Chovatelská stanice BOHEMIA BAY - Beauty Bee Indyk (sheltie - šeltie - shetland sheepdog) a Mabel Černý trůn (dobrman - dobermann), fotogalerie, psí sporty, štěňata a mnoho dalšího.

prďolka - prenatální deníček

1. měsíc
(0+0 tt až 4+3 tt, tedy 26. 04. - 27. 05.)

30. 04. 2011 Maminka, věčně s něčím nespokojená, si začíná čím dál víc stěžovat na to, že se jí zase nějak povolilo břicho. Taky se jí podařilo naštvat sama na sebe za to, jak se minulý týden zazásobila čokoládičkami a zničehonic na ně nemá chuť ani v nejmenším.
06. 05. 2011 No jo, jednou to přijít muselo - maminka si šla odpoledne lehnout a ne a ne usnout, protože dostala fakt neodolatelnou chuť na jogurt a jablko. Jen Lucinka to asi nebrala moc s povděkem, ten jogurt byl totiž poslední…
10. 05. 2011 Mamince se začíná zdát, že je něco jinak než obvykle, tak si skočila koupit nějaký papírek, skočila s ním na záchod a…nic!
18. 05. 2011 Další pokus, tentokrát se objevila druhá čárečka, ale tak slabá, že když ji chtěla maminka vidět, musela ji jít hledat pod zářivku.
19. 05. 2011 Mamince je čím dál hůř a pořád vykládá, že má žaludek jak na vodě, ale rozhodně to nejsou jen ranní nevolnosti. Tatínek ovšem dnes zaperlil, když poté, co maminka ani napotřetí nepochopila jednu jednoduchou větu, kterou se jí snažil vysvětlit, prohlásil „Tak to vypadá, že budeš fakt těhotná. A jestli ne, tak se máš nad čím zamyslet.“
21. 05. 2011 Maminka si chtěla dát vlastní narozeninový dárek, jenže si včera večer jaksi pozapomněla koupit čůrací papírky, takže se ráno zkoušela prospat až do devíti (to totiž otevírali v lékárně), pak se honem oblékla, honem tam doběhla a s plným měchýřkem honem utíkala domů, aby papírku věnovala „čerstvou ranní“. Fakt byla přesvědčená o tom, že si nadělí ten nejlepší dárek, ale není nad překvapení. Minuta - nic. Dvě minuty - nic. Pět minut - na papírku pořád jen jedna čárka. Maminka to v tichosti přešla (tatínek by se jí smál, že zase papírkovala), takže jen já vím, jak z toho byla smutná. Takové peripetie hned po ránu a nic z toho…
26. 05. 2011 Aby měla maminka jistotu, zašla si za Bílou paní, jenže ani ta jí neřekla, co chtěla slyšet. Prý tam vidí malý váček, který by mohl být těhotenství, ale taky by mohl být cysta, a protože maminka čekala, že uslyší něco úplně jiného, hezky si tam poplakala. Nakonec ještě dala mamince radu nad zlato - že si má koupit čůrací papírek, zítra ho vyzkoušet a za týden přijít na kontrolu. No, tak na tuhle radu by, tuším, maminka přišla i bez pomoci Bílé paní…
27. 05. 2011 Už včera cestou domů si maminka koupila kvalitní papírek, aby dnes ráno vyzkoušela to, co se jí za posledních pár dnů už nesčetněkrát nepovedlo. Ovšem tentokrát už by si tam tu druhou čárku byla schopná snad i vyčarovat, jak moc ji tam chtěla vidět. Nakonec ji tam i viděla, ale tak slabou, že o ní mluvila jako o duchovi a vůbec si nebyla jistá, jestli tam fakt je, nebo ji tam vidí jen ona. Až tatínek jí musel uklidnit, že to tam vidí taky, nicméně mamince bylo jasné, že aby si mohla být jistá, bude muset koupit ještě jeden papírek.

2. měsíc
(4+4 tt až 8+6 tt, tedy 28. 05. - 27. 06.)

