem pěkně nakrkla mamku, když byla svědkem dalšího vydírání Terezky. Ta seděla na houpátku a jedla pizzu, já k ní přišla a bez varování jí ukradla pizzu z ruky a řekla „Když mě tam pustíš (na houpátko), tak ti to vrátím (pizzu).“. Soudě dle mamčina výrazu jsem ale dost přestřelila.
15. 04. 2014 Sice jsme měli odjet na chalupu už včera večer, jenže taťka byl až do osmi v práci a pak musel jet ještě něco zařídit, tak se odjezd posunul až na dnešek. Díky tomu, že měla mamka všechno sbalené, mohli jsme vyrazit hned po snídani, takže jsme byli už v devět ráno na cestě. Menší problém byl tentokrát s obědem, který taťka přivezl z restaurace, ani já ani Terezka jsme nechtěly jíst maso (ačkoliv já většinou vyjím nejdřív maso). Nutno ale dodat, že to mamka tušila od chvíle, kdy se tu podešev snažila nakrájet. Odpoledne jsem si vyškemrala lentilky, jenže Terezka sebrala z mamčiny dlaně tři, zatímco na mě zbyl jen jeden. Netřeba dodávat, že jsem se z toho málem zvencla. Satisfakcí pro mě bylo, že mi mamka dala ještě dva, abych měla stejně jako Terezka, a jí řekla, že když se se mnou nerozdělila, už žádný bonbón nedostane.
16. 04. 2014 Ráno jsme vydržely spát skoro až do osmi, díky čemuž se vyspali úplně všichni. Jen slepice měly smůlu, protože musely až do čtvrt na devět stepovat v kurníku, než je mamka vypustila. Za to jim ale dala dojíst zbytky od našeho oběda (to velelahodné maso se špenátem, kterého jsme se s Terezkou taky ani nedotkly). Když se vracela domů s prázdným talířem, prohodila jsem „A jéje!“. Mamka se hned zděšeně vrhla k Terezce, zkontrolovat suchost oblečení a ptala se „Co je?“. Má odpověď ji víc než pobavila - „Talířek se posral“. Prostě na něm zůstala trocha špenátu a děda se hned přidal a řekl mamce „A víš, že ze stejnýho důvodu nejím od malička špenát? Víš, jak vypadá chroustí hovno?“. Dopoledne jsem chtěla ven, ale protože byla zima, mamka mi slíbila, že budu moct jít ven, až se odpoledne vrátím z Prahy od Paňdoktorky, která mě chtěla znovu slyšet. Po obědě jsme se tam s taťkou vydali, opět vyzbrojeni ajpedem, abych se v čekárně nenudila. Hned si ke mně přisedla jedna holčička a koukala mi celou dobu přes rameno, jen taťka nebyl moc rád, protože netušil, jestli na mě ještě neplivne nějakého bacila. Paňdoktorce jsem předvedla, jak jsem se naučila dýchat s inhalátorem, po těch pár dnech už jsem byla jak mazák, ona si mě poslechla a řekla, že zním líp než v pondělí, takže to patrně bude opravdu astma. Od ní jsme se stavili pro pár věcí doma a pak jsem ještě jezdila s taťkou po Praze, aby zařídil pár věcí. Moc mi to ale nevadilo, měla jsem k dispozici ajpeda, takže jsem se ani moc nenudila. Na chalupu jsme se vrátili až po páté, a protože mi taťka ještě v Praze slíbil, že až přijedeme na chalupu, budu moct zůstat venku a jít se houpat, nabalil mě a já zůstala necelou půlhodinu venku. Pak už jsem se šla ale schovat domů, protože bylo chladno a začaly mi mrznout kolíky.
17. 04. 2014 Ráno jsme spaly asi do čtvrt na osm, taťka hned po ránu odjel do Prahy, děda zůstal v posteli, protože celou noc nespal a mamka se nás snažila udržet v obýváku, abychom ho nahoře nebudily. Když pak vstal, rýpla jsem si do něj a jeho zubů, odložených na gauči - „Dědo, vem si zuby, děsně šišláš a není ti rozumět.“. Odpoledne jsem projevila přání jít ven, tak mě mamka vypustila a po chvíli přišla za mnou a dědu nechala doma s Terezkou. Spolu jsme se pustily do velikonočního tvoření kuřátek. Mamka si s sebou vzala ven banán a já se do něj pustila s takovou chutí, až to mamku překvapilo. Banány jsem dobrých pár měsíců razantně odmítala a jedla je jen z donucení a pod nátlakem (zejména při zvracecí a průjmové dietě). Podruhé jsem ji překvapila, když jsem chtěla čůrat, ale nechtělo se mi jít domů na záchod. Mamka mě varovala, že když budu čůrat venku, počůrám si oblečení, ale já ji přesvědčila, že už umím čůrat venku. Pak už jen mamka valila bulvy. Já totiž stáhla tepláky a kalhotky ke kotníkům, klekla si na kolena, předsunula pánev a vyčůrala, aniž bych si (jak jsem avízovala) počůrala oblečení. Před pátou jsme se sbalily a šly domů, protože už nám byla zima.

58. měsíc

18. 04. 2014 Protože dnes Terezka vstávala extra brzo, já spala nerušeně do čtvrt na osm. Zato když jsem se vzbudila, byla jsem dost překvapená, že jsem v pokoji úplně sama a fofrovala jsem dolů do obýváku. Děda mi ještě nabízel, jestli se nechci jít dospat, že si jde lehnout, tak ať jdu taky ještě spát, ale to jsem odmítla a dala přednost mamčině a Terezčině společnosti. Dopoledne jsem měla poslední šanci užít si dědy před jeho odjezdem do Hradce, tak jsme seděli na gauči a dávali si hádanky. Mezi mou klasiku patřilo „Je to kulaté a háže se s tím.“ nebo „Má to čtyři nohy a dlouhý krk“, případně „Má to čtyři nohy a hřívu.“. Jednou hádankou jsem ale zaskočila jak mamku, tak dědu - „Je to špičaté a má to trubky.“. Dlouho přemýšleli, než se nechali podat, přitom to bylo tak jednoduché - střecha (těmi trubkami jsem myslela okap)! Po obědě odvezl taťka dědu do Hradce a místo něj nám přivezl z Hradce dva beránky. Hned jsem si ale vzpomněla na ty loňské a ptala se mamky, jestli nebudou trkat a budou hladící. To mi slíbit nemohla, ale poradila mi, abych řekla strejdovi Mirkovi, že ty beránky nemá blbnout, aby zase nezačali trkat. Pak nás honem oblékla (tudíž dost nalehko) a všechny tři jsme se šly na ty nové beránky podívat. Po chvíli pozorování jsme se s Terezkou sebraly a šly na trampolínu, ale domů se nám nechtělo. Mamka šla domů napřed a my za ní dorazily po necelé půlhodině. A protože jsem chtěla bonbon, snažila jsem se pomoct Terce svlékat. Sundala jsem jí plínku a zeptala se „Čůralas?“, načež jsem k plíně čuchla. Večer Terezka zdrhla z postele, tak jsem prohlásila, že sama tam spát nebudu. Mamka mě ale ujistila, že tam spát rozhodně sama nebudu a netrvalo dlouho a taťka ji přinesl zpátky.
19. 04. 2014 Po snídani jsme šly s Terezkou samy od sebe uklízet, abychom dostaly nějakou sladkost. Terezce jsem musela vyloženě slíbit, že dostaneme Oreo sušenky, jinak by mi asi s úklidem nepomohla a měla jsem štěstí, že nám to Oreo mamka nakonec dala. Pak jsem mamku překvapila, když jsem si zničehonic vzpomněla „na tu babičku, co mi přivezla dort s tou panenkou“ a ptala se, kde je ta panenka, a kdy zase přijede ta babička s tím dědou. Dopoledne přijeli děda z Rakovníka s prababičkou a s tou jsem byla celé odpoledne venku. Taťka s dědou řezali dříví, babička ho rovnala a já jí ho podávala. Domů jsme šly až po půl sedmé, díky pozdnímu návratu domů nám mamka pustila pohádku až před sedmou a ta skončila až ve čtvrt na devět. Než jsme si s Terezkou vyčistily zuby, bylo půl deváté, takže jsme po delší době šly spát zase relativně dlouho.
20. 04. 2014 Ještě před snídaní jsme šly do pokojíčku uklidit (ač nebylo skoro nic rozbordeleno), aby nám mamka zase dala Oreo. Po snídani si mamka všimla mého špinavého rukávu, plného hnědých fleků. „Lucko, cos to dělala? To sis snad utřela rukávem zadek, ne?“ Podívala jsem se na rukáv, čuchla k němu a řekla „Aháááá, já už vim! To je Oreo!“. Dopoledne se pak strhla velká bitka o Lociku, tak ji mamka zabavila a já pak přes půl hodiny trucovala v pokojíčku. Odpoledne jsem šla zase s dědou a babičkou ven, ale pak jsem se šla domů napít a objevila mamku, jak zdobí perníková vejce. Jeden kus mi dala ochutnat a mně to chutnalo natolik, že jsem škemrala o nějaké celé nazdobené vajíčko. To mi pochopitelně dát nechtěla, tak jsem si pomohla sama - schválně jsem jedno promáčkla, abych mohla vzápětí říct, že je nepovedené a můžu ho sníst. V šest večer jsme šli k tetě Jarce, a když jsme tam dorazili, byla tam už celá vesnice a stoly se prohýbaly pod návalem dobrot. Mé oko zase spočinulo na brambůrkách, ale mamce se moc nelíbilo, abych je jedla a já se nechala překecat na tvarohový rohlíček. Když jsem ho dojedla a projevila znovu touhu po brambůrkách, nechala si to znovu vymluvit a místo nich jsem si ze všech dobrot na stole vybrala jablíčko. Taťka zůstal u tety a my ostatní jsme po sedmé vyrazili domů. Mamka s babičkou nás vykoupaly a my pak standardně povečeřely u pohádky. Do postele jsem odešla až po deváté, protože jsem dělala docela dlouho scény s čištěním zubů a odchodem do postele.
21. 04. 2014 Ráno k nám přišel Mirek a hned nasekal mamce na zadek pomlázkou. To jsem zpovzdálí sledovala, ale nijak jsem to nekomentovala. Pak se ale vrhnul na mě a Terezku, a i když nás tou pomlázkou spíš jen lechtal, rozbrečela jsem se, jako by mě řezal hlava-nehlava. Mamka se mi snažila vysvětlit, že to takhle o Velikonocích chodí, takže když pak koledoval děda, už jsem se nerozplakala. Ba co víc - ještě jsem pak poukázala na to, že jsem se dokonce i trochu smála. Pak se ale karty obrátily a já, Terezka a taťka jsme šli koledovat spolu se strejdou Mirkem. Ten si vzal na jedné z návštěv na klín mě i Terezku, ale mou reakci určitě nečekal. „Mirku, tobě strašně smrdí z tlamy!“ No jo, když on po každé koledě nevyfasoval sladkosti jako já, ale slivovici, rum nebo něco podobného. A i přesto, že jsme se celé dopoledne cpaly vykoledovanými dobrotami, snědla jsem celý oběd. Dokonce jsem navrch ještě dostala skoro všechny kůže z kuřete. Já už měla dojedeno, ale babička ještě dojídala a já se ji snažila popohnat a řekla „Jez a nekoukej jinam, ať vyhraješ!“. Pozdě odpoledne děda s babičkou odjeli a nás po večeři naši naložili do auta a odjeli jsme do Prahy.
22. 04. 2014 Když jsem se ráno probudila, spala s námi v pokojíčku i babička z Hódyně. Jen měla menší úraz a oči měla opuchlé a pěkně vybarvené do fialova. Sama si z toho dělala legraci, že je zrychtovaná jak velikonoční kraslice, na což jsem se ji snažila uklidnit a řekla „Babička z Rakovníka je taky trochu zrychtovaná, ona je pěknej bryndal. Ona měla takovejhle černej flek na tričku!“. Dopoledne jsem strávila v Kocourovi, a hned jak jsem se vrátila domů, snažila jsem se vyškemrat zase něco z koledy. Mamka mi to nechtěla povolit, že prý není potřeba sníst všechno naráz, tak jsem potají z linky sebrala čokoládového zajíce a odešla s ním na schody. Mamka mě ale viděla a řekla, že ho mám vrátit zpátky. Po deseti minutách jsem odešla dolů a ze skříně sebrala balíček lentilek a poprosila mamku o jejich rozbalení. Ta to ale zatrhla s tím, že už jsem měla sladké ráno, pak jsem snědla čokoládového zajíce, i když mi řekla, ať ho vrátím, tak že už mám dnes po sladkostech, když neumím poslouchat. „Prosím, rozbal mi to, já jsem toho zajíce nesnědla, já ho jen rozbalila a vyhodila, protože jsem měla chuť na tohle“, ukázala jsem na lentilky a podala je mamce na rozbalení. Mamka se ale nenechala oblafnout a řekla mi „Tak mi podej toho zajíce.“. „Já ho rozbalila a vyhodila.“ „Aha, a kam?“ „No pryč, tam ho nevidíš.“ „Lucinko, nelži.“ „Já nelžu, já ho vyhodila!“ „Lucinko, jestli budeš lhát, tak ti vyroste nos jako Pinocchiovi a všichni budou vědět, že lžeš!“ „Tak jo…snědla jsem ho…“ Pak jsem byla znovu přistižena při lži, když jsem tvrdila, že jsem uklidila do botníku mamčiny boty na podpatku, které jsem odpoledne nosila a odmítla se jich vzdát. Ale zas tak moc jsem nelhala - uklidila jsem je, jen ne do botníku, ale pečlivě jsem je schovala pod peřinu v mé posteli. Večer jsem docela dost zlobila, takže to vypadlo, že mě mamka vyhodí od pohádky v počítači, protože jsem pořád odsouvala Terezku i se židlí kamsi do boku, hlavně abych já seděla přímo naproti počítači. Ten jsem ještě natáčela k sobě, takže Terka asi viděla velké kulové. Až když mamka pohádku vypnula a řekla, že nic nebude, nechala jsem konečně počítač ležet na místě a nešoupala ani se židlemi. Protože jsme se ale před pohádkou nepřevlékly do pyžam, dělala jsem pak ještě ofuky s převlékáním, čištěním zubů a inhalováním, tak mamka pohrozila, že nebude ani číst. Nakonec ale vyměkla a přečetla nám aspoň jednu krátkou pohádku.
23. 04. 2014 Ráno nás naši vzbudili a my se musely honem obléct a nasnídat, abychom stihli dojet na osmou k Paňdoktorce na kontrolu. Ač se můj kašel zklidnil a Paňdoktorka byla spokojená, zákaz školky nás všechny dost překvapil. Obzvlášť mě, protože mi naši slíbili, že hned od Paňdoktorky pojedeme do Kocoura. Tam jsme opravdu jeli, ale jen proto, aby mě naši na tenhle týden omluvili a odvezli odtamtud včera zapomenuté bačkory. Cestou mi vysvětlili, že tam prostě nesmím, abych něco nechytila a to nezkreslilo výsledky další kontroly. Bylo mi to sakra líto (a to jsem netušila, že když o mé zítřejší absenci řekne Jana Nelince, ta nebude chtít do školky vůbec jít), ale slíbili mi, že když nemůžu do školky, pojedeme už dnes na chalupu za beránkama. Chabá útěcha, ale lepší, než nic. A protože bylo venku krásně, než se vrátil domů taťka, šly jsme s Terezkou a mamkou na dvorek a hrály si tam. Na chalupu jsme vyrazili až po šesté a po dlouhé době taťka zase zastavil u Mekdonalda, takže jsem většinu cesty projedla. Naši nám koupili nugety a my se o ně dělily, ale když byly v krabičce poslední dva kousky a Terezka si chtěla jednu vzít, honem jsem jí podala svou nakousanou a napůl snědenou nugetku a ty dvě celé honem vzala k sobě. Až pak mě mamka uklidnila, že pro nás ještě nějaké nugety má u sebe. Když jsme dorazili na místo, ještě jsem zůstala chvíli venku a šla se podívat na ovečky a přes plot jsem jim dala z ruky trávu a dokonce se mi podařilo pohladit si jedno jehně. O půl osmé mě naši nahnali domů, já se lehce navečeřela u krátké pohádky v počítači a šla spát.
24. 04. 2014 Ráno mě nikdo nebudil ani kvůli Paňdoktorce, ani kvůli školce, tak jsem toho využila a spala až do půl osmé. Když jsem se vzbudila, Terezka už byla pryč. Po snídani jsme si šly hrát do pokojíčku, pak jsme ale sešly dolů a zjistily, že mají rodiče za domem jedno jehně a zkouší ho krmit. Hned jsme vyběhly - já jen v šatech bez trička a v ponožkách, takže mě naši hned nahnali domů aspoň pro boty. Když jsem pak projevila přání zůstat venku, musela jsem se jít ještě obléct, tak jsem si vzala kalhoty a svetr a přes to jsem si ještě narvala šaty (s logickým vysvětlením, že přece nejsem kluk, abych chodila venku v kalhotách!). I odpoledne jsme byli všichni venku, jen jsme s Terezkou sem tam vlítly domů. V jedné takové chvíli přišel domů i taťka, zrovna když jsme s Terezkou byly v kuchyni. Načapal mě s balíkem lentilek v ruce, a jakmile jsem viděla, že přišel, vyplivla jsem z pusy na ruku jednu lentilku, natáhla ji k Terezce a řekla „Na, Terezko!“. Po sedmé večer přijel na skok (teda spíš na opečení buřtíků) strejda Mirek s Domčou, strejda s taťkou byli u ohníčku, mamka běhala za Terezkou a my s Domčou šli skákat na trampolínu. Mně tam zapadla noha mezi pružiny, ale vytáhla jsem ji ven a překvapivě jsem ani necekla. Strejda s Domčou odjeli až skoro v devět, takže než jsme se osprchovaly, převlékly a dostaly do postele, bylo skoro půl desáté.
25. 04. 2014 Ráno jsem vstala už po půl sedmé, v osm už jsem byla po snídani a chtěla jít ven. A protože bylo už od rána krásně, nebyl s tím žádný problém. Dopoledne i odpoledne jsem mamce asistovala při krmení nejmenšího jehňátka z flašky, pak jsem zase pomáhala taťkovi sekat a domů mě nahnal až déšť.
26. 04. 2014 Díky krásnému počasí jsem byla zase celý den venku a dopoledne mi mamka svěřila důležitý úkol, a to krmení beránka. Dnes mělo evidentně dost velký hlad, protože z flašky cucalo tak silně, až mlaskalo. S Terezkou jsme pak odpoledne, když mamka s taťkou pracovali před barákem, ukradly bylinky v květináčích, co měla mamka připravené na zasazení, a „přesadily“ je dozadu za bazén. Nutno dodat, že naší péčí dostaly dost zabrat a bazalka už to nevydýchala. Domů jsme šly až ve třičtvrtě na sedm, v rychlosti jsme se vykoupaly a podívaly se na krátkou pohádku v počítači. O to dýl nám pak ale mamka četla, takže to nebyla žádná tragédie. Dnes ale mamka nakousla, že zítra někdo přijede na návštěvu a já se z ní celý den snažila vydolovat, kdo to bude, ale mamka nic neprozradila a napínala mě jak kšandy.
