Chovatelská stanice BOHEMIA BAY - Beauty Bee Indyk (sheltie - šeltie - shetland sheepdog) a Mabel Černý trůn (dobrman - dobermann), fotogalerie, psí sporty, štěňata a mnoho dalšího.

mrňavka - šestý rok

61. měsíc

18. 07. 2014 Ráno jsem vstala z postele, ale babička v pokojíčku nebyla. S přesvědčením, že už je určitě v obýváku, jsem vstala a šla tam. Babička tam nebyla, zato jsem objevila něco jiného, co pro mě v danou chvíli bylo daleko zajímavější než deset babiček - na stole ležely zabalené dárky. Okamžitě jsem se do nich pustila, dokud nebyl v dohledu nikdo, kdo by moje počínání zarazil. Když jsem všechno rozbalila a zjistila, co bylo obsahem dárečků, vzpomněla jsem si na svůj původní záměr a šla vzbudit naše, abych se jich zeptala, kde je babička. Ta se v noci přestěhovala i s Míňou, která půl noci proštěkala v garáži, do pokoje pro hosty. Dopoledne jsme s babičkou a Dorotkou dodělaly stan, a protože bylo dneska venku zase pěkně, byly jsme několikrát v bazénu a jednou jsme tam byly tak dlouho, že mi rozmokvaly strupy z nedávného pádu a při vylézání z bazénu jsem si jeden strhla. Krom spousty krve se to neobešlo ani bez spousty pláče. Naposledy jsme se šly s mamkou a babičkou vykoupat ještě večer před pohádkou, a když se mnou a Terezkou babička vylezla, využila mamka toho, že má bazén pro sebe a zůstala tam dýl. Jen po mně chtěla, abych jí tam nechala svou osušku, ale já se do ní osušila, vzala ji do podpaží a za odchodu domů jsem na ni jen zavolala „Máš tam Terčinu!“. Když vylezla, stačila jí ta pidiosuška sotva od prsou po zadek a hlavně jen na záda a kus předku, takže byla zakrytá ani ne z poloviny. Já si tím ale pojistila, že se venku nebude zbytečně zdržovat a pomaže fofrem domů.
19. 07. 2014 Ráno mamka smažila koblihy a pro mě a Terezku pletence, sypané skořicovým cukrem. Chtěla jsem jí pomáhat, ale nešlo mi to tak od ruky, nicméně svůj pletenec jsem si sama vyválela i zašmodrchala a nutno říct, že byl daleko hezčí, než když ho dělá mamka. No, je vidět, kdo to umí. Dopoledne si babička sbalila věci a odjela. Těsně před obědem jsme si šli zaplavat do bazénu, a když odešla Dorotka, my s taťkou tam ještě zůstali a taťka mi ubral spoustu dílů z plavacího pásu. Když jsem zjistila, že mi to jde plavat v pohodě, zkusila jsem to zase bez pásu, ale to už mě musel taťka lehce přidržovat. Pak ho napadlo, že by mi mohl nafouknout kruh, abych na něm mohla blbnout, a ještě ho neměl nafouknutý, když jsem na něj zavolala „Hele, já to přeplavala!“. Bez plavacího pásu jsem se odvážila zkusit to sama a taťka si ani nevšimnul, že jsem přeplavala z jednoho kraje bazénu na druhý! Pak jsem krátkou stranu celá natěšená přeplavala úplně sama ještě několikrát. Ve svém nadšení jsem zkusila i splívat bez pásu a s pásem jsem pak vyzkoušela skákat šipky do vody ze schodů a skákat do vody ze břehu a následně plavat pod vodou, dokud vydržím s dechem. Když pak zase konečně přišla Dorotka, dostaly jsme nějaké dobroty od tety Jitky, ale já chtěla skořicový pletenec, co jsem dělala a dokonce jsem řekla, že se o něj rozdělím s Dorotkou. Šla jsem za ní a řekla „Dorotko, chceš? To je hovno.“. Fakt jsem narážela jen na ten tvar, ale ona nechtěla - no, aspoň zbylo víc pro mě. V podvečer proběhla oslava mých narozenin se sousedama a dostala jsem ještě nějaké dárečky, takže to byla letos už několikátá oslava. Rozpustilo se to po půl osmé a my pak šli ještě jednou do bazénu. K večeři jsem si vyškemrala koblihu a Macha a Šebestovou, na kterou mě mamka nechala mimořádně koukat skoro do půl desáté.
20. 07. 2014 Ráno jsme s Terezkou spaly skoro do osmi. Na oběd přijel Dominik s rodičema, a ještě než jsme se vrhli k talířům, šli jsme se všichni zchladit do bazénu. Po jídle jsme tam šli znovu, to už ale taťka usoudil, že pod náporem tolika lidí se voda až moc ohřála (a taky jsme jí dost vycákali) a začal ji chladit připouštěním studené vody. Pochopitelně netrvalo dlouho a Domča se chopil hadice a začal po nás stříkat. Jo, ale když jsme si to s ním pak chtěly vyřídit, hadici mu sebraly a postříkaly jeho, už se mu to tolik nelíbilo. Ostatně jediný, kdo pod tím proudem ledové vody vydržel bez vřískání, byla Dorotka - já i Terka jsme většinou fofrem plavaly do bezpečné vzdálenosti a na dospěláky si Domča stříkat netroufnul. Tedy jen zpočátku - pak se osmělil a hadicí mířil (stejně jako my) na kohokoli. Taťkovi nakonec nezbylo, než vodu vypnout, tak jsme si našli jinou zábavu - skákali jsme z okraje bazénu trojskoky do vody. Nejdřív jsme tam skákali po nohou, pak jsme s Dorotkou zkoušely i šipky (Domča dál do vody skákal, ale k šipkové výzvě se nepřidal). Šlo mi to celkem dobře - až na pár placáků a na to, že jsem po jedné takové šipce vyplavala, zalapala po dechu a řekla „Já nebyla nadechnutá.“. Jinak to ale byl celkem vydařený den, Domča u nás zůstali až skoro do sedmi, takže jsme se po jejich odjezdu s Terezkou jen volně přesunuly k pohádce a večeři.
21. 07. 2014 Odpoledne si chtěla Terezka půjčit mého koně, kterého jsem dostala od Dorotky, jenže já jí ho (jako obvykle) vyrvala z ruky. A jak Terezka vřískala, přišla mamka a rozsekla to - já s Dorotkou jsme musely hledat koně, kterého dostala Terezka, a se kterým jsme si hrály já a Dorotka. Pochopitelně jsem to zpočátku bojkotovala, ale když mi došlo, že mi nic jiného stejně nezbude, šly jsme hledat ven. Tam ale nebyl, tak jsme se přesunuly domů a našly jsme ho, až když mi Dorotka pošeptala, abych odkryla peřinu v pokoji pro hosty, kde jsme si dnes hrály. Pak sice mamce tvrdila, že o tom koníkovi vlastně vůbec nevěděla, ale mamka řekla, že je v podstatě jedno, kdo ho tam schoval, a že je podstatné, že jsme ho Terezce našly. Dorotka dnes odešla mimořádně už v pět kvůli dešti a blížící se bouřce, a když mi v šest mamka řekla, že mám sklidit pár věcí, se kterými jsem si hrála s Dorotkou, pak že nás osprchuje a pustí nám Lociku, začala jsem dělat scény, že uklízet nebudu, zatímco hujer Terka se sebrala a šla uklízet místo mě. Pak se ještě bez řečí osprchovala, tak jí mamka pustila v počítači Mašinkov, což jsem jen velmi těžce nesla. Uklízet jsem ale začala až tehdy, když mamka vzala první dvě hračky a vyhodila je ven. Nakonec jsem přeci jen usedla k Terezce a pohádkám a ke chlebu jsme ještě dostaly horu domácích rajčat a paprik. A i když nám mamka řekla, že až to dojíme, klidně nám ještě přidá, proběhl boj o poslední rajče a já ho sbalila s tím, že mi chutná, tak ho chci sníst. V osm už jsme byly v posteli a během chvilky spaly.
22. 07. 2014 Ráno mamka čekala brzký budíček, ale my se vzbudily až po čtvrt na osm, a to jen díky tomu, že mamka dole větrala a otevřela všechna okna, a když se zvedl vítr, práskly jedny dveře. Ještě před odchodem do obýváku jsem si odskočila nahoře na záchod, a když mi přišla mamka otřít zadek, byla celá vyjevená, že mám červené bobky. Až po chvíli jí došlo, že to bude následek včerejšího červeného obžerství ve formě rajčat a červených paprik. Pak jsem se vrátila zpátky do pokojíčku, mamka ale předpokládala, že ze záchodu půjdu rovnou dolů, tak všude otevřela okna dokořán, aby vyvětrala. Mě nenapadlo nic lepšího, než si sednout do toho otevřeného okna. Nejdřív jsem dostala vynadáno od taťky, který byl zrovna před barákem a pak ještě z obýváku od mamky. Než přišla Dorotka, šly jsme se podívat k Lancům a tam jsme dostaly za sezení v okně vynadáno ještě jednou od tety Jitky, té jsem ale nakukala, že to byla Terezka. Nakonec nám dala na usmířenou lázeňskou oplatku, ale když to viděl strejda Mirek, zeptal se, kdo mu dá ochutnat. Okamžitě naklusala šplhna Terezka, on udělal, že ochutnal, a když se ptal, jestli dostane ještě od někoho ochutnat, já řekla, že mu nedám, protože mi to chutná. No, moje odpověď se mu dvakrát moc nepozdávala. K obědu mamka udělala lečo, ale ani jedna z nás se na to moc netvářila, tak nám mamka slíbila, že kdo dojí, dostane po obědě bonbon. Na chvíli to zabralo, pak jsme ale začaly blbnout, tak mamka řekla, že bude muset ty bonbony sníst za nás. Vyjeveně jsem se na ni podívala a zeptala se „Všechny?“. „Jo, všechny.“ „Ale to ti bude blbě.“ „Hmmm, to asi jo.“ „A kdo nás teda bude hlídat?!“ Tak na to už mamka odpověď neměla, jen se potutelně usmála. Odpoledne jsme se s Dorotkou zavřely v pokojíčku, aby za námi nemohla Terezka. Ta stála za dveřmi a plakala, zatímco my se tomu poťouchle hihňaly, jak jsme na ni vyzrály. Pak ale přišla nahoru mamka, aniž by nám cokoli řekla, odvedla si Terezku dolů a jako kompenzaci jí dala nanuk. Pochopitelně, že když jsme to viděly, chtěly jsme taky, ale mamka řekla, že ji nedostaneme, se chováme ošklivě k Terezce. Večer nás ještě mamka vyslala na hledací výpravu - měly jsme nasbírat šnečí ulity na zítřejší tvoření.
23. 07. 2014 Po snídani jsme se zase sebraly a odešly za tetou Jitkou a zůstaly tam, dokud jsem nebyla puštěna za Dorotkou. Ostatně i po obědě jsme si šly ukrátit čekání na Dorotku k Lancům. Protože strejda spal ve včelíně a teta ležela v obýváku, nikdo si našeho příchodu nevšiml a my začaly ordinovat v chodbičce a vysypaly na přehoz gauče semínka kytky. Od mamky jsme pak dostaly vynadáno, že lezeme dovnitř bez pozvání a následovala zcela pochopitelná práce pro Popelky - vytahat z povlaku ta zpropadená zapíchaná semínka. Když přišla Dorotka, šli jsme zase všichni do bazénu, Terezka šla po nějaké době ven s mamkou, a já vylezla chvíli po nich sama od sebe s tím, že je mi zima. Potom jsme se s Dorotkou konečně dočkaly toho slíbeného tvoření šneků - zápichů do květináče. Před osmou už jsem ležela na stole a málem spala, tak mě mamka probrala a chtěla mě odvést do postele, ale já hned řekla, že chci ještě hamat chleba, ale že už mě bolí očička od koukání na pohádku (což mělo vysvětlovat tu hlavu na stole).
24. 07. 2014 Před devátou jsme s mamkou a Terezkou vyrazily za Dorotkou a ještě před odjezdem jí odnesly pár broskví na cestu. Odpoledne byla mamka pořádně překvapená, když jsem v kuchyni na lince poznala snítku máty, ovšem největší překvapení přišlo o něco později. Vytáhla jsem z lednice poslední pitíčko, ale mamka mi připomněla, že tohle by mělo být Terezčino, protože já jsem to svoje věnovala před pár dny Dorotce. Nejdřív jsem teda tvrdila, že si na žádnou dohodu nepamatuju, ale pak jsem zjistila, že mi mamka nechce pití sebrat, tak jsem se rozvzpomněla. S Terezkou jsme se o lahvičku poctivě rozdělily - každá si jednou lokla a podala ji té druhé, a když už tam byl zbytek, nechala jsem ho dopít Terezce. Večer, když jsem se měla jít sprchovat, mi mamka jen nastavila teplotu vody a já jí řekla „O mě se nemusíš starat, já se sama osprchuju, nandám si mýdlo, omyju se, osprchuju, vypnu, vezmu si ručník a sama se vyndám.“. Póza velké a rozumné ségry se mi dnes fakt zalíbila. Jediný problém byl, když jsem začala usínat u pohádky a mamka mi řekla, ať jdu do postele. Terezka totiž chtěla pohádku dokoukat (protože se prospala před večeří), což jsem dost těžce nesla. Nakonec jsem ale ustoupila, odešla do postele a nechala Terezku u pohádky.
25. 07. 2014 Celé dopoledne jsme strávily u Lanců a nebylo možné nás odtamtud dostat domů. Tam jsme odešly, až když šla teta se strejdou obědvat. A těsně před naším obědem proběhlo překvápko pro nás všechny (tedy taťka si na to překvapení musel počkat až do večera, kdy se vrátil z Prahy) - neohlášeně přijel děda z Hradce. Ještě před jídlem s námi skočil do bazénu. K obědu jsme měli obalovaný chleba, nejdřív mi dvakrát moc nejel, odpoledne jsem ale dojela Terčin a večer jsem si ho žádala k večeři, to už jsem ale měla smůlu, protože nic nezbylo.
26. 07. 2014 Ráno jsem sešla do obýváku, tam ale bylo prázdno, tak jsem se vrátila zpátky nahoru a šla rovnou do pokoje pro hosty, kde jsem objevila spícího dědu. Dopoledne jsme ho s mamkou a Terezkou vytáhly do lesa na mateřídoušku, já se snažila taky trhat, ale šlo to i s kořínkama, tak jsem se na to vykašlala. Po příchodu šla mamka udělat oběd a my jsme s dědou skočili do bazénu, ale já jsem po relativně krátké chvíli vylezla s tím, že už jsem celá rozmáčená. Odpoledne děda odpočíval, tak jsem šla do bazénu jen s mamkou a Terezkou, ale tentokrát mě nebylo možné dostat ven. Večer jsme tentokrát usnuly u pohádky obě dvě, o půl deváté nás mamka našla ležící na stole s nedojedenou večeří před sebou. Probudil nás až Terčin pád na zem, to jsem se probrala a ještě vyškemrala od dědy přečtení pohádky v posteli.
27. 07. 2014 Dopoledne s námi šel zase děda ochotně do bazénu a po obědě jsem tam vlezla pro změnu s našima. Ti byli u vytržení - splíváním jsem s přehledem přeplavala třičtvrtě bazénu, navíc jsem pak sundala pás a plavala celou dobu úplně bez něj. Nakonec jsem se osmělila a bez pásu začala skákat do vody z kraje bazénu. Ovšem když už jsem začala plavat jako velká holka bez kruhu, vyžádala jsem si oba díly plavek, přece nebudu plavat nahatá jako kdejaký prcek. O půl třetí jsme s dědou a mamkou vyrazili na pouť. S Terezkou jsme prošly skoro všechny atrakce (protože jich tam dvakrát moc nebylo) - byly jsme na mašince, na kolotoči - autech, řetízkáči, dvakrát na lodičkách (houpačkách) a jednou jsem šla sama bez Terezky na nafukovací skluzavku - nahoru jsem musela vylézt po provazové síti a dolů se sklouznout, jenže jsem tam vylezla čtyřikrát a víc už jsem nechtěla, protože mě od toho provazu bolely nohy, takže to mamka označila jako čtyři skluzy za čtyřicet vočí (tedy čtyřicet korun). Před odjezdem domů jsme ještě koupily tetě Jitce srdíčko z perníku a já chtěla balónek, ale to mamka zavrhla s tím, že nám radši koupí něco jiného než balónek, kterého už si doma ani nevšimneme, takže jsme nakonec dostaly lázeňské oplatky. Cestou domů jsem postřehla, že dědova navigace nefunguje a mamce taky nechtěla chytit signál a začala jsem trojčit, že se bez navigace ztratíme a moc nechybělo k tomu, abych začala brečet. Mamka sice tvrdila, že to je domů jen kousek a trefíme i bez navigace, ale uklidnila jsem se až tehdy, když jsem z mamčina telefonu uslyšela známý hlas s radou, kudy má jet.
29. 07. 2014 Dneska se ukázaly dozvuky kamarádství s Dorotkou. Po fasádě nám lezl obří pavouk a já na něj ukázala a láskyplně mamku upozornila „Hele, to je sekáč.“. Ta mé nadšení ovšem ani v nejmenším nesdílela. Když molousala odpoledne koláčky, chtěla jsem jí pomáhat, tak mi dala skleničku povidel a marmelády, abych koláče začala plnit. Na pár kousků jsem náplň opravdu dala, pak jsem ale oboje ochutnala a pak už jsem jen užírala. Ze všeho nejvíc mi ale chutnala drobenka, tu ale mamka dala na stranu, tak jsem se spokojila s marmeládou, odnesla si ji ven a vrátila se, až když jsem byla dostatečně najedená (a sklenička téměř prázdná). Když se pak vydal děda na cestu domů, hned jsem se šikovala k tetě Jitce, ale mamka mě nalákala domů na hádankové sešity. K večeru jsme ještě s Terezkou vyškemraly bazén a mamka trpce litovala, že není doma taťka, protože se jí už do bazénu vůbec nechtělo, nakonec jsme si to ale všechny užily.
30. 07. 2014 Po poměrně brzkém obědu jsme v poledne vyrazili všichni do Prahy. Původně si měl taťka odskočit na nějaké jednání a potom jsme měli vyrazit na chatičku na Berounce, jenže to taťkovo odskočení se protáhlo na nekonečné tři hodiny. A protože měla mamka vybitý telefon, první hodinu jsme strávily v blízkém okolí auta hledáním berušek mezi plošticema a krátkou procházkou, pak jsme si sedly na schody naproti autu a četly jsme si časopis, jenže pak už jsme se musely vrátit do auta, aby mohla dát mamka telefon do autonabíječky. Chvíli jsme hrály hry na telefonu v nabíječce, ale pak o něj začala bitka, tak nám ho mamka sebrala. Z nudy začaly i bitky o časopisy a hračky, a čím dýl jsme čekaly, tím to bylo horší. Když taťka konečně přišel, řekl, že se ještě musí jet podívat na jednu práci, tam už jsme ale šli všichni. Bylo to ale v bytě a my byly rozdivočelé tak, že mamka nevěděla, kterou z nás má hlídat dřív. Pak jsme sjeli na otočku domů, tam jsem jen zběžně viděla babičku z Hódyně, protože jsme musely zůstat v autě kvůli slejváku a pak jsme konečně vyrazili na chatičku za babičkou. Ta nám přišla naproti, takže zatímco naši odnášeli věci z auta, my se s babičkou stavily u jedné tety, u které byly tři velké holky (jejich jména jsem se ani nesnažila zapamatovat) a jedna Eliška, která byla jen o půl roku starší než já. O půl deváté nás mamka nahnala do postele, my tam ale kecaly a blbnuly až do třičtvrtě na deset.
31. 07. 2014 Ve dvě ráno se po mně začala válet Terezka, která se ve spánku počůrala, a protože nechtěla spát na mokré matraci, přestěhovala se ke mně. Když už jsem byla vzhůru, pro jistotu jsem řekla, že potřebuju čůrat, abych nedopadla jako Terka. Po dlouhé době jsem čůrala na nočníku, jinak by se mnou totiž musela jít mamka ven na záchod a to se ani jedné z nás nechtělo. Po půl sedmé jsme se s Terezkou vzbudily a naši se nás ještě snažili donutit spát, což se jim pochopitelně nepodařilo, takže mě taťka odvedl v sedm dolů za babičkou (a sám se vrátil do postele) a Terezka tam dorazila s mamkou chvíli po mně. Po snídani jsme se šly s babičkou projít a podívat se, jestli už je Eliška vzhůru, jenže právě snídali, tak jsme se vrátily domů. Asi za půl hodiny přišla Eliška se ségrou, sestřenkama a babičkou a zůstaly u nás až do oběda. Sotva jsem dojedla oběd, už jsem se ptala, kdy zase přijdou. Aby mi taťka ukrátil čekání, vzal mě i Terezku na lodičku a učil nás pádlovat. Akorát jsme obraceli loď směrem k domovu, když vyšla Eliška s babičkou a holkama směrem k nám, takže když jsme dopluli k chatičce, už tam na nás čekaly. Nějakou dobu jsme si spořádaně hrály i s Terezkou, ale pak nás napadlo, že bez ní by se nám hrálo líp a začaly jsme ji nenápadně posílat pro co nejvzdálenější hračky. Uprostřed našich her jsem objevila v trávě žížalu a vzala ji do ruky, Eliška začala ječet „fuuuuuj“ a já z toho dostala takový záchvat smíchu, že to rozesmálo i naše. Jinak jsme dne s Terezkou doháněly včerejšek, kdy jsme většinu dne strávily v autě, a změnily se v nenažráňata - nejdřív jsme snědly dvě broskve, pak každá dva jogurty, mandarinku a k večeři jsem ještě spořádala jeden a půl chleba. A ač jsme večer usnuly dost pozdě a ráno vstaly brzo, dnes jsme usnuly zase až kolem deváté.
01. 08. 2014 V noci si mamka všimla, že se mi hůř dýchá a mám evidentně plný nos, takže když se Terezka přestěhovala (pro změnu) do mamčiny postele, vyfasovala jsem její deku. Naštěstí se ráno ukázalo, že vůbec žádnou rýmu nemám, takže cárání v bazénu po návratu na chalupu nebylo v ohrožení. V poledne jsem se zase nijak neodbyla a dala si dvakrát polívku a dvakrát vepřové na cibulce. Ten svěží říční vzduch mi evidentně udělal dobře. Po obědě jsme s mamkou a babičkou vyrazily na jitrocel, aby mamka naložila ještě jednu berounskou várku, a já babičce předvedla, jak poznám oba druhy jitrocele, a když chci, vzpomenu si i na jejich celé názvy. Doma ho pak mamka ještě přebrala a já jí ho pomáhala krájet. Když ho pak nakládala do cukru, poukázala na to, kolik toho cukru tam je a jak bude ten jitrocelový sirup dobrý. Netrvalo dlouho a já začala pokašlávat. „No prosím tebe, co to, že kašleš?“ „Já asi potřebuju ten sirup.“ Neklaplo to, ale za pokus to stálo. Tentokrát jsme šly spát už po osmé a usnuly jsme skoro hned.
02. 08. 2014 Dopoledne seděl taťka na kadiboudě, tak jsme musela jít hodit bobek do nočníku. Taťka za chvíli vylezl, ale nevěřil, že jsem za tu chvíli stihla něco udělat a chtěl mě vyhnat na záchod, ale jakmile jsem se zvedla z nočníku, vykoukla na něj mnou vyprodukovaná nálož. Po obědě jsme si s našima udělali výlet na druhý břeh do lesa. Houby tam žádné nerostly, ale jednu usmolenou jsme přeci jen našli. „A proč je to holubinka?“ „Protože se jednou někdo vysmrkal a z toho holuba pak vyrostla houba.“ No, a vzhledem k tomu, že se u nás holubům z nosu říká hobuláci, jsem houbu zcela nevědomky přejmenovala na hobulinku. Odpoledne začala mamka balit a vyrazili jsme zpátky na chalupu.
03. 08. 2014 Dneska jsem si vzpomněla na toho koníka, co se mi tuhle tolik líbil v krámě a zničehonic jsem řekla „Slibuju, že už budu hodná. Fakt, budu se snažit, že budu hodná. Dostanu už toho koně?“.
04. 08. 2014 Zase jsem si jednou přispala a vstávala až o půl deváté. Dopoledne jsme byly s Terezkou venku, ale odpoledne začalo pršet, tak jsme si vyžebraly ajpeda. Musela jsem se o něj dělit s Terezkou a střídat se, ale moc ochotně jsem jí ho teda nedávala. Pak přestalo pršet a já si všimla, že se vrátila teta se strejdou, tak jsem se šla zeptat mamky, jestli můžu jít k nim. Dostala jsem svolení, ale mamka mi řekla, že je mám jen pozdravit a jít zpátky. Já se hned vrátila, ale rovnou jsem si mamce postěžovala, že Terezka odtamtud nechtěla odejít, a že mi teta říkala, ať tam obě zůstaneme. Za odměnu, že jsem poslechla a hned se vrátila, jsem dostala dobrotu, a mamka si šla pro Terku. Místo návratu tam ale zůstala i ona, takže jsem se tam po chvíli zpátky nakvartýrovala i já. Večer s námi šla mamka do postele, přečetla pohádku, a když dávala Terezce pusu na dobrou noc, řekla jsem, že se mi po ní bude stýskat, až bude dole. Mamka se zvedla a lehla si ke mně do postele a dělala si srandu, že bude teda spát celou noc u mě v posteli. To ovšem rozplakalo Terku, tak šla mamka pro změnu k ní, ta zmlkla, ale její pobyt v Terezčině posteli se zase nelíbil mně, tak mamka řekla, že radši půjde dolů, aby se o mě nehádaly. Ještě se ani nezvedla z postele a já přišla se spásným nápadem - „Tak se rozpul!“.
05. 08. 2014 Dopoledne jsem namalovala obrázek a pak ho odnesla tetě a strejdovi, přičemž jsem jim k tomu dala patřičný komentář, co že jsem to namalovala - Mirek je naštvanej, protože má Jitka pěknou kytku. V poledne pak přijel děda z Hradce a odpoledne jsme nechali mamku péct a my ostatní jsme šli hrabat seno na políčko. Lépe řečeno hrabali chlapi, zatímco my s Terezkou tam sraly - do slova a do písmene. Dvakrát Terezka a jednou jsem to tam vystřihla i já.
06. 08. 2014 Dopoledne jsme si s Terezkou hrály v pokoji pro hosty, když nás tam přišel zkontrolovat děda. Jenže to by nebyl on, aby z toho nekoukala nějaká kulišárna - on si nám tam přišel prdnout! Moc jsem se s ním nepárala a řekla mu „Dědo, běž si s tím smrdět dolů!“. Večer jsem se zase snažila přemluvit někoho, aby se s námi šel vykoupat do bazénu, ale nikomu se nechtělo. Nakonec se ale nechal ukecat taťka, ale jen s tím, že bude u bazénu v pozici pobřežní hlídky.
07. 08. 2014 Ráno odjel taťka zase pryč (ostatně jako skoro každý den v posledních dvou týdnech) a mamka se hrabala v záhonech, takže jsem ukecala na bazén dědu a překvapivě mi to nedalo ani tolik práce. Děda byl evidentně v dobrém rozmaru, protože mě v bazénu navedl, abych si nabrala do dlaní a polila mamku, která plela záhony. Třikrát jsem takhle vyběhla z bazénu a pocákala ji, pak nás ale mamka všechny překvapila, když se po třetím cáknutí rozeběhla a skočila do bazénu i v oblečení. Protože bylo fakt vedro, odpoledne jsme chodili do bazénu každou chvíli. Jenže po jednom z mých mnoha skoků do bazénu se ozval děsný řev. Děda si myslel, že brečím, protože mě po tom skoku držela Terezka pod vodou (tak nějak ho nenapadlo, že kdyby mě držela pod vodou, po vynoření budu spíš lapat po vzduchu, případně začnu řezat Terezku), vtom ale vylítla z obýváku mamka a volala na dědu, že mě určitě bodla včela. Děda ji ještě chvíli přesvědčoval, že ne, takže jsem to žihadlo měla zabodnuté až do chvíle, kdy mamka doběhla k bazénu a konečně ho vytáhla. Hned mi to namazala mastičkou, ale stejně to po zbytek dne pekelně bolelo a nárt do večera pěkně otekl.
08. 08. 2014 Ráno byla noha oteklá jak hrom, stěžovala jsem si na bolest a pajdala. Pravda, lehce jsem simulovala, a když dopoledne přijela teta Helča s Ančou, Vašíkem a Kubou, najednou jsem běhala jak čamrda a na kulhání jsem zapomněla. Díky jejich přítomnosti jsem si skoro ani nevšimla dědova odjezdu. Většinu času jsme byli všichni venku, pak jsem ale chtěla Nanče ukázat v pokojíčku svoje hračky a kluci přišli za námi, a když jsem slyšela, že za námi dupe i Terezka, navedla jsem ostatní, abychom se před Terezkou zavřeli a všichni se schovali pod postel. Terčin pláč ale přilákal mamku a tetu, a po otázce, co se to tam děje, Nanča hned vylezla zpod postele a hlásila, že ona to nevymyslela (i když mamka stejně už předtím moc dobře věděla, kdo je původcem téhle zákeřnosti). Hodně času jsme ale byli v bazénu a kluci si tam vzali velkou nafukovací kouli, co jsem dostala od dědy k narozeninám, a byly i okamžiky, kdy do té koule vlezli oba kluci a pak i já s Nančou. Pro velký úspěch jsem opět dostala žihadlo a krátce přede mnou i Terezka. Terka brečela jen trochu, zatímco já kňourala ještě hodinu, a kdykoli jsem potom viděla něco v bazénu (i trávu), dostala jsem hysterický záchvat a do bazénu ani z něj už jsem nechtěla chodit sama. Nakonec mě mamka přiměla k tomu, abych chodil v botách až k bazénu, a když si sundám botu, abych tu nohu rovnou strčila do vody, a totéž dělala při výstupu z vody. Tentokrát ale taťka vymáčknul jed a mamka vpich okamžitě potřela cibulí, takže to sice trochu oteklo, ale večer už jsem o tomhle žihadle neměla ani ponětí. Teta s dětma odjeli kolem půl šesté a já s Terezkou a taťkou jsme ještě zapluli před večeří do bazénu. Do postele jsme šly skoro až v devět a na cestu jsme si svítily lampionky, které jsme dostaly od tety. A protože jsem měla pořád oteklou nohu po včerejším žihadle, mamka mi ještě v posteli dala na nohu octový obklad.
09. 08. 2014 Ráno jsem se vzbudila ve třičtvrtě na osm, noha byla lehce splasklá, ale opravdu jen trochu, zato po včerejším žihadle zůstala na noze jen maličká boulička. Před obědem jsme vyrazili na jednu svatbu, tak nám mamka připravila šatičky, jenomže moje noha byla oteklá tak, že se mi nevešla do balerínek. Nakonec mi ji taťka narval do sandálů, i když mamka byla pro, abych jela v kroksech. Jediné, co mě na celé svatbě zaujalo, byla nevěsta a její šaty, jinak pro mě ale ta hodina a půl čekání a postávání v kostele byla šíleně dlouhá. O půl druhé už jsem pochopitelně kňourala, že mám hlad, to už jsme se ale šli s tetou a strejdu dočasně rozloučit a odjeli jsme do Čáslavi na oběd. Protože jsme celkem dobře jedly, dostaly jsme i zmrzlinový pohár. V restauraci jsme ještě chvíli poseděli a my si s Terezkou pohrály v dětském koutku a pak jsme jeli zpátky za strejdou a tetou nevěstou na odpolední párty. Když mi taťka donesl pití, řekla jsem si ještě o „brkátko“ (brčko). Po páté měli teta a strejda připravené loutkové divadýlko (právě oni pořádali ta předvánoční loutková divadla na Pražském hradě), po něm už jsem si ale začala stěžovat na bolest oteklé nohy, tak mi taťka donesl z auta kroksy, abych neměla tak těsné boty. Na hraní jsme si tam s Terezkou našly asi 10 k sobě přivázaných balónků, pak jsme s Terezkou chvíli tancovaly s mamkou a taťkou, ale pak už jsem začala brečet, že mě bolí noha, tak se naši začali šikovat k odjezdu. Mého tragického výrazu si ale všimla jedna teta a donesla mi aspoň kapesníček, namočený v láku od okurek (protože ocet nikde nenašla), takže celou cestu autem jsme fetovali nakládané okurky.
10. 08. 2014 Ráno jsme vstávaly zase ve třičtvrtě na osm. Po snídani jsme šly s Terezkou ven a já přišla za taťkou, že bych chtěla zmrzlinku. „Jo, Lucinko, tu já udělat neumím.“ S vědomím, že ji zrovna včera mamka dělala, a že ještě zbyla, jsem se zeptala „A krájet ji umíš?“. Odpoledne jsme zase vytáhli kolo a já zkoušela jezdit. Při každém pokusu o rozjezd bez pomoci jsem schválně padala i s kolem, abych se mohla vztekat, ale vzal to do rukou taťka, takže nenásledovalo žádné šíšání. Díky tomu jsem se během chviličky naučila sama rozjíždět a pak mi ještě taťka ukázal, jak se má správně brzdit šlapkama. Nenapadlo ho ale nic chytřejšího, než nechat mě rozjet po zahradě z kopce. Dopadlo to tak, jak to dopadnout muselo - zastavila jsem se až nárazem o kompost.
11. 08. 2014 Dopoledne jsem hned vyrazila ven a zkoušela jezdit na kole i přesto, že začalo poprchávat. Šlo mi to báječně, ale jen do doby, kdy jsem zjistila, že mě potají sleduje mamka z okna. Najednou jsem začala padat a vztekat se a fňukat. O půl jedenácté jsem šla domů, to už jsem byla celkem dost mokrá, i když mi mamka dala nepromokavou bundu. Odpoledne jsme kvůli počasí musely s Terezkou dřepět doma, tak jsme aspoň řádily jak černá ruka - skákaly ze stolu na zem, pak ze stolu na gauč, válely se po sobě - a pád a pláč na sebe nenechaly dlouho čekat. Na zklidnění nám mamka vyndala ajped, chvíli jsme na něm koukaly spolu na pohádku, jenže si ho pak chtěla vzít Terka jen pro sebe, tudíž následovala standardní hádka. Všechno se ale vyřešilo Terčiným usnutím a já měla ajpeda úplně sama pro sebe.
12. 08. 2014 Po poledni přijela na návštěvu teta Olča s klukama. Když jsem je uviděla vystupovat z auta, ani jsem nepozdravila a styděla jsem se tak, že jsem se nejdřív schovávala doma a pak jsem se chytla mamky za oblečení a držela se jí jak klíště, div jsem jí tu sukni nestáhla. Pak mi ale mamka dala na stůl oběd, ale já se jí pořád držela a tvrdila, že budu jíst jen u ní. Až po nějaké době jsem se konečně rozkoukala, tomu teda napomohla zvědavost, když teta vytáhla dárečky pro mě a Terezku.
13. 08. 2014 Jako posledních pár dnů jsme i dnes vstaly ve třičtvrtě na osm a s námi vstal mimořádně taťka. Mamka celé dopoledne pekla a vařila, ale po obědě zalehla na gauč, protože někde něco chytila a už několik dní jí nebylo nejlíp, tak to chtěla vyležet. A taťka, místo aby nás hlídal, si vyrazil do lesa na houby, ale nás s sebou nevzal. Aby nemusela být mamka pořád ve střehu a mohla v klidu ležet, vyfasovaly jsme zase ajpeda a mimořádně jsme se o něj ani nijak zvlášť nervaly. A protože byl večer v taťkově režii, všechno bylo později, než obvykle, což nám s Terezkou ani v nejmenším nevadilo.
14. 08. 2014 Ráno vstal zase taťka, ale taky aby ne, vždyť s naším budíčkem po půl osmé to nebyla žádná trága. Dopoledne nás z venku vyhnal domů déšť, ale po obědě nás taťka vytáhnul znovu ven, aby se mamka mohla vyležet.
15. 08. 2014 Protože dostala mamka včera odpoledne horečku, rozhodli se pro dnešní odjezd do Prahy k Pandoktorovi. Terezka to měla spočítaný, ta musela jet s nima, ale já dostala na výběr - „Chceš jet s náma do Prahy nebo zůstat tady s tetou Jitkou?“. Bez rozmýšlení jsem hned vypálila „S Jitkou.“. Když se naši po třech hodinách vrátili, hned se mamka ptala, jestli jsem byla hodná. Hodila jsem zkroušený pohled a řekla „Já jsem trochu plakala, když jste dlouho nejeli.“. Mamka hned ohřála oběd, a když se mě ptala, jestli si dám oběd, řekla jsem, že ne, protože jsem obědvala u tety. „A copak jste měli?“ „Masíčko s kaší a ještě jsem ochutnala beránka. A bylo to moc dobrý.“ Ještě o něco později mamku napadlo zeptat se mě, jestli na mě nemuseli teta se strejdou zvýšit hlas. Sklopila jsem hlavu a s výrazem jako kdyby mi v Lidlu vyprodali cibuli v akci, jsem se přiznala - „Jo.“. „A proč?“ „Když byl oběd.“ „A tys nechtěla jíst?“ „Ne.“ „A proč?“ „Já nechtěla ty kosti!“ No jo, když on mi strejda Mirek řekl, že bude k obědu okusovat kosti berana a já se bála, že je budu muset jíst taky. Odpoledne jsem zase trénovala na kole a naučila se na něm zatáčet za jízdy.
17. 08. 2014 Oběd mamka dělala hodně rychlý - šišky s mákem. Když jsem se ptala, co bude k jídlu, taťka jen tajemně řekl, že dobrota. Když jsem to pak viděla na talíři, ptala jsem se znovu, co to je, a když mamka řekla, že šišky s mákem, začala jsem se děsně radovat. Z talíře jsem ovšem vyjedla jen omaštěný sladký mák, a když došlo na dojedení zbytku, tedy bramborových šišek, odstrčila jsem talíř se slovy „Mně to nechutná, ty šišky borový.“.