30. 05. 2011 Každý den měla maminka silné cukání, ale papírek si nechala až na dnešek - to aby měla jistotu, že jestli tam druhá čárka má být, opravdu už bude viditelná. Nakonec se jí to vyplatilo - ta druhá tam vyběhla během pár vteřin, maminka si na záchodě radostí poplakala a teprve potom se Lucinčin žaludek dočkal své snídaně.
01. 06. 2011 Ty dvě všeříkající čárky mamince asi stouply do hlavy a začala si stěžovat, že jí je špatně nejen z hladu, ale ještě hůř z následného jídla.
02. 06. 2011 Zase cesta za Bílou paní. Maminka k ní jela s daleko povznešenější náladou než posledně a Bílé paní nezbylo, než mamince potvrdit to, co už stejně věděla - že ten váček jsem ve skutečnosti já. A protože chtěla mamince udělat větší radost, chvíli se dost zamyšleně dívala na obrazovku, až nakonec řekla, že to skoro vypadá na dva kousky. Nakonec se Bílá paní nechala přesvědčit o tom, že tam ve skutečnosti vidí kousek jenom jeden. No, nemám já to nevděčné rodiče? Ani dvojčecího sourozence mi nedopřejí!
04. 06. 2011 Ta Lucinka má nějaký prazvláštní instinkt. Jako by tušila nějakou nekalost, pořád mi leze na záda (vlastně mamince na břicho) a snaží se hopsat.
07. 06. 2011 Maminka mi pravidelně dopřává dostatečnou dávku spánku a odpočinku a v poledne si dopřává s Lucinkou poobědní šlofíček. Párkrát už to dokonce vypadalo, že usne v Lucinčině polívce dřív, než ji nakrmí.
10. 06. 2011 Své chutě maminka zvesela a s radostí svádí na mě, takže i celou makrelu, kterou dnes snědla po osmé večer, by vlastně, nebýt mě, nesnědla.
15. 06. 2011 Opravdu přestávám chápat mou dvorní kuchařku. Nejen, že si na noc dopřeje mastný, smažený bramborák, ona do sebe bez rozpaků naláduje hned tři a pak se diví, že v noci nemůže spát a je jí zle.
17. 06. 2011 To, co maminka předvádí, už se nedá nazvat jinak, než jako obžerství prvního stupně. Dneska upekla čokoládový dort (sváděla to na příjezd dědy a prababičky, ale já moc dobře vím, že na něj měla zálusk už pěkných pár dní) a hned se mu šla zblízka podívat na zoubek. Jeden kousek, druhý kousek, třetí kousek, čtvrtý kousek…a pak už jen dlouho trvající břichobol…
18. 06. 2011 Co jiného čekala? To včerejší dortové šílenství nemohlo mít jiný konec - dnes mě maminka krmila celý den coca-colou a suchými rohlíky. Aspoň, že si nenechala koupit ty obyčejné, ale pivní.
21. 06. 2011 Další návštěva u Bílé paní. Maminka tam šla s menším šimráním v břiše, ale dost rychle se uklidnila - krom toho, že jsem opravdu v počtu jednoho kusu, už bylo zcela zřetelně viditelné i srdíčko. Bílá paní dokonce prohlásila, že tohle srdíčko by každý viděl už od dveří.
27. 06. 2011 Občas má maminka docela fajn záchvaty, že mě musí zdravě stravovat. Ovšem protože je gurmánka, třeba z jablíček jí výhradně jedinou konkrétní odrůdu. Ale musí se jí nechat, že vkus má dobrý. Jsou fakt moc prima!
30. 06. 2011 Naši rozeslali po celé rodině pohledy s mou podobenkou, aby se tak všem pochlubili, že za pár měsíců bude doma o jednoho ubrečánka víc a vida, jaký to mělo úspěch - odpoledne volala jedna babička a večer přijel děda a hned se vrhnul samou radostí mamince kolem krku.

3. měsíc
(9+0 tt až 13+2 tt, tedy 28. 06. - 28. 07.)

04. 07. 2011 Tomu říkám mazanost, až vyčůranost. Maminka dnes jela s Lucinkou MHD a schválně si šla obléct těhotenské tričko. Prý aby bylo zřetelně jasné, že její pupek obývám já a aby po ní důchodci nechtěli uvolnit místo. No jo, jen to mělo menší háček…to těhotenské tričko na ní zcela volně viselo. Nakonec to naopak pojistilo hodně upnuté tričko, jen si maminka nechtěla připustit, že nevypadá jako těhotná, ale jako dosyta najezená.
09. 07. 2011 No, staré dobré časy se vrátily. Svou těhotenskou migrénu už má maminka za sebou, taktéž opar, a dnes se konečně dočkala poslední těhotenské radosti, která jí ještě chyběla ke štěstí. Jak tak na chalupě vařila oběd, zatímco tatínek venku sekal, udělaly se jí mžitky před očima, začaly podlamovat kolena a mamince nezbylo nic lepšího, než se dostat s Lucinkou co nejrychleji na zahradu, na dohled strejdy odvedle, aby v případě nouze někdo zavolal tatínka a maminka sebou případně praštila do měkkého a ne na dlažbu. Jenže strejda Lanc stejně nepochopil, že se asi něco děje, a když si maminka sedla na trávu a později lehla, aby opravdu neomdlela, jen na ni křiknul, ať neleží na té studené zemi. No, tak tenhle plán jí dvakrát moc dobře nevyšel…
15. 07. 2011 Maminka se začíná vzhlížet v zrcadle a pochvalovat své tělesné změny. Nemyslím tedy ty těsně nad pasem…spíš ty kousek pod krkem. Taky říkala, že fakt nechápe, jak je možné, že se jí to hrudníkové nic po Lucince mohlo smrsknout na ještě větší nic, a že jestli tomu tak bude i se mnou, bude si muset vrazit do hrudníku aspoň lopatky.
20. 07. 2011 Tatínek začal jíst po několika letech houby, ale pustil se do nich s takovou vervou, že už jich má i maminka nad hlavu. Taky aby ne, když si dnes udělali k večeru smaženici a mamince bylo líto nechávat zbytek, tak dojedla úplně všechno. V noci si pak stěžovala, že by byla mnohem radši, kdyby ji „kopalo mimino, než houby“.
28. 07. 2011 Dneska jsme si udělali rodinný seznamovací výlet. Naši i s Lucinkou mě totiž jeli okouknout a jedna Bílá paní jim s tím pomáhala. Mamince něčím šmejdila po břiše, šťouchala tím do mě a to cosi byl šmírák, který mě promítal na velkou obrazovku. Lucinka byla nadšená, že mě vidí, maminka byla chvilku vyděšená a měla strach, že mám malou hlavičku oproti tělu, a že něco není v pořádku, ale Bílá paní ji uklidnila, že je všechno v naprostém pořádku, takže pak už se maminka plně soustředila na to, aby se mi (nestyda jedna) dívala, co schovávám a neschovávám v rozkroku. Viděla TO maminka, viděl TO tatínek a viděla TO i Bílá paní a její pomocnice. No jo, je TO tam a zcela bez záruky se naši s Bílou paní shodli, že jsem zřejmě kluk. Jen si Bílá paní posteskla, že si tam zrovna strkám ruce, takže to není moc dobře vidět a kdesi z pozadí se ozvalo „No jo, tak to je jasný…“. A hned odpoledne maminka rozesílala SMS „Tak to vypadá zase na Huberta, toho pindíka jsme tam viděli všichni a ještě si tam hrabal rukama.“ A třeba taková teta Helča na to mimo jiné odepsala, že „hrabat se v rozkroku bude, ať chceš nebo ne… Za to nemůžou :)“

4. měsíc
(13+3 tt až 17+5 tt, tedy 29. 07. - 28. 08.)