27. 04. 2014 Po obědě bylo mamčino tajemství konečně prozrazeno - přijela za mnou Nelinka! Mně přivezla tygříka s blýskavýma očima a Terezce koně i se žokejkou, ale sotva to mamka Terezce rozbalila, hned jsem si to „půjčila“ a Terka to viděla až večer. Hned jsem musela Nelince všechno ukázat - domeček, ovečky, mou a Terezčinu oblíbenou zašívárnu za bazénem (tam, kde jsme včera chtěly sázet ty mamčiny bylinky), ale nakonec jsme zakotvily před barákem u mamčiných záhonků. Tam jsme si vzaly koníky a dělaly jim tam stáj a dávaly krmení, jen jsem netušila, že Nelinka ještě neviděla kopřivu. Neviděla ji ani dnes, zato na vlastní kůži pocítila, co to je, když ji taková kopřiva popajzá. Já zase objevila za bazénem žížalu a chtěla jsem ji nakrmit, a jak jsem rychle utíkala s trávou, aby mi někam neutekla, než jí donesu něco k snědku, uklouzla jsem na kamínkách u bazénu a bylo z toho řevu, jako bych si zlámala všechny čtyři končetiny. Však taky přiběhla nejen mamka, ale i taťka a Nelinčina mamka se ségrou. A zatímco jsme si s Nelinkou hrály, mamky si povídaly. Kupříkladu moje mamka vyprávěla, jak jsem domů přinesla od Nelinky nové slovo. Její mamka hned začala horečně přemýšlet, co asi tak ta Nelinka mohla říct, a pak málem spadla pod stůl, když z našich vypadlo, že to slovo byla „šatna“. Nedá se nic dělat, skutečnost, že má Nelinka šatnu, plnou koníků, nezaskočila jen mě, ale překvapila i naše. Tohle slovo se holt v našem slovníku moc často neobjevuje. Bylo kolem šesté, když Nelinka odjela, my se šly domů navečeřet, mamka sbalila a po půl osmé už jsme vyrazili do Prahy i my.
28. 04. 2014 Když jsem se ráno vzbudila, v pokojíčku spala babička. Mela jsem šanci užít si jí aspoň po dobu, než jsme se vyrazili zase podívat k Paňdoktorce. Ta tentokrát svou spokojenost s mým stavem stvrdila povolením vstupu do školky. Ještě dva týdny musím dýchat do foukačky a pak bude další kontrola. Bohužel jsme ale od Paňdoktorky odjížděli až o půl desáté, takže dnes žádná školka neklapla. Taťka nás jen vysadil doma a odjel do práce, Terezka si šla hrát s kostičkami, mamka šla vařit a já se postavila doprostřed obýváku a řekla „Tady je ticho jak vod stáda kytek.“. Po obědě mamka navrhla, že bychom mohly jít ven, ale já nemohla najít jednu botu. Nejdřív jsem tvrdila, že nevím, kde je, a neprojevovala jsem žádnou snahu o její nalezení, ale pak jsem najednou řekla „Já se jdu podívat, jestli není v obýváku.“. Místo toho jsem ale šla do kuchyně, ve skříni vzala lentilky a honem jsem se je snažila schovat do kapsy u kalhot. Mamce ale bylo podezřelé, jak jsem najednou šla ochotně hledat, a šla se za mnou podívat. Pochopitelně přišla dřív, než byly lentilky v kapse. Venku jsme s Terezkou byly obě hodné, ale po návratu domů zase začaly spory o hračky, hlavně o Terezčina nového koně, kterého dostala včera od Nelinky a já si ho pořád chtěla půjčovat. Výměnou jsem jí ovšem třeba svou Lociku půjčit nechtěla. Mamka z nás málem zešílela a korunu jsme tomu daly ve vaně, kde jsme si pořád naschvál cákaly do obličeje vodu a střídavě jsme brečely (dle toho, která zrovna polykala vodu). Těsně před večeří (pochopitelně už po koupeli) jsem ještě stihla šlápnout do Terezčiny louže, zatímco ji mamka opětovně sprchovala, aby nešla spát počůraná. Při pohádce pak proběhla další bitka a já nakonec ještě Terku kousla, takže jsme za trest byly bez čtené pohádky. Navíc mamka zjistila, že mám postel plnou hraček, takže jsem je musela ještě před spaním uklidit. Moc se mi do toho nechtělo, tak jsem jich na zem vyházela jen pár (těch velkých a těžkých, aby bylo pořádně slyšet, že postel vyklízím) a zbytek jsem nechala pod peřinou a kočkami, které jsem si chtěla v posteli nechat. Mamka to ale přišla zkontrolovat, a když zjistila, že jsem z postele vyhodila jen pár hraček a většina tam ještě zůstala, začala je vyhazovat sama. Chvíli jsem se na ni dívala a pak dodala „A teď si to ukliď, když‘s to vyházela.“. Ač to byla trefná poznámka, evidentně jsem přestřelila a stačilo pohrozit, že to mamka vyhází z okna a už jsem lezla z palandy dolů a uklízela.
29. 04. 2014 I když jsem večer babičku viděla jen na pár minut, když jsme se s Terezkou koupaly, ráno jsem se zase probudila a ona byla v pokojíčku. Chvíli jsme si povídaly v pokojíčku, pak jsem ale začala potřebovat na záchod, tak jsme vstaly a šly dolů. Když mi mamka utírala zadek, podívala jsem se do záchodu a pronesla „To jsou ale roztomilý bobečky, takový trojce.“. Babička se hned připojila a řekla „Já dnes měla taky roztomilý, takový čtverce.“. Tak čtverce, jo? „Já měla trojce, tři byly.“ „No, já měla čtyři, tak byly čtverce.“ Do Kocoura mě na devátou odvezl taťka a odpoledne mě vyzvedla mamka s Terezkou, ale nějak se zasekly na nákupech a v zácpě, takže pro mě přijely skoro o čtvrt hodiny později. Večer přišla babička opět přesně ve chvíli, kdy jsem byly s Terezkou ve vaně, jen nám popřála dobrou noc a zase odešla.
30. 04. 2014 Dopoledne mě mamka s Terezkou odvezly do Kocoura, byla jsem tam sice trochu zaražená, protože ve středu normálně nechodím, takže tam byly neznámé děti a hlavně tam nebyla Nelinka. Ale aspoň tam byla Barunka, kterou znám. Ze školky mě vyzvedla zase mamka s Terezkou, tentokrát si daly pozor na čas a vyzvedly mě mezi prvními. Už při svačině jsem pozvala Tamaru s Madlou na ovečky a mamka jim to ještě pro jistotu zopakovala, když mě vyzvedávala. Celé odpoledne jsme s Terezkou byly jak z divokých vajec - skákaly jsme po gauči, lezly po zádové opěrce a celkově byl div, že naše řádění přežil bez úhony. Večer nás naši zase naložili a vyrazili jsme na chalupu, tentokrát byla cesta ozvláštněná tím, že jsme cestou sledovali, jak všude pálí čarodějnice.
01. 05. 2014 Ráno jsem byla za velkou ségru, když jsem sama od sebe začala, vyndala Terezce oblečení a převlékla ji z pyžama. Když jsem jí sundala plínu, zeptala jsem se „Čůrala nebo nečůrala?“. Místo odpovědi do té plínky Terka sáhla a ze mě vypadlo „Nesahej tam ty dobytku!“. Abych si to u ní vyžehlila, při snídani jsem jí slíbila, že „Až ty budeš velká, tak já budu princezna a budu mít koně a budu tě vozit do Kocoura.“. Musí se mi nechat, že svou budoucnost už jsem si naplánovala do posledního detailu. Odpoledne jsme se pak s Terezkou nastěhovaly k Lancům, a když pro nás mamka přišla, jen jsem se pochlubila „Teta mi dala to kolečko. Vykutálenou rošťárnu. Ta je hodná!“. Mamce hned došlo, odkud vítr vane, a i když se u nás televize pouští jen večer, reklamy mám zmáknuté i tak. „Tys dostala Fidorku?“ „Jo! A ty seš tak zlá, že nám nedáš ani bonbon.“
02. 05. 2014 Po snídani šel taťka ven, po něm jsme šly i já a Terezka a nakonec dorazila i mamka. A zatímco naši makali, my skákaly na trampolíně, hrabaly se v hlíně a houpaly se. Bylo pár okamžiků, kdy jsem dokonce byla za hodnou starší ségru a slezla ze své houpačky, abych rozhoupala Terezku. Hned po obědě jsme znovu s Terezkou vyběhly ven a pak i naši, ale ve dvě už nás domů nahnala bouřka. Naši byli vytrvalejší, ty domů dostaly až padající kroupy. Krátce nato přijel za taťkou strejda Mirda s tetou Terezou, ale ještě před jejich příjezdem jsem vyškemrala puštění pohádky o zebře Zigby v televizi, u které jsme se s Terezkou upíchly, takže dobrou hodinu mohli dospělí v klidu sedět u kafe a povídat si. A když pohádky skončily, teta s mamkou si s námi (teda spíš se mnou, Terezka si hrála s kostičkama) šly skládat puzzle, takže z toho bylo nakonec docela fajn odpoledne. Po bouřce nešel pár hodin proud a pustili ho až kolem čtvrt na osm. Mamka původně říkala, že musíme honem dovečeřet, aby nám stihla aspoň přečíst za světla nějakou pořádně dlouhou pohádku, ale když jsem zjistila, že už proud zase funguje, poprosila jsem o puštění Popelky. Díky tomu jsme se do postele dostaly až po půl deváté.
03. 05. 2014 Po včerejším dešti to bylo venku tak mokré a byla tam taková zima, že jsme zůstaly s Terezkou celý den doma. Nedostatek aktivního vybití venku a malý prostor způsobilo, že jsme se odpoledne začaly hádat a řezat o hračky jak koně. Ale když mamka večer hnala Terezku do vany s tím, že má připravenou speciální koupel pro ni, hned jsem s ní byla kámoška a chtěla jsem se v té speciální lázni ošplouchnout taky. Jo, kdybych věděla, že se v té vodě krátce předtím louhovala hromada kopřiv, asi bych se do toho tak nadšeně nehrnula. Ach, ta sladká nevědomost…
04. 05. 2014 V sedm ráno jsem se probudila a chvíli skákala na posteli a pak začala hulákat. To už ale nahoru přiběhla mamka s tím, že mě Terezka taky ráno nebudí a nechává mě spát, tak že s ní mám jít dolů. Moc se mi nechtělo, ale poslechla jsem. Než se Terezka probudila, byla jsem převlečená, uklidila jsem si pyžamo a měla jsem přichystanou snídani. Večer jsme měli původně odjet do Prahy, naši ale nakonec rozhodli, že pojedeme až zítra ráno. To bych zvládla, i když už jsem se těšila na svou palandu, ale co bylo horší, bylo zjištění, že zítra nepůjdu do Kocoura, ale do státní školky. Dvakrát moc se mi tam nechtělo, ale nakonec jsem se nechala ukecat, nicméně jsem smlouvala, že do státní půjdu v týdnu jen jednou a ne dvakrát, jak mi naši říkali. Jediné, na co jsem se těšila, bylo to, jak budu kamarádkám vyprávět, že máme jehňátka, ale stejně jsem mamce řekla, že se na ně netěším, protože moje největší kamarádka je Nelinka.
05. 05. 2014 Ráno jsme se vzbudily s Terezkou tak akorát včas, našim dole zrovna zvonil budík. Aby nedošlo k žádnému zbytečnému plýtvání časem, naši nám oběma pomohli s oblékáním, dali nám snídani, naskládali věci do kufru auta a ve čtvrt na osm jsme vyrazili do Prahy. Už jsme byli na křižovatce u nás, ale chytli jsme červenou a já už se tak těšila do školky, že jsem začala popohánět auto zvoláváním „Hijé, jeď, ty herko!“. Jeli jsme rovnou do školky, a když jsem vystupovala z auta, vypadalo to na další náročné loučení s mamkou. Štěstí ale bylo, že když jsem se převlékala, zrovna šla na záchod Terezka. Jakmile mě viděla, začala nadšeně poskakovat, radovat se a vítat se se mnou. Veškeré chmury byly rázem tatam. Ve třídě jsem se s mamkou rozloučila a ta ještě chvíli zůstala za dveřmi, jak mi slíbila ještě v autě. Obě s Terezkou jsme jí několikrát zamávaly, a když mě mamka vyzvedávala po obědě, nadšeně jsem jí vyprávěla, jak to tam dnes bylo super. Ze školky jsem jela na keramiku, a i když mi to mamka říkala už při odchodu ze školky, že tam dnes jedeme, v autě jsem trochu frflala, proč nejedeme domů. Rychle jsem ale překlapla klapku a začala se tam těšit. K mamčině velkému překvapení jsem si jen nemalovala, ale tvořila z hlíny. Když se ptala co, nejdřív jsem pantomimicky udělala rukama u hlavy tykadla. „Tys dělala žirafu?“ „Neeeee.“ Rukou jsem ve vzduchu namalovala spirálu. „Talíř?“ „Neeeeeee.“ Třetí nápověda - rukou jsem naznačila cestu. „Silnici?“ „Neeeee! Šneka přece!“ Rovnou z keramiky jsme všichni i s taťkou jeli do krámu vybrat pro mě nějaké kolo. Pochopitelně jsem si vybrala první růžově a nedbala na mamčino tvrzení, že už je pro mě malé. Tak dlouho jsem o něj škemrala, až ho sundala, abych si na něj mohla sednout. Kolena jsem měla skoro u brady a tehdy jsem konečně pochopila, že mamka asi nekecala. Jediné v mé velikosti ale bylo zeleno-bílé. Nejdřív jsem o něm nechtěla ani slyšet, pak jsem si na něm zkusila jet a už jsem z něj nechtěla slézt. Drandila jsem po obchodě (zatím tedy s postranními kolečky pro prťata, ale ty bych jistě brzo odbourala), a když jsme odcházeli bez kola, skoro jsem se rozplakala, proč jsme ho nekoupili. Mamka mi radši neříkala, že má v merku růžové s Hello Kitty v jiném obchodě, protože by se mnou nevydržela, jen mi slíbila, že se zítra pojedeme podívat na kola ještě někam jinam.
06. 05. 2014 Ráno jsme vstaly už v sedm, takže na přípravu do Kocoura bylo spousta času. V klidu jsem se oblékla, nasnídala, jenže když už jsme měli vyrazit a já si měla obléct mikinu a obout se, všimla jsem si, že si Terezka vzala Lociku a bylo zle. Začaly jsme se o ni přetahovat a hádat, a když mi ji pořád nechtěla dát, kousla jsem ji. Pak následovalo pořádné tóčo a chvíli to skoro vypadalo, že budu sedět doma místo odjezdu do Kocoura. To se nakonec nestalo, nicméně do školky jsem jela ubrečená a ještě dobu se z toho vzpamatovávala. Navíc tam ještě nebyla Nelinka, tak tam se mnou mamka ještě chvíli stála a povídala si s Janou. Až když přišla Nelinka, pustila jsem se mamky a odešla jsem s ní do třídy. Za poměrně dlouhou dobu jsem koukla z okna a viděla naše, jak pořád stojí u auta a povídají si s Nelinčinou ségrou. Obě jsme jim začaly zuřivě mávat. Odpoledne, když si přijela pro Nelinku její ségra a pro mě mamka s Terezkou, tak nám řekly, že se pojedeme domů najíst, sjedeme pro to kolo a pak se pojedeme podívat k Nelince. Až na to kolo to všechno klaplo. Sice jsem si jich několik vyzkoušela, ale ani jedno mi nesedlo, takže jsme nakonec nekoupili nic. U Nelinky jsme si nejdřív hrály na pískovišti, pak ale teta vyndala kola, já si jedno půjčila a zkusila na něm jet. Pravda, zpočátku jsem na protest několikrát ze stojícího kola (které navíc držela mamka, takže bylo absolutně stabilní) spadla na zem, abych mohla kňourat, že to neumím, a že mi to nejde. Pak jsem se ale nechala přesvědčit a zkusila jet. Docela mi to šlo, až na to, že jsem se občas začala dost naklánět na stranu a sem tam jsem místo šlapání dopředu prošlápla dozadu, čímž jsem zabrzdila. Po nějaké době ježdění jsem kolo na chvíli odložila, pak jsem to šla ale ještě jednou zkusit s tetou Adélou a už to šlo zase o chlup líp. Dokonce o takový chlup, že kolo na chvíli úplně pustila a jen byla připravená pro případ mého zavrávorání a případného pádu. Pak už se venku trochu ochladilo, tak jsme se šli schovat domů a Nelinka mi ukázala celou hromadu hraček. Taťka hned říkal, že je moc zvědavý, co budu z těch jejích hraček nutně potřebovat koupit domů. Jako vždy jsem se projevila (a se mnou i Terezka) jako nenažrané dítě a ládovala páté před deváté. Byť mamka už od půl sedmé avizovala, že už bychom měli jet domů, vykopali jsme se odtamtud až skoro o půl osmé. Doma jsme se s Terezkou v rychlosti najedly a ve čtvrt na devět jsme šly do postele.
07. 05. 2014 Vyhnat mě ráno z postele byl dost těžký oříšek a já vylezla až po dvacetiminutovém přemlouvání. Tou pomyslnou poslední kapkou bylo to, že mamka řekla, že tedy dnes půjde do školky Terezka, protože už byla dole v obýváku převlečená z pyžama do domácího oblečení. Když jsem sešla dolů, Terezka si hrála s mou Locikou, já ale udržela nervy na uzdě a slušně ji poprosila, jestli by mi ji půjčila. Odmítla to, ale já se pořád držela a nezačala fňukat, kňourat a bouchat a znovu jsem ji poprosila. Mamka byla na vrcholu blaha a Terezku přesvědčila k tomu, aby mi Lociku podala a já si s ní taky mohla chvíli pohrát. Koneckonců měla dost příležitostí si s ní hrát celé do poledne, do školky jsem si ji s sebou nebrala. Zato jsem tam jela jako dáma autem, protože venku pršelo. Navíc mi včera mamka koupila prstýnky a nalepovací náušnice a hned ráno mi je dala, takže jsem se od rána cítila jako královna. Odpoledne ale nastalo pořádné tóčo kvůli uklízení a jedení, a protože jsem neposlouchala a dělala naschvály, taťka se naštval, sebral mi Lociku a vyhodil ji ven. Hned jsem začala plakat a slibovat modré z nebe, ale neustoupil ani o píď a na chalupu jsem si ji vzít nemohla. V jednom to pomohlo - po zbytek dne jsem poslouchala jak hodinky a pořád jsem chtěla, aby mi mamka říkala, co mám udělat a já mohla poslechnout - něco uklidit, něco donést, případně něco odnést. Dokonce jsem šla sama od sebe vytřít vodu, kterou rozlila Terezka. Cestou pro mop jsem jen mamce řekla „Mamko kliiid, já to uklidim.“. Když jsem si pak k večeru chtěla vzít jogurt, mamka se mě zeptala, jestli už spíš nechci večeři. Po chvíli postávání u otevřené lednice jsem jen řekla „Počkej, já se zamyslim. Počkej, já nejdřív zavřu tu lednici, aby se nezkazila jídla.“. Nakonec jsem usoudila, že večeře bude ta nejlepší varianta. V posteli už jsem ale byla bez mamčina drobnohledu a hned jsem Terezce sebrala šatičky od panenky. Ona je pochopitelně chtěla zpátky a začala hýkat, čímž přivolala mamku a ta cestou nahoru zaslechla mé obvyklé vydírání. „Terko, když mi dáš ty šaty, tak ti dám bonbónek.“. Na šaty nereagovala, zato na bonbón zareagovala okamžitě. „Utinko, dej mi bombónek.“ „Takhle se to neřiká!“ Nutno říct, že se snažila - „Utinko, posimtě, dej mi bombónek.“. Těsně před mamčiným příchodem (a vynadáním, že nemám Terezce slibovat něco, co nemám) jsem jí ještě odsekla „Ani takhle! To mi nejdřív musíš něco dát!“. Mamčin příchod ale mé plány zhatil a o šatech jsem si mohla nechat tak akorát zdát.
08. 05. 2014 Dnešní ráno bylo opravdu těžké. Tak těžké, že jsem byla doslova na ránu a mamčiny nervy prodělaly těžkou zatěžkávací zkoušku. Naštěstí jsme přežily obě dvě.
09. 05. 2014 Když jsem se ráno ve čtvrt na sedm vzbudila, zjistila jsem, že jsem v pokojíčku sama. V obýváku nikdo nebyl, ale než jsem se vrátila ze záchodu, vylezla z ložnice aspoň mamka. A Terezka, ta se dál válela v její posteli. Dopoledne jsme šly ven, schovaly se do garáže a tam v tichosti rabovaly. Když na to přišel taťka, málem vyletěl z kůže, když zjistil, že kromě hraní s nářadím jsme se taky hrabaly v lepidle, sádře, maltě a všechno to vysypávaly z pytlů na jednu hromadu. No, z toho už asi ten nový kurník nepostaví.