62. měsíc

18. 08. 2014 Dnes byl taťka opět celý den pryč - krom oběda jsme byly s Terezkou pořád venku, tedy až do chvíle, kdy jsme lezly na vozík za auto, já z něj spadla a natloukla si spodek. To jsem běžela s brekem domů a ven už jsem pak nechtěla. Pro zmírnění bolesti jsem si vyškemrala puštění Víly Amálky v televizi. K večeři jsem snědla plný talíř polívky a po něm jsem ještě chtěla chleba, ale ten se teprve pekl, tak mi mamka dala jogurt. Když jsem ho snědla, znovu jsem poprosila o chleba - ten už nebyl sice v troubě, ale byl horký, takže ještě nešel krájet, tak jsem dostala aspoň sušenku. Po ní jsem znovu poprosila o chleba a to už jsem ho dostala. Snědla jsem z něj sýr, dvakrát si kousla do chleba a se slovy, že mi to stačilo, jsem zbytek odložila. To mamku nakrklo, a když jsem pořád tvrdila, jaký mám hlad, tak jsem ho musela dojíst.
19. 08. 2014 Dopoledne mě mamka poprosila o pomoc s úklidem, chvíli jsem pomáhala, a když mě chvíli mamka pobídla k pokračování v úklidu, s úšklebkem jsem řekla „Já nemůžu, protože ta mrňavá mrcha mě trápí.“. Na mysli jsem měla pochopitelně Terezku. Dnešní oběd - hovězí na hořčici s rýží - mi chutnal natolik, že jsem snědla plný talíř, ještě si přidala a ve tři odpoledne jsem pak přišla za mamkou s prosbou „Mamko, dala bys mi ten druhej oběd?“. „Ty máš hlad?“ „Já na to mám děsnou chuť.“ Zbytek jsem pak dojedla k předčasné večeři, takže na taťku nezbylo ani zrníčko rýže. K večeři jsem ještě spořádala chleba a talíř zeleniny a pak si ještě řekla o jogurt, ten už jsem ale v zájmu noci bez běhavky nedostala.
20. 08. 2014 Po obědě jsme všichni vyrazili do Prahy, protože mamka potřebovala zajet k Pandoktorovi. Když ji u něj taťka vysazoval z auta, my s Terezkou spaly a vzbudily jsme se až doma. Když jsme mamku vyzvedli, ještě jsme sjeli do Ikey. Naši měli plány, co všechno koupit, ale ze všeho nejdřív jsme se šli najíst. Ve chvíli, kdy jsme seděli u jídla, vyhlásili v rozhlase evakuaci. Což o to, já byla v pohodě, protože už jsem byla nacpaná k prasknutí, ale chudák Terka ani nestihla dojíst svůj dortík. Když nás pak pustili zpátky, naši nakoupili, co potřebovali, a cestou k autu jsme si s Terkou ještě koupily zmrzku za škudlíky - ikeácké peníze pro děti.
22. 08. 2014 Dneska mamka telefonovala s tetou Šárkou a pak dala telefon i mně, abych si mohla pokecat s Nelinkou. Když jsme si všechno řekly a ukončily hovor, šla jsem k mamce, vrátila jí telefon a pošeptala „Víš, co mi řekla Nelinka? Že to beze mě nemůže vydržet. Mamko, kdy už půjdu konečně do školky?“. Tak tuhle otázku chtěla mamka slyšet ze všeho nejmíň, protože mi pak musela sáhodlouze vysvětlovat, že v Praze se pořád předělává byt, takže tam nemůžeme spát a bydlet, tudíž do školky půjdu nejdřív za tři týdny. Večer jsem měla pohádku v počítači sama pro sebe, protože Terezka usnula ještě před večeří. A protože jsem chtěla dokoukat pohádku až do konce, do postele jsem se dostala až před devátou.
23. 08. 2014 Sice jsem mamce ještě včera večer tvrdila, že až se ráno probudím, prvně uklidím nahoře v pokojíčku, převleču se a pak půjdu potichu dolů, abych ji nebudila, ale nakonec se to zvrtlo, já sice uklízet chtěla, jenže jsem u postele našla svůj zubní kartáček, který jsem včera večer marně hledala, a celá nadšená jsem hned v sedm dusala do ložnice, abych to mamce oznámila. Při té příležitosti jsem se zase zeptala, kdy už budu spát u babičky, tak naši lehce pozměnili plán na víkend - místo zítřku jsme dnes vyrazili s Nelinkou na Pigyádu a odtamtud mě naši odvezli k babičce. Sotva to naši domluvili, mamka začala rychle balit věci na pár dnů a po jedenácté jsme vyrazili do Milovic. Než dorazily tety s Nelčou, my si ještě střihli oběd. Původně naši mysleli, že zase projdeme úkoly, ale nadchla nás podzemní bludiště (tam jsme šly s taťkou, samy ne) a lanové prolézačky, pak zelené bludiště (tam jsme měly pro změnu pořád tendence utíkat napřed, takže nás mamka s tetou Adélou musely pořád krotit) a najednou byly čtyři hodiny a my museli vyrazit, abychom stihli dojet zavčasu k babičce. Cestou k autu dělal taťka ptákoviny a plácnul do mého balónku, jenže já se tak lekla, že jsem ho pustila a on mi uletěl. Pochopitelně se to neobešlo bez breku, tím spíš, že Terezce ten její zůstal. Z Milovic jsme to vzali přes Prahu, aby naši k babičce ještě něco nakoupili a já se cestou pěkně prospala. Z Prahy do Hódyně už jsem zůstala vzhůru, přijeli jsme o půl osmé, takže tak akorát na večeři. Terezka se taky najedla, naši ji omyli a převlékli do pyžama a o půl deváté odjeli zpátky na chalupu. Jen co jsem slyšela, že už pojedou, došla jsem k mamce, dala jí pusu a řekla ahoj, čímž jsem jejich odjezd považovala za vyřízený. Když odjeli, ještě jsem se vykoupala já a babička mi šla přečíst pohádku. Odcházela s tím, že se jen umyje a hned přijde za mnou, ale já jí řekla „Babi, já myslim, že než se vykoupeš, tak už budu spát.“. A jak jsem řekla, tak jsem učinila. Každopádně celý můj odjezd k babičce nakonec nesla ze všech nejhůř mamka, která dokonce po odjezdu uronila i pár slz…
24. 08. 2014 Už včera večer se mě babička ptala, jestli ráno zůstanu doma sama s Míňou nebo s ní pojedu pro jednoho pána, tak jsem bez váhání zvolila druhou variantu. Dopoledne babička našim po telefonu vyprávěla, jak jsem se prý celou noc smála a vrtěla se v posteli tak, že jsem ji nad ránem začala kopat do brady. Jinak jsme byly celé dopoledne doma, protože venku pršelo, a abychom přivolaly trochu sluníčka, dělaly jsme duhu. Po obědě jsem chvíli mluvila po telefonu s taťkou, ale tak nějak jsem ho brala dost laxně - prostě žádný stesk. Odpoledne, když se umoudřilo počasí, jsme se jely s babičkou podívat na Krašov a večer jsme se šly ještě projít po Hódyni a babička musela nutně zavolat mamce, protože se mi děsně líbilo jedno koťátko a chtěla jsem si ho odvézt domů. Mamku z toho málem kleplo, tak ji musela babička uklidňovat, že jsme si dělaly srandu, ale až tak úplně pravda to nebyla. Babička sice tušila, že nám to neprojde, ale říkala si, že kdyby náhodou, mohla bych mít nového domácího mazlíčka a Hódyně by si ulevila o jedno kotě.
25. 08. 2014 Dopoledne jsme se šly s babičkou projít ven a já si na poli vzpomněla, že potřebuju čůrat, tak jsem si dřepla a začala čůrat. Babička stála sice metr ode mě, ale já byla takovej kabrňák, že jsem i v tom dřepu čůrala tak daleko, že jsem jí načůrala na botu. Ta koukala! Odpoledne jsme jely za babičkama do domova důchodců, kde s nima babička každý týden něco tvoří. Prostě to je taková Školička u kocoura - jen ne pro děti, ale pro babičky. Já tvořila taky a spolu s babičkama jsem navlékala korálky. Když pak navečer babička telefonovala s taťkou, slyšela jsem ji říkat, že už zítra dopoledne pojedeme za našima, tak jsem jí hned prosila, abychom jely až večer, čímž jsem mamce sebrala poslední iluze o tom, že by mi mohla chybět.
26. 08. 2014 Hned dopoledne nám volala mamka a ptala se, kdy dnes dorazíme. Ani jsem nemrkla a vybafla na ni „Až zejtra večer.“. Mamka s tím zpočátku neměla žádný problém, původně naplánovala pobyt u babičky takhle krátký proto, že jsem měla být poprvé pryč od našich, tak aby to na mě nebylo moc dlouhé, nicméně když viděla, že já s tím problém rozhodně nemám, dobu pobytu u babičky přestala řešit. Pak ale naše napadlo, že když přijedeme ještě dnes, mohla by nás zítra babička hlídat na chalupě obě dvě a naši by mohli jet pracovat do Prahy. S příjezdem jsme si ale žíly netrhaly a dorazily až o půl osmé večer (mamka už trnula hrůzou, kde jsme, protože jsme vyrážely ve čtyři odpoledne - babička se ale zapomněla zmínit, že pojedeme přes Rakovník, kde musí ještě něco zařídit). Hned jsem všem rozdala dárečky a po několikadenním absťáku se začala hádat s Terezkou.
27. 08. 2014 Naši odjeli hned po snídani, a protože se naši vrátili až pozdě v noci, měla nás babička na hrbu celý den. Odpoledne jsme skočily vyvenčit Míňu do lesa a babička nás utahala tak dokonale, že jsme po osmé obě zařezávaly jak dřeva. Jediný zádrhel byl, že babička nevěděla, kde hledat naše pyžama, tak jsme s Terezkou vytáhly z naší skříně noční košile, které jsme tam objevily, a s radostí si je vzaly na sebe. Trochu mě táhly v podpaží, ale byla jsem tak nadšená, že mám noční košili, že jsem si to nechala na sobě. No jo, taky aby mě to neškrtilo, když to nebyly noční košile, ale šláfpytle pro mimina, které se natahovaly přes hlavu a dole se zapínaly na knoflíky. Terka měla pro věk od šesti do devíti měsíců, já měla větší - od devíti měsíců do roku.
28. 08. 2014 I přes včerejší brzký odchod do postele jsme vstávaly až před osmou. Dopoledne jsme se šly zase projít s babičkou do lesa a já s sebou chtěla vzít na vodítko Nelinku, ale musela jsem si vystačit s Míňou. Odpoledne se ukázalo, kdo je v téhle rodině otužilec a já, babička a Terezka jsme vlezly do bazénu. Tentokrát jsme ale nebyly tak utahané jako včera, a protože jsme s babičkou přišly domů až o půl osmé, do postele jsme se dostaly až skoro o půl desáté a ještě jsme na babičce vyškrundaly pohádku.
29. 08. 2014 Pozdní odchod do peřin přinesl své ovoce - vstala jsem až o půl deváté. Před obědem s námi chtěla babička zase vyrazit do lesa, ale mamka usoudila, že bude lepší, když se nejdřív najíme a půjdeme až pak. Jen co jsme se z lesa vrátily, babička si spakovala věci a odjela domů. Mamka jí děkovala, jak si báječně odpočinula - taky aby ne, vždyť o nás celé dny ani nevěděla.
30. 08. 2014 Po obědě naši volali tetě Soně, jestli by nechtěli přijet s Domčou a ještě je nalákali na krásné slunečné počasí, přičemž v Praze bylo tou dobou pod mrakem. Když přijeli, začalo poprchávat a sotva se schovali domů, spustil se pořádný slejvák. Já s Domčou jsme zalezli do pokojíčku a tam si hráli, dokud nepřestalo pršet. Pak jsme (pro změnu) vyrazili do lesa. Dospěláci hledali houby, ale my spíš jen klacky, abychom měli čím mlátit do stromů. Cestou do lesa jsme s Domčou utíkali, jenže jemu se smekla noha a upadnul přímo do bláta. Cestou z lesa už si do něj lehnul sám od sebe, takže doma jsme hned byli oba nahnaní do vany (já sice do bláta nespadla, ale o moc líp než Domča jsem stejně nevypadala) a mně mamka rovnou umyla vlasy, protože jsme cákali tak, že já s Terezkou jsme jen slabý odvar (a já měla pochopitelně vlasy úplně mokré). Když Domča odjel, mamka se rozhodla, že mi zastřihne konečky, tentokrát se s tím ale nebabrala a vzala dobrých pět cenťáků.
31. 08. 2014 Dneska jsme původně měli jet po obědě na pohádkový les, ale kvůli dešti to rodiče zavrhli. Já vyšla ven jen ve chvíli, když naši vyběhli na chviličku na zahradu - narychlo jsem si natáhla mamčiny boty, a aby mi nespadly, držela jsem je za rozvázané tkaničky. Samozřejmě mě mamka hned nahnala domů, a aby nám ukrátila dlouhou chvíli, hrály jsme různé hry. Když už nás všechna ta pexesa a domina omrzela, vytáhla mamka ze skříně loom bands gumičky a tvořily jsme náramky. Mně stačilo, aby mi mamka ukázala postup na prvních pár gumičkách, a pak už jsem zvládala tvořit úplně sama, i když je všude psáno, že je to pro děti od 8 let. Když jsme měly náramky hotové, mamka nás nahnala na úklid her a hraček, ale Terka mě pořád rušila a otravovala, takže jsme několikrát začaly blbnout a mamka nás musela upozorňovat, že nemáme doklizeno. Pak jsme usedly k Simpsonům a v osm už jsme ležely v posteli a četl se Cipísek.
01. 09. 2014 Ráno odjel taťka zase do Prahy a my byly opět celý den doma kvůli počasí. Při snídani jsem se nenápadně zmínila „Mami, já chci zase někdy za tou babičkou.“. Hned se přidala i Terezka - „Já chci taky za babičkou!“. Aby nezačala plakat, mamka ji hned ujistila - „Ty tam taky pojedeš, jen ještě musíš malinko vyrůst.“. To ale nešlo neokomentovat. „Ta Terezka snad nikdy nevyroste.“ Na mamčinu otázku proč, jsem odpověděla „Protože pije pivo.“. To se ale Terezka hned ohradila - „Já nepiju pivo, to Mivek!“. No jistě, na Mirka by to uměl hodit každý, jenže já nejsem včerejší a vím, co vidím - „Jo jo, piješ pivo. Od dědečka!“. Odpoledne jsem s mamkou dělala barvami na sklo mořskou pannu Arielu. Když mamka dokreslila kontury, abych ji mohla vybarvovat, myslela si, že má to nejhorší za sebou. To ale netušila, co ji bude čekat, až bude tu „krávu zelenou“, jak ji označila, sundávat z fólie. Pak jsem ještě udělala jeden náramek, protože ten včerejší mi byl trochu velký. Večer jsem se cpala ve velkém i přesto, že jsme odpoledne normálně svačily - dva chleby se sýrem, jogurt a bývala bych snědla ještě jeden, ten mi už ale mamka nedala.
02. 09. 2014 Protože celou noc pršelo, když mamka ráno řekla, že můžeme jít klidně ven, ani trochu se mi nechtělo, protože bylo všechno mokré, takže mamka vymyslela náhradní variantu - zažehlovací korálky. Mně i Terezce mamka pomohla - já dělala velkou žirafu (takže mi radila, kde mám udělat fleky) a Terezka dělala polovičního pštrosa, té pochopitelně pomáhala daleko víc. Ven jsem šla až odpoledne s taťkou do lesa, zatímco mamka s Terezkou zůstaly doma a vypadaly, že obě usnou. Našla jsem několik hub a jednu pořádně okousanou, tu jsem donesla taťkovi a řekla „Ta houba je ňáká vožralá.“. Večer při pohádce jsem byla pěkně vzteklá na Terezku, protože jsem se nemohla roztahovat přes celý stůl, tak jsem jí několikrát zaryla loket do ruky, za což jsem byla mamkou vyhnaná od pohádky.
03. 09. 2014 Dopoledne mamka vařila a my s Terezkou řádily. Když mi ale došlo, že z toho kouká průšvih, jsem rychle podala informaci „Mamko, Terezka čmárá na zeď.“. Pod tíhou svědomí a s vědomím, že přiznání je polehčující okolnost, jsem dodala „A já tam namalovala L.“ (o tom zbytku a o faktu, že jsme přitvrdily a počmáraly zeď voskovkama, jsem pro jistotu pomlčela). Odpoledne přijela teta Soňa s Domčou, my mu s Terezkou dodatečně popřály k svátku a já mu dala gumičkový, vlastnoručně upletený, náramek a on na to jen řekl, že už jeden dostal od jiné holčičky. Pche! Nemělo by to být naopak? Neměl by si spíš on předcházet nás? V příštím životě chci být taky obletovaný chlap! Do postele jsme šly ve třičtvrtě na devět, mamka přečetla dvě pohádky a my padly za vlast.
04. 09. 2014 V noci proběhlo zase velké haló, když se Terezka počůrala, ale já spala jak dřevo a o ničem jsem neměla nejmenší ponětí. Dokonce mě nevzbudilo ani to, když Terezka před třičtvrtě na devět vstávala a vesele si v pokojíčku povídala. Mamka si myslela, že si tam povídáme spolu, tak ji dost překvapilo, když dolů sešla samotná Terezka s tím, že já ještě spinkám. To ji natolik překvapilo, že mě šla nahoru zkontrolovat, jestli dýchám, a jestli nemám horečku. Dopoledne se mamka konečně dokopala k zažehlení našich korálkových výtvorů a my si je vzaly ven. Terezka si z toho svého ulomila kousek během první minuty, tak mě to vylekalo a honem jsem svou žirafu odnesla mamce, ať ho radši pověsí jako ozdobu k nám do pokojíčku. Mamka ji neprozřetelně položila na linku, a když šla potom sekat, Terezka se chopila příležitosti a rozlámala můj i svůj výrobek na prvosoučástky. Po sedmé přijeli děda s prababičkou a přivezli nám puzzle s krtečkem, každá jsme dostaly jedno a mamka je na naše přání neprozřetelně otevřela, abychom je mohly zkusit složit. To netušila, že i společnými silami budeme mít problém to do osmi složit. Díky tomu jsme šly do postele až po deváté, protože jsme se ještě musely umýt, najít a vyčistit zuby.
05. 09. 2014 V šest ráno jsem si odskočila na záchod, a když jsem se vracela do postele, všimla jsem si babičky, spící u nás v pokojíčku na posteli pro hosty. Hned jsem šla k ní, a jak jsem na ni koukala, probrala se. Nejdřív jsem se nasáčkovala k ní do postele, a když babička zjistila, že už spát nebudu, vstala se mnou a šly jsme do obýváku tak potichu, že o nás vůbec nikdo nevěděl a první za námi přišel až v osm taťka a v závěsu za ním přišla Terezka. Hned dopoledne jsme šli všichni ven, jen Terezka se pořád držela mamky, takže s ní šla domů odnést košík švestek. Patrně za pomoc dostala čokoládu a jednu jí mamka dala i pro mě, jenže ke mně už se čokoláda nedostala. Ta potvora je snědla obě dvě, a mně dala jen prázdné obaly - a to ještě až tehdy, když jí mamka začala nahánět po zahradě za to, že se se mnou nerozdělila. Po obědě jsme já, Terezka, děda a taťka skočili do bazénu a odpoledne jsme všichni vyrazili na houby. Já chodila celou dobu s babičkou, Terezka přebíhala mezi babičkou a dědou a naši měli klid na to, aby se mohli plahočit roštím. No - proti gustu… Následky časného ranního vstávání na sebe nenechaly dlouho čekat - už o půl osmé jsem u pohádky zívala, div jsem si pusu neroztrhla.
06. 09. 2014 Včerejší šestá hodina ranní byla moc i na mě, takže jsem dnes vstávala až v sedm, i to bylo na mě dost brzo, ale co bych neudělala pro to, abych si pořádně užila babičky? A zas tak děsné to nebylo, večer jsem vydržela skoro do třičtvrtě na deset koukat na pohádku v televizi.
07. 09. 2014 Po obědě jsme s dědou zase skočili do bazénu, ale nebýt jeho, určitě bych se nevykoupala ani já, ani Terezka. Taťka sice uvažoval, že by za námi skočil, ale nakonec usoudil, že by mu tam byla ziminka, a mamka k bazénu pro jistotu ani nešla. Odpoledne jsme šli všichni do lesa, já a Terezka jsme šly s babičkou, i když Terezka občas zdrhla za dědou, případně našima, já se ale od babičky nevzdálila ani na krok. Cestou domů už začalo bouřit, tak jsme s mamkou a babičkou fofrovaly domů, ale taťka s dědou si z bouřky v lese nic nedělali a dál zuřivě hledali houby. Přišli asi čtvrt hodiny po nás, a kdyby se zdrželi jen o pět minut víc, už by přišli zmáčení až na kost. Co ale mamku překvapilo bylo, že jsem kvůli bouřce skoro vůbec nepanikařila.
08. 09. 2014 Taťka odjel po snídani do Prahy a my šli do lesa. Já se opět držela jak klíště babičky a šly jsme rovnou obhlídnout moje domečky pro skřítky. Když za námi dorazili děda, Terezka a mamka, snažila jsem se co nejtišeji zavolat na babičku „Babi, vem si šišky, bude útok.“. Mamka mě ale slyšela a strhla se velká šišková bitva. Domů jsme se vrátili akorát na oběd a ve dvě děda s babičkou odjeli. My s Terezkou a mamkou šly nejdřív sbírat popadaná jablka od beranů, ale já sebrala sotva tři a už jsem hekala, jak už jsem upracovaná, a že mě z toho bolí ruce. Inu komu by se chtělo (krom mamky pochopitelně) sbírat nahnilá jablka mezi beraními bobky? Reputaci jsem si napravila později, když jsem mamce pomáhala upravit záhon kytek - ona ho vyplela a já hrabičkama zarovnala terén a vybírala kameny. Hlavně jsem z něj ale vybírala žížaly a nosila si je kamsi, přičemž mamka doufala, že nekončí v mé kapse nebo v obýváku.
09. 09. 2014 Protože byl taťka zase od rána v Praze, mamka nám dělala k obědu obalovanou cuketu a já se zase nabídla s pomocí při obalování. Tentokrát mě to ale moc nebavilo, obalila jsem ve vajíčku sotva pět kousků a zbytek jsem nechala na mamce. Zato s její likvidací jsem pomohla daleko víc. Odpoledne mě napadlo, jak to udělat, abych se houpala, a zároveň jsem houpala i Terezku - vzala jsem provaz, jeden konec přivázala k mojí houpačce, druhý k Terezčině, pak už jsme si jen obě sedly, a čím víc jsem se houpala, tím víc se houpala i Terezka. Když jsem si šla potom domů pro svačinu, koukla jsem na mamku a zeptala se „Mamko, mohla bych ti říct něco výbornýho?“. Když souhlasila a zvědavě nastražila uši, řekla jsem „Umyj, prosím tě, tu linku, je děsně špinavá.“ a odešla jsem ven s mandarinkou. Večer se taťka nevrátil sám - přijel s ním děda, ale protože přijeli docela pozdě, jen nám stihl přečíst pohádku.
10. 09. 2014 Ráno nám taťka sebral dědu a odjeli spolu do Prahy, a protože vstávali dřív než my, prakticky jsme ho s Terezkou viděly na pár minut. Chvíli jsem pro něj truchlila, ale pak jsem si vzala svou oblíbenou knížku, plnou různých úkolů a s mamkou jsme si daly závod, kdo bude první - jestli stihnu najít já sedm rozdílů dřív, než přinese ze zahrady pórek. Když se vrátila, už jsem stála netrpělivě ve dveřích a hlásila „Už tady čekám pěkně dlouho. Všechno jsem to našla a zaikslovala.“. Zaikslovat je můj speciální výraz pro zakřížkovat.
11. 09. 2014 Ráno proběhlo stejně jako včera - taťka s dědou si přivstali a zdejchli se do Prahy. My byly dopoledne doma s mamkou, ale po obědě jsme šly s Terezkou ven, a když jsme viděly strejdu Mirka, jak jde k beranům, vydaly jsme se za ním. Po nějaké době přišla mamka nakrmit slepice, tak jsem se hned pochlubila, že jsme si chytly bílou slepičku a hladily si ji. Na otázku, jak se nám ji podařilo chytit, jsem řekla „Takhle.“ a s nataženýma rukama se po slepici vrhla. Ta ale vzala nohy na ramena, a mamka usoudila, že z nás musely mít slepice pěkné osypky. Ostatně to se potvrdilo, když jim šla nasypat zrní - obě kropenaté byly zalezlé v kurníku a jen mě a Terezku viděly, začaly zmatkovat.
12. 09. 2014 Jestli jsem předchozí dva dny kňučela, že chci dědu, dnes jsem si ho konečně do sytosti užila. Ráno, sotva jsem se vzbudila, jsem hned vlítla k němu do pokoje a vzbudila ho. Celý den nás pak měl na krku, protože do Prahy odjeli po změnu naši. Jen teda nechápu, že děda neocenil můj úsudek, když jsem se koukala z okna k lesu a řekla „Budou houby, páří se z lesa.“. Kdyby byl co k čemu, sebral by se a šel s námi hledat! Na druhou stranu ale zase mělo jeho hlídání jedno velké pozitivum - od osmi večer dávali v televizi Princeznu ze mlejna a on domluvil s mamkou, že se můžeme dívat. Moc se mi líbila, ale ten knížepán mi furt nešel do hlavy a děda mi nedokázal vysvětlit, že knížepán je pán knížectví, protože jsem mu pořád vnucovala svou logickou verzi - „To jako že má hodně knížek, viď?“.
13. 09. 2014 Dopoledne jsme se tentokrát vydali do Prahy úplně všichni, protože pro nás měli naši připravený program. Tedy připravený ho měla mamka a zbytek se nuceně přidal. Prvně jsme jeli do Ikey, kde byl soutěžní den a musely jsme s Terezkou splnit šest úkolů, třeba jako zvolit ze šesti obrázků tři, na kterých je zdravá snídaně. Jen těžko jsem se oprostila od obrázku čokolády a představy, jak ráda bych si ji ke snídani zobla, a ukázala jsem na kornflejky s mlíkem. Z Ikey jsme jeli ještě na Butovice, kde se šla pohádková cesta. Já, Terka a mamka jsme byly v pohodě, taťka hekal, protože měl rýmičku a děda funěl, protože cesta zpátky vedla do pořádného krpálu. Pak ještě oba špačkovali, že tohle vědět, čekali by na nás v autě. Pche, tolik keců kvůli drobné zdravotní procházce! Cestou k úkolům viděl taťka teepeečko a hned nás na to upozornil. Já ho nějak nevnímala, tak jsem se zeptala, co říkal. A on, záškodník, mi řekl „Támhle je pitíčko.“. Chvíli jsem mlčela a šrotovalo mi to v hlavě, čehož si všimnul i taťka a zeptal se „No vidíš to? Co tam je?“. Nemohla jsem si vzpomenout, jak se tomu říká, tak jsem ho zcela nečekaně a pořádně setřela - „Stan!“. Došli jsme až k němu a tam jsme s Terezkou plnily různé úkoly. Celkově to byla brnkačka, ale u třetího jsem se pořádně zapotila. Tam jsme totiž musely projít mezi strašidly, bubáky a mrtvolami. Mamka viděla, jak odtamtud odcházejí plačící daleko starší holčičky než my, tak se na to chtěla vykašlat, ale taťka se nedal, že to zvládneme. Navedl nás, že máme na každé strašidlo bafnout, jenže oni se nelekli a stejně nás postrašili. Celou dobu jsem měla slzy na krajíčku, ale držela jsem se, jakmile jsem ale vyšla ven a spadlo to ze mě, rozbrečela jsem se. Pak už mi stačilo, aby prošlo nějaké strašidlo kolem mě a byla jsem na mamce nalepená jak klíště. Domů jsme se vrátili akorát na večeři, tak s námi šel děda nahoru, tam nás osprchoval, dal večeři, pustil pohádku a pak přečetl pohádku a mezitím naši dole pořádně šůrovali.
14. 09. 2014 Mamka už od časného rána zase uklízela, tak jsme zůstaly s Terezkou dopoledne nahoře, pak nás to tam ale přestalo bavit a začaly jsme lézt dolů a okukovat. Nakonec jsme už dole zůstaly, i když z toho naši nebyli dvakrát moc odvaření. Pod podmínkou, že nebudeme dolů tahat hračky z pokojíčku, nás tam ale nechali.
15. 09. 2014 Ráno mě mamka vzbudila a poprvé po prázdninách jsme vyrazily do školky. Krapet jsme nestíhaly, protože mi mamka hledala boty (které jsme pochopitelně nechali na chalupě), a protože se naše třída přesunula do velké školy, dojely jsme tam tramvají. A ač se mi tam ráno moc nechtělo a snažila jsem se ukecat změnu na Kocoura, nakonec se mi tam líbilo.
16. 09. 2014 Dnes jsem si mohla trochu přispat, protože jsem jela do Kocoura. Tak moc jsem se nemohla dočkat, že jsem byla už o půl deváté připravená vyrazit. Mamka s Terezkou mě vyzvedly v jednu a přivezly mi s sebou i oběd, takže jsem měla opravdu luxusní kulturu stolování - v autosedačce. Jinak to ale nešlo udělat, protože za hodinu a půl jsem měla být na první lekci gymnastiky, tak se mamka snažila, abych se najedla pokud možno co nejdřív, aby mi aspoň trochu slehlo. Mamčiny obavy, že se mi na gymnastice možná nebude líbit, se rozplynuly v prvních minutách. Hned při prvním cviku jsme se totiž měly postavit jako princezny a dělat ze sebe princeznu budu s radostí klidně každý den. Celkově mi to šlo dobře - něco mi šlo líp než ostatním, něco hůř. Už v šatně jsem mamce hlásila, že chci na tu gymnastiku chodit, a že se mi to líbí. Cestou domů jsme ještě sjely na nákup, a když jsme přijely domů, bylo už skoro šest. S blížícím se večerem jsme zase začaly být jak z divokých vajec a ještě to dokončila babička, která nás vyblbla ještě víc, pak nás osprchovala, ještě jednou vyblbla a odjela. Stačilo ale pustit pohádku a rázem byl klid.
17. 09. 2014 Ráno, když už jsme měli skoro vyrážet, mamka zjistila, že jsou moje bačkory nezvěstné, takže se narychlo hledaly náhradní. Do školky i z ní jsem si vezla zadek autem, protože mamka odvážela i Terezku, která šla poprvé do Kocoura. Až cestou ze školky si mamka vzpomněla, že jsme je určitě včera zapomněly na gymnastice. Sice jsem se ráno snažila smlouvat, jestli bych nemohla s Terezkou do Kocoura, ale nakonec jsem byla ve státní zase nadšená. Taky aby ne, když už jsem tak velká holka, že chodím do velké školy! Když mě mamka o půl jedné vyzvedávala, pro změnu byla nezvěstná mikina - asi jsem ji dopoledne nechala na hřišti, ale nebyl čas to zjišťovat, protože se spěchalo pro Terezku do Kocoura. Cestou se mě mamka ptala na dnešní oběd, tak jsem ji hned informovala „Měli jsme maso s dobrou omáčkou a já to všechno snědla. A taky výtečnou polívku, tu jsem snědla taky všechnu. A Verunka s Julinkou ji nedojedly, ale já jo!“. Ač jsem tedy evidentně vydatně pojedla, cestou od auta k domu už jsem sondovala „Mamko, co budeme mít k obědu?“. Odpoledne jsme s mamkou ještě sjely pro dres na gymnastiku, a protože to mamka kupovala v baletní škole, koukala jsem na holčičky, jak se učí balet. Paní, od které jsme to kupovaly, jsem se nějak moc líbila, protože se ptala, jestli chodím cvičit k nim, a když to mamka popřela, řekla, že to je škoda a hned říkala, že kdyby mě nebavila gymnastika, ať přijdeme k nim.

63. měsíc

18. 09. 2014 Dnešní ráno bylo plné otázek. Prvně jsem se ptala, proč musím zase do státní, a proč nemůžu do Kocoura (moc dobře si pamatuju, že vloni jsem skoro celé druhé pololetí chodila dva dny do státní a dva dny do Kocoura), pak jsem se ptala, proč nejedeme tramvají a jdeme pěšky, ale když jsme do školky dorazily, vtrhla jsem do víru holčičího školkového dění a skoro se s mamkou ani nerozloučila. Mamka mě vyzvedla hned po obědě a já se dočkala svezení tramvají. Problém byl, že jsme nevystoupily doma, ale jely jsme k nové paní doktorce na alergologii. Tam jsem mamku naprosto šokovala - zatímco ona na chodbě vyplňovala formulář, mě si vzala sestřička do ordinace a já to tam bez mamky zvládla na jedničku s hvězdičkou. Celou dobu jsme si povídaly - o Nelince (štěkavé), o Nelince (školkové), o školce, o tvoření, o zvířátkách, kamarádkách… Za mamkou na chodbu jsem se vrátila s rukou plnou vzorků alergenů a při jejich aplikaci jsem ani necekla. Alergie se z tohohle testu žádné neobjevily, zato se ukázalo, že mám zúžené průdušky o dvacet procent, takže mi nasadila léčbu s tím, že když se vytrvá půl roku nebo rok, s velkou pravděpodobností jednou nebudu ani vědět, že jsem měla v dětství astma. Nakonec nás ještě paní doktorka posílala na krev, tam už se mi moc nechtělo, ale za slíbený úplatek v podobě lízátka a nalepovacích náušnic jsem k tomu svolila. Bohudík to ale neklaplo, protože už tam nikdo nebyl, takže jsem dostala odklad na pondělní ráno. Lízátko tedy mamka nechala schované na pondělí, ale místo toho jsme cestou domů koupily gymnastické cvičky a doma jsem vyfasovala za statečnost náušnice. Jen mamka byla dost zaražená z toho, jak jsem se nestyděla a v pohodě komunikovala a řekla, že teď už si není jistá, jestli ten odklad školy ukecá (protože jediné, na co spoléhala, že to uhraje, je právě dlouhý rozjezd, než se otrkám). Doma nás taťka jen naložil do auta a vyrazili jsme na chalupu. Večer jsme v koupelně mimořádně necákaly a vylezly se suchými vlasy, protože nás mamka varovala, že když se budeme máčet, slepí se nám náušnice.
19. 09. 2014 Dopoledne jsme si s Terezkou vcelku v poklidu hrály, když tu se ozvalo mým hlasem „Ty nevychovanej parchante!“. Mamce málem vypadla snídaně z ruky a okamžitě řekla „Cože? Kdes tohle slyšela? Kdo tohleto říká?“. Už viděla, jak se budou ve školce tvářit, až tam tohle taky řeknu. „To říkaj v pohádce.“ „A v jaký proboha?“ „Ve stojedna dalmatinů.“ No, obávám se, že 101 dalmatinů už nám mamka asi nepustí. Večer nás mamka vykoupala, připravila večeři a dala instrukce - že ji poveze taťka do Prahy (hned jsem nasadila truchlící výraz a tvrdila, jak se mi po ní bude stýskat, přičemž už pár vteřin po jejím odjezdu jsem si na ni ani nevzpomněla) a nás přijde hlídat teta Jitka, takže až nám skončí pohádka, dojdeme si samy vyčistit zoubky, vezmeme si lampionky a půjdeme do postele. Ač naši nechtěli, aby s námi teta chodila do pokojíčku, aby nespadla na schodech, ona si nedala říct a šla tam s námi. A když už tam byla, patřičně jsme toho využily a ještě dobu si tam s ní vyprávěly. Když se ale vrátil taťka, už byl nahoře klid a my měly hlubokou půlnoc.
20. 09. 2014 Po hodně dlouhé době jsem se v noci probudila žízní, a protože byla mamka v Praze, musel ke mně vyběhnout taťka. Pak jsem spala až do rána, ale i ráno si taťka užíval, protože jsme se vzbudily už před sedmou. Díky tomu jsme ale už po osmé mohli vyrazit do lesa na houby, a za necelé dvě hodiny procházky po lese jsme nasbírali plný košík. A překvapivě, když jich taťka pár obalil a osmažil jako řízečky, jsem byla ochotna sníst i houby a dokonce mi i chutnaly.
21. 09. 2014 Tentokrát jsme taťkovi daly pohov, v noci se ani jedna z nás nevzbudila a spaly jsme až do půl osmé. Do Prahy jsme vyrazili až k večeru, a už tam na nás čekala mamka a my měli možnost na vlastní chuťové pohárky poznat, proč ten víkend nestrávila s námi - jela se učit dělat sýry a z nás s Terezkou a taťkou si pak udělala pokusné králíky, aby věděla, jestli má nebo nemá smysl v sýraření pokračovat. Na talíř sýrů jsme se s Terezkou vrhly jak kobylky, takže musela ještě nějaké přikrájet a celá se tetelila blahem, jak nám chutná. Problém nastal o hodinu později, když nám ukrojila sýr na chleba a já řekla, že to nechci, protože mi to nechutná. Prvně jsem řekla, že mi nechutná chleba a sním samotný sýr, ale nakonec to bylo naopak - sýr jsem odložila a snědla samotný chleba s máslem. V tu chvíli mamka nevěděla, co si o tom má myslet - jestli nám přestalo chutnat, nebo jsme se jen předtím těmi sýry tak přetláskaly, že už jsme na další neměly chuť.
22. 09. 2014 Když přišla v sedm ráno mamka do pokojíčku, už jsem byla vzhůru. Jen jsem se oblékla, cestou na tramvaj jsme koupily koblihu a pití a vyrazily jsme na ten zpropadený odběr krve. Mamka mě ještě cestou upozorňovala, co se bude dít a slíbila mi po odběru koblihu, lízátko a nalepovací náušnice. To, co se tam ale dělo, jí doslova vyrazilo dech - a nejen jí dokonce i paní doktorce, která mi krev odebírala. Začalo to tím, že na mě vytáhla šest nebo sedm zkumavek. Napíchla jednu ruku, z té nabrala slabé tři zkumavky a zbytek bylo potřeba odebrat z druhé ruky. Ani jednou jsem nekňourla, neřekla „au“ nebo „to bolí“ a v očích se mi neobjevila ani jedna slzička, a to se mi v té první žíle paní doktorka pěkně pošťourala. Taky jsem za odměnu krom toho, co jsem měla slíbené od mamky, dostala ještě dvě hračky od paní doktorky - figurku koníka a šakala. Co jsem ale nestihla při odběru krve, jsem dohnala při následném slepování náplastí - to jsem ucukávala, jako by mi je mamka rvala i s masem. To mi ale nic nebránilo v tom, abych se všude, kam jsem přišla, pochlubila, jak jsem byla šikovná a statečná. Odpoledne, když mě mamka vyzvedávala ze školky, se ptala, jestli je ve školce všechno v pořádku a paní učitelky mě vychválily, že jsem šikovná, spolupracuju, cvičím, sem tam teda i zazlobím, ale nic zvláštního, a že jsem takové třídní sluníčko. No jo, hned jsem se poznala!
23. 09. 2014 Už když jsem se ráno vzbudila, věděla jsem, že jdu do Kocoura a o poznání líp se mi vstávalo. Odpoledne mi mamka zase přivezla oběd v krabičce, takže jsem se opět najedla v autě a jely jsme rovnou na gymnastiku. Tentokrát ale mamka nezůstala v tělocvičně (i když by se tomu vůbec nebránila), šly s Terezkou pryč a vrátily se až na konci hodiny. Mně to vůbec nevadilo, skoro jsem se s mamkou ani nerozloučila, jak jsem utíkala cvičit, a ony na mě ještě myslely a koupily mi knížku s různýma úkolama. Když se pak doma taťka ptal mamky, jak probíhala gymnastika, mamka odpověděla, že vlastně neví, protože nemohla být uvnitř, ale soudě dle toho, že jsem z tělocvičny nevyšla, ale vyběhla gymnastickým během, který jsme se dnes učily, se mi to patrně líbilo. Večer jsem zase kňučela, že nechci ten mamčin sýr k večeři, ale aby se neřeklo, snědla jsem půlku chleba a pak už jsem chtěla marmeládu.
24. 09. 2014 Ráno jsme sice vstaly později než obvykle, ale i tak jsem se stihla převléct, nasnídat, učesat, vyčistit zuby a ještě si na chvíli sednout k omalovánkám. Cestou ze školky pro Terezku do Kocoura mamka sondovala, co jsme měli k obědu a jak jsem se najedla. Až doma jsem pochopila, že byla klika, že jsem obědvala. S vědomím, že budu obědvat ve školce, udělala mamka k obědu lečo, a s vědomím, že ho nejím, udělala porci tak akorát pro sebe a Terezku. A na mou otázku, proč mi nedala oběd, mi pak v klidu řekla, že bych to stejně nejedla. Zkusmo jsem se zeptala, jestli bych nemohla jet zase na gymnastiku, a když mamka řekla, že ne, udělaly jsme si gymnastiku s Terezkou doma - já předcvičovala a Terezka po mně musela opakovat.
25. 09. 2014 Od rána jsem mamku prudila, že nechci do Laurový, ale do Kocoura a vydrželo mi to i celou cestu, kterou jsem absolvovala s kňouráním a občasným brekem (a taky jedním mamčiným otočením, že do školky nemusím a jdeme domů, ale to jsem taky nechtěla). Když jsme ale došly do školky, najednou jsem byla samý úsměv a s radostí jsem se vrhla mezi holky. Ze školky jsme s mamkou došly domů, taťka mezitím naskládal věci do auta a vyrazili jsme na chalupu. Krátce po nás přijel i Domča s tetou Soňou a konečně si odvezl dárky, co od nás minule dostal ke svátku, ale zapomněl si je odvézt.
26. 09. 2014 Dopoledne jsme strávily s Terezkou venku, ale po obědě jsme na chvíli zůstaly s našima doma. Hrály jsme na koně - já byla kůň a Terezka si mě osedlala, jenže se neudržela a spadla. Když naši konečně strávili oběd, šly jsme s nima ven, ale zatímco Terezka se po nějaké době vrátila domů a usnula tam, já zůstala venku až do večera. To se ale začalo lítat kolem Terezky, která hodila kachnu na gauč a bylo jí blbě.
27. 09. 2014 Od rána jsem se musela klidit od Terezky, která pořád kňourala, polehávala a pospávala. Po obědě už to naši nevydrželi, mě přesunuli dočasně k tetě Jitce a taťka odvezl mamku s Terezkou do nemocnice. Asi je tam zapomněl, protože se zpátky vrátil sám. K večeru jsme ještě skočili ke slepicím, taťka jim dal krmení do kurníku, ale já jim drolila kukuřici a byla jsem naprosto nadšená, jak za mnou dobrovolně běhaly a skoro mi zobaly z ruky. Evidentně jsem si našla náhradní kámošky za Terezku.
28. 09. 2014 Dnes jsem vzala zcela mimořádně na milost houby v podobě houbových řízků. Po obědě jsme venku hráli s taťkou na schovku, prvně se mi schoval pod kolečko, to ho ale koukala půlka, takže jsem ho našla docela rychle, pak si ale lehnul za zahradní houpačku a zakryl se podsedákem. Takhle zákeřnou schovku bych od něj nečekala, vůbec jsem ho nemohla najít, a kdyby se mi neukázal, nechybělo moc k tomu, abych se rozbrečela.
29. 09. 2014 Taťka si konečně všimnul, že nás je doma nějak málo a dojeli jsme do Kolína pro mamku a Terezku. Naštěstí si našly ubytování v nemocnici, venku by jim asi bylo docela frišno. Později odpoledne jsme vyrazili zpátky do Prahy, a hned jak jsem vlezla do předsíně, jsem hlásila „Já myslím, že tady byla babička.“. Mamka na mě chvíli nevěřícně koukala a zeptala se „Jak jsi na to přišla?“. „No nechala tady boty.“ Pozorovací talent se mi rozhodně upřít nedá, k tomuhle detektivnímu odhalení mi stačilo jen to, že po sobě babička neuklidila do skříně pantofle, které u nás vždycky nosí.
30. 09. 2014 Ráno jsem mamku dostala v Kocourovi, když jsem na ni v šatně vyhrkla „Mamko, není už dneska v Kocourovi Nelča?“. „Ještě ne, ta se vrací až dnes.“ „Ale já myslím, že jsou tohle její botičky.“ Můj pozorovací smysl se mi nedá odpárat - pochopitelně jsem měla pravdu. A zatímco já byla už v šatně celá nedočkavá, že ji zase uvidím, Nelinka šla do školky s obavou, že se s ní už nebudu kamarádit, protože jsem si v době, kdy tam nebyla, našla novou kamarádku. Pochopitelně byly její obavy zcela neoprávněné a celou dobu jsme se od sebe nehnuly a užívaly si, že jsme zase spolu. Když mě přijela vyzvednout mamka, byla jsem celá zmalovaná, ze svačiny jsem snědla jen jablko a mamčina domácího jogurtu jsem se sotva dotkla. Doma jsem ho pak ale dojedla a ještě si řekla o další, takže mamka usoudila, že to snad zas takový propadák nebyl. Oběd jsem snědla zase v autě, protože jsme pak pokračovaly rovnou na gymnastiku. Když jsme po gymnastice jely výtahem do garáží k autu, obě s Terezkou jsme si vzpomněly, že potřebujeme nutně na záchod, takže jsme vyjely honem zpátky do Tesca na záchody, ale ani jedna z nás nic neudělala. Zato večer jsem začala pro velký úspěch pokašlávat.
01. 10. 2014 Noc byla úplně v klidu a bez kašle, zakašlala jsem zase párkrát až ráno, takže mamka dlouho rozmýšlela, jestli mě má pustit do školky nebo ne. Nakonec usoudila, že kašlu fakt jen sporadicky, tak mě tam pustila, jenže jsme vyrážely na poslední chvíli a mamka až ve školce zjistila, že nemám v batůžku bačkory, takže jsem vyfasovala náhradní. Paní učitelku mamka ještě instruovala, že kdybych se jí nezdála, až jí klidně zavolají a ona pro mě hned přijde. Na to nedošlo, takže jsem tam zůstala až do oběda a odpoledne jsme vyrazili na chalupu.
02. 10. 2014 Tentokrát jsem v noci lehce pokašlávala. Taťka byl od rána pryč a mamka se patlala v kuchyni se sýrama, tak jsme byly taky doma. Když pak měla mamka hotovo a chtěla nás vytáhnout ven, akorát přišla teta Boženka, takže z toho zase nic nebylo, a protože odešla až v šest, šly jsme s Terezkou rovnou do sprchy.
03. 10. 2014 Noční kašel vygradoval a v noci už ke mně mamka chvátala, aby mi dala dýchnout. Dopoledne se od nás ozýval takový řev a bitky s Terezkou, až přišel strejda Mirek, že jestli budeme takhle kvičet, odvede nás do lesa, že tady nikdy nikdo nekvičel, tak ať s tím ani nezačínáme. Po obědě přišel znovu, pro změnu zkontrolovat, jestli nás tam náhodou mamka neodvedla, že je u nás takové ticho. Jen co to dořekl, ozval se řev, protože jsem se sklouzla na schodech a sjela dolů po zadku. Když jsem se vybrečela, šly jsme s mamkou ven, vzadu na zahradě jsme se ale s Terezkou zase začaly hádat, pak jsme odešly na písek a střídavě se po zbytek dne hádaly a hrály si. Večer přijel taťka a při večeři jsme se zase předvedly - nejdřív jsme rozlily vodu u notebooku, takže ho naši zaklapli a byly jsme bez pohádky, tudíž jsme obě spustily řev. Když jsme se zklidnily, taťka to přeci jen znovu pustil, jenže my se začaly u stolu zase dohadovat a nakonec jsem začala úplně stávkovat. Nechtěla jsem se česat, nechtěla jsem smrkat, nechtěla jsem nic a ještě k tomu jsem neposlouchala. Dobrou hodinu mě mamka upozorňovala a varovala, že když nebudu poslouchat, nebude nám číst pohádku. A protože jsem nadále pokračovala v rozjetých kolejích, odporoučela se mamka do sprchy a i do pokojíčku jsem musela jít sama. Všechno se pochopitelně odehrálo s takovým řevem, že i lišky musely utíkat strachy z lesa.
04. 10. 2014 Dneska už jsem spala úplně bez kašle a vyspávaly jsme až do osmi. V rámci utužování imunity udělala mamka k obědu salát z čerstvé červené řepy, ale když jsem to viděla, dívala jsem se na to dost podezíravě. Pak jsem ale (po menším nátlaku ze strany mamky) ochutnala a nakonec se do něj s chutí pustila, obzvlášť poté, co jsem zjistila, že mám po řepě tu pusu skoro jako namalovanou. Odpoledne jsme šly s Terezkou ven s taťkou, ale po nějaké době jsme se začaly shánět po mamce, a když jsme zjistily, že je u tety Jitky, nastěhovaly jsme se tam taky. Když jsme od tety odcházely, na rozloučenou jsem na ni ještě zavolala „Tak ahoj a nezapomeň, že vypadáš jako kráva.“. V mamce by se krve nedořezal, v naprostém šoku se podívala na mě a vzápětí na tetu, která ovšem ani nehnula brvou, zato hned objasnila, že má přece flekaté tričko jako má kravička. Doma jsem pak ochutnala mamčiny srdíčkové sýry, dost mi zachutnaly, i když spíš kvůli tvaru než kvůli chuti. Jedla jsem je samotné a pak jsem je chtěla i k večeři.
05. 10. 2014 I dnes jsme spaly skoro do osmi. Odpoledne jsme nechaly mamku doma, aby uklidila a sbalila věci a šli jsme ven jen s taťkou. Když jsme se vrátily domů v pět s tím, že jsem spadla do vody a mám mokrou botu, o mamku se sice pokoušely mrákoty, ale ustála to, nicméně už jsem musela zůstat díky absenci náhradních bot doma. O moc jsem ale stejně nepřišla - mamka už dobalovala a jeli jsme do Prahy.
06. 10. 2014 Když mě v sedm ráno mamka budila do školky, zase jsem se ptala, proč musím do Laurové, ale když mi mamka odpověděla, že můžu klidně zůstat doma, odmítla jsem. Problém nastal v okamžiku obouvání, mamka totiž zjistila, že včera na chalupě nechala v kotelně ty moje mokré boty. Fofrem vytáhla ze skříně šněrovací variantu a taťka se mě snažil ještě před odchodem narychlo naučit zavazovat tkaničky, ale jeho snaha vyšla dost naprázdno. Mamka si po příchodu do školky před paní učitelkou nasypala popel na hlavu, omluvila se to, že mám šněrovací boty, které si sama nezvládnu zavázat, a poprosila o pomoc, až půjdeme ven. Po keramice mě vyzvedával taťka a já doma hned hlásila mamce, že jsme dělali listovou misku. Pak jsem si ale všimla, že si Terezka hraje nahoře, přinesla jsem pexeso a pařily jsme s mamkou jak o život. Večer psala mamce teta Šárka a mamka mě začala připravovat na to, že Nelinka už nebude chodit do Kocoura. Tak prima den to byl a takhle smutně skončil.
07. 10. 2014 Dnes jsem plně docenila ty na chalupě zapomenuté boty, díky tomu jsem totiž mohla jet do Kocoura v balerínkách. Ráno jsem se zkusmo zeptala mamky, jestli bude ve školce Nelinka, jestli se mi to včera jen nezdálo, ale mamka mě vyvedla z omylu. Když jsem tam neměla Nelinku, hrála jsem si s Vašíkem. Pomáhala jsem mu s tvořením, což jsem dělala i minule (jeho maminka o tom věděla, zato moje o tom neměla ani páru, já jí totiž vyprávěla jen o Nelče). V autě jsem se naobědvala a mamka mě zase odvezla na gymnastiku. Rovnou odtamtud jsme přejely i s Terezkou do Ikey, tam jsme si daly všechny tři dortíček a pak s námi mamka přešla do Škudlíkovy dílny, kde jsme dělaly svícny. Už při vyzvedávání ze školky jsem kašlala, stejně tak i po gymnastice v šatně (mamka musela upozornit pána, co tam byl s námi, že nemám tuberu ani nic jiného nakažlivého, ale astma). Kvůli kašli jsme nakonec utekli i z Ikey. Mamka pak cestou ještě říkala, že s sebou snad bude muset vozit fuňák, protože kdyby ho dnes měla, prý by mi dala dýchnout. Domů jsme se vrátily ve třičtvrtě na sedm, takže jsme měly krátkou pohádku v počítači a navečeřely jsme se, ale protože jsme pak zase neposlouchaly a nešly se sprchovat, mamka bojkotovala čtení před spaním.
08. 10. 2014 Když mě mamka po obědě vyzvedávala ze školky, přiznala jsem, že jsem šla ven v sukni a legínách, protože jsem se zapomněla převléct. No co, aspoň jsem se obula. S mamkou jsme dojely do Kocoura pro Terezku a sjely jsme na otočku domů, abychom se s Terezkou převlékly a učesaly, protože měla mamka sraz s taťkou na Andělu, kde jsme si měli zařídit pasy. Mamka nás převlékla a než si přichystala potřebné doklady, my s Terezkou na ni vyrazily čekat ven. Hned jsme se začaly hádat a než mamka přišla, přiskřípla jsem Terezce nohu pod vozík za auto a ona mě za to na oplátku majzla gumicukem po hlavě, takže jsem měla úplně rudé čelo. Ostatně i na úřadě jsme pak dělaly takové kraviny, že nám mamka pohrozila, že když budeme blbnout, nikdo nám pas neudělá a nebudeme moct letět k moři. Moc to ale nezabralo, spíš vůbec, zklidnil nás až mobil - to čekání bylo fakt děsně dlouhé. Když na nás ale konečně přišla řada, spolupracovala jsem na jedničku a dokonce jsem ani nestávkovala, když jsem měla na focení zůstat v kabince sama. Když jsme pak jeli z Anděla domů, několikrát jsem se zeptala, jestli už jedeme k tomu moři. Když jsem pochopila, že fakt jedeme jen domů, vzala jsem do ruky prázdnou flašku od pití a rozhodla se s mamkou udělat rozhovor na filozofické téma. „Mami, co ovládá lidi?“ „Mozek.“ „A co má v mozku Houmr?“ „Nic.“ „Nene, má tam tužku!“ Večer k nám přijela babička, osprchovala nás, a protože u nás zůstala do rána, tak nám před spaním přečetla i pohádku.
09. 10. 2014 Do školky mě dnes odvedla babička, ale po obědě už mě klasicky vyzvedávali naši. Rovnou to se mnou namířili k paní doktorce, aby si pro jistotu poslechla ten můj kašel, jenže tam bylo tak plno a naši se báli, že bych akorát něco chytla, že to radši vzdali a odjeli jsme na chalupu. Hned jsem chtěla jít vedle za tetou Jitkou, ale mamka mi řekla, že ji mám jít jen pozdravit, ale mám se hned vrátit domů a zase tam celé odpoledne neoplendovat. To mě rozčílilo natolik, že jsem začala bouchat a po krátké době jsem se ubouchala ke spánku. Večer, když nám mamka dočetla pohádku, dozpívala a šla nám dát pusu na dobrou noc, jsem ji chytila kolem krku a řekla „Ty seš tak sladká, mamko“.
10. 10. 2014 Dneska jsem mamce chtěla udělat radost, tak jsem za ní šla a řekla „Nebudu se ti posmívat.“. „Jak posmívat?“ „No nebolí, nebolí, bába tě posolí.“. Faktem teda je, že říct jí tohle, když dostanu na zadek za zlobení, je z mé strany tak trochu vrchol drzosti, obzvlášť, když k tomu nahodím ještě škodolibý úsměv.
11. 10. 2014 Před obědem přijel děda Petr a teta Monča s klukama a děda byl akční a chtěl nás vzít hned do lesa, ale mamka řekla, že je teplý oběd, tak že prý až po obědě. Ta půl hodina ale stačila k tomu, aby si děda rozseděl zadek na gauči, takže už jsme ho pochopitelně nikam nevytáhli, což klukům, kteří se usadili u her, nijak zvlášť nevadilo, ale já bych takový výlet s dědou brala všema deseti.
12. 10. 2014 V noci se dědovi povedl skutečně husarský kousek - uprostřed noci se šel dolů napít, ale na cestu si nerozsvítil a našlápnul si Nelčino hovno. To pak roznesl po celém bytě a ráno si do jednoho takového kousku šlápla Terezka, která si šla zrovna lehnout k dědovi do postele, takže to měl nakonec i v posteli. Dopoledne se s námi děda radši vypařil do lesa a já zdatně hledala houby. Když odpoledne děda i s tetou a klukama odjeli, šly jsme s Terezkou pomoct taťkovi loupat kukuřici pro slepičky a po půl šesté jsme zvedli kotvy i my. Mamka nám chtěla ještě na chvíli pustit pohádku, ale chtěly jsme ji vidět až do konce, a protože skončila až o půl deváté, mamka nám už jen zazpívala a my se musely obejít bez čtené pohádky.
13. 10. 2014 Ráno jsem se děsně loudala, takže jsme s mamkou vyrážely na poslední chvíli. Navíc mi mamka chtěla dát na školkové focení náušnice, ale v tom shonu na ně zapomněla. Stejně tak mi zapomněla dát dýchnout a v půli cesty zjistila, že jsem si nenabalila ani bačkory. Chtěla mě dát do školky a vrátit se s fuňákem a bačkorama, ale paní učitelka řekla, že mi najde nějaké erární bačkory, tak mamka i dýchání nechala na odpoledne. A aby toho nebylo málo, nakonec ještě zapomněla, že mám dnes keramiku, takže před půl jednou volala do školky, aby mi paní učitelka řekla, že mám keramiku a mamka přijde až po ní. Když mě pak vyzvedávala, stačil pohled na tričko a bylo jí jasné, že k obědu byly špagety. Navíc mé původně bílé ponožky byly zespod úplně černé. „Mělas ty půjčené bačkůrky?“ „Ne.“ „To ti žádné nebyly?“ „Paní učitelka si na to vůbec nevzpomněla.“ Cestou domů jsem mamce řekla důležitou informaci, bez které by se jí určitě špatně spalo - „Mamko, hádej, co se stalo?“. „Nevim.“ „Kejve se mi zub“ a na potvrzení svých slov jsem s ním hned začala hejbat. „A jak jsi na to přišla?“ „No, Verunka nám ukazovala, jak se jí kejve zub, tak jsem taky zkusila, jestli se mi nějakej nekejve.“. Doma jsem pak přišla s pro mě životně důležitou otázkou - „Mamko, a kdy já budu mít svátek? Vždyť Terezka má furt něco.“ „Jak to?“ „No v lednu, v pátku, a já furt nic.“ Žádné kloudné odpovědi (tedy třeba že budu slavit hned dnes) jsem se nedočkala, zato se mamka pustila do radikálního úklidu pokojíčku a já se nestačila divit, jaké všechny hračky se najednou objevily.
14. 10. 2014 Do Kocoura jsem si dnes vzala korunku, abych mohla tancovat s Vašíkem jako princezna, jenže se dnes zároveň přišla rozloučit Nelinka, takže z toho nakonec nic nebylo - Vašíkovi jsem dala košem a dala jsem přednost Nelince. Můj výrobek mi ale moc dlouho radost nedělal - cestou domů si ho totiž půjčila Terezka, a když jsem ji okřikla (protože si ho vzala bez dovolení), místo vrácení tím vzteky mrskla z auta. Na gymnastiku jsem šla ještě trochu naštvaná, ale po gymnastice už bylo všechno zapomenuto - obzvlášť, když nám mamka cestou domů koupila každé jeden donut.
15. 10. 2014 Ráno mě mamka s Terezkou odvezly do školky a samy pak pokračovaly do Kocoura. Vyzvedávání bylo naopak - prvně vyzvedla mamka mě a spolu jsme sjely pro Terezku. Zrovna se oblékala, když přijela do Kocoura Jarmila a hned si se mnou šla pokecat. „Tak co, Luci, máte ještě beránky?“ „Nooo, toho černýho už jsme snědli, ovečky jsme odvezli, ale ty bílý a strakatý ještě máme.“ Za kývajícím se zubem mamka odpoledne objevila vykukovat nový zub. Když večer přijel děda Luboš, prababička a teta Stáňa, teta hned řekla „To by chtělo vytrhnout, aby ho v noci nespolkla a neudusila se.“. No tak to tedy děkuju pěkně za takovéhle návštěvy. Pche! Pro příště si budu pamatovat jediné - host do domu, hůl do ruky!
16. 10. 2014 Když jsem se ráno usmála na mamku, ta div nepadla do mdlob. Ten uvolněný zub byl vyvrácený úplně dopředu, takže jsem vypadala jak pizizubka. No jo, když já ho od té chvíle, kdy jsem zjistila, že se s ním dá viklat, nenechala na pokoji. Hned po školce jsme vyrazili na chalupu a taťka jen zaparkoval auto a vyrazil k Urbanům a já se k němu hned přidala. Když jsme se vrátili, byla jsem pěkně vymrzlá, ale mamka potřebovala venku dodělat mrkev k uskladnění a já nechtěla být doma sama, takže jsem to musela venku ještě nějakou chvíli vydržet. Doma jsem pak pěkně dlouho bouchala, vlastně až do doby, kdy mamka vytáhla puzzle, ale skládala spíš mamka, já s Terezkou jsme se přidaly až na posledních pár dílků.
17. 10. 2014 Ráno jsem pěkně chraptěla, i tak jsem ale šla odpoledne s taťkou ven. Večer, když nám mamka dočetla pohádku, přišla s návrhem, který se neodmítá - slíbila mi, že když si přestanu cucat palec nebo přestanu bouchat nebo začnu rovnat nohy při chůzi, za každou z těchhle odnaučených nešvarů dostanu nějakou hračku - třeba vytouženého velkého svítícího a mluvícího poníka Celestii. Hned jsem začala slibovat, jak se vším přestanu, ale vydrželo mi to jen pár vteřin - konkrétně do okamžiku, kdy jsem měla zavřít oči a spát. Usínání totiž bez palce prostě nejde.