29. 07. 2011 Tak už pomalu vím, co asi tak můžu očekávat od maminky a tety Monči - její ségry. Poté, co jí maminka napsala SMS, že to vypadá na pindíka, jí odepsala „No šak sis nemyslela, že vyžereš všechny frndy? A nebude to sýkorka, ale papoušek žako.“, načež jí maminka odpověděla, že „Jednoho papouška už doma máme a báječně umí říkat pako a prdel. Dalšího už, prosím, ne!“. A do téhle rodiny se mám narodit!
06. 08. 2011 Naši si dnes vyrazili ven s Lucinkou a tetou Luckou a Mončou, které o mé existenci ještě neměly nejmenší ponětí. Nicméně teta Monča po nějaké době vznesla tichou a nenápadnou otázku „Peti, ty jsi těhotná?“. A muselo to ven. Teta Lucka jen koukala, ale stejně překvapeně tam stála i maminka. Teta si prý nejdřív myslela, že se maminka konečně trochu spravila a přibrala kolem pasu prvního špíčkového kamaráda, ale pak si ji prý prohlédla shora dolů a zjistila, že maminka nabrala na objemu i v horních partiích, takže jí došlo, že asi nebude nadmutá po čočkovce… Ostatně i babička si povšimla maminčiných změn nahoře i dole. Nejdřív tedy těch dole a dost nevybíravě to dala najevo „Teda, pěknej pupek už máš!“ a pak si to pochopitelně žehlila, že má zase jednou na hrudníku prsa.
11. 08. 2011 Občas si říkám, jestli ta maminka vůbec ví, co chce. Nejdřív si stěžovala, že je jí pořád špatně. Teď, když už jí špatně není, tak si stěžuje, že má pořád na něco chuť a plácá „pátý přes devátý“, a že se pak může divit, proč tak roste. Pak taky prohlásila, že ty noční čůrací výlety by si taky klidně odpustila, a nakonec si postěžovala, jak jí příšerně chytají záda, že se kolikrát ani nemůže zvednout a párkrát si už bolestí málem cvrkla. Ta s tím nadělá!
14. 08. 2011 Maminka všude říká, že má v břiše pindíka. No tohle? Kde je ta romantika a rozněžnělost dob, kdy tvořila pro babičky a dědy dopis ode mě? Nezaslouží si snad i takový prďolka, jako jsem já, trochu víc úcty?
16. 08. 2011 Další návštěva u Bílé paní. Trochu maminku vylekala, když jí řekla, že má dělohu nějak nízko a posunutou dozadu, ale nakonec zkontrolovala ultrašmírákem i mě a řekla jí, že je všechno v naprostém pořádku. Zapsala si taky maminčinu váhu, na kterou byla maminka náležitě hrdá, protože si říkala, že na ty dva až tři chleby, co spořádá běžně k večeři, to není zas tak špatné. Ovšem jen do doby, než se podívala na své přírůstky s Lucinkou a zjistila, že touhle dobou měla o kilo míň. No jo, to jsou ty její oříškové čokoládičky a sušenčičky… A úplně před odchodem si na mě nezapomněla postěžovat, že prý pořád nic necítí. Bílá paní jí sice řekla, že jsou pohyby obvykle cítit později, a že má ještě alespoň 2 týdny čas, ale maminka byla neodbytná. Že prý vloni už je touhle dobou cítila. No to bych se na to podíval!
20. 08. 2011 Tak se konečně dočkala! Dneska ráno o půl druhé se maminka probudila a děsně jí škrundalo v břiše, tak si na něj položila ruku (zřejmě v domnění, že ten kručící žaludek utiší) a najednou…kop, kop, kop! Pravda, i ráno tatínkovi říkala, že si vlastně nebyla úplně jistá, jestli se jí jen nepohybovaly střeva, ale kdo to kdy viděl, že by střeva kopaly do břicha?!
27. 08. 2011 Mamince se zdálo, že o mně už týden vůbec neví, takže bylo načase se trochu připomenout. Nedávno mluvili v televizi o fotbale, tak mě napadlo, že uspořádat si takový malý noční fotbalový zápas by vůbec nemuselo být špatné, a že z toho bude mít maminka určitě radost. No jo, jenže sotva začalo čutání levačkou i pravačkou, maminka se začala vrtět a stěžovat si, že v tomhle se nedá spát. Tak takhle to dopadá, když chce jeden udělat někomu jinému radost…
28. 08. 2011 Dneska se mi podařilo uštědřit mamince opravdu obří kopanec do boku. To je taky nápad, nosit Lucinku! Jako by nevěděla, že potřebuju dostatek vlastního prostoru.

5. měsíc
(17+6 tt až 22+1 tt, tedy 29. 08. - 28. 09.)

