Chovatelská stanice BOHEMIA BAY - Beauty Bee Indyk (sheltie - šeltie - shetland sheepdog) a Mabel Černý trůn (dobrman - dobermann), fotogalerie, psí sporty, štěňata a mnoho dalšího.

prďolka - první rok

1. měsíc

23. 01. 2012 No ne, co to je? Kde to jsem? Hele, tebe znám, ty jsi mamka! Jé, a jak krásně zvenčí hřeješ…
„První předzvěst jara je tu! Nejmenší Sýkorka vypadla ze svého hnízda dnes v 10:21. Terezka měří 48cm, váží 2950g, zatím téměř nepláče a úspěšně odmítá spát.“
Ti drzouni v bílých pláštích mě odvezli od mého výhřevného tělesa (tedy od mamky). Ale jakmile ji za mnou přivezli, nemohla jsem se na ni vynadívat, takže jsem byla od dvou do čtvrt na pět vzhůru a koulela jsem na mamku očima. A sotva jsem je zavřela, přijel taťka a celou dobu jeho pobytu jsem se tvářila jako hodné, klidné, tiché a spící miminko. Ovšem po celém dni klidu jsem začala s nadcházející nocí plakat a mamce došlo, že období klidu je pryč. Jinak mi celý den chodily průběžně blahopřejné SMSky, některé mamku rozesmály, jako třeba ta od tety Monči „Neeee, počkejteee, to je omyl, je 23., až 30. to má bejt!!!:P :) Ale když pominu toto nedorozumění, jinak my všichni tuze a z celého srdce gratulujeme k rychlému a bezproblémovému vylíhnutí Terezky a snad ani nemusíme dodávat, že prudká inteligence a nevšední krása PO TETĚ jsou naprostou samozřejmostí :D Ahoj, nejmenší Sýkorko!“ (ta si teda fandí, co? A to, že jsem se narodila o týden dřív, než má narozeniny ona, snad nebude až tak moc na závadu.) nebo od strejdy Ládi, se kterým mamka chodila na salsu (i když mně tu radost nedopřála, zato s Lucinkou prý byla tancovat hned několikrát) „Gratuluju a přeju celému hejnu hodně zdraví! Jdu přisypat do krmítka :)“ nebo zpráva od tety Moniky z Hradce - „Blahopřeji Peťko, tak ještě Pepíka a Moničku a máte celou naši rodinku :)“ (ta teda mamku spíš vyděsila - přeci jen představa 4 dětí už byla na mamku trochu moc).
24. 01. 2012 Včerejší večer už mamku musel varovat, že to nebude tak jednoduché, jak to na první pohled vypadalo. Od devíti do půlnoci jsem spinkala jako miminko - to ovšem mamka nemohla usnout. A když už si myslela, že se jí podaří zabrat, otevřela jsem oči a pusu a od půlnoci do půl sedmé ráno jsem nespala a plakala. Ovšem kdo by na mém místě neplakal? Pokaždé, když mi mamka slíbila, že mi dá napít, mi do pusy ukáplo jen pár kapiček mleziva tak akorát na naštvání žaludku a pak už nic. A když je jeden hladový jak vlk, tak mu nezbyde nic jiného, než se hlasitě ozvat. A když mě vzala mamka do náručí, aby mě utišila a pokud možno i uspala, slastně jsem zavřela oči a z polospánku se škodolibě usmívala (neb jsem věděla, že mamka by nejradši spala taky). Nakonec jsem jí trochu toho spánku přece jen dopřála - od půl sedmé jsem spala až do devíti. To mně mamka opět slíbila žvanec s tím, že mě nejdřív převleče a přebalí, jenže když mě odnášela z pultíku na jídlo, zrovna přišla Paňdoktorka na vizitu a zase jsem byla jak u suchánků. Odpoledne si ještě vzpomněla, že musí odvolat páteční masáž a nenapadlo ji nic originálnějšího, než poslat zprávu „Páteční masáž padá, konečně jsem se dočkala a odložila větší část ze svých 15 kil.“. Taková prostořekost! Odpoledne se za mnou (a taky trochu za mamkou) přijel podívat taťka a vzal s sebou babičku Evu. Ovšem jak jsem to nastavila včera, i dnes jsem celou návštěvu vzorně prospala.
25. 01. 2012 Dnešní noc jsme si vyměnily role s Anetkou, která s námi spí na pokoji. Já spala celou noc (s výjimkou jedné a půl hodiny, kdy jsem poplakávala, ale za to mohla čistě a jenom mamka, protože mi nenamazala třísla a mě každý pohyb bolel), zato Áňa celou noc probrečela. Ostatně já už byla spokojená, mamka konečně přestala provokovat můj žaludek a začala mě pořádně krmit, což se projevilo hned při prvním vážení před kojením a po kojení. Po jídle jsem totiž vážila o rovných 20 gramů víc, zatímco Anetka první den vážení nejdřív nepřibírala nic a pak jen po pěti gramech. Mamka z toho měla pochopitelně radost, že kojit opravdu umí a nerodí jen nekompatibilní děti a hned mě pro jistotu šoupla k oknu, aby se mi nezhoršila novorozenecká žloutenka a mohly jsme jít co nejdřív (pokud možno hned zítra) domů. Odpoledne nás opustila Anetka s mamkou a jely domů a přijel zase taťka a pro změnu s sebou přivezl na návštěvu oba dědy. Odpoledne se mamka rozhodla udělat dobrý skutek a začala odsávat mléko, které jsem nevypila (a ještě si stěžovala, jak ji to bolí), a poslala to pro nedonošenečky. Večer mě krmila a při tom telefonovala taťkovi (taková neslušnost, takhle mi narušovat mou jídelní siestu). Dotelefonovala, šoupla mě na váhu a hned poslala taťkovi zprávu „Ha, tak za tu půl hodinu našeho kecání Terka nažrala 35 gramů.“. No, šlo to říct i slušněji a s ohledem na to, že se mluví o miminku, ale budiž - byl to totiž můj dosavadní rekord, ze kterého mamka projevila nemalou radost.
26. 01. 2012 Od včerejšího odpoledne do půl deváté ráno jsme byly s mamkou samy na pokoji. Mamka očekávala spací noc jako včera, ale nedočkala se a ráno psala taťkovi „Tak noc by byla luxusní - doteď jsem na pokoji sama. Jenže Terka měla takovej hlad, že od půlnoci do půl pátý nespala a já ji každou chvíli krmila… Jo, asi začínám svou novou kariéru dojný krávy :)“ (no, neměla odpoledne a k večeru to mléko odsávat - kdyby mi nechala, nemusela jsem trpět hlady). V devět přišla dětská Paňdoktorka a když mamce Paňsestřička řekla, že jsme navržené na propuštění domů, hned se začala radovat. Paňdoktorka na to řekla, ať se moc neraduje, tak se mamka vyděsila, co se děje. Ale Paňdoktorka jen vtipkovala, že prý když se maminky moc těší domů, většinou jim to nevyjde. Ovšem nám to co? Nám to vyšlo, protože jsem od včerejška přibrala krásných 60 gramů! Po poledni si pro nás měl přijet taťka, jen mi musel nejdřív ještě koupit plínky, a když volal mamce, že už bude vyrážet, došlo mu, že jí zapomněl vzít boty. „Kdybys mi zapomněl vzít kabát, tak to přeběhnu, ale bez bot to fakt nedám.“ „No vidíš, kabát! Tak ten je taky doma.“ Naštěstí to napodruhé klaplo a přivezl všechno, co měl (když tedy opomenu fakt, že jako zimní čepičku pro mě přivezl háčkovaný čepeček…naštěstí jsem na sobě měla teplý overal s kapucou). Doma jsme pak s mamkou trochu bojovaly s jídlem, mamka nějak nemohla najít ten správný grif, jak mě krmit vsedě, v noci jsem pak sjížděla z polštáře, když mě krmila vleže a celkově to byl tak trochu boj. Zato Lucinka se projevila jako správná ségra, pořád mě chodila hladit po vláskách, šahala mi na ručičky, jestli je nemám studené, když jsem si trochu brekla, hned běžela k postýlce a ptala se „Copak je, Telezko?“ a večer dokonce odmítla jít spát, dokud mi nedá pusinku na čelíčko.
27. 01. 2012 První noc doma tedy nebyla nic moc. Sice jsme s mamkou zalehly už v osm, ale po každém nočním kojení jsem byla vzhůru a poplakávala, takže toho mamka dvakrát moc nenaspala, protože se mě snažila konejšit v náručí, abych moc nebudila taťku. Já si totiž tak trochu popletla den a noc, takže jsem pak spala od půl sedmé do půl dvanácté (a mamka spolu se mnou). Odpoledne se na mě přišla podívat moje osobní (a taky tak trochu Lucinčina) Paňdoktorka. Byla překvapená, jak o mě Lucinka pečuje, jak sama běží mamce namočit Perlan, když potřebuju přebalit plínku, ale hlavní pozornost byla pochopitelně věnována mně. Na mé ode dneška zahnisané očíčko jsem dostala kapičky, další na úpravu střevní mikroflóry a pak ještě vitamín D v kapičkách. Jen doufám, že mě těma kapičkama nechce mamka krmit místo mlíka! Jinak byla Paňdoktorka spokojená, jen řekla, že byl rozhodně špatně vypočítaný termín porodu a já měla ještě zůstat u ní, protože mám hned několik známek nedonošeného miminka. Díky tomu dostala mamka doporučení, vážit mě každý den, aby měla jistotu, že přibývám na váze. Mamka byla z téhle informace trochu vedle, zbytek odpoledne jí to vrtalo hlavou, ale nakonec - co s tím teď může dělat, že? Hned večer mě tedy zvážila a k jejímu nemilému překvapení zjistila, že jsem na váze nepřibrala ani deko, naopak jsem 20 gramů ubrala.
28. 01. 2012 V pořadí druhá noc doma proběhla ke spokojenosti všech. Jen v noci, když mě naši přenesli do postýlky v ložnici, jsem nechtěla usnout, takže mě mamka ještě dvakrát přikrmovala (patrně se mě rozhodla užrat do spánku). Večer, když odešla Lucinka spát, si mě mamka rádně užívala - položila si mě na hrudník, pozorovala mě a já u ní spokojeně chrněla. Váha dnes ukázala nárůst o 25 gramů, takže mamka usoudila, že včerejší úbytek mohl být způsobený změnou váhy.
29. 01. 2012 Jestli si mamka myslela, že budu spát stejně, jako včera, byla na velkém omylu. Po příchodu do postele jsem odmítla spát, po hodině a půl spánku jsem se probudila na jídlo a po něm jsem se nechala hodinu chovat, pak ještě jednou, a když jsem se probudila na jídlo o půl šesté, mamka o půl osmé vzdala naděje na mé odložení do postýlky a nechala mě spát vedle sebe v posteli. No, tak to by se mi líbilo! Snažila se mi dokonce podstrčit do pusy nějakou náhražku, ze které nic nekáplo, tak jsem se bránila, seč jsem mohla, a když se mi to pořád snažila vnutit, vydolovala jsem ze sebe pár zvuků, že budu brzo blinkat a hned jsem od ní měla klid. Spaly jsme až do půl dvanácté, což se zase líbilo mamce. Pak jsem byla vzhůru až do dalšího krmení, což mamka vzala se vděkem a vůbec jsem byla několikrát za den vzhůru. A večer jsem taktéž vydržela vzhůru od krmení do krmení, tedy od půl osmé do půl desáté, takže mamka očekávala klidnou a prospanou noc.
30. 01. 2012 Po včerejším bdělém dni jsem se docela vycajchnovala. Sice mě večer mamka odnášela nahoru spící, ale jakmile mě položila do postýlky, probrala jsem se a začala plakat. Vždyť jsem si včera vyzkoušela, jak bezvadně se spí v té velké posteli vedle ní, tak přeci nebudu spát o samotě ve svojí posteli. Jenže se do toho vložil taťka a řekl, ať mě mamka nechá brečet, a bylo po srandičkách. Po chvíli jsem to vzdala a radši usnula. No, a chrněla jsem až do půl páté! Pak jsem si znovu střihla scénku „Nechci do postýlky“, ale opět mi to moc nepomohlo a mamka mě vyndala z postele až o dvě hodiny později (stále bdící) na další jídlo. Po něm už jsem usnula tak tvrdě, že jsem vůbec přenesení do postýlky nepostřehla. Ovšem den jsem měla přímo spací, dokonce i na jídlo mě mamka budila, protože se jí zdálo, že jsem toho při předchozím krmení vypila moc málo. Uklidňovala se, že jsem včera přibrala na váze 45 gramů, tak mám zásoby, a byla moc překvapená, když večer ukázala váha dalších 45 gramů navíc. Říkala si, že mě jen nakrmí a půjde se mnou rovnou do ložnice spát, jenže Lucinka zlobila, tak se mnou mamka zůstala dole až do dalšího krmení. No, a po něm se mi pochopitelně spát nechtělo, takže jsme sice byly v ložnici, ale já co chvíli plakala, kňourala a všemožně se snažila mamce znemožnit její pokusy o spánek. Asi v jedenáct jsem to vzdala a dopřála jí taky trochu toho spánku.
31. 01. 2012 Taťka se od nás separoval. Včera večer šel jednoduše a (s)prostě spát k Lucince. No, asi věděl proč…od půl druhé ráno do půl páté ráno jsem byla opět zcela čilá, bdělá, a hlavně taky plačící. Pak jsem ještě zabrala, ale ne na dlouho - v sedm ráno mě tyranka vzbudila a jelo se za Paňdoktorkou. Ta byla spokojená s tím, jak pěkně přibývám na váze, ale mně to bylo vcelku úplně ukradené. Jediné, po čem jsem toužila, bylo lehnout si a dospat tu šílenou noc (zatímco mamka musela pracovat a o spánku si mohla nechat leda tak zdát). Taky jsem to hned doma zalomila, a i když se mě mamka snažila v deset probudit na jídlo, neprobralo mě vůbec nic - dokonce ani svlečení a přebalení do suché plínky. Probrat mě k životu se mamce podařilo až o půl dvanácté, a to zase pro změnu během mého krmení usnula Lucinka (bez jídla). A protože jsem skoro celý den chrněla, mamka se obávala noci. Večer mě nakrmila, dala na krkounka k taťkovi a šla se osprchovat. Chtěla jsem vyzkoušet, jestli z taťky taky něco nepoteče, a jak mě tak měl položenou na rameni, zkoušela jsem zvedat hlavu a s otevřenou pusou hledala jakoukoli známku zdroje mléka. Ovšem jediné, čeho jsem se dočkala, bylo taťkovo „Neklovej!“.
01. 02. 2012 Dnešní noc jsme s mamkou zvládly na jedničku. Pravda, večer mi dali kapičky na prdíky, ale mně se tak dobře spalo i z jiného důvodu. Večer jsem spokojeně usnula taťkovi v náručí a mamka mě spící přenesla do postýlky, což jsem vůbec nepostřehla. Vzbudila jsem se až o půl druhé, to mě mamka nechala usnout vedle sebe v posteli (a pak mě zase nenápadně přenesla), pak o půl šesté - to už mě dala rovnou po jídle do postele, ale nějak jsem to nehrotila a po chvíli usnula. Vstávaly jsme o půl desáté a spoustu času jsem přes den koukala a sledovala dění kolem sebe. Ještě, že mám tu ségru, která mi nosila hračky a chrastila s nima nade mnou, jinak bych se snad ukousala nudou.