64. měsíc

18. 10. 2014 Dneska k nám měla přijet Nelinka, ale kvůli mému chrapotu radši zůstala s tetou Šárkou doma s tím, že pokud budu v pořádku, v úterý se uvidíme v Ikee na další Škudlíkově dílně. Když to neklaplo, taťka nás aspoň vytáhnul do lesa, ale za chvíli už volala mamka, že přišli na návštěvu Lancovi, tak ať jdeme zpátky. Sotva jsme se vrátili, hned šli popřát Terezce k svátku a dali jí čokoládu. A já, aby mi to nebylo líto, dostala taky. Terezka tu svou hnedka načala a rozdělila se se mnou, ale jen co Lancovi odešli, migla jsem Terku a pak řekla, že to bylo proto, že dostala čokoládu.
19. 10. 2014 Stačilo, abych si ráno postěžovala, že mě bolí kývající se zub, taťka se chopil své životní příležitosti, zahrál si na zubaře a vytrhnul mi ho. Aby byl opravdu věrohodný, ještě si od Mirka půjčil zubařské kleště. Vytrhnul mi ho ale vlastně úplně omylem - já sebou cukla a zub se tak nějak vytrhnul sám. Když jsem odpoledne polehávala u televize, ani palec jsem si necucala, což mamku zarazilo. Na otázku, jestli jsem to zkoušela, jsem řekla, že jo, ale že mě bolí ta díra po zubu, takže mamčiny proti cucání palce bojující myšlenky zajásaly. Ne na dlouho - když šla mamka spát a ještě se na nás šla podívat, měla jsem palec v puse. Večer jsme odjeli do Prahy, ale dost pozdě, takže jsme dorazili o půl osmé a já se v autě pěkně prospala. Doma nás mamka osprchovala, do půl deváté jsme s Terezkou koukaly na pohádku a až potom jsme šly do postele. Až do čtvrt na jedenáct jsme kecaly a nebyly k utišení. A pochopitelně jsem si při usínání opět cucala palec.
20. 10. 2014 Ráno jsem mohla vstávat až v osm, protože se mnou mamka chtěla hned po ránu vyrazit k paní doktorce. Jely jsme tam extra brzo - už po třičtvrtě na devět jsme byly na místě, přičemž paní doktorka ordinovala až od půl desáté. Mamka si ale chtěla pojistit, abychom byly první na řadě a já nemusela sedět mezi nemocnými dětmi. Měly jsme víc štěstí než rozumu - až do čtvrt na jedenáct, kdy jsme odcházely, byla čekárna úplně prázdná. Paní doktorka zkonstatovala, že je to jen nachlazení, ale kvůli blížící se dovolené mě mamka radši nechala doma. Rovnou odtamtud jsme zajely do obchodu nakoupit nějaké hračky na pláž. První, co mě praštilo do oka, byl mluvící My Little Pony, ale mamka mě rychle vrátila nohama na zem a řekla, že ho dostanu, až si přestanu cucat palec, bouchat nebo začnu rovnat nohy při chůzi. Jasně, že jsem to obrečela, ještě dlouhou dobu jsem koníka i se slzama v očích držela v ruce, ale nakonec jsem ho poslušně vrátila zpátky do regálu.
21. 10. 2014 Protože mě mamka nemusela ráno budit do školky, vstaly jsme s Terezkou až kolem půl osmé. Děsně jsem chtěla hrát hry a ve spolupráci s Terezkou jsme jich vytáhly hned několik, ale pokaždé, když jsme začaly některou z nich hrát, jsme obě odeběhly a u hry zůstala jen mamka. Divné - moc jí to samotné nešlo. Když jsem ke svačině chtěla jogurt, mamka řekla, že ho taťka nekoupil, protože ho neměli. V čirém zoufalství a neskonalé touze po něm jsem zaškemrala „Tak aspoň ten tvůj ve skleničce.“. Ten ale taky nebyl, což mě ale ve finále zas tak moc nemrzelo. Abych byla na dovolenou zdravá, pro jistotu jsem vynechala i gymnastiku i Ikea dílnu, kde jsme se měly vidět s Nelinkou. To mě (pochopitelně) mrzelo podstatně víc než v lednici chybějící mamčin jogurt. Protože jsem se přes den pořádně nevybila, večer jsme v posteli s Terezkou zase povídaly až do půl desáté.
22. 10. 2014 Nebylo divu, že jsem se po tom nočním vyprávění s Terezkou vzbudila až po osmé. Přes oběd nás hlídal taťka, protože mamka potřebovala odjet a ještě něco pozařizovat. I tak na nás ale myslela a koupila jogurty, do těch jsme se pochopitelně pustily hned, jak je vytáhla z tašky. Na každý den až od odletu koupila pro každou jeden a dva jogurty ještě vzala do zásoby, o iluze ji ale připravila Terezka během pár minut. Já totiž snědla jen jeden, ale ona se postarala hned o tři. Odpoledne se na nás přijel ještě před odjezdem na dovolenou na otočku podívat děda Luboš. Mamka mi ještě doběhla do státní školky pro koníka, kterého jsem tam zapomněla, když jsem tam byla naposled, protože se mi po něm děsně stýskalo a nepřenesla bych přes srdce, kdyby se mnou neletěl k moři. Když děda odjel, vyrazili jsme na chalupu a já si při večeři začala pro změnu stěžovat, že mě bolí zoubek. Během krátkého ohledání mamka zjistila, že se mi začíná kývat zub hned vedle díry, čemuž jsem pravděpodobně dost napomohla cucáním palce.
23. 10. 2014 Ráno jsem vyspávala až do půl deváté a během dopoledne mamka uznala, že jsem podstatně omezila bouchání - za posledních pár dnů jsem šla bouchat jen párkrát a stačilo na to upozornit a já hned přestala. Slíbený koník za to sice ještě nebyl, prozatím jsem se musela spokojit jen s velkou pochvalou - dost chabé. Večer jsme šly do postele po osmé, mamka přečetla pár pohádek a odešla, takže nám začalo pré. Až do půl desáté jsme byly k nezastavení, co se konverzace týká. Pochopitelně, že ve chvíli, kdy se nahoře udělalo konečně ticho, si mamka vzpomněla, že mi nedala lék proti alergii, který mám jako doplňkovou léčbu astmatu v době nachlazení, takže mě šla vzbudit.
24. 10. 2014 Naše noční žvanění se začalo značně promítat do ranního vstávání, na což si naši rozhodně konkrétně dnes nemohli stěžovat - vstaly jsme totiž až v devět. Protože bylo venku chladno a hnusně, naši nám pustili pohádky.
25. 10. 2014 O půl šesté ráno jsem se vzbudila a začala tak nahlas a zoufale volat mamku, že přiběhli oba rodiče a vzbudila se i Terezka. Byla jsem pološílená, protože mě něco strašně bolelo na noze a já si myslela, že mám v posteli včelu a dostala jsem žihadlo. Vysvětlení bylo úplně prosté - v posteli jsem měla natahanou spoustu hraček a na jedné z nich jsem nějakou dobu ležela a spala, což způsobilo onu bolest. Dopoledne mamka pustila pohádky, ale Terezka si šla hrát nahoru, takže jsem měla gauč sama pro sebe, a odpoledne jsme si vyškemraly na chvíli ajpeda. Naši mezitím sbalili kufry a jídlo a vrátili jsme se do Prahy o den dřív než jindy. To prý proto, abychom nejeli až v neděli - kdyby prý byl nějaký zádrhel na dálnici, aby nám neuletělo letadlo. K večeru jsme pak s mamkou začaly hrát člobrdo, jenže taťka s Terezkou si začali kopat mičudou a během chvíle se strhla velká balónová bitva muži versus ženy, tedy my tři proti taťkovi. Figurky lítaly všude, takže jsme si pak ještě zahráli na žížaly a všichni se plazili po zemi a hledali je, ale za tu psinu to stálo. Jen večer nám mamka marně vysvětlovala, že nemáme dělat kraviny a máme spát, protože už tu další noc nás bude brzo ráno budit a poletíme na dovolenou. Moc jsme si z toho ale nedělaly - chvíli bylo sice v pokojíčku ticho, takže mamka nabyla dojmu, že opravdu usínáme, ale pak jsme to zase rozbalily a do půl desáté dělaly blbiny, byť každá ve své posteli (ale to my vždycky).
26. 10. 2014 Mamka celý den balila věci na dovolenou, tak jsme si s Terezkou hrály na sovu a vránu. To v překladu znamenalo, že jsme běhaly po bytě a křičely „krá, krá“ a „hů, hů“. Večer nás mamka poslala do postele v oblečení, ve kterém jsme měly letět, abychom nemusely vstávat zbytečně brzo. Jako by druhá hodina ranní byla pozdní vstávání… Mamka nás opět upozorňovala, že nemáme v posteli blbnout a radši co nejdřív usnout, ale nám se spát ani za mák nechtělo.
27. 10. 2014 Ač jsme večer usnuly docela pozdě, když nás ve dvě ráno přišla mamka probudit, vstaly jsme úplně bez problémů. Mamka nás jen učesala, vzaly jsme si mikiny a bundy a šlo se do taxíku. Obě jsme sledovaly noční cestu Prahou jako největší životní dobrodružství. Chvíli po nás přijela na letiště i teta Soňa s Domčou a tím okamžikem nastalo pořádné čóro móro. Všichni tři jsme blbli, běhali a vypadalo to, jako bychom se vyspali dorůžova. Protože jsme byli čtyři a teta s Domčou byli jen ve dvou, já si v letadle sedla k Domčovi a tetě, zatímco Terka seděla u našich. Dominik hned vyfasoval ajpeda, tak jsem ho chtěla taky, ovšem naši byli saďouři a dali mi ho až ke konci letu. Krom ajpeda jsme s Domčou spolu sdíleli jídlo i pití. To noční vstávání mě rozhodilo natolik, že jsem snědla všechno jídlo, které přinesla letuška, a sem tam jsem si zobla i toho, co mi nabídla teta. Po přistání jsem i autem chtěla jet s Domčou, takže mamka, taťka a Terezka jeli jedním autem a já s Dominikem a tetou druhým. Cesta pochopitelně nemohla proběhnout v klidu, aby si nás pořádně užil i strejda řidič, takže jsem si sundala z vlasů sponky a házeli jsme je s Dominikem po sobě, takže nakonec zůstaly v autě. V apartmánu začali dospěláci hned vybalovat věci z kufrů, ale pak jim došlo, že máme tak trochu hlad, tak jsme vyrazili na oběd. Byla tam děsná nuda, než nám přinesli jídlo, tak jsme se u stolu začali s Domčou aspoň pusinkovat a objímat, abychom si tu dlouhou chvíli ukrátili. Domča pak začal z nudy ještě strhávat nalepené nápisy ze skel a houpat se na akvárku, ale to už mi strach nedovolil, tak jsem pro jistotu spořádaně seděla na židli. Po jídle jsme se šli konečně podívat na to nejdůležitější - k moři! Protože neměl nikdo z nás plavky, vyhrnuly jsme si s Terezkou šaty, pak si je radši sundaly a hrály si na břehu jen v kalhotkách. Spát jsme šli všichni tři o půl osmé, i když jsme byli i přes časné ranní vstávání pořád jak nadopovaní. První usnul Dominik, po něm já a největší držák byla Terezka která vytuhla až jako poslední.
28. 10. 2014 Ráno jsem se vzbudila o půl sedmé, tak mi mamka vytáhla ajpeda a já na něm hrála, abych nebudila tetu Soňu a Domču. To ovšem mamka netušila, že ve vedlejším pokoji je to úplně stejné - Dominik vyfasoval ajpeda, aby nebudil nás. O půl osmé už jsem měla děsný hlad, tak mě mamka v tichosti odvedla do kuchyně. Hned přišel Dominik, který nás zaslechl, a společnými silami a hlasivkami jsme vzbudili stále spící Terku. Po snídani jsme vyrazili na pláž a byli tam od deseti do pěti. Ač jsem v bazénu zvládla plavat bez jakýchkoli pomůcek, v moři jsem plavala jedině s pásem, a když už bylo chladno, a nebylo to na plavání, šli jsme stavět z písku - s mamkou a Terkou jsem postavila hrad a želvu, ale taťkovi to bylo málo, a aby nás trumfnul, postavil chrám. K obědu jsme si na pláži dali sendvič a po jídle jsem chtěla zmrzlinu jako Dominik, jenže ten začal dost kašlat (to kašlal už od doby, co jsme se potkali na letišti, ale do dneška ten jeho chrchel nabral grády) a mamka se bála, že bych to od něj mohla chytit a mít noční záchvaty kašle, takže nám místo zmrzliny koupila lízátka. Já to zpočátku nesla dost těžce a kňourala. Taky aby ne - takové příkoří - Domča chrchlal a zmrzlinu dostal, já ani nezakašlala a nesměla jsem si ji dát. Když jsme se vrátili domů, začala mamka s tetou vařit jídlo, a než se to uvařilo, já s Terezkou a Domčou jsme pozorovali z balkónu kočky. Domča ale naprášil na Terku, že někde našla svíčku a žere ji, tak nás rodiče nahnali zpátky domů. Když už jsme nemohli koukat na kočičky, šli jsme si zahrát hru a já se k překvapení našich zastala Terezky, která hodila několikrát po sobě kostkou a Domča se začal vztekat, že to nesmí dělat, a že to dělá proto, aby hodila šestku. Na nic jsem nečekala a řekla mu, že s ním hrát nebudu, když je takovej na Terezku, a odešla jsem ji utěšit. Netrvalo ale dlouho a zase se všechno vrátilo do starých kolejí a já ji standardně fakovala. Po jídle jsme ještě vyrazili výlet ven, a protože jsme s Terezkou dělaly kdejaké ptákoviny po Domčovi, nevyhnuly jsme se občasným pádům. Ráno jsme si sice s Domčou vykňourali, že budeme večer usínat všichni spolu v jednom pokoji, ale Domča se během odpoledne rozkašlal tak, že jsme pro jistotu usínali každý ve svém pokoji a společné usínání se odložilo, až jeho chrchel ustane. Večer se mi podařilo usnout bez palce už při pohádce, ale hned po usnutí jsem si ho automaticky vrazila do pusy a začala cucat.
29. 10. 2014 Hned po ránu jsem se mamky zcela nečekaně začala ptát na babičku z Hradce - jak se jmenovala, a dodala jsem, že si ji ještě pamatuju. Na pláž jsme zase dorazili v deset, ale tentokrát naši přibalili i hračky na písek, takže my tři si celý den hráli a rodiče měli svatý klid. Jediné mínus bylo, že bylo celé dopoledne zataženo a chladněji než obvykle, dokonce jsme klepali kosu a ochotně se zabalili se do osušek. Když pak vysvitlo sluníčko, naši dostáli slibu a koupili mně i Terezce zmrzlinku. A karta se nám obrátila - Domča ji tentokrát nedostal, protože jeho chrchel začal pěkně nabírat na obrátkách nejen přes den, ale i v noci. Já pod nátlakem našich zkoušela plavat bez pásu, vidina takové haldy vody ve mně nebudila dvakrát moc důvěry, ani když mi naši říkali, že tam, kde plavu, v pohodě dostanu nohama na zem. Ve tři jsme vyrazili domů na oběd, já od něj ale s Domčou pořád odcházela, tak se taťka naštval a mou porci jednoduše dojedl. Samozřejmě, když jsme se vrátili ke stolu a já nenašla svůj talíř, začala jsem fňukat, kňourat a chtěla jsem uvařit nové jídlo, což pochopitelně neklaplo. Po jídle jsme zase vyrazili na nákup, přestrojený za výlet a k večeři jsme si s Terezkou daly chleba se sýrem a k tomu talíř zeleniny. Já totiž začala po vzoru Domči jíst ve velkém okurky, on se mnou ale neinspiroval a rajčata a papriky nadále odmítal. Ani dnes neklaplo společné usínání, takže my jsme šly k nám do pokoje, kde nám mamka před spaním přečetla pár pohádek. Tentokrát jsem se udržela a s usnutím vydržela až na její odchod.
30. 10. 2014 Dopoledne bylo na pláži docela chladno, takže jsme všichni zůstali v tričku a zpátky domů jsme vyrazili už v poledne domů. Ukázalo se to jako správné načasování - sotva jsme došli domů, začaly padat kroupy. Na druhou stranu - mohla to být cesta domů, spojená se sprchou a masáží. Odpoledne se zase vyčasilo, tak jsme vyrazili na výlet, jen cestou se počasí zbláznilo a my se museli běžet schovat před sprškou do podloubí. Výlet se nám tentokrát dost protáhnul, naši s tetou se totiž domluvili, že bychom mohli jít nakoupit do Lidlu, ale když si Dominik už delší dobu stěžoval, že ho bolí nožičky a odmítal jít dál, skončili jsme na hřišti (já s Terezkou jsme Domčovi pochopitelně v duchu děkovaly, protože ta štreka byla fakt dlouhá), a protože o kousek dál byla autobusová zastávka, domů jsme se díky Bohu svezli autobusem. Cestou ze zastávky jsme se stavili v pekárně pro donuty a Domča po dojedení začal plácat naši mamku po zadku a tím si do ní otírat ruce. Mamka ho prvně varovala „Nedělej to, nebo tě chytnu za prdítko!“. On si ale nedal říct, ještě několikrát to zopakoval, až to za mamku udělal taťka - chytil ho, zvedl do vzduchu a držel ho vzhůru nohama. Evidentně se to ale minulo účinkem, protože když ho položil zpátky na zem, hned šel za mnou a řekl „To je sranda, udělej to taky.“. Večer jsme obě zase usnuly v osm.
31. 10. 2014 Ráno začala Terezka chrchlat, ale mamka považovala za megaúspěch, že jsem zatím nic nechytila já, protože si Domča při kašli zásadně nedává ruku před pusu a s Terezkou spíme vedle sebe. I dnes bylo počasí nic moc, tak naši naplánovali výlet na lodi a oběd v restauraci. V restauraci jsem vytáhla během jídla z nosu holuba a chtěla jsem od taťky kapesník, abych ho otřela a jak teta toho vrkouna viděla, šla do kolen. Taťka zachoval chladnou hlavu a cynicky podotkl „To buď ráda, že si to neotřela o tebe.“.
01. 11. 2014 Domča si sice konečně (po nesčetných upozorněních od našich) začal dávat ruku před pusu při kašlání, ale i tak už to od něj chytla Terezka, zato já se překvapivě pořád držela. Dopoledne jsme vyrazili na pláž, ale počasí nám moc nepřálo, takže jsme byli už po poledni doma a po jídle jsme si udělali výlet na hřiště. Když se začalo stmívat, jen jsme se skočili domů převléct do něčeho teplejšího a opět jsme vyrazili na procházku do Metra. Cestou jsem se nechala strhnout Dominikem a dělala stejné blbiny jako on a při jednom takovém lezení na zídku jsem spadla a odřela si kolena. V Metru se zase doplnily zásoby jídla, Terezka, Domča a já jsme se začali cpát už cestou, takže doma jsme mohli zapadnout rovnou do postele. Terezka odpadla už v sedm, ale mně se ještě spát nechtělo, tak jsem si vzala do postele ajpeda, a když mě přišli naši v osm zkontrolovat, už jsem taky spala.
02. 11. 2014 Když jsem se v osm ráno vzbudila, Terezka ležela u rodičů i s ajpedem, takže jsem ho děsně nutně potřebovala aspoň na chvíli taky. Dneska počasí vygradovalo - na pláži jsme pobyli jen hodinu a do vody nás naši vůbec nepustili, protože bylo oblačno. Když pak začalo poprchávat, odešli jsme domů, v klidu se naobědvali a po obědě šli zase na hřiště. Tam jsme zůstali až do čtyř, pak jsme jako obvykle ještě došli do Metra (tentokrát jen na procházku bez nakupování), ale Domča cestou začal děsně kňourat, tak jsme to ve třech čtvrtinách cesty otočili a vrátili se domů. Cestou mi Domča začal dávat pusy a pak mi na férovku řekl „Dej mi taky pusu.“. Já byla ale natolik uvědomělá, že jsem hned vysekla „Nedám, já od tebe nechci bejt nemocná.“. Ne nadarmo mi naši pořád opakovali, abych se radši otočila, když Domča kašle a nedá si ruku před pusu, protože kdybych byla nemocná, nemohla bych do moře. Než nás rodiče uložili do postelí, ještě jsme se loučili s Domčou a tetou, kteří v noci odlétali zpátky domů. Terezka usnula hned u první pohádky, já až po druhé.
03. 11. 2014 Ráno se mnou vstal taťka, aby se mohla mamka dospat, protože v noci bděla s Terezkou. Sotva jsme vešli do kuchyně a viděla jsem prázdný druhý pokoj, překvapeně jsem řekla „Tady nic není!“. Nějak mi v tom rozespání nedošlo, že Domča v noci odletěl. Pokoj ale moc dlouho neobydlený nezůstal. Hned po snídani jsme vyrazili na pláž, ale protože byl vítr a vlny, do moře jsme nešly. Navíc jsme po desáté vyrazili naproti babičce. Ta přivezla k radosti nás všech řízky, tak jsme se do nich rovnou pustili a po pořádném narvání žaludků (a babiččině ubytování) jsme se vrátili zpátky na pláž. Navíc se od dopoledne podstatně oteplilo, takže jsme si s Terezkou užily i plavání ve vlnách. Akce vlny byla ale zákeřnější, než jsem si myslela - když jsem plavala od babičky na břeh, cákla mi voda do očí, takže jsem na břeh doplavala za doprovodu šíleného pláče. Navíc mě babička přes hučení vln moc neslyšela a domnívala se, že se směju, takže nijak nereagovala. Všimla si mě ale mamka, která pro mě vlítla do moře ještě v kraťasech, protože se ještě nestihla převléct do plavek. Hned jak mě vytáhla, jsem jí hlásila „Já jsem se utopila!“. Vlny si okamžitě vybudovaly můj respekt a po zbytek dne už jsem zůstala jen na břehu. Tam jsme si s Terezkou našly novou kamarádku jako náhradu za Domču. Sice jsme jí nerozuměly ani slovo (což ona nám taky ne), ale ve hře s míčem a hračkama na písek nám to zabránit nemohlo. Ve tři jsme vyrazili domů, dali si polévku a ukázali babičce naši každodenní podvečerní procházku do Metra. Aby neměla pocit, že jsme ji tam vláčeli úplně zbůhdarma, udělal se malý nákup. Cestou z Metra jsem ale začala pokašlávat, takže mamka s hrůzou čekala, co se z toho v noci vyklube. Na spaní jsem se přestěhovala k babičce, která mi četla i pohádku před spaním, ale pod vlivem únavy z nočního letu přečetla sotva stránku a usnula.
04. 11. 2014 Ráno jsme s babičkou vstaly v osm a mamka hned u babičky sondovala: „Kašlala v noci?“. „Ne, ale chrápala.“ O něco později mamka znovu vyzvídala: „A kdy se vzbudila?“. „Asi před půl hodinou.“ Tuhle část rozhovoru už jsem ale zaslechla i já a hned jsem podotkla „No, mě vzbudilo, jak jsi chrápala.“. Mamka, lehce zmatená, se zeptala „Tak moment, kdo teda v tom vašem pokoji chrápal?“. Od snídaně až do tří jsme byli zase na pláži, a protože byly zase vlny, do vody už jsem chodila výhradně jen s babičkou a držela se jí jak klíště. Jednou se se mnou babička vypravila až na hloubku, ale ve chvíli, kdy si poprvé lokla, se s klíštětem na krku (tedy se mnou) radši štandopéde vrátila tak, aby dostala na dno. Doma jsme si zase dali oběd a před pátou jsme pro změnu vyrazili na výlet do pekárny a večerní procházku po pláži. Já jsem spala zase u babičky, i když jsem chtěla jít spát radši k rodičům. Když se mě mamka ptala proč, naprášila jsem babičku, že když se ráno vzbudím a chci vstávat, babička mě ještě v zájmu vlastního spánku přesvědčuje, že mám spát.
05. 11. 2014 O půl osmé jsem se vzbudila a ještě do osmi vydržela s babičkou v posteli, pak šla babička pro Terezku k našim do pokoje, ale mé bystré oko okamžitě zmerčilo, že Terezka dostala po ránu ajpeda. Aspoň na chvíli jsem si ho vyškemrala i pro sebe. Ještě před snídaní pak mamka odvlekla mě i Terezku na záchod, abychom natrénovaly písničku babičce k narozeninám. Dnes konečně nebyly vlny, takže jsme si s Terezkou zase mohly dosytosti užívat moře a já se konečně křečovitě nedržela babičky a odvažovala se zase plavat i bez pásu. Na oběd jsme dnes skočili do restaurace, konečně jsme po dvou nebo třech neúspěšných pokusech ještě s tetou Soňou natrefili na dobré jídlo a já snědla úplně všechno. Pak jsme ještě vyrazili na krátkou trávicí procházku. Večer mi zase četla pohádku babička, ale stejně jako předchozí večer i dnes stačilo, aby přečetla jen kousek a já usnula, zatímco mamka mi vždycky musela číst i půl hodiny, což brala jako děsnou nespravedlnost.
06. 11. 2014 Hned po snídani jsme zase vyrazily na pláž a já, jako obvykle, když je po ruce kdokoli jiný než mamka, babičku opět donutila jít se mnou na plážový záchod. Když jsme se vrátily, chtěla tam pro změnu Terezka, a ač ty záchodky fakt nebyly nic extra, bála jsem se, aby mi něco neuteklo, a pro jistotu jsem tam šla s nima. No, a když tam nic neudělala Terka, obětovala jsem se já a hodila tam bobek ještě jednou. Chvíli po návratu jsem na babičku vybafla jednu ze svých mnoha otázek na téma „proč“, ale ta se mnou byla rychle hotová s odpovědí „Nevím.“. Neváhala jsem a hned zareagovala „To taťka by to věděl, ten ví všechno.“. Ve dvě odpoledne, když už to vypadalo, že už do moře stejně nepůjdeme, vytáhla babička mě a Terezku na procházku, a protože se nám to krapet protáhlo, rovnou odtamtud jsme šly domů, kde už měla mamka přichystané těstoviny k obědu. Já vyjídala samotné těstoviny bez omáčky, což mamce vrtalo hlavou a po chvíli se mě zeptala, proč to takhle vyjídám, když jsem minulý týden snědla tetiny těstoviny i s omáčkou a bez řečí. „Protože mi teta řekla, že to mám sníst.“. Po jídle jsme zase vyrazili na procházku do Metra a do pekárny a cestou taťka babičku upozornil na opuncii, kolem které jsme šli. Pochopitelně neváhal vychválit, jak je opuncie dobrá, že si v Praze kupujeme džus s opuncií. No, a to by nebyla babička, aby to nezkusila ochutnat. Nejen, že oba na tu opuncii sáhli, babička ji dokonce ochutnala, takže měla její ostny zapíchané do rukou, ale jako bonus i do rtů a jazyka. Když jsem ji pak chtěla cestou domů chytit za ruku, dost jsem váhala, abych si ty trny nezapíchala do rukou i já. Domů jsme se vrátili až o půl osmé a obě s Terezkou už jsme zívaly, ale večeři v podobě chleba s vajíčkem a zeleninou jsme neodolaly. Jen babička měla tou dobou úplně jiné starosti - seděla až do noci u zrcadla s pinzetou v ruce.
07. 11. 2014 Své potřeby jsem si opět schovala až na pláž, takže se mnou musela babička zase běžet na záchod. Ve dvě jsme zase s babičkou vyrazily na hodinovou procházku, tentokrát po skalách podél pobřeží, takže mamka (naše chodící černá kronika) otužovala svou nervovou soustavu. Po návratu domů proběhla klasika - osprchovat, najíst a podvečerní výlet.
08. 11. 2014 V noci se Terezka počůrala, takže mamka musela hned po ránu prát, a když šla k nám do pokoje pro moje špinavé oblečení ze včerejška, babička ukázala na skříň, kde pro změnu leželo moje počůrané pyžamo. No jo, když on byl v noci úplněk…nezpůsobuje náhodou odliv? Dnes byly v moři zatím největší vlny. Poté, co se mi jich pár převalilo přes hlavu, jsem se ve vodě od babičky ani nehnula, a když jsme šly do vody, držela jsem se jí jako klíště. No, a jakmile jsme se začaly přibližovat k hloubce, začala jsem po ní šplhat nahoru jako opice. Zlomilo se to až ve chvíli, kdy jsem si půjčila Terezčin kruh. Až s ním jsem začala ve vlnách blbnout a užívat si je. Zatímco po návratu domů mamka vařila oběd, my s Terezkou a babičkou tvořily skládaná zvířátka z papíru. Před večeří jsme ještě vyrazili na výlet do pekárny, takže jsme si s Terezkou vyžádaly donuty, ovšem zpátky jsme musely s babičkou vyrazit napřed, protože jsem začala potřebovat děsně nutně kakat. A to teda dost dobře nešlo udělat venku nad kanálem jako s Terezčiným čůráním. Protože jsme se s Terezkou zatláskly donutem, už jsme nevečeřely, já jen ještě chvíli tvořila s babičkou a pak už jsme šly spát.
09. 11. 2014 Zcela mimořádně jsem dnes byla vzhůru už před sedmou, a protože se tentokrát mamka nemusela zdržovat ranním praním, na pláži jsme byli už o půl deváté. Vlny byly tak velké, že nás to s babičkou hned při prvním vstupu do moře semlelo tak, že jsme jednu vlnu sice ustály, ale já se strachy chytla babičky tak pevně, že se nemohla hnout a hned ta druhá vlna jí podrazila nohy, takže spadla na mě a pěkně mě v tom moři zalehla. Jakmile se zvedla a vytáhla mě zpod sebe, s pláčem jsem utekla na břeh, kam už mi běžela naproti mamka a pak už jsem jen z bezpečné vzdálenosti od moře sledovala, jak se babička vrátila do moře a spláchlo ji to třikrát po sobě. Když jsem se oklepala z prvotního šoku, šla jsem do moře s babičkou znovu, jen mi taťka poradil, že nesmím otálet na břehu a naopak se musím dostat co nejrychleji na hloubku ve chvíli, kdy nejsou moc velké vlny. Ukázalo se to jako nadmíru dobrá rada, i když nám i dál od břehu pár vln šplouchlo na obličej. Odchod z moře byl zase trochu krkolomný, ale i přesto jsem z něj vylezla s úsměvem a pocitem vlastního hrdinství. Domů jsme tentokrát vyrazili už ve dvě a před čtvrtou jsme vyrazili na mušličkovou pláž. Cestou na ni jsme se zastavili v pekárně a babička nám tam koupila nanuky. Zpátky jsme s babičkou musely zase utíkat napřed, protože jsem opět potřebovala kakat, tentokrát jsme teda domů doběhly doslova na poslední chvíli. Naši pak doma začali balit kufry a smažit řízky na zítřejší oběd a mně se věnovala babička a poskládaly jsme spolu papírového motýlka.
10. 11. 2014 Dopoledne jsme se šli ještě naposledy podívat na pláž, ale byl takový vítr a vlny (a pláž úplně prázdná), že jsme to vzdali tak a šli na procházku po pobřeží. Původně to byla dámská jízda - babička, Terezka a já, jenže naši měli strach, abychom se při těch toulkách někde nezapomněly, protože s sebou babička neměla telefon, tak vyrazili po chvíli za námi (stejně by to těch vln nevlezli). Když jsme šli okolo stánku, kde jsme si každý den kupovali Halloumi Lounza, konstatovala jsem „Babi, ten pán se na mě pořád dívá. To asi proto, že ví, že jsem krásná.“. Už jsme se vraceli domů, když jsem vlezla na zídku s tím, že půjdu po ní a přepadla jsem na druhou stranu, takže jsem se poslední den našeho pobytu na Kypru zrasila a sedřela si předloktí. Doma jsme se pak ještě v klidu najedli, pak pro nás přijel Mike a odvezl nás na letiště. Těsně před ním ale sjel z cesty a udělal ještě malou zajížďku na plameňáky, ale byli tak daleko, že jsme je sotva viděli. A protože dvouhodinové čekání na letišti byla děsná pruda, ač jsem šla na velkou ještě před odjezdem z domu, znovu jsem musela jít na záchod hned po příjezdu na letiště a pak ještě před vstupem do letadla. Další návštěvu záchodu jsem si nechala až na letiště v Praze a hned po vstupu do kabinky jsem poznamenala, že tam něco chybí (jen jsem v tu chvíli nevěděla, co to je). Až když mě mamka otřela a hodila toaleťák do mísy, hned jsem se lekla, že ho měla hodit do koše - právě do toho koše, který mi na tom záchodě chyběl. Doma jsem jen zhltla půl řízku a krátce před osmou zapadla do postele.
11. 11. 2014 Ráno se Terezka vzbudila v šest, a tak dlouho kňourala, až vzbudila i mě, takže jsme vstali všichni. K mé velké radosti jsme školkový týden nastartovali u Kocoura, ale za ty dva týdny na Kypru jsem si tak navykla na to v podstatě neustálé jedení, že když mě taťka vyzvedával, hned jsem si postěžovala, že mám děsný hlad, že jsem všechno snědla a vypila, ale mám pořád hlad jako vlk. Doma jsem pak snědla filé a kaši, ale když se mě mamka ptala, jestli chci přidat, nutně jsem si musela jít hrát s Terezkou a na jídlo prostě nebyl čas. Ovšem sotva jsme s mamkou usedly o necelou hodinu později do tramvaje a vyrazily na gymnastiku, přišla jsem s tím, že chci hamat. Zatímco jsem byla na gymnastice, mamka koupila lampiony, doma jsem jen snědla jogurt, a ač jsem předtím měla v tramvaji děsný hlad, zase jsem neměla čas na jedení v klidu. Až když mě mamka upozornila, že jestli budu mít hlad, až budeme na lampionovém průvodu, bude pozdě, tak jsem si radši ještě z lednice vyndala mandarinku. Celý průvod s námi prošli dva policajti na koních, pochopitelně jsme jim šly s Terezkou v patách a já si hned posteskla, že bych chtěla koně. Když se mamka konečně vzpamatovala, řekla mi, že se můžu prvně starat o Nelinku a vyzkoušet si, co obnáší péče o zvíře. Ne, že bych neměla Nelinku ráda, ale nahrazovat koně psem? Dost chabá náhražka! Po průvodu se většina lidí rozprchla domů, ale my si ještě počkali na naložení koní do auta, a až když s nima definitivně odjeli, mohli jsme vyrazit domů i my.
12. 11. 2014 V noci mamku vzbudil můj úporný brek. Taky aby ne, když se mi zdálo, že jsem na Kypru a všude v pokoji je voda. Dnes jsem si střihla Laurovou a mamka při mém vyzvedávání řešila s paní učitelkou odklad. Dozvěděla se, že na školu zralá určitě jsem, ale když máme plnit nějaký zadaný úkol a už máme dokončovat a já nestíhám nebo třeba nerozumím zadání, je na mně prý vidět, jak zpanikařím, jsem bezradná a nevím, co dělat. Takže by mi vlastně ten odklad mohl pomoct, ale naši už jsou stejně rozhodnutí, že kvůli četnosti mých absencí bude lepší jít do školy o rok později. Po návratu domů jsem mamku dost překvapila, když jsem sama od sebe dala Nelince granule a čistou vodu, ale tahle jednorázová akce byla evidentně dost slabá na to, abych dostala koně.
13. 11. 2014 Dneska to bylo ve školce super, protože jsme měli divadlo, a hned po školce jsme se vyrazili podívat na chalupu.
14. 11. 2014 Aby se mamka zbytečně nepřespávala, vzbudila jsem se (a ji) krátce po půl sedmé. Díky tomu jsem měla dostatek času na nasnídání se, takže jsme ještě dopoledne mohli s taťkou a strejdou Mirkem vyrazit za tetou Jitkou do nemocnice. Na cestu nám mamka dala každé štangli PEZ bonbónů v zásobníku a já mamku po návratu překvapila, protože jsem nesnědla všechno a nechala si. Odpoledne přijela babička s dědou, a když se odpoledne setmělo, objevil se nám venku za francouzskýma dveřma dýňový bubák. Já se mu děsně smála, ale když mamka začala otevírat dveře, že se na něj podíváme, vzala jsem nohy na ramena a fofrem se schovala za babičku. Až když jsem zjistila, že Terezka se na něj šla podívat a přežila, odvážila jsem se na něj jít podívat taky - i když s notnou dávkou opatrnosti. K mé vlastní úlevě jsem přežila i já. Večer před spaním jsem si začala stěžovat na bolení bříška, čímž jsem dala mamce dostatek času na psychickou přípravu na noc.
15. 11. 2014 Noc proběhla překvapivě v klidu, ale vzbudila jsem se už v šest a do sedmi jsem ještě ležela s babičkou u ní v posteli. Hned jak jsem ale sešla dolů, hlásila jsem mamce, že mě bolí bříško a vypadalo to, že začnu každou chvíli zvracet, tak mamka honem přiběhla s kýblem. Ještě než jsem sešla do obýváku, byla jsem třikrát na záchodě a až napotřetí se vykakala, ale nebyla jsem schopná mamce říct, jestli mám průjem nebo ne. V břiše se mi to každopádně vařilo, ale naštěstí jsem nezvracela. Od rána jsem ale vyfásla dietu, takže jsem pořád jen kňourala, že mám hlad a žízeň. Až později mamce došel původ mého břichabolu - patrně bylo na vině mé včerejší foukání bublin z mýdla. Jenže o piškoty ani banány jsem nestála, staré rohlíky doma nebyly a černý čaj s cukrem mi taky nechutnal. Dopoledne už jsem vypadala docela dobře, tak mě mamka pustila ven, ale když jsem se vrátila, začala jsem polehávat na babičce, a té jsem se zdála teplejší. No jo, léta praxe - mamka mi naměřila 37°C. K obědu jsem dostala trochu polívky a trochu kuřecího masa. Po obědě už mi naši naměřili 37,7°C, takže mamka začala prohrabávat naši pojízdnou lékárnu. Jako na potvoru v ní chyběl jakýkoli lék na snížení mé přicházející horečky, tak taťka ještě zaúkoloval strejdu Mirka, aby ho koupil v Kolíně, kam jel za Jitkou do nemocnice. A abych byla v klidu, odvedla mě mamka do pokojíčku i s ajpedem. Chvíli jsem na něm hrála a mamka mě chodila průběžně kontrolovat a vždycky u mě chvíli poseděla, až jsem po nějaké době usnula. Před druhou jsem přišla do obýváku celá ubrečená, že jsem se vzbudila a byla v pokojíčku sama. To už jsem měla 38,5°C, ve čtyři 39°C a Mirek pořád nikde. To už mamka na nic nečekala a dala mi Panadol v čípku, který mi původně vůbec nechtěla dávat kvůli rannímu průjmu, protože čekala, že jakmile mi ho dá, vyběhne zase zpátky ven i se zbytky jídla. Já ho ale udržela ho a evidentně se mi ulevilo, protože jsem až do večera pařila na ajpedu, i když před půl devátou už jsem měla zase 37,7°C. Na noc jsem teda ještě pro jistotu dostala Nurofen v sirupu, který přivezl Mirek. Do postele jsme s Terezkou vyrazily napřed, a než za námi dorazila mamka na přečtení pohádky, usnula jsem. Sotva ale začala číst Terezce, probrala jsem se z mrákot, abych o tu pohádku náhodou nepřišla.
16. 11. 2014 Ráno jsem se vzbudila o půl sedmé, došla si pro vodu a ještě zalezla do postele. Pak se začala vrtět v posteli i babička, tak jsem si zase vlezla k ní a před sedmou jsme sešly dolů. Ke snídani se mamka uvolila a dala mi vánočku. K ní jsem si poprosila mamku o čaj, tak mi řekla, že ho jen dodělá a hned mi nalije. Mé „Tak jo, ale fofrem, mám děsnou žízeň.“ jí lehce podseklo kolena. O půl deváté ráno jsem měla zase 37,7°C a po zbytek dne jsem se držela na pěkných 37,5°C. Odpoledne šla Terezka ven s dědou a já chtěla jít s nima, ale protože jsem měla pořád teplotu a k tomu jsem rýmou nemohla pořádně ani mluvit a začala jsem pokašlávat, naordinovala mi mamka domácí klid. Já si ale absenci blbnutí venku vynahradila hraním s babičkou. Večer jsem šla spát stejně jako včera na čuníka, protože i dnes mamka radši vynechala sprchu.
17. 11. 2014 Ač se ráno nevstávalo do školky, mamka si zapomněla vypnout budík, takže si cvičně střihla školkové vstávání. Za chvíli jsme se ale s Terezkou stejně probudily, takže to zas taková tragédie nebyla. Po ránu jsem si zase stěžovala na bolest bříška jako poslední tři dny, pak jsem ale řekla, že jsem si vymýšlela. A protože se neobjevilo žádné zvracení ani průjem, dnes už jsem dostala zase normální jídlo, jenže už jsem neměla apetit jako na dovolené, takže se mi každé jídlo muselo připomínat. Mamka ještě využila toho, že tu ještě byla babička s dědou a vařila sýry, takže jsme s Terezkou koukaly střídavě pohádky, hrály si s ajpedem a sem tam si střihly nějakou hru s babičkou. Po obědě děda s babičkou ale odjeli a já se s nima nemohla jít ani rozloučit ven, tak jsem mávala jako smyslů zbavená aspoň z okna v pokojíčku. A protože se tou dobou Terezka zmocnila ajpeda a mamka akorát dodělala sýry, přišla za mnou do pokojíčku a v klidu jsme si tam spolu jen tak ve dvou zahrály pár her. V podvečer už jsem měla echtovní kašel, a aby toho nebylo málo, mamce došel včera Aerius, takže měla obava z noci. Protože bylo jasné, že zítra do školky nepůjdu, odjez do Prahy se odsunul na zítřek a místo školky mi naplánovala návštěva u Paňdoktorky. Odpoledne jsem projevila Terezce tak silnou sesterskou náklonnost, až se z toho mamce protáčely panenky. Terka se totiž dloubala v nose, strčila si to do pusy a řekla „Nudláky jsou mňam.“. Já se pošťourala taky, jednoho vylovila, natáhla prst směrem k Terce a řekla „Na!“.