02. 09. 2011 Maminka začíná chápat, že o mně sice delší dobu nevěděla, zato teď o mně bude vědět každou noc. Jakmile si lehne do postele, je to pro mě signál, že můžu začít řádit. Večer se jí sice podařilo usnout poměrně rychle na to, jak jí lítalo břicho, ale nad ránem (poté, co si konečně odskočila s plným měchýřem, který mě už začínal utiskovat) už se jí tolik nedařilo. Na boku totiž objevila bouli, která sice nebyla tvrdá (tudíž správně pochopila, že hlava to není), ale nehodlala ustoupit ani o píď. Několikrát do mě šťouchla, takže mi nezbylo, než se dát na ústup, ale rozhodně to neznamenalo, že má ode mě klid. Jeden kopanec zleva, další zprava, pak totéž pěstí a během pár desítek minut už byla dokonale probraná…což mi jasně naznačilo, že můžu zase v klidu spát.
09. 09. 2011 To je najednou řečí - že prý nejsem miminko, ale čert, co nikdy nespí. A že prý Lucinka o sobě dávala vědět hlavně v noci, zatímco já pořád, a že prý snad vůbec nespím. No to si jako maminka myslí, že spím jako dřevo a ani se nepohnu?
13. 09. 2011 Tak jsme si zase s maminkou udělali výlet za Bílou Paní. Maminka si stěžovala, že je jí pořád na omdlení, taky na to, že jsem až moc akční, a pak si taky navymýšlela, že jsem nějak moc nízko. Bílá Paní to potvrdila (to je jasný, že budou ženský držet při sobě), ale řekla, že je jinak všechno v naprostém pořádku a za to dostaly odměnu - když na mě Bílá Paní namířila ultrašmíráka, natočil jsem se k nim čelem a koukali jsme si „z oka do oka“.
19. 09. 2011 Tohle se dalo čekat! Maminka ráno vlezla na váhu a zděsila se, že za uplynulý týden přibrala celé kilo. Že by se nad sebou zamyslela, to ji ale ani nenapadlo. A celé to týdenní obžerství, kdy ve středu večer upekla 3 štrůdly a téměř všechny je snědla sama, v pátek večer upekla další 3 a snědla z nich dva a v neděli večer ještě jednou tři kousky…tak tohle se u nás nesvádí na maminčinu nenažranost, ale na mě! Ale to největší překvápko dne na naše čekalo o pár hodin později. Bílá Paní totiž proflákla mé tajemství, které mělo být uschováno až do porodu, a to, že…ON JE ŽENA! Jednoduše a prostě mezi nohama pindíka nemám, nemám a ještě jednou nemám! I když tatínek prohlásil, že prý kdo ví, co mi tam do příště ještě vyroste. Jo, a už je mě pořádný kus, podle Bílé Paní vážím zhruba 352 gramů.
26. 09. 2011 Ta maminka je vážně neuvěřitelná! Že si večer, když jde Lucinka spát, sedne k počítači, by mi ani nevadilo. Ale že si ten svůj noutbůk položí na můj bejvák, to se mě teda vážně dotklo. Jak by se asi tak líbilo jí, kdyby jí někdo něco vrazil do čela? Bylo proti tomu třeba rázně zakročit a jediná možnost byla pořádně jí ten její krám načutnout. Tedy ne, že by mě to nebolelo, ale maminku to taky pěkně zabolelo a rozhodně se to neminulo účinkem. Tak takhle se na ni musí!

6. měsíc
(22+2 tt až 26+4 tt, tedy 29. 09. - 29. 10.)