02. 02. 2012 Přesto, že jsem byla včera přes den poměrně často bdělá, na noci to moc znát nebylo. V noci mě mamka nechala skoro dvě hodiny pobrekávat, ale nad ránem už toho měla sama plný kecky, tak mě nepřenášela do postýlky (neb ví, že jakmile mě tam položí, okamžitě se probouzím) a nechala mě spát u sebe. A jako na potvoru, když se nám tak báječně spalo, nás přišel o půl deváté taťka vzbudit a načapal nás spolu ve velké posteli. Prakticky celý den jsem podřimovala, sem tam jsem si brekla, a to ke mně skoro vždycky přiběhla Lucinka a dělala na mě „pšššš, pššššš, pšššššt“ nebo mi chrastila s hračkama. Ovšem plnou sílu svých plic jsem musela ukázat při přebalování (a taky každou noc), fakt nechápu, že mi mamka ten Perlan na otírání zadku nemůže pořádně ohřát a vždycky mě utírá studeným.
03. 02. 2012 Můj nový poznatek - mamka je nevděčná. Noc na dnešek by si mohla zapsat zlatým písmem, spala jsem naprosto ukázkově, prakticky bez breku a usínala jsem ve svojí postýlce do půl hodiny od krmení. Jenže mamka, místo aby toho využila, byla většinu noci vzhůru a sváděla to na bolest hlavy. No, její věc - mohla spát celou noc v klidu a místo toho naspala všehovšudy čtyři hodiny přerušovaného spánku. Ráno jsme vstávaly o půl deváté a já vydržela být až do půl dvanácté vzhůru. Ovšem zbytek dne jsem trávila se zavřenýma očima. Pochopitelně - jen do večerního krmení, po kterém chtěla jít mamka spát. To jsem se jako rázem probrala, neuspal mě ani taťka, do jehož náručí mě mamka odložila, aby se mohla jít osprchovat (což se stalo zvykem posledních dnů a zpravidla u něj usnu), a koukala kolem sebe až do deseti, kdy jsem se upila do spánku. Mamka toho hned využila a odešla se mnou do ložnice. Sotva usnula, šel do postele i taťka a nenapadl ho víc inteligentní nápad, než na nás baterkou posvítit. Asi chtěl zkontrolovat, jestli mu zase neokupuju postel, když teď spí v pokojíčku s Luckou. Nenačapal nás, zato nejdřív tím ostrým světlem probudil mamku a vzápětí i mě. A já se za to pomstila pláčem, později dokonce řevem a křikem, až jsem se zalykala. Mamce nakonec nezbylo, než mě vzít do náručí a o půl dvanácté mě nakrmit. Po jídle jsem, jako obvykle, spokojeně usnula.
04. 02. 2012 Na další krmení jsem se vzbudila kolem půl třetí a pak až v devět. Jo, ta mamka má stejně kliku, že mě má. Jestlipak si uvědomuje, že bych taky mohla brečet každou hodinu a dožadovat se jídla? Nebo že bych mohla mít ve dne noc a v noci den? Ale zas tak moc jí to neusnadňuju. Už odhalila, že když mě přebaluje, poměrně často začnu čůrat ve chvíli, kdy zpod mne vyndá špinavou plínku. Jednou se mi dokonce podařilo se počůrat, pokakat a poblinkat v jeden okamžik - pochopitelně na podložku, protože plínku zrovna mamka vyhodila a novou pode mne ještě nestihla dát. Ovšem dnes jsem svou techniku lehce dopilovala - když mě mamka rozbalila a otírala Perlanem, začala jsem čůrat (a trefila přitom i její ruce). A když pak zpod mě v klidu vyndala plínku s tím, že už jsem čůrala, pustila jsem na podložku všechen zbytek, který jsem dokázala zadržet. Ta valila bulvy!
05. 02. 2012 Že mi mamka ode dne, kdy mě měl taťka na rameni a řekl mi „Neklovej!“ říká datel, to by mi nevadilo. Ale že na mě taťka ze stejného důvodu kvoká, to mě tak trochu uráží. Ale pozor, on se nenaváží jen do mě, ani mamka nezůstává ušetřena! Třeba dnes, když mě mamka krmila, nás chvíli sledoval, a pak z něj vypadlo „To je teda automat…“. „Kdo?“ „No, vlastně obě!“ A pak, sotva jsem po jídle odpadla, zase pronesl „Asi máš kvalitní mlíko - sotva se nažere, tak usne…“.
06. 02. 2012 Nechápu, proč se tu všechno svádí na mě. Po propuštění z porodnice si chtěla mamka obléct předtěhotenské kalhoty a jaksi se do nich díky svému pozadí nevešla. Dnes si zkusila jiné kalhoty, do těch se dostala bez problémů, ale stěžovala si, že tyhle nosila ještě v pátém měsíci. A na vině jsem pochopitelně já (nikoli její rozežranost), protože jsem prý byla děsně dole a roztáhla jí kyčle! Taková drzost!
07. 02. 2012 Kdyby mamka věděla, co chce, měla by to ještě jednodušší, než to má. Zrovna, když JÁ usnula před osmou hodinou a spala jsem se dvěma krmpauzami až do rána, mamka opět nemohla zabrat a usnula až po mém jídle kolem půlnoci. Ale když mně se spát zrovna nechce, zívá tu, div se jí pusa neroztrhne od ucha k uchu.
08. 02. 2012 Ráno mě mamka zase probudila, protože jsme jeli za Paňdoktorkou. Ta byla spokojená se vším, co viděla - zahojený pupík (taky aby ne, vždyť mi o něj pečuje nejen mamka, ale i Lucinka - ta se při každém přebalování ptá, jestli budou s mamkou čistit pupíček), oči krásné a bez známek hnisu a zánětu, za těch 8 dnů od poslední kontroly jsem vyrostla o půl centimetru (už jsem půlmetrový klacek!) a přibrala o 270 gramů (taky aby ne, když jsem se nadlábla těsně před odjezdem). Díky tomu nám naplánovala další kontrolu až v šesti týdnech. Paráda! Aspoň mě naši nebudou za pár dnů znovu soukat do toho zimního overalu, co je mi beztak o několik čísel větší a plavu v něm jak ryba v oceánu. Doufám, že za ten měsíc, až tam pojedeme znovu, už bude léto! A nadobro Paňdoktorku usadila mamka poté, co byla vznesena otázka „Nechá vás v noci spát aspoň 4 hodiny?“. Pche, nejsem žádný žabař, já ji s přehledem dopřávám i šestihodinového šlofíka… A asi aby se mi dnes obzvlášť dobře spalo, rozhodla se mě dnes poprvé vykoupat. Tedy ani za mák se mi to nelíbilo a nic na tom nezměnilo ani to drahé luxusní mýdlo z lékárny. Tím ať se klidně myje sama, já svůj život zvládnu i bez koupání.
09. 02. 2012 Nový poznatek - taťka je drzoun. Dneska si z něj dělala mamka trochu srandu a on procedil mezi zuby „No potěš, a tohle budu mít za chvíli ve trojím vyhotovení!“. Mamka neváhala a hned oponovala „Pche, počkej, jak si budeš libovat, až holky vyrostou, já uvařím polívku, Lucka hlavní jídlo a Terka upeče zákusek!“. „No tak tohle jsem si měl nahrát!“ Tím jako myslel, že o nás pochybuje?
10. 02. 2012 Tak se na nás přijel podívat děda (toho už jsem viděla), a tentokrát s sebou vzal i babičku. Já ještě spala nahoře v ložnici, tak tam pro mě šel, že mě snese dolů. Jenže mě vyndal, a když byl v půlce schodiště, začala postýlka houkat jak na poplach. Děda nevěděl, jak s tím naložit - jít se mnou zpátky nahoru? A odkud to vlastně šlo? Nakonec ho taťka nahnal dolů a šel houkání vyřešit osobně. „To víš, Péťa se bojí, že nám ji někdo ukradne, tak to má pojištěný, že když ji někdo zvedne z postýlky, začne to houkat.“ Naštěstí měli děda s babičkou pochopení - „No jo, se nediv po zkušenosti s vykradeným autem.“. Ale ve skutečnosti je to trochu jinak - mamka se o mě bojí, ale postel by začala houkat, kdybych přestala dýchat (nebo když mě někdo vyndá a zapomene monitor dechu vypnout, jako se to povedlo dědovi). A jeden z nových životních postřehů - francouzské brambory už víckrát nechci! Mamka si je dala k obědu a já je vypila ke svačině. A pak už jsem jen blinkala a blinkala a blinkala. Nejen, že jsem měla poblinkané tváře, ale dokonce jsem měla nablinkáno i v uchu! No, včera jsem přibrala 100 gramů a dnes jsem se problila k o 35 gramů nižší váze.
11. 02. 2012 Ještě, že se mamka poučila z předchozích chyb a dnes už jedla střídmě. Taky to hned bylo znát na váze - 65 gramů zpátky nahoře. Jen mě pro změnu trápily prdíky, klika byla, že včera přijela babička a děda, a že když jsem plakala, kroutila se a střílela do plen, vzal si mě k sobě děda. Teda ne, že by mi s těma prdama nějak pomohl, ale aspoň mě vždycky ušíšal ke spánku. Odpoledne se odhodlal k odvážnému kroku - tak dlouho jsem plakala, že mám hlad, a nebyla jsem k utišení ani v jeho náručí (a mamka potřebovala nutně něco dodělat), že to chtěl urychlit a šel mě přebalit. Ale jen co to mamka viděla, hned naklusla a mé smrduté plínky se ujala osobně. Ta pak byla překvapená, když jí děda řekl, že si to chtěl vyzkoušet, jestli si ještě pamatuje, jak se přebaluje miminko! No kde by ji napadlo, že děda, který nikdy Lucčiny pokakaný plínky nemusel, půjde dobrovolně a ochotně přebalovat, i když ví, co ho tam čeká! A byl by trumfnul i taťku, zatím má totiž monopol na mé přebalování (a vlastně veškerou péči o mě, až na mazlení) mamka.
12. 02. 2012 Aspoň jeden z těch mých rodičů má trochu rozumu. Večer jsem div nešilhala hlady, ale mamka ne, aby mě šla nakrmit - ona se zrovna v tu chvíli musela jít osprchovat. Taťka mě hlídal, abych neusnula = držel mě v náručí a já už tou dobou zuřivě hledala, odkud by mohlo něco kápnout. Nakonec to nevydržel, vlítnul za mamkou do koupelny a popohnal ji „Pohni, nebo mi to dítě vyklove díru do paže!“. No nebýt jeho, kdo ví, kdy bych se vůbec k tomu jídlu dostala…
13. 02. 2012 Od středy, kdy jsme byli u Paňdoktorky, a já začala zkracovat noční intervaly na jídlo, jsem se zase vrátila k původnímu rytmu. Sice jsem se vzbudila po třech hodinách, ale než mamka vstala, zase jsem zabrala a vzbudila se po dalších dvou hodinách. Ale těší mě, že jsem s tím nočním pláčem a častým buzením vydržela až do víkendu, kdy s námi spal v ložnici i taťka, aby z toho taky něco měl. Ten mluvil odpoledne s jedním strejdou (mimochodem s dědovým jmenovcem), ten ho pomalu ani nepozdravil a rovnou řekl „Gratuluju! A příště teda kluka, jo?“. No to teda nevím, co na tohle řekne mamka…
14. 02. 2012 Včera večer si mamka myslela, jak půjdeme v devět spát, tak jsem ji opět vyvedla z omylu - v devět jsem se tak akorát probudila na jídlo, nadlábla se a byla připravená na blbnutí, hraní, chování, šíšání…prostě na všechno, jen na spaní ne. Zůstala se mnou v obýváku do deseti, pak to vzdala a odnesla mě nahoru s tím, že dokud neusnu, bude si číst v posteli knížku. No jo, to by bývala mohla, kdybych nezačala brečet. Tak ji napadlo, že mě zase zkusí užrat ke spánku. Vyndala mě z postýlky, položila do postele…a než si vedle mě lehla, už jsem měla zavřené oči a spokojeně usínala. Už, už chtěla říct, jaká jsem vyčůraná potvora, ale já se znovu probrala a začala ječet jako pominutá. Tak mě napojila ke zdroji a očekávala, že při jídle usnu. Jenže jí došlo, že jsem si z ní udělala dudlíka, tak ji napadla jiná myšlenka. Odložila mě zpátky do postýlky, nic nedbala na to, jak jsem začala hlasitě protestovat, a odešla dolů. Za chvíli se vrátila s tím, co už mi jednou vnucovala - dudlík! Vrazila mi ho do pusy a já jsem zase vyplivla a statečně se tvářila, že jestli mi ho vnutí ještě jednou, vyblinkám všechno, co jsem snědla. Tentokrát ji to ale nezastrašilo, a když jsem znovu otevřela pusu a začala křičet, vrazila mi ho znovu do pusy, chvíli přidržela a já jako zázrakem během minuty přestala brečet, zavřela oči, vyplivla to z pusy, usnula a spala až do tří ráno. Dopoledne jsem byla vzhůru a tentokrát mi to mamka zpestřila, rozložila hrací deku a položila mě na ni. A abych se nenudila, lehla si ke mně Lucinka a zpříjemňovala mi flákání. Chvíli si mě jen prohlížela, pak mě hladila a pusinkovala a nakonec přinesla Čtyřlístek a prohlížela si ho spolu se mnou (já z toho teda nic neměla, ale proč jí kazit radost, to by se na mě taky mohla příště vyprdnout…).
15. 02. 2012 Asi mám velké štěstí, že mám ségru. Odpoledne jsem byla hladová, tak jsem začala plakat, ale mamka dělala, že mě neslyší. Přidala jsem na hlasitosti, ale bez úspěchu. Nakonec ke mně přišla Lucinka, začala pohupovat s postýlkou, a když to nezabralo, běžela za mamkou a volala na ni „Telezka pláče, utiš ji!“.
16. 02. 2012 Konečně jsem se dočkala svého prvního výletu v mém kočáru. To je jinčí povezení než v autě. Sice jsem teda protestovala, když mě mamka balila jako medvěda, ale záhy jsem to pochopila. Když jsme se vrátily domů, měla jsem tváře ledové, a to jsem byla zachumlaná, co nejvíc to šlo. Jen tedy musím říct, že byť jsme šly ven v době, kdy jsem obvykle vzhůru, ta jízda mě tak nějak ukolébala a celou cestu jsem prochrupala. Možná i díky tomu se mi posunul celý spánkový režim a večer jsem byla vzhůru od pěti do sedmi, pak jsem zabrala, v deset se probrala na krmení a pak byla neuspatelná. Nejdřív mě uspávala v náručí mamka, ale v jedenáct to vzdala a předala mě taťkovi, aby mě odnesl do ložnice a ona se mohla jít osprchovat. Ten mě tam položil, zabalil do zavinovačky a odešel spát do pokojíčku. Ovšem já jsem řvala tak úspěšně, že mě slyšel i přes dvoje dveře a vrátil se za mnou. Ovšem jen proto, aby se mě pokusil umlčet tak, jako to v poslední době dělá mamka - dudákem! Sice jsem ho pořád plivala, ale nakonec jsem se přece jen ztišila.