11. 05. 2014 Ráno, když jsem se probudila, jsem sebrala z postele pro hosty peřinu a i s ní se přestěhovala na matraci pod Terezku. Tam jsem se celá pod peřinu schovala a čekala, až se Terka vzbudí. Zpod peřiny jsem nevylezla ani tehdy, když nás přišla zkontrolovat mamka. Odpoledne jsem venku zase předvedla moje spešl čůrání (nutno ale podotknout, že jsem si s venkovním čůráním poradila sama a tak, že si oblečení nemůžu počůrat). Pak jsme pro změnu dostaly přes prsty, když mamka objevila vepředu před barákem pět lilií, utržených vedle od Lanců. Oni sice odjeli, ale mamka řekla, že mám ty kytičky posbírat a donést jí je, ona je dá do vázy, a až se teta Jitka vrátí, kytičky jí s Terezkou doneseme a omluvíme se za to, že jsme je utrhly. Teta se strejdou se ale vrátili, až kdy jsme s Terezkou byly v pyžamu, tak už nás tam neposílala. Mamka nás tentokrát sprchovala brzo, už v pět, a do Prahy jsme vyráželi po šesté. V autě jsem usnula, doma jsem se ale probrala a ještě si vyškemrala puštění Lociky. Ta skončila až o půl deváté, takže jsem šla do postele o chlup dýl než obvykle.
12. 05. 2014 Ráno se mamce nechtělo vstávat, tak si přeřídila budík ze třičtvrtě na sedm na čtvrt na osm s tím, že mi pak pomůže s převlékáním, abychom stihly dojít do školky. Když jsme šly po obědě ze školky domů, zeptala se mě, jestli chci jít zítra do Kocoura nebo chci jít znovu do státní a jet s dětmi na výlet do mořského světa. Hned mi to sepnulo a vzpomněla jsem si, jak jsme tam byly s babičkou z Hódyně, a že tam byli krokodýlové, a pak jsem mamce ještě tvrdila, že jsem vyprávěla paní učitelce Madle, že jsou v tom mořském světě krokodýlové. Ona se děsně lekla, ale já ji hned uklidnila, že se nemusí bát, protože byl ten krokodýl ve sklenici. Pochopitelně jsem souhlasila s tím, že pojedu zítra do Mořského světa a pak půjdu dvakrát po sobě do Kocoura. Ještě párkrát se mamka zeptala, jestli to tak opravdu chci, a když jsem pokaždé odpověděla, že jo, prohodila mi školky a pevně doufala, že do zítřka nezměním názor. Ze školky jsme všichni vyrazili na nákupy, jako první jsem vyfasovala já nové balerínky, a protože jsem měla legíny a sukni, rovnou jsem si je mohla nechat na nohou. Pochopitelně, že jsem v nich doma hned vlezla do pískoviště - to aby nebylo vidět, že jsou fungl nové. Když si toho mamka všimla, hned mě nahnala domů přezout se a převléct ze sukně a legín do tepláků. Velmi nerada a velmi pomalu jsem ji nakonec byla nucena poslechnout. Večer se mi moc nechtělo spát a sotva mamka dočetla pohádku a odešla, slezla jsem dolů k Terezce, vlezla k ní do postele a tam jsme si ještě nějakou dobu hrály.
13. 05. 2014 Ráno mě přišel v sedm vzbudit taťka. Evidentně ale nepochopil význam slov „Vzbuď Lucku“ a ke spokojenosti mu stačilo, že jsem otevřela oči, a odešel. Pochopitelně jsem se válela v posteli ještě čtvrt hodiny, než pro mě přišla mamka, takže to pak byly fofry, abychom došly včas do školky. O půl deváté už jsme totiž měli vyrážet do Mořského světa. Hned po obědě mě vyzvedla mamka a já se jí pochlubila magnetkou ryby, kterou jsem dostala od paní učitelky. Tu jsem vzápětí doma zničila, když mi spadla a té chatrné rybě upadnul ocas. Aby toho nebylo málo, cestou domů jsem naštvala mamku, když mě Lucinka z naší třídy lákala, abych s ní běžela zkratkou. Nejdřív jsem se zastavila a zeptala se mamky, jestli můžu, potud to bylo všechno v pořádku. Dovolila mi to s tím, že na ni mám na konci zkratky (je to dál, zato horší cestou) počkat. To už mi ale jaksi uniklo, nechala jsem se Luckou strhnout a běžela jsem za ní dál směrem k Radlické. Mamčino volání jsem neslyšela, a aby toho nebylo málo, Terezka se vydala zkratkou za námi. Bohužel šla ale krokem, takže byla na začátku zkratky, zatímco já už byla kdovíkde a šla pořád dál k Radlické. Mamka se buď musela kus vrátit na začátek naší zkratky, doběhnout pro Terezku a pak teprve vyrazit pro mě, nebo tam nechat Terezku samotnou a letět pro mě. Zvolila druhou variantu, běžela za mnou (k Radlické už jsem to neměla daleko, šla jsem pořád blíž a volala mamku, aspoň jsem ale nebrečela) a pak zas fofrem zpátky pro Terezku. Když ke mně konečně došly, dostala jsem pěkně vynadáno za to, že jsem na konci zkratky nečekala. Pak jsem ještě cestou domů zakopla o mamčinu nohu, upadla a nepoužila ruce, takže jsem spadla hlavou rovnou na chodník. Nejdřív to vypadalo jen na lišej, ale nakonec z toho byla pořádná boule, korunovaná odřeninou. Ještě jsem plakala, když mě mamka upozornila, že nám jde naproti děda. Až on mě uklidnil, že jsem přestala brečet. Doma jsem se trochu najedla a vytáhla dědu ven. Domů nás zahnal až déšť. Pozdě odpoledne ještě přijela babička z Hódyně, ta u nás zůstala na hodinu a osprchovala nás, pak ale odešla a na čtení pohádky jsme si pro změnu zavolaly dědu.
14. 05. 2014 Ráno si ze mě mamka dělala legraci, že je středa, tak půjdu do státní školky. „Ale proč? To není fér! Tam už jsem byla dvakrát, tak mám jít do Kocoura!“ Tam jsem nakonec pochopitelně taky jela, ostatně to mi včera mamka slíbila. Jen výrobek jsem domů žádný nedonesla, protože jsme ho nestihli dodělat. Rovnou ze školky se mnou sjel taťka k Paňdoktorce, ta sice byla spokojena s mým aktuálním stavem, ale foukačku mi ještě na dva týdny doporučila používat. Doma jsem se pak celá hladová vrhla na oběd a s Terezkou jsme se báječně doplňovaly - já dojedla její maso a ona zase moje brambory. Když jsem potom odpoledne vylákala Terezku ven, dostala jsem od mamky vynadáno, protože byla Terezka venku jen v tričku a botách, přičemž venku bylo jedenáct stupňů. Stačilo, aby mamka nahnala Terezku domů, a už jsem šla domů i já. Doma jsme si pak prohlížely svatebních fotky našich, v první chvíli jsem ukázala na mamku a zasněně řekla „Jéééé, princezna!“. Když jsem poznala, že to je mamka, hned jsem začala sondovat, jestli ještě má tu korunku, co měla na hlavě, a jestli ještě má ty střevíčky. Oboje by se mi to totiž ohromně hodilo! Jen byla mamka smutná z toho, že jsem na fotkách nepoznala hradeckou babičku, respektive jsem řekla, že je to babička (což je v tomhle věku každý), ale nedokázala jsem si vzpomenout na jméno. Když nás chtěla mamka nahnat do sprchy, nešly jsme a opruzovaly nahoře, kde dělala pořádek v oblečení, takže jsme šly do sprchy až v sedm, když přišla babička. Díky tomu nám pustila k večeři jen jednu krátkou pohádku. To nám mamka chtěla kompenzovat přečtením extra dlouhé pohádky z knížky, jenže já několikrát během jejího čtení slezla dolů, protože jsem chtěla Terezce něco podat, pokaždé se s ní dole zakecala a začaly jsme si hrát, tak mamka čtení utnula a odešla dolů.
15. 05. 2014 O půl osmé mě mamka vzbudila a já mimořádně hejbla kostrou, takže jsem do Kocoura byla připravená během necelé hodiny a nemohla se dočkat odjezdu. Když mě taťka přivezl ze školky domů, šla jsem průjezdem, zakopla, upadla a k odřenému čelu se přidala i odřená kolena a ruce. Naštěstí to nebylo do krve, nicméně já řvala, jako by to bylo až na kost. Doma jsem se najedla, mamka dobalila, a když přijel taťka, vyrazili jsme na chalupu. Cestou naši zastavili na benzínce a koupili nanuky, ale sotva jsem ten svůj dojedla, udělala jsem zkroušený výraz, chytla se za břicho a řekla, že mi je špatně. Můj plán dostat bonbón ale nevyšel - mamka řekla, že když mě bolí bříško poté, co jsem snědla nanuk, už mi ho asi nebudou moct příště koupit. Tak takhle rychlé vyléčení jsem nečekala, kdo by to byl řekl, že se mi tak najednou udělá dobře? Večer, když mamka dočetla pohádku, vzala jsem si tyčku od nafukovacího balónku jako kouzelnou hůlku a snažila se začarovat mamku v dýni. Ta najednou zvážněla a podivným hlasem řekla „Jsem zlá čarodějnice Edna a tobě se nepovedlo kouzlo.“. Byť tuhle zlou televizní čarodějnici předváděla už mnohokrát a my z toho s Terezkou měly vždycky záchvaty smíchu, tentokrát jsem se lekla a začala plakat tak, že i když mamka hned začala mluvit normálně, nebyla jsem ještě dlouho k utišení.
16. 05. 2014 Ráno jsem se vzbudila po půl osmé a chvíli v pokojíčku chodila a dupala, ale nepovídala jsem, takže se Terezka neprobudila. O čtvrt hodiny jsem sešla dolů do obýváku, kde už na mě čekala mamka (kterou mé dupání na rozdíl od Terezky vzbudilo). Dopoledne jsme chtěly jít s Terezkou ven a já si už dobře pamatovala, že musím být oblečená nejen já, ale i Terezka, tak jsem jí pomohla s oblékáním - obula ji a oblékla mikinu, když jsem ji ale chtěla zapnout, začala Terezka protestovat a zapnutí vyžadovala od mamky. Já jsem ale dostala velkou pochvalu za to, že jsem myslela i na Terezku a takhle jí pomáhala. Aby se ale ze mě nestala světice, přebila jsem to odpolední scénkou s dlouhým provazem, který jsem ukradla taťkovi, zastrčila ho za kalhoty a dělala, že to jsou mé dlouhé vlasy. Problém nastal ve chvíli, kdy si ho chtěla půjčit Terezka, což mi nebylo ani trochu po chuti. Chvíli jsme se o něj přetahovaly na schodech, jenže pak nás přišel zkontrolovat taťka a byl průšvih. My s Terezkou blbly, a když přišel, akorát měla provaz omotaný kolem krku. Pochopitelně nám ho sebral a jako bonus jsem dostala od našich kázání, že na hlavu a kolem krku se nikomu nic nesmí dávat, a že kdybych náhodou třeba zakopla na schodech a provaz pořád držela, mohla jsem Terezce ublížit nebo ji uškrtit. Když taťka huboval, zkusila jsem udělat cíťu jako včera večer při mamčině čarodějnici Edně, ale nikdo mi na to neskočil a nakonec mi vynadali ještě za to, že brečím, i když mně se vůbec nic nestalo. Večer nám mamka pustila Lociku, ale ani jsme ji nedokoukaly - Terezka od ní pořád utíkala mazlit se s mamkou a já sama od sebe řekla, že už chci jít spát, protože mě pálí očička.
17. 05. 2014 Ráno jsme se s Terezkou vzbudily zase až o půl osmé, ale ještě do osmi jsme si hrály nahoře v pokojíčku, než jsme sešly dolů. Po snídani jsem se snažila taťku ukecat na nějakou hru, ale trapně se vymlouval, že potřebuje na záchod. Na to jsem měla snadnou radu - „Mně když se chce čůrat, tak si sednu na zem a počkám, až to zase vleze do prcky.“. Taťka ale mých rad nedbal s tím, že prý nemá prcku, a zavřel se na záchod. Odpoledne jsem si zase chtěla hrát na Lociku, ale k tomu jsem nutně potřebovala ten dlouhý provaz, co mi včera zabavil taťka, a který měl simulovat Locičiny dlouhé vlasy. Šla jsem za mamkou, nasadila psí oči a zaškemrala „Mamko, prosim tě, dej mi ten provaz. Slibuju, že už nebudu Terezku škrtit!“.

59. měsíc

18. 05. 2014 Dopoledne, když se taťka vyhrabal z postele, nasnídal se a nasoukal kufry do auta, jsme vyrazili za dědou do Hradce. Jen jsme vyrazili později, než mamka čekala, takže jsme cestou zastavili v Janovicích a já s Terezkou jsme si daly svíčkovou. Sice bylo teprve krátce po jedenácté, ale jak jde o svíčkovou, tu bych (aspoň já osobně) mohla jíst snad i ke snídani. Naši si ale dali jen polívku, takže u dědy jen vypakovali věci do lednice a vyrazili na oběd a pak na nákupy. Ani my ale nelenili a děda nás vytáhl ven na hřiště, odkud nás domů nahnala až menší dešťová přeprška. Doma nás děda zabavil zapnutím televize, aby se mu lépe spalo, jenže naši po svém návratu zjistili, že mám zarudlé oči a k večeru už bylo uslzené a u oka se objevil hnis. Pochopitelně ale bylo rázem po koukání na pohádky. V posteli nám pak mamka šla přečíst pohádku, a když odešla, začala jsem se dloubat v nose. Do práce jsem se pustila s takovou vervou, že jsem za pět minut běžela za mamkou s rukávem celým krvavým od utírání. Mamka mi dala první pomoc, pak mi vynadala za to věčné lovení holubů a nakonec mě odvedla do postele. Tam ale musela zůstat, protože chtěla, abych zůstala ležet, aby mi nezačala znovu téct krev z nosu, jenže mě začala prudit Terezka a já měla tendence sedat si a hádat se s ní. Zase jsem jednou usnula o poznání dřív než Terka, ta se totiž prospala před večeří a večer pak nevěděla, co s roupama.
19. 05. 2014 Po poledni jsme vyrazili i s dědou do Prahy, jen jsme udělali menší zajížďku kvůli taťkově práci, takže jsem nestihla dnešní keramiku. Když už jsem tam nemohla být osobně, aspoň jsem plánovala, že vyrobím něco pro dědu, mamku, taťku a dokonce i „Pro Terezku, aby měla co rozbíjet.“. Místo toho jsme po příjezdu do Prahy vyrazili do krámu a naši mi konečně koupili kolo. A protože ho bylo nutné okamžitě otestovat, naši se pak ještě jeli mrknout na nějaký zahradní nábytek a mě s Terezkou a dědou vysadili na Butovicích na in-line dráze, kde jsem mohla začít trénovat jízdu. Zatím tedy s postranními kolečky, aby si děda neuhnal infarkt při běhání za mnou. I s bočními kolečky se mi ale jednou podařilo spadnout tak, že se na mě kolo překlopilo. Z dráhy jsme domů vyrazili až ve čtvrt na osm, jenže Terezka pak nechtěla jít domů na večeři a já pořád zevlovala u francouzských dveří a lákala ji domů. Postávala jsem tam tak dlouho, až se Terka rozhodla, že dveře zavře a skřípla mi tam palec u nohy. Mamka nepochopila jak a o co, každopádně se mi rozřízlo bříško palce. Celý večer jsem na něm pak držela kapesník - co kdyby zase začala téct krev? Než jsme se osprchovaly, převlékly, navečeřely a dokopaly do postele, bylo skoro půl desáté. Ještě v deset se z pokojíčku ozvala naše hádka - já chtěla spát, ale Terezka chtěla rozsvítit. Naštěstí hned přišla mamka a Terku ztišila, abych vůbec mohla usnout.
20. 05. 2014 Dopoledne mě mamka odvezla do Kocoura, a když mě vyzvedávala, pochlubila jsem se i výrobkem z minulého týdne. Doma jsem se v rychlosti najedla a na třetí jsme jeli na keramiku jako náhradu včerejší absence. S sebou jsme vzali i kolo pro mě a Terezku s tím, že pak přejedeme zase na Butovice. Nepatrný problém nastal ve chvíli, kdy jsme chtěli kolo naložit do kufru. Ten totiž okupovaly zimní pneumatiky, které taťka jaksi zapomněl vyndat, a protože už jsme spěchali, nezbylo nic jiného, než se do auta vměstnat i s kolem. Nakonec se s ním tulil děda na přední sedačce, Terka neměla skoro žádné místo pro nohy, protože byla dědova sedačka posunutá úplně dozadu a pode mnou ležela pro změnu Terezčina motorka. A to byla cesta tam ještě krásná, zato cesta zpátky byla vysloveně lahůdková, zajela jsem na trávu a cosi hnědého a smradlavého se mi nalíplo na přední kolo. Hned po keramice jsem sedla na kolo a dojela k hospodě, kde nám mamka koupila nanuk, a když jsme dojedly, mělo dojít na trénování jízdy bez postranních koleček. Mamka ale usoudila, že tam všude pobíhá až moc psů a děda navíc řekl, že tam není žádná pořádná rovina, tak mamka rozhodla pro přejezd na Butovice na dráhu. Když jsme ale vyjeli, mamka zjistila, že už je půl šesté, takže se jelo rovnou domů. Celou cestu jsem ovšem kvičela, že chci vrátit zpátky na kolo ta odmontovaná postranní kolečka, a že bez nich prostě jezdit nechci. Štěstí bylo, že cesta domů trvala jen deset minut, být v autě o pár minut dýl, mamka by mě za to hýkání a vymručování si bočních koleček snad zasmrtila. O další průšvih jsem se ještě postarala cestou domů, když jsem vlítla dědovi do silnice a přeběhla ji. Štěstí bylo, že auto, co se blížilo k přechodu, bylo ještě relativně daleko, takže se nic nestalo, ale jakmile nás mamka dohnala, prvně vynadala mně a vzápětí pak ještě dědovi, že mi rovnou za silnicí neplesknul přes zadek za to, že jsem neposlechla a nezastavila se, když na mě křičel.
21. 05. 2014 Ráno mě mamka cestou do školky upozornila, abych se tam pořádně najedla, protože rovnou ze školky pojedeme do kina na Zvonilku. Po kině mi ještě přislíbila odjezd na Butovice na dráhu, takže dnešek vypadal od rána extra slibně. Už cestou do školky jsem začala pospíchat, abych to kino co nejvíc přiblížila, a ve chvíli, kdy jsme měly vyjít kopec ke školce, jsem mamce řekla „Dupnem na plyn?“ a vyrazila jsem jak střela. Hned ze školky jsme s mamkou dle slibu nasedly na tramvaj a jely do kina. Já dostala spešl 3D brýle, takže jsem měla Zvonilku doslova z první ruky a v sedačce jsem seděla jak přibitá. Mamka mi ještě před začátkem koupila lízátko, takže jsem byla na vrcholu blaha. Doma jsem si dala jogurt, převlékla se a i s dědou a Terezkou jsme vyrazili na Butovice na kolo. Za ty bezmála dvě hodiny, co za mnou mamka běhala ohnutá a pořád vyrovnávala mé naklánění ze strany na stranu, byla splavená jak kůň, rudá jak rak a orvaná jak borůvka. Jeden by neřekl, co všechno se v ní skrývá. Navíc jsem zpočátku zase fňukala, že už to neumím, že nechci, že mi to nepůjde, že upadnu, a že, a že, a že. Pak jsem viděla jezdit bruslaře a zachtělo se mi jezdit na bruslích, načež mi mamka řekla, že na bruslích je to daleko těžší, než na kole, a že se mám nejdřív naučit jezdit na kole. Dědu ale taky něco osvítilo a ptal se, jak velkou má taťka nohu, že by si půjčil jeho kolečkové brusle. Mamka jaksi pozbyla respektu ke stáří a jen mu řekla „Neblbni, v tvým věku už je zlomenina krčku poloviční vstupenka do eldéenky.“. Mamka v jednu chvíli odešla a šla si hrát s Terezkou a mně řekla, že kolo dostane Terezka, když nechci jezdit. Teprve to mě probralo a začala jsem to zkoušet. Až ke konci jsem začala víc a víc jezdit sama, po rozjezdu jsem vždycky potřebovala chvíli přidržovat a pak taky v otočkách, ale roviny jsem zvládala vcelku slušně. Ale úplně rovně se mi jezdit nedařilo, vždycky jsem dřív nebo později stočila řidítka do trávy a mamka musela zakročit, takže nejvíc jsem jela tak 20 metrů v kuse. Na závěr jsem si vyškemrala aspoň chvíli pobytu na hřišti, protože tam mamka vyhnala dědu s Terezkou v době mých jezdeckých pokusů, aby Terezka nevběhla někomu pod kolo nebo kolečkové brusle. Před odjezdem domů nám mamka koupila nanuky a v době, kdy je kupovala, jsme u dědy ještě vyškemraly nugety z Donalda. Večerní obžerství jsme ještě završily dojedením kuřete od oběda a o půl deváté jsme nuceně zapadly do postelí.