03. 10. 2011 Ještě, že mě maminka má. Nebýt mě, nebolely by ji záda, a nebolet ji záda, nešla by na ty prima masáže. To by si přece zasloužilo nějakou odměnu (pro mě pochopitelně), jenže na to se jaksi pozapomíná.
11. 10. 2011 Dnešní kontrola u Bílé Paní proběhla jako obvykle bez problémů, protože já jsem jednoduše a prostě bezproblémové dítě. Jen mi přijde, že má Bílá Paní kapánek problémy se zrakem, protože když zapisovala maminčinu aktuální váhu, řekla, že maminka konečně začíná přibírat. Ale což o to, pravda to je, jenže ona začala přibývat na váze hned od začátku těhotenství, a co měsíc, to kilo a půl nahoře! A tenhle měsíc obžerství ji přidal hned dvě a půl kila. Na druhou stranu to ale s jejím zrakem zas tak zlé nebude, protože měla maminka v těhotenské průkazce schovanou mou fotku z ultrašmíráka a Bílá Paní se rozplývala, jaká je pěkná (myslela sice asi tu fotku, ale proč to trochu nevztáhnout na sebe, když se mi to zrovna hodí?).
13. 10. 2011 A zase ta váha. Bodejť by mamince pořád neukazovala váha víc a víc, když se cpe jako třeba dnes…nejdřív slupla talíř bramboračky. Poté játra na cibulce s rýží a zajedla to slušnou dávkou ještě teplého jablečného kompotu. Po chvíli jí došlo, že je nějaká přeslazená a spucovala na posezení balíček brambůrek, načež ji začalo hlodat černé svědomí, jak mě špatně krmí a šla ty brambůrky přetlouct hromadou sušených jablečných křížal, a když je uklízela (s vědomím, že už toho fakt snědla nějak moc), ulpělo její oko na balíčku s bonbónama a nebýt toho, že se konečně probudila Lucinka a ona pro ni musela jít nahoru, nesnědla by toho balíčku jen půlku, ale celý.
24. 10. 2011 Pche, jak může mít někdo připomínky k mému obydlí, to vážně nechápu. Že tatínek maminku oslovuje „něžně“ „Ty můj melounku“, to ještě chápu. Ale že se strejda, který vidí maminku jednou za kdovíjakdlouhou dobu, zeptá „Co to máte za balón?“ a významně při tom kouká na mamčin bachůrek, to se mi zdá jako opravdu velká drzost.
25. 10. 2011 Noc je vždycky dobrá tak akorát na párty, diskotéky a tanec, tak se mi zdálo, že je načase na tenhle fakt maminku připravovat zavčasu (ať se za pár let necuká, až budu chtít jít pařit) a po zpola probdělé noci si maminka stěžovala, že měla celou noc v břiše diskotéku. To se ale někdy naspat musí. A můžu já za to, že si zrovna na dnešní ráno naplánovala trojrozměrného ultrašmíráka? Pár fotek se jim podařilo ulovit (byli horší než paparazzi), dokonce i nějaké to video (dokonce viděli, že už teď umím počítat do tří), ale po mém otočení zadkem k nim už měli po legraci. A když maminka chtěla vědět, co jsem tedy doopravdy zač (protože se poprvé dozvěděli, že jsem 100%ně kluk a podruhé, že jsem 100%ně holka), dlouze to moje pohlaví lovili. Nakonec (s ne zcela jistým hlasem) řekla Bílá Paní, že podle ní jsem holka. Ono by to bylo asi pro maminku velké překvapení, kdyby to bylo jinak, když si se mnou vždycky večer v duchu povídá, oslovuje mě už nějakou dobu holčičím jménem. Ale musím dodat, že Bílá Paní byla (na rozdíl od včerejšího strejdy) sympaťačka. Nejdřív se maminky zeptala, jestli jí to moje šmírování nebolí a pak to objasnila. „Vy jste tak hubená, že když Vám trochu šťouchnu do břicha, cítím rovnou mimčo.“ A pak, že má maminka místo břicha balón! Jen je malinko praštěná - když jsme totiž byli v autě, v jednu chvíli by se v ní krve nedořezal a už chtěla tatínkovi říct, že musíme jet okamžitě do porodnice. Proč? Protože jí praskla voda! No jo, voda to nakonec nebyla, respektive byla, ale ne ta plodová. Mamince totiž jaksi nedošlo, že to Lucinčino pitíčko, co držela mezi nohama, může začít i vytékat…
27. 10. 2011 Tatínek je srandista, dneska večer byla (jako obvykle tou dobou) velká břišní párty a tatínek dal zrovna mamince ruku na břicho v okamžiku, kdy nastala chvilková pauza. Hned si to přičítal k dobru, jaký na mě má dobrý vliv. A když se kopání začalo znovu opakovat (to už byl ale zády k mamince), zcela nesebekriticky pronesl „Chceš ji zase uklidnit? Se přitul!“ A jestli se něco mamince nedá upřít, je to její pohotovost „A chceš dostat nakopáno do ledvin, nebo do prdele?“.
28. 10. 2011 Teda on si fakt věří. Na dnešní čutací noc zase položil mamince ruku na břicho s jistotou, že kopání ustane. A když neustalo, místo radosti nad tím, jaké zplodil čilé dítko, se na mě osopil „Co? Ty budeš kopat do fotra?“. Netřeba odpovídat - budu, budu a ještě jednou budu!
29. 10. 2011 V posledních dnech tatínek exceluje. Dnes to chvíli vypadalo, že je to gentleman, ale pak ukázal svou pravou tvář. Cestou z nákupu totiž mamince řekl, ať nevystupuje z auta, že vrata otevře sám. „Proč?“ Myslím, že se maminka neměla ptát… „Protože seš tlusťoch.“

7. měsíc
(26+5 tt až 31+0 tt, tedy 30. 10. - 29. 11.)