17. 02. 2012 Po necelých 14 dnech se mamka zase zkusila narvat do kalhot, do kterých se minule nenarvala. Já to nechápu - už jednou se do nich nedostala, tak proč to zkoušet znovu a být znovu nakrknutá, že? Evidentně byla jiného názoru (a patrně se domnívala, že se za tu dobu něco změnilo), ovšem výsledek byl stejný jako posledně. Pak taky zjistila, že od dob těhotenství se hodně změnilo - byť měla dřív chuť sníst zubní pastu a vypít Listerin, od porodu ji tyhle choutky opustily. Ba co víc - Listerin si má vůbec problém nalít do pusy!
18. 02. 2012 Včera jsem byla opět bdělá od pěti do sedmi, pak usnula a v jedenáct, když se mnou šla mamka do postele, jsem byla čilá jak rybička. Až do dvanácti bojovala, abych usnula. Utišovala mě v náručí, pak zase dudlíkem. Ten jsem pořád plivala a dělala, že je mi blivno, ale v jedné nestřežené chvíli jsem si ho v puse nechala dýl a světe div se - ono to je nejen snesitelné, ale dokonce se to dá i dudlat. Rázem bylo v domě ticho…asi na pět minut, než jsem ho vyplivla. Znovu už jsem si ho nevzala a před půlnocí konečně úspěšně usnula. Zhruba čtvrt hodiny poté, co jsem usnula, se probudila Lucinka a začala plakat pro změnu ona. Nejdřív proto, že má v nose nudlíky a z toho pozvolna přešla na sdělení, že má žízeň. Mamka, stále bdící, nakonec tiše procedila mezi zuby sarkastickou poznámku o tom, že se evidentně budeme se ségrou skvěle doplňovat. Jak už je u mě obvyklé, na další jídlo jsem se vzbudila těsně po třetí a připravila jsem si pro mamku menší vtípek. Nechala jsem ji, aby mi vyměnila plínku, natáhla jednu nohavici a prd, prd, a mamka mě znovu svlékala a přebalovala. Až poté mi došlo, že jsem si to měla líp načasovat, a hned při další možnosti, tedy v sedm ráno, jsem to vyzkoušela. Nechala jsem se přebalit, kompletně obléct a…prd, prd. Zatímco mě mamka znovu přebalovala, zaslechla jsem cosi o Baziliškovi. A protože mi došlo, že mluví o mně, dostála jsem jejím slovům, a když mě přebalovala dopoledne, znovu jsem jí naprděla a nasmrděla do čerstvě vyměněné plíny. Mám vcelku vytříbený smysl pro humor, že?
19. 02. 2012 Mamka se včera ohromně snažila o to, abych byla vzhůru od sedmi večer do devíti nebo deseti, což se jí úspěšně podařilo. V deset už jsem spala jako Šípková Růženka, zatímco mamka se až do dvou do rána snažila zabrat. Skoro bych řekla, že to nemělo cenu, stejně ve tři vstávala, aby mi dala najíst. Pak se zase pokoušela usnout, ale každou chvíli byla vzhůru, takže ve čtvrt na osm, když jsem si odvážila znovu zažádat o svůj pravidelný příděl, to vypadalo, že vůbec nevstane. Nakonec se probrala a dala mi najíst, evidentně s vidinou, že hned znovu usnu a ona bude dohánět noc. No, spletla se - až do půl desáté, kdy mi dala znovu najíst (a já konečně spokojeně usnula) jsem byla vzhůru a průběžně pobrekávala, aby neměla šanci zavřít oči. Znovu jsem pak byla vzhůru od půl jedné do tří, takže se mamka začala lehce děsit, jak to bude vypadat večer a hlavně v noci.
20. 02. 2012 Další výlet, opět kvůli Lucince, na mašiny a opět jsem ho celý prospala. Jenže ono se tak krásně spí, když jsem celá zachumlaná do tepla. A protože s námi šel taťka, mamka nás u mašin opustila a skočila si do drogerie. Patrně tam byla velká fronta (nebo že by to byl velký nákup?), protože taťkovi už cvakaly zuby a nakonec jsme ani nepočkali, až se mamka vrátí a vyrazili jsme domů napřed.
21. 02. 2012 Mamka byla včera večer evidentně trochu roztrpčená z toho, že jsem koukala až do půl dvanácté a nechtělo se mi spát. A to jsem usnula jen proto, že mě po jedenácté přiložila ke zdroji a já spokojeně usnula při jídle. Očekávala, že budu spát aspoň do čtyř nebo pěti, když jsem jedla takhle dlouho, ale ouha, já se vzbudila už před třetí. Pak doufala ve spánek aspoň do sedmi, v čemž jsem opět předčila její očekávání - jídla jsem se dožadovala už o půl šesté. Zato pak bych bývala spala aspoň do oběda, ale ta pomstychtivá zákeřnice mě nenechala. Jako bych mohla za to, že byla celá vystresovaná z dnešního ranního vstávání s Luckou (nechápu, jak se mohla bát, že by mohla spát tak tvrdě, že by ji neslyšela - vždyť ji spolehlivě vzbudí i zakašlání ve vedlejším pokoji), a v noci se každou půlhodinu budila…
22. 02. 2012 Dneska jsem trhla rekord - naposledy jsem jedla před jedenáctou v noci a znovu jsem se probudila na jídlo až o půl sedmé, což je téměř 8 hodin spánku v kuse! Však si taky mamka libovala. Po svačině ze mě zase udělala Eskymáka a vyrazili jsme všichni čtyři ven - my s mamkou musely napřed, protože nás čekal Pandoktor. Za těch deset minut cesty kočárkem k němu jsem zvládla usnout tak tvrdě, že mě neprobudilo ani svlékání, ani ten ultrašmírák, co mi šmíroval, jestli mám v pořádku kyčle. Ale co - podstatné je, že jsem zaslechla, jak mamka říká taťkovi, že je všechno v naprostém pořádku, tak nač se zbytečně vzrušovat?

2. měsíc

23. 02. 2012 K mému dnešnímu měsíčnímu výročí jsem mamce dala dáreček (ovšem na mě se zapomnělo a nedostala jsem nic, jaká nespravedlnost!) - sice jsem včera byla do půlnoci vzhůru a o půlnoci jsem si vybrečela příděl jídla, ale dostatečně jsem to mamce vynahradila 8 hodinami spánku na jeden zátah. Vlastně já bych klidně spala i dýl, jenže už mě vzbudila mamka - patrně chtěla vstát a měla krmící vaky nalitý tak, že přepadávala na čelo…
24. 02. 2012 Tak nevím, co si mám myslet o tom, že mamka začala všude tvrdit, že mě a Lucku zvládá líp, než zvládala samotnou Lucku, když byla malá. A že prý jí evidentně víc kousků svědčí. Radši ani nedomýšlím, kolik ještě budeme mít s Lucinkou sourozenců! Aby si to mamka rozmyslela, opět jsem byla v noci vzhůru do půl 12 a brečela, aby nemohla usnout. To by bylo, aby z toho svého tvrzení nevystřízlivěla!
25. 02. 2012 Ten taťka teda občas dost přehání. Dneska ale všemu nasadil korunu. Pravda, dost jsem plakala, ale TOHLE jsem si teda nezasloužila! „Hele, Péťo, kde to má volume?“ „Nevím, já už hledala vypínač a taky marně.“ „Hmmm…vrať to, je to ňáký rozbitý.“
26. 02. 2012 Že mě občas mamka vzbudí, na to už jsem si zvykla. Obvykle to probíhá tak, že mě nejdřív pohladí a pak vezme do náručí. Ale dnes večer zkusila novou metodu. Pohladila mě, vzala do náručí, ale já se neprobrala, jak očekávala, tak si se mnou sedla na gauč, mou hlavu si položila k té svojí a začala si zpívat s televizí. Tedy spíš si chtěla zpívat - hned po prvních dvou tónech jsem sebou škubla, zapištěla a i taťka pochopil - „Asi s tím radši přestaň…“.
28. 02. 2012 Dneska po obědě přijel děda a já si to nemůžu vynachválit. Chová se přesně tak, jak jsem od něj očekávala - pěkně mě rozmazluje a sotva otevřu pusu a breknu, hned mě bere do náručí. Za poslední týden se mamka začala bát, že přibírám moc málo, tak jsem to za poslední dva dny dohnala a přibrala víc, než za celý minulý týden.
29. 02. 2012 Konečně je teplo, takže mě mamka začala brát na pravidelné výlety ven a přibíráme s sebou i Lucinku a teď i dědu. Dnes jsme ho teda nechaly doma a vyrazily jsme jen ve třech a cestou jsme přibraly tetu s Anetkou, která se dnes osmělila a po vzoru Lucinky mě pohladila. A děda k večeru bránil můj žaludek - když jsem brečela, řekl, že mám buď hlad (i když jsem jedla hodinu před tím), nebo mi rostou zuby (a sám se svému vtipu zasmál). Večer pak udělal mamce ohromnou radost, když (protože jsem opět řvala jak tur) mě vzal do náručí, šíšal a tak trochu se mu podařilo mě uspat v době, kdy obvykle nespím a mamka má pak jisté, že budu chrnět celou noc.
01. 03. 2012 Dnes mamka poprvé odešla někam jinam, než jsem byla já. Odpoledne totiž, slušně řečeno, padala na ústa, tak mě nakrmila, odešla do ložnice spát a mě nechala s dědou dole (Lucinka tou dobou taky spala). Dědovi sice dala instrukce, že kdyby usnula a já brečela hlady, má ji jít vzbudit, jenže on mě nechal řvát a jen mě nosil a šíšal (a užíval si to, ale já už fakt měla hlad!). Díky Bohu, že se mamka v pět vzbudila, jinak bych snad pošla. Ale stejně, až odjede děda, nastanou galeje - žádné chování, hned jak zabrečím, žádné šíšání, žádné uspávání…
02. 03. 2012 Od půl čtvrté do šesti ráno jsem byla vzhůru a vytrvale brečela, za což jsem byla odměněna náležitou porcí jídla. Za těch 2,5 hodiny mě totiž mamka 3x krmila. Dopoledne se nám vrátil taťka a sotva mě viděl, byl překvapený, jak za ty 4 dny vyrostla. A protože nám odpoledne měl odjet děda, ještě jsem si potřebovala řádně užít jeho náručí. Lebedila jsem si u něj, spokojeně usínala, ale najednou jsem si kejchla tak silně, že jsem se mu zaklovla do krku nosem a zůstala tak, dokud na to dědu neupozornila mamka. Ovšem večer jsem opět nemohla usnout, takže jsem jedla v deset a znovu mě mamka umlčela jídlem o půl 12.
03. 03. 2012 Protože jsem jedla před půlnocí, znovu jsem se probudila na jídlo o půl 4, pak znovu o půl osmé a pak, protože mamka chtěla ještě spát a tušila, že při přenášení do mojí postýlky by mě probudila, jsem spala s mamkou ve velké posteli až do jedenácti. To nakrmila mě, pak zbytek rodiny a mohli jsme vyrazit na můj historicky první dlouhý výlet autem - na chalupu. Ovšem když jsme tam dojeli, byla uvnitř taková zima a já měla znovu hlad, že se mamka rozhodla nakrmit mě v autě. Jako obvykle mě plné břicho krásně uspalo, takže o tom, že jsme pak šli k sousedům na návštěvu, už vím jen z doslechu, protože jsem celou tu dobu chrněla (ostatně když opomenu jednu probdělou hodinu, nic jiného jsem celý den nedělala). Mamka se díky tomu dost děsila noci, ale překvapila jsem ji - byla jsem vzhůru sice až od osmi, ale hned po krmení v deset jsem zase usnula. Taky aby ne po tak náročném cestovním dni!
04. 03. 2012 Díky včerejšímu odpočinkovému spacímu dni jsem se ráno probudila už v sedm a byla vzhůru téměř do dvanácti (s výjimkou pár desítek minut). Pak jsem si zase na chvíli schrupla, znovu jsem probděla dobu od čtyř do sedmi večer, a protože jsem při jídle usnula, mamka mě přenesla do postýlky, a když zjistila, že jsem se neprobudila, zalezla i ona do postele už v osm. Na další jídlo, při kterém jsem si ublinkla přímo při pití do mamčina výstřihu v noční košili, jsem se vzbudila až před půlnocí, pak jsem nějakou dobu nemohla usnout a vrtěla se a mručela, aby to mamka neměla až tak snadné s tím spánkem, ale nenapínala jsem ji zbytečně dlouho a znovu zabrala.
05. 03. 2012 Dnešní noc by si měla mamka někam zapsat zlatým písmem, protože jsem konečně usnula brzo a spala celou noc - tedy pochopitelně s výjimkou časného ranního krmení o půl páté, ale nadobro jsem se vzbudila až před devátou. Trochu nudné už jsou ty naše kočárkové výlety, pořád to jsou ty samé trasy - mašiny a labutě. Aspoň, že se oteplilo a mamka už mi přes kočár nepřehazuje tu plínu, takže aspoň něco málo vidím (pokud se mi teda nesesune čepice přes oči a pak musím ječet jak Viktorka u splavu, aby někomu došlo, že je něco špatně).
06. 03. 2012 Mamce se evidentně zalíbila mé včerejší brzké usnutí a prohlásila, že skončilo období šestinedělního hájení a rozhodla se nastavit večerku na sedmou hodinu večer. Ovšem já byla zrovna dnes jiného názoru. Od sedmi jsem byla naprosto čilá a bdělá (a taky plačící a kňourající), takže se mnou mamka vydržela dole až do jedenácti, protože jí bylo jasné, že v tomhle stavu rozhodně neusnu. Jenže ani jedenáctá nebyla zárukou kvalitního spánku. Převezla jsem ji a usnula až v jednu a ještě jsem to doplnila budíčkem na jídlo o půl čtvrté. V sedm pro změnu začala rachotit s hračkama Lucinka, já se probudila na krmení v osm a ve čtvrt na deset vletěl do ložnice jak velká voda taťka, že má mamka vstávat, protože on musí odjet pryč. Bože, celý den jsem pak musela poslouchat, že mamka spala 5 hodin se 3 pauzami… Večer jsem ještě podala další umělecký výkon - mamka mě svlékla, zvážila (jako ostatně každý den) a zrovna, když mě nesla z váhy do koupelny a přemýšlela o tom, jestli je opravdu možné, že jsem za jediný den přibrala 85 gramů a došlo jí, že asi je, protože jsem dnes moc nekadila…jsem uvolnila obsah svých půl dne nevyprázdněných střev a bylo to tuze prima! Žádné prdění do plen, žádné omatlávání si zadku v bobcích. Ale mamka vypadala (s pokaděným trikem, kalhotami, ponožkami i pantoflemi + taťkovou bundou, kolem které jsme právě šly - to aby mu to nebylo líto), že jí to tak prima nepřijde. Po téhle ser-akci a koupání mě převážil taťka (moudře už mi dal před vážením plínu a její váhu pak odečetl) a zjistil, že jsem o úctyhodných 60 gramů lehčí!