65. měsíc

18. 11. 2014 V noci jsem sice trochu kašlala, ale k mamčině velké radosti se nekonaly žádné noční záchvaty. Zato nad ránem se kašel zintenzivnil natolik, že jsem před sedmou vstala a mohla se ukašlat, takže mi mamka tak jako tak musela dát dýchnout Ventolin. Protože jsem měla po probuzení teplotu 37,2°C a v deset už to bylo 37,5°C, vyrazili jsme do Prahy k Paňdoktorce, jenže na dálnici byla taková zácpa, že jsme tam přijeli až ve třičtvrtě na dvanáct a já cestou skoro brečela, že mě bolí bříško a krčíček. Ustalo to, až když jsem v té zácpě na dálnici usnula. V čekárně bylo tak narváno, že jsme já a Terezka zůstaly s taťkou v autě, abychom domů nepřitáhly ještě něco jiného, a mamka čekala před ordinací na chodbičce. Těsně předtím, než nás zavolala sestřička do ordinace, si pro mě mamka došla. Vzhledem k tomu že jsem měla úplně skleněné oči, mamka usoudila, že mám pořád teplotu, ale i přes můj nedobrý rozmar proběhlo všechno naprosto vzorně - poslech, dýchání, ukázání krku. Při poslední zmiňované akci paní doktorka ledabyle utrousila „ Jejda, tady se nám něco děje v puse, se mi ten jeden zub zakousnul do dřívka.“. Jen na úplný závěr si na mě paní doktorka připravila dokonalou lahůdku - píchnutí do prstu. Nejdřív jsem se děsně bránila a brečela, jako by mi sestřička řezala ruku až u ramene, ale nakonec jsem to zvládla (ono to ani jinak nešlo – ty ženský na mě byly v přesile) a za to, jak jsem byla šikovná, jsem dostala odměnu. A protože jsem patrně byla extra šikovná (hlavně při tom píchání do prstu), dokonce jsem si mohla vzít místo bonbónu nalepovací náušnice. Nakonec se moje nachlazení obešlo bez antibiotik, paní doktorka jen doporučila přidat Aerius a Ventolin dle potřeby a k tomu dát něco na tlumení kašle. Nevím proč, ale zdálo se mi, že když jsem s mamkou vycházela z ordinace, děti vypadaly podstatně vyděšenější, než když jsme šly dovnitř. Bylo jasné, že školka nehrozí, takže jsme se doma jen najedli a odjeli jsme zpátky na chalupu. Byla jsem po té prohlídce u paní doktorky tak zmožená, že jsem cestou znovu usnula. Na chalupě mi pak mamka půjčila ajpeda a světe div se – fungoval líp, než kdejaký sirup proti kašli. Během té doby, co jsem na něm pařila, se kašel dost omezil. Nebylo mi ale tak zle, abych si nevzpomněla na svůj zub, a začala jsem se ptát, co s ním uděláme (respektive co s tím hodlají udělat naši). Po chvíli přemýšlení mi mamka řekla, že až mě začne bolet a překážet při jídle, taťka ho vytrhne. Znělo to tak jednoduše a logicky, že jsem bezelstně souhlasila.
19. 11. 2014 Ráno proběhlo zcela bez kašle a já se hned po probuzení ptala, kdy se konečně vytrhne ten zub. Dopoledne jsem sice kašlat začala, ale už se mi dařilo krásně odkašlávat, což byl po včerejšku naprosto neuvěřitelně rychlý posun k lepšímu. Odpoledne jsem se dočkala trhání zubu - taťka mi sice tvrdil, že se mi na něj jen podívá, ale zub byl tak na krajíčku, že šel ven skoro sám. A to jsem se původně děsně bránila, že ho vlastně vytrhnout nechci, a že mě to bude bolet, tak se mě mamka snažila lehce namotivovat přes Zoubkovou vílu. „A co mi přinese?“ „Vim já? Jsem snad Zoubková víla?“ Taťka propuknul takřka okamžitě v mohutný smích a mamka hledala první věc po ruce, kterou by po něm mohla mrsknout. Odpoledne už jsme si s Terezkou normálně hrály a já jen sem tam zakašlala. Rozkašlala jsem se opět až večer, když si Terka sedla na pruh látky, já ho chytla na druhém konci a běhala po bytě jako tažný kůň a vozila na něm Terezku. V devět večer jsem na mamku začala volat celá nešťastná z postele, že jsem dole zapomněla zoubek pro Zoubkovou vílu, a že mi ho má přinést. Mamka ho přinesla, strčila mi ho pod polštář, ale pro jistotu ho trochu povytáhla, aby prý byl dobře vidět a víla ho nepřehlédla.
20. 11. 2014 Ráno jsem vstala dřív než Terezka, tak jsem toho využila a vzala si ajpeda. Konečně jsem pokořila ty zpropadené tkaničky a naučila se je zavazovat. Odpoledne bylo delší dobu ticho - taky aby ne, když jsme si v tichosti hrály v koupelně, mokro bylo úplně všude a ušetřen nebyl ani taťkův svetr. Došla jsem za taťkou a řekla „Tati, musím se ti omluvit.“. „A proč?“ „Protože tady bylo mokro a já to vytřela tvým svetrem.“ Mno, a záhada mokrého svetru byla odhalena. Odpoledne jsem si chtěla zahrát hru, ale naši neměli čas, tak jsem to zkusila na Terezku: „Terko, já tě naučím hru. Ale nejdřív ti něco řeknu. Jmenuje se to člobrdo a takhle musíš házet kostkou. Když hodíš berušku, jdeš na berušku.“. Začaly jsme hrát, Terezka hodila kostkou a popošla sice na správný obrázek, ale špatnou figurkou. „Joooooo, ty seš šikulka, správně jsi popošla, jen musíš zelenou figurkou!“ Myslím, že metodu pozitivní motivace jsem pochytila celkem dobře.
21. 11. 2014 Dopoledne mamka sbalila věci a vyrazili jsme za dědou do Hradce. Tak dlouho jsem se ptala, kdy už tam budeme, až jsem usnula, a když jsem se vzbudila, už jsme byli v Hradci. Odpoledne jsme byli s dědou a Terezkou sami, protože se jel taťka podívat na auta a mamka se šla podívat po obchodech. Oba se vrátili až po půl sedmé, a to už jsme obě spořádaně večeřely. Já usnula až po jedenácté, protože jsme do deseti koukaly na pohádku v televizi a pak jsme se v posteli ještě pošťuchovaly, takže musela mamka zakročit a odnést Terezku vedle do pokoje. Ta to vzala v pohodě, zato já začala tak brečet, že tam nechci zůstat sama, až musel přijít děda. Teprve potom jsem konečně usnula.
22. 11. 2014 Nejen, že se mi dnes zhoršil kašel, jako bonus jsem zase začala víc bouchat, takže mi mamka nenápadně připomněla, že koník asi nebude. Odpoledne nás naši vzali do obchodu na nákup bot. Já dostala dvoje - jedny pěkné na cesty do školky a jedny na školkové procházky, na hřiště a na chalupu. Ty první byly fialové kozačky s kamínkama, a na hřiště jsem si vyžádala boty na tkaničky, ale ještě před koupí jsem musela v obchodě našim předvést, že si je zvládnu úplně sama obout a zavázat. Do postele jsme šly s Terezkou po osmé, jenže děda nechal v pokojíčku puštěnou televizi a sám tam seděl u počítače, takže jsem místo spaní koukala na bednu. Až když po půl desáté odešel děda kouřit a v pokojíčku neblikal monitor počítače a byl klid, jsem teprve usnula.
23. 11. 2014 Po snídani jsem došla k dědovi s kapesníkem. „Copak, ty potřebuješ vysmrkat?“ „Ne, já ti jdu donýst zuby!“ Ač to dopoledne vypadalo celkem slibně, odpoledne jsem se zase rozkašlala, takže už když mamka balila věci zpátky do Prahy, bylo jasné, že se zítra návštěvě u paní doktorky nevyhnu.
24. 11. 2014 Ráno jsem se vzbudila v osm a hned po snídani jsme vyrazili k paní doktorce, protože chrchlala i Terezka. Hned jsem pochopitelně otestovala své nové kozačky, tak jsem se snažila chodit rovně. Nepatrně mě překvapilo, že dnes nebyla naše paní doktorka, ale zástup, i tak jsem ale dělala všechno, co po mně chtěla. Dýchání paní doktorka označila za čisté, takže zhoršení bylo s velkou pravděpodobností způsobené přetopeným dědovým bytem. Přes den už jsem zase byla téměř bez kašle (pokud jsme teda s Terezkou zrovna nedivočily), i tak ale musím zůstat ještě týden bez školky. Cestou domů jsme to ještě vzali přes Galerii, a zatímco naši nakupovali, já furt kvičela, že mám hlad. Když mi pak ale doma mamka předložila polívku, najednou jsem hlad neměla. Nakonec jsem ale s vědomím, že bych jinak nedostala koupené lízátko, přeci jen snědla všechno. Odpoledne došlo k dalšímu sporu, když jsem nechtěla uklízet rozbordelené hračky a mamka na to zareagovala, že v takovém nepořádku nebude číst pohádku. Tak mě to rozčílilo, že jsem začala bouchat a říkat „Mamina je hloupá.“. Poté, co mě mamka upozornila, že nebude ani koník za nebouchání, upravila jsem to na „Mamina je blbá.“ a to už jsem dostala na zadek. Když jsem se pak uklidnila a chtěla s mamkou hrát hru, řekla mi, že se mnou nic hrát nebude, když je blbá a hloupá, tak jsem začala zase bouchat a volat „Maminka je hodná!“, ale okamžitě mi bylo vysvětleno, že na to už je krapet pozdě.
25. 11. 2014 Protože jsme do školky s Terezkou stejně nesměly, před obědem jsme vyrazili na chalupu. Cestou jsme to vzali přes Říčany, protože tam taťka potřeboval pořešit něco pracovního, ale ani my nepřišly zkrátka. Ten strejda, ke kterému taťka jel, měl totiž spoustu zvířat. Ten jeho obří pes by mohl klidně suplovat medvěda. Z něj jsem teda měla pořádný respekt a pořád jsem se držela mamky jak klíště. Pak jsme se byly podívat na hady, ještěry a želvy a dokonce jsme si mohly pohladit nosála, to jsme ale nechtěly. Až když jsme byli na odchodu, vzpomněla si Terezka, že by si ho chtěla pohladit, tak se k němu s mamkou vrátily, a když jsem viděla, že nosál Terezce nic neukousnul, hned jsem přiběhla za nima a taky se odvážila na něj sáhnout. Ještě v Říčanech jsme si koupili pizzu k obědu a naši na rychlo domluvili návštěvu u babičky Olinky. K ní už to trvalo jen chvíli, ale já celou dobu furt řešila, že jsem celá od psích chlupů. U Olinky to bylo super - koukaly jsme se na pohádky a ještě jsme je vyfasovaly domů na DVD, takže nám je na chalupě musela mamka hned pustit.
26. 11. 2014 Hned ráno jsem vyškemrala puštění pohádek o vílách od Olinky a večer jsem si pro změnu řekla o ajpeda. Toho nám ale mamka začala dávkovat a každá jsme ho měla přesně na půl hodiny, abychom se o něj nehádaly. S vědomím, že to tak je, jsem ho hned po třiceti minutách předala Terce, ale seděla jsem dál u ní a pořád jí něco radila, nicméně jsme se o něj nervaly - prostě každá z nás věděla, že se dostane spravedlivě na obě.
27. 11. 2014 I dnes musely od rána běžet pohádky o víle Mie, pak nás od nich mamka nalákala na skládání vánočních hvězdiček z korálků, ale já při tom pořád koukala na Miu, takže se několikrát musela část hvězdy zbořit a předělat, protože jsem skládala jinak, než jsem měla. Ke svačině jsme do sebe obě ládovaly jogurty, takže jsem měla večeři těžce na háku. Půlku chleba jsem teda snědla, aby se neřeklo, ale ze druhého jsem snědla jen mamčin sýr (ostatně posledních několik dní už se ani nesnažím škemrat o ten kupovaný) a pak jsem se doládovala ještě třema mandarinkama.
28. 11. 2014 Po snídani pro nás měla mamka připravené další tvoření - lepení kávového stromečku, ale když přišla Terezka a sedla si ke mně na židli, začala jsem se vztekat a naštvaně odešla na gauč, kde jsem pak brečela, že chci taky tvořit stromeček. Po chvíli trucování jsem se k nim vrátila, ale stačilo, abych párkrát sáhla na horké lepidlo z tavné pistole, a po chvíli jsem odešla znovu - tentokrát vědomě, dobrovolně a hlavně natrvalo. Včera před večeří přijel děda s prababičkou, ale dnes dopoledne odjel děda s taťkou pryč a my zůstaly doma jen v holčičí formaci. Okamžitě jsem babičku zblbla na hru na schovku, a zatímco jsem pikala, babička se chtěla schovat do vany. V tom všem spěchu, aby tam honem stihla vlézt, si ale nevšimla, že je na dně voda, takže si pěkně ošplouchla ponožky. Když měla mamka hotový oběd, všechny čtyři jsme se pustily do hraní her a probraly jsme všechno možné - domino, puzzle, pexeso… Taťka s dědou se vrátili až k večeru, to děda jen přesednul do svého auta, naložil babičku a odjeli. A protože už bylo venku chladno a nestihly bychom se s Terezkou obléct ven, aspoň jsme jim s Terezkou zuřivě mávaly z okna v pokojíčku.
29. 11. 2014 Dopoledne jsem začala děsně bouchat, protože mi Terezka nechtěla půjčit svítící světýlka a ne a ne přestat, takže kůň se ocitl ve velkém ohrožení. Pak jsem byla pro změnu naštvaná, když nám mamka lepila fosforeskující hvězdy na strop v pokojíčku a nedala mi tam dvě stejné velké hvězdy s tím, že jedna bude u mě a druhá u Terezky. Odpoledne jsme si zase řekly o ajpeda a už nám nepřišlo vůbec divné, že ho budeme mít každá přesně na třicet minut.
30. 11. 2014 Dopoledne přišel strejda Mirda a já s ním a taťkou vyrazila do lesa, zatímco mamka s Terezkou zůstaly doma a vařily oběd. Odpoledne jsme odjeli zpátky do Prahy a my s Terezkou večer vůbec nedbaly na mamčino upozorňování, že budeme ráno vstávat, a v posteli jsme zase řádily až do čtvrt na deset.
01. 12. 2014 Když jsem měla ráno v sedm vstávat, nebyla jsem se schopná vyhrabat z postele - nejdřív jsem se nemohla probrat, pak se mi zase nechtělo vylézt z té vyhřáté postele do zimy. Nakonec jsem teda stejně vstala a mamka mě dole honem oblékla. Do školky mě vezl taťka autem a já jela v těch nových kozačkách jako frajerka. Samozřejmě jsem dostala pečlivé instrukce, že na ven si musím vzít jiné boty i jinou bundu a já, přešťastná, že můžu jít do školky za frajerku, všechno splnila do posledního puntíku. Po obědě jsem ve školce propukla v pláč, když začala paní učitelka nahánět děti do postýlek a uklidnila jsem se až tehdy, když mi paní učitelka řekla, že já spinkat nebudu, že jdu na keramiku. Po keramice pro mě mamka přišla o necelých patnáct minut později než jindy a ve školce bylo prázdno a tma. My totiž byli na svačině, takže na mě s Terezkou musely kvůli pár minutám zpoždění čekat půl hodiny. Večer byl zase problém s úklidem, a to byla modelína úplně všude - kuchyně, obývák, jídelní stůl, pracovní stůl… Navíc nás pak do postele mamka naháněla půl hodiny, protože jsme byly jak z divokých vajec, ale oproti včerejšku jsme usnuly relativně brzy - po deváté.
02. 12. 2014 Ač jsme dnes mohly vstávat dýl, protože jsme jely do Kocoura, stejně se nám o půl osmé dvakrát moc vstávat nechtělo. Mamka nás honila jak nadmuté kozy, protože bylo velké riziko náledí a mamka se bála jet autem, takže jsme měly jet MHD, tudíž jsme potřebovaly vyrazit včas. Po nějaké době čekání na tramvajové zastávce ale mamce došlo, že kvůli mrazu evidentně nejezdí tramvaje, takže jí nezbylo, než vyrazit pomalu a opatrně autem. To se nakonec ukázalo jako výhra v loterii - nejen, že náledí nebylo na silnicích žádné, ale díky varováním meteorologů byly silnice poloprázdné. Oběd nám mamka zase přivezla s sebou a jedly jsme v autě, protože rovnou z Kocoura se mělo jet na gymnastiku, ale já začala brblat, proč musím vždycky po Kocourovi na gymnastiku. Až po chvíli ze mě vypadlo, že chci domů, abych mohla koukat na pohádky. Mamka mi naprosto v klidu řekla, že jestli nechci na gymnastiku, klidně můžeme jet rovnou domů, ale ať nepočítám s pohádkami, těch že se dočkám až večer. Ve stínu nových informací jsem nakonec usoudila, že gymnastika bude nejlepší varianta. Po gymnastice s námi chtěla jet mamka ještě do Ikey na tvoření, jenže začalo mrholit, tak se mamka bála, že by to během těch dvou hodin namrzlo a opravdu by to mohlo začít klouzat, tak jsme radši jely domů. Nijak zvlášť mi to ale nevadilo - zůstala jsem na dvorku a hrála si se sněhem. Vydržela jsem tam snad hodinu a domů jsem šla jen proto, že už jsem měla mokré rukavice. Až když nás mamka vyhnala do pokojíčku, objevily jsme tam zavěšené látkové adventní kalendáře, takže jsme je hned musely důkladně a zevrubně prozkoumat, hlavně tedy Terezka, která svůj kalendář rovnou strhla na zem a zmocnila se většiny jeho obsahu v podobě prstýnků a nalepovacích náušnic. Odpoledne jsem si ke svačině dala dva skleničkové jogurty (od doby, co je mamka udělala, nechci žádné jiné, mamka je přesvědčená, že je to proto, že jsou málo sladké a ona nám je doslazuje posypáním cukrem), k večeři chleba, pak další jogurt a nakonec ještě jablko.
03. 12. 2014 Protože už se mamka náledí nebála, nechala nás spát do třičtvrtě osm, tentokrát jsme vstaly obě v pohodě a já se mohla uradovat, že půjdu s Terezkou do Kocoura. Snídaně mi dvakrát moc nejela a ve třičtvrtě na devět ze mě vypadlo, že bych radši než kornflejky jedla jogurt, ale rozhoupala jsem se dost pozdě, protože bylo na čase vyrazit. Ještě před odjezdem jsme dostaly každá jednu věc z kalendáře - náušnice. Na rozdíl od včerejška jsem se mamky dnes při vyzvedávání pro změnu ptala, jestli budeme obědvat zase v autě a jestli se jede na gymnastiku. Doma jsme zase bordelily v obýváku, zatímco mamka uklízela v kuchyni, ale uklidit jsme si to po sobě pak nechtěly. Až když už mamka vypadala fakt rozzlobeně, jsme pro jistotu zavolaly hodnou kočičku a pejska, kteří chodí uklízet za děti. Jakožto hodná kočička jsem skoro všechno vzorně uklidila. Jako kočička jsem mamce ještě poradila, že když ji ty holčičky (to jako já a Terezka) nebudou poslouchat, má jim naplácat na zadek a ty hračky dát dětem, které si je po sobě budou uklízet. No, to by byla divizna, kdyby to jednou mamka fakt udělala! Až po chvíli rozebírání tématu mi došlo, že jdu vlastně sama proti sobě a honem jsem téma ukončila. Odpoledne - kde se vzala, tu se vzala - v mém nose se objevila rýma jako trám.
04. 12. 2014 Ráno se mi nejdřív vůbec nechtělo vstávat s tím, že nechci do Laurový, ale že bych chtěla do Kocoura. Když mi ale mamka řekla, že tam nemusím, a že jestli nechci do Laurový, můžeme jít všichni ještě na chvíli spát, rychle jsem si to rozmyslela. Celá cesta do školky byla v pohodě, v šatně jsem byla taky v pohodě, ale po příchodu do třídy jsem se mamky chytla jak klíště a nechtěla se jí pustit. Jak jsem se jí držela, mamka i přes všechno moje i její oblečení cítila, jak mi buší srdíčko. Pak jsem se ještě rozplakala, že chci, aby tam byla mamka se mnou, ale nakonec jsem mamku propustila domů, s paní učitelkou jsem se vysmrkala a pak už jsem byla úplně v pohodě. Hned po obědě mě mamka vyzvedla a cestou mi řekla, že zítra bude ve školce čert a Mikuláš. Nevím, co čekala, ale já okamžitě zareagovala, že to tam teda radši nepůjdu. Protože jsem dostala chuť na pizzu, mamka nám ji koupila a pak jsme si udělaly procházku na mašiny.
05. 12. 2014 V noci se mamce zdálo, že jsme zaspaly, vzbudily se v osm a ona musela volat do školky, že přijdeme až na devátou. Moc daleko od pravdy nebyla - budík nezvonil, takže jsme vstaly v osm nula pět, mamka mě fofrem oblékla a učesala, já vypila hrnek kakaa a ke snídani mi mamka dala Oreo sušenky, které jsem jedla cestou. Do školky jsme dorazily přesně o půl deváté a mamka se bála, aby to nebylo jako včera, ale jak jsem byla rozjetá, jen jsem se před mamčiným odchodem vysmrkala a odskákala jsem s holkama, aniž bych se s mamkou rozloučila. Ze školky mě vyzvedával taťka a hned mamku informoval, že mu paní učitelka říkala, že jsem se bála tak, že jsem jí málem rozdrtila ruku. Mamku ale krom čertů a Mikuláše zajímalo i něco jiného - „Lucinko, kašlala jsi?“. „Jo.“ „A smrkala jsi?“ „Jo, s paní učitelkou. Ale moc ne, já se tak bála čertů, že jsem se nemohla ani vysmrkat.“ Odpoledne byla Mikulášská na Butovicích, ale když se mamka zeptala, jestli tam chci jet, bez okolků jsem odpověděla „Já se budu bát.“. Protože bylo mamce jedno, jestli tam pojedeme nebo ne, navrhla „Tak zůstaneme doma?“. „Ale já se budu bát.“ „No tak zůstaneme doma?“ Mamka pojala podezření, že jsem se zasekla, protože ze mě opět vypadlo jen „Ale já se budu bát.“. Nakonec jsme přeci jen jely, ale já se zpočátku držela mamky jak klíště, a odvážila jsem se od ní pohnout o metr dál, až když jsem viděla, že jsou čerti fakt hodní a nemají nejmenší nutkání brát někoho do pekla. Když měl přijít Mikuláš s dalšíma čertama a andělem, honem jsem se chytila mamky za ruku. Abychom mohli všichni dostat od Mikuláše nadílku, museli jsme udělat vláček. Já šla do řady hned, jenže pak se tam najednou nahrnula hromada dětí, takže jsem ztratila mamku z dohledu, ale k mamčinu překvapení jsem to (patrně pod vlivem celodenního šoku z všudepřítomných čertů) vůbec neřešila. Večer mi mamka pro jistotu dala sirup proti kašli, protože jsem začala lehce chrchlat.
06. 12. 2014 Ráno už jsem měla pěkný kašel, tak nám mamka dopoledne pustila pohádku, aby mě udržela aspoň trochu v klidu. Ten utlačený pohyb se ve mně ale naakumuloval, takže po pohádce jsme s Terezkou zase začaly blbnout, abychom to všechno dohnaly. Zato mamka byla unavená tak, že po obědě usnula i při tom kraválu, dupání a vřískání, co jsme s Terezkou dělaly. Odpoledne jsem s mamkou dělala cukroví, upekly jsme ho dva plechy, ale když jsem to ochutnala, moc jsem se mamkou nepárala a řekla, že to moc dobrý není, že to chci posypat cukrem. K večeru jsme se zase rozblbnuly, navíc jsme pak koukaly dlouho na pohádku, takže jsme se do postele dostaly až před devátou. Já ale usnula až o půl jedenácté, do té doby jsem totiž měla záchvat kašle, ale mamka nemohla nic - dýchnuto jsem měla, sirup proti kašli jsem taky dostala, takže mamka mohla jen otevřít okno dokořán a čekat, kdy to ustane.
07. 12. 2014 V jednu ráno jsem byla znovu vzhůru já i můj chrchel. Mamka mi donesla sirup, dala mi dýchnout a znovu otevřela okno dokořán. Po hodině kašlání jsem konečně usnula. Další kašlací várku jsem si dala znovu o půl páté, to už jsem kašlala jen třičtvrtě hodiny a vstávala jsem ve třičtvrtě na osm. Až do oběda jsem ležela poctivě pod peřinou u pohádky a pořád jsem pokašlávala. Protože ale naši potřebovali něco v Ikee, sjeli jsme tam rovnou na oběd. Když uprostřed jídla zavelela Terezka, že potřebuje na záchod, hned jsem se k ní přidala. Jenže zatímco Terka si sedla na záchod a nic nedělala, já u ní přešlapovala, abych to vydržela. Mamka ji nakonec musela sundat z mísy, abych se tam dostala. Sotva jsem dosedla, začala jsem čůrat. Po mně se tam zase uvelebila Terka, ale opět nic nedělala a jen vejrala kolem sebe, ovšem slézt nechtěla. Mně už to tam dost nebavilo a chtěla jsem jít napřed za taťkou (a nedojedeným zákuskem), ale mamka mě odmítla nechat odejít samotnou. Klidně ale mohla, když Terezka konečně opustila mísu a omyly jsme si ruce, vyrazila jsem tryskově ke stolu, jenže Terka se ještě zdržela, protože si chtěla ruce osušit. Když ty dvě konečně vylezly z umývárny, mamka mě hledala a nikde neviděla, tak fofrovala ke stolu, kde už jsem dávno seděla a ládovala se dortíkem. Přiznala jsem ale, že jsem trochu bloudila. Pak jsem chtěla jít na záchod znovu, tentokrát kakat, ale to jsem si pro změnu počkala, až se mamka vrátí ze záchoda, kam ji opětovně vylákala Terezka. V Ikee pak naši v rychlosti nakoupili a jeli jsme domů. Už v Ikee jsem se ale pěkně rozdováděla a nevydržela jsem v klidu chodit bez pobíhání a poskakování, takže když jsme se vrátili, byl kašel zase o dost horší. Mamka tedy zahájila pohádkovou terapii - ta jediná mě totiž dokázala udržet v klidu, ale před večeří už se mnou zase začali šít všichni čerti. Do postele jsem zaplula v osm a překvapivě jsem usnula během chvíle a hlavně zcela bez kašle.
08. 12. 2014 O půlnoci mě zase vzbudil kašel a následovala klasika - dýchnutí, okno a třičtvrtěhodinový kašel. Pak se mi podařilo usnout a byl klid až do rána. Ve čtvrt na osm přišla mamka do pokojíčku, aby zavřela okno, já už byla vzhůru, ale zůstala jsem ještě ležet v posteli, dokud se nevzbudila i Terezka. Ráno jsem měla sice trochu chrapot, ale byla jsem téměř bez kašle a hned jsem slibovala, že budu celý den v klidu, žádné běhání, žádné skákání a žádné křičení. Mamka se sice lehce pousmála, ale nechala mě v tom.
09. 12. 2014 Noc se konečně obešla bez kašle a přes den už to taky bylo podstatně lepší, začala jsem pěkně odkašlávat a rýma byla téměř úplně pryč. Přes den mamka zase pustila pohádky, ale už jsem byla za těch pár dnů tak vykoukaná, že mě to vlastně ani moc nebavilo, takže jsme s Terezkou spíš dělaly krávoviny. Nejvíc teda pochopitelně zase k večeru, kdy nás nebylo možné zastavit.
10. 12. 2014 Ráno jsme vyspávaly do půl deváté, a protože to vypadalo, že už jsem OK, odpoledne jsme mohli vyrazit na pražský hrad na loutkové divadlo. Z něj jsme jeli domů dobalit kufry a odjeli jsme na chalupu. Dorazili jsme tam až o půl osmé a uvnitř bylo krásných deset stupňů, takže jsme s Terezkou seděly v obýváku nabalené jak pumpy. Ještě štěstí, že taťka použil obsah své hlavy a napadlo ho, že by nám mohl v pokojíčku zprovoznit televizi. Pustil nám tam pohádku, takže jsme se mohly s Terezkou přesunout do postele, zachumlat se tam a koukat na pohádku. Terka teda skoro okamžitě usnula, ale já se dál koukala na pohádku. Když pak přišla mamka zkontrolovat, jestli nám není zima, ležela jsem přikrytá až po bradu a klepala se, ale strachy. Nutno říct, že naše ani omylem nenapadlo, že bych se při téhle pohádce mohla bát, nicméně ji mamka okamžitě vypnula, ale když odešla, několikrát jsem na ni naprosto zoufalá volala, ať přijde, že se tam bojím. Taťka nakonec přišel se spásným nápadem - zprovoznit DVD přehrávač, abych koukala na jinou pohádku a přestala se bát. Já ale ne a ne usnout, takže to musel taťka ve čtvrt na jedenáct vypnout, jinak bych koukala klidně do půlnoci.
11. 12. 2014 Ráno jsme spaly skoro do devíti (což u mě nebylo nic překvapivého vzhledem k tomu ponocování). Dopoledne nám mamka zase pro jednou půjčila na chvíli ajpeda a odpoledne jsme vytáhly korálky a skládaly z nich hvězdičky. K večeru nás pak zapojila do výroby sýrů jakožto vánočních dárků pro paní učitelky do školky a dědům.
12. 12. 2014 Odpoledne jsem mamce pomáhala s cukrovím, ale sotva jsem zjistila, že v televizi vlastně dávají pohádku, po anglicku jsem se vytratila (mamka to nakonec uvítala, protože jí to šlo podstatně rychleji). Večer jsem mamce pomáhala s vyklápěním sýrů z formiček a chtěla jsem jí pomáhat i s jejich nakládáním, ale protože už bylo hodně hodin, musela jsem to nechat na mamce. I tak jsem šla spát až po půl desáté.
13. 12. 2014 Ráno jsem se po dlouhé době vzbudila už o půl osmé. Po snídani mi na mamčin telefon zavolala babička z Hódyně, ale po prvních pár větách jsem se hodlala odložit telefon na zem se slovy „Počkej chvíli, jo? Já musím zkusit placku.“. „Co?“ „No placku přeci!“ „A co to je?“ „No to je cvičení.“ „A proč to teď budeš dělat?“ „Protože jsem to už sto let nedělala, tak to musím trénovat.“ Krátce po telefonátu s babičkou z Hódyně mi ještě volala babička z Rakovníka, u ní byl i děda, tak si od mého žvanění babička na chvíli odpočinula a já vykecala díru do hlavy i dědovi. Celkem jsem přišla tomu telefonování na chuť, tak jsem jí chtěla zavolat odpoledne ještě jednou, ale to už mi mamka zatrhla. Nakonec jsem ale zkrátka nepřišla, protože pro změnu zavolal strejda Mirek, aby mi taky popřál k svátku.
14. 12. 2014 Od rána jsem s mamkou bojovala ohledně smrkání. Odmítala jsem sama smrkat, ale mamka byla neoblomná. „A Terezka to umí?“ „Jo, ta je v tomhle daleko šikovnější než ty.“ „Tak když je tak šikovná, tak by mě mohla vysmrkat.“ To je jasný, že Terezce smrkání nevadí. Mně jsou ty nudle ekl, což se o Terezce, která si je klidně vytáhne z nosu a sní je, opravdu říct opravdu nedá. Dopoledne přijel děda z Hradce a v poledne jsme jeli všichni společně do Ikey a rovnou jsme si tam dali oběd. Už cestou tam jsem tvrdila, jak mě bolí bříško. Když ale došlo na jídlo, spořádala jsem bez řečí celý oběd a po něm i dortík. Pochopitelně jsem pak s mamkou běhala na záchod, ale to už je takový náš ikeácký kolorit. Když si děda vybral a koupil sedačku do obýváku, odjeli jsme zpátky domů. Po příjezdu jsme s Terezkou měly zůstat v autě (to ale děda nějak pozapomněl, takže Terezku iniciativně vyndal), protože naši jen vyložili nakoupené věci a všichni jsme jeli na pražský hrad na divadlo. Původně měla mamka v plánu po divadle krátkou procházku večerní vánoční Prahou, jenže taťka doma omylem spolu s nákupem vyndal z auta Terezčinu bundu, takže byla dost nalehko. Navíc taťka s dědou ještě museli jet vyzvednout dědův gauč, takže jsme nakonec odjeli po divadle rovnou domů. Super ale bylo, že nám mamka po dlouhé době napustila vanu (ovšem ne z lásky k nám, ale z čistě praktického důvodu - chtěla nám umýt vlasy), a protože dost dlouho trvalo, než nás mamka dokopala do postele, šly jsme spát až skoro ve třičtvrtě na devět. Výměnou za to jsme ale usnuly skoro okamžitě.
15. 12. 2014 Do školky jsem šla ráno s taťkou a děsně důležitě jsem tam nesla sýry. Taťka mi sice ve dveřích řekl, ať to rovnou předám paní učitelce, ale náhle mě přepadla stydlivá a jen jsem řekla „To je pro vás.“ a žádné sebechvalné ódy na téma „to jsem vyráběla já“ se nekonaly. Až odpoledne ze mě mamka vydolovala, že jsem neřekla, že to je velkou měrou moje práce, ale hlavně jsem se jí přiznala, že jsem šla ven jen v legínách (naštěstí jsem měla mimořádně vyteplené legíny) a bez mikiny, protože jsem nenašla, kam mi to oblečení taťka ve skříňce dal. Ideální oblečení na ven takhle v půlce prosince… Po návratu ze školky jsem se těšila na dědu, ale moc jsem si ho neužila. Vlastně vůbec - nejdřív jeli s taťkou do Hradce odvézt tam ten jeho nový gauč, a když se vrátili zpátky do Prahy, děda byl totálně utahaný a teklo mu z nosu, takže rovnou zalezl do postele.
16. 12. 2014 V noci mě probudilo světlo jak na prvomájovém průvodu, protože Terka si nablila do postele a ve tmě bylo nemožné tu spoušť zlikvidovat. Vypadala jsem totálně probraná, ale hned jak se Terezka uložila do čistě povlečené postele a zhaslo se světlo, usnula jsem jak špalek. Dokonce to na mě nenechalo žádné následky a ráno jsem vstala úplně v pohodě. Po snídani mě mamka odvezla do Kocoura na vánoční besídku a na mě zase padla stydlivá - nejen, že jsem měla i tady předat sýry, ale ještě ke všemu jsem tam nesla Brumíky pro děti, protože jsem měla svátek. Mamka mě musela pomalu odvést za ruku ke stolu, kam jsem měla položit Brumíky, což jsem sice udělala, ale v co největší tichosti a dětem jsem neřekla, ať si je rozeberou. Dost podobné to bylo se sýrama, mamka mě musela několikrát pobídnout, abych to Janě dala, tentokrát jsem ale při předávání dodala, že jsem sýry vyráběla s Terezkou (jasně - za nepatrné mamčiny pomoci, ale tak nepatrné, že bylo zbytečné se o ní zmiňovat). Svačinu jsem pochopitelně nejedla, proč taky, když byli k dispozici Brumíci, že? Oběd mi mamka přivezla o půl dvanácté, abych se stihla najíst ještě před besídkou, protože po Kocourovi jsem měla jet na gymnastiku a mamce bylo jasné, že po besídce se začnu cpát cukrovím, které tam všichni rodiče přivezou. Na to, jak dlouho jsem teď nebyla na gymnastice, mi to šlo moc dobře, rodiče totiž na tu poslední hodinu mohli být uvnitř, takže mamka viděla, jaké jsem udělala pokroky. Jen bylo vidět, že některé figury neznám nebo si nepamatuju jejich názvy, takže jsem sem tam okoukávala od ostatních. Pak jsem ještě párkrát škobrtla při skákání, jak jsem byla celá hrrr. Když hodina skončila, hned při převlékání jsem řekla mamce, že bych chtěla koupit něco sladkého cestou domů, ale mamka mi řekla, že je doma bábovka s čokoládou, jen si na ni musím vzpomenout, abych si ji dala, dokud ještě je. Moc dobře jsem věděla, o čem mamka mluví, takže jsem na celou šatnu vykřikla „No jo, já to viděla, děda nám včera sežral skoro celou bábovku!“. Doma jsme pak s mamkou a Terezkou tvořily přáníčko se skládací kyticí pro babičku Marušku k svátku (protože i dnes děda celý den ležel v posteli a vylezl z ní, až když jsme šly s Terezkou spát), ale když jsem pak měla uklízet, seděla jsem, zatímco hujer Terka se hned zvedla a začala uklízet. Když jsem se po deseti minutách taky uvolila k úklidu, jako první jsem vyrvala Terce z rukou kostku z domina, které právě sklízela. Terezka pochopitelně odešla s pláčem, ale protože přestala uklízet, přestala jsem taky a tak dlouho jsem se o ten blbý úklid handrkovala s našima, až se taťka naštval a začal věci vynášet ven. Navíc kvůli tomu, jak nám to uklízení trvalo dlouho, řekla mamka, že bude číst jen čtvrt hodiny, ale já se pak ještě loudala s převlékáním a čištěním zubů, takže to nakonec bylo bez čtení. Ale o co snáz jsem dnes ráno vstala, o to rychleji jsem večer unsula.
17. 12. 2014 Včera Jana mamce řekla, že jestli chce, abych si nahradila nějaký zameškaný den, můžu přijít dnes s Terezkou, že tam aspoň těm malým dětem pomůžu. S vědomím, že tam jdu za velkou holku mezi mrňouse, to dnes bylo o poznání lepší než včera. Něco mi sice musela sem tam napovědět Tamara, ale jinak jsem krásně mluvila. Zato Terezka moc nespolupracovala, ale zase byl úspěch, že nevzala roha hned na začátku. Jako odměna za šikovnost na nás pak čekala zase hromada cukroví a čokoládiček, což mě pochopitelně nenechalo chladnou, ale doma jsem bez problémů snědla polévku i kuře. Doma na mě už čekala prababička s dědou, skoro čekali v pozoru, aby mi mohli popřát k svátku. Jako obvykle se mi ani dnes nechtělo smrkat, až k večeru, když děda s babičkou odjeli a my s taťkou, mamkou a Terezkou jeli na večerní plavbu lodí, mě mamka konečně přiměla vysmrkat se. Na lodi to se mnou byla velká hitparáda - nejdřív jsem vylila horkou čokoládu na sebe i taťku, pak jsem se začala extra nudit, takže jsem blbnula a lezla pod stolem a k tomu všemu jsem ještě (jako obvykle) nutně musela otestovat tamní záchod a poctít ho svým hovňádem. Ještě před vystoupením z lodi jsem našim slibovala, že se hned v autě vysmrkám, ale celou cestu domů jsem kapesním jen žmoulala v ruce a vysmrkala jsem se až před vystoupením z auta - to už jsem jaksi neměla úniku.