31. 10. 2011 Maminčinou zábavou posledních dnů je ležet (vzhledem k bolestem zad, na které si stěžuje, že takové nezažila u Lucinky ani před porodem, a bolesti už má nejen při vstávání, ale už i při pohybu nebo jen když stojí) a sledovat, jak se na břiše udělá tu boule, tam boule, tu se boule posouvá, najednou zmizí…no prostě prima kino zadarmo. A tatínek, místo aby si taky užil, že maminka zbytečně nehýří penězi chozením na předražené filmy, a přidal se k ní, jen pronesl „Takovou dobu už to máš, že tě to furt baví pozorovat.“. Já mu do toho kecat nebudu, ale jednou (a nebude to trvat dlouho, tipla bych to tak na první až druhou probdělou noc) bude s láskou vzpomínat na doby mého pobytu u maminky a na to, jak o mně věděli jen díky těm boulím.
04. 11. 2011 Pomalu, ovšem o to jistěji, trénuju střelbu na cíl. Kupodivu se mi to dost daří, takže vždycky v noci, když maminka spí, zamířím na její měchýř, díky čemuž se budí i několikrát za noc a letí na záchod. Jo, je s ní sranda!
08. 11. 2011 Dnešní návštěva u Bílé Paní byla opět lehce stěžovací, že prý jak jsem moc nízko, tlačím maminku do kyčlí, díky tomu ji víc a víc bolí záda a leckdy ani nemůže chodit nebo se zvednout. Jinak ale byla Bílá Paní spokojená a maminku (lehce vystresovanou, že má břicho tak nízko) poslala domů s tím, že je všechno v naprostém pořádku.
10. 11. 2011 Maminka by mi měla děkovat! Dneska sice musela brzo ráno vstávat a jít na nějaký test, jestli nemá cukrovku, ale vlastně by měla být ráda - tři hodiny, které musela zůstat v čekárně, si v klídku mohla sedět a číst knížku, a jako bonus dostala ohromně sladký čaj. Fakt nechápu, proč si stěžovala, že je to hnus, vždyť se sladkým cpe od rána do večeře!
14. 11. 2011 Naše nová hra s maminkou je na šťouchanou. Tedy spíš moje nová hra. V noci, když si lehne na bok (ona už si jaksi jinak lehnout nemůže), začnu nakopávat přesně ten bok, na kterém leží. No přeci mě nebude utlačovat nějaká přihlouplá postel, že? A když se otočí na druhý bok, jen se přesunu a začnu nakopávat ten druhý bok. Místo, aby se zvedla a prostě to spaní vynechala, si stěžuje, že ji snad nenechám spát ani před porodem, načež ji tatínek uklidňuje, že se třeba vydovádím teď v břiše a potom budu naprosto zlaté dítě, o kterém nebudou ani vědět. No tak na to bychom se ještě podívali!
20. 11. 2011 Maminka je čím dál nespokojenější. Pořád si stěžuje, jak má nízko břicho (budiž jí k dobru, že o mě má strach, abych se nenarodila moc brzo), a jak moc ji ty moje kopance bolí. Taky říká, že jestli se jednou trefím na správné místo, vykoukne mi spodem ruka, případně noha, už teď. Dnes ovšem pochopila, že když na to přijde, když trochu zaberu, dalo by se to zvládnout i břišní dutinou. Dostala ji totiž několikrát nohou tak silně, že měla strach, že jí ten pupek prorazím. Ale já jsem přece děvče jemné a něžné, něco takového by se mi nemohlo povést, ani kdybych se snažila.
23. 11. 2011 Ten tatínek, to je ale ranař! Dneska měla maminka k obědu čočkovku, takže můj celodenní program spočíval ve hře na honěnou s tím rošambo, co v ní ta polívka napáchala. A večer, když šla maminka do ložnice, z tatínka nejdřív vypadl nevinný dotaz „Co se to sem valí za hrocha?“, a když se pak maminka drápala do postele (pochopitelně opatrně, aby mi neodřela byt zvenčí), vypadlo z něj ještě „Bacha, ať tu postel nerozlomíš!“. Skoro to vypadalo na vypsání tiché domácí války.
24. 11. 2011 Můj „trojchvat“ se setkal s velkým úspěchem. Hlavně tedy z mé strany, maminka už tak moc nadšená nebyla. Sotva si večer lehla, jedna má končetina se jí vrazila do boku, na kterém ležela, druhá do protějšího boku a zbývající dvě rajtovaly po jejím měchýři. Sice mi tu začíná být poněkud těsno, ale o to větší je sranda s tím vším okolo, na co dosáhnu…
27. 11. 2011 Dědičnost, to je věda! Maminka je v posledních dnech celá špatná, že když si čistí zuby, má sto chutí sníst zubní pastu, a když si vyplachuje Listerinem, nejradši by ho vypila. No, a když se s tím svěřila babičce, ta jí s ledovým klidem řekla, že to ONA, když byla těhotná, byla by bývala nejradši pořád něco chroupala mezi zuby, úplně ideálně písek. Ještě, že jsou ty maminčiny choutky nezákeřné (zatím).
29. 11. 2011 Dneska mě šla zase k Bílé Paní okouknout i Lucinka. Celou dobu teda musela držet maminku za ruku, aby se nebála (pochopitelně maminka), ale byla ze mě celá nadšená. Bílá Paní řekla, že jsem pořád otočená koncem pánevním, ovšem není mi jasné, co je na tom tak nepochopitelného. Komu by se chtělo těch zbývajících 8 týdnů strávit na hlavě, když může v pohodlí sedět na zadku?! Nakonec Bílá Paní uznala, že to vlastně vůbec není od věci, protože jsem nízko a hlavičkou bych se tlačila dolů podstatně víc, než zadkem. Sympatická paní, na všem hledá pozitiva!

8. měsíc
(31+1 tt až 35+4 tt, tedy 30. 11. - 31. 12.)