07. 03. 2012 Dneska jsme jeli na šestinedělní prohlídku k Paňdoktorce. Lucinka už nebyla tak zvědavá, co se se mnou dělá, jako zpočátku, a víc se věnovala hračkám. Pche! Mamka se svěřila, že neví, jestli má pro mě dost jídla, protože občas přibírám pár dnů jen po pár gramech a pak mám jeden den větší skok. Ovšem když mě Paňdoktorka položila na váhu a mamka avizovala, že vážím něco málo přes 4 kila, Paňdoktorka si myslela, že se mamka spletla, že to určitě nemám. No, mám, takže byla mamka uklidněná, že opravdu nestrádám. Ovšem dostalo mě, že o mně mamka řekla, že jsem lenoch, protože se neotáčím za hračkami, nechci pást kobyly a zatím jsem jí ještě nevěnovala jediný vědomý úsměv. Paňdoktorka jí ukázala jeden cvik, který se mnou má dělat, aby se zapojovaly moje přímé zádové svaly, když už teda nepasu tu zvěř. A večerka v sedm se opět nekonala a já ulehla do postele až o půl desáté.
08. 03. 2012 Teda já nevím, ale taťka má nějaké mylné informace a vidiny. Dneska, když se se mnou mamka mazlila, prohlásil, že já budu mamčin mazanec. No jestli tím myslel, že budu její mazánek, asi mu nedochází, jaký mám vojenský dril - chce se po mně, abych chodila spát v sedm (byť v reálu to vypadá jinak), přes den, když nespím, tak na mě kolikrát nikdo nemá čas, protože je taťka fuč a mamka vaří nebo dělá podobné hlouposti, jako třeba luxování, vytírání nebo žehlení. I když dnes zrovna ten večerní režim mamka dodržela a do postele mě odnesla už o půl osmé. Chvíli jsem si tam pobrekávala a pokňourávala, ale nakonec jsem usnula a vzbudila se až o půl druhé.
09. 03. 2012 Zase výlet na mašinky, tentokrát jsem si ale střihla premiéru a poprvé se mi podařilo v kočárku neusnout a zůstat vzhůru, abych z toho taky aspoň něco měla.
10. 03. 2012 Dopoledne nás zase vzala mamka ven na procházku. Podařilo se mi usnout tak tvrdě, že mě neprobudil ani příjezd domů, takže mě mamka nechala pod záminkou pobytu na čerstvém vzduchu venku za dveřmi a já tam chrupala ještě dvě hodiny, což mamku přinejmenším dost překvapilo.
12. 03. 2012 Ta mamka neví, co vlastně ode mne chce - když jsem se v noci budila po 4 hodinách, byla celá zdrchaná, a když spím dlouho, tak se jí to taky nelíbí. Dneska jsem spokojeně spinkala 9 hodin a byla bych bývala spala i dýl, jenže to by nesměla být mamka mamkou. Můj dlouhotrvající spánek jí nešel pod nos a necitlivě mě vytrhla ze spánku a podstrčila mi jídlo (ne, že by mi to po té době nepřišlo vhod). Taky mi došlo, že než se nechat buzerovat cvičením, bude lepší pást ty přihlouplé koně, takže jsem se začala snažit, seč to šlo. Tedy - pokud se mi zrovna chtělo. V opačném případě jsem s klidem na tom břiše během pár vteřin usnula. Ovšem většinu dne jsem byla vzhůru, taky aby ne, když mě mamka začala po večeři dávat do postele a očekává ode mne, že budu spát až do rána. Během jednoho přebalování jsem na mamku několikrát vykouzlila zářivý úsměv, ale až když ze mě mamka během dne znovu žádný úsměv nevydolovala, došlo jí, že to bylo naprosto nevědomé.
13. 03. 2012 Ach jo, na světě jsem sotva dva měsíce a už po čtvrté mi mamka stříhala nehty. Jak já to nemám ráda! Ovšem zajímavé je, že ty svoje drápy si mamka za tu dobu upravovala jen jednou. A taťka se taky pěkně vybarvil. Odpoledne telefonoval s nějakým strejdou a tvrdil mu, že se v noci budím každé dvě hodiny. Mamce (která na něj koukala, jako by spadla z višně) to pak objasňoval tím, že prý to líp zní a ten strejda ho může litovat. Teda! Kdyby spal v ložnici, ukázala bych mu, zač je toho loket. Mamka se to snažila vyvážit a chválila mě po telefonu babičce, že chodím po sedmé do postýlky v ložnici a na rozdíl od Lucinky v mém věku se nijak zvlášť nedožaduju něčí pozornosti nebo přítomnosti (zato ve dne prý oproti Lucince řvu tak, že má občas mamka strach, že mi praskne hlava a prý mám dost velkou výdrž). Tak nějak mi přišlo, že se jí po tom zastesklo, tak jsem večer po uložení spustila pořádný řev. Ale moc chvály jsem za to nesklidila.
14. 03. 2012 Večer mě mamka uložila do postýlky v sedm a evidentně netrpělivě čekala na to, až se tam přestanu mlet a usnu. Sama byla v posteli už v devět a asi byla celá natěšená, jak se vyspí, když budu spát do tří jako obvykle. Ale se mnou to nebude mít tak jednoduché, zdědila jsem po nich tu jejich škodolibost, takže první budíček na krmení jsem jí připravila už o půl dvanácté.
15. 03. 2012 Jestli si mamka myslela, že od té půlnoci budu spát minimálně do šesti, šeredně se spletla. Na další krmení jsem ji probudila o půl čtvrté, pak na další o půl sedmé a pak jsem odmítla znovu usnout. Přes den jsem se dožadovala krmení každé dvě, maximálně dvě a půl hodiny. Večer mě uložila do postele až v osm a těšila se, jak půjde krátce po mně spát, protože od okamžiku, kdy mě položila, bylo v ložnici naprosté ticho - vůbec jsem si nebroukala ani si nefňukla. Páni, ta koukala, když přišla v devět do ložnice s tím, že už dávno spím, a já měla oči jak dvě trnky!
16. 03. 2012 V noci jsem spala o chlup líp než včera - jedla jsem o půl druhé, pak až o půl šestý, ovšem pak už jsem neusnula, takže to pro mamku zas taková hitparáda nebyla. A když mě mamka nad ránem přebalovala, krátce poté, co mi otřela zadek mokrým Perlanem, jsem si zlehka uprdla a jak jsem měla mokrý zadek, pěkně jsem pokropila mamku do obličeje. No, musím říct, že hned kontrolovala, jestli to je opravdu jen voda. Dopoledne jel taťka na nákup a nás s mamkou a Lucinkou odvezl za tetama a strejdou k mamce do práce. Nijak zvlášť mě to tam nezajímalo, takže jsem celou návštěvu prospala a díky tomu se nade mnou všichni rozplývali, jak jsem hodné miminko. Pochopitelně, že mamce nikdo nevěřil, když jim tvrdila, jak umím řvát. Odpoledne jsme jeli na další návštěvu, tentokrát k tetě Soně a Domčovi, kamarádovi Lucinky. Musím říct, že jsem se mu moc líbila a moc ho zajímala!
17. 03. 2012 Ráno nás vzbudili taťka s Lucinkou, když v osm vstávali, byly bychom s mamkou ještě chvíli chrněly. Ale zas tak dalece nám to nevadilo, po svačině v deset jsme totiž odjeli do ZOO. Taťka nějak moc krouhal zatáčky, takže mě sice mamka oblékla do hodobóžo oblečení, ale já se během cesty celá poblila. Skoro celou dobu jsem se slunila a vyhřívala v kočárku a byla spokojená, jen občas, když se zastavilo, jsem se pláčem dožadovala další jízdy.
18. 03. 2012 Odpoledne se mamka rozhodla znovu využít toho, že je tak teplo, a vzala nás s Lucinkou na hřiště. Hrála si samozřejmě jen Lucinka, ale mně se tentokrát dvakrát moc v kočárku nelíbilo, takže jsem se nechala pěkně chovat.
19. 03. 2012 Další noc, kterou si mamka zapsala zlatým písmem, v noci na dnešek jsem se najedla naposledy v sedm večer a na další krmení jsem byla probuzena ve čtyři ráno. Mamka už mě prý nemohla nechat dýl spát, protože tvrdila, že by praskla.
21. 03. 2012 Nechci být hnidopich, ale to mamčino věčné přistřihování mých nehtů mě fakt pěkně štve, přitom ty svoje si nechává růst jak dříví v lese! Dnes jsem se konečně dočkala, že si to zkrátila. Ovšem zkrátila si je pečlivě, skoro si ubrousila špičky prstů, jak je pilovala na co nejkratší délku. Odpoledne jsem byla zcela vynechaná z výletu ven. To asi proto, že venčil taťka. Drze s sebou vzal jen Lucku. Mělo to ale svou výhodu, mamku jsem měla jen a jen pro sebe. Pravda, nechala je jít ven s tím, že si sama lehne a půjde spát, což jsem jí během deseti minut od jejich odchodu překazila svým probuzením a pláčem, ale po mém nakrmení si mamka lehla na gauč, mě si položila na sebe a to se tak krásně spalo! Teda jen mně, protože nejdřív mamce zazvonil telefon a o chvíli později se vrátili taťka s Luckou. Ale znovu musím zopakovat, že mně se u ní spalo báječně!
22. 03. 2012 Dnešek byl dnem pokroků - na hrací dece jsem se začala snažit bouchat do hraček, začala jsem se usmívat a taky jsem si začala broukat. No, z posledního jmenovaného mamka nebyla moc nadšená, prý jestli budu ukecaná jako Lucinka, tak jí z nás praskne hlava. Jinak jsem ale pořád nejspokojenější, když si ke mně někdo sedne nebo lehne a na vrcholu blaha jsem, když je to Lucinka. Tu hned zafixuju pohledem a neodtrhnu ho od ní, dokud neodejde.

3. měsíc

23. 03. 2012 Po obědě naložila mamka mě i Lucinku do auta, vzala taky malou štěknu a hromadu dalších věcí a vyrazily jsme za dědou a babičkou do Hradce. Auto praskalo ve švech, ale co taky čekat, když jsme tam jely na 10 dní? A děda mamku nezklamal - mamka říkala, že nejen Lucinku učí ptákoviny, ale už i to nebohé dvouměsíční miminko (tedy mě). Tak dlouho na mě plazil jazyk, až jsem to po něm začala opakovat. Jen mi to, pochopitelně, nešlo tak dobře, jako jemu, ale myslím, že se mi to i tak docela dařilo.
24. 03. 2012 Mamka si myslela, jak se u dědy a babičky vyspí do zásoby, jenže mé plány byly zcela jiné. Vzhůru jsem byla už od půl šesté a to jsem mamku dokonale probrala menším fórkem. Když mi mamka dala čistou plínku, hned jsem si do ní prdla a vytlačila trochu vajíček. Vyndala tedy další čistou, dala ji pode mne a já si znovu uprdla. Takže zpod mne znovu vyndala špinavou plínu, a než ji nahradila čistou, zvládla jsem ještě pokadit podložku. Mamka se mnou pak dělala blbiny a kroutila hlavou „ne, ne“ a já jsem to po ní po chvíli pozorování začala dělat taky. Odpoledne si mamka plánovala dospání ranního časného budíčku, ovšem my jí to s Luckou přeplánovaly - když spala Lucka, byla jsem vzhůru já, a když jsem usnula, vzbudila se Lucka. Večer jsem si poprvé pořádně užívala koupání. Konečně mě mamka nervala do malé vaničky, ale položila mě do velké vany. Ale že jí to trvalo. Byla jsem spokojená a moc jsem si to užívala.
25. 03. 2012 Dopoledne jsme šly na hřiště s tetou Lenkou, strejdou Radkem, Lucinkou a Gábinkou. A musím říct, že strejda se mi moc líbil, vůbec jsem z něj nemohla spustit oči a pořád se na něj usmívala a něco mu vyprávěla. Mamka byla trochu naštvaná a hned si postěžovala, že ona jakožto hlavní a výhradní zdroj potravy ze mě ráno úsměv nevydolovala, ale na cizích se úsměvama nešetří. No Bóže…
26. 03. 2012 Ráno jsem se probrala v extra dobrém rozmaru, jen co jsem se nasnídala, začala jsem se culit na mamku a zvesela jsem na ni pobrukovala. Totéž jsem zopakovala o pár minut později, když za námi přišla Lucinka a lehla si vedle mě na postel. Nemůžu si pomoct, ale fakt ji naprosto zbožňuju. Večer jsem se těšila do vany, ale nakonec jsem se nekoupala, protože tam byl zalezlej děda a po něm už tam byla fronta - čekala na ni totiž i Lucka. Po večeři jsem extra špatně usínala, po dlouhé době mě mamka krmila ještě o půl desáté a očekávala můj spánek až do rána.
27. 03. 2012 Přes to, že jsem jedla večer tak pozdě, jsem se vzbudila o půl třetí jako jindy. Mamka si celý den stěžovala na bolesti zubu a ještě měla tolik odvahy, že to sváděla na mě. Že prý ji to vždycky začne bolet pár minut od začátku kojení. No, nakonec jí nezbylo nic jiného, než akutně navštívit Paňzubařku. Ta s ní teda nakonec nic neudělala, že prý to vypadá na hormonální nerovnováhu a poradila mamce pár dnů počkat, a pokud to bolet nepřestane, tak se to bude muset nějak řešit. Mě pro změnu bolelo bříško a celý den (s výjimkou výletů v kočárku ven) jsem proplakala. Taky mi dvakrát moc nejelo mlíko, mamka začala kloktat šalvěj a taky rozkousala tou bolavou půlkou pusy hřebíček pro případ, že by tam byl zánět. Sama se z toho oklepala, jak je to hořké. A to si jako myslela, že já to nepoznám???
28. 03. 2012 Dopoledne nás děda vyvezl na vycházku, tak jsem si spokojeně v kočárku schrupla a podařilo se mu mě udrncat tak důkladně, že jsem spala i po příjezdu domů až do oběda. Pak jsem jen zaplnila žaludek a znovu upadla do spánku a chrněla až do dalšího krmení. Po něm nás mamka znovu oblékla a jely jsme znovu ven a já opět (pro velký úspěch) procházku prospala. To už se ale mamka začala děsit noci. Standardně jsem se najedla večer o půl sedmé, ale pak jsem (jaký to div) nechtěla spát a dožadovala se jídla ještě po půl deváté. Ale přesto, kolik jsem toho naspala během dne, si mamka v noci stěžovat nemohla.
30. 03. 2012 Ráno mě mamka musela budit na jídlo o půl páté, ten hradecký vzduch (nedostatečně zasmogovaný) mě nějak unavuje. Navíc jsem se tady v Hradci naučila jíst večer ještě o půl deváté, nicméně třeba dnes jsem při krmení o půl sedmé usnula, o Lucku se starali děda s babičkou, tak mě mamka přenesla do postele a odešla na nákup. Ale sotva se za ní zavřely dveře, vzbudila jsem se, začala brečet a nepřestala až do jejího příchodu a nakrmení (no jo, to je ta zmiňovaná druhá večeře o půl deváté).