66. měsíc

18. 12. 2014 Ráno to vypadalo, že budu konečně stíhat, ale čím víc čas plynul, tím víc mě musela mamka honit - opět jsem totiž u snídaně jen seděla a hrála si, místo abych jedla. Do školky mě odvedl taťka, ovšem tentokrát byl řádně instruován, že mi musí ukázat, kam dal které oblečení, abych zase nešla ven polosvlečená. Dnes to bylo obzvlášť důležité, protože jsme jeli na výlet do kostela na Andělu. Domů jsem si přinesla výletníček s obrázky o narození Ježíše a úkolem nalepit je do výletníčku ve správném pořadí. Odpoledne naši sbalili věci a dědu a vyrazili jsme na chalupě. Ač jsem v autě usnula, večer jsem zabrala úplně v pohodě.
19. 12. 2014 Dopoledne objevil děda na zemi svůj pásek a hned spustil na Terezku „Já tě trhnu mezi dveřma. Jeden pásek už jsem u vás ztratil a ty mi vytahuješ z kalhot další. Koukej ho nechat na pokoji.“. Když pak procházel kolem mě, nasadila jsem pohled raněné laně a tiše řekla „Dědo, já jsem smutná.“. „A proč?“ „Kvůli Terezce. Ten pásek jsem vytáhla já…“
20. 12. 2014 Po snídani se u mě objevil gymnastický absťák, tak jsem zapojila Terezku - já byla Kristýnka a předcvičovala jsem a Terezka cvičila podle mě. „Nejdřív jednou rukou a teď druhou rukou…“, koukla jsem na Terezku, jestli cvičí správně a dodala „…tou, co se šťouráš v nose.“ Po obědě děda konečně zůstal dole - od doby, co přijel, byl až do dneška pořád uklizený v posteli a dolů šel až ve chvíli, kdy jsme šly s Terezkou spát, takže jsme viděly prakticky jen u oběda. Taky jsme se na něj hned nalepily. Nejdřív jsme u něj ležely, když ležel na gauči a pařil hru na telefonu a pak se hecnul a zahrál si s námi puzzle a pexeso.
21. 12. 2014 Ráno, když jsme se s Terezkou vzbudily, jsme si chvíli hrály v pokojíčku a pak jsme se vydaly dolů do obýváku. Protože jsem netušila, že už mamka vstala a sedí na záchodě, řekla jsem Terezce „Pšššššt, musíme jít potichoučku, ať nevzbudíme maminku.“. I když už včera děda vypadal úplně fit, ale zase zůstal zabarikádovaný ve svém pokoji, vzaly jsme s Terezkou pexeso a šly za ním, aby si s námi zahrál. Kdo by to byl ale čekal, že nás tak rychle vypakuje pryč? Řekl, že má teplotu a poslal nás pryč. My se ale nedaly a za chvíli jsme se tam vrátily jak bumerang (pochopitelně poté, co mamka řekla, že děda teplotu určitě nemá), takže mu došlo, že to má marné a sešel dolů. Nakonec mu nezbylo, než si s námi přeci jen aspoň na chvíli zahrát. Uvolil se ke skládání puzzle, jenže my se pořád s Terezkou dohadovaly, která si vezme který dílek, až to děda nevydržel a řekl „Nehádejte se pořád. Jak to, že já se nepotřebuju s nikým hádat?“. Tak na to jsem měla okamžitou odpověď - „Protože nemáš sestru.“. Moc dlouho mu to hraní s námi nevydrželo, a protože mamka vařila sýry, po obědě jsme s Terezkou odešly ven. Původně jen na chvíli, ale nakonec jsme tam zůstaly až do tmy, protože jsme si vytáhly kola a celou dobu na nich jezdily.
22. 12. 2014 Po obědě jsem se zničehonic zdejchla, a když mamka zjistila, že o mně nikdo nic neví, začala mě hledat. Nakonec mě našla nahoře na záchodě. Všude na zemi kolem bidetu byla spousta vody a já stála uprostřed toho všeho a tvářila se jak hromádka neštěstí. „Lucinko, co se to tady stalo?“ „Já jsem si chtěla omýt prdelku…“
23. 12. 2014 Hned ráno jsem šla mamce říct, že jsem se počůrala a poukazovala jsem na to, že mám trochu mokré kalhoty. Postel ale byla úplně suchá, takže se z toho vyklubala nevyřešitelná (a nevyřešená) záhada. Oběd byl dnes obzvlášť náročný, mamce evidentně do toho guláše ujela ruka s česnekem, takže to děsně pálilo a jen jsem se v tom vrtala. Sotva ale mamka řekla, že to nemusím dojídat, vybičovala jsem se a všechno dojedla, i když už mě mamka skoro přemlouvala, abych to už nechala.
24. 12. 2014 Odpoledne jsem konečně dočkala a přijeli děda, babička a strejda Kuba. Pochopitelně už jsem se nemohla dočkat Ježíška, takže jsem večeři snědla fakt fofrem, jen ten bramborový salát mi moc nejel. Ježíšek byl letos kreativní a místo cedulek se jmény dal na každý dárek fotku příjemce, takže jsme mohly rozdávat my s Terezkou. Svoje dárky jsme začaly házet každá na svou hromádku, jenže hromádky se během chvíle zvětšily, promíchaly a musely jsme je protřídit znovu. Pochopitelně jsme byly obě plné dojmů a radosti, jen tu mou lehce kazilo, že Terezka dostala jiné dárky než já - třeba My Little Poníky… Po chvíli smutného koukání jsem tiše podotkla „Já bych chtěla takový koníky taky.“. Ovšem svého svítícího pejska jsem jí na výměnu půjčit nechtěla. Spát jsme šly s Terezkou až o půl desáté a já si s sebou vzala blikací balónek a svítícího pejska, takže to v pokojíčku vypadalo, že se schyluje k pořádné diskotéce. I při tom všem ale Terezka usnula skoro hned. Já po nějaké době zavolala na mamku, místo ní ale přišel děda. Hned jsem informovala (abych v tom nebyla sama) „Dědo, že si Terezka cucá palec?“ a rovnou jsem vstala a šla to zkontrolovat. K mé velké smůle ale jen ležela s rukou v pěst před pusou, ale palec v puse neměla. No jo, no, tak zase ta cucna budu jen já.
25. 12. 2014 Dopoledne jsem si ještě bohatě užívala prababičky, protože odpoledne se všichni sbalili a odjeli. Aby taťka odvedl mou pozornost od odjezdu obou dědů a babičky, nabídl mi naučení kulečníku. Skoro hodinu jsme spolu byli nahoře a já šťouchala do koulí, a když jsme se vrátili dolů, šli jsme skládat obří puzzle. To ale bylo tak těžké, že skládal spíš taťka, do toho tam sem tam přišla Terezka, takže když jsme po dvou a půl hodinách usilovného skládání dílo dokončili, zjistili jsme, že chybí dobrých osm dílků. Ty nakonec Terezka našla a dodala tam všechny až na jeden. Večer nám mamka začala číst novou knížku o Zvonilce, ale přestala číst, když jsem vylezla z postele a začala vyměňovat s Terkou hračky - všechny její od Ježíška jsem si půjčila k sobě do postele, a když mi mamka řekla, ať jí půjčím na oplátku třeba svého ježíškovského svítícího pejska, radši jsem řekla, že jí teda půjčím zpátky toho koníka, co jsem si od ní právě vypůjčila. Nakonec z toho vznikly obří čachry s hračkama, takže mamka zaklapla knížku a měly jsme po čtení. Nijak zvlášť nám to ale nevadilo a ještě o půl desáté jsme tam blbly.
26. 12. 2014 Dopoledne jsme šly s Terezkou ven, ale byla tam taková kosa, že jsem domů přišla lehce zmrzlá. Už na oběd jsme vyčkávali příjezd babičky z Hódyně se strejdou Vaškem, ale ti pořád nejeli, tak jsme si dali aspoň polívku. Když konečně přijeli a parkovali, přišla teta Boženka s Dorotkou. My si dali druhé jídlo, a sotva jsem dojedla, odešly jsme s Dorotkou do pokojíčku, tam se zavřely (Terezku jsme dovnitř pochopitelně nepustily) a hrály Dobble. O něco později nás přišla zkontrolovat mamka a při té příležitosti vpustila dovnitř Terku. Ta se hned nahrnula k nám na postel, ale když mamka viděla, že tam hrajeme hru, snažila se ji odvést, aby nám ji nezničila. Dolů ji nakonec musela odnést, protože dobrovolně odejít odmítla. Až když Dorotka odešla, došla konečně řada na dárečky. V šest odjela i babička a my s Terezkou provedly zátěžovou zkoušku pece, kterou taťka dodělal na Štědrý den.
27. 12. 2014 Dopoledne k nám zase přišla Dorotka, taťka nám vytáhnul sáňky a všechny tři jsme šly k lesu sáňkovat. Ještě před obědem jsem šla na chvíli s Dorotkou k nim, ale moc dlouho jsem tam nepobyla - za necelou půlhodinu jsem musela jít domů na oběd. Odpoledne jsem přemluvila mamce, abych mohla zavolat tetě Božence, jestli by k nám poslala Dorotku, ale ta mi řekla, že si maluje, a až bude chtít, tak přijde. Dlouho jsem kňourala, že chci jít za ní, ale mamka řekla, že kdyby Dorotka měla náladu si hrát, určitě by tu už dávno byla. Nakonec jsem šla ven stavět sněhuláka a během chvíle dorazila i Dorotka. Venku jsme byly pěkně dlouho, pak jsme zase vytáhly sáňky a šly k lesu sáňkovat, jenže potom Dorotka řekla, že si dojde domů pro hřeben, a když se dlouho nevracela, šla jsem taky domů. Vrátka se mi ale nedařilo otevřít, tak jsem zazvonila, a když mi nikdo neotevřel, s pláčem jsem odešla za Dorotkou. Sotva jsem tam přišla, dorazil i taťka, který nás šel zkontrolovat k lesu. Teta Boženka mu řekla, že Dorotku začíná bolet v krku, tak zůstane doma a já radši odešla s taťkou taky domů. S Terezkou jsme zakotvily na peci, pak nám taťka na chvíli pustil Kinect a my tancovaly a lyžovaly, a večeři jsme si pro velký úspěch daly zase na peci.
28. 12. 2014 Po obědě jsme vyrazili s taťkou do lesa, jenže já si v půli cesty vzpomněla, že se mi chce kakat. Stačilo ale, aby se mě taťka zeptal, jestli chci fakt v mínus osmi sundávat kalhoty, nebo to vydržím, abych po zdravé úvaze odpověděla, že fakt potřebuju, ale zkusím to vydržet. A než jsme došli domů, asi to zamrzlo, protože jsem si až do večera na svou potřebu nevzpomněla. Když jsme se vrátili domů, měla jsem úplně zmrzlé ruce, ale doma jsem si jen vzala rukavice a šla zase ven. Domů jsem přišla za půl hodiny a rovnou jsem vlezla na pec, abych se ohřála. Když mi konečně bylo zase příjemně teplo, zahrály jsme si s mamkou Dobble a puzzle.
29. 12. 2014 Naši viděli ráno odjíždět autem tetu Boženku, tak mi řekli, že už Dorotka odjela zpátky domů. Nebylo divu, že když se u nás o hodinu později objevila, nadšeně jsem se na ni vrhla. Chvíli jsme byly u nás doma, pak jsme ale chtěly jít ven, tak jsem si ještě rychle skočila na záchod a tak moc jsem spěchala, že jsem po sobě ty bobky ani nespláchla. Dopoledne jsme nechaly Terezku doma, ale když přišla Dorotka odpoledne, vzaly jsme s sebou ven i Terezku. Původně jsme šly sáňkovat a chvíli jsme sáňkovaly všechny tři, jenže pak začala Terezka stávkovat, tak jsem sáňkovala jen já s Dorotkou - sjely jsme vždycky spolu a nahoru jsem já seděla a Dorotka mě tahala jako kůň. Když jsme se s Terezkou vrátily domů, dělala mamka sýry. „Mamko, zahrajeme si hru?“ „Lucinko, teď nemůžu, dělám sýry.“ „Ach jo, zase ty sejry. Proč je pořád děláš?“ V danou chvíli mi to sice bylo prd platné, ale mamka se nad sebou zamyslela a zařekla se, že bude sýry dělat maximálně jednou týdně.
30. 12. 2014 Protože tentokrát už Dorotka opravdu odjela, dopoledne taťka vyndal lyže a šli jsme je na kopeček k lesu vyzkoušet - já testovala lyže, Terezka měla sáňky. Taťka tam s námi byl nějakou dobu, a když už jsme sáňkovaly obě dvě, sbalil taťka lyže a vyrazil domů napřed. Mamka se ho hned ptala, jak mi to šlo. „No, je to střevo po tobě.“ Pche - taková urážka! Pochopitelně mě, ne mamky! Ale co taky čekal - blbý kopec, navíc byla pod sněhem dlouhá tráva a krtiny, takže byla vlastně klika, že jsem ani jednou nezabořila do nějaké krtiny rypák. Odpoledne si taťka všimnul, že si oloupávám kůžičku z prstů, a když je viděl, usoudil, že jak jsem měla včera i dnes mokré rukavice a mrzlo, asi mi omrzla bříška.
31. 12. 2014 Po obědě přijeli teta se strejdou, co pořádají divadýlko na Pražském hradě a společně s nimi jsme šli s taťkou do lesa. Mamka s Terezkou zůstaly doma, protože po včerejším Terezčině bojkotování návratu domů, kdy si lehla do sněhu a odmítala jít dál, už ji taťka ven brát nechtěl. Když jsme se vrátili, měla mamka hotové pohoštění a já začala tetu zaučovat do mých her. Nejdřív jsme s tetou hrály Dobble (sem tam se k nám připojila i mamka) a pak moje první obrázky. Jenže když chtěla mamka taky kartu, že jde hrát s námi, odpálkovala jsem ji, že s ní hrát nechci, a že chci hrát jen s tetou. Do postele jsme šly s Terezkou krátce po osmé a mimořádně jsme i překvapivě brzo usnuly.
01. 01. 2015 Naši s tetou a strejdou šli spát až hodně pozdě v noci, ale my neměly slitování a vstaly jsme o půl osmé. Před obědem jsme vyrazili na procházku ven, jen mamka zůstala zase doma, aby dodělala oběd. Při obědě se všichni dospěláci tak narvali guláše, že jediný, kdo se na něco zmohl, byla mamka a šla si s námi číst Malého prince. Odpoledne návštěva odjela a my ještě vyrazili všichni na výlet ven. Po návratu jsem lehce šmejdila v šuplatech a objevila ajpeda, tak nám ho mamka na chvíli povolila a protože byla v nějakém dobrém rozmaru, do deseti večer jsme mohly koukat v televizi na pohádku. To ale jen teoreticky, prakticky jsem koukal jen já a Terka odpadla v průběhu pohádky.
02. 01. 2015 Díky včerejšímu pozdnímu odchodu do postele jsme ráno spaly až do půl deváté. Velký problém ale přišel, když jsem šla na záchod - nedařilo se mi vytlačit bobek a vypadlo ze mě jen pár broků. Děsně jsem tam plakala, tak mi mamka řekla, ať tam nesedím, jdu se hodně napít a sníst jablíčko a na záchod se vrátím později. Že prý to je z toho, že jsem v poslední době jedla spoustu sladkostí a málo ovoce. Když jsem ale slezla ze záchoda, nemohla jsem pomalu ani chodit a sedět, jak mě bolel zadeček. Když jsem šla na záchod s mamkou znovu, po vynaložení extra velkého úsilí jsem to konečně vytlačila a začala slibovat, že už nebudu jít tolik sladkostí. Když mamka řekla „Teď jste s Terezkou hamaly spoustu lentilek a dalších sladkostí, zase budeme dávat jen tři sladkosti denně.“, razantně jsem odpověděla „Ne! Jen jednu sladkost denně a už žádný lentilky!“. Odpoledne jsme jeli do Hory na návštěvu k Lancům, nejdřív ta naše návštěva probíhala celkem v poklidu, ale s přibývajícím časem jsme se začaly rozjíždět, a když Mirek vytáhnul balón, bylo vymalováno - furt jsme na něm chtěly hopsat, až Mirek musel litovat, že ho vůbec vyndal, protože nám dělal záchranu (pak teda převzala na chvíli štafetu mamka). Domů jsme se vrátili akorát na sprchu, pohádku a odchod do postele.
03. 01. 2015 Po obědě jsme s mamkou pěkně dlouho pařily Dobble, a když potřebovala jít zase něco dělat, začala jsem fňukat a kňourat, že chci ještě hrát. Ještě chvíli jsem trénovala sama a nakonec jsem si šla hrát s Terezkou na koně. S mamkou jsem měla až později odpoledne vážnou rozmluvu na téma žalování. Děsně jsem obrečela, když mi mamka řekla, že jestli nepřestanu žalovat, nebude se se mnou chtít nikdo kamarádit a všichni se mi budou smát, ale po zdravé úvaze jsem přislíbila, že už teda žalovat nebudu. A kdykoli po zbytek dne, kdy jsem chtěla něco říct na Terku, stačilo jen mamčino „Lucinko…“ a já jen řekla „Já vim, já vim…“, případně jsem se honem podívala ven a řekla „Já jen chtěla říct, že jsem tam viděla něco spadnout / letět…“.
04. 01. 2015 Odpoledne jsme vyrazili do Prahy, ale doma jsme jen vyhodili věci z auta a pokračovali jsme na Butovice. Naši mi tam chtěli původně jen koupit pořádné rukavice, ale nakonec jsme pěkně proluftovali taťkovu peněženku - naši mi krom rukavic koupili i hůlky, helmu na lyže a lyžařské brýle. Doma jsem se večer zrovna sprchovala, když se Terezka posrajdila, takže ji taťka rovnou přesunul ke mně do vany. Jen jsem zařvala „Fuuuuuj, to je smrad!“ a honem popadla osušku a zdrhla do obýváku. Asi půl hodiny poté, co nás mamka uložila do postele, jsem na ni zařvala „Mami, já cítím oheň!“, ale mamka slyšela „já vidím oheň“, takže letěla nahoru jak namydlený blesk. Až nahoře zjistila, že jsem neviděla nic, jen jsem cítila smrad z krbu, když mamka přikládala.
05. 01. 2015 Ráno se mi moc vstávat nechtělo, ale nakonec jsem se vybičovala a vylezla. Do školky mě vedl mimořádně taťka, ale ten se tak soustředil na to, že nesmí zapomenout říct, že mám dnes keramiku, takže mě vyzvednou až po svačině, že mi zapomněl vzít do školky mé nové rukavice, takže si po jeho návratu do školky cvičně skočila i mamka. Ze školky jsem si dnes odnášela výrobky z keramiky takové kvality, až mamka nevěřila, že jsem to všechno dělala opravdu já. Dokonce pojala podezření, že jeden týden se něco vyrobí a další týden se to libovolně rozdá mezi děti a ty to vybarví, takže když jsem třeba jeden týden nebyla, prostě jsem týden následující dostala na vybarvení výrobek někoho jiného. Odpoledne jsme chvíli blbnuly s Terezkou, a pak, aby nás naši trochu zklidnili, vytáhli zajíce v pytli a všichni dohromady jsme si zahráli. Večer jsem koukala na pohádku sama a Terezka byla u mamky a polehávala na ní. Ta její srajda, přetrvávající už třetí den, totiž nepolevila, takže se patrně prosrala do únavy. Ne ale natolik, aby odpadla hned po uložení do postele - usnuly jsme až kolem deváté.
06. 01. 2015 Ráno mě do Kocoura odvezla mamka s Terezkou a z Kocoura jsme zase jela rovnou na gymnastiku. Těsně před cvičením mi mamka dala bonbon, jenže já ho nestihla vycucat a Kristýnka mi řekla, že žvýkačku musím vyplivnout, tak jsem se smála, že to je jenom bonbon a honem jsem se ho snažila zbavit. Do tělocvičny jsem vešla hned, jak Kristýnka otevřela dveře, ani jsem se neohlídla za mamkou. Když mě mamka vyzvedla, hned jsem řekla, že placka mi napoprvé nešla, ale podruhé už jo. Cestou domů mi mamka zase koupila koláč, ale musela jsem ho dojíst v autě, abych s ním doma neprovokovala Terezku. Večer jsem na naše až do devíti hulákala z postele, že nemůžu usnout, a že budu ráno nevyspalá, ale pak jsem během čtvrt hodiny padla jak podťatá.
07. 01. 2015 Ráno jsem se vzbudila dřív, než bylo potřeba, takže jsem vstala celkem dost rychle. Do školky mě odvezl taťka, odpoledne mě vyzvedla mamka, ta byla za tvrďáka a nechala mě pěkně podusit s obouváním bot a ani trochu mi nepomohla.
08. 01. 2015 Když mě mamka v sedm ráno budila, chvíli jsem zase protestovala, že nechci zase do Laurový, namísto toho že chci do Kocoura, ale stejně jsem nakonec vylezla. Když se mě pak mamka ptala, proč nechci chodit do Laurový, řekla jsem, že se mi nelíbí, jak na nás paní učitelky křičí. Když se mamka pídila po tom, proč na nás křičí, řekla jsem, že třeba když zazvoní zvonečkem, máme jít uklízet a dvě třetiny dětí si pochopitelně hrají dál. Ze školky mě mamka vyzvedla zase po obědě, a i když jsem jí cestou řekla, že jsem polívku nejedla, ale z druhého jsem snědla všechno, protože to byla mňamka, sotva jsme dorazily domů, nenažraně jsem se vrhnula k talíři se zbytkem Terčina oběda. Lehce se mi to vymstilo - kvůli přetrvávajícímu průjmu měla k jídlu rozmixovanou rýži s mrkví. Ble! Odpoledne jsme vyrazili na chalupu a obě to v autě zalomily, a když jsme dorazili na místo, snažila jsem se zahodit pod gauč Terezčinu kabelku, aby ji neměla, jenže mě načapala mamka a ještě z toho bylo zle.
09. 01. 2015 O půl třetí jsem vzbudila mamku, když jsem na ni křičela, že nemůžu usnout. Mamka mi ale jen zapnula pejska a řekla, ať zavřu oči a spinkám, a odešla. Za půl hodiny se z pokojíčku ozval znovu křik - zase že nemůžu usnout, ale tentokrát přišel taťka a vynadal mi za křičení, protože jsem vzbudila i Terku. Za pár minut se ozvalo tiché pobrekávání, znovu přišla mamka, ale tentokrát i s polštářkem a lehla si ke mně. Víc jak hodinu jsem se převalovala, než se mi konečně podařilo usnout a ve čtyři mohla mamka zase odejít zpátky do ložnice. Pochopitelně bylo to celotýdenní ranní vstávání a dnešní noční blbnutí nutno dohnat ráno, takže jsem se vzbudila až hrubě po deváté hodině, a když v osm volala Terezka z postele na mamku, ani to se mnou nehlo. Když jsem se konečně probrala a sešla dolů, Terka akorát jedla snídani - kornflejky házela do sklenice s vodou a odtamtud je následně vytahovala rukou. Významně jsem se na ni podívala a řekla mamce „Já nebudu žalovat.“.
10. 01. 2015 Odpoledne za námi přijela babička, tak jsme šly ven a po návratu jsme si zahrály Dobble. Hrály jsme jen já s babičkou, ale když začala babička vyhrávat, zavolala jsem si na pomoc mamku, která skládala puzzle s Terezkou, abychom měly my s babičkou klid na Dobble.
11. 01. 2015 I dnes jsme dopoledne vyrazily s babičkou do lesa, jenže odpoledne babička odjela, naši sbalili saky paky a odjeli jsme taky. Cestou v autě jsem si nad sebou rozsvítila světlo a prohlížela si knížku, jenže jakmile jsem si začala stěžovat, že mi je špatně, tak mamka zhasla. Že prý když je mi špatně, nemám koukat do knížky nebo mi bude ještě hůř. Chvíli jsem brblala, pak jsem si rozsvítila aspoň svítícího pejska a s pocitem satisfakce řekla „Tak a máte po srandě, teď jsem si rozsvítila.“.
12. 01. 2015 V sedm ráno mě přišla mamka vzbudit a já překvapivě celkem rychle vstala, oblékla se a vůbec jsem takhle po ránu fungovala na jedničku, sama jsem si obula i zavázala boty bez vztekání, ale i tak jsme vyrazily pozdě, takže cesta do školky probíhala dost ve spěchu. Od jedné jsem měla jít na keramiku, takže bylo domluveno, že půjdu domů po svačině, ale mamka mě vyzvedla hned po keramice, protože zrovna jeli kolem autem. Mou nelibost ale ani v nejmenším nečekala. „A proč nejdu na svačinu? Vždyť jsi říkala až po svačině!“
13. 01. 2015 Po ránu jsem začala posmrkávat a trochu pokašlávat, ale i tak mě mamka pustila do školky, od jedné na keramiku a pak i na gymnastiku. Cestou na gymnastiku jsem si dala jeden sladký rohlíček s tvarohem a já po gymnastice začala kňourat, že chci koupit něco dobrého, jak už se stalo nepsaným zvykem, tak mi mamka slíbila, že něco dostanu v Ikee. Cestou jsem si ale v autě začala stěžovat, že je mi špatně, a naši nelenili a řekli mi, že nic nedostanu. Teprve tehdy se mamka od taťky dozvěděla, že ráno přišel do školky chlapeček a jeho maminka řekla, že prozvracel půl noci (mamka řekla, že kdyby mě bývala odváděla do školky ona, tak mě rovnou odvede domů), navíc se pak ukázalo, že zrovna s tímhle chlapečkem jsme si ten den s Verunkou hrály. Nakonec jsem teda řekla, že jsem si jen dělala srandu, takže jsem v Ikee nedostala jen sladké, ale řekla jsem si i o jídlo, protože jsme dostala děsný hlad. Když jsem dojedla, šli s námi naši na tvoření, v plánu bylo malování na tričko. Já nejdřív spustila děsný brek, že neumím namalovat hlavu koně, pak jsem si to střihla ještě jednou kvůli kočce. Pochopitelně jsem ale všechno zvládla, jen taťka ze mě měl hlavu jak pátrací balón. Večer nám mamka četla tak dlouhou pohádku, až přišla s tím, že budeme muset jít příště dřív do postele, aby mohly být takhle dlouhé pohádky. Od rána jsem si na kašel vzpomněla až cestou z Ikey domů.
14. 01. 2015 V noci jsem několikrát brečela a budila se ze spaní, protože se mi zdály špatné sny o zlých pánech, co chytají na udice jednorožce. Usnula jsem až tehdy, když mi mamka prozradila, že se ti jednorožci určitě z prutu vyvlíkli, kopli pány do zadku a utekli. Dneska jsme po dlouhé době šly do Kocoura obě s Terezkou, ale celé dopoledne se neslo ve znamení bitek o jídlo a pití. Pití jsme totiž měly jen jedno, protože to druhé nechal taťka v autě, a ke svačině dostala Terezka banán a já jablka, ale to nám mamka neupřesnila, takže jsme se rvaly o jablka. Večer nám mamka pustila novou pohádku v počítači, a protože jsme ráno nemusely vstávat ani jedna do školky, koukaly jsme až do konce, takže do postele jsme šly až po půl deváté.
15. 01. 2015 Po dvou odkladech jsme se s mamkou konečně dostaly na alergologii. Terezku doma hlídal děda Luboš, protože byl taťka v práci, ale děda přijel tiptop - dvě minuty předtím, než nám s mamkou jela poslední možná tramvaj. Na spirometrii jsem šla k sestřičkám sama, ale pak už jsem se držela mamky, abych náhodou zase někam nemusela chodit sama a někdo mě třeba neukousl. Paní doktorka pak byla taky spokojená, takže bylo všechno v nejlepším pořádku a my mohli i s dědou vyrazit na chalupu.
16. 01. 2015 Celý den mě pořád někdo nutil smrkat, a i tak jsem měla pořád plný nos. Po obědě jsme nechali doma mamku a vyrazili jsme s dědou, taťkou a Terezkou do lesa na dlouhou procházku. Večer nás děda odvedl do postele, přečetl pohádku, ale dolů se vrátil s tím, že tam musí ještě dojít mamka, a že má s sebou vzít perlan na utření mojí nudle. Když ale přišla nahoru, já unudlená nebyla. „Tak kde je ta nudle?“ V tu chvíli si všimla sopláku na peřině. „No Lucko, co to je? Ty seš ale čuně!“ „To já ne! Já si jen pšíkla…“ Po půl desáté jsem na naše zase hulákala, že neusnu, tak přišla mamka a vynadala mi, že takhle nebude spát ani jedna z nás, a že když budu povykovat, spát nebudu nikdy. A pak ještě dodala, že jestli budu hulákat dál, ráno mě vzbudí v šest, abych byla večer pořádně unavená. Pro jistotu jsem ztichla a za chvíli už jsem spala.
17. 01. 2015 Dneska jsme vyspávaly do čtvrt na devět a já se hned po ránu vzbudila s plným nosem a začala jsem pokašlávat. Dopoledne jsem si s dědou sedla ke knížce, kterou jsem dostala od babičky k svátku, a Terezka nás překvapivě nechala na pokoji a válela se po mamce. Odpoledne jsme si spolu pro změnu prohlíželi knížku od Ježíška s různýma úkolama. Děda ukázal na tygra a zeptal se „Co to je? No co to je? Ty…“. Bez rozmýšlení jsem vyhrkla „lehvhart“ a po chvíli už jsem se na celou knížku přestala soustředit, a když děda přečetl nějaký úkol, řekla jsem, že tohle nemůžu zvládnout. Po nějaké době děda pochopil, co jsem se mu snažila naznačit, a knížku odložil, protože už jsem při tom začala blbnout a věnovat se všemu okolo. Místo toho jsem si šla s dědou zahrát domino a mamka šla s Terezkou skládat puzzle, ale já k nim hned vlítla skládat taky, Terezka se naštvala a šla bouchat. Mamku to taky trochu naštvalo a řekla mi, že šla skládat s Terkou proto, abych já mohla v klidu hrát s dědou, a že když jsem odešla od domina na puzzle, už s ní děda domino hrát taky nebude. To se mě dost dotklo a uražená jsem odešla do koupelny, kde jsem byla dobrou půl hodinu. Když jsem se odfoukla, šla jsem za mamkou s hřebenem a dotazem „Mami, můžu tě učesat?“ „To víš, že jo, ale chvilinku vydrž, já jenom s něčím zamíchám.“ „Ty děláš sejry?“ „Ne“ „Ach joooooo.“ Večer nám šla přečíst pohádku mamka, ale my po jejím odchodu ještě do půl desáté blbnuly, až na nás vlítla, že je noc a máme spát. Já opět začala hučet, že neusnu, na což mi mamka řekla, že můžu jít klidně dolů a být celou noc vzhůru, nebo mě může ráno v šest vzbudit, nebo mě dá spát do vedlejšího pokoje, protože když furt mrmlám, nemůže spát ani Terezka. Pochopitelně se mě její nepochopení mého problému dost dotklo, ale ztichla jsem a Terka během pár minut usnula, ale já (pro změnu) začala kašlat, takže mamka musela znovu nahoru, tentokrát se sirupem a kapesníkem. Nelenila jsem a znovu si postěžovala, že prostě fakt neusnu, takže následoval rozhovor na téma, že pořád na všechno říkám, že něco nezvládnu, neumím, neudělám, ale přitom jsem šikovná holčička, takže je nesmysl přesvědčovat sebe i ostatní, že tomu tak není. Tetelila jsem se blahem, když to mamka říkala, pak jsem jí smířlivě popřála dobrou noc a do čtvrt hodiny jsem konečně usnula.

67. měsíc

18. 01. 2015 Ráno jsme spaly až do půl deváté, a ač byla noc bez kašle, ráno jsem už zase kašlala. Mamka ale byla i tak celkem spokojená, protože se mi dařilo docela dobře odkašlávat. Pro jistotu mi ale dala jitrocelový sirup a naložila mi cibuli. Nijak mě ale nenutila být doma a dopoledne mě pustila s dědou a taťkou ven. Odpoledne jsme s dědou vytáhli pexeso, a když byl na řadě, celkem jsem ho dorazila svým výrokem „Tak se ukaž, frajerce.“. Pak ale děda odjel domů a my před čtvrtou vyrazili taky zpátky do Prahy. Když jsme přijeli domů, Terezka si všimla, že na zábradlí schodiště chybí zvoneček, tak jsem jí řekla, že tam ten zvonek není proto, že s ním glinglala, a když taťka řekl, ať to nedělá, tak nepřestala, tak ho utrhnul. Mamka celý můj monolog slyšela a musela souhlasit - „Tak v tom má Lucinka pravdu.“. No, a já si jen přihřála polívčičku svým „No, to sem celá já.“. Večer jsme šly do postele klasicky po osmé, ale dlouho jsme ještě povídaly a blbnuly, takže jsem měla dostatek prostoru pro opětovné rozkašlání se. Když jsem pak pořád pokašlávala, donesla mi mamka radši sirup na tlumení kašle, ale to už jsme obě spaly, jen bylo v pokojíčku rozsvíceno. Mamka mě probudila a myslela si, že mi jen dá sirup a já hned usnu, ale tentokrát to neklaplo a já pak skoro do deseti koukala do stropu.
19. 01. 2015 O půlnoci přišla má první noční kašlací epizoda, která trvala do jedné, tak mi mamka dala dýchnout Ventolin. Ve tři přišla další, to mamka zase okamžitě naklusla a zkusila na mě jen otevřít dokořán okno. Sama byla překvapená, že to zabralo během několika desítek minut. Znovu jsem se pak rozkašlala v šest a to jsem pokašlávala až do devíti, kdy jsem se probudila. Celý den jsem proválela doma a dělala jsem s mamkou knížku s otázkama. Vždycky, když jsem se přestala soustředit (což se snadno poznalo na mých odpovědích, třeba: „Na co se používají kleště?“ „Na kleštění.“), to ukončila a já si šla hrát s Terkou. Během dne jsme v pokojíčku udělaly ale takový bordel, že nás tam mamka ještě před spaním nahnala uklízet. Nějakou dobu to vypadalo, že tam spíš děláme větší bordel. Až když mamka řekla, že zítra všechny hračky přebere a vyřadí ty, se kterýma si nehraje ani jedna z nás, začala jsem s brekem uklízet. Za to mě mamka odměnila čokoládou, nicméně vyřazení hraček zůstalo nadále v plánu. V posteli jsem opět vedly s Terezkou družný hovor ještě o půl desáté, pak to konečně ztichlo a já překvapivě ani nehulákala na mamku svou oblíbenou hlášku, že neusnu.
20. 01. 2015 Dnešní noc byla konečně zase klidná, i přes den jsem byla skoro bez kašle a i rýma se o dost zlepšila. Mamka nás ale stejně radši hned po ránu upíchla u pohádek a sama se zdejchla a šla nám vyklidit pokojíček. Když jsme tam pak s Terezkou přišly, žádných změn v počtu hraček jsme si ani nevšimly, jenže pak jsme vlezly do ložnice a objevily koš plný plyšáků. Hned jsem odtamtud vytáhla plyšáka, kterého jsem dostala od Nelinky. Jasně, že to byla mamčina chyba - měla ho připraveného na straně, že zůstane v pokojíčku, ale pak ho omylem hodila do koše na vyřazení. K večeři nám mamka rozkrojila nový sýr, tentokrát Edam, já kousek ochutnala a překvapivě jsem řekla, že k večeři nechci jogurt, ale chleba. Snědla jsem ho ovšem jen půlku a vrátila se zase ke klasice - jogurtu. Mamka mě začala ukecávat, jestli nechci ještě chleba se sýrem. „Tak jo, ale bez chleba. Jenom sýr.“ Nebyla by to mamka, aby nenašla nějaký kompromis. Po dohodě jsem dostala ještě druhou půlku chleba s pořádným nášupem sýra. Jen večer z nás byla mamka zase na větvi, protože jsme v posteli opět kecaly až do deseti.
21. 01. 2015 Dopoledne mamka zjistila, že si včera večer nasypala Terezka do postele voskovky a za mé vydatné pomoci jsme vyšperkovaly zeď. Ona teda jen prachobyčejnými čárami, já domečkem a srdíčkem. No, moc chvály jsme za to nesklidily. Před obědem přijel děda Luboš s babičkou, děda s taťkou si sbalili lyže a svých pár švestek a odjeli na hory a my holky budeme mít doma několikadenní dámskou jízdu. Já hned babičce předvedla, jaká jsem opice a ukázala jí, jak umím lézt po vnější straně zábradlí našeho točitého schodiště. Před druhou odpoledne jsme se s mamkou začaly oblékat, protože jsem musela jít do školy k zápisu. Ač mi o tom říkala mamka už několik dnů a neměla jsem s tím problém, dnes jsem přišla s tím, že tam nechci jít, a že se stydím. Nic mi ale nezbylo, jít jsem tam stejně musela. Hned u vstupu do školy jsem dostala indiánský náhrdelník, ale už když jsem ho dostávala na krk, styděla jsem se tak, že jsem musela být červená i na zadku. Než na mě přišla řada, hrála jsem si s dalšími dětmi v jedné třídě, kde nás uvítala paní učitelka Klára ze školky, takže jsem byla o chlup klidnější, že vidím známou tvář. Navíc tam s námi bylo několik větších dětí, co už do školy chodí, ti měli namalované třeba kočičí fousky nebo byli oblečení jako myšky, a hráli si s námi, to bylo fajn. Když ale přišlo na věc, klid mě opustil. I tak jsem ale zvládla všechno na jedničku s hvězdičkou a byla jsem pochválená. Jediné, na co jsem neodpověděla, byla překvapivě naše adresa, ta se mi prostě vyčoudila z hlavy, i když mi ji mamka dnes několikrát připomněla. Jinak jsem ale namalovala princeznu, poznala písmena, tvary (včetně obdélníku, ten paní učitelka obzvlášť ocenila), správně přiřadila postavičky k deštníkům podle sejných tvarů na oblečení a deštníkách, pohledově usoudila, který ježek na obrázku je první, který poslední, který má nejvíc jablek a který nejmíň a jablíčka jsem i spočítala, poznala jsem, jaká slova paní učitelka vyhláskovala (sice jen P-E-S a A-U-T-O, nicméně to mamku dost překvapilo, vzhledem k tomu, že to se mnou doma mnohokrát zkoušela a já to nikdy nepoznala), určila jsem, na jaká písmena začínají a končí slova (i když s těmi koncovými souhláskami jsem měla trochu problém jako vždycky). Protože ale mamka požádala o odklad, paní učitelka řekla, že jsem moc šikovná a je vidět, že se mnou naši doma pracují, nicméně pokud budou naši žádat o odklad kvůli astmatu a časté nemocnosti, možná to bude lepší, ale jinak by u mě nebyl jediný problém, co se nástupu do školy týká. Odměn za šikovnost jsem si odnesla hned několik - kámen s namalovanými kočičkami, žirafu z papírové harmoniky, PEZ bonbóny a záložku do knížky. Domů už jsem šla jako největší frajerka a babičce hned poreferovala, co se u zápisu dělo. Před večeří jsme s mamkou chvíli tvořily panenku-vílu, kterou jsem dostala v Kocourovi na vánoční besídce, ale navlékání korálků na vlasec mě tak vyčerpalo, že jsme zbytek nechaly na další den. Večer jsme tentokrát ponocovaly jen do půl desáté, i když jsme do postele šly krátce po osmé.
22. 01. 2015 Ráno jsme s babičkou spaly až do devíti, mamka s Terezkou (která prý v noci děsně vyváděla, takže spala u mamky v ložnici) dokonce až do půl desáté. Po snídani jsme nechaly mamku vařit a my si s babičkou a Terkou zahrály pexeso. Terezka se pak vydala nahoru do pokojíčku a já měla babičku sama pro sebe, ale abych ji moc neuhnala, jednou jsme si zahrály zajíce v pytli a já si pak šla malovat. Odpoledne jsme s mamkou dodělaly panenku-vílu, i když většinu toho dodělala mamka, protože v zájmu toho, aby panenka vydržela aspoň pár dnů, bylo nutné použít tavnou pistoli. Pak jsme s Terezkou seděly u babičky a ta nám vyprávěla pohádku o Sněhurce, jenže do toho vstoupila mamka a udělala z toho divadlo - sama hrála zlou královnu, a když mi nabízela otrávené jablko, tiskla jsem se k babičce, jako by mi šlo opravdu o krk. Babička dělala vypravěče a Terezka prince, který mě vysvobodil. Pravda, přijel na bujném oři v podobě mamky, a když pak vypravěč babička řekl, že když se Sněhurka probudila, sedla spolu s princem na jeho koně, mamka vzala nohy na ramena. Pak jsme hrály ještě Perníkovou chaloupku, to už jsem spolupracovala a byla Mařenka jak vyšitá. Babička mi dělala Jeníčka, mamka byla ježibaba a Terezka ježidědek. Ten jí teda sednul na jedničku a hrála přesně tak, jak jí mamka radila. K večeři nám mamka udělala každé půl chleba se sýrem, a když jsme dojedly, zavolala jsem na mamku „Ještě!“. „Ještě chcete chleba se sýrem?“ „Ne, jen sýr bez chleba!“ A vzhledem k tomu, že to byl mamčin Edam a náš zájem jí polichotil, ochotně nám ukrojila každé kus. Večer jsme zapluly do postele zase po osmé a mamka inovovala čtení pohádek. Poté, co zjistila, že si při čtení hraju a vlastně vůbec nevnímám, se sem tam na něco zeptala a upozornila mě, že když zjistí, že jsem přestala poslouchat, přestane číst a pohádku dočte zítra. Překvapivě dlouho jsem udržela pozornost, ale po čase jsem přeci jen upřednostnila hraní s plyšákama před posloucháním, tak si mamka dala odchod.
23. 01. 2015 Protože si v noci Terezka zase stěžovala na bolest v oušku, mamka se s ní vydala k panu doktorovi, a zatímco byly ty dvě pryč, my s babičkou uvařily polívku a já do ní udělala skoro všechny knedlíčky. Po obědě jsme si šly s Terezkou hrát nahoru do pokojíčku, ale já ji po nějaké době opustila a odešla za babičkou do obýváku, abychom si zahrály pexeso. Pak mamka vytáhla polystyrenový věnec a šly jsme udělat ze stužek stejný věnec, jako jsme dělaly na Vánoce, jen ve velikonočních barvách. Když ale viděla, že zájmem zrovna moc neoplýváme, odložila to a šla upéct Terezce kringel k narozeninám. Ty jsem ostatně nesla dost těžce, obzvlášť od chvíle, kdy mi došlo, že dostane dárečky. Ujištění, že budu mít v létě taky narozeniny, mě dvakrát moc neuklidnilo. Pozitivní na tom ale bylo to, že nám mamka dala párty kloboučky, které jsem důvěrně označila výrazem „slavík“ - to proto, že se s nima slaví. Nakonec jsem z toho nevyšla až tak špatně, babička přivezla omalovánky pro Terezku i pro mě, navíc mi Terezka půjčila svoje hračky a dovolila mi sfouknout svíčky spolu s ní, takže to vlastně bylo fajn. Však jsem si toho taky považovala a až do večeře se k ní chovala pěkně. Dýl mi to (bohužel pro mamku a její nervovou soustavu) nevydrželo. Večerní čtení bylo opět ve znaku testování, zda poslouchám. A protože mě mamka třikrát načapala, že vlastně vůbec nevím, o čem čte, knížku zase odložila s tím, že pohádku dočteme zítra. Po několika dnech opravdu pozdního usínání kolem desáté večerní jsme dnes usnuly už před devátou.
24. 01. 2015 Předchozí dvě noci se s pláčem budila Terezka, dneska já. Ne ale kvůli bolavému oušku, ale kvůli ošklivému snu, takže mě stačilo jen utišit a zase jsem usnula. A i přes včerejší relativně brzké usnutí jsme spaly zase až do devíti. Dopoledne jsme si docela dlouho hrály samy s Terezkou, pak jsme si vybarvovaly omalovánky (a při tom se hádaly o pastelky a ořezávátko) a nakonec jsme s babičkou hrály divadlo o zvířátkách, co se šla do chaloupky schovat před deštěm, jenže pak přišel medvěd v podání mamky, ten už se do plné chaloupky nevešel, tak vztekle do chaloupky bouchnul a ta se rozložila. Nutno říct, že když začala bručet a blížila se k naší chaloupce, zase jsem se nalepila na babičku, jako kdyby k nám šel minimálně krvežíznivý grizzly. Odpoledne jsme šly s Terezkou zase do pokojíčku a na můj popud tam pak všechno uklidily. Hlavně tedy já, i když Terezce jsem toho trochu na uklizení stejně nechala. Před večeří jsme šly s mamkou tvořit, ale tvořila hlavně mamka s Terezkou. Měly totiž něco rozdělané z doby, kdy jsem byla ve školce, takže já si nejdřív jen malovala temperama a pak, když už to Terezku moc nebavilo a spíš jen šermovala štětcem, jsem mamce pomohla s dokončením. Náš odpolední úklid mamka nenechala bez povšimnutí a po večeři jsme dostaly čokoládu.
25. 01. 2015 Ráno jsme se vzbudily už před půl devátou, což mamku dost překvapilo, ale na druhou stranu to přivítala, protože doufala, že večer nebudeme ponocovat, zítra mě totiž bude budit do školky. Protože byl už od včerejšího večera nezvěstný Terezčin pejsek a mamka ho nemohla nikde najít, pojala podezření, že mám v jeho záhadném zmizení prsty. Chvíli jsem zatloukala, ale když řekla, že jestli o něm něco vím, mám to říct, že mi nevynadá, začalo ze mě lézt jak z chlupaté deky, že mi ho Terezka nechtěla půjčovat (což teda nebyla až tak úplně pravda), tak jsem ho schovala do své postele pod polštář. Pod lehkým nátlakem z mamčiny strany jsem jí pejska vrátila a jako bolestné za to, že musela spát bez něj, jsem jí ještě půjčila svého tygříka. Krátce před obědem se z pokojíčku ozvala rána jak z děla. Mamka hned přiběhla a já, celá nadšená, spustila „Mamko, mamko, víš, co se mi povedlo? Já jsem seskočila z palandy!“. Divné - mamka mě vůbec nepochválila za to, jaká jsem šikovná. K obědu mamka s babičkou dělaly pórkovou polívku ze tří pytlíků pórku, protože se rozbil mrazák a mamka potřebovala zpracovat co nejvíc zmražené zeleniny, protože opraváře v neděli fakt nesehnala. Jakmile jsem se dozvěděla, že bude pórková polévka, začala jsem se radovat a nemohla se dočkat, ale stačily mi dvě lžíce k tomu, abych věděla, že jí víc nesním. Ona už včera mamka říkala, že je v polívce něco nahořklého, ale až dnes zjistila, že to byl právě ten pórek. Asi se mu v tom nefunkčním mrazáku nelíbilo, protože ještě předevčírem byl v polívce dobrý. Druhého jídla ale bylo dostatek, takže jsem se najedla dosytosti. Odpoledne jsme se s Terkou pěkně rozjely - já ji tahala po obýváku za ruce, za nohy, vozila ji na sobě jako na koni, zvedala do náručí a mamce nebylo nic platné, že nám říkala, ať s tím přestaneme. Já to pak ještě završila tím, že jsem zase začala lézt po zábradlí schodiště z venkovní strany (začala jsem s tím v pondělí a za těch pár dnů se ze mě stal zkušený orangutan). Pak jsem si teda trochu zavařila, když jsem šla za Terkou na schody. Cosi se mezi námi odehrálo a ona začala brečet. Mamka se mě hned zeptala, co jsem jí zase sebrala. „Já nic, já to měla první a ona mi to chtěla vyrvat z ruky!“. Bohužel - mamka věděla, že si sponu, o kterou se vedl náš spor, vzala předtím Terka ze skříně, takže prasklo, že jsem zcela účelově lhala. Asi už mi nebude procházet to, že něco Terezce seberu, pak řeknu, že jsem to měla první a mamka tomu uvěří. Večer se vrátil taťka s dědou, takže dámská jízda byla u konce. K večeři nám mamka nabídla čerstvě uvařený vývar a já ji naprosto šokovala, když jsem snědla hned tři plné talíře. Když jsme měly jít do postele, zeptala jsem se „Mamko, půjdeš nás doprovodit? Ale radši nechoď dovnitř, je tam bordel.“. Mamka tam radši nešla vůbec, takže jsem si za chvíli s brekem ještě přiběhla do obýváku pro pusinku. Pak za námi ale stejně přišla (a když už tam byla, tak poklidila, zas takový bordel jsme tam neměly), protože jsme na ni hulákaly kvůli pití. Já pak ještě dodala, že neusnu, a Terezka to po mně začala opakovat, takže šla mamka do kolen. A jak tam tak postávala, zjistila, že Terezka zase nemá psa v posteli. „Lucinko, kde má Terka pejska?“ Hned jsem šáhla pod polštář a dodala „Ona byla u mě na palandě a donesla si ho sem sama.“. Koukla na mě a poznamenala, že jestli jí ho seberu i příště, už mi dá na zadek.
26. 01. 2015 Ač jsem měla jít dnes do školky, po včerejším záchvatu kašle, který jsem předvedla v posteli, mě mamka radši ještě nechala doma. Po všech možných hrách jsem odpoledne iniciovala učení z knížky od Ježíška. Ta pak mamku navedla na nové hry - už nejen hádání slov na jedno písmeno, ale hádání slov opačného významu nebo naopak slov, které mají význam stejný. Pravda, chvíli mi trvalo, než jsem to pochopila. Později jsem na knížku ukecala ještě taťku a ten mě pro změnu učil číst. Na chvíli se do toho vložila i mamka a chvílema to i vypadalo, že se mi to daří, jenže sem tam to bylo spíš o tom, že jsem si pamatovala, kde je na stránce jaký obrázek (i když taťka je zakryl, takže jsem viděla jen písmena) a po paměti hádala slova. Večer jsem ale hrdě hlásala, že už skoro umím číst. A protože mamka nestrašila, že mám spát, protože budu ráno vstávat, sice jsem nehučela, že neusnu, ale taky jsem ještě ve třičtvrtě na deset povídala s Terezkou.
27. 01. 2015 Po sedmé ranní mamka přišla a vzbudila mě. Moc se mi vstávat nechtělo, ale stačilo připomenout, že dnes bude ve školce divadlo a rázem jsem byla dole. Krátce po půl osmé už jsem byla dokonce i oblečená a nasnídaná, takže to dnes šlo meteleskublesku. Po školce mě vyzvedl taťka, já si dala doma druhý oběd a s mamkou jsme jely na gymnastiku. Už cestou se u mě objevil Pavlovův reflex - sotva jsme vystoupily na Andělu z tramvaje, hned jsem se ptala, jestli mi mamka koupí nějakou dobrůtku.
28. 01. 2015 Odpoledne jsme odjeli za chalupu, tak se večer taťka snažil mamce vysvětlit, že není nutné, aby nás hnala do postele tak brzy. Ona se ale nedala a my, ač jsme v Praze usínali až kdovíkdy, jsme vytuhly už o půl deváté.
29. 01. 2015 Mamka očekávala klasický budíček v devět, ale my vstaly už před osmou. Dopoledne mi sbalil taťka lyže a vyrazili jsme spolu na hory. Když s tímhle nápadem ráno přišel, moc se mi nechtělo, ale nakonec jsme jeli. Cesta tam byla doslova cesta hrůzy - ráno totiž mamce nedošlo, že po snídani odjíždím a dala mi kakao, takže jsme víc stáli, než jeli. Když už jsme ale dorazili (za jednou tak dlouhou dobu, než jsme původně přijet měli), navlékla jsem se do lyžařského a taťka se jal role instruktora. Jezdila jsem taťkovi mezi nohama, ale spíš jsem brzdila, než jela, taky jsem celkem hodně padala a sama jsem se odvážila jet až dole, kde už nebyl skoro žádný kopec. Když jsem pak přišla s tím, že „Taťko, mně se to ježdění líbí.“, zalil ho blažený pocit. „No vidíš, a tys nechtěla jet.“ „Já myslela to ježdění na tý lanovce.“ Odpoledne jsme vyrazili zpátky na chalupu a nebylo divu, že jsem dnes večer usnula zase brzo.
30. 01. 2015 Po půl osmé jsem vstala a po snídani taťka zase odjel. Tentokrát ale ne na hory, ale k dědovi do Hradce, pro kterého dojel (pro něj a novou lavici k peci), aby ho přivezl k nám. Chvíli jsme spolu hráli člobrdo, ale odpoledne děda usnul, a když se v podvečer probudil, chtěly jsme si s ním s Terezkou zahrát hru, ale v obýváku byl děsný bordel, takže jsme musely místo hraní uklízet. A ještě ke všemu jsem měla průšvih, když mě děda načapal, jak dělám vývrtkou díry do gauče.
31. 01. 2015 Po obědě se děda vycajchnoval a vytáhl nás ven sáňkovat. Sníh byl ale dost mokrý, takže jsem domů přišla s kalhotama úplně mokrýma. Po obědě to děda zase zalomil, tentokrát jsem si ale řekla, že mu to jeho spaní jen tak neprojde. Vzala jsem barevné gelové tužky na tělo a pořádně ho zmalovala. Když se pak děda konečně probudil, seděli jsme spolu na gauči, prohlíželi si knížku a četli, jenže já moc nedávala pozor a každou minutu se ptala „Co? Co? Co?“, až to taťka nevydržel a prohlásil „To je jak blbej s hluchým.“. Děda žádal upřesnění „A kdo je kdo?“. Tohohle přetěžkého úkolu jsem se zhostila já. „Ty seš blbej a já jsem hluchá.“. Děda se sice ptal, jestli to náhodou není obráceně, ale kdo se pořád ptal „Co?“. Ale abych mu udělala radost, aspoň jsem změnila slovosled ve větě. „Je - já jsem hluchá a ty seš blbej.“ Pak jsme si dědou zahráli Dobble a s menší mamčinou výpomocí jsem s přehledem vyhrála. A nakonec došlo na hlavní bod dnešního dne - oslavu Terčiných narozenin a dort. Mamka čekala, že sním jen marcipán a zbytek nechám, ale já snědla celý kus dortu a ještě si přidala. Večer jsem se vlastní blbostí připravila o pohádku v počítači, protože jsem plácla Terku jen proto, že se vrtěla na lavici a mně se to nelíbilo. Mamka okamžitě zaklapla počítač a bylo po legraci.
01. 02. 2015 Ráno se Terezka vzbudila o půl osmé, ale já se nenechala rušit a spala do osmi. Dopoledne nás taťka ještě vytáhnul ven, ale odpoledne už jsme vyrazili zpátky do Prahy.
02. 02. 2015 Protože budeme mít zítra ve školce divadlo, mamka prohodila školky a dnes jsme šly s Terezkou obě do Kocoura. Tentokrát se mamka poučila a dala nám dvě misky s jablkem, dva jogurty a dvě pití, aby se eliminovaly problémy a hádky a jako omluvenku jsme Janě a Tamaře donesly nakládané sýry. Nepatrný problém se vyskytl při odjezdu, protože se mamce nepodařilo nastartovat auto, ale naštěstí byl taťka pořád doma, takže nás odvezl on a odpoledne nás vyzvedl.
03. 02. 2015 Ráno nás mamka vzbudila dřív než obvykle a mě odvedl do školky taťka, protože mamka odváděla Terezku poprvé do státní školky, takže tam potřebovala být včas, aby tam mohla chvíli zůstat. Když nás odpoledne vyzvedla, ptala se mě, o čem bylo dnešní divadýlko, ale já mimořádně nebyla sdílná a mlžila jsem, jak se dalo. Ono to totiž bylo dost citlivé téma - o princezně, která si nečistila zoubky a v noci jedla v posteli bonbóny. Já sice bonbóny v noci nejím, ale cucání palce je stále na denním pořádku a čištění zoubků mi mamka musí taky každý den připomínat. Chvíli jsme pobyly doma, a když přišel taťka, vyrazila jsem s mamkou na gymnastiku. Jako vždy, i dnes jsem chtěla, aby mi koupila něco dobrého, jenže tentokrát jsem měla smůlu - mamka si nechala doma šrajtofli. Jestlipak v tom nebyl nějaký záměr?
04. 02. 2015 Ráno nás odvezl do Kocoura zase taťka, protože mamčino auto bylo stále nepojízdné, ale odpoledne už neměl čas, takže jsme domů jely s mamkou autobusem. Už to bylo dost náročné, ale na Andělu se mamka ještě potřebovala zastavit v obchodě pro pár věcí, které potřebovala na ušití našich princeznovských šatů na karneval a tam jsme byly jak z divokých vajec, takže mamka měla doslova nervy nadranc. Doma už jsme ale byly zase hodné, krásně jsme si hrály a já dokonce učila Terezku hrát Safari. Snažila jsem se, seč jsem mohla - hlavně aby mamka měla klid na došití mých princeznovských šatů na karneval. Každé zkoušení jsem si užívala a furt jsem nechápala, proč už si je nemůžu nechat na sobě a mamka na nich chce pořád něco sešívat. Když už bylo všechno sešito a mamka řekla, že už je jen zkrátí, abych je necourala po zemi, byla jsem naprosto vyděšená. Nejradši bych je nechala tak, jak byly, princezny mají přece vždycky šaty až na zem!
05. 02. 2015 Dnes jsme šly zase s Terezkou do Kocoura a po delší době jsme zase jeli všichni, protože naši pak jeli na nákup. Když ale nastupovala do auta i mamka, celá vyjevená jsem se ptala „My jedeme všichni?“. Protože se mamka rozhodla přesunout Kocoura kvůli gymnastice z úterka právě na čtvrtky, ptala se mě cestou domů, jak tam dnes bylo, jaké tam byly děti a jestli jsem se s někým kamarádila. Jako první informaci dostala, že mě jeden chlapeček bezdůvodně praštil do bříška. Mamka ale usoudila, že to zřejmě nic dramatického nebylo, protože když pak telefonovala s Janou a přišla řeč i na tohle, Jana řekla, že to neviděla, ale že prý jsem k ní pak přišla posmutnělá a řekla jí, že mě Hubík praštil do bříška. Kdyby mě ale praštil nějak víc, já bych určitě plakala. Taky jsem mamce řekla, že jsem si našla novou kamarádku Barunku a k tomu jí pak Jana ještě po telefonu řekla, že tam budu mít kamarádku asi ještě jednu, že za mnou přišla během dopoledne ještě jedna holčička, že by se mnou chtěla kamarádit, ale já řekla, že ne, že už kamarádím s Barunkou. Odpoledne už to nebyla taková hitparáda jako včera - já už měla šaty ušité a dnes mamka šila Terezce, takže akce nezlobit nebyla tak hořlavá. Ještě před odchodem do postele nám udělala závoje a na ně koruny, takže jsme se nemohly dočkat zítřka. V noci jsem začala kašlat, tak mi mamka dala sirup na jeho tlumení a otevřela na mě dokořán okno - ukázalo se, že to stačí a nebylo třeba mi dávat Ventolin.
06. 02. 2015 Ráno nás mamka přišla o půl sedmé vzbudit a s vědomím, že je karneval a konečně si budu moct vzít ty nové zlaté šaty, jsem vstala takřka okamžitě a bez mrmlání. Chvíli jsem pak bručela, že bych chtěla být ve školce s Terezkou, protože jsme tenhle týden byly spolu tři dny v Kocourovi a ten jeden den, kdy jsme byly ve státní školce, jsme se spolu viděly hned po svačině na divadle a pak jsme šli všichni společně na hřiště. Do školky jsme vyrazili všichni společně, ale mamka s Terkou se pak odpojily a já šla do své školky s taťkou. Ač mamce moc nevěřil, že nám šaty vůbec ušije, doma jí pak sám přiznal, že mi to moc slušelo, a že jsem byla asi nejhezčí princezna. Když mi je pak dopoledne pochválila paní učitelka Magda, pochlubila jsem se, že mi je ušila mamka, a Jůlinka hned řekla, že by takový šaty taky chtěla. Po obědě mě ale mamka vyzvedávala a našla mě sedět u hraček v tričku a punčocháčích a paní učitelka jí hned hlásila, že proběhla menší nehoda. Své vysvětlování začala tím, že jsme se měli jít před obědem převléct, tak mamka hned dořekla svou domněnku, že se šaty roztrhly - omyl. Paní učitelka pokračovala, že jsem se ze šatů nechtěla svléct, tak mi bylo dovoleno jít v nich na oběd, takže mamka zase dořekla, že jsem se pokecala - taky špatně. Teprve tehdy mamka konečně vystřílela všechny své tipy a paní učitelka dořekla to, co by ji určitě nenapadlo - že jsem si cestou z jídelny přišlápla sukni, spadla na čelo (na kterém se rýsovala pěkná boule) a na nos, ze kterého začala okamžitě crčet krev. V tu chvíli začaly mamce cukat koutky - stačilo zapátrat v paměti dva dny nazpátek, kdy se totéž stalo venku Terezce, když utíkala z kopce s rukama v kapsách. Šaty jsme domů odnášely mokré, protože byly celé od krve a paní učitelka je radši hned namočila do studené vody. Jinak jsem ale byla ohromně nadšená a už v šatně jsem mamce řekla, že na karneval chci chodit pořád (hlavně proto, že jsem byla polichocena všeobecným úspěchem své princeznovské vizáže). Rovnou ze školky jsme odjeli na chalupu, a abychom se s Terezkou nenudily, mamka s námi hrála hledací hru. Když jsme měly hledat něco vysokého, ukázala jsem na věž a řekla „Támhle je věžtba!“. Potom, když už jsme sjeli z dálnice, jsem se zeptala „To je Kácov?“. Taťka, celý překvapený, že jsem poznala vesnici, kterou jen projíždíme, odpověděl „Jo, to je Kácov, jak jsi to poznala?“. Ukázala jsem na mýtinu na levoboku a dodala „Protože je to tady vykácený.“. Protože se na chalupě držel ještě sníh, mamka jen vybalila, udělala jogurty a všichni jsme vyrazili ven sáňkovat. Během dne jsem jen sem tam zakašlala, ale nic významného, takže večer jsem vyfasovala jen Aerius a na tlumení kašle nic. A večer při čištění zubů si mamka všimla, že se mi vlevo nahoře objevila třetí stolička.
07. 02. 2015 Ráno jsme vstaly chvíli před osmou a odpoledne jsme šli s taťkou ven a na stráň, tam už ale nebyl žádný sníh, takže jsme to otočili a šli zpátky. Na cestě ale ještě trocha sněhu byla, tak nás taťka vezl obě na sáňkách, a když jsem jednou zvolala „hyjé“, zničehonic se rozeběhl, což jsem absolutně nečekala, takže jsem si setrvačností na sáňkách lehla dozadu, hlava a ruce mi vlály za sáňkama, ale řehtala jsem se jak pominutá. Pak jsme ještě chvíli sáňkovali u lesa. Na pohádku jsme večer koukali až do třičtvrtě na devět, pak mamka ještě četla pohádku v posteli, takže jsme měly do devíti o zábavu postaráno.
08. 02. 2015 V noci mě vzbudil ošklivý sen a probudila jsem se s brekem, ale mamku to tentokrát vůbec nevzbudilo, dokonce ji neprobudilo ani to, že taťka vstal a šel za mnou. Probralo ji až to, když mě taťka cestou do pokojíčku okřiknul, ať tolik nekřičím, nebo všechny probudím (a kdopak to teda probudil mamku?). Ráno jsme s Terezkou vstaly před osmou a já hned běžela na záchod a po chvíli volala na mamku, že mám problém - než jsem dosedla na záchod, kýchla jsem si a čůrání na nic nečekalo a vydalo se ven po vlastní ose. Výsledek - načůráno u záchoda, počůraný záchod, a aby se neřeklo, něco málo teda skončilo v záchodě. Po snídani jsem si pak usadila Terezku před sebe na stoličku a udělala jí účes - jeden velký culík na temeni hlavy a dva malé vepředu na bocích z vlasů, které se mi nevešly do zadní gumičky. Pak jsme si šly hrát do pokojíčku a mamka byla ráda, jak si tam pěkně hrajeme - tedy jen do doby, kdy se ozval vřískot, následně pláč a Terezka vyrazila do obýváku. No bože, tak jsem jí skřípla ruku do dveří u skříňky… Za prvé jsem to udělala nerada a za druhé jsem se jí hned omluvila, jenže ona dál ječela jak pominutá. Pak jsem ji během dne ještě několikrát praštila, takže mamka řekla, že jestli v tom hodlám pokračovat, mám si vzít koníka a jít si s ním hrát do pokojíčku. Že prý hračky si tam můžu mydlit až do alelujá. Jsem snad blázen? Přeci nebudu bouchat mou milovanou princeznu Celestii! Odpoledne jsme vyrazili zase zpátky do Prahy, a když nás mamka upozornila, že se máme podívat na sluníčko, že zachází a je úplně oranžové, podívala jsem se tím směrem a řekla „To je záchod slunce, viď?“. Krátce po našem příjezdu přijel i děda Luboš, ale moc jsme si ho neužily, už jsme se totiž musely jít osprchovat a večeřet. V noci jsem začala pokašlávat, takže jsem rovnou dostala sirup na tlumení kašle a mamka si zrušila budíček na ráno a řekla, že v tomhle stavu mě do školky nebude posílat, protože je celoplošná chřipková epidemie, a že by mě to určitě semlelo a já si zase střihla několik nocí s astmatickými záchvaty.
09. 02. 2015 Protože u nás zůstal děda přes noc, ráno jsem využila chvíle, než s taťkou odjeli pryč a zahrála si s ním pár her. Když odjeli, odešly jsme s Terezkou do pokojíčku a hrály si tam a já pro jistotu dávala pozor, kam strká Terka ty svoje pazourky, aby zase nedošlo k nějakému úrazu, takže dnešek proběhl bez komplikací. Jen jednou mě musela mamka okřiknout, to když Terezka vlezla do skříně a já práskla šoupacíma dveřma, takže kdyby tam bývala Terezka měla prsty, měla by je na padrť. Během dne jsem spořádala snad rekordní počet mamčiných jogurtů, mamka si nakonec nebyla jistá, jestli jich mou rukou padlo pět nebo šest a usoudila, že bude muset ubrat cukru. Ona snad odhalila, že je tahle ve velkém jím hlavně proto, že jsou tak sladké!
10. 02. 2015 Dopoledne jsme si zahrály na kočičku a pejska a začaly jsme uklízet pokojíček. Za to nám mamka dala Kinder mléčný řez, ovšem když jsme dojedly, šla jsem za mamkou znovu, jestli by nám mohla dát mléčný řez. Jak se dalo očekávat, řekla, že už jsme jeden měly, takže nám další dávat nebude, jenže líná huba holý neštěstí - tak jsem to na ni zkusila, že to dostala jen kočička s pejskem, zatímco ona s Terezkou nedostaly nic. No - nevyšlo to, ale aspoň za zkoušku to stálo. Protože bylo jasné, že do školky tenhle týden nepůjdeme, po obědě jsme vyrazili na chalupu. Ještě včera mamka říkala, že nás radši nechá doma a půjdeme třeba někam na procházku, hlavně abychom zůstaly mimo ostatní chrchlaly. Před odjezdem nám ale do auta ještě přibalila věci na lyže, kdyby se nám s taťkou zachtělo znovu vyrazit lyžovat, ale večer veškeré plány zhatilo mých 37,5°C. Rázem bylo jasné, jaký bude zítřejší plán - nucené ležení v posteli nebo na gauči u pohádek.
11. 02. 2015 Od rána mě mamka držela pod peřinou jak vězně. Protože jsem měla po ránu zase teplotu, nijak zvlášť mi to nevadilo, jenže pak mi pod tou dekou začalo být teplo, potila jsem se a pořád jsem mrmlala a brblala, ale mamka byla neoblomná a já musela v posteli zůstat až do večera. Jedinou úlevu jsem měla při obědě, kdy jsem si mohla sednout ke stolu. To nudné ležení mi ale mamka zpříjemňovala pouštěním pohádek v televizi, jenže to se mi po čase taky zajedlo. Vzala jsem si kreslící tabulku, což vzbudilo pozornost Terezky. Ta hned přišla a chtěla půjčit srdíčkovou magnetku, aby na tabulku mohla tisknout srdíčka, ale já jí to půjčit nechtěla, tak jsem použila malou lest. Podívala jsem se na televizi, nadšeně zvolala „Hele, Modrovločka!“, a když se - dle mého předpokladu - Terezka otočila na televizi, honem jsem schovala všechny magnetky pod peřinu. Smůla byla, že mě mamka prokoukla, takže jsem si to musela vyžehlit tím, že jsem magnetky vytáhla a to proklaté srdíčko Terezce půjčila. V šest odpoledne, po celodenním pocení pod peřinou, jsem měla pořád 37,3°C - a to mi naši slibovali, že když budu celý den ležet a potit se, všechny ty bacily tím teplem vyvraždím.
12. 02. 2015 Mamce bylo jasné, že další den pod peřinou už bych nevydržela, tak mi řekla, že už ležet nemusím, já si přesto donesla dolů peřinu, že se budu potit. Pochopitelně jsem si jen na chvíli lehla na ni a pak ji nechala bezprizorně ležet na gauči. Ale když na tom mamka netrvala, tak proč bych ležela? Daleko radši jsem šla s Terezkou nahoru do pokojíčku a hrály jsme si tam. Pravda, po našem působení to tam vypadalo, jako by tam právě vybuchla bomba, ale zase to kompenzoval fakt, že o nás naši ani nevěděli. Odpoledne taťka odjel pryč a my vytáhly tempery, krabice, roličky od toaleťáku, které ještě taťka nestačil spálit a po vzoru pana Hračičky (na kterého s námi včera koukala mamka) jsme vytvořily strašidelný hrad. Mamka ho lehce poupravila a nalepila na něj duchy a netopýra, ale já si nedala říct a mamka musela namíchat ostře zelenou barvu, aby z oken a dveří vytékal i sliz - jako z hradu pana Hračičky. A to si myslela, jaká jsem typická princeznovská holčička. Zase jsme ale měly na několik hodin o zábavu postaráno. Večer mamka vyhodila Terezku na chodbu, protože při čtení pohádky zase blbnula. Když dočetla, přivedla ji zase zpátky, a aby Terezka neřekla, řekla jí aspoň krátkou pohádku a odešla. Sotva sešla dolů, rozsvítila jsem a šla k Terezce do postele a tam jsme blbnuly. Tedy jen do chvíle, kdy přišla mamka a udělala tomu přítrž. Pravda, nebýt mě, Terezka už by spala, protože už zívala tak, že byl div, že si při tom neroztrhla pusu.
13. 02. 2015 Dnes odpadla mamka a většinu dne proležela, ale nám to nevadilo a s Terezkou jsme si vystačily spolu. Jen mě mrzelo, že jsme netvořily obrázek z vajíčkových skořápek, který jsme měly s mamkou na dnešek naplánovaný, ale slíbila, že ho uděláme zítra. Většinu dne jsem byla na Terezku hodná (pochopitelně za podmínky, že dělala, co jsem chtěla já), jenže večer si v koupelně při čištění zubů postavila hlavu, tak jsem se naštvala, zhasla a odešla. Pochopitelně začala povykovat, tak přišla mamka. No, a já to samozřejmě schytala - Terezka se sice tmy nebojí, ale mamka mi připomněla, že kdyby tohle udělala Terezka mně, určitě bych si kákla strachy. Ostatně moc daleko od pravdy nebyla, když nás uložila do postele a odešla, volala jsem na ni, a když přišla, přiznala jsem se, že se bojím duchů, a že v pokojíčku něco šustí. Při vysvětlování, že čertové, duchové, víly, ježibaby, skřítkové ani čarodějnice neexistují, a že jsou tu s námi rodiče, kteří by nás za nic na světě nedali, jsem se sice usmívala, ale dvakrát moc klidu mi to stejně nedodalo.
14. 02. 2015 Odpoledne jsem si vzala knížku s úkolama, ale zasekla jsem se na jednom početním úkolu. Napočítala jsem správný počet jablíček, ale nějak jsem si nemohla vzpomenout, jak se ta číslice píše. „Mamko, já dělám tu svou knížku školáckou, ale nevim, co je za zadkem.“ Aby bylo jasno - tím zadkem jsem měla na mysli číslici 3.
15. 02. 2015 Protože zase skončil víkend, odjeli jsme zpátky do Prahy. Jen mamka nakonec usoudila, že nás zítra ještě nechá doma, abychom byly na úterní školkový výlet do svíčkárny v Šestajovicích zdravé, přesto jsme do postele musely nakráčet jako při školkovém režimu - před osmou.
16. 02. 2015 Protože nás nikdo nebudil, přispaly jsme si do osmi. Odpoledne se na nás na chvíli přijel podívat děda Luboš, tak jsme toho hnedka využili a spolu s ním si zahráli kvarteto. Škoda, že jsme nehráli o prachy, rázem bych měla na dobrůtky, já je totiž všechny obehrála.
17. 02. 2015 Ráno jsem vstala celkem rychle s vědomím, že jedeme na výlet a hned jsem volala „Já chci do Laurový!“. Když jsme přišly k Terezčině školce, všechny děti už byly venku a řadily se do dvojic, protože jsme za deset minut měli vyrážet. Zatímco Terezka se hned odpojila od mamky a šla ke svojí paní učitelce a mezi děti ze své třídy, já ještě dobu postávala u mamky, dokud mě mamka osobně neodvedla k paní učitelce Magdě. Pak ještě čekala u autobusu, aby nám zamávala při odjezdu, ale ten byl tak špinavý, že stejně neměla páru, kde která z nás sedí. Do školky jsme se vrátili akorát na oběd, ale po něm jsem šla ještě na keramiku, ale na keramice jsme měli krapet zdržení, takže měla mamka aspoň čas na popovídání s paní učitelkou Veronikou. Ta jí naprášila, že mi bylo v autobuse špatně, tak mi dali Kinedryl a přesadili mě dopředu, a že i zpátky jsem jela vepředu - pro jistotu i s Terezkou. Dokonce prý cestou tři děti zvracely. V Terezčině školce se zase mamka dozvěděla, že jsem se chovala jako velká ségra - zatímco Terezka byla pořád v pohybu a poklusu a někde pobíhala, já pořád jen chodila za ní a hlídala ji. Když skončila keramika, fofrem jsem se musela obléct, a protože jsem v autobuse nechala pitíčko, ještě jsme musely koupit pití na gymnastiku. V tramvaji byl konečně čas na kloudný pokec a mamka se hned ptala, jaké to dnes bylo. Jaké bylo její překvapení, když jsem jí prozradila, že jsem v autobuse zvracela! Navíc jsem se děsně divila, že ten řidič ani nezastavil! To taťka je jinčí řidič - jakmile se mi začne zvedat kufr, okamžitě zajíždí ke krajnici a zastaví. Jinak jsem ale byla úplně nadšená, jen se doma strhla mírná bitka o vyrobené svíčky - v mém batohu totiž nebyly žádné a v Terčině jen jedny, takže nastal boj o to, čí jsou. A když jsme z batohů vytáhly ještě vykrajovaná mýdla, mamce bylo hned jasné, co je čí - no čí asi tak mohlo být mýdlo v podobě koníka?