22. 05. 2014 Ráno jsem se po sakra dlouhé době počůrala, protože bylo dole na záchodě rozsvíceno a já si myslela, že tam trůní taťka, tak jsem šla rovnou nahoru. Bylo to ale na poslední chvíli, takže jsem sice na záchod došla, ale čůrat jsem začala, jakmile jsem si stáhla kalhotky. Jediné, co jsem řešila, bylo, abych si nepočůrala své krásné princeznovské šaty, ve kterých jsem měla jít do Kocoura. Ze školky mě vyzvedla mamka a já cestou rozvíjela debatu na téma kamarádky - „Nelinka je moje nejlepší kamarádka. A Terezka taky a ta druhá taky. Všechny Terezky jsou hodný, jen ta moje ne, ta je zlá.“. Doma jsem se jen najedla a vyrazili jsme na chalupu. Tam jsme byli všichni dlouho venku a my s Terezkou se do postele dostaly až skoro ve třičtvrtě na devět. A protože mamce přišli popřát Lancovi a teta Jarka k narozeninám, vzpomněla jsem si i já na své narozeniny a ptala se, kdy je vlastně budu mít. Poté, co mi naši v minulosti několikrát (minimálně milionkrát) řekli, že koně k narozeninám nedostanu, jsem měla období, kdy jsem toužila po střevíčcích, dlouhých šatech a korunce a dnes jsem svůj požadavek ještě upravila a podstatně snížila - ke štěstí by mi stačilo, kdyby mi naši koupili dlouhé vlasy, jako má Locika.
23. 05. 2014 Včera nám mamka slíbila, že dnes udělá zmrzlinu, tak jsem jí to od rána připomínala, aby náhodou nezapomněla. Po obědě jsem se sice zmrzky dočkala, ale nadšením jsem rozhodně neskákala, mamka potřebovala zpracovat banány, tak udělala banánovou. Jako by nevěděla, že mám nejradši čokoládovou! Sice jsem kopeček snědla, ale tak dlouho jsem loudila o čokoládovou, až ji mamka začala dělat. Nejdřív na ni ale musela uvařit čokoládovou směs, kterou dala vychladnout ven s řádnou instrukcí, že to máme nechat být, jinak nebude žádná zmrzlina. Čekání na vychladnutí si krátila sekáním trávy, které přerušil až můj příchod a hulákání, že Terezka hrabe rukama do tý čokolády. Mamka se tam rozeběhla, Terezce vynadala, hrnec sebrala a odnesla ho do kuchyně. Až když se vracela, všimla si mé hnědě olemované pusy a čokoládových kapek až na břiše. Že neujídala jen Terezka, jsem nakonec provalila i já sama, když jsem mamce řekla, že do tý čokolády spadly dva listy. Kde by mě napadlo, že to byla máta, kterou tam hodila mamka osobně? Zmrzlinu nakonec dala dělat i přesto, že jsme se v ní předtím hrabaly, jenže nějak nechtěla tuhnout, takže jsem se až do usnutí nedočkala ani malé ochutnávky. Navíc jsem při sledování pohádky o Popelce začala hlásit, že mě bolí očičko a chci jít spinkat, což náš odchod do postele ještě urychlilo.
24. 05. 2014 Dnes jsem asi přišla na to, jak snadno a rychle probudit dědu, aby ještě hodinu nepolehával v posteli a nepospával. Když jsem šla totiž v sedm ráno do obýváku, na chodbě nám nechala Nelinka překvápko v podobě bobků a blijance. Rozrazila jsem dveře do obýváku, doběhla k dědovi a vykřikla „Dědo, vstávej, něco se stalo!“. Děda vyletěl jak střela a na nějakou rozespalost si ani nevzpomněl. Tak se mi zdá, že příště už do něj nebudu šťouchat a prosit ho, aby vstával. Po snídani jsem si vzpomněla na čokoládovou zmrzlinu a hned se o ni přihlásila. Už po prvním soustu jsem se na mamku pochvalně podívala a řekla „Hmmmm, seš jednička, mamko, ten zmrzlinovač si zasloužíš!“. Odpoledne pak přijela teta Monča s klukama, a když jsme byli venku s Robinem, řekla jsem mu velké tajemství. „Víš, co říká moje maminka? Prdel!“ A zatímco já si vyprávěla s Robinem (opačně už takové komunikační nadšení nevládlo), Terezka se snažila vlézt na mou houpačku. Mamka jí pomohla, vysadila ji tam a rozhoupala, což byl pro mě pokyn k tomu, abych zbystřila. Se slovy „To je moje houpačka, Terezko!“ jsem moc neuspěla, tak jsem to zkusila jinak - „Zkus se přestat držet, Terezko!“. Promyšlené to bylo dobře, jen to všichni slyšeli a houpání bez držení Terce zatrhli. Ovšem nebýt jich, byla by houpačka volná takřka okamžitě. K večeru ještě přišla teta Boženka se strejdou a byli u nás až do půl osmé, takže než jsme se s Terezkou vykoupaly a navečeřely, bylo skoro devět.
25. 05. 2014 V šest ráno začala Terezka kňourat, protože potřebovala na záchod. Sice vypadala, že by ještě spala, ale když už mě vzbudila svým kníkáním, už jsem ji nenechala usnout a začaly jsme si hrát. Naše hulákání už nedopřálo mamce spánek, takže když jsme v sedm přešly do obýváku, přišla za námi. Děda s tetou Mončou a klukama odpoledne odjeli do Hradce, což jsem náležitě ofňukala. Náladu mi zvednula až taťkova nabídka jít se vykoupat do bazénu. Když po nějaké době vylézal, já chtěla ještě trénovat plavání (pochopitelně s pěnovým kruhem a nafukovacíma křídlama), tak jsem byla ještě dobu v bazénu sama, jen pod kontrolou obou rodičů. Pozdě odpoledne jsme šli pomoct strejdovi Mirkovi sesbírat seno, Terezka radši usnula, aby se nemusela angažovat, ale já se nadšeně chopila hrábí a shrabovala to na hromádky. Za tu vydatnou pomoc jsem dostala přislíbenou nějakou sladkost dle vlastního výběru, zcela předpokládaně jsem zvolila mamčinu čokoládovou zmrzku. Když jsme seno dodělali, přesunula se mamka před barák k plotu a přesazovala kytky. U toho jsme s Terezkou (která samozřejmě nespala) nemohly chybět, jenže jsme tam šly obě bez bot a pěkně se popajzaly o kopřivy. Řvaly jsme, jako by nám ty kopřivy minimálně sežraly nohy až po kolena. K večeru jsem ještě jednou skočila s taťkou do bazénu, tentokrát jsem si věřila natolik, že jsem chtěla sundat křidýlka. Poté, co jsem řádně doplnila pitný režim, jsem si ty křídla nechala rychle nasadit.
26. 05. 2014 Ač jsme měli odjet do Prahy včera večer, naši pobyt protáhli až do dneška, protože mělo být ještě poslední den pěkně. Já pochopitelně zase chtěla do bazénu, což se mi ale poštěstilo jen dvakrát, protože počasí nebylo až tak příznivé jako včera. Tentokrát mě taťka učil potápět se a foukat do vody, ale s křídlama. Nejdřív jsem se bránila, pak jsem to zkusila poprvé a pořádně si lokla, ale napodruhé už se mi to povedlo na jedničku a pak už jsem nechtěla dělat nic jiného. Do Prahy jsme se vydali v šest a těsně před nájezdem na dálnici jsem se zkroušeným výrazem řekla, že mě bolí bříško. „Tebe bolí bříško? Myslíš, že by na to pomohl bonbón?“. Úlisně jsem se usmála, kývla hlavou a řekla „Hmmmmmm!“. Problém byl, že krátce poté, co mi ho mamka dala, jsem usnula, a jak mi tekly sliny, měla jsem po příjezdu do Prahy úplně olepenou tvář a slepené vlasy.
27. 05. 2014 Ráno, když mě šla mamka budit, mě našla v posteli spící v letních šatech, navlečených přes pyžamo. A když mi pak řekla, že si je do školky vzít nemůžu, protože jsou po té noci zmuchlané, jako bych je vytáhla teleti z tlamy, a že i kdyby je vyžehlila, je venku chladno a má celý den pršet, takže by mi byla zima. Pochopila jsem, že mi je mamka prostě dát nechce, tak jsem si je šla potají narvat do přední kapsy batohu. Mamka si toho ale všimla a po čase je odtamtud vytáhla. Jestli po noci vypadaly jak vytažené teleti z tlamy, nebylo to nic proti tomu, jak vypadaly po vytažení z batohu. V Kocourovi dnes byla po týdenní absenci Nelinka, takže jsem byla nadšená, a když mě naši vyzvedli, celou cestu jsem kňourala, že bych někam chtěla jet s Nelinkou. Mamka chvíli přemýšlela, že by tetě Šárce zavolala, jestli by s námi nevyrazili někam na hřiště, jenže během pár minut tak zčernala obloha, že bylo jasné, že zůstaneme doma.
28. 05. 2014 Když mě přišla ráno mamka probudit, první, co jsem jí řekla, bylo, že jsem se počůrala. Myslela si, že si z ní dělám srandu, jenže já to myslela smrtelně vážně. A zatímco jsem jí říkala, že se mi zdálo, že potřebuju čůrat, ale já potřebovala čůrat doopravdy, mamka hledala (pořád v domnění, že jsem si dělala legraci) v posteli mokro. Ani nebylo třeba ho hledat v posteli, bývalo by stačilo, kdyby se mi podívala na pyžamo. No co, stejně jsem potřebovala vyprat povlečení… Když jsem se oblékala a snídala, tak se mě mamka zeptala, jestli budu chtít jít v pátek do školky na kouzelníka Čáryfuka, nebo jestli budu chtít jet radši už ve čtvrtek po Kocourovi na chalupu. Hned jsem zvážněla a dost posmutněla. Prvně jsem sondovala, jestli tam bude mamka se mnou. Když mi řekla, že ne, bylo vidět, jak mi ta nabídka šrotuje hlavou, nicméně žádné nadšení mnou rozhodně nelomcovalo. Až po mé další otázce bylo mamce jasné, proč. „A koho tam začaruje?“. Po dlouhém vysvětlování, že nikoho začarovávat nebude, a že nám jen ukáže kouzla, třeba vyčarovaného králíka z klobouku nebo kytky z šátku, jsem se začala usmívat a po chvíli už jsem hlásila, že tam určitě chci jít. Cestou do školky byli všude na chodníku slimáci a já pomalu u každého hlásila, že „Tady bydlí pan Slimák.“. Nejdřív mi mamka řekla, že takovíhle slimáci nám sežrali brokolici a květák, na což jsem vyhrkla „Mrzáci!“. Když pak mamka dodala, že sežrali i sazenice rajčat a ožrali několik paprik, vykřikla jsem „Tak já jim dám přes držku!“. Mamka zalapala po dechu, protože tenhle výraz u nás nepoužívá vůbec nikdo, a když jsme přišli do školky, pobavila ji nástěnka naší tvorby. Zrovna dnes tam byly pověšené vymalované obrázky s dopravními značkami. Nebyly ale ledajaké, ta jedna znamenala „Nenechávej rozbordelené hračky.“ a ta druhá „Nemluv sprostě.“. Tak to bylo celkem dost trefné.
29. 05. 2014 Dopoledne jsem zase strávila v Kocourovi a odtamtud jsme jeli rovnou k Paňdoktorce. Původně mi naši říkali, že tam jedeme jen s Terezkou a jejím kašlem, ale když už jsme tam byli, tak si mě Paňdoktorka chtěla taky poslechnout. Terka při vyšetření vyváděla natolik, že jsem to pak kompenzovala tak, až to překvapilo oba rodiče. Když mi Paňdoktorka řekla, že si mě poslechne, sama jsem si hned začala svlékat tričko, když mi pak řekla, ať jdu k ní, ani jsem se nepotřebovala držet mamky za ruku a dýchala jsem tak, jak se po mě chtělo. I kouknutí do krku bylo úplně bez problémů. Na rozdíl od Terezky Paňdoktorka zkonstatovala, že já jsem zcela zdravá. Odtamtud jsme jeli domů, Terezka během půl hodiny vytuhnula ve své posteli, a když se vzbudila, byla protivná jak tříska v zadku, takže bylo lepší se jí radši klidit. Do postele jsem šla v osm a usnula prakticky okamžitě a tak tvrdě, že mě nevzbudilo ani několikeré Terezčino probuzení a hlasitý pláč.
30. 05. 2014 Ráno jsem se trochu flákala, takže jsme s mamkou do školky vyrážely až ve čtvrt na devět. Já byla celá natěšená na toho Čáryfuka a ještě v šatně jsem potkala Terezku, která se ke mně hned vrhla s pusou od ucha k uchu. Když mě mamka po obědě vyzvedávala, hned jsem ze sebe začala chrlit, co všechno kouzelník dělal. Mamka mě zastavila, že to chce slyšet i tatínek a Terezka, a že jim to všechno povím v autě, poslala mě do šatny, abych se přezula a převlékla a ještě chvíli povídala s Paňučitelkou. Od té sondovala, jak se chovám v tak velkém kolektivu a Paňučitelka řekla, že jsem spíš introvert, ale určitě nejsem nikde stranou. Že prý se hodně paktuju s Terezkou, se kterou si povahově evidentně sedíme, a že mě má Terezka tak ráda, že jakmile mě vidí přicházet, hned ke mně běží, obejme mě nebo chytne za ruku a už si mě odvádí pryč. Jako příklad dala dnešní rozcvičku, kdy jsme hráli na honěnou, jeden měl v ruce rumba kouli, a koho se dotknul, musel „zmrznout“. My s Terezkou běhaly celou dobu spolu a držely jsme se za ruce, a když mi Paňučitelka dala rumba kouli, nějak jsem nevěděla, čemu mám dát přednost - Terezky jsem se pustit nechtěla, ale ta funkce, ta mě fakt lákala (a nakonec i zlákala). Nakonec Paňučitelka mamce řekla, že jsem v kolektivu oblíbená a líbivá, a že kolem mě sem tam někdo projde a jen tak mě pohladí po mých dlouhých vlasech, jenom prostě upřednostňuju Terezku před ostatními dětmi, nicméně k sobě občas někoho dalšího přibereme. V autě jsem konečně dostala prostor na vyprávění o kouzelníkovi, a když jsem skončila, zdálo se mi, že jedeme podezřele pomalu a začala jsem plácat do taťkovy sedačky a hecovat ho „Přidej, chlape!“. Když jsme přijeli na chalupu, vytáhla jsem z batůžku Kinder vajíčko a balíček dobrot, co jsme dostali ve školce ke dni dětí a k mamčinu velkému překvapení jsem se o vajíčko sama od sebe rozdělila s Terezkou.
31. 05. 2014 Protože se v noci Terezka přestěhovala kvůli kašli k našim do postele, nikdo mě ráno nebudil a nerušil, takže jsem spokojeně chrněla až do půl deváté. Celý den jsem somrovala, že bych chtěla do bazénu, ale nemohla jsem, protože kromě mě jsou všichni nastydlí. Ostatně i já už jsem začala posmrkávat a pokašlávat, takže to byl pro mamku pádný důvod, proč mě tam nepustit. Tak když jsem si nemohla užít letních radovánek, užila jsem si aspoň zimních - s Terezkou jsme lezly na kalinu a klepaly s ní, aby z ní opadávaly bílé kvítky a na zemi bylo pořádně nasněženo. My pak ten sníh nabíraly do kyblíčků a udělaly jsme Vánoce na celé zahradě.
01. 06. 2014 Odpoledne, když začala mamka balit věci do Prahy, jsem se zeptala „Mami, a to nám tady ten dům bude hlídat Mirek?“. „No jasně.“ Bylo patrné, že mi to začalo šrotovat v hlavě a po chvíli jsem se zeptala „A to bude běhat a štěkat?“. Mamka vyprskla smíchy a řekla „No když si to s ním domluvíš, třeba bude i běhat a štěkat.“. Samozřejmě, že bylo v mém zájmu, aby byl náš dům řádně ochráněn před zloději - co kdyby nám ukradli hračky?! Tak jsem se sebrala a šla to se strejdou domluvit. Jen teda nevím, proč tak dlouho dělal, že vůbec nechápe, o čem to mluvím. Ač byl celý den v pohodě, když jsme večer vyrazili do Prahy, začala jsem si stěžovat na bolest v krku a nepříjemné polknutí. Naši mě zkusili převézt a dali mi bonbón, jestli to náhodou nepřejde. Na chvíli jsem o tom nemluvila, ale když jsme dorazili domů, začala jsem zase kňourat, že mě když polykám, bolí mě krk. Ani jsem neprotestovala, když mi naši udělali Priesnitzův obklad, daleko větší problém jsem měla s tím, že jsem měla Terezka počítač blíž k sobě, když jsme se dívaly na pohádku. Před odchodem do postele jsem ale znovu začala kvičet, takže už se mamka začala pomalu psychicky připravovat na další návštěvu Paňdoktorky.
02. 06. 2014 Večer byl nic proti tomu, co se dělo v noci. S pravidelností kukačkových hodin jsem se budila s pláčem a stížnostmi na bolest v krku. Došlo to až tak daleko, že mamka ve dvě ráno vystěhovala taťku z ložnice do pokojíčku a já se naopak stěhovala z pokojíčku do ložnice. Prý hlavně proto, aby mě měla mamka na očích a nemusela ke mně každých deset minut vstávat, ale mně bylo jasné, že je to taky proto, aby se vyspal aspoň někdo - tedy Terezka s taťkou. Nakonec to ale dopadlo líp, než mamka čekala - ještě dobrou půlhodinu jsem sice v posteli pokňourávala, pak mi ale odsála nudle a stříkla sprej do nosu a já konečně usnula. Pravda, o žádném dlouhém spánku to nebylo, protože jsem vstala po třičtvrtě na sedm, ale rozhodně to předčilo mamčina očekávání, původně předpokládala, že se mnou bude vzhůru celou noc. Ač jsem po probuzení tvrdila, že už mě v krku skoro nebolí, mamka zrušila školku a po snídani jsme jeli všichni k Paňdoktorce. Když jsme ale dorazili, stáli lidi i na chodbě, a protože tam s námi naši nechtěli tak dlouho čekat mezi ostatními nemocnými dětmi, odjeli jsme ještě na nákup. V autě jsem ale pro změnu začala plakat a kňourat, že mě bolí ouško. Trvalo to sice jen čtvrt hodinky, v krámě jsem totiž rázem přišla na jiné myšlenky, nicméně u Paňdoktorky na to mamka upozornila. Po poslechnutí, podívání se do krku a do ucha a po delší úvaze nakonec Paňdoktorka nasadila třídenní antibiotika, jako brali o víkendu rodiče. Do ucha jsem vyfasovala kapičky, tam to naštěstí vypadalo jen na lehké postižení vnějšího ucha. Pochopitelně to s léčbou dopadlo jako obvykle - u antibiotik jsem dělala, že budu zvracet a u kapání do uší jsem tvrdila, že mě po té kapičce bolí ouško (jediné, co jsem snědla bez problémů, byly kapky proti kašli, které jsem dostala na cukru). Mamku to ale neobměkčilo a ledově mi navrhla dvě nabídky - buď se překonám a budu zdravá, nebo se nic léčit nebude, ale v noci budu místo spaní brečet do polštáře. Pro jistotu jsem se tedy překonala a odměnou za to mi mamka slíbila, že mi zítra dá po antibiotikách Haribo bonbón. Dnes už to kvůli vyčištěným zubům neklaplo, ale já byla tak vděčná za navržený zítřek, že mě nenapadlo ani smlouvat.