01. 12. 2011 Mamince se v posledních týdnech lehce vrátily ranní nevolnosti, takže mě občas týrá hlady, ráno si dá jen svůj půllitr čaje s mlékem a jí až oběd. K večeru mě pro změnu nechává žíznivět - to se zase snaží vypít toho co nejvíc přes den a večer už jen nějaké magnety nebo magnézium nebo jak se tomu říká, aby ji už nechytaly v noci křeče do nohou, co ji párkrát chytly. Jinak ale večer pít nechce, aby náhodou nemusela moc často vstávat na čůrání. Jako by jí vadilo, že se poslední dva týdny v noci budila na záchod každou hodinu, až hodinu a půl!
08. 12. 2011 Jeden aby se pomalu bál pohnout. Cvičení jógy (moje) mamince evidentně nepřišlo vhod. Spíš naopak - v duchu na mě mluvila a říkala „Koukej sedět na zadku a ani se nehni“. Tedy ona použila poněkud expresivnější výraz, než zadek, ale to by asi nemělo být prezentováno. Chápu, poté, co jí Bílá Paní řekla, že je lepší, že jsem zatím zadkem dolů, abych náhodou neměla tendence drát se ven moc brzo, se mě bude snažit přemluvit, abych na tom zadku zůstala co nejdýl.
13. 12. 2011 Tatínek už má maminku přečtenou jak své vlastní boty. Dneska si koupil nějaké nové kloktadlo a maminka se k němu hned vrhala. Jenže jí nešlo otevřít, a když ji tatínek načapal, jak se do toho snaží dostat, poprosila ho, aby jí to otevřel, že by si chtěla čuchnout, jak to jeho nové kloktadlo voní. „Hovno čuchnout, vychlastat's to chtěla!“ Odhalení bylo prosté, rychlé a především bylo pravdivé. Maminčiny chutě jsou opravdu ke zvážení!
20. 12. 2011 Dneska byla na pořadu dne další návštěva Bílé Paní, tentokrát bez Lucinky. Maminka, přesvědčená o tom, že ta velká boule, co se jí objevuje u pupku, je stále moje hlava, tvrdila Bílé Paní, že asi pořád sedím na zadku. Jaké bylo její překvapení, když ji Bílá Paní vyvedla z omylu, že došlo k saltu mortale a já jsem hlavou dolů! Pak už jen říkala, že opravdu nechápe, CO velkého a tvrdého to tam tedy cítí…ha, há, to by ráda věděla! Nakonec jí Bílá Paní řekla, že si myslí, že by maminka v tomhle stavu (tedy dva v jednom) mohla vydržet až do 38. týdne, a že do konce roku by měla vydržet určitě. No tak tyhle sibylovské předpovědi nechť si nechá pro sebe, o tomhle tu totiž budu rozhodovat já!
27. 12. 2011 Protože si maminka pořád stěžuje, že tohle těhotenství je fakt něco, dnes vyrazila s nějakým dalším problémem, který svádí na mě, k nějaké nové Bílé Paní. Ta jen, co maminku viděla, řekla „No to je ale krásnej pupík!“. A ta moje nevděčnice na to hned odpověděla, že krásnej sice je, ale pěkně jí zatápí. No tohle? Co vím, tak doma pořád zatápí v krbu tatínek, s tím já nic společného nemám! Aspoň, že uznala, že od doby, co jsem udělala kotrmelec hodný mistra Šarivari, a zasekla jsem se tu vzhůru nohama, už jí tolik nebolí záda. A taky si pochvaluje, že tentokrát, byť je těhotná přes podzim a zimu, odolává všem virům a bacilům, zatímco třeba s Lucinkou byla nastydlá každou chvíli.
28. 12. 2011 Páni, po těch několika dnech, možná i týdnech, co maminka bláznila, pořád něco dělala, běhala a uklízela, takže to v mém obydlí bylo k nevydržení, protože bylo neustále v pohybu, přišel konečně pořádný relax. Pokud si dobře vzpomínám, takhle dlouhý pobyt v posteli byl historicky první. S Lucinkou vstal totiž tatínek a maminka si střihla šlofíka do půl jedenácté! Jedním slovem - paráda! A protože já už kolem sebe dvakrát moc prostoru nemám a nemůžu řádit tak, jako dřív, patrně se i dobře vyspala.

9. měsíc
(35+5 tt až 40+0 tt, tedy 01. 01. - 31. 01.)