68. měsíc

18. 02. 2015 Ráno vedla mamka do školky Terezku a mě odvedl taťka - dnes jsme měly premiéru v roli tenistek. Přišel s tím taťka, že bychom mohly zkusit tenis, a protože ta možnost ve školce byla, dnes jsme si to měly vyzkoušet. Hned, jak pro mě mamka po obědě přišla, jsem se na ni vrhla a zašeptala jí do ucha, že ten tenis byl super, a že tam chci chodit pořád. Hned jsem mamce vyprávěla, jak ten trenér házel míčky a my se do nich trefovali, a jak je Martin úžasnej. Mamka si původně myslela, že ten úžasňák je náš trenér, ale pak ze mě dostala, že to je spolužák ze školky, a že jsem tolik expresionismu použila proto, že se jako jediný odpálil míček přes síť. Pak se ještě zeptala paní učitelky, jak to vlastně bylo včera, a konečně zjistila, jak to v tom autobuse vypadalo. Když jsem řekla, že mě bolí bříško, chtěla mě paní učitelka Magda posadit dopředu, ale já chtěla zůstat vzadu v autobuse. Když mě to ale nepřešlo a stěžovala jsem si znovu, už se mnou nikdo nediskutoval a mastila jsem dopředu. Ještě mi dala lék proti zvracení, jenže než stačil zabrat, už jsem potřebovala podat pytlík a snídaně letěla ven. Ale paní učitelka mamku uklidnila, že prý to bylo poprvé, co kdy někdo zvracel, že obvykle je cestování v pohodě, jenže se autobus dostal do zácpy a pan řidič se to rozhodl objet vesničkami, takže blbě prý bylo v leckterých chvílích i učitelkám. No - myslím, že pan řidič si příště pořádně rozmyslí, kudy jet, protože kdo by stál o čtyři poblijouny v autobuse. A doma jsem mamku zase přivedla k zamyšlení, jestli má vůbec smysl, aby si před námi zamykala telefon - ten její znak už jsem nakoukala tak dokonale, že mě odpoledne načapala, jak na jejím telefonu pařím puzzle, které tam má stažené pro případy nouze. No jo, ale když na mě ta nouze přišla právě dnes.
19. 02. 2015 Ráno taťka profláknul něco, co mi mamka chtěla nechat jako překvápko - do Kocoura dnes přijede Nelinka! Hned jsem si to ověřovala u mamky, ale ta mlžila, tak jsem řekla, že to stejně poznám. Že mi stačí podívat se na boty, protože Nelinka má vždycky nějaký krásný. Když jsme tam dorazily, ještě tam nebyla, ale s menším zpožděním přeci jen dorazila. Když nás mamka přišla vyzvednout, s Nelčou jsme se od sebe nehnuly ani na krok. Ostatně i to loučení pak bylo dost těžké. Nelča nechtěla odjet a pořád se za mnou vracela, a když už vypadalo, že se od sebe budeme muset odtrhnout, zeptala se mamky, kdy k nim konečně přijedeme a nakonec jsme se teda na naléhání rodičů rozloučily. Když se mě pak mamka ptala, jestli jsme s Nelinkou měly radost, že jsme se zase viděly, řekla jsem jí, že mě Nelča radostí málem umačkala. Ostatně mnoha našich objetí byla i mamka svědkem. V autě jsme s Terezkou poobědvaly, protože v úterý mamce řekla Kristýnka, že abych vybrala náhrady, mám už chodit až do konce roku 2x týdně. Jen když jsme tam dorazily a já viděla úplně neznámé děti, moc se mi tam nechtělo. Navíc jsem se převlékala v jiné šatně a cvičilo se v jiném sále, tak mě to dost rozhodilo, ale když jsem viděla, že aspoň Kristýnka zůstala stejná, uklidnila jsem se a nakonec to bylo celkem fajn. K večeru se naši bavili a taťka řekl, že za posledních 14 dnů, co se s Terezkou vídáme i ve školce, se dost změnil náš vztah (hlavně můj vůči Terezce) k lepšímu.
20. 02. 2015 Mimořádně jsme zůstali v Praze i v pátek, tak nás taťka odvezl do Kocoura. Sice tam nebyla Nelinka, ale zase tam byla Viktorka, která se mnou chodí do státní školky. Odpoledne nás vyzvedla mamka, a protože jsem byla oblečená dřív než Terezka, šla jsem ven na zahradu. Pochopitelně jsem jen nestála, ale pobíhala, takže bylo nasnadě, že jsem uklouzla a spadla. Došla jsem se omýt a honem proklouzla kolem mamky, aby si mě nevšimla (i když ta měla dost co dělat s Terezkou), ale než mamka sbalila všechny naše věci, stihla jsem spadnout ještě jednou, takže jsem domů jela celá od bahna. Do toho Terka šlápla do hovna, takže cesta autem s námi dvěma byla tentokrát fakt výživná. Doma jsme se najedly, na chvíli přijela babička z Hódyně, ale my už pak pospíchali na chalupu, protože tam na nás čekala prababička a děda Luboš.
21. 02. 2015 Když se venku udělalo trochu teplo, tedy asi pět stupňů, šli jsme všichni ven - taťka s dědou připravovali bydlení pro slepičky, mamka záhon pro jarní sázení a my s Terezkou a babičkou začaly zvykat houpačku na častější houpání. Odpoledne jsme pak šli ven znovu, jen mamka to zalomila na peci a přišla za námi až dodatečně, to už jsem ale já s babičkou šla domů. Děda s taťkou přišli chvíli po nás a mamka s Terezkou se ještě hrabaly v záhonku. A aby si od nás babička taky na chvíli odpočinula, před večeří mamka vyndala pytel hlíny, semínka rajčat a paprik a my s Terezkou samy (za mírné asistence mamky) všechno zasadily, zalily a teď už jen budeme čekat, co z toho přes ty jarní prázdniny vyroste.
22. 02. 2015 Aby od nás měla babička chvíli klid, dopoledne jsme se konečně s mamkou vrhly na tvoření z rozdrcených a obarvených vajíčkových skořápek. Já tvořila páva a papouška, Terezka sovu na stromě. Obrázky byly ale moc malé, takže to nakonec vůbec nevypadalo tak, jak si mamka představovala. Pak jsme si ještě chvíli užily babičky a dědy a ti odpoledne odjeli.
23. 02. 2015 Dneska ráno jsem mamku překvapila, když jsem se dopoledne převlékla z pyžama, aniž by mě do toho musela honit. Však to taky hned ocenila. „Teda Lucinko, ty už mě k tomu oblíkání ani nepotřebuješ a zvládneš všechno sama.“ Protože jsem byla celá polichocená, jak si toho hned všimla, hned jsem to stočila na mamčinu aktuální činnost a řekla „A ani mi nemusíš říkat ‚zastrč si triko do kalhot‘. Starej se o svý sejry a já se postarám o sebe.“. Odpoledne mi mamka dala kousek makového závinu, ale ten mi nechutnal, takže jsem nad ním ofrňovala, a krátce nato jsme šly ven, takže jsme nesvačily, co bylo znát při večeři. Nejdřív jsem si dala zbytek svíčkové od včerejška, a když jsem dojedla, řekla jsem si o přídavek. „Už není, už jste to dojedly.“ „Tak mi dej to druhý.“ „Jaký druhý?“ „No to, co bylo k obědu dneska.“ S plným žaludkem jsme se měly jít vykoupat, ale já místo toho dělala strašidlo a strašila Terku. Ta se sice nebála, ale mamka nás slyšela a řekla mi, že jí nemám dělat to, co sama nechci, aby mi někdo dělal. A že kdyby na mě takhle začala v noci houkat Terezka, zbláznila bych se strachy. Terka to hned zkusila a mamka dostala záchvat smíchu - obě ruce dala s rozevřenou dlaní vedle očí a udělala „uááááá“. Pak nás konečně nahnala do koupelny, a když nás šla zkontrolovat, jestli se svlékáme, sotva vlezla do koupelny, udělala na nás z legrace taky strašidlo. Terka byla za dveřma a ani to s ní nehnulo, zato já začala vyděšeně ječet a brečet. A ač v Praze usínáme fakt hodně pozdě, na chalupě, kde nemusíme ráno vstávat, jsme zase usnuly hned po osmé bez kecání.
24. 02. 2015 Dopoledne se na nás přijeli podívat Mirek s Jitkou a přivezly nám bonbóny a buchtu. Mamčin včera upečený makový závin jsme nejedly, zato do Jitčiny buchty jsme se odpoledne pustily s vervou.
25. 02. 2015 Dopoledne jsme se šly procházkou podívat na jehňátka, ale cesta byla delší, než naši počítali, takže zpátky jsme to vzali zkratkou. Kratší to možná bylo, ale časově to asi vyšlo dýl, než kdybychom šli normální cestou - zkratka totiž byla plná bláta a všemožného chroští. Po obědě jsem šla zase ven, ale dlouho jsem se na zahradě houpala sama, protože Terezka smrděla u oběda snad hodinu a půl. Když se s tím jídlem konečně popasovala, přišla ven ona i mamka, tak jsme mamce chvíli pomáhaly s pletím jahod.
26. 02. 2015 Ráno mamka pojala podezření, že se mi na puse dělá opar. Ke snídani jsem si vyžádala chleba se sýrem, ale jen jsem si párkrát kousla a zbytek jsem odložila, takže mamka řekla, že je až do oběda zákaz sladkostí. Ani jsem se po nich neptala, ale krátce po dojedení oběda jsem šla za mamkou s obligátním „Mamko, já mám chuť.“. Odpoledne nás vytáhl taťka ven, vyrazili jsme do lesa, a protože cestou objevil parádní strom, udělali jsme z něj panáčka.
27. 02. 2015 V podstatě celý tenhle týden, už od příjezdu na chalupu, ráno vstáváme dřív, než by mamka čekala, a co hůř - s každým dalším dnem vstáváme dřív a dřív. Kupříkladu dnes jsme byly vzhůru už po třičtvrtě na sedm. No, a tu touhu po vyspávání do osmi si necháme až do Prahy, až nás bude mamka zase ráno budit do školky.
28. 02. 2015 Dopoledne jsem sama od sebe nasypala Nele granule, a když jí pak mamka vyčesávala srst, krmila jsem ji z ruky, aby vydržela stát a neutíkala. Odpoledne pak přijeli Mirek s Jitkou a šli dozadu na zahradu prořezávat stromy, a to bychom nebyly my s Terezkou, abychom tam k nim nešly oplendovat. Hned jsme začaly okupovat velkou větev, kterou Mirek před dobrým rokem a půl uříznul a nechal nám ji tam, abychom se na ní mohly houpat. Já si vylezla na horní část, Terezka seděla na spodní větvi, a jak jsem sebou mlela a mrskala, houpalo nás to obě.
01. 03. 2015 Dopoledne šel taťka ven, tak jsme s Terezkou hned vyběhly za ním. Po chvíli houpání jsme se rozhodly jít se mrknout na Jitku a se zabahněnýma botama jsme za ní vlezly domů. Pochopitelně se to pak při obědě neobešlo bez kázání od taťky a jen těžko jsme mu vysvětlovaly, že nám přeci Jitka vždycky říká, že se nemáme zouvat. Odpoledne jsme šli všichni ještě na chvíli ven, Terka pomáhala mamce, já taťkovi, a když bylo všechno hotové, odjeli jsme do Prahy. V autě jsem usnula, zato večer - jako klasicky v Praze - jsme s Terezkou usnuly zase až po třičtvrtě na devět.
02. 03. 2015 Sice jsme ráno spaly do půl osmé, ale mamka měla budík nařízený až na třičtvrtě na osm, takže nás budit nemusela a do Kocoura. Odpoledne jsme si s Terezkou hrály v pokojíčku a po nějaké době se shora ozvalo „Já už si s tebou nebudu hrát. Jsi teda pěkná krádežnice.“. Ta mrňavá zlodějka mi ukradla panenku, na kterou jsem dobrého čtvrt roku ani nekoukla, ale zrovna teď jsem si na ni vzpomněla a zrovna, když si ji vzala Terka, jsem si s ní chtěla začít hrát. Mamka nás chtěla vylákat ven, ale nám se nechtělo, tak šla ven sama a jen nás průběžně chodila domů kontrolovat. Zatímco ale byla venku, otrhala Terezka listy z jedné kytky, a když na to mamka přišla a řekla, že jí taky utrhne prstíčky, pod tíhou vlastní viny jsem začala hystericky brečet a prosit mamku, aby jí ty prstíky neutrhla. Až když na mě mamka spiklenecky mrkla, mi došlo, že pes, který štěká, nekouše. Nakonec, když jsem zjistila, že se žádné trhání prstů konat nebude, jsem se sama přiznala, že jeden list byl i v mé režii a kytce jsem se šla omluvit (co kdyby si to mamka s tím trháním prst rozmyslela?). Večer jsem vůbec nemohla usnout a dlouho jsem pokašlávala, protože se mi nedařilo odkašlat.
03. 03. 2015 Ráno jsme se vzbudily zase před budíčkem, dnes to bylo už v 6.40. Do školky jsme šli zase půl cesty všichni společně a pak dál už jsem šla jen s taťkou. Po keramice mě vyzvedla mamka a jely jsme zase rovnou na gymnastiku. Když jsme se vrátily domů, byla tam s Terezkou babička z Hódyně, takže nebylo divu, že když šla mamka ven, my chtěly zůstat doma.
04. 03. 2015 Ráno mě mamka vzbudila, ale do školky mě odvedla babička. Po obědě vyzvedl mě taťka, mamka došla pro Terezku a sešli jsme se uprostřed cesty. Když jsem si v šatně obouvala zabahněné kozačky, které jsem si vzala dopoledne ven na hřiště, protože jsem v šatně nemohla najít boty na ven, pobavila jsem taťku svým „Ta máma mě přetrhne.“. Po příchodu domů jsme rovnou zůstali všichni na zahradě, já chvíli pomáhala mamce se dřevem, a když jsme odnosily všechno dřevo a pod ním se objevilo naše pískoviště, zůstaly jsme si s Terezkou hrát tam. Pak jsem ale ukecala babičku, aby se mnou byla doma. Na pátou se mnou mamka jela gymnastiku, a když mě po hodině vyzvedávala, hned jsem hlásila, že jedno kolínko se hodně zlepšilo. Pochopitelně jsem myslela propnutí kolínka v provazu. Domů jsme přijely o půl sedmé a už cestou jsem začala zívat.
05. 03. 2015 Zatímco Terezka v Kocourovi simulovala, jak těžce nese mamčin odchod (a řvala jak na lesy), já mamku zcela ignorovala a válela se po obřím plyšovém lvovi, který je ve školce nově. Jako bych to nevěděla - mamka zaplula za první roh a Terezka si šla (pochopitelně bez slz) vystřihnout ptáčka na okno, kterého nestihla vystřihnout minule. K obědu nám naši přivezli pizzu, takže jsme většinu cesty na chalupu strávily jídlem. Když jsme dorazili, já se jen převlékla a šla si hrát ven. Trochu jsem předpokládala, že za mnou přijde během chvíle i Terezka, což se sice nestalo, ale mně to nakonec vlastně vůbec nevadilo.
06. 03. 2015 Stejně jako včera večer jsem i dnes ráno pokašlávala a pochrchlávala, ale naši to nehrotili a vypustili mě ven na takzvanou léčbu čerstvým venkovským vzduchem. Terezka po nějaké době taky dorazila, a když nám taťka po zimě zase smontoval trampolínu, hned jsme na ni vlezly. Jenže Terezka si tam lehnula a nechala se houpat mým skákáním a já do ní nechtěně kopla. Hned se ozval děsný řev, nejdřív Terezčin a následně se přidali naši, které naštvalo, že slyším Terku, jak ječí a snaží se slézt z trampolíny, a já dál skáču. Poté, co odbelhala domů, jsem dostala pěkný vylágroš, že se tohle nedělá, a že když vidím, že Terezka na té trampolíně pláče, musím přestat skákat. Dost mě to dostalo, a jak jsem nad tím hloubala, bylo mi skoro do breku. Po pár minutách jsem šla sama od sebe domů za Terezkou, abych se jí omluvila a přestalo mě tížit mé černé svědomí. Abych si to vyžehlila i u mamky, pomáhala jsem jí s pletením vánočky. Teda čtyři prameny mi dělaly docela problémy, ale ze tří už mi to šlo celkem obstojně. A ač normálně o kaši nijak extra nestojím, dnes se mamce povedla tak dobrá, že než donesla příbory, začala jsem ji nabírat na prst a jíst aspoň tak a zcela mimořádně jsem ji snědla dřív než maso.
07. 03. 2015 Protože nám po včerejšku otrnulo, už dopoledne jsme s Terezkou zase skákaly na trampolíně společně. Mně se to ale vymstilo o pár hodin později. Zase jsme skákaly, jenže Terezka přiskákala ke mně a nasadila mi ji čelem. Když přišli naši, bylo vidět u pusy trochu krve, tak mamka hledala původ. Taťkovi to došlo dřív - zeptal se, kde mě to bolí, a hned sáhnul na zub. Kolem něj byla troška krve a zub se lehce kýval. Večeři jsem dostala nakrájenou na kousky, abych nemusela předníma zubama kousat, jen taťka to bagatelizoval, dal mi kus papriky a ještě mamce podotknul, že ji odkusuju úplně bez řečí. Když mi ale čistila zuby, ten polovyražený byl dost citlivý, a to tam čistila fakt opatrně. V posteli mi pak radila, abych si v zájmu uvolněného zoubku necucala palec, ale po chvíli ležení s rukama podél těla jsem celá zkroušená řekla „Mami, když mě ten paleček hrozně láká do pusy.“.
08. 03. 2015 Ráno jsem si stěžovala na bolest zoubku, tak mi mamka řekla, že asi budeme muset sjet po víkendu k panu zubaři, aby se na to podíval, ale prozatím mi nasadila stravu natolik pokrájenou, abych předníma zubama nemusela kousat vůbec. To bych nebyla já, abych nedělala scény, takže jsem nejdřív kňourala, že ten zoubek nechci vytrhnout, protože by to bolelo, a když mamka řekla, že mi ho třeba pan zubař trhat nebude, pro změnu jsem přišla s tím, že ho vlastně vytrhnout chci, aby mě tam nebolel. Protože bylo venku krásně, celé dopoledne jsme byli všichni venku a hned po obědě jsem se oblékla a šla ven znovu, ale když jsem později zjistila, že Terezka zůstala doma a má ajpeda, šla jsem za ní a už jsme zůstaly zabedněné doma obě dvě. Naši ale pilně pracovali až do pěti a než sbalili všechny věci, bylo po šesté a teprve jsme vyrazili do Prahy. Mamka nás ale prozíravě nahnala do sprchy ještě na chalupě, takže doma už nám dala jen večeři (mně opět nakrájenou na jednotlivá sousta) a v osm už jsme byly v posteli.
09. 03. 2015 Rovnou z Kocoura jsme s našima jeli koupit boty na tenis pro mě i Terezku. V úvahu přicházely jedny růžovobílé a druhé šedivé. Ty růžovobílé byly láska na první pohled, takže nebylo divu, že sotva jsem nazula šedivé, hned mě tlačily. No co, ona tlačila už jenom ta fádní šedivá barva. Odpoledne jsem si zčistajasna vzpomněla na to, že chci k paní doktorce propíchnout ouška, a když mamka řekla, že by to chtělo ještě trochu opravit odstáté ouško, ani jsem se nebránila a hned hlásila, že Julča ze školky si je opravit taky nechala a teď musí nosit čelenku.
10. 03. 2015 Na keramice jsme se zase zpozdili, takže nám ujela tramvaj, kterou obvykle jezdíme. Do dresu jsem se tedy převlékla ještě ve školce a gymnastiku jsme stíhaly jen tak, tak. Hned po hodině jsem se chválila, jak propnu špičku, a že už jsem udělala placku skoro úplně na zem a je pěkná fáma, že sebechvála smrdí. Kolem mě totiž nebylo cítit vůbec nic!
11. 03. 2015 Dnešní tenis byl super, i když už jsem z něj nebyla tak nadšená jako minule. K večeru jsem zase jela na gymnastiku a mamce jsem pak hned hrdě hlásila, že v placce už praštím hlavou o zem a břicho mám skoro na zemi. To „skoro“ je ovšem potřeba brát s rezervou, ale to přeci nikomu říkat nemusím.
12. 03. 2015 Dneska mamka asi ještě spala, když jsme jeli do Kocoura, protože nám doma zapomněla batohy. Než jsme s Terezkou a mamkou došly do školky a svlékly se, sjel pro ně taťka na otočku domů. Odpoledne nás naši vyzvedli zase spolu a Jana se zmínila, že by si chtěla půjčit nějaké výrobky na výstavu. Taťka se toho hned chytil a naše dnešní výrobky tam chtěl rovnou nechat, protože auto bylo i bez nich narvané až po střechu věcma na chalupu, ale já vypadala, že to obrečím, tak jsme si je s Terezkou nakonec obě odvezly. V autě jsme se najedly, odjeli jsme na chalupu a až do tmy jsme byly s Terezkou venku. Když jsme chtěly jít domů, naši už venku nebyli a garáž byla zamčená, tak jsem se šla domů zeptat, kam mám uklidit naše kola, na kterých jsme jezdily, aby venku přes noc nezrezly. Naši z toho byli celí nakřivo, že jsem si na úklid kol vzpomněla a mám o ně takové obavy. Večer ze mě ale byli pro změnu celí jurodiví - měla jsem si jít dýchnout, ale měla jsem spoustu jiných věcí na práci, takže mě musel taťka několikrát okřikovat. To samé potom proběhlo i s čištěním zubů a odchodem do postele. Když ale mamka řekla, že číst nepůjde, protože nám trvalo půl hodiny vyčištění zubů a odchod do postele, začala jsem fňukat, a po příchodu do postele jsem mamku volala tak hlasitě, až musela přijít. Nejdřív mi teda vynadala, ale pak mi v klidu vysvětlila, že na mě nikdo křičet nechce, ale když neposloucháme na normální řeč, nezbývá, než na nás zvednout hlas.
13. 03. 2015 Před obědem jsme chtěly jít ven, ale mamka zrovna připravovala oběd, tak neměla čas dohlédnout na Terezku a já si ji vzala pod své ochranné křídlo. Sama od sebe jsem jí pomohla s oblékáním a dohlédla jsem, aby byla oblečená dostatečně a správně.
14. 03. 2015 Odpoledne přijeli na víkend na návštěvu teta Hanka se strejdou Vaškem a s Míšou, tak jsme je hned vytáhli na procházku do lesa. Původně půlhodinová procházka se nám krapet protáhla, takže mamka pak utíkala domů, aby honem vypnula troubu s koláčem, který nechala ve své naivitě péct.
15. 03. 2015 Dopoledne jsme všichni vyrazili na dvě hodiny do lesa, a protože odpoledne vytáhli dospěláci nějakou hru, já se s Míšou uklidila do pokoje pro hosty a zahráli jsme si kulečník. Když pak naši chtěli, abychom šly ven, já chtěla jít jedině s Míšou, takže šla Terezka sama a já se k ní připojila až později. Mamka nám pak řekla, ať se jdeme podívat za Mirkem a pozdravit ho, ale já se hned vrátila, že na zahradě není. To se do toho vložil taťka a řekl, ať na ně tedy zkusíme s Terezkou zaťukat. Za chvíli jsem se vrátila znovu, tentokrát se slovy „Ta mamka je snad úplně hloupá, ten strejda s tetou tady prostě nejsou!“. Do Prahy jsme přijeli až po půl osmé, ale už jsme byly po večeři a v pyžamech, nicméně já celou cestu až do Prahy hrdinsky probděla.
16. 03. 2015 Protože jsme dnes měli ve státní školce focení, mamka prohodila Kocoura na zítřek a my šly s Terezkou do státní, díky čemuž jsem si i keramiku přesunula z úterka na dnešek. A protože jsem už delší dobu můrovala, že bych chtěla ve školce zůstat dýl, mamka mi to dopřála a vyzvedly mě s Terezkou až ve tři. Jen cestou domů se mi stalo něco, co asi nikdo jiný nedokáže. Zakopnout totiž při rozběhu o svou vlastní nohu, to se může stát opravdu jenom mně. Polovinu cesty domů (časově datovanou takzvaně „od zákopu“) jsem pak prořvala, protože jsem při pádu zapomněla, že mám ruce, takže jsem dopadla přímo na čelo. Když večer přijel taťka a viděl tu obří modrou bouli na čele, absolutně nechápal, jak jsem k tomu mohla přijít při rozběhu. K večeru už se ale začalo řešit něco úplně jiného - můj neutichající astmatický kašel (evidentně spuštěný hloupou rýmou posledních pár dnů), který odolával i sirupu proti kašli a dejcháku. V posteli jsem chrchlala skoro až do půl desáté, kdy se to konečně uklidnilo a já usnula.
17. 03. 2015 Do nového dne jsem se doslova produsila a prochrchlala. Sotva odbila půlnoc, začala jsem kašlat, a i když naši zareagovali hned, astmatický záchvat se rozjel dřív, než z obýváku donesli sirup proti kašli a Ventolin. Bylo to celkem intenzivní, ale za hodinu už se mi podařilo usnout. Mamka jen koukla na čas a řekla „Takže další ve tři a pak ještě v šest.“. Taťka hned opáčil, ať si nehraje na Sybilu, koneckonců se fakt netrefila. Další záchvat totiž přišel dvě minuty před třetí a ten poslední, ranní, až deset minut po šesté. To už jsem ale spánek vzdala a mamka spolu se mnou. Vstávat se mi ale nechtělo, radši bych si dál chrchlala v teple postele, ale abych zbytečně nebudila Terezku, mamka mě namotivovala na puštění pohádek v televizi. Vypnula je, až když přišla Terezka a měly jsme jít snídat, a opětovně je zapnula až po jejím odjezdu do školky. Kdyby je totiž pustila dřív, Terezka by se určitě usadila u televize a odmítla by se od ní hnout směrem ke školce.