03. 06. 2014 Jestli si mamka stěžovala na minulou noc, jistě netušila, co na ni čeká tuhle noc. O půl jedenácté jsem začala pokašlávat a začalo se to rychle zhoršovat. Mamka ale byla ve vaně a než se osprchovala a přišla za mnou, rozkašlala jsem se natolik, že to vypadalo, že začnu každou chvíli zvracet. Mamka okamžitě vytáhla inhalátor a dala mi dýchnout Ventolin, ale žádný valný výsledek nepřišel. Místo toho ale přišel taťka s nabídkou, že půjde spát zase do pokojíčku a já budu spát u mamky, aby mě měla u sebe a nemusela stát až do mého usnutí u mé postele. Jakmile jsme se přestěhovaly, mamka mi ještě odsála nudle a dala mi sirup, který jsem dostala na astma. Ani jedno z toho ale nezabralo, takže mamku napadnul poslední nápad - úplně mě probrat, posadit mě před sebe tak, abych mohla být opřená o ni a začít mi něco vyprávět. Takhle jsme vydržely až do půlnoci, kdy jsem konečně přestala kašlat a znovu se mohla uložit. Ve čtyři ráno jsme ale jely nanovo. Tentokrát mamka vyrazila pro Stoptussin hned po třetím zakašlání, ale bylo to k ničemu. Ani další dávka inhalátoru nepomohla, takže přišla na řadu mamčina metoda. Do pěti jsme spolu seděly a povídaly si, pak jsem se pomalu začala přesouvat do polohy vleže a o půl šesté jsem přestala kašlat a mohla znovu spát. Ovšem jen do osmi, kdy mě mamka vzbudila na antibiotika. Nadšením jsem do stropu rozhodně neskákala, ale za ten slíbený bonbón jsem se tedy překonala. Ještě dopoledne jsme vyrazili na chalupu, chvíli jsme se s Terezkou dívaly na pohádky, pak jsme si ale vymručely vypuštění ven (ostatně Paňdoktorka řekla, že když nebudeme na přímém slunci, ven bychom jít mohly). Prvně jsme se šly podívat na beránky, natrhaly jim trávu a krmily je z ruky a dokonce se nám při tom podařilo pohladit si i beránka, který se nikdy nechtěl nechat hladit. Netrvalo ale dlouho a my se přesunuly vedle k Lancům a odmítly jsme odtamtud odejít. Když ona je ta jejich houpačka lepší než ta naše… Navíc z našeho návratu na domovskou půdu zřejmě neměla moc radost Nelinka, já ji totiž napráskala (hmmmm, teplej bonz, to je něco!), že je na kompostu a žere tam. Večer nám mamka pustila novou pohádku, tu o princezně Sofii první, kterou mám na jedněch legínách, takže jsem byla unešená. O to víc, že Sofie byla obyčejná holčička, a když si její maminku vzal král, stala se ze Sofie princezna. To mi vlilo do krve novou naději na to, že bych se jednou mohla stát princeznou i já! Jen potom v posteli jsem mamku dost zarazila, když jsem se jí (dnes už potřetí) zeptala, jestli mě má ráda. Když se mě ptala, jak jsem na to přišla, odpověděla jsem, že proto, že se na nás někdy zlobí. Mamka mi vysvětlila, že nás má moc ráda a za nic na světě by nás nevyměnila, ale občas prostě zlobíme natolik, že na nás musí křiknout, abychom poslechly.
04. 06. 2014 Ještě včera volala mamka Paňdoktorce kvůli tomu mému (zejména nočnímu) kašli a byla ujištěna, že po další dávce antibiotik by mělo přijít zlepšení. To taky přišlo - vzbudila jsem se až v jednu a mamka mi rovnou přinesla inhalátor. Opět jsem ale chrchlala hodinu a půl, než to ustalo. Jen jsem tentokrát neměla náladu na to, sedět u mamky a poslouchat vyprávění, byť bylo sebevíc zajímavé. Prostě jsem chtěla ležet a basta. Sedět jsem u ní vydržela sotva půl hodiny, naštěstí mi ale hodinu po mém probuzení mohla dát i sirup na tlumení kašle, takže to nakonec tak nějak odeznělo samo a já spala až do osmi. Hned dopoledne jsme vypadly s Terezkou na zahradu a nikdo o nás ani nevěděl. Inu - našly jsme si prima zábavu, ta ale nepřišla zábavná taťkovi, když ty svoje šrouby, které jsme objevily v garáži, našel rozházené po celé zahradě. „Jak to, že to tady je takhle rozháhený?!“ Má (pravdivá a rozhodně ne nemístná) odpověď mu vyrazila dech - „Máš si to uklízet!“. Celý den jsme si s Terezkou fakt hezky hrály, jen sem tam se objevil nějaký menší zádrhel - třeba když jsme dostaly mrkev, a já Terezce tu její sebrala. No co - já už měla svou snědenou a Terezka ji pořád jen žmoulala v ruce! Terka ale pochopitelně začala vřeštět a taťka zakročil a chtěl po mně, abych jí to vrátila. Toho se dočkal v poněkud jiné formě, než očekával - mrskla jsem mrkví na zem. Reputaci jsem si zlepšila, když chtěli jít naši pomoct strejdovi Mirkovi otočit seno a já se hned hlásila, že půjdu taky pomoct (na rozdíl od Terezky, která měla celé seno na háku a odmítla se hnout z houpačky). Sotva jsem ale začala hrabat, rozchrchlala jsem se, tak jsem byla vyslaná zpátky domů za Terezkou s důležitým posláním hlídat ji. To mi ale dvakrát moc lukrativní nepřišlo, tak jsem se cestou zasekla u keře a kytiček, a domů jsem dorazila až za nějakou dobu a to už tam seděla teta Jitka a Jarka. Protože jsme ale jinak byly opravdu hodné, dostaly jsme obě dvě sušenku - já ji dostala dřív než Terezka, která tou dobou ještě dojídala jogurt, a než ho dojedla, já už měla tu svou snězenou. Když pak dostala sušenku Terezka, přišla jsem k ní a chtěla od ní kousnout. Terka by mi bývala dala, jenže nás viděla mamka a řekla, že já jsem svou sušenku už měla a tuhle mám nechat Terezce. Vzmohla jsem se na jediný chabý protest „Ale já chci ještě…“. Večer mi mamka dala sirup proti kašli dřív než obvykle, takže jsem po uložení do postele vůbec nekašlala a usnula bez problémů, i když jsme v posteli s Terezkou ještě do devíti blbly a kecaly.
05. 06. 2014 Po půl druhé ráno jsem začala kašlat, tak mamka naklusla s inhalátorem. Ve své rozespalosti ale zapomněla vzít z kuchyně sirup proti kašli, tak se tam vracela, a pak ke mně přišla po pár minutách ještě jednou, aby mi stříkla do nosu Vincentku. Jinak už se mě ale ani nepokoušela udržet vsedě, protože byl problém, abych si sedla jen na tu chvilku, kdy mi dávala léky. Odpoledne se konečně dočkala a já začala konečně pořádně odkašlávat, a protože mi večer zase dala včas sirup proti kašli, opět jsem usínala bez chrchlání.
06. 06. 2014 O půl druhé jsem mamku zase vzbudila kašlem, ale stejně jako včera jen přišla, dala mi dýchnout Ventolinu, dostala jsem sirup proti kašli, propláchla mi nos Vincentkou a nechala mě v klidu dál spát. Ráno jsme s Terezkou vstaly mimořádně „brzo“ - ve čtvrt na osm, což bylo ale dobře, protože jsme hned po snídani vyrazili do Prahy k Paňdoktorce. Já jsem se na cestu pořádně vybavila a na krk si pověsila přívěsek a dalekohled. Na taťkovu hloupou otázku „Proč máš s sebou ten dalekohled?“ jsem zcela logicky odpověděla „Abych lépe viděla do dálky.“. Problém s mým ověšeným krkem vyvstal v okamžiku, kdy se mi taťka snažil v ordinaci pomoct se svlékáním trička. Tak nějak ho nenapadlo sundat mi nejdřív z krku ty krámy, takže bylo svlékání lehce komplikované. Naštěstí mě ale neoběsil ani neuškrtil, takže měla Paňdoktorka šanci mě vyšetřit a nakonec byla spokojená. Dokonce tak spokojená, že nám povolila bazén. Nejdřív chtěla vědět, jak teplou v něm máme vodu, ale když taťka vyklopil, že tam máme rovných dvacetosm (a to netušil, že dnes už tam bylo třicetjedna), Paňdoktorka řekla, že do TAKHLE teplé vody můžeme, takže jsme tam hned po návratu na chalupu skočili. Cestou na chalupu jsem si ještě vyškemrala zmrzku u Mekdonalda, a protože se potřebovali zchladit i naši, neměli proti tomu žádné výtky. Že to ale nebyl nejlepší nápad, jim došlo ve chvíli, kdy jsem začala kašlat. Já ji ale stejně celou nesnědla, takže to zas taková trága nebyla. Jen cestou přišla nucená zastávka na kakání, a zrovna, když jsem byla v nejlepším a hlasitě jsem tlačila, prošla kolem nás nějaká paní. Kdyby šla o pár vteřin později, měla to nejen se zvukovým, ale i s čichovým vjemem. V bazénu jsem zkoušela plavat s křidélky a plavacím pásem a jednou jsem taťkovi podlehla a zkusila to bez křídel s tím, že mě přidržoval. Ta jistota, že můžu v bazénu blbnout dle libosti, mě ale chyběla natolik, že jsem si o křídla za chviličku znovu řekla. Ještě před večeří jsme šli znovu do bazénu, však jsem o to kručela dobrou půlhodinu. K večeři jsme s Terezkou dostaly buřtguláš, ten mi fakt šmakoval, ale když jsem chtěla nášup, už nebylo, tak jsem si dala aspoň chleba s malinovou marmeládou. Vražedná kombinace, naštěstí ale neměla žádné následky v podobě akutního pobytu na záchodě.
07. 06. 2014 Mé noční kašlací eskapády mamce dnes v noci evidentně chyběly - já spala celou noc, tím pádem i ona, a místo toho, aby se pořádně vyspala, vstala už o půl sedmé, zatímco my všichni chrněli až do osmi (taťka teda ještě dýl). Dopoledne, když naši pracovali venku, jsme si s Terezkou zase udělaly v lednici samoobsluhu - nejdřív jsme si vzaly Actimel, a když jsme ho dopily, obsloužily jsme se ještě v sekci ovoce-zelenina. Terezka měla chuť na banán, tak jsem jí ho vyndala a oloupala, a já chtěla mrkev - tu jsem si vyndala, omyla, vzala si ze dřezu nůž a odkrojila jsem vršek a spodek. Nelze mi upřít, že jsem takřka samostatná a soběstačná. Přes den jsme se byli několikrát smočit v bazénu a překonala sebe samu a potopila hlavu pod vodu. Jakmile se mi to poprvé povedlo, aniž bych se nalokala vody, hned jsem se chtěla potápět pořád. Mamka teda neměla takovou vodní výdrž jako my, takže vylezla vždycky jako první, a když takhle jednou vylezla a za chvíli přišla k bazénu, měla v ruce talíř tety Jarky, na něm buchtu a mířila s tím za tetou. Jakmile mi došlo, co má v plánu (tedy odnést tu NAŠI buchtu tetě), hned jsem spustila „Heleeeee, co jim to dáváš?! Já chci takyyy!“.
08. 06. 2014 Snad proto, že jsme večer šly do postele skoro až v devět, jsem dnes spala až do půl deváté. Terezka vstávala o víc jak hodinu dřív a dokonce v pokojíčku bulila jak želva, ale se mnou to ani nehnulo a spokojeně jsem chrněla. Odpoledne jsme si ještě do sytosti užívali bazénu, protože s končícím víkendem se každou hodinu víc a víc blížil náš odjezd do Prahy. Ten se ale nakonec nekonal kvůli vedru a naši rozhodli pro odjezd zítra ráno, obzvlášť když jsem měla jet do Kocoura, takže stačilo, abychom do Prahy přijeli na devátou. Problém ale byl, že mě taťka ještě večer vzal do bazénu a trochu jsme se tam zasekli, takže jsem domů přišla až po osmé večer. Než jsem se převlékla, navečeřela a dokopala do postele, bylo skoro devět, tudíž dost pozdě na to, že bych měla zítra ráno vstávat.
09. 06. 2014 Ráno nás mamka vzbudila ve třičtvrtě na sedm, my se nasnídaly a před osmou jsme vyrazili do Prahy. Škemrala jsem, abych mohla s sebou vzít domů Pana Ponožku a Mlíčko (výrobky koček, které jsem ve čtvrtek vezla na chalupu z Kocoura), aby nám je náhodou neukradli zloději, kdyby k nám vlezli, ale mamka mi vysvětlila, že bych je převážením spíš zničila, tak jsme je nechali na chalupě. Vypadalo to, že si k nim mamka vytvořila zvláštní citový vztah, protože mi je nechtěla dát ani do pokojíčku, prý aby je nezničila Terezka. Zato ale sama by je nejradši vystavila u vchodových dveří (což ale odložila na neurčito - dokud Terezka nezmoudří a nepřestane všechno devastovat). A protože mi včera konečně (po asi měsíci slibování) opravila moje oblíbené šaty a ještě večer je vyprala, mohla jsem si je dnes vzít na sebe. Už jsme byli na dálnici kousek před Prahou, když jsem začala hlásit, že mě bolí bříško. Naši si mysleli, že to je má obvyklá taktika, kterou se snažím vyžebrat bonbon, tak se mě ptali, jestli mě opravdu bolí břicho nebo chci jen bonbon. Na to jsem se pochopitelně hned chytla, jenže jsem tentokrát nekecala, takže během půl minuty šel ven bonbon i celá snídaně. Mamka mi sice podala blinkací pytlík, jenže první várka šla tak rychle, že nebyl dostatečně rozdělaný a schytaly to i moje milované šaty. Ty mi mamka ještě za jízdy sundávala, abych v tom poblinkaném neseděla (v tom parnu byl ale ten čichový efekt dost silný, i když ležely šaty na zemi). Při tom všem jsem ji ještě stihla rozesmát, když jsem na adresu vyblinkaného bonbónu řekla „Ten už mi nedávej, jo?“. Díky téhle anabázi jsme museli udělat zastávku doma, já musela pod sprchu a mamka mi vyndala mé druhé oblíbené šaty. Teprve pak až jsme mohli vyrazit do Kocoura. Z něj mě mamka vyzvedla o chlup dřív, abychom stihly dojet na keramiku (na tu ráno zapomněla), takže mi v autě dala aspoň sušenky na zahnání hladu a oběd jsem si dala až po keramice. Do postele jsme šly tentokrát standardně před osmou, ale ještě do devíti jsme se s Terezkou hádaly.
10. 06. 2014 Hned ráno jsem zjišťovala, jestli už bude dnes ve školce Nelinka a celá nadšená jsem se dozvěděla, že ano. Jen jsem si vzpomněla, že jsem včera Janě říkala, že jí vyrobím Merinku (Janinu šeltii) nebo aspoň Pana Ponožku (jednoho z jejich kocourů) (přitom Jana v té době vůbec netušila, že mluvím o tvorbě na keramice, ale myslela si, že jí to chci jen namalovat), a celá smutná jsem musela zkonstatovat, že jsem to nezvládla, a že jsem Janě udělala jen stoleček se srdíčkama, aby věděla, že ji mám ráda. Inu, vzala jsem si trochu větší sousto. Mamka mi dala šaty, co jsem původně měla mít už včera - po včerejší drobné nehodě opět vyprané a vyžehlené. Nelinka ale přišla taky za frajerku a ve školce jsme spolu udělaly menší módní přehlídku, když jsme si vyměnily šaty. Pak přišlo na řadu tvoření a Jana nám šaty sundala, abychom si je neušpinily, a místo toho nám dala špinavá trička. Hned potom jsme se ale znovu převlékly do šatů - pochopitelně ne do těch svých, a když přišla mamka a my zrovna obě seděly zády k ní, chvíli si nebyla jistá, jestli se jí to jen nezdá, že máme prohozené šaty. Protože máme obě stejně dlouhé a skoro stejně barevné vlasy, byla chvíli na vážkách a taťka pak řekl, že jak se zná, on by určitě domů odvedl Nelinku. Hned jsem se k mamce vrhla s pusou od ucha k uchu a informovala ji, že jsme si s Nelinkou vyměnily šaty (to pro případ, že by si toho náhodou nevšimla). Hned nato jsem jí ukázala Nelinčiny boty na nizounkém podpatku a bez váhání jsem řekla, že bych chtěla taky takové boty. Protože se mamka k ničemu neměla a nevypadala, že by k tomu byla svolná, nezaváhala jsem ani vteřinu, a když přijela Nelinčina mamka, sedla jsem si k ní a s pohledem týraného dítěte se zeptala „Nemohli byste mi taky koupit tyhle botičky?“. Mamka se málem propadla a to ještě netušila, jak jí teta Šárka zavaří informací, že to asi nepůjde, protože jsou ty boty z Ameriky, odkud se včera vrátili. Hned v autě jsem na mamku zkoušela, jestli bychom do té Ameriky taky nemohli pro ty boty dojet. Soudě dle reakce našich - nemohli. Rovnou z Kocoura jsme vyrazili na chalupu, tam jsem v rychlosti snědla oběd, který jsem v autě jíst nechtěla, a hned jsme všichni naskákali do bazénu. Po chvilce ráchání jsem se osmělila, chytla si nos a zkusila skočit do bazénu z prvního schůdku a potopit se. Po natrénování těchhle skoků jsem zkusila skok ze břehu a nakonec se osmělila a zkusila to i bez držení nosu - byla jsem z toho nadšená tak, že jsem dlouhou dobu nedělala nic jiného. Skákala jsem do vody s otočkou, po zádech, s rovnýma nohama, s pokrčenýma nohama a všelijak možně, jak mě napadlo. Pak jsem zase s taťkou trénovala plavání jen s pěnovým kruhem bez křidýlek a konečně se mi povedlo udělat ne jen jedno, ale hned několik temp bez taťkova přidržování a nakonec jsem zvládla sama přeplavat krátkou stranu bazénu. Protože bychom se měli zítra ve školce fotit, mamka mi večer ještě umyla vlasy a po osmé jsme šly do postele. Vůbec nás netrápilo mamčino varování, že budeme ráno brzo vstávat a skoro do devíti jsme si povídaly.
11. 06. 2014 Po sedmé ráno už jsme seděli v autě a jeli do Prahy, abych to stihla do půl deváté do Laurové. Dnes tam totiž měl přijet fotograf a mamka mě o to nechtěla ochudit. S ohledem na pondělní cestovní akci (tedy poblité šaty) mi radši vzala šaty, které měla vybrané na focení, s sebou, a já si na cestu oblékla šaty jiné. Párkrát to vypadalo, že mi moc valně není, ale hned jsme začaly s mamkou hrát hru „kdo první uvidí“ (bílé auto, žlutou značku, břízu, letadlo…), já tím odvedla pozornost a cesta nakonec proběhla bez problémů. Když mě mamka po obědě vyzvedávala ze školky, přiběhla k ní moje školková kamarádka Terezka s otázkou, proč musím pokaždé chodit domů po obědě. Mamka se jí snažila vysvětlit, že se mi tam nechce spát, tak proto chodím po obědě domů, když ale Terezka přitvrdila a řekla, že když budu chodit domů po obědě, nebude se se mnou kamarádit, vyměkla jsem a neurčitě jí přislíbila, že tam někdy zůstanu „po spa“.