31. 03. 2012 V noci mě musela mamka zase budit na jídlo, zato přes den jsem jedla každou hodinu a půl. Odpoledne přijela teta Monča, kterou mamka přejmenovala na tygří tetu, protože mě nosila na tygříka. Vzala si mě do náručí, když jsem plakala a já z vděčnosti okamžitě přestala brečet. Ovšem na její pokus položit mě zpátky na hrací deku jsem zareagovala okamžitě, jakmile se začala sklánět, spustila jsem řev nanovo.
01. 04. 2012 Včera večer jsem, jak už je v posledních dnech zvykem, jedla zase o půl deváté, mamka šla spát až hodně pozdě, a když se probudila a venku bylo světlo, zděsila se. Já jsem spala až do půl sedmé! I když přiznávám, že daleko lepší apríl by byl, kdybych mamku budila v noci každou hodinu. Odpoledne jsem si vystřelila z mamky nanovo, když nás vzal s Lucinkou děda ven. Nakrmila mě těsně před odchodem ven ve čtyři hodiny, já usnula hned poté, co jsme vyrazili ven, a nejen, že jsem se nevzbudila, když děda zastavil (zatímco jakmile se zastaví mamka, okamžitě se proberu), ale spala jsem ještě hodinu po našem návratu, a musela mě probudit o půl osmé, abych se vůbec najedla. I to ale bylo dost obtížné - při svlékání jsem totiž pořád spala, probrala jsem se až při vážení, a při té příležitosti jsem váhu počůrala. Během koupání jsem si zbytek čůrání šetřila na horší časy - tedy na okamžik, kdy mě mamka položí na osušku. Hned po jídle jsem to znovu zalomila.
03. 04. 2012 Dopoledne jsme jeli k Paňdoktorce. Tak trochu jsem stopila mamku, když jsem úplně normálně otáčela hlavu za obřím plyšovým slonem na obě strany, zatímco doma mě hračky vůbec netankovaly a dělala jsem, že hlavou otočit snad ani neumím. Ovšem jak řekla Paňdoktorka, „slon je jistota. Kdo se neotočí za slonem, ten je zralej na vyšetření“. Odpoledne mamku zarazilo mé nafouknuté bříško a od pěti do půl desáté jsem plakala a svíjela se, takže mě mamka měla celou dobu u sebe a cvičila mi s nohama. Za prvé se mi to moc líbilo, za druhé se mi při tom moc prima prdělo, a za třetí mě to občas i uspávalo. Až na to, že jsem sebou každou chvíli cukla a rozhodila rukama, čímž jsem se pochopitelně vždycky vzbudila.
04. 04. 2012 Zase se za námi přijel podívat děda Luboš a konečně se osmělil a poprvé si mě pochoval! Přivezl s sebou i prababičku, která mě pak vyfasovala na hlídání. Mamka si klidně odjela na nějaké zkrášlovací procedury (mně se teda líbila i bez nich), taťka s dědou a Lucinkou si vyrazili na výlet a my tam zůstaly opuštěné. Já teda ještě chvíli plakala, ale nakonec jsem usnula, ale mamka byla venku nějak moc dlouho, takže po ní začal prahnout můj žaludek. Ještě, že dorazila, než jsem se začala dožadovat jídla od babičky…
05. 04. 2012 Včera jsem jedla naposledy v devět večer a ráno se vzbudila až po sedmé. Mamka nevěřila vlastním očím, když otevřela oči a zjistila, že už je světlo. A protože si myslela, že to noční krmení určitě jen zaspala, musela se podívat, jestli vypila svůj půllitr čaje, který vypije vždycky předtím, než mě začne krmit. A když zjistila, že je netknutý, došlo jí, že jsem fakt vydržela bez jídla přes deset hodin. Odpoledne taťka otestoval novou hračku, za kterou bych se mohla otáčet. A vida, na tu jsem se chytla hned! Vybral totiž nájem, přišel ke mně, zamával mi s tím před očima a říkal „Prachy, prachy, to jsou prachy!“. Okamžitě jsem je zafixovala pohledem a otáčela za nimi hlavou ze strany na stranu, což taťku okamžitě zaujalo a neodpustil si kousavý komentář „To je ženská, panečku!“
06. 04. 2012 Mamka nastoluje opět večerku před osmou - třeba včera jsem šla jíst ve čtvrt na osm a na další jídlo jsem se vzbudila až ráno o půl osmé a s těmi 12 hodinami pauzy jsem neměla já ani mamka nejmenší problém.
07. 04. 2012 Už třetí den v řadě po sobě jsem spala až do sedmi ráno a to mě tentokrát dokonce vzbudila mamka.
08. 04. 2012 Když už si mamka myslela, že má vyhráno, a když to nejmíň čekala, vzbudila jsem se na jídlo zase o půl čtvrté ráno. No můžu já za to, že na ni zrovna dnes v noci dolehla nemoc a poté, co jsem si nadlábla žaludek a spokojeně usnula, už ona nemohla až do sedmi usnout?
09. 04. 2012 Mamka měla velkou radost, když mě dneska slyšela. Narvala jsem si prsty do pusy a začala hlasitě mlaskat. Hnedka poznamenala, že po tom se jí fakt moc stejskalo. No, jsem ráda, že se mi ji podařilo tak moc potěšit. Odpoledne jsem ležela na hrací dece a zjistila, že když pláču, jsou proti tomu všichni úplně imunní. Lucinka si hrála, mamka pracovala a taťka byl v koupelně. Nakonec se nade mnou ustrnul aspoň taťka, a když šel kolem mě, zjistil důvod mého nářku. Jak jsem se na dece mlela, posunula jsem se tak, že jsem měla hračku - žirafu v oku. „No jo, bodejť bys neřvala, když ti žirafa málem ukousla hlavu!“
10. 04. 2012 Začínám se o sobě dozvídat, že prý sportuju, spurtuju či co. A že prý je to divnej spurt - ve dne jím každou hodinu a půl a klidně bych jedla i dřív, ale v noci spím v kuse klidně i 12 hodin. Mamka tomu říká růstový spurt a babička pro to má jiné označení. Prý jsem jako medvěd - nacpu se a usnu dlouhým zimním spánkem…
11. 04. 2012 Tssss, prý jsem neskutečná, protože ve svých dvou a půl měsících už prospím celou noc. Pravda, bez jídla vydržím v noci klidně i 12 hodin, takže se ráno probouzím až kolem sedmé hodiny (někdy i dýl), ale skutečná přece jsem! Babička k tomu jen podotkla, že jsem jak medvěd - nacpu se a usnu dlouhým (zimním) spánkem. No toto! Tak tomu říkám pro dobrotu na žebrotu. Odpoledne se na nás přijel podívat děda a konečně se osmělil a taky si mě pochoval. Ale že mu to trvalo!
12. 04. 2012 Asi už to tak bude - taťka se od nás z ložnice odstěhoval, aby se prý vyspal, ale jak to tak vypadá, daleko líp se vyspí mamka se mnou, která spím celou noc až do rána, než taťka s Lucinkou, která se třeba zrovna dneska v noci vzbudila hned třikrát. No, ale my si to s mamkou necháme ještě chvíli pro sebe, protože kdyby nebyl taťka v pokojíčku, byla by v sedm ráno Lucka v ložnici.
13. 04. 2012 Ta mamčina jídelna mě občas opravdu děsí. Přicucnu se k ní, a když si nechám chvíli času na rozmyšlenou, jestli vlastně jíst chci nebo ne, mamce začne téct mlíko. No, a já, když zjistím, že mám plnou pusu jídla, najednou nevím, co si s tím počít, začnu kuckat a mamka, místo, aby mi pomohla, se mi směje.
14. 04. 2012 Odpoledne mě mamka položila na kojící polštář, odhalila svůj jídelní vůz a já, celá šťastná, že ho zase vidím, jsem se začala usmívat a povídat si s ním. Jen mamka byla celá nedočkavá a honila mě „Přestaň kecat a koukej se pustit do jídla.“.
15. 04. 2012 Ráno jsem jedla o půl šesté, pak čtvrt na devět a mamka chtěla hned poté, co dojím, vstát (protože mě krmila v ložnici) a jít pracovat. Nakrmila mě z jednoho prsa, pak mě přendala na druhou stranu, a když znovu otevřela oči, bylo čtvrt na jedenáct…
16. 04. 2012 Pche! Ne, trochu sebekritiky by mamce neškodilo. Nedávno naši koupili plínky jiné značky, než na kterou jsem zvyklá a každý den mi něco proteče až na oblečení. Že by mamka uznala, že jsou špatné plínky, nebo že mi je špatně nasazuje, to ne. To ona radši řekne, že mám na tyhle plínky moc velkou pr…zadel.
18. 04. 2012 Posledních pár dní jsem se budila na jídlo v noci kolem třetí a dnes, jako bych tušila, že mamka žehlila do půlnoci a dopoledne pojedeme za dědou a babičkou do Hradce, takže se mamka bude chtít před cestou pořádně vyspat, jsem zase spala až do šesti. Znovu jsem jedla ve čtvrt na deset, a i když jím normálně po dvou hodinách a mamce se nepodařilo odjet s námi hned poté, co dojím, jsem vydržela celou cestu v autě spát a jedla až po půl jedné.
19. 04. 2012 V noci mě mamka skoro nepoznávala. To, že jsem se dožadovala jídla o půl čtvrté, ji nijak nepohoršovalo. Ovšem to, že jsem po jídle nedokázala zabrat a usnout a místo toho ječela jak protržená, to ji fakt dost překvapilo. No, život je plný překvapení. A já ještě víc… Hradecký vzduch mě dost zmáhá, takže já, která obvykle celý den bdím s výjimkou pár desítek minut, na které si zdřímnu, tu jsem schopná spát celou procházku venku.
20. 04. 2012 Jestli mamka řešila včerejší noc, pak asi tu dnešní bude vydýchávat ještě dlouho. Nejsem si jistá, jestli se mnou vůbec takovou zažila (s výjimkou prvních pár nocí, než jsme si srovnaly rytmus). Poprvé jsem se vzbudila ve tři. Najedla jsem se, usnula, znovu jsem se dožadovala jídla v pět, pak v 6 (neúspěšně, protože než se mamka probrala a vstala, stihla jsem usnout) a naposledy v 7. A jestli se mamka domnívala, že po takhle náročné noci budu ještě spát a ona to taky dospí, tak měla smůlu. Oči jsem měla jak trnky a o půl deváté mamka definitivně vzdala veškeré snahy o spánek. Dopoledne jsme vytáhly ven i dědu, to je ten nejkvalitnější uspávač na světě. Uspal nejen mě, ale dokonce i cizí holčičku, kterou houpal na houpačce (tam jí taky začala klimbat hlava). Ovšem doma jsem se hned probrala, a když mě mamka vyndala z kočárku a odložila na hrací deku, začala jsem se vztekat. Mamka měla železné nervy a ohřívala oběd, ale děda to nevydržel a vzal si mě do náručí. Chvíli mě sledoval a pak řekl „Žádná slza. Kdybys měla nějakou slzičku, tak bych řekl, že se ti stejskalo po jídle, ale žádná slza, takže ty's potřebovala jenom nějakýho troubu jako já, kterej by tě vzal na ruku!“. No, líp bych to snad ani nevystihla.

4. měsíc

23. 04. 2012 Dopoledne chtěla mamka udělat Lucince radost a jet na hřiště. Kvůli tomu mě nenechala ráno spát u sebe v posteli a místo toho mě odnesla dolů do obýváku (kde ale spát nechci, postel je postel) a šla vařit. Ztrestala jsem ji v okamžiku, kdy s námi nastoupila do tramvaje. Celou cestu jsem probrečela, takže mamka dospěla k závěru, že mám hlad, a že mě na hřišti hned nakrmí. No, a než jsme dojely od zastávky ke hřišti (celých 50 metrů!), zalomila jsem to. Nakonec jsem spala (s jedním probuzením na krmení) až do dvanácti, kdy jsme přijely domů, což je u mě nadlidský výkon. Stojící kočárek mám ráda asi stejně, jako čepici naraženou do očí.
24. 04. 2012 Dneska se se mnou (a pochopitelně tak trochu taky Luckou) jeli naši pochlubit do Kladna tetě Mileně. Nejdřív se nade mnou rozplývala, jaká jsem krásná, a pak mi prozradila děsně důležité tajemství „Teda, ty seš úplně stejná jako Lucka. Ti vaši rodiče asi zjistili, že se to poprvé povedlo a podruhé to udělali přes kopírák!“. No jo, holt kdo umí, ten umí. A abych byla co nejdřív stejně velká, jako ségra, která se právě cpala bábovkou, začala jsem se okamžitě dožadovat i já svého přídělu jídla. Mamka mě, jako všude před cizíma, schovala pod plínku, abych měla na to jídlo klid, a za chvíli se začaly ozývat spokojené zvuky, čehož si teta hned všimla. „Jak to pod tím stanem mlaská!“ No taky aby ne, když mi mamka tak dobře vaří!
25. 04. 2012 Karty se nám obrátily. Tentokrát jela k Paňdoktorce Lucinka a já byla jen divák. Jé, to bylo keců, že nechce za paní doktorkou! A to se jí nic nedělo, jen měla Paňdoktorce ukázat vyrážku, co se jí vyrašila kolem pusy. Když to měla ukázat, začala se schovávat za mamku a dělala všechno pro to, aby nikdo nic neviděl. Teda, taková velká holka a takhle se bojí! To já se při vyšetření na Paňdoktorku klidně i směju! Ovšem když jsem středem jejího zájmu já, to je Lucinka děsně v pohodě a nad věcí, že? Odpoledne už jsem teda v pohodě nebyla. Ze záhadných důvodů mě trápily prďousy, tak jsem křičela, div jsem si plíce neroztrhla, a vždycky jednou za čas se ozvala dělová rána. Mamka se skoro divila, že nám to nevypálilo díru do podlahy.
26. 04. 2012 Dopoledne k nám přišla teta Lucka a šla upravovat a zkrášlovat mamčiny drápy. Návštěvy mám moc ráda, ale ne ty, které se nevšímají mě! Zpočátku jsem s těma dvěma měla trpělivost, ale když si povídaly jen spolu a mě úplně vynechaly, musela jsem se ozvat. A řvala jsem tak úporně, že se teta slitovala, a když si mamka „pekla nehty v troubě“, vždycky se nade mě sehnula (což samozřejmě způsobilo mé okamžité zmlknutí a úsměvy plné slasti a blaha) a začala si se mnou povídat. A jen co se zase otočila k mamce, spustila jsem nanovo. Odpoledne nás mamka vyvenčila na hřišti. Lucka si tam celé tři hodiny hrála a blbla a já to tam musela přetrpět v kočárku. Aspoň, že se nade mnou několikrát mamka slitovala, vzala mě do náručí a ušetřila mě té kočárkové nudy. Sem tam na mě někdo do kočárku nakoukl a jedna paní se děsně divila, že mi jsou teprve 3 měsíce, když jsem tak velká. No jo, kvalitní strava je kvalitní strava.
27. 04. 2012 Ráno mě mamka nakrmila, dopakovala pár krámů, které taťka naházel do auta a odjeli jsme na chatičku za dědou a prababičkou. Ti koukali, jak jsem od doby, co mě viděli naposledy, vyrostla! A já zase koukala, co si to na mě vymyslela mamka. Měla jsem tu čest pochopit, že jsou i horší věci, než pobyt v kočárku. Naši ho totiž nechali doma a na transport od auta k chatě si pro mě přichystali nosítko. No, žádná sláva, však jsem taky skoro celou cestu prokřičela. A ještě ke všemu se mi taťka začal posmívat, že mám na temeni plešku tak akorát na jarmulku.