69. měsíc

18. 03. 2015 Včera večer přijela babička z Hódyně a myslím, že brzy zalitovala, protože tu dnešní noc si fakt dost užila. Celé dopoledne se mnou pak byla doma a hrály jsme spolu hry, takže jsem byla na vrcholu blaha. Když mamka přivedla Terezku ze školky, k mému velkému překvapení jsme nechaly taťku doma a vyrazily jsme za dědou do Hradce. Přijely jsme pět minut před jeho návratem z práce, takže jsme všechny věci honem schovaly do ložnice a ze zálohy na něj vybafly. Ani se ale moc nelekl a vlastně mu vůbec nepřipadalo divné, že neměl zamčený byt. Jen se s námi ale přivítal a vlezl do vany. Za pár minut ale přijela teta Monča a hned si všimla mojí modřiny na čele, která už hrála všemi barvami a já se hned pochlubila, že jsem si brkla o vlastní nohu. Až když teta odjela, děda vylezl z vany a pro změnu jsme tam zase vlezly my s Terezkou. Když nás mamka uložila do postele, odešla nakoupit něco ke snídani a obědu, a když se vrátila, nevěřila vlastním očím a uším - v prázdném obýváku hrála televize, v pokojíčku hrála televize (na tu jsem koukala z postele) a děda ležel u Terezky v ložnici. Mamka mi mou televizi okamžitě vypnula a hned neopomněla dodat, že v noci se spí a nečumí na televizi. Než jsem ale stihla zabrat, přišel do pokojíčku děda a pro změnu pustil počítač. Když pak přišla zkontrolovat mamka, jestli nám tam zase neběží televize, ležela jsem v posteli s hračkou přes obličej, abych si udělala tmu na spaní, protože jsem při tom světle z počítače nemohla usnout. Děda tedy pod nátlakem počítač vypnul a odešel, ale ač děda mamce tvrdil, že vyvětral, v pokojíčku bylo takové teplo (taky aby ne, když nechal topení puštěné na plné kule), že nakonec došlo k mému přesunu do ložnice. Tam jsme ještě s Terkou nějakou dobu blbnuly, takže byla mamka naštvaná, protože sama už chtěla jít spát. Nakonec usnula Terka usnula i při mém mrmlání a až po nějaké době jsem zabrala i já.
19. 03. 2015 V noci jsem pěkně kecala ze spaní, ale nebylo to nic smysluplného, nicméně na probuzení mamky to bohatě stačilo. Krátce po půl osmé, když jsme se vzbudily, jsme hned naběhly k dědovi do pokojíčku. Po snídani mamka připravila oběd a vyrazila ještě do krámu kouknout na boty pro Terezku, takže nám děda hned pustil televizi a my seděly až do oběda u pohádek. Po obědě jsme vyzvedli strejdu Kacapováka a spolu s ním jsme jeli na procházku do lesa. My s Terezkou se měly báječně - děda nám koupil pití, Kacapovák zase preclíky. Jen k poděkování nás musela mamka několikrát popostrčit. Evidentně jsem se ale nažbrundala nadbytečně, protože jsem potřebovala čůrat ještě v lese a pak musela mamka zastavit i cestou na chalupu. Při odjezdu jsme jen ještě udělaly krátkou zastávku na koupi bot pro Terezku. Já ji ale mezi zkoušením bot pěkně vyblbla a začaly jsme se honit k nevelké radosti mamky i prodavaček po krámě. Takže krom toho, že Terka z obchodu odjížděla s černými ponožkami místo původních bílých, mamce přibylo i několik šedin. V autě jsem pak ještě rozesmívala Terku tím, že jsem jedla kukuřičné kuličky přímo z pytlíku, jenže tím, jak jsem tam pořád cpala hlavu, pytlík se roztrhnul (on sám), všechno se začalo sypat na zem a bylo po legraci. Až k večeru si taťka všimnul, že si s něčím hraju. Chtěl, abych mu ukázala, co to mám, tak jsem mu to sdílně ukázala, ale zároveň jsem mu potichu řekla, že to nesmí vidět mamka, protože by mě přerazila. Mamka má ale zřejmě permanentně našpiclované uši, protože to postřehla a hned to chtěla vidět taky. Pod nátlakem jsem jí to tedy taky ukázala - bylo to něco malého oválného s leopardím vzorem. „Kdes to vzala?“ „V krámu.“ Mamka nejdřív vyprskla, pak ale zvážněla a pokračovala. „V jakým?“ „V tom s botama.“ „Tys to tam sebrala?“ „Jo.“ „A proč?“ „Protože se mi to líbilo.“ „Lucinko, tys to ukradla! Viděla's mě někdy, že bych si v krámě něco vzala a nezaplatila?“ Zahanbeně jsem sklopila hlavu a řekla „Ale ty bys mi řekla 'To nepotřebujeme, Lucinko, vrať to!'.“. Na to neměla co říct, vždyť jsem měla pravdu! Jen mi řekla, že mám kliku, že jsme tak daleko, ale že jestli se to stane ještě jednou, do krámu mě odvede a já to budu muset vrátit a omluvit se za to, že jsem to vzala. Hned jsem si tu situaci začala představovat v živých barvách a nebylo to zrovna moc příjemné - „Ale já se budu stydět.“. „No, tak to už nesmíš nic brát.“
20. 03. 2015 Protože dnes přijela Dorotka, byla jsem celá nadšená, když se zčistajasna objevila u nás. Ke svačině nám mamka všem dala jogurt, ale Dorotka ho nedojedla, že jí nechutná. Když odešla, chtěla jsem se do něj pustit, ale mamka mě zarazila, že po nikom nemám dojídat. Celá zmatená jsem koukla na ten nebohý jogurt a zeptala se „A kdo ho teda dojí?“
21. 03. 2015 Když už jsem se dopoledne nemohla dočkat příchodu Dorotky, vyrazila jsem za ní sama, ale akorát odjížděli na oběd a odpoledne už jsem se jí nedočkala vůbec, protože se zpátky domů vrátili až pozdě v noci.
22. 03. 2015 V noci jsem naše vzbudila s polohysterickým pláčem. Když ke mně přišel taťka, stěžovala jsem si na bolest bříška, protože jsem ve spánku něco spolkla. Taťka mi bříško prohmatal, ale nic nezjistil a já po nějaké době kňourání usnula. Hned ráno jsem to ale vyprávěla i mamce, pořád jsem si stěžovala na bolení bříška a přesvědčovala mamku, že jsem v noci něco spolkla a vzbudilo mě, jak mě to tlačilo v krku. Mamka ze mě dolovala, co jsem měla všechno za hračky v posteli, a já se v mezičase ptala, jak se to z toho bříška dostane ven. Mamka mi tvrdila, že mi ho bude muset pan doktor rozříznout, jenže já už se informovala v noci u taťky a ten mi řekl, že mi pan doktor jen udělá dírku do bříška a vytáhne to tou dírkou. Nakonec se ale všechno ukázalo zbytečné - já mamce vehementně tvrdila, že jsem spolkla mašinku a nevěřila jsem jejímu tvrzení, že bych ji mohla spolknout jedině v případě, že bych měla tlamu jako lední medvěd. Když jsme mašinu objevily v pokojíčku, mé přesvědčení se lehce zakymácelo v základech a úplně ho roztříštila mamka, když mi ukázala, jak malé hračky bych bývala musela mít v posteli, abych je zvládla spolknout. Tak takhle malé krámy já si do postele zásadně neberu. Přesto jsem ale měla celý den zákaz sladkostí a mamka mě nadívala ovocem a zeleninou, abych neměla zácpu a případně to, co nikdo nevěděl, co to vlastně je, vylezlo ven.
23. 03. 2015 Dopoledne jsme zase s Terezkou strávily v Kocourovi a odpoledne mamka patrně chtěla otestovat, jak si pamatuju scénku z Hradce, takže jsme vyrazili na další nákup bot. Obě jsme byly pěkně otrávené, a když na naše nic nezabíralo, začaly jsme prudit, že máme žízeň a bolí nás nožičky. Na důkaz toho, že jsem nekecala, jsem hned po příjezdu domů vypila dvě sklenice vody.
24. 03. 2015 Rovnou ze školky jsme s mamkou zase jely na gymnastiku. Zcela mimořádně jsme na keramice skončili brzo a mamka pro změnu přišla později než obvykle, takže jsem se opět převlékla do dresu už ve školce, abychom využily čas, který bychom jinak stejně strávily čekáním na tramvaj. Moc času nazbyt ale nakonec nebylo - prvně jsem se vracela do třídy pro plyšáka a pak ještě pro výrobek z keramiky - kočičku. Tu jsem ale nemohla najít a mamka už mě hnala, abychom vůbec stihly tramvaj. Časově dnes bylo vůbec všechno tak nějak špatně - i na gymnastice jsme mimořádně neskončily o pět minut dýl, jak je dobrým zvykem. Naopak - skončili jsme ještě o chlup dřív, a když mamka přišla, já stála před šatnou a brečela, že tam mamka není. Když jsme se vrátily domů, na chvíli jsem si sedla ke knížce pro předškoláky, a když se vzbudila Terezka, která odpoledne odpadla, zahrály jsme si spolu ještě pár her.
25. 03. 2015 Dneska jsme šly s Terezkou zase na tenis, a jak jsme s mamkou ze školky fofrovaly pro Terezku, mamka zapomněla u mě ve školce klíče, takže se musela vracet. Cestou jsem jí pak tvrdila, že už nemůžu, a že mě děsně bolí nožičky, tak mamka řekla, že si u Terezky v šatně budu moct sednout. Tam se mi ale pro změnu nechtělo zouvat a radši jsem čekala venku. Mamka chvátala, abychom co nejdřív odjeli na chalupu, protože si měla vyzvednout zase mlíko, a v tom všem shonu nechala už podruhé klíče ve školce. Tentokrát jí to ale došlo hned, jak se zabouchly dveře do školky. Pak už nic nebránilo našemu odjezdu na chalupu a my s Terezkou byly až do třičtvrtě na sedm venku.
26. 03. 2015 Dneska jsem si přispala až skoro do půl osmé. Dopoledne pak přijeli děda Luboš s babičkou a jedním strejdou - děda, strejda a taťka vzadu na zahradě řezali stromy, já byla s Terkou a babičkou na houpačce a pískovišti a mamka doma dělala oběd a - překvapivě - sýry. Ještě před obědem jsem si posteskla před babičkou, že mamka pořád jenom něco vaří a ani s námi nehraje hry. Mamka mě zaslechla, a když se nad tím zamyslela, řekla, že se vrátí k sýraření jednou týdně a hned večer - to už děda s babičkou i strejdou odjeli - si s námi zahrála Hello Kitty. Nejdřív jsme se na to s Terezkou obě soustředily, ale pak jsem začala od hry odbíhat, dělat všemožné cviky z gymnastiky, Terka to po mně začala opakovat a nakonec jsme ještě do hry několikrát strčily a koply, takže figurky lítaly všude po hrací ploše, tak se to sbalilo a šly jsme do vany.
27. 03. 2015 Mamka se pochlapila a hned po snídani jsme si zahrály hru. Tentokrát tedy ve zkrácené verzi než včera, takže jsme úspěšně dospěly ke zdárnému konci a pak jsme mohly jít za taťkou ven. Být to tedy na nás s Terezkou, radši bychom zůstaly doma a něco tvořily, ale mamka byla neústupná, že prý budeme tvořit po obědě. To jsme byly zase neústupné my, a i když po obědě vysvitlo sluníčko, musela s námi mamka zůstat doma a aspoň chvíli jsme tvořily. Mezitím makal taťka venku sám, a když jsme se konečně vyhrabaly ven, vypadal pěkně načuřeně, že musel skoro všechno oddřít sám. Vůbec neměl pochopení pro naše tvoření kuřátek! A protože naši pálili vlky a větve, přišel strejda Mirek s kyblíkem brambor (a taky měl v jedné kapse slánku a ve druhé pivo), hodil je do horkého popela a my měly super předčasnou večeři.
28. 03. 2015 Mamka už včera řekla Terezce, že když nejí večeře, nebude dostávat sladkosti, ale mně se jí dnes zželelo, a když jsem dostala dva bonbóny za to, že jsem uklidila pokojíček, vzala jsem si je, odvedla Terezku z mamčina dohledu a jeden bonbón jí dala, aby nebyla smutná. A dokonce jsem se ani mamce nešla pochlubit, jaká jsem byla hodná. Nechala jsem si to pro sebe a mamce to vyklopila až sama Terezka. Já pochopitelně sklidila mamčin obdiv, jak jsem na Terezku hodná, že jsem se s ní rozdělila i o sladkost. Odpoledne jsem pak přišla s naprosto převratnou myšlenou. „Terezko, my jsme obě dvě holky! My jsme teplý! Sluníčko je teplý a oheň je taky teplej!“
29. 03. 2015 Dneska jsem se zase rozdělila s Terezkou o bonbony, ač dnes žádný dostat neměla, protože začala zase blbnout s jídlem. K večeru jsme vyrazili zpátky do Prahy a přijeli jsme tak akorát na koupání a večeři.
30. 03. 2015 Ráno nás mamka odvezla do Kocoura a dodělávali jsme výrobek z minula - barvili jsme ptáčky ze slaného těsta, a když byli hotoví, dali jsme je oschnout ven na sluníčko. Koho by ale bývalo napadlo, že najednou přijde naprosto bez varování vichr a kroupy? Všechno, co jsme dali na oschnutí na lavičku, spadalo na zem a rozmočilo se, něco se dokonce ani nenašlo. Terezce zůstal ptáček i kytička, mně jen ptáček. Zrovna můj motýlek se stal jedním z nezvěstných výrobků.
31. 03. 2015 Ráno jsme s mamkou odvezly Terezku do školky a my jsme pak pokračovaly k paní doktorce. Byly ale takové kolony, že jsme tam přijely pozdě, ale evidentně nás takových bylo víc. Aby to v těch kolonách bylo záživnější, ještě jsem si začala stěžovat na bolest bříška (kvůli kterému jsme tam vlastně jely). Tentokrát ale mamka tušila, že to je nejspíš z hladu, protože jsem tam musela jet nalačno. Paní doktorka mi udělala ultrazvuk, a jak mi tak jezdila po břiše, postupně vysvětlovala mamce, co tam vidí. „To, co vypadá jako hlavičky hub, to jsou plyny, má jich tam docela dost.“ Mamka nahodila úšklebek a poznamenala „To jsme si všimli, ty pravidelně odchází.“. Pak ještě řekla, že mám jednu ledvinu trochu menší, ale jinak se zdá všechno OK. Pro jistotu mi ještě udělala jeden test a podle výsledků by nás ještě případně poslala i na krev. Taky jsem vyfasovala mast na stále olezlou pusu. V ordinaci jsme byly skoro hodinu, takže se po nás udělala v čekárně pořádná fronta. Rovnou z ordinace jsme jely autem na ORL. Mamka si původně myslela, že tam dorazíme minimálně o půl hodiny dřív, ale od naší paní doktorky jsme odjely deset minut před objednaným termínem na ORL, navíc byla pořád ucpaná celá Praha, takže ač zvolila objízdnou trasu v domnění, že tudy to bude brnkačka, stály jsme v koloně krásnou třičtvrtě hodinu. Ke konci už jsem byla v autě napůl hysterická, že mě strašně bolí bříško. Koláč, který mi mamka koupila ještě před odjezdem k paní doktorce, jsem nechtěla, protože mi nechutnal, takže jsem snědla jen bonbon od paní doktorky. Když jsme konečně zaparkovaly, vzaly jsme to úprkem na ORL. Tam mi pan doktor kouknul do uší a konstatoval lehce vpáčené bubínky, pak do krku, kde bylo všechno v naprostém pořádku, a nakonec do nosu, ke kterému řekl, že to je typicky zbytnělá sliznice alergika. To mamku překvapilo, protože alergie nevyšly ani z kožních, ani z krevních testů. Pan doktor se ale nenechal zviklat a tvrdošíjně trval na tom, že tohle je typický alergikův nos, tak se s ním radši nehádala. Když jsme se s mamkou konečně vykopaly od všech doktorů, byl konečně čas na doběhnutí do krámu a mamka mi koupila koblihu, kterou jsem hladově zhltla na pár kousnutí. To už ale bylo skoro jedenáct, takže mamka tušila, že obědvat asi dvakrát moc nebudu. Původně bylo v plánu, že do školky dorazím buď těsně před dopolední vycházkou na hřiště, nebo mě mamka odvede rovnou na hřiště, ale časově to vyšlo tak akorát na oběd. Pochopitelně jsem hned začala hledat svou kočičku z minulé keramiky, ale jako by se propadla do země (nebo spíš něčího batůžku). Místo ní jsem přinesla domů hromadu nových výrobků. Rovnou ze školky se mnou mamka jela zase na gymnastiku a cestou jsme ještě v rychlosti koupili koblížek, protože jsem měla zase děsný hlad a po gymnastice jsem do sebe doma hned kopla řízek. S plným žaludkem jsem pak mamce ukazovala, že už skoro udělám provaz i placku a honila jsem si tričko, že to prý dělám nejlíp ze všech dětí. Doma si zase až do večera hrály s Terezkou, ale rozjely jsme se tak, že to po nás doma vypadalo jak po výbuchu atomovky. Večer jsem pak byla pěkně protivná, protože po včerejším vylití vody u počítačů se taťka zařekl, že budeme večeřet u jídelního stolu a k počítači půjdeme až po jídle. O půl osmé nás mamka nahnala do postele, a protože navečer přijela babička, četla nám pohádku ona.
01. 04. 2015 Když mě ráno začala babička česat, dočkala se nemilého překvapení. „Já bych radši aby mě učesala maminka.“ „A proč?“ „Protože to umí líp.“ „A jak to víš?“ „Protože mi to vždycky učeše dobře.“ Do školky jsem ale pro změnu nutně požadovala jít s babičkou. Zcela mimořádně nás mamka nechala ve školce až do odpoledne kvůli velikonočním dílnám. Když se ráno babička vrátila domů, pěkně vyaprílovala mamku a stačilo jí k tomu dost málo - „Jo, Lucka říkala, že prý ve školce spát nechce, tak jsem řekla, že půjde domů po obědě.“. Pochopitelně kecala, protože já se na to spaní ve školce docela i těšila. O půl čtvrté přišla mamka na velikonoční dílny, udělaly jsme tam spolu dvě vejce a jednu slepici a pak jsme honem pospíchaly na gymnastiku. Štěstí bylo, že jsem se ve školce zase převlékla do dresu, protože jsme nestihly tramvaj, kterou obvykle jezdíme. Když mě mamka po gymnastice vyzvedávala, dost se vyděsila, protože jsem při převlékání vypadala, že zkolabuju, jak moc mě bolí břicho. Když jsem pak cestou domů začala žebrat o čokoládu, mamka mi řekla, že když mě tolik bolelo břicho, žádné sladkosti mi dávat nemůže. Rázem se mi ta bolest rozležela v hlavě a poznamenala jsem, že mě vlastně bolelo jen malinko. I tak mi ale nic nedala a ještě mi začala vysvětlovat, že když mě něco bolí jen trochu, mám to pochopitelně říct, ale nemám hrát, jako bych umírala, že když to takhle udělám několikrát, nikdo mi pak nebude věřit, až mi bude opravdu špatně. Když jsme přijely domů, Terezka se akorát cpala polívkou, tak jsem si hned dala taky talíř, snědla jsem ho během pár minut, pak jsem si vzala jogurt a po půl hodině jsem si ještě sama řekla o chleba, takže mamka usoudila, že včerejší i dnešní bolesti břicha mohly fakt pocházet z hladu - sice jsem měla svačinu ve školce, ale mamka netušila, kolik jsem toho vůbec od snídaně (takže od půl osmé) až do návratu domů (do půl sedmé) snědla. Do postele jsem šla mimořádně pozdě - až ve třičtvrtě na devět, a i tak jsem se babiččina návratu nedočkala.
02. 04. 2015 Ráno, když jsem se vzbudila, už byla babička pryč a přišla, až když jsme s Terezkou snídaly. Dopoledne jsme vyrazili na chalupu, jen jsme se cestou stavili na oběd v Janovicích a já spořádala ke svíčkové tři knedlíky. I když v Praze nebylo po sněhu ani památky, na chalupě ještě nějaký byl, takže jsme s Terkou zůstaly venku, ale Terka po chvíli utekla domů, protože byla mokrá a ven už se nevrátila.
03. 04. 2015 Dopoledne měli přijet děda Luboš s babičkou, ale na dálnici byl nějaký problém, takže přijeli až ve čtyři odpoledne. Já už je ale od deseti vyhlížela venku, takže mě mamka v poledne (kdy zjistila, že cesta neprobíhá úplně hladce) upozornila, že možná ani nedorazí. Tohle ale rozhodně nebyla informace, kterou jsem chtěla slyšet - „Mamko, ale teď se mi začíná chtít brečet.“. Abych nebyla tak smutná, vytáhla mamka velikonoční tvoření a mně se hned podařilo vylít na stůl lepidlo. A jak jsme tak s mamkou tvořily, tak jsme i trošku drbaly a já jí prozradila, že mi Roman ze školky chtěl dát kinder čokoládu, ale já nevěděla, jestli si ji můžu vzít, tak jsem si ji pro jistotu nevzala. Po obědě jsem šla zase ven a odpoledne jsem se konečně dočkala příjezdu dědy i babičky a hned jsem šla s babičkou domů a už jsme tam zůstaly. Večer dávali v televizi Čtyřlístek, tak nás naši nechali koukat. Přepokládám ale, že kdyby věděli, že to bude končit skoro až o půl jedenácté, o nějaké pohádce v televizi by nám vůbec neřekli.
04. 04. 2015 Ekzém kolem pusy se den ze dne zhoršuje, takže ta nová mast evidentně dvakrát moc nezabrala. Odpoledne jsme vyrazili i s babičkou a dědou na výlet, ale babička to po prvním kilometru otočila zpátky domů a v tu chvíli jsem si vzpomněla, že mě asi taky bolí nožičky, jsem unavená, je mi zima a dělala jsem všechno pro to, abych mohla jít domů s babičkou. Naši ale nepovolili a já si s nima odkroutila celý osmikilometrový výlet. Naštěstí jsme cestou zpátky potkali jednoho strejdu, který jel shodou okolností k nám, takže jsme se poslední kilometr svezli všichni autem.
05. 04. 2015 Dopoledne si s námi mamka střihla další velikonoční tvoření a až večer, když už jsme měly jít večeřet, si vzpomněla, že jsme zapomněly udělat na zítřek vejce, tak jsme je ještě honem s Terezkou (za nepatrné pomoci mamky) barvily.
06. 04. 2015 Ráno jsme vstaly s babičkou a mamkou jako první, ale vůbec nás nenapadlo, že bychom se mohly připravit na to, co přijde, a třeba si vycpat zadky polštářkem. Však nás taky hned po svém probuzení vyšlehal taťka a děd a nakonec i Mirek. Teprve pak jsme se nasnídaly a po snídani nás vzal taťka s sebou na koledu. Já se děsně styděla, koukala do země a tvářila se jako boží umučení, ale i tak jsme s Terezkou dostaly spoustu sladkostí a dobrot. Mamka nám je pak rozdělila dle potřeb - veškerá čokoláda připadla mně a bonbony zase Terce kvůli jejímu ekzému.
07. 04. 2015 Dnešní odchod do školky nebyl zrovna z těch podařených a já měla slzy v očích a nechtěla mamku pustit domů. Nakonec jsem tam tedy zůstala, ale bylo mi hodně smutno. Mamka mě zase vyzvedla hned po keramice a jely jsme na gymnastiku.
08. 04. 2015 Protože včera přijela babička, ráno mě do školky odvedla ona. Dopoledne jsme měly zase tenis, po obědě nás vyzvedla mamka a odpoledne jsem šla na gymnastiku. Cestou domů jsem v tramvaji přitiskla ukazováček na sklo, ukázala na cikánku, sedící na zastávce, a řekla „Tamtu hnědou paní, tu neznám.“.
09. 04. 2015 Jen co jsem dosnídala, chtěla jsem po mamce bonbonky. Pár jsem jich dostala, ale mamka mě několikrát upozornila, že se nemám dělit s Terezkou, protože večer zase vůbec nejedla, takže má dnes zákaz sladkostí. Přesto jsme spolu v tichosti zalezly na schody a po chvíli ukázala Terka mamce pusu i s bonbonem, takže po zbytek dne jsme měly zákaz sladkostí obě dvě. Po snídani mě mamka vzala k paní doktorce na kožní kvůli ekzému u pusy. Ta mi dala novou mastičku, a když jsme ji v lékárně vyzvedávaly, já dostala od paní lékárnice cucací bonbon. Po obědě jsme jely na polikliniku ještě jednou, tentokrát na alergologii. Paní doktorka byla celkem spokojená a řekla, že v září už by se mohla snížit dávka vdechů na polovinu. Znovu jsme skočily do lékárny, tentokrát pro dejcháky a já zase dostala bonbon. Paní lékárnice si nás dokonce pamatovala, že už jsme tam dnes jednou byly. Protože jsem měla jít na gymnastiku a měly jsme nějaký volný čas, šly jsme se s mamkou podívat do stanice přírodovědců na zvířátka. Cestou z gymnastiky se ze mě mamka snažila dostat, který z kroužků mě baví nejvíc. Nejdřív jsem řekla, že mě nejvíc baví gymnastika, keramika i tenis, ale mamka se nedala, tak jsem se po chvíli přemýšlení rozhodla pro gymnastiku.
10. 04. 2015 Ve školce jsme dnes měli pozdvižení - přijeli k nám policajti s koněma, motorkou a autem. Motorka a auto mě pochopitelně nechávaly chladnou, zato z koně jsem se mohla poprdět. Dokonce jsme si ho mohli i hladit a krmit. Jen sednout jsme si na něj nemohli. Ovšem do policejního auta a na policejní motorku jsem si sednout mohli - taková nespravedlnost! Než odjeli, rozdali nám dárky - plyšovou myš, Brumíka a k pití Jupíka. Brumíka i Jupíka jsem si ušetřila až do příchodu mamky a čekala, až mi mamka povolí, že si to můžu vzít. Mamka si myslela, že nesníst to nebyl můj nápad, ale že nám řekly paní učitelky, až si to necháme až domů, tak mi řekla, že mám počkat až na Terku, že by mi pak bylo líto, kdyby Terka jedla a pila a já měla to svoje už v bříšku. To se ale dost spletla, Terezka totiž všechno spořádala ještě před naším příchodem, takže jsem se do toho pustila, než se Terka převlékla. Po školce jsme vyrazili za dědou a prababičkou na chatičku a já byla opět pořád babičce za zadkem. Ani čerstvý křivoklátský vzduch ale nijak neovlivnil můj apetit a k večeři jsem snědla jen půlku chleba a zeleninu.
11. 04. 2015 Ráno jsme vstaly po čtvrt na sedm a po snídani jsme tak dlouho nenápadně s Terezkou brousily kolem toho velikého perníkového srdce, co měla vystavené na poličce, až nám ho dovolila sníst. Mamka nám ho ale nadávkovala, protože bylo fakt obří a půlku jsme snědly dopoledne a zbytek po obědě. Odpoledne mě taťka učil lézt na strom a s jeho pomocí mi to šlo fakt dobře. Bez něj už to teda tak slavné nebylo. Dopoledne i odpoledne jsme i s dědou vyrazili na procházku, a když jsem odpoledne vyrazila sama od sebe do chatičky za babičkou napřed, zastavila jsem se před skálou, protože jsem dostala strach, abych nespadla do vody. Taťka na mě ale zavolal a poslal mě klidně dál, takže zatímco já už čekala u babičky, mamka šedivěla hrůzou a cestou furt koukala do vody, jestli tam někde nešlapu vodu. K večeři jsem dostala celý chleba, a když jsem řekla, že nechci být tlustá (čímž jsem naznačovala, že ho chci jen půlku), mamka šla do kolen. Po lehké debatě jsem dojedla celý chleba a ještě jsme s Terezkou dostaly talíř zeleniny.
12. 04. 2015 Ráno jsme byly zase vzhůru o půl sedmé, tak si mě do sedmi ještě vzala k sobě do postele, ale pak se vzbudila i Terka, tak s námi šla dolů. Mamka ale to časné buzení naprosto nechápala, protože doma nás ráno do školky není možné probrat. Odpoledne nás taťka vyvezl na loďce na krátkou procházku na druhý břeh a pak jsme se pomalu vydali na cestu zpátky do Prahy.
13. 04. 2015 Poté, co se minulý týden strhl pláč kvůli výrobkům, které by si tam Jana mohla nechat na výstavu, jsem měla dostatek času na přemýšlení. Po mamčině ujištění, že nám výrobky Jana po výstavě zase vrátí, jsem se dnes rozhodla, že jí tam dnešní výrobek nechám a záhy se ke mně přidala i Terezka.
14. 04. 2015 Noc byla dost bídná, protože jsem se hned dvakrát vzbudila kvůli špatnému snu. Jinak to byla stará dobrá klasika - školka, keramika, gymnastika. Jen z gymnastiky jsme jely domů na černocha - nejdřív se totiž mamka zakecala na zastávce s jednou paní z gymnastiky a hned po nastoupení do tramvaje zase pro změnu s paní, která má holčičku na Radlické ve škole, tak zjišťovala, jak jsou tam spokojení. No, a až po vystoupení z tramvaje jí došlo, že si v tom všem vykecávání úplně zapomněla koupit jízdenku. Doma jsme pak měly s Terezkou nepatrnou nehodu - já ji zatáhla za nohu tak, že spadla tváří na roh stolu, takže mě mamka okřikla a já se rozplakala tak, že nakonec Terezka utěšovala mě. Po dnešní noci jsem šla do postele skoro neochotně a ještě jsem se ptala mamky, jestli můžu přijít k ní do postele, kdyby se mi zase něco ošklivého zdálo.
15. 04. 2015 Ráno jsem nejdřív musela nutně vlézt k babičce do postele, pak mi děsně trvalo česání a oblékání, a to mamka pospíchala, protože jsme měly jet na krev. Doma jsem se jen hodně napila a cestou mi mamka koupila koblihu, abych se hned po odběru mohla najíst. Než mi sestřička napíchla žílu, děsně jsem se cukala, a i když to pak teklo krásně, nemohla jsem rukou skoro ani pohnout, jak mě to po tom odběru bolelo. Jen při oblékání jsem tak trochu pozapomněla, že mě má ta ruka vlastně bolet, takže jsem si ji chytla, až když jsem byla oblečená. Cestou zpátky jsem v tramvaji snědla koblihu a jen tak, tak jsme dojely do školky. Protože si mamka nedělala marné iluze, že bych na tenise ruku (obzvlášť tu napíchnutou levačku) nějak zvlášť namáhala, mohla jsem na něj jít a odpoledne jsme zase odjeli na chalupu.
16. 04. 2015 Odpoledne se mamka vrhla na sázení sazečky, tak jsme se k ní s Terezkou hned nahrnuly s nabídkou pomoci. Jasně, sémo támo musela nějakou cibulku otočit kořínkama dolů, ale to my daly opačně schválně, aby se stále udržovala ve stavu bdělosti.
17. 04. 2015 Odpoledne se mě mamka snažila vyhnat ven, ale já si začala stěžovat na bolest hlavy, tak mě pro jistotu nahnala ležet, a šla ven jen s taťkou a Terezkou. Netrvalo ale ani půl hodiny a já vylezla už oblečená za nima ven. Chtěla jsem mamce pomáhat set, ale ona tentokrát o pomoc nestála, protože zřejmě nechtěla mít klikaté řádky, tak to honem dodělala sama a pak se s námi šla podívat k Nouzům na malé králíčky.

70. měsíc

18. 04. 2015 Dopoledne jsem šla ven jen já sama, protože Terezka se furt neměla k oblékání a přišla až těsně před obědem, a odpoledne se nám to zase prohodilo. To šla ven Terka a já zůstala doma, protože jsem si zase stěžovala na bolest hlavy a sama jsem řekla, že si dojdu pro peřinku a budu ležet. K tomu jsem ještě začala trochu pokašlávat, takže o důvod víc k ulehnutí. Po nějaké době se mi to ale zajedlo, oblékla jsem se a šla jsem zase ven, což se mi vyplatilo - naši nás naložili do auta a vyrazili jsme za jedním strejdou, co má koně. Prvně jsem na jednom jezdila i s Terezkou, ale podruhé už jsem na něm jela úplně sama - bez sedla a jen jsem se ho držela za hřívu. Pochopitelně jsme byly obě úplně nadšené, jen nám naši museli hned po příjezdu napustit vanu, protože jsme přijely úplně vymrzlé. Po koupeli mě mamka začala mazat a já při tom vypustila ducha, ovšem když se mě na to mamka ptala, já se to snažila zatlouct. To by ale nesměl přijít detektiv Lucka, čuchnout si mi k zadku a říct „Joooo, Terezka si fakt smrdla!“. K večeři jsem po mamce chtěla knedlík s vajíčkem, ale zjistila jsem, že mi to vlastně moc nechutná, tak jsem to nedojedla a radši jsem zbouchala dva jogurty.
19. 04. 2015 Ve čtyři ráno jsem se vzbudila na záchod a Terka, která se taky vzbudila, se ke mně přidala. Já si na cestu svítila lampionkem a položila jsem si ho na umyvadlo, jenže ten mrňavej zloduch, co se taky potřeboval vyčůrat, mi ho chtěl sebrat. Ze strachu, že mi se světýlkem odejde a já tam zůstanu ve tmě, jsem začala křičet „To je moje!“, Terka začala brečet a tím se spustilo příliš mnoho povyku pro nic. Obě jsme se pochopitelně probraly a po návratu do postelí jsme místo spaní kecaly. Teda jen do chvíle, kdy na nás opětovně naběhla mamka a upozornila nás, že je pořád noc, a že jestli si chceme povídat a hrát, máme se obléct a jít ven. Tu probdělou hodinu jsme pak dospaly ráno, takže jsme vstávaly až v osm. Dopoledne jsem si při hraní člobrda několikrát uprdla tak, že mamka málem padla smrady. I tchoř by se ode mě mohl učit! Abych v tom ale nezůstala sama, hned jsem poznamenala směrem k mamce „Ty máš místo tatínka prďocha, ten pořád jenom prdí.“. No nejsem si jistá, jestli by byl rád, kdyby mě slyšel. Kašlat jsem začala zase o chlup víc, takže mamka rozhodla, že budu příští týden bez školky, abych byla v neděli zdravá a mohla jít do divadla s mamkou, tetou Šárkou a Nelinkou.
20. 04. 2015 K obědu mamka udělala smažený sýr, ale já do toho jen párkrát ďoubla a znechuceně řekla „Už to nikdy v životě nevař. A jestli to chceš vařit, tak to vař, ale nevař to pro mě.“. Pozdě odpoledne jsme zase vyrazili do Prahy, ale v autě jsme obě usnuly, takže jsme večer na spánek moc nevypadaly. Ostatně do postele jsme šly taky později než obvykle, až před třičtvrtě na devět, takže jsem si i dýchla později než normálně, a když jsem v posteli ještě v deset v noci kašlala, mamka tloukla hlavou do zdi, protože mi nemohla dát dýchnout Ventolin. Naštěstí pro nás obě to nakonec ustalo samo.
21. 04. 2015 Kvůli kašli a virovému zápalu plic, který aktuálně řádí ve školce, mě mamka opravdu nechala doma, ale na gymnastiku mě pustila, protože já nijak extra nechrchlala. Do školky mě totiž nedala hlavně proto, abych odtamtud ještě nepřitáhla domů zápal plic. Čas jsme využily lepším způsobem - místo školky se mnou mamka zajela koupit kolečkové brusle a já je hned začala zajíždět doma. Celkem mi to šlo a při pádu jsem se překvapivě nevztekala, že mi to nejde a že se to nenaučím, ale smála jsem se a zkoušela to znovu a znovu. Odpoledne jsme pak s mamkou vyrazily na jednu lekci bruslení. Byla jsem tak nadšená, že jsem se hned ptala, jestli bych mohla jít příště zas. Po bruslích jsme sjely na gymnastiku a po ní jsme vyrazili všichni na chalupu.
22. 04. 2015 Po obědě jsem šla ven, a protože bylo pěkně, zůstala jsem tam až do večera. Venku byla i Terezka a byla tak zaujatá hrou, že se počůrala, a když se taťka předklonil a chtěl ji z toho počůraného oblečení svléct, já se rozeběhla a trkla ho do zadku, takže spadnul a spolu s ním i Terka, která se hlavou břinkla o skluzavku.
24. 04. 2015 Dopoledne jsem se konečně dočkala slíbeného dárku za to, že jsem přestala bouchat - svítící princezny Celestie s mávajícíma křídlama! A jako bonus jsem ještě dostala kolobrndu, aby se trochu zrychlily cesty do školky a ze školky. Protože i Terezka dostala jednoho koníka, okamžitě jsme se zdekovaly do pokojíčku a dvě hodiny o nás mamka nevěděla. V poledne přijel děda Luboš a přivezl nám dvě nové slepičky, ale kdykoli jsem se na ně chtěla jít podívat, byly schované v kurníku. Nějakou dobu jsem se ošmrdovala kolem dědy, ale po čase mě omrzel a nenápadně jsem se vytratila k sousedům a oplendovala tam.
26. 04. 2015 Ráno nám připravoval snídani děda, ale nějak neodhadl velikost mého žaludku a nasypal mi plnou misku kornflejků. Hned jsem se i s miskou rozeběhla k mamce do koupelny, abych jí ukázala, jakou nálož mi děda nasypal. „Tak sněz, co sníš.“ „A dostanu pak dobrůtku?“ Hned po obědě jsme odjeli do Prahy, abych se já s mamkou stihla převléct a vyrazit do divadla na muzikál s Nelčou. Moc se mi to líbilo, jen jednou jsem se chytla mamky, když přišla Sněhová královna. Té jsem se teda zpočátku fakt bála. Domů jsme se vrátily tak akorát na večeři.
27. 04. 2015 Dneska už mě mamka do školky pustila a já tak mohla zajet tu novou koloběžku. Dopoledne jsme se viděly s Terezkou u nich ve školce, protože tam byl kouzelník Grino a po obědě jsem šla ještě na keramiku.
28. 04. 2015 Do školky jsem zase chtěla zase jet na koloběžce, ale tentokrát to nešlo, protože jsme jely do Kocoura. Odpoledne nám mamka s sebou přivezla oběd a my se najedly v autě jako za starých časů, abychom mohly jet rovnou na gymnastiku. Když jsme se vrátily domů, přijela i babička z Hódyně a slíbila nám, že nám přijde večer přečíst pohádku, ale nakonec se ani neukázala.
29. 04. 2015 Ač se večer babička neobjevila, ráno v pokojíčku byla, takže nás odvedla do školky i ze školky a já jí pochopitelně musela předvést svou novou koloběžku. Odpoledne mě mamka ještě odvezla na gymnastiku, doma jsem se pak rychle navečeřela a odjeli jsme na chalupu. Terezka usnula a já začala kňourat, že nebudu moct usnout, ale zalomila jsem to ještě v autě a do postele nás spící odnesl taťka.
30. 04. 2015 Ráno s námi vstal taťka a hned po snídani nás vytáhnul ven, aby se trochu vyspala i mamka. V poledne Terka nechtěla jíst a tak dlouho u jídla blbnula a odcházela od něj, až se taťka naštval, polívku jí sebral a odnesl. Terezka utekla s brekem do pokojíčku, a když jsem já dojedla, šla jsem si k mamce pro nějaké jídlo, které jsem chtěla na tajňačku donést Terezce, aby neplakala do večera hlady. Naši to sice prokoukli, takže z toho nic nebylo, ale nakonec Terezce to jídlo nabídli ještě jednou a ta od něj tentokrát neodešla, dokud nedojedla.
01. 05. 2015 Dneska jsem vydržela spát až do osmi i přesto, že hodinu před tím se vzbudila Terezka, a když pro ni přišla mamka, nechtěla z pokojíčku odejít a hlasitě se dožadovala oblečení ze skříně. Celý den jsme zůstaly všechny tři zabedněné doma, dopoledne mamka vařila a odpoledne jsme hrály různé hry. Pak jsme chtěly, aby si s námi šla mamka číst Čtyřlístky, ale začaly jsme u toho blbnout a neposlouchaly jsme, tak šla mamka přesazovat sazenice, které se dnes Terce podařilo zlikvidovat hodem míče. Melouny byly úplně zlomené, takže bylo jasné, že už to nerozchodí, a cuketa byla nalomená, tak se ji mamka pokusila přesazením ještě zachránit.
02. 05. 2015 I dnes jsem zase spala do osmi, celý den jsme byli všichni venku, a odpoledne jsme vyrazili k ohni. My s Terezkou pořád někde běhaly - po políčku, na pole, kolem ohně. Až takhle jednou Terezka neodhadla vzdálenost a k mamce se vrátila s blátem v kalhotkách, takže s ní mamka běžela mamka domů a krátce po návratu tam šla i se mnou, protože jsem si taky vzpomněla, že potřebuju kakat. V osm už chtěla jít Terezka domů, a ač se mi nechtělo a nejdřív jsem tvrdila, že půjdu domů až s taťkou, odešla jsem nakonec s nima. Inu - rozhodování zůstat u ohně nebo jít domů na pohádky bylo dost náročné. Než jsme se osprchovaly a převlékly, bylo půl deváté, pak nám mamka ještě dala večeři a pustila pohádku v počítači, takže jsme se do postele dostaly až po půl desáté.
03. 05. 2015 Do Prahy jsme tentokrát vyrazili už odpoledne, protože nám mamka ještě musela připravit oblečení a batůžky na zítřejší školkový výlet do Muzea čokolády a marcipánu.
04. 05. 2015 Ráno nás mamka musela vzbudit už o půl sedmé. Po zkušenosti z minulé jízdy autobusem mi dala v sedm čtvrtku Kinedrylu a druhou čtvrtku mi nabalila s sebou na cestu zpátky, takže tentokrát proběhla cesta úplně bez problémů.
05. 05. 2015 Ze školky jsem domů přišla s přelomovou informací. „Mamko, paní učitelka říkala, abys ušila nějaký kostým na besídku.“ „Aha, a co budeš?“ „Já budu krasomila.“ Protože bylo venku krásně, po gymnastice jsme s mamkou a Terezkou ještě zašly do stanice přírodovědců a pak jsme přejely autem na Butovice na druhou lekci bruslení. Protože ale začalo pršet, museli jsme skončit o 15 minut dřív.
06. 05. 2015 Když mě mamka vyzvedávala ze školky, paní učitelka uvedla na pravou míru mé včerejší informace - nebudu totiž krasomila, ale krasojezdkyně. Po gymnastice se to udělalo jako minulý týden - osprchovat, navečeřet a v pyžamu jsme jeli na chalupu.
07. 05. 2015 Dneska jsem si se vstáváním vůbec nedělala hlavu a vyhrabala se z postele až o půl deváté.
08. 05. 2015 Včera si střihla budíček o půl sedmé Terezka, a protože dnes ráno chrněla až do osmi, kdy ji vzbudil taťka, převzala jsem štafetu já a ve třičtvrtě na sedm si skočila na záchod. Na chvíli jsem se ještě vrátila do postele, ale Terezka se ne a ne probudit, tak jsem odešla do obýváku a dobře jsem udělala - naši mi pustili televizi. Po snídani jsme vyrazili konečně pro beránky, a protože to byli pěkní divočáci, celou cestu zpátky jsme byly s Terezkou úplně potichu, aby se neplašili. Jakmile se totiž lekli, vypadalo to, že přinejmenším prokopnou kufr nebo nám s Terezkou skočí za krk.
09. 05. 2015 Ráno jsme potichounku vlezly do ložnice s fixama a úmyslem pomalovat rodiče. Bohužel, než jsme stihly sundat víčka z fix, otevřel taťka oči a bylo po malování. Dopoledne jsem pomáhala taťkovi nosit tašky na střechu uhelny, a když jsem odpoledne byla doma s mamkou, koukla na mě a zeptala se „Víš, co mě napadlo, že by bylo dobrý?“ „Co by bylo dobrý? Kdybysme tady uklidily?“ Mamka se pousmála a za současného pokývání hlavou jen řekla „Hmmmmm.“. „No, tak to tě napad pěkně blbej nápad.“
10. 05. 2015 Odpoledne jsem se chtěla cestou do Prahy na něco zeptat taťky, ale sotva jsem zkusila jeho pozornost svým „Lukáši?“, se do toho vložila mamka. „Lucinko, neměla bys mu říkat jinak?“ a při tom „mu“ se významně podívala na taťku. Opětovala jsem její pohled a zeptala se „Jak? Blbečku?“
11. 05. 2015 Večer nám mamka místo pohádek četla básničky. V jedné se psalo, že táta je přeborník na třísky, k čemuž hned mamka dodala, že to je jako ten náš. A já ještě přidala „A i na zuby. Náš taťka je zubař i třískáč.“.
12. 05. 2015 Když mě mamka vyzvedávala ve dvě po keramice, přijely pro mě s Terezkou autem, takže jsem byla naštvaná, že nemůžu jet domů na koloběžce. Rovnou jsme sjely na gymnastiku a po ní jsme se šly zase podívat do stanice přírodovědců. Tentokrát jsme byly s Terezkou úplně nadšené - z malého klokáněte jsme sice viděly jen ocas, protože bylo schované v kapse, ale o kus dál bylo ve výběhu poníků nové denní hříbě a u toho jsme teda strávily hodně času. Cestou ze stanice přírodovědců k autu jsme ale neposlouchaly, každá jsme se několikrát rozešla jiným směrem, takže byla mamka rozzlobená. Pak jsme zase dělaly kraviny, a když jsme měly projít obchodním centrem, kde mamka musela vybrat peníze na zaplacení mého inline kurzu a vyzvednout něco v lékárně, začala už být značně nervní, protože čas utíkal a ona nás musela pořád někde nahánět. Korunu tomu dodala zácpa u Anděla a naše hádka v autě. To už mamka nevydržela a vybouchla. Navíc pohrozila, že už ani nemá cenu na Butovice jezdit, což mě dost vylekalo. Kus cesty jsme byly potichu jako pěny. Když už to ticho začalo být mamce podezřelé, otočila se na nás a zjistila, že Terezka usnula. Na Butovice jsme dorazily o čtvrt hodiny později, ještě nám část času sebralo doběhnutí k oválu a oblékání bruslí, takže jsme měly dost velké zpoždění. Ještě cestou zpátky mi ta mamčina rozzlobenost ležela v hlavě a v porovnání s tím, jak na nás byla hodná Klárka na bruslích, jsem řekla - „Já bych chtěla za maminku radši Klárku nebo Kristýnu, ty by na mě určitě nekřičely a navíc bych uměla hezky gymnastiku.“. Večer jsem zase začala pokašlávat, po půl jedenácté se z pokašlávání vyklubal velký kašel a v jedenáct už mi mamka dávala Ventolin. Na chvíli to utichlo, a když jsem znovu spustila, mamka si ke mně vlezla do postele, opřela si mě v polosedu o sebe a do půl jedné mě uspávala. Než si ke mně ale sedla, musela mi porovnat postel, abych i pak měla hodně pod hlavou, a objevila mou skrýš - pod polštářem ležela hromada panenek Barbie.
13. 05. 2015 Kašel se ozval znovu od dvou do třičtvrtě na tři, ale zakašlala jsem jen občas, tak to mamka neřešila. Ráno se mi pak sice chtělo do školky, ale vstávat se mi moc nechtělo, tak mě mamka nechala v posteli a řekla, že mě radši nechá doma, protože bychom šli se školkou ven a dvě hodiny bych běhala v kytkách a mamka tušila, že můj nenadálý kašel, který není vyvolaný žádným nachlazením, má patrně původ v alergiích. Místo školky jsem měla jet s mamkou tramvají za taťkou. Mamka mu měla pomáhat pracovat a já bych si tam sedla a hrála na ajpedu. Už bylo všechno sbaleno, když zavolal taťka a přišel s tím, že bych přeci mohla do Kocoura. Tam jsme celé dopoledne zavření ve třídě, takže by neměl být žádný problém. Dost jsem posmutněla, když mi to mamka oznámila. To jí bylo pochopitelně divné, do Kocoura jsem se přeci vždycky těšila. Až po chvíli jí to docvaklo - neskonale jsem se těšila, jak budu pařit celé dopoledne na ajpedu! Aby mě utěšila, slíbila mi, že ho tedy dostaneme s Terezkou odpoledne a teprve pak jsem radostně odešla do Kocoura. Z Kocoura mě vyzvedla mamka s Terezkou a já mamce tvrdila, že jsme dnes dělali stejný výrobek jako včera, tak jsem ho nechala Janě. Až doma jsem vytáhla dnešní výrobek a dala ho mamce - všichni dělali srdíčko z drátku a korálků, ale já, protože jsem ho dělala už včera, jsem dělala kytičku. Zatímco nám šla mamka připravit těsto na palačinky, my si hrály v obýváku. Po chvíli se ale ozvala rána a já začala příšerně brečet. Mamka hned přiběhla, ale skrz brek mi nerozuměla ani slovo. Až po chvíli pochopila, že jsem chtěla něco podat Terezce ze skříně a nenapadlo mě nic chytřejšího, než vlézt na powerballový míč, abych tam dostala. Ten mi pochopitelně ujel pod nohama a já si ji řampla do hlavy. Během chvíle už jsem si začala stěžovat na bolest hlavy, tak mě mamka uložila na gauč. Když stížnosti neustaly, udělala pokus - půjčila mi ajpeda. Když jsem jí ho ale po půl minutě vrátila, že mě z něj bolí hlava ještě víc, věděla, že je průšvih, a že budeme muset k doktorovi. Aby si toho stresu užila ještě víc, nedovolala se taťkovi, protože měl vybitý telefon, a když už obouvala Terezku, abychom vyrazily k autu, začala jsem zvracet. V tu chvíli pochopila, že jet s námi sama autem by bylo přinejmenším o hubu, takže zavolala pohotovost. Ti přijeli během chviličky a všechny tři nás odvezli do nemocnice. Než přijeli, dostala jsem ještě k tomu všemu strach, abych tam nemusela zůstat sama (však taky mamce hodně rychle docvaklo, že byla velké hloupost, když mi několikrát pohrozila, ať nedělám kraviny, jinak budu muset do nemocnice, a protože musí taťka pracovat a mamka by musela hlídat Terezku, musela bych tam být sama). Cestou mě hlava přestala bolet, ale bolení bříška neustalo a v nemocnici jsem hodila ještě dvakrát. Mamka nevěděla, koho hlídat dřív, jestli mě nebo Terezku, která pořád někde lezla a dělala kraviny. Několikrát jsem tvrdila, že mě nebolí ani hlava, ani bříško (nicméně jsem se pořád tvářila, jako bych před sebou měla posledních pět minut života), pak mě přišla zkontrolovat i paní neuroložka a shledala, že jsem v pořádku. Sotva odešla, začala jsem si zase stěžovat na bolest hlavy, takže se vrátila a řekla mamce, že si mě tam radši nechají přes noc na pozorování. Byť mi mamka řekla, že si taťka přijede pro Terezku a ona tam se mnou zůstane, začala jsem brečet, že chci domů, a že tam spát nechci, že nemám svůj polštářek, a že, a že, a že. Celou dobu jsem byla jak hromádka neštěstí, všechno mě bolelo, bylo mi špatně, mamka krotila hlavně Terezku, která se s přibývajícím časem víc a víc nudila a začala dělat vylomeniny. Nakonec si mamka půjčila jednu knížku a měly jsme hledat rozdíly. Terezku to na chvíli zabavilo, jenže pak zase vzala roha, mamka se otočila za ní a v tu chvíli jsem se nějak blbě pohnula v posteli a spadla z ní. To už bylo i na mamku moc. Konečně se ale po několika hodinách ozval taťka, tak se mamka s vědomím, že si Terezku brzy vyzvedne a odveze, začala uklidňovat. Terezka si vlezla ke mně do postele, vzaly jsme si na klín knížku o medvídkovi Pů, mamka nám začala číst a světe div se - najednou, jako by utnul, jsem na všechny bolístky zapomněla, začala jsem vesele komunikovat a smát se. Když nám přivezl taťka věci na noc, paní doktorka usoudila, že nás může pustit domů (takže si taťka nacvičil balení do nemocnice) a my konečně v osm mohli odjet. Mé zvracení mělo jednu nevýhodu - nabízené piškoty jsem nechtěla a měla jsem hlad jako vlk. Doma jsem vzala zavděk i suchým rohlíkem (byť jsem dost kňourala, že chci marmeládku). V noci mě mamka dle informací od paní doktorky musela pro jistotu každé tři hodiny budit, ale o první buzení jsem se postarala v jedenáct v noci já sama - opět nočním astmatickým kašlem.
14. 05. 2015 Po včerejšku jsem byla pochopitelně doma a konečně jsem dohnala to, co se nestihlo včera - dopoledne jsem pařila na ajpedu a odpoledne nás mamka vypustila na zahrádku.
15. 05. 2015 Dopoledne jsme s mamkou sjely k mojí paní doktorce, která konstatovala, že jsem v pořádku, jen si teď musím dát pohov s trampolínou. Rovnou mi koukla i do krku a potvrdila, že kašel způsobily pyly. Odpoledne jsme pak všichni odjeli na chalupu a já hned smutně koukala na trampolínu a říkala, jak jsem smutná, že nemůžu skákat. A protože „líná huba, holý neštěstí“, zkoušela jsem na mamku, jestli si můžu jít zaskákat, když mě vůbec nebolí hlava. Neprošlo to, tak jsem místo toho vlezla aspoň do bazénu, ale z něj jsem pochopitelně vylezla vykoslá jak blázen.
16. 05. 2015 Ráno jsem vstala v osm a do obýváku odešla tak potichu, že se Terezka nevzbudila, což se ovšem o mamce říct nedalo. Večer se zase dělal oheň, respektive se pálilo staré seno, a my se furt ochomýtaly kolem ohniště, takže když jsme přišli domů, já s Terezkou jsme smrděly jak řádně vyuzené buřty. Protože jsme domů šli až před osmou, do postele jsme se dostaly v devět a mamka se sevřeným žaludkem čekala, jestli dnešní válení v seně bude mít nějaké následky nebo ne.
17. 05. 2015 Na to, kolik času jsem včera strávila v seně a jeho bezprostředním okolí, byla noc bez problémů a ani přes den jsem vůbec nekašlala. K večeru jsme zase odjeli zpátky do Prahy.