12. 06. 2014 V noci se díky nám taťka málem zabil v pokojíčku, když jsem uprostřed noci zařvala „Mamko, mám žízeň!!!“. Místo mamky přišel taťka, který šel ovšem po tmě a netušil, co všechno máme rozházené po zemi - lego, koníky, gogouny, spoustu malých kostiček - prostě jedna báseň s ohledem na to, že šel bos a bez světla. Naštěstí přežil a ani nešpačkoval. A protože jsem včera potřebovala mermomocí nosit svoje oblíbené šaty i doma a pak venku, kde jsem se s nima hrabala v písku, prachu a hlíně, musely do pračky a já dnes měla utrum. Mamka mi sice vybrala šaty jiné, jenže ty jsem posoudila jako netočící, tudíž jsem si je odmítla obléct. Mamka mě poslala do pokojíčku, ať si tedy vyberu něco jiného na sebe, tak jsem si vybrala - sukni (dlouhou točící), která mi v pase byla tak o pět centimetrů větší, takže se jen tak, tak zasekla o kyčle, aby mi nespadla. Pochopitelně mi je nepovolila, tak jsem vytáhla ze stejného fochu ve skříňce (tedy fochu „jednou do toho doroste“) šaty, ve kterých jsem vypadala jak hastroš. Nakonec se mi podařilo vyhrabat šaty, které prošly mým výběrem a líbily se mi, takže jsem do Kocoura jela v točících šatech, posetých flitrama. A ač jsem si je při svačině pokecala čokoládovým jogurtem, jednoznačně jsem měla nejtřpytivější šaty ze všech.
13. 06. 2014 S vědomím, že dnes jedu zase do Kocoura, jsem se už od rána mamky ptala, jestli dnes bude ve školce Nelinka, protože tam včera nebyla. Když jsme tam dorazili, ještě tam nebyla, ale přijela krátce po nás a z mé přítomnosti měla stejnou radost, jako já z té její. Už když přijížděli ke školce, hned svojí mamince hlásila, že vidí naše auto a radovala se, že dnes budu ve školce taky. Odpoledne se spolu mamky bavily a domluvily se, že bychom mohly příští týden vyrazit společně na Butovice na kolo. Hned jsem tetě Šárce hlásila, že už umím jezdit bez koleček, aniž by mě musela mamka držet (pochopitelně jsem neupřesňovala, že ujedu maximálně deset metrů). Rovnou ze školky jsme vyrazili zase na chalupu a my se šly s Terezkou a mamkou hned podívat se strejdou Mirkem na beránky. Stačilo pár letmých pohledů a já zjistila, že něco nehraje. „Kde je Běli?“ (nejmenší beránek, kterého jsme dokrmovali, a který byl úplně bílý, proto jsem mu říkala Bělinka) Mamka mi vysvětlila, že byl nemocný a teď už je na hvězdičce. Moc nechybělo, abych se rozbrečela, nakonec jsem ale jen smutně řekla, že se mi po něm stýská. Jinak jsme byli celé odpoledne venku a já chtěla mamce pomoct se zaléváním záhonků. Rozhodně ne proto, abych měla nějaké zásluhy a líp mi to pak chutnalo. Zalévat jsem chtěla proto, abych si mohla narvat hadici mezi nohy a tvrdit, že mám pindíka a čůrám na záhon. K večeru jsem šla s taťkou do bazénu - venku bylo sice jen 16 stupňů, ale voda i vzduch v zakrytém bazénu měly 32°C, takže jsem byla maximálně spokojená. Hned jsme s taťkou trénovali plavání a já přeplavala sama bez křídel (jen s pěnovým kruhem) dlouhou stranu bazénu. Pochopitelně, že když jsem z těch dvaatřiceti stupňů vylezla ven, kde navíc trochu foukalo, začala jsem kvičet, že je mi zima. Mamčinu nabídku, že můžu klidně přespat v bazénu, jsem ale přeci jenom odmítla. Do postele jsme šly zase klasicky v osm, jenom jsme tentokrát po dlouhé době usnuly prakticky okamžitě.
14. 06. 2014 Ráno jsme jak naschvál s Terezkou vstaly po půl sedmé. Když musím vstávat do školky, spala bych až do soudného dne, ale když můžu spát, vzbudím se brzo (a se mnou musí pochopitelně vstát i mamka). Celé odpoledne jsme byli s taťkou a Terezkou venku, já teda vyběhla jen v šatech zavazovacích za krkem s holýma zádama a taťka mě sice naháněl, ale dost nedůsledně, takže jsem se šla převléct, až když to zjistila mamka, která doma uklízela a pekla. Pak jsem lehce navedla Terezku k tomu, že bychom mohly uvařit polívku, jenže na to jsme kromě písku potřebovaly ještě nějakou surovinu - třeba nezralý rybíz. Samozřejmě jsme dostaly vynadáno, jakmile jsme byly přistiženy při činu a já se to (marně) snažila svést na Terezku. Po šesté jsme vyrazili na oslavy u tety Boženky, která pro mě a Terezku připravila spešl stůl - bonbóny, sušenky s čokoládou, sušenky s marmeládou a jahody. Jahod jsme se ani nedotkly (dokonce jsme se na ně snad ani nepodívaly), zato všechno ostatní jsme vzaly útokem. Mamka nás pořád napomínala, ať se trochu krotíme, zato taťka jí říkal, ať nás nechá být, že nám bude maximálně blbě (a zatímco on bude spát, mamka s námi bude celou noc vzhůru). Navíc s námi chtěla jít mamka po sedmé hodině domů, abychom se navečeřely a šly spát jako obvykle, ale taťka ni přesvědčil, že nemá spěchat, takže jsme šly domů až ve čtvrt na devět. Byly jsme ale najedené, takže jsme se jen podívaly na krátkou pohádku a po půl deváté jsme zapadly do postele.
15. 06. 2014 Patrně díky včerejšímu brzkému budíčku a pozdnímu odchodu do postele jsme dnes vstávaly až skoro o půl deváté. Hned jak jsem vstala, jsem mamce přiznala, že mě bolí bříško, a že měla mamka včera pravdu, že jsem neměla jíst tolik sladkostí. Snídani jsem vůbec nechtěla a jen jsem polehávala na gauči. Párkrát to vypadalo, že na sebe následky včerejšího obžerství nenechají čekat, tak mi mamka radši donesla kbelík, naštěstí k tomu ale nedošlo. Až v deset jsem se odhodlala k jídlu a snědla suchý plátek včera upečené veky. Pak jsem mamce tvrdila, že už mě bříško nebolí, zato mě bolí hlavička a nechala jsem si přinést na gauč peřinu. V poledne už mi mamka naměřila 37,6°C a já snědla trošku rizota, ve dvě už jsem měla 38,1°C a to se mě drželo celé odpoledne. Kromě melounu jsem ale nechtěla vůbec nic jíst, pořád jsem jen polehávala na gauči pod peřinou a koukala na televizi. Když běžela pohádka a já s Terezkou jsme do sebe ládovaly meloun, šla mamka za taťkou pracovat ven, jenže když jsme meloun dojedly, Terka se zdekovala za našima a já chtěla jít taky ven, abych nebyla doma sama. Mamka za mnou šla radši domů, když přišla, byla jsem opřená na gauči a na otázku, co dělám, jsem ukázala na televizi a řekla „Ále, koukám na tuhle blbinu.“. „A je to dobrý?“ „Jó, docela jo.“ V šest jsem ale usnula a vzbudila se až o půl osmé, a protože jsem večeři nechtěla, mamka mi dala sirup na horečku, protože mi začala lézt horečka nahoru, převlékla mě do pyžama a odvedla do postele. Když nás v noci kontrolovala, zcela mimořádně jsme spaly přesně naopak, než obvykle - Terezka byla odkopaná, zatímco já spala zachumlaná až po uši.
16. 06. 2014 Ač mamka předpokládala, že budu po tom horečnatém dni spát dlouho, vzbudila jsem se před šestou a zakrátko byla vzhůru i Terezka. Mamce nezbylo, než se přemluvit a vylézt z postele taky. S sebou vzala i peřinu a všechny jsme se uvelebily na gauči, přikryly se, mamka nám pustila pohádky a snažila se ještě hodinu odpočívat. Hned po ránu mi totiž naměřila 37,4°C, takže rovnou zavolala do školky, že dnes určitě nepřijdu. Když jsem měla přes třicetsedm i odpoledne, zavolala i Janě, že zítra nepůjdu ani do Kocoura. Po druhé odpoledne už jsem přestala polehávat a sem tam někam přešla a po čtvrté už jsem regulérně začala blbnout s Terezkou. To mamka na chvíli odeběhla ven, a když se vrátila, začuchala jsem a řekla „Hele, tady báječně voní bezinky. Kde jsou? A co s nima budeme dělat? Ty si sežereme?“. No, horečky evidentně polevily a já dostala zase chuť k jídlu (taky aby ne, když jsem snědla jen plátek veky a trochu rizota a dnes jen polívku a trochu rizota). Při letmém šáhnutí na čelo pak zjistila, že už jsem patrně zcela bez teplot. Večer, než jsem šla spát, jsme se s Terezkou honily, a i přesto jsem měla 36,9°C, takže si mamka napůl oddechla - jen čekala, jestli ještě nepřijde v noci nějaké pokračování, třeba v podobě mého astmatického kašle.
17. 06. 2014 Ráno jsme vstaly po osmé a mamka s úlevou zjistila, že nejen, že už jsem bez teplot, ale nenaplnily se ani její děsivé představy ohledně mého kašle. Díky tomu jsem dostala povolení vylézt zase ven. Toho jsem okamžitě využila a domů si odskočila jen na oběd. Jinak jsem byla venku až do večeře, zatímco Terezka to pozdě odpoledne zalomila a k večeru dostala překvapivě…horečku.

60. měsíc

18. 06. 2014 Ve čtvrt na osm mě přišla vzbudit mamka, a protože jsme měli hned po snídani vyrazit do Prahy, pro jistotu mi dala ke snídani suché kornflejky a vynechala mléko, abych to náhodou zase cestou nevyklopila. Když jsme přijeli do školky, byla jsem celá nadšená, že mě vítala Nelinka. Doma to ale stálo za starou belu, Terezka s horečkou proležela celé odpoledne pod dekou a mamka s ní. Chvíli jsem byla na dvoře, pak jsem se chvíli dívala s Terezkou na pohádky, pak jsem šla zase ven a nakonec jsem se usídlila doma a z mamčiny nepřítomnosti (neb na ní ležela Terezka a usnula) jsem vytěžila, co šlo. Nejdřív jsem ze skříně vytáhla minilentilky a snědla je, pak jsem vytáhla pistácie a pustila žilou i jim a podívala se jim až na dno.
19. 06. 2014 Když jsem se ve čtvrt na osm vzbudila, bylo už v pokojíčku prázdno, zato v obýváku bylo dost živo, protože byla Terezka už od šesti vzhůru. Snídani jsem odflákla, a když jsme přijeli do Kocoura, hned v šatně jsem dle stavu bot zjistila, že Nelinka ještě nepřijela. Trochu jsem se bála, že nedorazí, ale přijela zrovna ve chvíli, kdy jsem se loučila s mamkou. Naši mě vyzvedli a zase jsme jeli rovnou na chalupu. Mamka s sebou sice vezla oběd pro mě, jenže mi tentokrát nevzala žádný příbor. A ač jsem minule tvrdila, že budu jíst až na chalupě, tentokrát jsem měla takový hlad, že jsem můrovala tak dlouho, až mi mamka maso s rýží podala a já začala jíst aspoň rukama. Na chalupě jsem zase chtěla s mamkou zalévat záhonky, jenže taťka zabordelil rozprašovač na hadici a zmizel pryč. Dobrou půlhodinu jsme ho hledali (rozprašovač, ne taťku), pak nás vyhnal domů déšť a než abychom dál zoufale hledaly koncovku, radši jsme si došly pro taťku k Urbanům. Cestou od nich jsme s Terezkou obě spadly - já jen zakopla a upadla, ale Terezka škobrtla o mě a letěla vzduchem. A zatímco Terezka brečela jen chvilku, já řvala ještě po příchodu domů. Před večeří zůstala Terezka doma s mamkou a já s taťkou vyrazila do lesa zkontrolovat, jestli už rostou. A rostlo…všechno ostatní, jen houby ne. Večer jsem dvakrát moc neposlouchala (spíš dvakrát vůbec), tak jsem šla do postele bez pohádky. Nechtěla jsem se ale nechat ochudit o mamčin doprovod do postele - „Mamko a doprovodíš mě?“. Když jsme došly nahoru, o pohádku jsem se nepokoušela, ale zkusila jsem na to jít z jiné strany - „Zůstaneš tu chvíli s náma?“. „Ne.“ „A proč?“ Na odpověď jsem nečekala a odpověděla si sama. „Ty máš ráda Simpsny!“ Moc dobře jsem si všimla, že když jsme odcházely do postele, zrovna Simpsonovi začínali. I když u nás mamka nezůstala a Terezka si v posteli až do devíti povídala a průběžně řvala, jsem usnula během pár minut.
20. 06. 2014 Odpoledne jsme zase s taťkou vyrazili do lesa, tentokrát ale i s Terezkou, aby si mohla jít mamka lehnout, protože tvrdila, že na ni něco leze. Já tedy nepochopila, co na ni mohlo lézt, protože já, Terezka ani taťka jsme to nebyli a nikdo jiný doma nebyl. Po návratu domů jsme ještě zůstali venku a domů jsem šla až o půl sedmé, když mi začala být zima. Mamka mě osprchovala a k večeři mi pak zase pustila pohádku v počítači. Ve čtvrt na osm už jsem ale tvrdila, že mě bolí oči, tak se pohádka vypnula a my s Terezkou šly předčasně do postele. Po přečtení pohádky a mamčině odchodu jsme ale s Terezkou rázem ožily a ještě o půl deváté jsme se honily po pokojíčku a chechtaly se jako smyslů zbavené. To už nás šel ale taťka zklidnit, a já mu, celá rozčílená, že nás buzeruje, řekla „A tati, až budu mít miminko, tak ti ho nepučim. Ani pochovat!“.
21. 06. 2014 Dneska jsem mamku fakt zaskočila, když jsem chrněla až do třičtvrtě na devět. A to jsem ještě přišla dolů a tvářila se jako bůh pomsty - jako by mě vzbudila přinejmenším v pět. Po obědě jsme vyrazili na zámek do Lysé, kde měla být Pohádková cesta, plná pohádkových bytostí. Při prvních úkolech jsem byla lehce zaskočená a potřebovala podporu našich, když jsem ale viděla, jak je oráchlá Terezka, jak se bez skrupulí vrhla hned prvního úkolu (zatímco já se držela mamky za ruku a styděla se), a že se vůbec nebojí, dodalo mi to odvahy. Ke konci jsem dokonce svou kartičku na plnění úkolů podávala princeznám, vílám a ostatní havěti úplně sama. Největší problém mi asi dělala chůze na minichůdách v podobě obrácených květináčů. Terezka (ovšem za vydatné mamčiny pomoci) to přešla, jako by se nechumelilo, mně ale taťka tolik nepomáhal, takže jsem to měla podstatně těžší. Na konci jsme já i Terezka dostaly vodní pistole, Sluníčko, balónky a nějaké dobroty a vyrazili jsme ještě na pouť. Tam jsme se svezly na kolotoči a mašince a konečně vyrazili zpátky domů. Cestou jsme se ještě stavili na gyros a po vydatném jídle jsem pocítila potřebu odlehčit si na záchodě. Mamka se mnou skočila do restaurace, kde jsme kupovali jídlo, smůla ale byla, že když jsme vlezly na záchod, už protékal, tudíž nešel spláchnout. Tak tomu říkám pech - zrovna, když jsem tam naskládala několik bobků. Paní, co nám připravovala jídlo, musela přijít splachování opravit, a i když má tvorba byla schovaná pod toaleťákem, neměla jsem nejmenších pochyb o tom, že by po čuchu nepoznala, co jsem tam dělala. Na cestu autem nám naši ještě koupili točenou zmrzku, o kterou jsem škemrala už od příjezdu do Lysé. Celá nadšená jsem ji jedla, až do osudné chvíle, kdy mi začala prokapávat na kalhoty spodkem kornoutku. Místo, abych něco řekla, začala jsem zoufale hýkat a mrskat zmrzlinou ze strany na stranu, takže jsem pokapala nejen sebe, ale i všechno kolem. Domů jsem naštěstí dorazila živá a zdravá a zmrzlinovou cestu přežil i taťka, takže nakonec všechno dobře dopadlo.
22. 06. 2014 Ráno jsem už ve čtvrt na sedm běžela na záchod, a protože se mi nechtělo dál spát, sešla jsem dolů. Chvíli jsem oplendovala v koupelně, než přišla mamka, a když jsem ji uviděla ve dveřích, řekla jsem „Ale já jsem chtěla tatínka.“. „A proč?“ „Aby ses taky mohla někdy vyspat.“ Nápad jsem měla dobrý, nicméně realizace lehce pokulhávala, takže už se mnou mamka zůstala vzhůru. Po snídani se Terezka vypravila na záchod a cestou informovala mamku, že potřebuje dělat bobka. To okamžitě aktivovalo mě a já vyrazila na záchod s koňasem v podpaží. Terezka už seděla na záchodě, tak jsem vrazila koně nad bidet a řekla „Koník se potřebuje taky vysrat.“. Odpoledne jsme byly s Terezkou venku a já přišla domů za mamkou s prosbou o oříšky. Patrně proto, aby měla klid na pečení, mi je dala i s podrobným komentářem - „Tady máš dvě misky, v jedné jsou oříšky, do druhé budeš dávat prázdné skořápky. A běž s tím na stůl!“. Ukolíbala jsem ji tím, že jsem šla ke stolu, jenže když jsem šla kolem něj dál, hned se ozvala. „Kam s tím jdeš?!“ Má odpověď ji zcela odrovnala - „No k Mirkovi na stůl.“. A protože nám už dopoledne Mirek slíbil, že s náma půjde po obědě do lesa, tak dlouho jsme můrovaly (hlavně já), že tam s námi nakonec opravdu vyrazil, i když už se mu moc nechtělo. Když jsme se vrátili, tak trochu nabonzoval, že jsem moc neposlouchala, a když se mě naši ptali, proč jsem neposlouchala, jen jsem opakovala, že Terezka taky neposlouchala (což ale Mirek nepotvrdil a naopak říkal, že prý Terezka byla hodná). Každopádně jsme se vrátili právě včas - sotva jsem došla ke vchodovým dveřím, začala jsem před nima přešlapovat a přemýšlela, jestli se zout nebo letět na záchod v botách. Naštěstí mě mamka viděla, hned vyběhla a vyčůrala se se mnou venku, protože to bylo doslova za pět minut dvanáct. Před půl sedmou jsme odjeli do Prahy a my obě s Terezkou usnuly v autě. Od auta jsem sice domů došla po svých, ale když mi mamka řekla, že mě osprchuje a dá mi večeři, řekla jsem, že je mi zima, a že chci jít spinkat, takže mě mamka jen převlékla do pyžama, vynechala jsem pohádku v počítači a o půl osmé už jsem ležela v posteli a poslouchala čtenou pohádku.
23. 06. 2014 Ve třičtvrtě na šest jsem se vzbudila a šla na záchod, tak ke mně mamka hned přišla, a když jsem se vyčůrala, ještě mě překecala, abych šla zpátky do postele. Poslechla jsem, usnula, a když jsem měla ve třičtvrtě na sedm vstát, abych mohla do školky, z postele se mi vůbec nechtělo. Mamka mi začala vysvětlovat, že je poslední týden školky a pak už budou prázdniny, kdy se do školky nechodí, tak bych si ten poslední týden měla ještě užít. „Prázdniny?“ „Jo, prázdniny.“ Po nepatrné chvilce přemýšlení jsem pokračovala - „Takže budu mít narozeniny?“. „Jasně, že jo.“ „A pozveme Nelinku?“ Z postele jsem nakonec vylezla až v sedm (a to ještě po mamčině velkém přemlouvání), pak jsem dělala ofuky s oblečením a chtěla letní šaty, ačkoliv bylo venku jen čtrnáct stupňů. Stačilo ale, aby mi mamka řekla, že si je mám obléct a vylézt na chvíli ven - radši jsem si rovnou oblékla legíny a sukni. Když jsme dorazily do školky, nikde jsem neviděla Terezku, tak jsem z toho byla dost špatná. Když to mamka viděla, zůstala tam se mnou a snažila se mi zvednout náladu, a přesně ve chvíli, kdy už chtěla mamka odejít, dorazila Terezka, takže smutek vystřídalo nadšení. Ze školky mě mamka vyzvedla poměrně brzo, abychom stihly dojet na keramiku. Tentokrát jsem tam šla s tím, že musím dědečkovi udělat tu slíbenou misku. Což o to, plán to byl monstrózní, jenže dneska to byla poslední hodina, takže bude dědečkova miska vypálená stejně až po prázdninách. Domů jsem si ale odnesla aspoň šneka od minula a pak ještě Marek (ten tu naši keramiku vede) dlouho hledal můj první výrobek - domeček. Zatímco šnek byl jen vypálený, domeček byl i naglazovaný a opravdu se mi povedl. Doma jsem v rychlosti spolkla jogurt ke svačině a vyrazily jsme na hřiště na Výtoň. Ne, že bych se doma nenajedla, ale chvíli poté, co jsme tam dorazily, jsem uviděla jíst jednu holčičku a hned jsem běžela pro něco k jídlu za mamkou. Ta s sebou ale neměla peněženku a vzala jen pití, takže když mi řekla, že jestli mám hlad, budeme muset jet domů, rychle jsem si to s tím jídlem rozmyslela. Domů jsme nakonec jely až na šestou a po příjezdu nás mamka hodila rovnou do vany a oblečení letělo do pračky, protože jsme byly obě celé od písku a prachu. Ostatně už v tramvaji jistě všichni poznali, že jedeme z hřiště, protože jsme s Terezkou vypadaly jak dvě prasátka. Večer mamka odsunula mé oblíbené Disneyovské pohádky a vytáhla novou knížku - Hrubínův Špalíček pohádek a z ní nám četla pohádku O bílé laňce. Byla jsem z ní naprosto uchvácená, takhle napjatě mě mamka neviděla poslouchat už hodně dlouho.