28. 04. 2012 S nočním krmením jsem dostála slovům chvály, kterými mamka včera nešetřila, když o mně básnila prababičce. Na jídlo jsem se vzbudila až o půl páté, jen s opětovným usnutím byl menší problém, obzvlášť když mě mamka chtěla vrátit zpátky do postýlky. Za mírného použití vyděračských technik (jestli nebude po mém, začnu řvát a vzbudím celou chatu) jsem ji přesvědčila, že udělá nejlíp, když si mě vezme zpátky k sobě do postele. I tak se mi ale povedlo probrat Lucku, která se vzápětí nasáčkovala k nám. Usnula jsem (samozřejmě v mamčině posteli) až po čtvrt na sedm, kdy taťka psychicky neunesl stále kecající Lucku a odvedl ji dolů k prababi. Prakticky celý den jsem strávila venku v postýlce, do které mi naši položili hrací deku. Odpoledne mamka vyzkoušela, jestli si ještě pamatuju, že se mi včera v tom nosítku fakt nelíbilo a šli jsme na půlhodinovou procházku. Pochopitelně, že jsem názor nezměnila, ale nakonec jsem všechny protesty vzdala a radši usnula.
29. 04. 2012 Moc dlouho jsme tedy u dědy a prababi nepobyli, naši nás naložili zase do auta a přejeli jsme z chaty na skok domů a odtamtud pro změnu na chalupu, takže jsem měla autosedačkový den. Cestou jsme potkali tety se strejdama, co se jeli taky podívat za prababičkou a dědou (to aby jim tam nebylo smutno, když jsme odjeli). Tety mě hned chtěly okouknout, a jak se otevřely dveře auta, hned jsem se probrala ze spánku. Teta Jana byla celá užaslá, že jsem celá Lucka, a teta Zuzka zase, že jsem celá táta. No, ještě, že tu podobu nezapřu, co kdyby třeba řekly, že jsem celá soused?! Když jsme přijeli na chalupu, mamka začala honem péct pro nějaké čarodějnice (i když říkala na čarodějnice, ale to přece nedává žádný smysl!) a já a můj žaludek jsme museli vydržet, než to dá péct. Ale když měla hotovo a já byla najedená, mamka mě naložila do kočárku a všichni jsme šli na ty čarodějnice. Byla jsem na ně děsně zvědavá, ale nakonec zklamaly a neobjevily se. Ale zas tak moc mi to nevadilo, místo nich tam totiž byla spousta nových tet a strejdů a ti všichni se na mě chodili dívat. Jenže když se vynadívali, začala jsem se v kočárku příšerně nudit. Klika, že už mě mamka tak dobře zná a ví, že jsem v něm nerada zbytečně dlouhou dobu, takže si mě vzala do náručí. Jo, tak takhle bych si dovedla představit strávenej celej život!
30. 04. 2012 I když jsem včera večer jedla až v devět, nic mi to nebránilo v tom, probudit se v noci ve dvě, pak znovu v šest a už neusnout. To byla mírná odplata za to, že mi naši zapomněli vzít cestovní postýlku, aby mě v ní mohli dát ven, a já byla odsouzená k pobytu v kočárku.
01. 05. 2012 Mamce jsem přichystala pěknou prvomájovou noc. Sama šla spát v jedenáct a už o půlnoci jsem ji vzbudila na první dávku jídla. Ve tři na další a v šest znovu. No, a o ostatní se postarala Lucka. Když jsem dojedla, právě se probudila, a pokaždé, když jsem zrovna začala zabírat, promluvila a probrala mě. Ve čtvrt na osm mě vzbudila nadobro a už jsem se přestala snažit znovu usnout a mamce nezbylo nic jiného, než s námi vstát. A po té noci se jí vstávalo fakt krušně.
02. 05. 2012 Tak moc se mi dnes ráno chtělo spát, jenže o půl sedmé k nám do ložnice vrazila Lucinka, vzbudila mě i mamku a bylo po spaní. Taky už vím, co znamená najíst se do zásoby. Obědvala jsem krátce před polednem a znovu mě mamka přisunula k bufetu před jednou hodinou, ale jen na čtvrt hodinky, protože s námi (tedy já byla jen doprovod) jela znovu za Paňdoktorkou. Docela dlouho jsme tam čekali, tak mi to Lucinka zpříjemňovala povídáním si se mnou. Pak s námi ještě mamka sjela na nákup a do lékárny a to už na mě bylo teda moc a radši jsem to prospala. A byť obvykle jím tak po hodině a půl až dvou hodinách, tentokrát jsem se vzbudila až po příjezdu domů skoro o půl páté. Díky tomu jsem přišla o obdiv několika lidí, co se nade mnou rozplývali a obdivovali mě.
03. 05. 2012 Bývala bych klidně spala do devíti, jenže můj žaludek se ozval po šesté a mamce už se pak nepodařilo znovu zabrat, před osmou to vzdala a odnesla mě dolů, čímž mě pochopitelně vzbudila. Tak tohle jí vrátím!
04. 05. 2012 Ráno se sice chtělo spát mamce, zato já měla zcela jiné plány (jen ať ví, jaké to je, když ji někdo jiný nenechá vyspat), takže jí nezbylo nic jiného, než si se mnou povídat. Pak mě chtěla zabavit tím, že mě položí na břicho, což se nesešlo s valným úspěchem. Ovšem sotva mě přetočila zpátky na záda, začala jsem se stáčet na bok a snažila se na břicho překulit sama. Pochopitelně, že jsem sklidila mamčin úšklebek, že fakt neví, proč se chci dostat na břicho, když koně pást odmítám. Zato když mě položila na břicho dopoledne na hrací deku, pásla jsem (konečně) jako o život, div jsem si hlavu nevykroutila.
05. 05. 2012 Včera mě mamka před dědou a babičkou vychválila do nebes, jaká jsem usměvavá, neplačící, hodná a nechám ji v noci spát, tak jsem ji v noci probudila v jednu, v pět a pak v osm. A abych popřela všechno, co mamka řekla, odpoledne, když mě děda nosil, jsem se tvářila jak kakabus, a když se mě mamka snažila přimět k úsměvu, pro jistotu jsem odvracela zrak a dívala se úplně jiným směrem, než byla mamka a pro dovršení toho všeho jsem k večeru začala brečet a nebyla k utišení ani při chování v taťkově náručí (až se nakrknul a odložil mě na „detašované pracoviště“ do postýlky).
06. 05. 2012 Dnes odpoledne se na nás přijela podívat babička, která vlastně není naše babička, ale mamčina teta. Mám v tom trochu maglajs, ale nač to řešit - lepší je, nechat to koňovi, ten má větší hlavu. Každopádně si mě chtěla pochovat, ale chvíli poté, co si mě vzala do náručí, jsem se rozplakala. Vzala si mě na tygra, ale ani to nezabralo. Ovšem jen co mě předala do náručí dědovi, jsem přestala a začala se na něj řehnit. A asi není třeba dodávat, že jsme s Lucinkou opět slyšely, jak moc jsme si podobné.
07. 05. 2012 Zase jsme vyrazili na chalupu, tentokrát ale taťka spěchal, takže mi mamka dala napít těsně před odjezdem, ale jen tak, aby oblbla žaludek a měl pocit, že se zasytil. Zase se jí ale musí nechat, že mě pak dokrmila v autě během jedné zastávky. Zbytek dne jsem byla s mamkou v chalupě, protože než všechno vybalila, uklidila, vyluxovala a vytřela, byl večer.
08. 05. 2012 Tentokrát mi naši vzali s sebou cestovní postýlku, ale dvakrát se mi v ní být nechtělo. Taky proč se tísnit v postýlce, když mi mamka může rozložit gauč a můžu ho mít celý pro sebe? Ale když mě odpoledne vzala ven, postýlka mi přišla vhod. Zas takové teplo, abych ležela na zemi, teda opravdu nebylo.
09. 05. 2012 Po celkem dlouhé době jsem měla ráno naditou plínku. Však mě taky mamka vychvaluje a těší se, že bude snadné mě jednou odnaučit nočnímu čůrání, když už teď vydržím s jednou plínkou až do rána. To Lucinka prý, když byla takhle malá, musela mít novou plínku po každém nočním krmení, a i tak vypadala občas jako mravenec - s velkou koulí u zadku.
10. 05. 2012 Se ségrou tvoříme bezva tým - když bych ráno spala já, vzbudí se ona a dnes, kdy vychrupovala ona, jsem od krmení v šest nespala pro změnu já. Většinu dne jsem strávila venku a poměrně dost času jsem prospala. Dokonce jsem téměř na hodinu usnula před posledním krmením, což ale nebránilo tomu, abych znovu usnula při krmení a spící byla odnesena do postele.
11. 05. 2012 Ráno jsem se probudila kolem páté ranní a mamka předpokládala, že mi dá najíst a v tuhle dobu bych ještě mohla usnout ve své postýlce. Jenže já se v noci dost vrtěla, půlkou těla jsem byla venku z rychlozavinovačky a měla tak zmrzlé ruce, že se mi nezahřály ani za půl hodiny, co jsem jedla a byla schovaná u mamky pod peřinou. Navíc se mi u ní děsně dobře spí, takže jakmile mě přendala do postýlky, začala jsem se zase mlet tak dokonale, že se mi ze sebe podařilo zavinovačku úplně skopat. Okamžitě jsem šla zpátky do mamčiny postele - přece nemohla dopustit, abych do rána umrzla! Důležité je vědět, jak si poradit a docílit toho, čeho chci. Prakticky celé dopoledne jsem probrečela, jenže mamka vařila a k tomu si ještě vymyslela pečení koláčků, takže jsem si o nějakém nošení a šíšání mohla nechat zdát. Řvala jsem dvě hodiny, než na mě měl čas taťka a na mamčinu žádost si mě vzal do náručí. Jeho překvapení, že u něj vydržím bez pláče, neznalo mezí. Jako u mamky je to lepší, ale v téhle situaci bych nepohrdla jakoukoli náručí. Odpoledne jsem pak tak střílela do plíny, že taťka prohlásil, že už ví, proč jsem tolik brečela. Ne, že by to mamku nenapadlo už dávno před ním, však mi taky dala prdící kapky. Okamžitě poté, co jsem si „zlehka“ ulevila, se mi ulevilo a spokojeně jsem si až do večera ležela venku na hrací dece.
12. 05. 2012 Malá štěkna zřejmě chtěla otestovat, zda kvalita mé stravy nepřevyšuje kvalitu její stravy a okoštovala (čti rozcupovala na desítky kousků) mou čerstvě naditou plínku, kterou mamka vyhodila ven za dveře. Mamka právě obědvala (a dost rychle ji přešla chuť), když jí taťka barvitě popisoval, že je plínka za dveřma rozškubaná a štěkna stojí u ní a olizuje se od ucha k uchu. Patrně jí chutnalo…
13. 05. 2012 Opět jsem spala až do půl páté ráno a mamka si mě nechala u sebe v posteli. Mně se to líbilo, jen mamka měla řeči, že jsem ji okopávala do zad jak zahrádku. Moc dlouho jsem si ale neužívala, protože se pro změnu vzbudila Lucinka a my s ní musely jít dolů.
14. 05. 2012 Ne, že by mi od mamky nechutnalo, ale občas na mě holt to blinkání přijde v nejnevhodnější dobu. Třeba dnes to bylo přesně ve chvíli, kdy jsem byla přicucnutá k mamce. V rychlosti jsem se od ní odpojila a vyklopila to, co chtělo ven. Jen to mamčino prso nestihlo utéct…
15. 05. 2012 Mamce jsem ráno dokázala, že jednoho krásného dne období jejího hájení skončí. Vzbudila jsem se totiž o půl šesté, najedla se, a i když si mě mamka nechala u sebe v posteli, odmítla jsem zavřít oči a místo toho jsem s ní zvesela rozprávěla a průběžně ji kopala do žeber, aby neusnula. Přece by po mně nemohla chtít, abych pořád spala do osmi nebo devíti?! Ráno, když pak viděla množství bublin u mé pusy, přemýšlela, jestli mi náhodou někdo nepodstrčil flašku s Jarem nebo jestli by nebylo na místě mě nechat naočkovat proti vzteklině. Takového povyku pro pár bublinek. Dopoledne jsem byla oficiálně přivítaná jako nový občánek Prahy 5, ale pořád tam někdo plakal, že nebylo slyšet slova. A když to pak utichlo, opřela jsem se do toho já. A za to, jaké mám silné plíce, jsem dostala zlatý čtyřlístek.
16. 05. 2012 Že mi do všeho kecají rodiče, na to už jsem si zvykla, ale že i ségra… Ráno jsem si tak ležela na hrací dece a nějak to na mě zas přišlo a vyklopila jsem část snídaně. Mamka by o tom bývala nevěděla, protože zrovna uklízela, ale Lucka, ten Sherlock Holmes, na to hned přišla. „Telezi, ty si se poblinkala. To nemůžeš, když tam nemáš tu plínku!“ A to si jako představovala, že budu s tím blinkáním čekat, až mi někdo dá uráčeně pod hlavu plínu?! A aby toho nebylo málo, jely jsme pak s Lucinkou a mamkou na nákup a zasekly jsme se tam na 3 hodiny a já byla celou dobu bez jídla. No pochopitelně, že cestou domů už jsem řvala jak tur.
17. 05. 2012 Mamka dnes řekla, že fakt nechápe, které hospodářské zvíře mohlo říct, že miminka nesmrdí, a že prý to určitě musel být chlap, který v životě neviděl ani suchou plenu, natož pak pokakanou. A prý, že jestli miminka nesmrdí, ona zřejmě porodila tchoře. No tak za prvé - čím mě krmí, po tom smrdím, a za druhé - ona asi taky nevoní po fialkách, že?…
19. 05. 2012 Zase jsme po nějaké době odjeli za dědou a babičkou na víkend. Pochopitelně, že jsem toho užívala, jak to šlo - nechávala se šíšat, mazlit, opěvovat. A jak se na mě nemohli vynadívat, povšimla si babička, jak si mamku při krmení přidržuju „Hele, jak si to prso drží!“. Já teda nevím, co je na tom tak zajímavého, vždyť už se o mlékárně tolikrát někdo zmínil jako o kozách, že si je radši přidržuju, aby nezdrhly.
21. 05. 2012 O co hodnější jsem byla o víkendu v Hradci, o to víc jsem to pak doháněla doma a probrečela většinu dne. Předpokládám, že když si pak mamka po telefonu stěžovala babičce, určitě jí nevěřila. No vždyť viděla na vlastní oči, že za celý den nebreknu a pořád se jen usmívám na všechny strany.