71. měsíc

18. 05. 2015 Ráno byla mamka v pěkném skluzu, takže když nám krájela jablka ke svačině, ona pomáhala Terezce s obouváním a oblékáním mikiny, abychom mohly vyrazit zavčasu do Kocoura - úplně jak velká ségra. K večeru mi dost vyhládlo, takže jsem zhltla polívku, rýži s masem a navrch ještě rohlík s marmeládou.
19. 05. 2015 Domů jsem šla zase po keramice, a až při mém vyzvedávání se mamka dozvěděla, že keramika nebyla, takže jsem musela s ostatními dětmi ležet hodinu v posteli. Cestou jsem se pak pochlubila, že jsem ve školce snědla úplně všechno - polívka mi moc nechutnala, ale snědla jsem ji všechnu a to druhý jsem taky snědla. Až po čtvrt hodině ze mě vylezlo, že nám paní učitelka slíbila, že kdo dojí, dostane sušenku. A protože nám dnes mimořádně odpadla gymnastika, byla jsem venku s Terezkou a dědou Lubošem, který přijel dopoledne. V pět jsme i s dědou vyrazili na brusle, tentokrát mi to šlo líp než minule, i když jsem pořád dost padala. Zcela mimořádně bruslila i mamka, protože Terezku hlídal na hřišti děda. Po sportovním výkonu mi pěkně vyhládlo, takže jsem si k večeři dala plný talíř španělského ptáčka a navrch ještě housku s marmeládou.
20. 05. 2015 Až do osmi jsme s mamkou byly v nejistotě, jestli půjdu do Radlické nebo do Kocoura, protože nebylo jisté, jestli bude tenis nebo ne, a kdyby nebyl, radši bych šla právě do Kocoura. Když už mamka v osm počítala s tím, že tenis kvůli počasí odpadne, zavolala jí paní učitelka, že tenis bude, tak jsme si fofrem vyčistily zuby, oblékly se, obuly a mastily do školky. Nutno říct, že jsme všechny tři podaly úctyhodný výkon - za necelých 25 minut nás dovedla mamka do školky obě dvě. Odpoledne přijela babička, takže jsme ji s sebou vzaly navečer na gymnastiku, ale vyrazily jsme o půl hodiny dřív a vytáhly ji na naši Kocouří výstavu v knihovně.
22. 05. 2015 Včera jsme odjeli na chalupu a celé dnešní dopoledne jsme byli všichni venku, ale odpoledne se neslo ve znamení her. Nejdřív jsme dost dlouho pařily s mamkou a Terezkou Dobble, pak jsme přesedlaly na Člobrdo, ale to Terezku po chvíli přestalo bavit a odešla, tak jsem hrála jen já s mamkou.
23. 05. 2015 Dopoledne jsem sebrala mamce telefon a suše jí oznámila, že zavolám dědovi. „No to nezavoláš!“. „No to zavolám!“ a za chvíli už slyšela, jak si s ním povídám. Svěřila jsem se mu se svým problémem s Tomášem - že on mě chce, ale já jeho ne. Na karnevalu byl totiž za prince, já za princeznu, takže nebylo divu, že se se mnou chtěl oženit, ovšem já ho za manžela nechtěla. Netrvalo dlouho a děda přijel i s tetou Mončou a klukama, to byla ale divizna! Tak proto mamka říkala, že mu nemám volat a zdržovat ho! Hned odpoledne jsem vytáhla Dobble a zahrála si ho s tetou Mončou a Robinem a pak mamka vytáhla Activity, ale to už jsme si s Terezkou skládaly puzzle.
24. 05. 2015 Před polednem přijel za tetou Mončou strejda Petr. Ne, že by se mi nezamlouval, to jako jo, ovšem Terezka, ta z něj byla úplně paf. Moc dlouho u nás ale nepobyl, odpoledne odjeli do Hradce a my se vydali ku Praze.
25. 05. 2015 Na devátou nás mamka zase odvezla do Kocoura a odpoledne nás mamka jen dovezla domů, tam odložila Terezku a se mnou vyrazila znovu na kožní, kde jsem vyfasovala novou mast na ekzém kolem pusy, který pořád ne a ne zmizet.
26. 05. 2015 Protože dnes nebyla keramika, domů jsem šla rovnou po obědě. Do odjezdu na gymnastiku jsem najednou měla hodinu prostoru pro hraní s Terezkou, ale ta nebyla v dvakrát moc dobrém rozmaru, takže z toho stejně nic nebylo. Po gymnastice jsme se na chvilku zastavily doma a pak jsme vyrazily na Butovice, protože jsem měla další lekci bruslení. Jezdila jsem mnohem líp a rychleji než posledně, Klára si dokonce myslela, že jsem trénovala. No, a když se mě ptala, jestli jsem za ten týden hodně bruslila, s naprostým klidem jsem jí to odsouhlasila.
27. 05. 2015 Dopoledne jsme byly s Terezkou na tenise, ale prvotní nadšení už lehce vyprchalo. Odpoledne přijela babi, takže jsem její přítomnosti hned využila a chtěla jít na gymnastiku s ní. Jen domů jsme se vrátily o poznání později, než obvykle chodíme s mamkou. Šly jsme totiž pěšky a cestou si daly čokoládovou zmrzlinu, a aby z ní měla něco i mamka, já si tou hnědou zmrzkou pokecala svou světlounce růžovou chlupatou vestu. Večer mamka vytáhla z knihovny knížku o Neználkovi, a ač to vůbec nečekala, nás jeho příhody překvapivě obě zaujaly.
28. 05. 2015 Protože u nás babička zůstala přes noc, do Kocoura jela s námi, a aby Jana s Tamarou viděly, že kolem nás skáče celá rodina, ze školky nás vyzvedl taťka. Doma jsme se naobědvaly a s babičkou, mamkou i Terezkou jsme vyrazily na gymnastiku. K večeru se babička vypravila domů a my vyrazili na chalupu.
29. 05. 2015 Sotva přišla mamka ráno do pokojíčku, informovala jsem ji, že „Ráno jsem si šťourala očičko tak silně, až mi málem vypadlo.“. Naštěstí jsem s tím přestala zavčasu a oko zůstalo na místě, takže když odpoledne přijeli děda s prababičkou, viděli mě a ne jednookého Žižku (nebo jednookou Šišku?). Všichni jsme byli až do večera venku a tak nějak jsme se roztrousili po zahradě, jen já se celou dobu nehnula od babičky. Do postele jsme šly o půl deváté do postele, ale ještě ve třičtvrtě na deset jsme si vesele povídaly.
30. 05. 2015 Před půl sedmou jsem se vzbudila a začala si zpívat. Během chvíle přišel taťka a chtěl mě odvést dolů do obýváku, ale to jsem odmítla, tak mi řekl, ať jsem aspoň potichu. Až do půl osmé jsem vydržela s babičkou, kterou můj zpěv pochopitelně taky vzbudil, nahoře. Odpoledne potřebovala mamka skočit k Nouzům, tak se ptala, jestli půjdeme s ní - Terka hned hlásila, že jde taky, ale já řekla, že chci zůstat u nás s babičkou. Po chvíli se mi to rozleželo v hlavě a vyrazila jsem za nima. Pochopitelně jsme u nich s Terezkou rozblbly tak, že jsme málem zbořily všechno, co se nám připletlo do cesty. Když mamka tušila blížící se pohromu, radši zavelela k návratu domů. Tam se mi podařilo rozbít si svou mističku z keramiky, protože jsem do poličky s mými keramickými výrobky chtěla schovat pastelky. „Lucinko, a proč jsi je tam dávala?“ „Abych si je mohla vzít, kdy budu chtít.“ Mamka nad tím sice zakroutila hlavou, ale dál to neřešila. Když jsem za ní po chvíli šla s prosbou „Mamko, podala bys mi ořezávátko?“, letmo na mě koukla a řekla „Teď nemůžu, musíš vydržet.“. „No vidíš, a takhle by to bylo i s pastelkama.“ Večer jsme šly spát v osm a tentokrát jsme usnuly celkem rychle.
31. 05. 2015 Ráno jsme vstaly zase o půl sedmé, tentokrát ale obě. Do půl osmé jsme byly s babičkou v pokojíčku, ale pak už nás to nebavilo, tak jsme vstaly. Hned dopoledne jsme od Lanců dostaly bonbony ke dni dětí. Než nám je stihla mamka zabavit, jeden pytlík už byl prázdný a já tvrdila, že jsem měla jen jeden bonbón. „Jen jeden? A můžu si sáhnout na nos?“ Svůj nos jsem okamžitě zakryla rukou a dodala „Jeden jsem si vzala sama a jeden mi dala Terezka.“. „Dobře. A teď si můžu sáhnout na nos?“ Opět jsem nos schovala. „A pak mi dala ještě jeden.“ „A teď už si můžu sáhnout?“ To už jsem měla nos schovaný natrvalo a začala se smát, protože mi došlo, že mě mamka zase prokoukla. Ve třičtvrtě na sedm jsme vyrazili domů a já usnula v autě, ale mamka s tím tak trochu počítala, takže jsme už jely v pyžamech a s půlkou chleba v žaludku. Mamka sice čekala, že si dám doma ještě kousek chleba a budu chtít pohádku v počítači, ale já chtěla rovnou do postele a při čtení jsem po dlouhé době nevydržela do konce a usnula jsem dřív, než jsem se dozvěděla, jak to s tím Neználkem dopadlo.
01. 06. 2015 Ráno jsme se s Terezkou probudily před sedmou, takže jsme byly do Kocoura připravené brzy a ještě jsme si mohly jít hrát do pokojíčku. K obědu nám mamka předložila koprovku, i když měla docela obavy, jestli ji budeme jíst. Já ji ale snědla s chutí a ještě si přidala. Odpoledne s námi naši vyrazili na Butovice - já s mamkou měla bruslit a taťka s Terkou šli na hřiště. Nám to bruslení ale moc dlouho nevydrželo, bylo totiž takové vedro, že jsme to po pár kolečkách vzdaly a šly radši taky na hřiště. Hned jsem chtěla zkusit lezeckou stěnu, ale prvně jsem tam lezla za pomoci taťky a podruhé už sama - nahoru to šlo celkem dobře, ovšem dolů už jsem se dostat neuměla. Na tom horkém vzduchu mi vyhládlo natolik, že jsem k večeři snědla talíř polívky, pak koprovku se dvěma knedlíkama (a ochotně jsem ji jedla i bez vejce), pak další talíř polívky a na závěr ještě jeden knedlík s omáčkou. Do postele jsem se díky neustálému hladu dostala docela pozdě - až před devátou. Mimořádně nám četl taťka, tak jsem mu musela prozradit, co jsme četly včera a bylo vidět, že Neználka zná dobře, protože hned věděl, kde má pokračovat.
02. 06. 2015 Dopoledne nás naši odvezli do Kocoura a jako již tradičně jsme se pak naobědvaly v autě a vyrazily vstříc pohybovému dobrodružství - gymnastika a brusle. Domů jsme se vrátily akorát na večeři a převlečení do pyžam a takhle na večer jsme vyrazili na chalupu. Po dlouhé době to vzal taťka přes Šternberk, ale v těch serpentinách se mi udělalo tak zle, že taťka musel těsně před cílem zastavit a já s mamkou vystoupila a šly jsme kus pěšky, jinak hrozilo, že se okamžitě zbavím večeře. Protože jsem ale byla jen v pyžamu a už nebylo žádné vedro, dala se do mě zima, takže jsem posledních pár desítek metrů radši přetrpěla v autě.
03. 06. 2015 Dopoledne odjel taťka pryč a nechal otevřená vrata, mamka tou dobou připravovala doma oběd, tak jsme toho s Terezkou využily a vzaly roha. Taťka přijel akorát ve chvíli, kdy nás mamka hledala po celé zahradě a nikde nás nemohla najít, takže už začala lehce ztrácet hlavu. Objevila nás venku před barákem, jak si spokojeně hrajeme v příkopě. V průběhu dne jsem byla několikrát v bazénu - jak s pásem, tak bez něj, ale šipky jsem se takhle na začátku své letošní plavecké sezóny bála skákat. Odpoledne jsem se projevila jako pravá ségra, a protože se Terezce stýskalo po její princezně Caddence, která včera zůstala v autě, rozhodla jsem se pro ni dojít. Když jsem ale otevírala dveře od auta v garáži, přiskřípla jsem si prst mezi dveře auta a schody, a to tak nešťastně, že mi zmodral celý kloub, takže se mamka bála zlomeniny nebo naštípnuté kosti. Pochopitelně jsem si nějakou dobu stěžovala na bolest, ale po zbytek dne jsem si na prst ani nevzpomněla a dělala jsem všechno jako vždycky, takže naši usoudili, že to nic vážného nebylo. Protože jsme šly domů až v osm, skoro do půl desáté jsme koukaly na pohádky v počítači.
06. 06. 2015 Dopoledne jsem se s Terezkou pěkně pohádala o brýle. Já sice jedny měla, ale ty druhé, které byly v danou chvíli úplně plonkové, jsem jí půjčit nechtěla s tím, že jsou moje. Po chvíli se do naší hádky vložil taťka a řekl mi, že jsem lakomá jako Popelčiny sestry, které odhodily náhrdelník a stuhy, protože si chtěly vzít něco lepšího, ale když si to pak vzala Popelka, honem jí to strhly, aby to náhodou neměla ona. Taťka pak odjel na nákup, mamka doma vařila a já odešla celá smutná dozadu na houpačku a tam mě za čtvrt hodiny úplně zkroušenou našla mamka. „Copak se děje, Lucinko?“ „To ti ani nemůžu říct.“ „Tak mi to řekni, proč jsi smutná?“ „Kvůli tomu, co mi řekl tatínek.“ Mamka mi vysvětlila, jak to taťka myslel, ale i tak jsem pak ještě dlouhou dobu seděla u ní a jen tak se mazlila, protože mi z toho bylo pořád smutno. Odpoledne jsme se chtěly jít podívat k Nouzům na malé králíčky, ale mamka řekla, že musí ještě něco doma dodělat a pak tam s námi půjde. Za chvíli jsem za ní přišla znovu, jestli bychom tam mohly s Terezkou jít samy. Mamka znovu zopakovala, že tam s námi za chvíli půjde, ale když za pět minut vylezla ven, už jsme byly obě pryč. Našla nás dole u Nouzů, kde jsme si vesele hrály s jejich vnoučatama. Ty jsme pochopitelně slyšely, když jsme byly venku, a proto jsme tam tak neodbytně chtěly jít. Odpoledne pro změnu poctili návštěvou oni nás a přišli se vykoupat do bazénu. Já se k nim moc pěkně chovala - Honzíkovi jsem půjčila v bazénu nafukovací kosatku (zato když na ni sáhla Terezka, radši bych kosatku utopila, než abych jí ji půjčila), a když jsme z bazénu šli s Honzíkem na trampolínu a chtěla tam vlézt Šárka, hned jsem Honzíka upozornila, aby přestal skákat, než tam Šárka vleze a jí jsem radila, kudy a jak se na trampolínu nejsnáz vleze.
07. 06. 2015 Dopoledne přišli nečekaně Nouzovi a vytáhli nás do lesa. Původně jsem měla jít jen já, ale chtěla jít i Terezka, a protože je to ďábel, radši s námi vyrazil i taťka. Odpoledne měli ještě přijít na koupání, ale usnuli, a když se vzbudili, už bylo pod mrakem a k nám se přišli až večer rozloučit, protože odjížděli domů.
08. 06. 2015 Dneska se mi v Kocourovi podařilo přesvědčit Janu, že jsem složila básničku, kterou jsem se ale ve skutečnosti naučila z knížky. No jo, jenže když mě mamka vyzvedávala, Jana mě vychválila, jaká jsem šikovná, že jsem složila takovou pěknou básničku, a mamka vyklopila, jak se věci doopravdy mají. Odpoledne jsme si udělali rodinné butovické repete - já s mamkou bruslila a Terka s taťkou šli na hřiště. Mamka sice vzala lahev pití, ale díky parnu jsme objely dvakrát kolo a pití bylo vypité, tak jsme skončily, já šla za Terkou na hřiště, mamka zalezla do stínu a hlídala nás a taťka došel koupit nové pití. No, a protože pak naprosto nečekaně přišla na hřiště Terezka ze školky, na hřišti jsme zůstali skoro do sedmi.
09. 06. 2015 Ještě jsme byly s mamkou v šatně ve školce a já se převlékala, a při tom jsem mamce tvrdila, že jsem ve školce snědla ke svačině šest chlebů. Mamce se to zdálo dost podezřelé, tak se šla kouknout, co jsme měli tak dobrého. Na jídelníčku byla uvedena nivová pomazánka, takže mamka dost pochybovala, že bych jí takhle nadšeně jedla. Až později ze mě vylezlo, že mi pomazánka nechutnala, tak jsem ji sundala a jedla samotný chleba. Odpoledne bylo relativně chladno a celý den poprchávalo, takže bruslení dnes odpadlo a byla jsem jen na gymnastice. Když se mě večer mamka ptala, co chci k večeři, řekla jsem, že oběd, ale nedošlo mi, že já dnes obědvala ve školce a naši všechno při obědě doma snědli, takže jsem se musela spokojit s rohlíky.
10. 06. 2015 Dopoledne jsem s našima jela k panu doktorovi do nemocnice kvůli přišití ouška, a i když už jsem ho chtěla přišít, nakonec se zákrok odsunul z podzimu na příští jaro, abych to zvládla v lokální anestezii. Když pak taťka přivezl Terezku z Kocoura a ona se naobědvala, vyrazili jsme do obchodu koupit pro mě a Terezku nějaký parfém. V krámě jsem byla celá nadšená, ovšem chuť našich taky si něco koupit jsem absolutně nesdílela, takže s námi mamka musela jít rovnou z parfumerie na hřiště, aby se pokoukal po krámech aspoň taťka. A protože se nám na hřišti líbilo, zůstali jsme tam dýl, než bylo v plánu, a jeli odtamtud rovnou na gymnastiku.
11. 06. 2015 Kvůli zítřejšímu loučení s předškoláky ve státní školce a sobotnímu gymnastickému vystoupení jsme mimořádně neodjeli na chalupu, ale zůstali jsme v Praze, takže jsem si dnes vynahradila svou včerejší absenci v Kocourovi. Jen po návratu domů jsem mamku hned ve dveřích srazila do kolen svou otázkou „Co dnes máme k obědu? Tady to ňák smrdí…“.
12. 06. 2015 Ráno mě mamka sice chtěla odvést do školky, ale zároveň měla péct spoustu věcí na dnešní akci ve školce a zítřejší odjezd na chalupu, kam měla přijet návštěva, takže musela do tří hodin odpoledne stihnout upéct dva chleby, dva koláče a medovník + stihnout doktora, takže nás nakonec taťka odvedl sám. Mamka se ale tak dlouho vnucovala, že mě odvede, až to taťkovi začalo být divné - „Lucinko, nepovídá si tam mamka s nějakým tatínkem?“. Já hned přispěchala s informací, že ve státní školce fakt za žádným tatínkem na pokec nechodí „Ne, to jenom v Kocourovi…“. Odpoledne jsme si to na školkové zahradě všichni užili. Sice bylo děsné vedro, ale byly puštěné venkovní spršky, takže jsme se ráchali u vody. Jediný problém byl, že jsem se nechala tím vodním blbnutím tak unést, že jsem zavčasu nevyrazila na záchod a mamka přišla ve chvíli, kdy si všimla, že chodím rozkročmo a v kalhotkách se rýsuje něco, co tam rozhodně být nemá.
13. 06. 2015 Ještě před odjezdem na závěrečné vystoupení mamka třikrát zkontrolovala můj batoh, jestli mi nechybí nic na vystoupení, a nakonec nechala doma vstupenky. No, asi by měl někdo kontrolovat i obsah mamčiny kabelky. Obě sestavy, ve kterých jsem cvičila, byly fakt povedené, po mém odcvičení jsme ještě chvíli zůstali, ale pak už jsme odjeli na chalupu, protože měl přijet na návštěvu Laurent s mamkou a tetou. Ještě než přijeli, vykoupali jsme se v bazénu. Oni přijeli hodinu po nás a to akorát začalo pršet, takže jsme byli většinu dne doma. S Laurentem jsme si krásně hráli, rodiče o nás ani nevěděli a do her jsme zapojovali i Terezku. Spát jsme šly extra pozdě, protože Laurent odjeli až před desátou.
14. 06. 2015 Ráno jsme se sice vzbudily v šest, ale hrály jsme si nahoře a dolů jsme přišly až po sedmé. Hned jsem se radostně usmála na taťku a pusu jsem měla celou hnědou. „Kde jste vzaly čokoládu?“ Protože jsem odmítla prozradit svůj zdroj, tedy včerejší návštěvu, která nám přinesla dvě čokolády, a my se zatím s Terezkou postaraly jen o jednu, zazpívala jsem „Na kopeeečkuuu v Africeeee.“. Odpoledne jsme šli všichni na políčko, pomoct Mirkovi se senem. Evidentně jsem měla trávy a sena plné kecky. V noci jsem totiž volala na mamku, a když přišla a zeptala se, copak se děje, odpověděla jsem „Proč tady musí být tolik tohohle?“. „A čeho?“ „No tohohle.“ „Ale čeho?“ „Tý trávy.“ Teprve tehdy mamka pochopila, že vlastně vůbec nejsem vzhůru a jen si s ní povídám ze spaní.
15. 06. 2015 Rovnou z Kocoura se mnou mamka chvátala na kožní - pro změnu ne kvůli ekzému u pusy, ale kolem oka.
16. 06. 2015 Z Kocoura nás domů odvezl taťka, já se najedla a za půl hodiny jsme s mamkou vyrazily na gymnastiku. Dneska byla otevřená hodina, takže se mnou byla mamka na hodině, a protože jsem věděla, že rovnou z gymnastiky pojedeme na brusle a chtěla jsem cestou ještě koupit nějakou dobrotu, mimořádně jsem se nijak nezdržovala a hned po hodině běžela do šatny a fofrem se převlékla. I tak jsme ale na Butovice dorazily ve čtyři, a vzhledem k tomu, že jsem začala potřebovat kakat, místo na ovál jsme utíkaly do Galerie, a než jsme se dobagrovaly na ovál a mamka mě navlékla do veškerého brnění, bylo půl páté. Bruslilo se ale až do čtvrt na sedm, dvě hodiny za sebou byly kvůli minulé zrušené lekci. Bruslila jsem v šatečkách, takže jsem jezdila hodně opatrně, abych nepadala a neponičila si je, ale kdyby mě mamka ještě převlékala do tepláků, dostala bych se na brusle ještě později. Mamka si původně myslela, že budeme mít po té první lekci nějakou pauzu, a že mě stihne převléct, ale žádná pauza se nekonala a já to v šatech odjezdila až do konce.
17. 06. 2015 Odpoledne jsme byly s Terezkou venku, a když mamka takhle jednou vystrčila hlavu ze dveří, aby nás zkontrolovala, viděla Terezku úplně mokrou. „Terko, jak to, že jsi mokrá?!“ Než stihla něco říct, hned jsem to objasnila. „Já jsem zalejvala kytky a říkala jsem Terezce 'uteč', ale ona neuhnula, tak jsem ji holt musela omylem polejt.“ Pak už jsme vyrazili na chalupu a naši nám pustili pohádku o Křemílkovi a Vochomůrkovi. Sotva se ozvalo prvních pár slov, okamžitě jsem vykřikla „To je Rákosníček!“. Mamka mě vyvedla z deziluze - „To není Rákosníček, to je Křemílek a Vochomůrka.“. Úplně moc se jí to ale nepovedlo, takže jsem si brumlala pod fousy „Hmmmm…zní to jako Rákosníček, ale není to Rákosníček.“. O pár kilometrů dál nám taťka řekl, ať koukáme vpravo, abychom viděly koně a já mu celá nabručená řekla „Je tam samej les! Vidíme prd, než koně!“.

72. měsíc

20. 06. 2015 Včera přijeli děda s prababičkou, a když chtěla dnes ráno babička nalít Nelče čistou vodu, hned jsem na ni spustila, jako by byla chronický zloděj psích misek „Babi, okamžitě mi dej Nelinčinu misku!“.
21. 06. 2015 Ráno jsem se vzbudila o půl sedmé, hned jsem vlezla k babičce do postele, a aby si nestěžovala, že ji budím, spustila jsem jako první, že probudila ona mě svým chrápáním. Po půl hodině se probudila i Terezka a o půl osmé už jsme šly všechny tři dolů. Odpoledne bylo venku hnusně, tak jsem s mamkou malovala na látku, ze které pak mamka ušila tašky pro paní učitelky. S vědomím, že má mamka připravené dvě tašky, jsem rovnou řekla, že chci dát jednu Magdě a druhou Klárce, která nás měla v prvním pololetí, ale Veronika (kterou jsme měli vloni a letos na druhé pololetí) že je zlá, takže si ji nezaslouží. Po obědě se udělalo docela hezky, tak jsme šly ven a mě nenapadlo nic lepšího, než pustit vodu do hadice před barákem a začít ji lít trubkou (která má plnit pouze funkci provzdušňovací) do sklípku. Odpoledne děda s babičkou odjeli a my vyrazili krátce po nich do Vlašimi na Pohádkový les. Cestou tam jsme to překvapivě obě dvě zalomily, a protože jsme tam přijeli celkem pozdě a začalo to vypadat na déšť, stihli jsme jen polovinu stánků s úkoly, protože ostatní už byly sklizené. I tak to ale bylo fajn. Po návratu na chalupu jsme se v rychlosti osprchovaly, navečeřely a po sedmé jsme všichni vyrazili do Prahy. Terezka v autě usnula znovu, ale já už ne a počkala jsem si na večerní čtení Neználka.
22. 06. 2015 Dnes jsem šla do školky jen já, protože měla Terka nějakou divokou noc, takže ji mamka radši nechala doma. Po návratu ze školky jsem chvíli hrála s mamkou hry, ale ona pak dala přednost žehličce a já měla po žížalkách.
23. 06. 2015 Hned po příjezdu do Kocoura jsme se s Terezkou pohádaly jak dva kohouti na jednom smetišti kvůli takové ptákovině, že to by nevymyslel ani jaderný fyzik - kvůli obyčejné látkové tašce, složené do tvaru jahody. Já ji doma sebrala před odjezdem a při přezouvání jsem si ji ve školce odložila vedle sebe a Terka si ji vzala. Po chvíli hádání, kdy mi ji prostě odmítala vrátit, jsem se jednoduše rozbrečela, že mě ani Jana nepoznávala. Mamka nakonec tašku uklidila do své kabelky a neměla jsem nic ani já, ani Terezka, což už mi bylo podstatně sympatičtější, než když ji měla Terka. Když pro nás mamka přijela, honem jsem jí ukázala ptáčka, kterého jsme vyráběli, a smutně jsem ji informovala, že neumí pískat, načež jsem se téměř okamžitě zeptala „Mamko, budeš večer ptáčkovi pískat? Jana nám říkala, že když mu budeme každý večer pískat, tak ho naučíme zpívat.“. Jo, zásah! Soudě dle mamčina výrazu to dnes Jana měla za sto bodů! Doma jsme s mamkou ještě dodělaly tašek a já se definitivně rozhodla, že je dám Magdě a Klárce a Veronika dostane bonboniéru. Cestou z Kocoura jsem se ptala, jestli dnes jedu na gymnastiku, a když mi mamka řekla, že ne, že už gymnastika pro tenhle školní rok skončila, oddychla jsem si. Mamku to trochu překvapilo, ale hned na tu mou úlevu zareagovala a řekla, že jestli tam chodit nechci, není problém. Okamžitě jsem otočila a řekla, že tam chodit chci. Když jsme odpoledne vyrážely na brusle, padaly kroupy, tak mamka ještě těsně před odjezdem zavolala Kláře, jestli hodina je, nebo odpadla. Ta jí řekla, že na Butovicích trochu sprchlo, ale už svítí sluníčko, takže máme přijet. Odvážel mě taťka (protože kdybych měla jít k mamčinu bůhvíkde zaparkovanému autu, ty kroupy by mě umlátily k smrti) a mamka zůstala doma s horečkující Terezkou. Sotva jsme zaparkovali a chystali jsme se vylézt z auta, krupobití se přesunulo akorát nad nás, takže jsme to otočili a odjeli domů.
24. 06. 2015 Odpoledne začala mamka balit věci na chalupu, a protože už to bylo prázdninové balení, v kufru byla pěkná hromada věcí. Koukla jsem na kufr, pak na mamku a cynicky jsem poznamenala „To by mě zajímalo, jak ten kufr zapneš.“.
25. 06. 2015 Dopoledne jsme vyrazili k Nouzům, protože tam byli Šárka s Honzíkem a odpoledne jsme šli všichni společně do lesa. To se mi moc líbilo, byla jsem totiž šéf a diktovala, co se bude dělat a Honzík i Šárka mě poslouchali - chvíli se chodilo normálně, pak pozadu, pak se dělaly domečky pro skřítky…
26. 06. 2015 Když nás dopoledne načapal Mirek, jak škubeme mamce na záhonu květy meduňky, hned nás okřiknul. „Co to tam otrháváte?!“ Terka dělala, jako by tam vůbec nebyla, zato já hrdinsky (s vědomím, že je Mirek za plotem) odfrkla „To je naše zahrada, ne tvoje.“. To mu lehce pošimralo mandle a řekl mi, ať toho nechám, nebo oběhne plot a dá mi na zadek, na což pro změnu zareagovala Terezka, vyplazila na něj jazyk a začala po něm prskat. Problém ovšem byl, že to celé slyšela mamka, naběhla na nás jak splašená kobyla a každé jednu šoupla na zadek - mně za drzost a Terce za prskání.
27. 06. 2015 Ráno mamka zavelela ke změně - snídaně byla u jídelního stolu a ne u obývacího stolku jako jindy. Ale za neodbíhání jsme si s Terezkou vysloužily bonbón. Dopoledne mamka vyprskla smíchy, když jsem si nemohla vzpomenout na jednu pohádku a řekla, že je o tom Dlouhánovi, Tlouštíkovi a tom třetím. Pak jsme opět vyrazili k Nouzům i s dárečky pro Šárku a Honzíka, protože slavili svátky a narozeniny.
28. 06. 2015 V průběhu noci se přestěhovalo moje kolo, nechané na noc venku svému osudu, přesunulo k Mirkovi do stodoly pod střechu. Když ho ráno vytáhl a ptal se mě, jestli to kolo náhodou neznám, že se tu jen tak povalovalo, vylítlo ze mě „Ty seš kolozloděj!“. Večer odjel taťka do Prahy, takže se mamce uvolnilo místo v ložnici, čehož se prostě muselo využít. Terezka šla teda do ložnice spát sama (odvážné to dítě - já bych si tam sama cvrkla strachy), protože já chtěla dokoukat pohádku, co dávali v televizi od osmi a spát jsem šla až s mamkou.
29. 06. 2015 Včera nás ještě před odjezdem taťka poučil, že s námi bude maminka na chalupě sama, tak ji máme poslouchat a pomáhat. Já si to vzala fakt k srdci a ráno jsem se šla hned obléct, přinesla jsem hřeben, po snídani jsem mamce připomněla, že si musím dýchnout a namazat oko a celý den jsme se k sobě s Terezkou chovaly dobře. Odpoledne jsem pak mamce pomáhala vytahovat sadičky česneku na příští rok, a protože taťka zůstal v Praze, zase jsme si ustlaly v ložnici. Na mamčinu informaci, že zítra už taťka možná přijede, ze mě zcela samovolně vypadlo „Achjooooo…“.
30. 06. 2015 Ráno jsem se zase jednou vyznamenala - než se mamka vrátila od slepic, převlékla jsem se a připravila snídani pro sebe i Terezku a obě už jsme jedly.
02. 07. 2015 Ráno nás o půl sedmé vzbudil Mirek, když hlasitě zdravil Marušku jen kousek od našeho otevřeného okna. Odpoledne přijela na návštěvu teta Soňa s Dominikem a po nich i taťka, takže jsem byla smutná, že už nebudeme moct spát u mamky.
03. 07. 2015 I když byly po obědě oba záchody volné, Terezka usedla na bidet a udělala tam bobek. I to, že tam chodí čůrat, taťkovi vadí, ovšem tímhle to korunovala a taťka řekl, že si to po sobě prostě uklidí. Pochopitelně se zdráhala, a když jsem viděla a slyšela, jak Terka brečí a nechce se jí to odklízet, strašně jsem se rozplakala, že nechci, aby někdo Terezce ubližoval. Mamka mi vysvětlila, že taťka Terezce neubližuje, ale ona neposlouchá a místo na záchod chodí pořád na bidet, tak musí vědět, že z toho bidetu to musí uklidit stejně, jako když vylije pití na zem. Brečet jsem sice přestala, ale úzko mi teda bylo pořád. Odpoledne jsme využily toho, že se šla Jitka vykoupat k nám do bazénu, a vlezly jsme tam s ní. Před pátou jsme vyrazili do Krchleb na loutkové divadlo, a protože tam byla připravená hromada různého jídla (i mamka přispěla svou troškou do mlýna), my splácaly páté přes deváté. Bylo to tam děsně fajn a čas letěl tak, že než se mamka vzpamatovala, bylo půl deváté. Protože jsme byly najedené do zásoby i na zítřek, doma jsme se jen opláchnuly, vyčistily zuby a zapadly do postele. Já teda ještě oplendovala v obýváku - nejdřív jsem hledala lišku, pak koníka, tak mamka vyrazila napřed a já zanechala nesmyslných důvodů k hledání čehokoli a běžela za ní, aby mi náhodou něco neuteklo. Mohla jsem být bez obav - Terezka usnula dřív, než jsme s mamkou přišly do pokojíčku, takže se pohádka stejně nečetla. Po pár minutách ale mamka šla nahoru ještě jednou, když z pokojíčku zaslechla dětské písničky. Ve svém předpokladu se nespletla - v obýváku jsem jí švihla telefon, honem si ho schovala v posteli a po jejím odchodu na něm pařila hru.
04. 07. 2015 Dneska jsme spaly do osmi, a protože bylo vedro, skoro celý den jsme byli všichni v bazénu. Dopoledne mamka zjistila, že jsem nadobro zúčtovala s hlívou ve sklípku - opět jsem tam lila vodu, ta natekla až na hlívu a ta se zapařila. S mou láskou k houbám se ale něco takového dalo čekat, ne? Odpoledne taťka udělal z našeho obyčejného bazénu aquapark - k bazénu dal žebřík a o ten opřel naši skluzavku. Já sjížděla skluzavku bez ničeho a po dopadu do vody jsem přesplývala celý bazén. Celkově jsem už v bazénu jako na suchu a naši nemusí mít strach, že bych se utopila. Večer mi bylo dost špatně a mamka nevěděla, jestli je to z vedra, večeře (protože jsem nejdřív snědla pórkovou polévku, pak chleba s rajčaty a nakonec čokoládový jogurt), nebo jsem to chytla od Dominika, který noc před příjezdem k nám zvracel, měl průjem a teploty. Nakonec nás mamka na noc přestěhovala z pokojíčku do ložnice, kde byl větší chládek a měla mě pod kontrolou pro případ nějakých zvracecích epizod. Protože už byl přítomen taťka, musely jsme se spokojit s matrací na zemi.
05. 07. 2015 Dopoledne jsem mamce zase sebrala telefon a pařila na něm hru, a ač nerada, nakonec mě radši nechala doma hrát, než abych byla celý den na slunci. Po obědě jsem byla vypuštěna do bazénu, pak se sice zatáhlo, ale bylo pořád vedro, tak jsem mohla zůstat do šesti venku. Večer taťka zase odjel do Prahy, takže jsem se s Terezkou nakvartýrovaly na jeho místo v ložnici.
06. 07. 2015 Po obědě jsme si chvíli hrály doma, ale pak jsme šly ven a blbnuly jsme před barákem. Když se potom vzbudil po své poobědní siestě Mirek, chvíli jsme lítaly u nich po zahradě a nakonec jsme u nich vlezly do houpací sítě a on nás rozhoupal. Mamka nás tam po nějaké době objevila a přilehla si k nám, aby tu houpací síť taky otestovala. Jakmile šel ale kolem Mirek, řekla jsem „Mirku, vyžeň tu paní pryč.“. Večer se vrátil taťka, tak jsem byla celá smutná, že nemůžeme spát s mamkou v jedné posteli. Naopak - večer se trochu ochladilo, tak naši udělali nahoře průvan a my mohly spát zase v pokojíčku.
08. 07. 2015 Po snídani jsem se konečně dočkala a vyrazili jsme za babičkou do Hódyně. Ještě cestou jsem se ptala, jestli tam budeme aspoň čtyři dny, a když mě mamka ubezpečila, že jo, začala jsem prosit o to, abychom tam byly aspoň pět dnů. Mamka řekla, že možná jo, tak jsem to zkusila ještě na šest, ale to už neprošlo kvůli tomu, že v pondělí má babička nějakou práci. Pak mě ale vtipkování přešlo, dvakrát museli naši zastavovat, a když taťka stavěl podruhé, bylo to na tak blbém místě, že mě musel z auta doslova vyhodit, aby mu projíždějící auta neodstřelily dveře a mě něco nesmetlo. Mě to ale pochopitelně rozbrečelo, tak mě mamka vzala za ruku s tím, že se kousek projdeme pěšky a taťka nás pak naloží. Menší zádrhel byl ale v tom, že se naši nedomluvili a mamka si v tom shonu nestihla vzít telefon, takže taťka kolem nás po chvíli projel a zastavil až o další víc jak kilometr daleko. To by nebyl problém, projít jsem se potřebovala, ale vzhledem k tomu, že se rapidně ochladilo, foukal vítr a mamka počítala s lepším počasím, měla jsem na sobě jen šatičky na ramínka s holými zády, takže jsem pěkně klepala kosu (a mamka se svým tílkem a kraťásky na tom nebyla o moc líp). K babičce jsme přijeli takřka akorát na oběd, a když chtěli naši odjet (uprostřed našeho oběda, oni měli jíst někde venku), byla jsem na to připravená - ostatně já už u babičky jednou spala - ale Terezka poněkud přecenila svoje síly a chtěla odjet s mamkou. Naši ale počkali, až bude Terezka ponořená do blbnutí venku a potichu zmizeli. Večer nás chtěla babička původně uložit s Terezkou do jedné postele a sama chtěla spát v sólo místnosti, ale já s Terezkou odmítla spát s tím, že mě v noci kope, takže jsem dostala sólo pokoj pro sebe a Terezka vyfasovala na okopávání babičku.
09. 07. 2015 Hned po obědě jsme sedly do auta a odvezly na autobus babiččinu kamarádku, která u ní byla od včerejška se čtyřletým Davídkem. Menší problém byl, že Davídek mluvil spíš rusky, než česky, taktéž víc rozuměl rusky, než česky, takže jsem se se svým „A jakože teď… (budou hračky mluvit a koně lítat)“ dvakrát moc nechytala.
10. 07. 2015 Včera večer nás babička nahnala do postele až po půl desáté, takže jsme ráno se vstáváním dvakrát moc nepospíchaly. Terezka teda vstala o něco málo dřív než já, protože babičce zavolala mamka a Terku i babičku vzbudil telefon, zatímco já ve své odloučené místnosti měla ještě chvíli klid na spaní. Na dnešek měla babička v plánu výlet do ZOO, ale protože dost foukalo a mamka nám napakovala spíš letní oblečení než oblečení na chladno, takže jsme s sebou neměly žádné slušné kalhoty, jen tepláky, nakonec jsme skončily na poli za barákem a pouštěly jsme draky. To ale vůbec nebylo špatné - vítr byl tak silný, že draci lítali až úplně nahoře a my je s mohly držet až na úplných koncích špagátů!
12. 07. 2015 Dneska nás babička vyvezla do Plzně do dinoparku, a abychom nevypadaly jak trhani, koupila nám legíny. Na památku nám tam koupila svítící dinosaury, ale ten můj se nedožil večera. Hned po našem návratu domů si ho půjčila Míňa a upravila ho k nepoznání. Ponocování se nám dost zalíbilo, takže večer extra dlouho trvalo, než jsme usnuly.
13. 07. 2015 Naši nás měli původně vyzvednout dřív, než babička odjede do Kralovic do domova důchodců na tvoření s babičkama, ale krapet nestíhali, takže jsme nakonec jely tvořit s babičkama i my. Když jsme se vrátily do Hódyně, naši už tam na nás čekali, mamka s babičkou sbalila naše saky paky a museli jsme jet. Při odjezdu jsem v autě začala plakat, že na nás babička byla hodná a dávala nám zmrzliny a dortíky, a moc mě neuklidnil ani fakt, že za pár desítek minut uvidím pro změnu prababičku. Nakonec jsme v autě usnuly, zato večer to s usínám bylo dost špatné, pořád jsme kecaly a usnuly jsme až před desátou.
14. 07. 2015 Po obědě jsme vyrazili na dlouhou procházku na druhý břeh. Celkem nás šlo osm dětí - my dvě s Terezkou, čtyři holky od Fousků a 2 kluci od Kubíků a šlapali jsme krásných 5,5 hodiny. Cestou jsme hráli šipkovanou - my děti jsme běžely napřed a sem tam jsme dospělákům nechávali aspoň občas šipky z klacíků. Ač se Eliška občas od naší skupiny odpojila, protože nestačila, já celou dobu běžela s ostatníma dětma. Původní plán byl jen dojít na třetí vyhlídku, ale my běželi furt dopředu, a když ke třetí vyhlídce došli rodiče, už jsme byli dávno fuč, takže nezbylo, než procházku protáhnout a nakonec se z toho vyklubala tůra přes Roztoky. Pochopitelně ale nikoho z dospělých nenapadlo vzít s sebou peníze, jídlo nebo pití, takže musel taťka cestou vyškemrat pití. Po návratu na mně taťka našel přicuclé klíště a při jeho vyndávání jsem ztropila scénu, jakou Berounka jen tak nezažila. Protože jsme na výlet přejeli na lodi na druhý břeh, ale při výletu jsme přešli řeku po mostě, musel taťka po návratu pro loď doplavat. Já chtěla jít plavat taky, ale sotva jsem tam strčila palec u nohy, začala jsem křičet, protože voda byla děsně studená. Mno, našich bazénových třicet stupňů jen tak něco netrumfne. Po odpolední svačině se u nás sešly všechny děti z okolí - to znamená nás osm + ještě Kačka s Tomíkem a hráli jsme na schovku. Terka s Tomem si vybrali místo, kde je fakt nikdo hledat ani nechtěl - v kadiboudě. Naše parta se rozpustila o půl deváté, a protože my si místo odpolední svačiny daly rovnou večeři (ostatně ono bylo půl šesté), takže jsme mohly jít rovnou do pyžam. Když ale mamka řekla, ať si vyčistíme zuby, dělala jsem, že mě děsně bolí nohy, takže mamka řekla že zítra budeme muset jít domů v sedm a do postele v osm jako obvykle, protože když svůj čas přetáhnu, už jsem evidentně až moc utahaná.
15. 07. 2015 Dneska jsem proflákla, že jsem u babičky v Hódyni dvě noci po sobě zvracela, ale našim jsme to neměly říkat a mělo to zůstat jen mezi mnou, babičkou a Terezkou, aby se naši (čili mamka) nebáli. Po snídani jsme s našima vyrazili do Křivoklátu na hřiště, tentokrát ale sami, protože Fouskovic holky ještě spaly, Šimon s Matoušem se chystali na odjezd a Kačka s Tomíkem slíbili, že dorazí s rodičema, ale později. Naši nám koupili nanuky, a akorát jsme je dojídaly, když přišla Kačka a Tomem. Po obědě nás taťka vyvezl na lodičce na pláž na druhý břeh, po čase za námi přišly i Fouskovic holky a po nějaké době dorazila i Kačka s Tomem. Tam jsme si hráli až do tří, pak nás taťka postupně převozil zase zpátky na svačinu a potom jsme - už jen s Eliškou - vyrazili s našima zase na hřiště a domů jsme se vrátili po šesté. Eliška si skočila na chvíli domů na jídlo a my se zatím navečeřely. Eliška se sestřenkama pak znovu přišly a společně jsme venku blbnuly skoro do půl desáté. Aby se to nepletlo, do jejich odchodu jsem byla čilá jako rybička, ale po jejich odchodu jsem zase nefungovala, jak bych měla, takže byla mamka rozzlobená. No, a protože jsme se do postele dovlekly až v deset, bylo to dnes bez čtené pohádky.
16. 07. 2015 Ráno se nám vůbec nechtělo vstávat, takže nás musela mamka kvůli odjezdu vzbudit v osm. Z chatičky jsme do Prahy jeli přes Rakovník, protože jsme vezli domů i babičku, a protože mi bylo cestou pěkně blbě, v Rakovníku jsem vyfasovala na zbytek cesty Kinedryl. V Praze jsme jeli rovnou k panu zubaři. Ač jsem neměla žádný kaz, moc jsem se do toho jeho zubařského křesla nehrnula a ochotně jsem přenechala prvenství Terce. Pak jsme se naobědvali v restauraci, odjeli na chalupu a cestu jsme si zpříjemnili nanukem. Mamka ani nešla domů a rovnou běžela zalít záhonky. Já jí šla pomáhat, a jak jsem tak koukala do záhonků, zeptala jsem se „Tady máme mrkvičku?“. „Ne, to je kopr.“ „Jé, ten mám ráda, uděláš zítra tu dobrou omáčku?“ „No můžeme, jen musíme vyškemrat trochu kopru od Mirka.“ „A proč, když máme svůj?“ „No protože my ho máme malinkej, ten ještě nejde trhat.“ „A proč má Mirek všechno lepší než my?“ „Jo, tak to by ses ho musela zeptat. Mně vždycky tvrdí, že to je proto, že té zelenině vždycky večer zpívá.“ Já jsem nelenila, sebrala se, došla doprostřed fóliáku a spustila „Kalamajka, mik, mik, mik“, pak jsem ještě obešla všechny záhonky a u každého se zastavila a zazpívala jednu písničku. To by v tom byl čert, abychom nevypěstovali zeleninu jak z Fukušimy!
17. 07. 2015 Taťka mamku přesvědčil, že chodíme do postele moc brzo, a že budeme chodit spát později, tentokrát se ale mamka nedala tak lacino a řekla, že nás tedy bude mít na starosti on. Pochopitelně, že když nás v devět nahnal domů a teprve jsme šly večeřet, v deset už jsem byla tak unavená a ukňouraná, že byl problém mě přesvědčit, abych si došla vyčistit zuby, pak jsem pro změnu nechtěla odejít do postele, protože jsem neměla zapletený cop a celkově nebylo nic tak, jak jsem si představovala, čímž jsem patrně, zpečetila náš večerní spací osud.

moje váhové přírůstky po měsíci
(porodní váha 2 600 g, váha při propuštění z nemocnice 2 480 g, váha v pěti letech 16,8 kg)

měsíc váha přírůstek
měsíc
přírůstek
celkem
měsíc váha přírůstek
měsíc
přírůstek
celkem
srpen 16,9 kg +0,1 kg +14,3 kg únor 17,6 kg -0,1 kg +15,0 kg
září 17,1 kg +0,2 kg +14,5 kg březen 17,6 kg +0,0 kg +15,0 kg
říjen 17,2 kg +0,1 kg +14,6 kg duben 17,7 kg +0,1 kg +15,1 kg
listopad 17,4 kg +0,2 kg +14,8 kg květen 17,7 kg +0,0 kg +15,1 kg
prosinec 17,6 kg +0,2 kg +15,0 kg červen 17,7 kg +0,0 kg +15,1 kg
leden 17,7 kg +0,1 kg +15,1 kg červenec 18,0 kg +0,3 kg +15,4 kg