01. 01. 2012 Prý „Jak na Nový rok, tak po celý rok.“. Maminka se patrně rozhodla být celý rok na vše připravená, a začala si balit věci do porodnice. Prý aby nebalila narychlo před odjezdem, jako tomu bylo s Lucinkou.
02. 01. 2012 Bílá Paní je věštkyně. To, co minule mamince předpověděla, se nakonec opravdu stalo - maminka vydržela ve stavu 2 v 1 opravdu až do konce roku. Jen ten konec roku trochu zamával s ručičkou na váze. Lépe řečeno za to nemohl ani tolik konec roku, jako spíš množství spořádaného cukroví a dalšího jídla. Však dnes taky tatínek překvapeně prohlásil, že je ten mamčin pupek vidět i zezadu. Ovšem Bílá Paní, to je jiný kádr. Ta naopak mamince dnes na kontrole řekla, že má tenounkou břišní stěnu, a že klidně může mlsat dle libosti. Taky řekla, že to vypadá nadějně, že se u ní ještě nějakou dobu zdržím. Jo, minule to sice uhádla, ale jak říkám - tohle je čistě v mé režii!
05. 01. 2012 Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne… Tak dlouho si maminka libovala, že se na ni v tomhle těhotenství nenalepil žádný bacil, a že jich několik přinesl domů taťka i Lucinka, až se na ni přece jen jeden nalepil. Asi si myslel, že je mamince líto, že nebyla nemocná…
07. 01. 2012 V noci na dnešek se mi podařilo budit maminku každou necelou hodinu. Stačilo mi k tomu zlehka šťouchnout do jejího močového měchýře, a když se to snažila zaspat, tak do něj kopnout. Docela prima zábava na dlouhé zimní noci! Za to se mi „odměnila“ tím, že prohlásila, že si podá inzerát „Vyměním dvanáctikilový buben za hodné, neplačící a spavé miminko. Zn.: nespěchá, ale čím dřív, tím líp, buben podezřele rychle roste.“. No tak já asi radši zase začnu sekat latinu…
09. 01. 2012 Dneska nás tatínek odvezl k nějaké nové Bílé Paní do nemocnice na běžnou kontrolu. Maminka byla připravená a vzala si s sebou čtyřsetstránkovou knížku, ale i tak ji ty dvě hodiny čekání překvapily. Mě pak naopak překvapila Bílá Paní - vrtala se mi kolem hlavy tak vehementně, že to vypadalo, že mi chce přinejmenším vypíchnout oči! A to tam máme jít za týden znovu…
11. 01. 2012 Ten tatínek by si měl začít dávat trochu víc pozor na pusu, nebo budu poloviční sirotek dřív, než se narodím. Před pár dny dostal záchvat smíchu, když viděl maminku, jak se snaží ostříhat si nehty na nohou. A myslím, že jeho dnešní významný pohled na maminku s komentářem „Ty's snad od včerejška zase vyrostla?!“ taky nebylo to pravé ořechové. Zejména, když vezmu v potaz, že rozhodně neměl na mysli rozměry jejího hrudníku. Na druhou stranu, váha si asi nevymýšlela, když mamince ukázala, že nažrala kilo za dva dny. Měl by si vzít příklad z tety Olči. Ta mamince řekla, že doteď vypadala, jako by spolkla malý fotbalový míč, a když bude takhle přibývat, bude vypadat, že spolkla větší fotbalový míč.
15. 01. 2012 Včera k večeru přinutila babička maminku, aby se zvážila (dopoledne totiž psala tetě SMSku, že má maminka stejné rozměry na šířku jako na výšku). Ta to udělala a zděsila se. Od pondělí do soboty totiž přibrala 3,5 kila! Zamyslela se, kolik tak ještě může přibrat do pondělí, kdy jde do další poradny, a kolik asi tak tímhle tempem přibere do porodu. A pro jistotu vlezla dnes ráno na váhu znovu a s úsměvem na rtech prohlásila, že se „prochcala do nového dne o 2,5 kila“.
16. 01. 2012 Dnešní nemocniční kontrola byla velmi výživná - hlavně tedy pro maminku. Hodinu a půl čekala na dvacetiminutové natočení monitoru a další dvě hodiny čekala, než se dostala k Bílé Paní, u které pobyla celkem tři minuty a dozvěděla se, že monitor je v pořádku, mně se u ní líbí, a že se současným nálezem by klidně mohla rodit během pár dnů, ale vzhledem k tomu, že to není první porod, mohla by klidně vydržet 14 dnů. No, takže maminka teď kudy chodí, tudy trousí, že ze sebe to klíště (to jako mě) snad do února nesklepe.
17. 01. 2012 Maminka si skočila ještě na poslední (nebo taky ne) masáž. A pan masér je tedy pěkný lichotník. Když říkal, že chtěl mamince napsat, jestli dorazí, nebo už porodila, řekla mu, že se mě asi jen tak nezbaví, ale že kdyby to šlo, porodila by mě klidně hned. Že prý už si ani ponožky nemůže obléct, a kdo se má tahat s téměř 14 kily navíc? Na to se ten vtipálek moc podivil, kde prý těch 14 kilo má? No, tak to já vím naprosto přesně - kouknu a vidím, ne?
18. 01. 2012 Dnes už se maminka začala radovat, že by to konečně možná mohlo klapnout, protože jí celý den podezřele tvrdlo břicho. A zrovna dnes, když je Lucince přesně 2,5 roku! No to zrovna! Znovu musím zopakovat, že termínu tu velím já. Jenže to mamka pořád nechápe a pro jistotu si povolala dědu, aby pohlídal Lucinku, až nastane okamžik O.
21. 01. 2012 Dědeček s tatínkem si začínají z maminky dělat srandu, že MOŽNÁ porodí o Vánocích, protože poté, co si myslela, že už by to mohlo klapnout a nic se nestalo, se situace zcela uklidnila. A vzhledem k tomu, že porod nespustilo ani její dnešní ukrutné naštvání z vykradeného auta… No jo, taková slonice je březí 20 - 22 měsíců, mamka zatím jen devět…
23. 01. 2012 No ne, co to je? Kde to jsem? Hele, tebe znám, ty jsi mamka! Jé, a jak krásně zvenčí hřeješ…
„První předzvěst jara je tu! Nejmenší Sýkorka vypadla ze svého hnízda dnes v 10:21. Terezka měří 48cm, váží 2950g, zatím téměř nepláče a úspěšně odmítá spát.“

maminčiny váhové přírůstky týden po týdnu

týden
těhotenství
přírůstek
týden
přírůstek
celkem
týden
těhotenství
přírůstek
týden
přírůstek
celkem
1 +0,0 kg +0,0 kg 21 +1,0 kg +5,0 kg
2 +0,0 kg +0,0 kg 22 +0,3 kg +5,3 kg
3 +0,0 kg +0,0 kg 23 +0,6 kg +5,9 kg
4 +0,0 kg +0,0 kg 24 +0,5 kg +6,4 kg
5 +0,0 kg +0,0 kg 25 +0,9 kg +7,3 kg
6 +0,0 kg +0,0 kg 26 +0,6 kg +7,9 kg
7 +0,3 kg +0,3 kg 27 +0,5 kg +8,4 kg
8 +0,2 kg +0,5 kg 28 +0,0 kg +8,4 kg
9 +0,2 kg +0,7 kg 29 +0,3 kg +8,7 kg
10 +0,3 kg +1,0 kg 30 +0,1 kg +8,8 kg
11 +0,2 kg +1,2 kg 31 +0,6 kg +9,4 kg
12 +0,3 kg +1,5 kg 32 +0,6 kg +10,0 kg
13 +0,5 kg +2,0 kg 33 +0,7 kg +10,7 kg
14 +0,3 kg +2,3 kg 34 +0,3 kg +11,0 kg
15 +0,5 kg +2,7 kg 35 +1,0 kg +12,0 kg
16 -0,2 kg +2,5 kg 36 +0,8 kg +12,8 kg
17 +0,7 kg +3,2 kg 37 +0,0 kg +0,0 kg
18 +0,3 kg +3,5 kg 38 +0,7 kg +13,5 kg
19 +0,4 kg +3,9 kg 39 +1,2 kg +14,7 kg
20 +0,1 kg +4,0 kg 40