5. měsíc

23. 05. 2012 Tak dneska mě čekala zákeřná návštěva Paňdoktorky. Prohlídla mě jako obvykle, na tom nebylo nic špatného, jenže po prohlídce mi mamka oblékla jen tričko a ponožky a se zbytkem otálela. Na místě by bývala obezřetnost, ale já bláhová myslela, že se mamka jen zakecala. Omyl! Ona čekala, ať přijde Paňdoktorka se stříkačkou a bodne mi do nohy ďobánek! Ječela jsem jak na lesy, ale vlastně to nebylo proto, že by to nějak bolelo, spíš mě děsně vytáčelo, jak mě mamka pevně držela, abych tou nohou náhodou nepohnula. Podle Paňdoktorky bych mohla být spavá nebo naopak uplakanější než obvykle, ale já se ukázala jako kádr - místo toho jsem si celý den radostně povídala. Navíc se mamka začala trochu bát, že pro mě má málo mlíka, takže mě začala krmit daleko častěji - byla bych blázen, kdybych si stěžovala. Až večer jsem začala plakat, vzal si mě k sobě taťka, ale plakala jsem tak usilovně, že mě předal mamce. Inu, mamčina náruč je mamčina náruč - jen co si mě vzala, tak jsem se utišila.
24. 05. 2012 Veselé poďobánkové povídání a výskání mi vydrželo i dnes. Takže jestli se mamka těšila, že celý den prospím, měla smůlu, na druhou stranu ale mohla být ráda, taky se mohlo stát, že bych celý den probrečela, že?
26. 05. 2012 Poté, co naši zjistili, že to na chalupě zvládáme vlastně úplně v pohodě, jsme se tam vydali na víkend zase. Jediný nepatrný rozdíl je v tom, že spíme všichni v jedné místnosti. Chtěla jsem si užít ležení mezi našima, takže jsem se vzbudila na jídlo hned po půlnoci, před čtvrtou a po sedmé. To už jsem zůstala nadobro vzhůru, krátce po mně se probudila i Lucka a šly jsme s mamkou dolů, zatímco taťka to v posteli zalamoval až do půl jedenácté (budiž mu to jednou za čas dopřáno, když každé ráno vstává s Luckou). Dopoledne se naši rozhodli zajet do města na trhy, jen jim jaksi nedošlo, že s sebou nemají ani kočárek, ani nosítko. Já si nestěžovala - celé dvě hodiny jsem si díky tomu hověla u mamky v náručí. Zato ona ještě večer skuhrala, jak ji bolí ruce. Patrně jako bolestné taťka večer udělal na zahradě ohýnek a všichni jsme šli opékat buřty. Teda já pochopitelně ani neopékala, ani nejedla (pokud tedy nemluvím o buřtech, které mi mamka přefiltrovala v noci přes mlíko). A krom toho, že jsem o tu dobrotu byla ošizena, ještě mě drze šoupli do kufru, vystlaného peřinou, když prý s sebou neměli ten kočárek. Jistě, že se mi tam ani trochu nelíbilo a plakala jsem jako týrané dítě, takže mamka vyměkla a opět mě nosila v náručí.
27. 05. 2012 Večer, když jsme se vrátili z chalupy domů a mamka mě položila na váhu, se zděšením zjistila, že jsem za poslední čtyři dny nejen, že nepřibrala, ale dokonce ubrala 15 gramů, takže si hned uvařila litr a půl čaje a řekla, že mi nastolí nový jídelní režim.
28. 05. 2012 Ne, že by mi vadilo víc jíst, ale budit mě kvůli tomu v jednu v noci, ve čtyři a v sedm, to teda mamka fakt nemusela. Ovšem přes den jsem se jídlu každou hodinu a půl až dvě (a někdy i dřív) vůbec nebránila. A přineslo to své ovoce - přibrala jsem 20 gramů, takže kdyby to tak pokračovalo dál, mamka by prý byla spokojená - podle Paňdoktorky bych měla přibrat aspoň 100g týdně. Jo, a pokud by se to podařilo, tak by si mohla odpustit ten polední blaf, co mi předložila a cpala ho do mě lžičkou (a já ho veleúspěšně okamžitě flusala ven). Oslavně to nazývala bramborou. K tomu ji navedla Paňdoktorka, což jí nadosmrti neodpustím.
29. 05. 2012 V noci mě mamka opět budila po 4 hodinách. Když mě probudila poprvé (o půl jedenácté), byla jsem z toho tak otrávená a naštvaná, že jsem radši dělala, že spím a nehodlám se nechat probudit. Přes den mě mamka zase krmila každou chvíli, ovšem tentokrát, díky Bohu, bez polední brambory. Děkovat bych měla Panu Mixéru, ze kterého do mého jídla vytekl během mixování bordel, takže všechno skončilo v koši. Váhově se časté krmení začíná projevovat - dnes +10 gramů.
30. 05. 2012 V noci se mi spustila rýma jak trám, nad ránem jsem se díky tomu dokonce budila každou hodinu a chroptěla jak vepřík. Hned ráno na mě mamka vytáhla Pana Luxa a odsávačku, tu mi strčila do nosu a zákeřně se mi snažila ukrást mé celou noc pěstěné nudle. Odpoledne jsem mamku docela dostala, když jsem začala plivat prso, kdykoli se mi ho snažila vnutit a ještě jsem se na ni tlemila. Po pár dnech, kdy jsem do plíny nevyprodukovala nic významného, jsem do dnes ní řádně nadělila (nebo nadělala?) hned dvakrát a i přes ten velký výdej jsem přibrala 20 gramů.
31. 05. 2012 Jak se včera rýma nečekaně objevila, tak dnes zmizela. Navíc se mamka rozhodla, že už mě nebude v noci tak často budit, nakrmí mě, až půjde spát a pak nechá budíček na mně. Vzbudila mě tedy o půlnoci a já se pak na další jídlo probudila až před sedmou. Po nakrmení jsem ještě usnula v mamčině posteli, ale jí evidentně těch šest a půl hodiny spánku v kuse stačilo, takže vstala, nechala mě spát a šla uklidit do pokojíčku a zalít kytky. Než to všechno dodělala, tak jsem se probudila, ale neplakala jsem, nepovídala si, byla zticha a jen si užívala pobytu v té veliké posteli, takže když se mamka vrátila, byla dost překvapená, že mě našla v posteli s otevřenýma očima a úsměvem od ucha k uchu. Po uplynulých pár dnech se mamka trochu uklidnila a přes den už tolik nekontrolovala čas krmení. Dokonce mě nechala po jednom jídle spát přes dvě hodiny, takže jsem jedla skoro po třech hodinách a i přes dva kvalitní srance do plíny jsem přibrala krásných 40 gramů.
01. 06. 2012 Na to, že byl dnes den dětí, jsem toho nějak málo dostala, vlastně vůbec nic! To si jako naši myslí, že když jsem malá, tak dárečky nepotřebuju? Za to jsem se mamce poblinkala (teda on to byl napůl blink a napůl slint, ale i tak to jako pomsta stačilo) do výstřihu a trefila se přesně do drážky mezi vaky. A k tomu jsem si začala vehementně cucat palec, a nabídnutý dudák jsem úspěšně odmítala a flusala ven (takže jsem vlastně něco dostala). Váhově jsem na tom byla večer stejně, jako včera, ale to se není čemu divit, když jsem měla včera takový přírůstek.
03. 06. 2012 Protože jsem vážila včera večer zase o 15 gramů míň, začala mamka přes den hlídat prostoje mezi jídlem a vážila mě vždycky před jídlem a po jídle. Trochu jsem jí to ztěžovala tím, že jsem sebou mlela, takže váha lítala klidně sto gramů sem a tam. Ale pokaždé, když mi ukázala rozsvícený displej telefonu, jsem byla jako zhypnotizovaná. Díky tomu zjistila, že od krmení ke krmení jsem přibrala i 70 gramů (přičemž na začátku to bylo jen 40 gramů), takže napjatě očekávala večerní vážení v obvyklý čas. Málem si ji cvakla hlavou o strop, když viděla 50 gramů nahoře.
04. 06. 2012 V noci už mě mamka přestala budit na krmení - jen mě teda nepřestala budit, když jde spát, což je kolem jedenácté. Pak už se rozhodla, že noční krmení nechá zcela v mé moci. Patrně očekávala, že budu spát až do rána, ale já - po vzoru z posledních dní - chtěla jíst o půl druhé, o půl páté a nadobro jsem vstávala v sedm. Dopoledne se mi konečně podařilo přetočit se na bříško. Pravda, jen jednou, a nejen naši, ale ani já sama jsem nevěděla, jak jsem se tam vlastně dostala, ovšem sklidila jsem za to velkou pochvalu.
06. 06. 2012 Po hodně dlouhé době jsem mamce dopřála ten báječný pocit, přebalovat mě v noci. Během krmení v jedenáct to totiž „zažblabunilo“, kolem mě se začal linout známý odér a mamka musela urychleně jednat. Znovu jsem žblabunila ráno a to tak dokonale, že si to užila nejen plínka, ale i pyžamo a spací pytel. Dopoledne přišel dlouho očekávaný okamžik - opět jsem se přetočila na břicho, ovšem tentokrát nejen jednou, ale hned několikrát. No prostě už jsem přišla, jak na to. Teď už jen přijít na to, jak z toho zpátky. Když jsem byla na břiše, byla jsem vzpruzelá, a když mě mamka přetočila zpátky na záda, mohla jsem se vzteknout. A překvapivě ani nedošlo na mamčina slova „No to zas bude problitejch plín. A zrovna teď, když tak řeším tu váhu!“. Pravda, jednou jsem trochu jídla vyklopila (a následně si v tom vymáchala tvář, bradu a ucho), ale pak už jsem všechno jídlo nechala tam, kam patří.
07. 06. 2012 Celou dnešní noc jsem se budila každé necelé dvě hodiny, občas i za hodinu a půl, takže mamka ráno budila dojem, že vůbec nespala. Nicméně se z toho docela rychle vzpamatovala a v sedm už jsme byly dole. Zato Lucka s taťkou si dnes přispali a vstávali až o půl deváté - poněkud se nám to otočilo. Navíc jsem se už druhé ráno po sobě zvládla pros…kakat až na šláfpytel, takže mamka dnes opět hned po ránu prala (já jen, aby nevyšla ze cviku). Ovšem k otočkám na břicho jsem přidala novinu - rovnou se zvládnu přetočit i na záda. Má to tedy pár podmínek - musí se mi podařit vyndat zpod sebe ruku, přes kterou jsem se na břicho překulila, a musí se mi povést se na ta záda dostat. V opačném případě se musím na tom břiše vztekat až do doby, než mi někdo přijde pomoct. Ovšem když se mi podařilo dvakrát spojit břicho - záda - břicho - záda, rázem z toho bylo válení sudů a já jsem se ocitla na tvrdé zemi. No to mi nemohli pořídit větší hrací deku? Odpoledne jsem své umění převáděla před tetou Soňou, se kterou jsme se potkali ve Sloníkově. Ovšem když si šla mamka pro medovník, taťka byl zrovna s Lucinkou někde jinde a teta Soňa mě hlídala a vzala si mě do ruky, nějak jsem nevěděla, co dělat. Tak jsem si to posichrovala (co kdyby si mě chtěla nechat?) a začala plakat. Ale než se mamka vrátila, udělala jsem hodnou holku, pláč ustal, ale pořád jsem se na tetu tvářila ve stylu „Polož mě na zem, nebo spustím!“. A jen co si mě vzala do náručí zase mamka, hodila jsem na tetu svůj americký úsměv číslo jedna.
08. 06. 2012 Po včerejšku jsem mamku zase nechala trošku vyspat. Ona mě vzbudila po jedenácté a pak jsem spala až do čtyř a do sedmi. V noci jsem se teda snažila přetočit na břicho i v pytli, ale mamka projevila minimum pochopení. Že prý, jestli se chci jen přetáčet na břicho a nechci jíst, ji nemám budit. Odpoledne přijeli děda s babičkou, chvíli jsem na ně docela blbě koukala, a když se nade mě naklonil děda, dokonce jsem začala plakat. O pár minut později jsem si to ale rozmyslela - přece jen je fajn se nechat chovat, šíšat, nosit a obdivovat.
09. 06. 2012 Konečně mi mamka dala v noci pokoj, přestala mě budit a nechala krmení plně v mé moci. Vzbudila jsem se ve dvě, v šest (o půl sedmé mě mamka přesunula do postýlky a byla moc překvapená, že jsem se neprobudila, neprotestovala a bez problémů v ní spala, protože doteď mě vždycky takhle nad ránem nechávala u sebe) a pak až před devátou. Zrovna, když jsme sešli dolů a mamka mě přebalovala, asistoval jí právě snídající děda. No kdo by nedostal hlad, když vidí někoho jiného, jak se cpe? Koukala jsem na něj a ta pusa se mi začala otevírat úplně sama. A děda? Ten mi jenom cynicky řekl „Nedělej kapra, stejně ti nedám.“. Měl štěstí, že krátce nato odjel s taťkou na chalupu, v opačném případě jsem měla v plánu nechat se mamkou nakrmit a hned poté ho poblinkat od hlavy až k patě, lakomce jednoho. Odpoledne udělaly mamka s babičkou radost Lucce a jely jsme do Sloníkova, kde mě mamka musela bránit vlastním tělem, protože tam byla spousta dětí a sem tam nějaké si myslelo, že jsem živá panenka a zvědavě se ke mně hrnulo. Večer jsem jedla až o půl 9, takže jsem šla spát docela pozdě, ale přesto se mi nedařilo usnout. Děda mi chodil pouštět kolotoč nad postýlkou a byl děsně překvapený, jak jsem (po dobu, co kolotoč hrál a točil se) byla spokojená, koukala na něj a bouchala do hraček. Ale uspat mě se podařilo až mamce - pochopitelně jsem usnula až se žvancem v puse.
10. 06. 2012 Na dnešek bych bývala spala jako miminko, ovšem to by mě mamka nesměla vzbudit o půl šesté. Ale když už nabízela, najedla jsem se a ještě usnula v postýlce do čtvrt na devět. Po obědě si mě vzal děda do náručí a šíšal mě tak dlouho, až jsme oba usnuli. To by se mi teda moc líbilo i nadále, jenže děda s babičkou se odpoledne sbalili a odjeli pryč. Když odjeli, naši nás zase vyvezli do Sloníkova a já jsem opět budila pozornost ostatních dětí. Jedna holčička se ke mně šinula jak tank a už, už se na mě vrhla. Na poslední chvíli ji mamka zarazila. Po sedmé, když jsme jeli domů, jsem usnula v autě. Mamka mě nechala po příjezdu domů spát v domnění, že se každou chvíli vzbudím, a když se pořád nemohla dočkat, o půl deváté to vzala do vlastních rukou a vzbudila mě. Začala jsem příšerně vřeštět, ale jakmile mi bylo podsunuto jídlo, plakat jsem přestala, najedla se a spokojeně pokračovala v předchozí bohulibé činnosti - ve spánku.
11. 06. 2012 V noci jsem se probrala opět o půl druhé, v půl šesté a po osmé. No, mamka si s tím nočním buzením pěkně naběhla. Ale co naplat - hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere. Odpoledne jsem zčistajasna začala vřískat (tedy velmi silně, hlasitě a emotivně plakat) a mamka nevěděla, co se mnou, tak šla do jistoty - užrala mě do tříhodinového spánku. Večer měla v plánu dát mě spát v sedm, ale já začala zase tak vřeštět, že mě nechala dole, nakrmila mě ještě po osmé a až pak mě odnesla spící nahoru do postele. Cestou jsem se probrala, takže bylo nutné mě lehce dokrmit ještě v ložnici.