24. 06. 2014 Protože jsem dnes měla naposledy vidět Tamaru (ve čtvrtek totiž bývá s Janou v Kocourovi Jarmila), koupily jsme jí na rozloučenou před odjezdem kytku v květináči. Původně mamka myslela, že Janě a Jarmile koupíme každé jinou kytku, ale Janě se tolik líbila, že jsme nakonec odpoledne skočily do květinářství znovu a koupily jsme jim ty samé kytky. Když mě dneska mamka vyzvedávala z Kocoura, hned cestou k autu jsem hlásila, že jsem neměla jogurt, protože nebyla volná žádná lžička. Ještě před odjezdem ze školky se mamka domlouvala s tetou Šárkou, že bychom mohly někam s Nelinkou vyrazit, ale než jsem doobědvala, teta psala mamce, že dostala Nelinka teplotu, takže z toho sešlo a my zůstaly doma na zahradě. Pozitivní na tom bylo to, že nám mamka vyčistila, obrousila a opětovně nalakovala pískoviště.
25. 06. 2014 Dnes jsem šla naposledy nad Laurovou, takže jsem i tam donesla kytku. Už jsem byla ve třídě, když konečně dorazila i Terezka, dnes ale měla špatný den a celé dopoledne brečela pro maminku a o mě moc nestála, takže jsem si víc hrála s Verunkou. Aby mi mamka vynahradila včerejšek, kdy jsem se neviděla s Nelinkou, rovnou ze školky jsme jely všechny tři za tetou Péťou a Anetkou. Koupily jsme jim meloun, o ten ale Anetka ani Jonáš moc nestáli, takže jsme většinu z něj spořádaly já a Terezka. Navíc jsme spořádaly všechen hrášek, který teta koupila Anetce, a jí nechutnal. Prostě to zase byla klasická návštěva - byly jsme rozežrané jako kobylky. V průběhu naší návštěvy se mi povedlo rozbrečet Anetku. Když nebylo po mém, ukázala jsem palcem k zemi a řekla „Tak já s tebou neka!“. Její pláč zaktivoval obě mamky, tak jsem se přiznala a Anetce se omluvila. Po čtvrté jsme vyrazily domů, protože volal taťka, že přijede babička z Hódyně. Když jsme ale přijely domů, byly tam jen její boty a babička nikde. Asi za hodinu se na otočku objevila, ale než zase zmizela, tak nám slíbila, že jen něco dodělá a přijde. Když odešla, využila jsem mamčiny nepozornosti, vyrabovala skříň se sladkým a mamka si všimla až toho, že jsem začala něco přežvykovat. „Co to máš v puse?“ „Neřeknu! Něco, cos mi nechtěla dát.“ Večer už jsme šly do postele, když se znovu objevila babička a pro něco si na otočku přišla. Řekla jí, že ji od jejího prvního odchodu sháním a ptám se, kdy už konečně přijde, takže zanechala práce a šla nám přečíst pohádku.
26. 06. 2014 Ráno jsme s mamkou napakovaly do auta kytky pro Janu a Jarmilu a já byla naposledy v tomhle školním roce v Kocourovi. Naši mě vyzvedli a já se najedla v autě cestou za dědou do Hradce. A protože o našem příjezdu neměl děda nejmenší tušení, a když jsme na něj dole zazvonili, zavolala jsem jen „Otevři!“, děda neměl nejmenší tušení, kdo to na něj zvoní, a málem nás nepustil dovnitř. Taťka nám jen pomohl odnést věci k výtahu a sám odjel za prací, zatímco my s mamkou a dědou vyrazili na hřiště. Tam za námi přišla i teta Monča a teta Lenka s Luckou a Gabčou. Já byla za těžkou frajerku, která už se umí sama houpat, a ukazovala jsem Lucce, jak se má rozhoupat. Pak jsme se nechaly chvíli vozit dědou na kolotoči, ale já pak slezla a pro změnu jsem chtěla povozit já jeho a ostatní (což mi rozhodně nešlo tak snadno jako jemu). Večer jsme s Terezkou usínaly s dědou v pokojíčku, ale dvakrát moc snadné usínání to nebylo. Dokud děda četl, bylo všechno v pořádku, pak si ale sednul k počítači a Terezka mě začala pošťuchovat, což jsem hned zatepla nabonzovala - „Dědo, ona mě mlátí!“. Žádné dědovy výhrůžky ale na Terezku nezabraly, pomohlo až jeho „Jestli ji budeš bouchat, půjdeš spát do výtahu.“. Jo, výtah se Terezce moc nelíbil. Jenže po chvíli míru mě zase praštila, děda se zvedl a řekl Terezce „Tak si vem polštářek a jdeme.“. Celá zaražená jsem na něj koukala, a když jsem viděla, že jde do tuhého, hned jsem řekla „Dědo, tak já už na tebe radši nebudu křičet. Nech ji tady!“. Nutno říct, že od té chvíle už byl v pokojíčku klid, a v noci si pak naši přenesli Terezku do ložnice, takže v pokojíčku jsem nakonec spala jen já a děda.
27. 06. 2014 Dopoledne jsme si udělali všichni výlet na hradiště, a protože jsme se tam zdrželi víc, než se očekávalo, cestou jsme se stavili na oběd. Ten byl teda dost úděsný, polívka mi nechutnala a na druhé jídlo jsem se taky moc netvářila. Nakonec jsem z restaurace odcházela polohladová. Po návratu naši sbalili, ještě chvíli jsme pokecali s dědou a vyrazili jsme na chalupu. Znavené po dopoledním výletu jsme obě dvě cestou usnuly.
28. 06. 2014 Ráno jsme vstaly brzo, někdy kolem půl sedmé, a s námi vstal mimořádně taťka. Hned po snídani jsem šla ven vyhlížet babičku z Rakovníka, která měla přijet. Protože se mi ale to čekání začalo zdát poněkud dlouhé, odskočila jsem si zkrátit chvíli k Lancům, a ukázalo se to jako dobrý nápad - babička s dědou totiž dorazili až v jedenáct, zato i se strejdou Kubou. Před obědem s námi šel Kuba s dědou do bazénu, tak jsem jim hned ukázala, jak umím plavat. Oběd jsme si dali venku, takže jsme to po dojedení měly na pískoviště, co by kamenem dohodil. Po chvíli klidného hraní jsme se začaly hádat a mamka přiběhla akorát ve chvíli, kdy Terka vřeštěla a já po ní zrovna hodila plnou hrst písku. Měla ho všude - ve vlasech, v očích (proto tak ječela) i v puse. Odpoledne jsme šly znovu do bazénu, pro změnu s babičkou. A zatímco jsme se ráchaly, mamka připravovala na večeři housky. Přišla jsem, když zrovna dělala bochánky, tak jsem jí jeden ukradla, že jí chci pomoct. Moc dlouho mi to ale nevydrželo a místo tvoření housky jsem s bochánkem začala blbnout - krájet ho, trhat, pak mi spadnul na zem a nakonec jsem se rozblbnula tak, že jsem nebyla k zastavení a bochánek oválela všude, kde jenom to šlo. Když mě mamka konečně lapila a odebrala mi ho, začala jsem se honit s Terkou z baráku ven a opačně, a když přišel čas převlékat se do pyžama, byla jsem k nezastavení. Pořád jsem dělala kraviny a nebylo možné mě zklidnit. Díky tomu mamka řekla, že budu bez pohádky v počítači i bez čtení, když jsem se ale konečně zklidnila a odešla do postele, přeci jen přišla, o čtenou pohádku jsme nepřišly a po mamčině odchodu jsme obě usnuly během kraťounké chvíle.
29. 06. 2014 Ráno jsme vstaly o půl osmé a dole v obýváku jsme ječely tak, že v deset vstal i Kuba, a toho vzbudí málokdy máloco. Když se nám to povedlo, šly jsme s babičkou ven a po obědě jsme vyrazili do lesa, já šla v čele a odvedla všechny k domečkům, které jsem stavěla s taťkou. Do sbírky jsme postavili ještě jeden nový domeček, to aby se ti skřítci netlačili v těch dvou. Sotva jsme se vrátili domů, začalo pršet a děda s babičkou a strejdou se začali balit. Ještě před odjezdem mi dal děda dárek k narozeninám a já ukecala taťku k jeho zprovoznění. Asi hodinu ho nafukoval - byla to totiž velká nafukovací koule a my v ní pak s Terezkou až do večera blbnuly.
30. 06. 2014 Odpoledne jsem si chtěla s mamkou hrát nějakou hru, ale mamka to podmínila tím, že nejdřív pomůžu s úklidem puzzle, protože jsme s Terezkou vysypaly čtyři krabice na jednu hromadu. Když byly všechny puzzle ve svých krabicích, začaly jsme hrát, jenže do toho začala hrabat Terezka, takže to zpočátku vypadalo, že jsme dohrály skoro dřív, než jsme začaly. Terezka ale po chvíli sama od sebe přešla k modelíně, a já se snažila využít mamčiny nepozornosti a zkoušela jsem švindlovat, ale mamka to prokoukla. Hrály jsme pěkně dlouho, mamka totiž vůbec nekoukala na čas, takže jsme šly večeřet až po půl osmé, na Lociku jsme koukaly do devíti, a teprve pak jsme šly do postele. Mamka mě doprovodila nahoru a než přišla i Terezka, skoro jsem spala, ale ne na dlouho - Terezka začala v posteli vřeštět tak hlasitě, že mě zase rychle probrala.
01. 07. 2014 Ráno jsem vstala před sedmou, což mamka poněkud špatně nesla - když jsem měla vstávat do školky, bývala bych spala do soudného dne, a když konečně vstávat nemusíme, já se vzbudím brzo. Dopoledne jsem přišla s báječným nápadem - „Budeme si hrát na ptáky. Ty budeš máma ptáček, taťka bude táta ptáček a my s Terezkou budeme ptáčátka.“. Mamka souhlasila, tak jsem k ní přiběhla, mávala rukama jako křídlama a řekla „Pipipi, mámo dáš mi dobotu?“. Tím pochopitelně celá hra skončila - nejsem padlá, abych potřebovala běhat a pípat, jen jsem měla nutkavou potřebu vytřískat z našich něco sladkého. Nutno říct, že jsem ale celý den průběžně dostávala sem tam něco dobrého, občas jsem to proložila ovocem nebo jogurtem, aby mamka neřekla, ale večer jsem se chleba ani nedotkla.
02. 07. 2014 K mamčině velké radosti jsem pro změnu vstala před třičtvrtě na sedm, na chvíli jsem šla dolů do obýváku, ale když nikdo nešel, vrátila jsem se do pokojíčku a během chvíle vzbudila Terezku. Po snídani jsme šly ven, a když jsem se jednou přišla napít, šla jsem za mamkou a řekla „Mamko, víš, co se mi stalo venku? Zatřískala jsem si třísku a ani to nebolelo a sama jsem si ji vytáhla a ani jsem nebrečela a ani to nebolelo!“. Během dopoledne pak přijeli Lancovi, tak jsme je hned běžely s Terezkou vítat a spoustu času jsme pak strávily u nich. Domů jsem se od nich vrátila se čtyřma růžema a mamka se hned děsila nejhoršího (tedy že jsem zase s Terezkou planila tetinu květinovou zahradu) - „Kdes to vzala?“. „To mi dala Jitka, fakt!“ Odpoledne, zrovna když šla mamka vynést plasty, jsem se rozeběhla za mamkou a škemrala, aby si se mnou zahrála hru, při tom jsem si nekoukala pod nohy a šlápla na vosu. Při vytahování žihadla jsem sebou cukala tak, že mamka myslela, že mi ho snad ani nevytáhne. A zatímco jsem doma čekala, až se vstřebá mastička, kterou mi mamka místo vpichu potřela, dočkala jsem se té vytoužené hry. Pak jsem ale uviděla ajpeda a projevila přání půjčit si ho, ale s tím mamka nesouhlasila - prý ho dostaneme, až bude venku pršet. Celá naštvaná jsem šla bouchat na gauč a během chvíle jsem usnula. Vzbudila jsem se po sedmé a o večeři jsem, stejně jako včera, nestála. Tedy jen do doby, kdy mamka řekla, že jestli nebudu večeřet, zítra nebude ani jedna sladkost. To jsem rázem dostala děsný hlad a během chvíle jsem snědla celý chleba.
03. 07. 2014 Aby mamka nevyšla ze cviku, opět jsem vstala ve třičtvrtě na sedm, sešla dolů a rovnou zaťukala na dveře do ložnice, protože mi bylo jasné, že v obýváku je pusto. Tentokrát ale mamka spala tak tvrdě, že o mém ťukání neměla nejmenší ponětí, místo ní se ve dveřích objevil taťka a vstal se mnou. Dopoledne jsme si udělaly výlet na jahodovou plantáž, jenže to bylo takové přebírání, že mě to hledání a trhání jahod moc nebavilo a Terezku vůbec ne. Místo toho jsme pobíhaly mezi řádky jahod a sem tam jsme nějakou tu pěknou jahodu utrhly. Pak jsme ještě sjeli na nákup, kde jsme na našich vyškemraly nanuk. Doma pak mamka udělala oběd, jenže při polívce začala Terezka zvracet, a když jsem viděla, jak to hodila to svého talíře s polívkou, znechuceně jsem se zvedla a řekla, že už polívku nechci. O to víc jsem pak byla překvapená, když se omytá a osprchovaná Terezka nahrnula k mému opuštěnému talíři a polívku mi dojedla. Odpoledne nás vzal taťka do bazénu, a aniž bych si toho všimla, ubral z mého plavacího pásu jeden pěnový polštář. Když jsem pak viděla sousedy, nahlas jsem se chlubila, že už umím plavat, tak mi taťka zkusmo sundal pás a já začala po dvou tempech doplňovat pitný režim. Rychle jsem usoudila, že s tím chvástáním ještě pár dnů počkám. Večer jsem si zase vzpomněla na ajpeda, tentokrát byli ale naši sdílnější, tak mě vykoupali, umyli a vyfénovali vlasy a pak mě poslali s ajpedem a večeří do pokojíčku, abychom se o něj s Terkou nehádaly. Ta mezitím večeřela u pohádky v počítači.
04. 07. 2014 Dneska měl přijet děda s tetou Mončou a klukama, jenže teta to změnila, aniž by o tom dala mamce vědět, takže já je až do jedenácti natěšeně vyhlížela, a když furt nejeli, volala mamka dědovi, kde se flákají. No, a pak mi musela horko-těžko vysvětlovat, že přijedou až zítra. Kdybych zůstala hodně při zemi v ohodnocení mých emocí, byla jsem hodně smutná. Pro nedávný velký úspěch jsem opět běhala venku bosky a pro změnu si stoupla na včelu. Zase proběhla děsná scéna a málem jsem si nenechala na nohu sáhnout, takže byl problém žihadlo vůbec vytáhnout.
05. 07. 2014 Před obědem jsem se konečně dočkala příjezdu dědy a zbytku osazenstva auta a odpoledne mamka vytáhla narozeninový dort s princeznou Locikou a mohla začít první oslava mých narozenin. Měla jsem pochopitelně radost ze všech dárků - z knížky o zvířatech, ze sešitu s různými úkoly, ze šperků, zdaleka největší radost mi ale udělaly figurky Lociky a Flinna Rychlíka a Locičiny šaty přesně v mé velikosti. Okamžitě jsem se transformovala do role princezny a začala trénovat princeznovské úklony. Jediné, v čem jsem se neopičila po Locice, byla chůze bez bot - ale to jen díky včerejšímu žihadlu. Šaty jsem si pochopitelně oblékla hned na sebe, k tomu jsem si vzala set náušnic, prstenu a náhrdelníku v barvě šatů a takhle jsem běhala po celé zahradě. Taky jsem zkoušela na mamku, že bych takhle oblečená chtěla jít i do školky, ale to mi jaksi neprošlo. Později odpoledne jsme vyrazili do lesa s taťkou, mamkou, tetou Mončou a Robinem. Původně jsme se šli jen projít a ukázat jim naše stavby, jenže pak se mamce vylíhnul v hlavě ďábelský plán. Teta s Robinem se šli totiž projít na louku, my se mezitím schovali na okraji lesa, nasbírali hromadu šišek do zásoby, a když byli na naší úrovni, všichni jsme na ně zaútočili s takovou razancí, že se nezmohli na obranu.
06. 07. 2014 Ke snídani jsem si vzácně vyžádala dort, což mamku potěšilo, protože o dorty obvykle dvakrát moc nestojím (vyjma marcipánu, ten bych na posezení snědla klidně z celého dortu). Po snídani jsme se s Terezkou přidaly k tetě Monče, která si šla zaplavat do bazénu. Pravda, než mamka zareagovala a převlékla se do plavek, byla už teta venku, ale my s Terezkou nebyly žádné srababy a na mamku v bazénu ochotně počkaly. Nakonec se k nám přidal i taťka, jen děda s klukama dali radši přednost domácímu paření - na počítači. Krátce po obědě děda s tetou a klukama vyrazili domů a my jeli do Sázavy na pouť. Hned u vchodu nám naši koupili zmrzlinu, já chtěla pochopitelně čokoládovou, takže jsem po jejím dojedení vypadala jako prase - čokoládu jsem měla i na triku a sukni, o obličeji nemluvě. Taťka musel dojít koupit lahev vody, aby mě mohli aspoň trochu omýt. Pak jsme se šli ještě projít mezi obchody a já hned vybrala pár hraček, které se mi líbily. Naši nic nekoupili, zato potom taťka vydatně ulehčil peněžence na kolotočích, lodičkách, labutích a projížďkách na poníkách. A zrovna, když jsme se šli podívat na nějaké další atrakce, potkali jsme školkovou Terezku. Chvíli jsme byly obě překvapené a vypadalo to, že se po těch pár dnech prázdnin nepoznáváme, pak se ale Terezka vzpamatovala, chytla mě za ruku a hned mě vedla k velké pirátské lodi - houpačce, kam děsně chtěla jít, jenže se tam nechtělo nikomu z dospěláků, takže měla smůlu. Protože jsme ale holky skromné, spokojily jsme se s lodičkami - houpačkami. Pak jsme šly všechny tři na labutě (ony to vlastně nebyly labutě, ale draci) a já pak Terezku odvedla k poníkům. Projely jsme se na nich, ale pak už musela Terezka s rodičema domů, ale my ještě chvíli zůstali. Ještě naposledy jsem si vyprosila jízdu na poníkách, pak jsme šly Terezkou na malý řetízkáč a před odjezdem jsme místo balonků dostaly panenky s koníkama. Před koupí jsem musela našim slíbit, že je budu Terezce půjčovat, ale hned jsem vyčůraně přišla s tím, že malá panenka s malým koníkem bude Terky a to velká panna s velkým koněm bude má. Cestou zpátky jsme udělali ještě krátkou zastávku na výstavě zvířat, tam ale byli jen králíci, slepice a kohouti a protože naši zjistili, že to není prodejní výstava, vyrazili jsme domů.
07. 07. 2014 Ráno jsem se vzbudila a v tichosti jsem zůstala ležet v posteli. Vstala jsem, až když jsem uslyšela volat Jarku „Ahoj a šťastnou cestu!“. Hned jsem letěla k oknu, abych zjistila, kdo že to odjíždí. Teprve pak jsem sešla dolů, a když za mnou přišla mamka, řekla jsem, že jsem chtěla být potichu a nechat ji vyspat, a že bych si sama hrála v obýváku. Ke snídani jsem dojedla poslední kousek dortu. Prakticky celé dopoledne jsme byly na střídačku venku a v bazénu, zatímco po obědě jsme zůstaly doma a hrály si, i když byli rodiče venku - to se nakonec ukázalo jako náš dobrý nápad, venku totiž bylo děsné vedro. Ven jsme šly až tehdy, když jsme viděly jít taťku do bazénu. Chvíli jsem zkoušela plavat bez pásu, ale udělala jsem jen pár temp. Zato s pásem jsem dělala pořád blbosti, a když vlezla do bazénu i mamka, osedlávala jsem ji jako koně a jako otěže mi posloužily šňůrky od plavek. K večeři jsem snědla půlku chleba, a když jsem tvrdila, že už nemám hlad, zkusila mi mamka nabídnout jogurt. To lehce změnilo situaci - na jogurt jsem hlad měla. Sotva jsem ho dojedla, poprosila jsem ještě o jeden. Večer proběhl v taťkově produkci, protože mamka dělala marmeládu a nemohla od ní odejít, aby nás odvedla do postele a četla pohádku. A protože taťka jen fádně nečte z knížky, ale pohádky si cucá z prstu, byla to vítaná změna. Usnuly jsme celkem snadno, ale v jedenáct v noci se z pokojíčku ozvala obrovská rána, ale žádný brek. Z postele jsem spadla já, ale když tam přišel taťka, už jsem byla v posteli a zavrtávala se do peřin. „tys spadla z postele?“ Kývla jsem, že jo. „A nebolí tě nic?“ Kývla jsem ne. „Takže dobrý?“ Lehce znuděně jsem kývla, že jo, a teprve potom dal pokoj, konečně vypadnul a nechal mě spát.
08. 07. 2014 Dopoledne přišel strejda Mirek a dal nám misku malin. A protože nám jen tak moc nechutnaly, mamka je rozmačkala, přisypala do nich cukr a zkusila nám je dát znovu. To už bylo o poznání lepší. Dokonce o tolik lepší, že jsem nechtěla dát Terezce. Průšvih byl, že jsme zrovna oplendovaly u strejdy a ten se hned ptal, proč se nechci se ségrou rozdělit. „Protože mi to chutná.“ Odpověď to byla zcela logická, ale dvakrát moc jsem s ní neuspěla. Strejda mi vynadal za to, že jsem lakomá, a já, celá překvapená, utekla s brekem domů. Ani tam jsem ale moc pochopení pro své chování nenašla, takže jsem nakonec smířlivě šla za Terezkou, jestli teda ty maliny bude jíst se mnou. Odpoledne mi mamka ukázala zlomený prstýnek, který našla v pokojíčku, tak jsem hned přišla s mou nejoblíbenější verzí - „To udělala Terezka.“. Dnes jsem měla ale evidentně den blbec, protože prstýnek našla mamka zapadlý mezi mou postelí a zdí a rozlomil se tím, jak jsem skákala na posteli. A abych ten dnešní výživný den nějak důstojně uzavřela, dělala jsem večer naschvály, když jsem měla jít spát - nechtěla jsem se koupat, pak převlékat, nakonec čistit zuby a vysmrkat se. Nakonec se na mě mamka vyprdla a odešla nahoru číst pohádku jen Terezce. Teprve to mě probralo, honem jsem si vyčistila zuby a i s kapesníkem za nima doběhla nahoru.
09. 07. 2014 Ráno jsme vstaly v osm, ale ještě jsme si chvíli hrály v pokojíčku, a když jsme viděly, že odjíždí strejda Mirek s tetou, vylezly jsme na parapet a u ventilačky jsme na ně volaly a loučili se s nima. Dopoledne nám mamka půjčila ajpeda, protože venku pršelo. Celou dobu jsem ho měla na klíně, jenže pak mamka řekla, ať ho dám na chvíli na klín taky Terezce, aby to bylo spravedlivé. Snažila jsem se s Terkou smlouvat, aby seděla u mě a já ho tak mohla mít na klíně dál, pak jsem ustoupila, že ho budeme mít každá na jedné noze, jenže Terka si dobře pamatovala, že jsem jí ho měla půjčit, a chtěla ho mít u sebe. Zkusila jsem na ni svou vyděračskou metodu - „Když mi ho nedáš, nepůjčím ti svoje hračky.“ „Když mi ho nedáš, tak s tebou neka.“. Jenže to slyšela mamka a hned zareagovala, že když Terezce hračky nebudu půjčovat, tak je sebere i mně, protože hračky jsou obou dvou, a když nechci kamarádit s Terezkou já, bude se s ní kamarádit ona. Tak to trefila do černého. Začala jsem fňukat a nevěděla, kvůli čemu fňukat dřív - jestli kvůli tomu, že bude mamka kamarádit víc s Terezkou, nebo kvůli riziku zabavení hraček. Dobré sesterské vztahy jsme ale s Terezkou utužily hned po obědě, kdy jsme se i s kelímkem pastelek vypravily nahoru do pokoje pro hosty a udělaly ho trochu veselejší. Pak ale přišel do pokoje taťka, viděl čmárat Terezku po zdi, a já začala honem házet pastelky pod peřiny. Terka dostala pochopitelně vynadáno za malování a já za to, že jsem ji nezastavila. Až večer, když do pokoje přišla mamka a všimla si počmáraných zdí (o kterých do té doby neměla nejmenší ponětí), vyšla najevo plná pravda. Nejdřív jsem se to snažila hodit na Terezku, jenže mamka si prohlídla celý pokoj a tázavě se zeptala „Luci?“. Pod tíhou přímých důkazů jsem nahodila smířlivý úsměv a přiznala „Já taky.“. Ta srdíčka bych možná na Terku zvládla hodit, ale to bych si to svoje dílo nesměla i podepsat.
10. 07. 2014 Hned po snídani jsme vyrazili do Prahy k Panzubaři. Ještě na chalupě mi mamka řekla, co se tam bude dít, a že se Panzubař podívá, jestli nemám v zoubkách červíky. Po chvíli přemýšlení jsem začala zjišťovat, co kdyby tam nějaké červíky našel - jestli a jak by ty zoubky opravil, jakou vrtačkou by to dělal, a jestli by to bolelo. A ač mě mamka nešetřila a zbytečně mi nelhala, takže řekla, že vrtání bolí, ale kdyby se to neudělalo, bolely by mě potom zoubky daleko víc, nijak moc jsem se k němu nebála jít. Každodenní čištění zubů ale přineslo své ovoce a moje zoubky byly čisté jako slovo Boží. Odpoledne se na nás přijela podívat babička, pak jsme ještě sjeli nákup, čehož naši trpce litovali. Uviděla jsem tam totiž mluvícího a svítícího koníka My Little Pony a kňourala o něj tak dlouho a tak vytrvale, až se naštvali oba rodiče a řekli, že vyfňukávat si nic nebudu, a že ho prostě nedostanu. No, ta to mi to ukončení pláče moc neulehčili. Na druhou stranu to bylo ale poprvé, co jsem v obchodě trucovala, že něco chci, což je vzhledem k mému věku dobré skóre. K večeru jsem pak mamku ještě dostala pěkně do kolen, když jsem zčistajasna položila akademickou otázku „Mami, z čeho se dělá blití?“.
11. 07. 2014 Ač už je to týden, co jsem dostala žihadlo, ještě dnes jsem si sem tam postěžovala, že mě to pořád bolí. Po obědě jsme vyrazili zpátky na chalupu. Když jsme přijížděli, všimla si mamka něčeho (spíš někoho), čeho já ne. Jen co jsem vystoupila z auta, poslala mě k tetě Božence, abych ji šla pozdravit. Moc mi to nešlo do hlavy, ale šla jsem, a když jsem došla až k nim, pochopila jsem - byla tam Dorotka! Hned jsme běžely k nám okouknout, co je u nás za tu dobu, co jsme se neviděly, nového. Nejdřív jsme byly venku, pak ale začalo pršet, tak jsme se schovaly domů. Už jsme si chtěly hrát na koně, když taťku napadlo, že bychom si mohly zahrát nějakou hru, a já vytáhla Hello Kitty, ale Dorotku to moc dlouho nebavilo, takže jsme se na to po pár minutách vykašlaly a vrátily se k původnímu plánu - hře na koně. Vtom ale přišli teta Jitka se strejdou, přinesli nám štrúdl a přišli mi předčasně popřát k narozeninám, protože pro mě měli dárek na zítřejší princeznovský bál. Pak nás naši vyslali nahoru, nejdřív jsme si hrály na koně, pak jsme skákaly na posteli a pak jsme běhaly z jednoho konce baráku na druhý tak hlasitě, že jsme vůbec neslyšely, že přišla Dorotky mamka a moje mamka na nás volala, ať jdeme dolů. Večer, když mamka dočetla pohádku, nám popřála, abychom se hezky vyspinkaly do růžova, protože zítra jedeme na princeznovský bál. V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal - „A pustěj tě tam?“.
12. 07. 2014 Po snídani a potřebných přípravách (takže až po desáté dopoledne) jsme vyrazili na slíbený princeznovský bál. Na dálnici jsme se měli sejít s Nelinkou, její velkou ségrou, malou ségrou a mamkou, takže jsem je pořád vyhlížela, a když jsem konečně viděla, že jedou za námi, začaly jsme na ně s Terezkou usilovně mávat. Viděly jsme se ale až před Brnem, když jsme stavěli u KFC - teta si kupovala jídlo a já s Terezkou jsme si odskočily na záchod. Cestou k autu jsem ale dělala opičárny z radosti, že vidím, Nelinku, a protože jsem utíkala a koukala, co kde lítá, zakopla jsem a odřela si kolena, loket a dlaně a brek mi vydržel ještě na pěkný flák cesty. Štěstí bylo, že jsem byla v civilu, takže jsem si prodřela kolena kalhot, což mě mrzelo podstatně víc (vlastně vůbec), než kdybych si udělala díru na šatech. Až na místě jsme se s Terezkou převlékly do princeznovských šatů a mohly jsme vyrazit na cestu. Se mnou teda musela mamka vyrazit dřív, protože jsem hlásila, že potřebuju kakat (což jsem do příchodu na záchod zvládla rozchodit). Po chvíli rozkoukávání jsme šly plnit různé úkoly, a i když se Nelince do některých nechtělo, nenechala jsem se strhnout a šla jsem úkol plnit sama (vlastně s Terezkou), tím jsem ale pošťouchla Nelču, takže nakonec splnila všechny úkoly taky. Domů jsme si odvezly hromadu dárečků, které jsme vysoutěžily, každá jsme dostala prstýnek a před odjezdem jsme se s našima ještě nacpali trdelníkem. Celý ten den mě tak nadchnul, že jsem se ani ne deset minut po vyjetí ptala, kdy zase pojedeme na princeznovský bál.
13. 07. 2014 Ráno jsem se vzbudila už ve třičtvrtě na sedm a hned po snídani jsem letěla ven. Protože ale bylo ještě brzo a mamka mi řekla, že ještě pro Dorotku nemám chodit, nastěhovaly jsme se s Terezkou k tetě Jitce. Mamka se nás odtamtud snažila odloudit, což se jí povedlo - řekla, že bychom měly jít otevřít branku, kdyby přišla Dorotka. Tak na to jsem slyšela okamžitě - vyběhla jsem, odemkla, otevřela vrátka, ovšem hned potom jsem přímou cestou zamířila zpátky za tetou. K nám jsem šla až tehdy, když přišla Dorota. Po obědě jsme měli doma nepatrný problém s prstýnkem - nechtěla jsem ho půjčit Terezce a strhla se o něj děsná hádka, zato o hodinu později už jsem ho bez řečí věnovala Dorotce, a když říkala, že je pro ni malý, vnutila jsem jí ho jako korunu pro koně. Jen mamka byla lehce zmatená - nejraději by mi vynadala, že se na něj Terezka nemohla pomalu ani podívat a děsně jsem se o něj škrtila, přičemž jsem ho o pár chvil později bez mrknutí oka věnovala Dorotce, ale na druhou stranu si uvědomovala, že je dobře, že nejsem lakomá. Odpoledne mamka pracovala venku a my tři si hrály nahoře v pokojíčku. Až když si mamka všimla, že je tam podezřele dlouho ticho, přišla za námi nahoru. Když přišla, ležela jsem na zemi na svém polštářku a cucala si palec. Terezka si tou dobou poklidně hrála na dědově matraci a Dorotka nade mnou stála jak sudička. Na otázku, co se mi stalo, jsem řekla, že jsem se praštila do hlavy. Netrvalo ani půl hodiny, Dorotka musela jít domů a mamka se znovu zeptala, jestli se nahoře něco dělo nebo jestli jsme si něco udělaly s Dorotkou. Tvrdila jsem, že ne, a když se mamka zeptala, jestli něco s Terezkou, hned jsem přitakala, že jo, že mě Terka bouchla knížkou. Nakonec ze mě ale vylezlo, že jsem vlastně byla jen smutná, protože si Dorotka hrála s Terezkou a mě vynechaly. Přesto jsem to ale původně chtěla hodit na Terku. Vyklubala se z toho nakonec rozmluva s mamkou na téma chování k Terezce (a nemyslela tím jen to, že jsem to na ni chtěla dnes hodit, ale i to, jak jí pořád beru všechno, co si vezme do ruky, a o všem tvrdím, že to je moje) a ke hračkám (zvládly jsme zničit čtyři hračky za dva dny). Mamka to uzavřela s tím, že odteď už mi prostě nic nebudou kupovat, a jediný, kdo možná něco dostane, bude Terezka, a že budu muset počkat, jestli mi pak Terezka po tom, co jsem jí všechno vždycky sebrala, bude ty svoje hračky půjčovat. Netušila jsem, jak ty nově nabyté (a ne zrovna pozitivní) informace zpracovat. Nejdřív jsem dělala, že neposlouchám, pak jsem na všechno říkala, že ne, a začala se vztekat a bouchat. Na to ale mamka nebyla zvědavá a řekla, ať se jdu vztekat do pokojíčku. To se mi pochopitelně nechtělo, protože tam nemáme gauč, na kterém bych mohla bouchat, tak jsem tam byla odnesena. Lehce nepříčetná jsem začala tak vztekle vřískat a kopat do dveří, že mě mamka popadla, odnesla do vany a i v oblečení mě osprchovala. Nakonec mi řekla, že budu bez pohádek, ale Terce, která nezlobila, je pustila. Po chvíli trucování jsem k ní přišla, omluvila se jí a sedla si k ní k počítači. Snad poprvé jsem nesahala na počítač a neposouvala ho, ani nekvičela, že tam nevidím, protože není počítač přímo přede mnou. Přesto mi ale ten rozhovor s mamkou moc nedal - když se ode mě chtěla Terezka napít vody, nechtěla jsem jí dát. Rozdělila jsem se s ní až ve chvíli, kdy jí mamka řekla, že mi dá vlastní skleničku. Ovšem když jsem ten svůj hrnek dopila, hned jsem chtěla napít od Terky. Ta šla do postele dřív než já, a když mi taťka řekl, abych uklidila svůj i Terezčin zubní kartáček, odmítla jsem to udělat s tím, že je Terka bordelářka a má si po sobě uklízet sama. Mamka neváhala a připomněla mi, že jsem se vůbec neměla dívat na pohádky, a že mě odtamtud Terezka nevyhazovala a nechala mě koukat, tak jsem se vzpamatovala a bez dalších řečí oba kartáčky uklidila.
14. 07. 2014 Hned ráno, jen co jsem dosnídala, jsem zase vyběhla k tetě Jitce a nenápadně se jí zeptala, jestli jí ještě nezbyl ten dobrej koláč, co nám dala. A tak jsem vyškemrala štrúdl, který akorát chtěla dát na mrazák. Na druhou stranu - teta sama řekla, že je ráda, že jí nebude v mrazáku zabírat místo, takže jsem jí vlastně pomohla. A když jsem ho donesla domů, odchytla mě mamka, abychom natrénovaly na zítřejší pětiletou kontrolu tvary, takže jsem si konečně upřesnila rozdíl mezi „trouúhelníkem“ a „čvercem“, a jako bonus jsem se ještě naučila obdélník a ovál.
15. 07. 2014 Po snídani jsme vyrazili do Prahy k mojí Paňdoktorce. Tam jsme jely s mamkou samy, taťka zůstal s Terezkou doma. Paňdoktorka byla nadmíru spokojená, dokonce řekla, že dnes to byl můj nejlepší výkon u nich, co se konverzace týká, a několikrát zopakovala, že takhle pěkná řeč se v mém věku vidí zřídkakdy. O poznání horší to ale bylo se zkouškou zraku - několikrát jsem řekla, že předposlední řádek nevidím, ale nakonec se ukázalo, že to bylo spíš o lenosti, než o špatném zraku, protože jsem nakonec zvládla i ten úplně poslední řádek. Celkově se mnou byla Paňdoktorka spokojená, řekla, že jsem naprosto v normě, jen se jí zdálo lehce nejisté mé malování. Ale co jako čekala, když na mě s malováním naběhla Paňsestřička, jakmile jsme přišly do ordinace? A ještě k tomu zaúkolovala mamku vyplněním nějakého dotazníku, takže jsem neměla její plnou oporu! Od Paňdoktorky jsme nabraly kurz zpátky na chalupu, abych si co nejvíc užila Dorotčiny přítomnosti.
16. 07. 2014 Po velkém úspěchu, který sklidil Jitčin štrúdl, nám upekla štrúdl mamka. O ten její jsem ale vůbec nestála. Ofrňovala jsem nad ním hlavně proto, že nebyl pocukrovaný, jenže tvrdohlavá mamka řekla, že uvnitř je cukru spousta, takže ho víc cukrovat nebude. A měla jsem po legraci.
17. 07. 2014 Když jsem se ráno vzbudila, v pokojíčku na posteli pro hosty spala babička z Hódyně, tak jsme vstaly spolu. Dopoledne jsme naše nechali doma pracovat a vyrazily jsme s babičkou a Terezkou do lesa, a aby nás bylo víc, cestou jsme ještě nabraly Dorotku. Odpoledne jsme zase ve velkém provětrali bazén, když přišla i teta Boženka. Já jsem si pro změnu osedlala babičku, chvíli po mně osedlala mamka taťku a nakonec Dorotka tetu Boženku a dělaly jsme v bazénu koňské závody. Jen Terezka zůstala tak trochu plonková, ale nevypadala, že by tím nějak strádala. K večeru babička vytáhla staré prostěradlo a akrylové barvy, udělaly jsme razítka z brambor a orazítkovaly prostěradlo, abychom si mohly zítra udělat stan.

moje váhové přírůstky po měsíci
(porodní váha 2 600 g, váha při propuštění z nemocnice 2 480 g, váha ve čtyřech letech 15,1 kg)

měsíc váha přírůstek
měsíc
přírůstek
celkem
měsíc váha přírůstek
měsíc
přírůstek
celkem
srpen 15,2 kg +0,1 kg +12,6 kg únor 16,4 kg +0,0 kg +13,8 kg
září 15,5 kg +0,3 kg +12,9 kg březen 16,6 kg +0,2 kg +14,0 kg
říjen 15,9 kg +0,4 kg +13,3 kg duben 16,8 kg +0,2 kg +14,2 kg
listopad 16,1 kg +0,2 kg +13,5 kg květen 16,9 kg +0,1 kg +14,3 kg
prosinec 16,2 kg +0,1 kg +13,6 kg červen 16,9 kg +0,0 kg +14,3 kg
leden 16,4 kg +0,2 kg +13,8 kg červenec 16,8 kg -0,1 kg +14,2 kg