12. 06. 2012 Konečně se mi začalo dařit zpod sebe aspoň občas vyndat ruce po přetočení na břicho a není nutné, abych se vztekala, dokud někomu nedojde, že asi něco potřebuju.
13. 06. 2012 Dopoledne naši nastartovali káru a zase jsme se jeli podívat na Paňdoktorku. Na můj vkus ji tedy vídám dost často, obzvlášť když mě, jako dnes, očkuje. Odpoledne jsem spala přes 3 hodiny v kuse, takže mě mamka chodila kontrolovat, jestli vůbec žiju (co jiného bych podle ní měla, proboha, dělat?!). Taky přijela za Luckou na návštěvu Anetka, z čehož jsem nakonec těžila i já, protože mě chodily na střídačku hladit a hrát si se mnou. A večer přijela babička z Hódyně, ta mě teda dostala - chvíli si mě chovala, ale pak mě odložila zpátky na hrací deku a dala přednost jídlu.
15. 06. 2012 Ta Lucka je teda dílo! Mamka mě po ránu přikryla na hrací dece dečkou, protože jsme měli doma zimu, jenže já si ji chytla, chvíli ji žmoulala a pak se i s ní překulila na břicho. Díky tomu jsem si ji celou přehodila přes hlavu. „Hele, Telezka je bubák!“ Odpoledne nás a prababičku, která k nám přijela včera, naložil do auta a odjeli jsme všichni na chalupu.
16. 06. 2012 Aby mamka nevyšla hned první noc, kdy jsme spali všichni čtyři v jedné místnosti, ze cviku, střihla jsem si budíček o půl druhé, další v šest a už jsem nespala. A zrovna dnes by si bývala mamka mohla pospat, protože Lucka spala až do čtvrt na devět. Vypadala jak vyvržený vorvaň a po obědě chtěla jít taky spát. Sotva začala usínat, vzbudila ji Lucka, pak pro změnu štěkny a v mezičase jsem ji kopala mezi žebra já, případně jsem se probudila s kňouráním (načež jsem během chvíle zase usnula), takže z jejího spánku nic nebylo. Odpoledne mě dali ven na hrací deku, přes kterou přehodili síť, které vznosně říkali moskytiéra. Ani trochu se mi to nelíbilo, takže jsem ji každou chvíli skopávala na zem, ale ten krám byl horší než Goro, bílý pes - pořád se to vracelo (za vydatné pomoci našich) zpátky.
17. 06. 2012 Co jsem za celý týden v Praze přibrala, jsem za dva dny na chalupě zhubla. Mé týdenní skóre ke dnešku bylo -5 gramů. Mamka v noci obrečela, že nezvládla kojení, ale pořád říkala, že je přesvědčená, že mlíko má, protože si párkrát loknu a prsa vyplivnu.
18. 06. 2012 Prababička dneska řekla, že si mamka jen přidělává práci, že mě nechce začít přikrmovat a tak tvrdohlavě chce kojit. Přes den bylo extra vedro, celý den jsem ležela ve stínu a mamka mi dávala pít každé dvě hodiny, abych dostatečně doplňovala tekutiny. Pak koukala jak blázen, že přírůstek za den byl 65 gramů. To ale dopoledne mamka nemohla tušit, takže si nechala od taťky, který odvážel prababičku zpátky do Prahy, přivézt falešné (prý je umělé) mléko. Ten ale přijel až večer, a protože jsem přibrala, příkrmy se nekonaly.
19. 06. 2012 Mamka si říkala, že jestli strádám hlady, určitě bude lepší začít mě dokrmovat, odhodila své mateřské ego a přichystala mi flašku s falešným mlíkem. Nesčetněkrát za den mi to zkoušela podsunout, ale já to vystrkovala jazykem, blbě se ksichtila a plakala. Mamka nakonec prohlásila, že prostě „Do huby nevezme nic jinýho, než prso“. No co jsem slyšela, tak Lucka dělala to samé, co já dnes, jen opačně - když ji mamka chtěla kojit, flusala prso a pila jen z flašky. Taky jsem zaslechla, jak z toho byla mamka nešťastná, tak jak to, že jí najednou vadí, že někdo tolik prahne po její mlékárně?
20. 06. 2012 Pro neutuchající touze po plném kojení si mamka koupila nový kojící čaj s fenyklem. Jestli to zabralo na mlíko, zatím nemůžu posoudit, ale rozhodně to zabralo na něco jiného - celý den totiž prděla jak o život. A protože jsme dnes odjeli zpátky do Prahy na promoci a vernisáž strejdy Kuby a přespávala u nás babička z Hódyně, musel spát taťka v ložnici. Jako bych to věděla a chtěla ho vyštípat (zabírá kus postele, kde se obvykle rozvaluju já s mamkou), v noci jsem hlasitě brečela hlady, což jsem neudělala už řadu týdnů, ne-li měsíců.
21. 06. 2012 Dopoledne naši vyrazili na nákup, tam se najedli a při té příležitosti dala mamka najíst i mně, díky tomu jsem byla nasycená a nebyl žádný spěch domů, takže naši objeli ještě další dva krámy a domů jsme jeli až v tři. Cestou taťkovi došlo, že potřebuje ke svojí Paňdoktorce a mamku napadlo, že o dveře dál je moje Paňdoktorka a mohla by se podívat na flíčky, které se mi objevily na zádech. A když už tam byla, zeptala se, jestli je možné, že mi umělé mléko nechutná, a že bych ho nepila, ani kdybych měla hlad. Paňdoktorka málem padla do mdlob, když vyslechla, co všechno mamka prováděla, aby měla víc krmiva pro mě. A to se mamka nepochlubila vším - kupříkladu přiznala, že mě váží každý večer, ale jaksi se zapomněla zmínit, že v jistém období mě vážila před a po každém krmení. Paňdoktorka nakonec důrazně řekla, že kdybych měla hlad, z flašky bych se napila, a že pokud plním plínku oranžádou (tedy kakám) dvakrát denně, evidentně hlady nestrádám, a že opravdu není třeba mě každý den vážit a stresovat tím sebe, mě i okolí. Jenže mamka je hlava paličatá a večer co? Vrazila mě na váhu! Taky si začala stěžovat, že jsem se naučila usínat po deváté u prsa, takže mě dnes začala odnaučovat - dala mě spát po krmení po půl osmé, jenže jsem tak strašně plakala, že ke mně musela každou chvíli chodit a nakonec jsem stejně usnula až o půl desáté - opět při krmení…
22. 06. 2012 Cestovatelská nálada nás neopustila a dnes jsme odjeli za dědou a babičkou do Hradce. Mamka mě tam dala po včerejším vzoru spát před osmou, ale já řvala až do devíti, kdy mě uspal děda v náručí.

6. měsíc

23. 06. 2012 V noci jsme mamku moc vyspat nenechaly - Lucka byla vzhůru o půl druhé, já o hodinu později, pak znovu ve čtyři a před půl osmou. Přes den jsem téměř nespala, odpoledne se mi nepodařilo usnout ani vleže při kojení - mně se to vlastně i povedlo, jenže pak se mamka zvedla, že odejde a já se probrala. Mamka mě chtěla za každou cenu uspat, tak vytáhla tetu Monču a i s Lucinkou jsme šly venčit malou štěknu. Ovšem ani jízda v kočárku mě neudrncala ke spánku a usnula jsem na chvíli až po dalším kojení po páté. Díky tomu jsem večer usnula o půl osmé u jídla a mamka se začala radovat, jak jsem brzo usnula. Radovala se ale předčasně - vzbudila jsem se o půl deváté a děda se mě snažil uspat v náručí. Když se mu to ale nedařilo, přišla mamka a uspala mě jídlem, a totéž jsme si ještě zopakovaly po půl desáté.
24. 06. 2012 Nad ránem jsem si trochu vystřelila z mamky - ve tři ráno jsem se začala vrtět, otevřela jsem oči, přinutila mamku vstát, a než se vrátila ze záchoda, už jsem zase spala. Odpoledne jsme odjeli zpátky na chalupu, mamka mě položila na gauč a začala vybalovat věci. Ještě, že u mě seděla Lucka, párkrát jsem se totiž přetočila a dostala se úplně na kraj gauče. Mamka mě sice každou chvíli kontrolovala, ale Lucka byla přeci jen blíž a jistila to. Však mě taky chtěla několikrát sama posouvat do středu gauče.
25. 06. 2012 Noci na chalupě asi mamka nebude mít v lásce. Dnes jsem se vzbudila na jídlo o půlnoci, od čtyř jsem se vrtěla, takže byla připravená na krmení. Já se ale vzbudila až po páté, najedla jsem se, po půl šesté mě mamka šoupla do postýlky, jenže mně se vůbec nechtělo spát, takže jsme po čtvrt na sedm odešly dolů, abychom (hlavně mamka, já jsem přece naprosto tiché stvoření) nebudily zbytek osazenstva. Mamka tedy byla vzhůru od čtyř hodin, což se na ní dost poznamenalo. V sedm jsem si vyžádala další příděl a s plným žaludkem spokojeně usnula. Lucka s taťkou chrněli taky, takže nakonec byla vzhůru v celém domě sama. No jo, těžký život matky…
26. 06. 2012 Celé dopoledne jsem probrečela, mamka usoudila, že to budou asi zuby. V poledne jsem se uřvala do spánku, pak jsem spala ještě jednou od tří do čtvrt na šest. Večer mě mamka dala do postele po půl osmé, asi čtvrt hodiny jsem brečela a pak jsem usnula.
27. 06. 2012 Opět jsem proplakala většinu dne, tak se mi mamka pořádně podívala na zoubek - zjistila, že se mi ven tlačí 2 zuby dole. Když jsem v poledne konečně usnula, po deseti minutách spánku ke mně přišla Lucka a probudila mě. Prý abych si s ní hrála…
28. 06. 2012 Jako by se vrátil čas - mamka si začala stěžovat, že ji vždycky nad ránem, když mě krmí, trápí alergie, smrká, frká, kejchá a slzí. A za to všechno prý můžu já! Tedy ne vyloženě já, ale prý ten zimní porod. Že se na mě svedlo, co šlo, když jsem si ještě libovala u mamky, na to jsem si zvykla. Ale že to bude mít i pokračování?! Odpoledne ze mě Lucka dělala šneka. Mamka k nám přiletěla jak stíhačka, když mi Lucka ukazovala na záda a volala „Hele, šnek! Hele, šnek!“ Už viděla, jak mi Lucka položila na záda šneka a ten si to po mně šine a oslizává mi oblečení. Jenže Lucka je podstatně kreativnější. Zatímco jsem ležela na břiše a pásla koně, položila mi na záda svůj klobouček a rázem ze mě byl šnek jak vyšitý.
29. 06. 2012 Ta malá štěkna je neuvěřitelně drzá. Naši nechali večer omylem otevřenou skříň a ona nelenila, vyhrabala obsah spodního fochu (tedy mé oblečení) na zem a na zbytku toho, co tam zůstalo, si udělala pelíšek! Jinak mi naši pořád zírají do pusy, co ty dva zuby, co se mi klubou ven a dnes konečně objevili první proklubaný - spodní pravou jedničku. Mamka tomu nejdřív nevěřila a myslela si, že je to jen slint, ale když to tam svítilo několik hodin, došlo jí, že mít naslintáno tak dlouho na jednom místě je fakt nesmysl.
30. 06. 2012 V noci jsme mamce daly s Luckou docela zabrat - ona byla vzhůru o půlnoci a ve dvě, já pak v pět a před osmou. Včera viditelný bílý flíček, který byl viditelný několik hodin, už dnes viditelný nebyl. Jak nečekaně se objevil, stejně nečekaně taky zmizel. Mamka s Luckou mi celý den nutily flašku s vodou, což se mi fest eklovalo, ale abych jim udělala aspoň trochu radost, párkrát jsem si trochu (i když s velkou nechutí) lokla.
01. 07. 2012 Včerejší noc byla nic proti té dnešní. Lucka to jistila v jedenáct a v jednu, já ve tři, v pět a v sedm - pak už jsem nespala. K večeru jsem zase párkrát popotáhla z flašky s vodou, dnes bylo zase na padnutí, takže se vedra (tak jako posledně) vydatně podepsala na váze. Celkový váhový nárůst za týden byl 10 gramů, ale kdo by se v těch vedrech cpal?! Navíc se mi zalíbilo, že když jsem na hrací dece a pořádně sebou mrskám, dokážu se přemístit z místa na místo, takže mě položí doprostřed deky a za chvíli už škubu trávu o metr dál. Tedy ne, že bych se tam vyloženě doplazila, tak dobrá ještě nejsem, ale za pomoci nějakého toho překulení a pootočení se to zvládnout dá. Navíc se mi povedlo začít couvat - ne o žádné kilometry, ale pár desítek centimetrů to bylo. Mamka hned řekla, že být doma na koberci, dost možná už bych se plazila. Asi nepochopila, že tohle záleží na mně a ne na koberci, ten se přece plazit nebude. Odpoledne jsem spokojeně usnula v mamčině náručí, když se houpala na houpačce, jenže taťka mi to nepřál, tak mě vzal a položil na hrací deku. No pochopitelně, že jsem se probudila! Večer jsem byla ze všeho toho pohybu (a nedostatku denního spánku, který mi neurvale utnul taťka) tak unavená, že jsem od sedmi plakala, že chci jíst, trochu jsem si lokla a o půl osmé už jsem spokojeně spala. Spokojeně teda jen do chvíle, kdy mě probudila Lucka (patrně nějaká nakažlivá nemoc od taťky). Ta totiž nahoře tak blbnula a hulákala, že by to vzbudilo i tisíce let mrtvou mumii.
02. 07. 2012 Rozmohl se nám tu jistý nešvar - po poledni jsem zase usnula, mamka si skočila umýt nádobí, a než si došla pro další špinavé talíře, byla jsem vzhůru a kvičela jak píchnuté podsvinče. Hned věděla, na koho se má obrátit. „Lucinko, tys' probudila Terezku?“ „Jo.“ „A cos jí udělala??“ „Zaťukala na ni.“ Večer jsem zase usnula při jídle, mamka mě odnesla spící do postele, ale po chvíli jsem se probudila a začala se dožadovat pozornosti. Štěstí bylo, že odpoledne přijel děda - hned přiběhl a šíšal mě v náručí. Bylo to fajn, ale pořád jsem kňourala, až se mamka ustrnula a šla mě ještě dokrmit. Jenže když jsem i potom měla oči jak tenisáky, bylo po soucitu a mamka odešla. Chvilku jsem si ještě pobrečela, a když už nikdo nešel, usnula jsem.
03. 07. 2012 Nad ránem řádila bouřka, takže když jsem chtěla v šest jíst, musela jsem se tísnit mezi mamkou a Luckou, která se strachy nakýblovala našim do postele. A protože byla vzhůru a začala si se mnou povídat a hrát, probrala jsem se a už nechtěla spát, takže s námi mamka sešla dolů za dědou. Chvíli jsme se tísnili v posteli s Luckou a dědou a mamka připravovala snídani, pak postel vyklidil děda s Luckou a nasáčkovala se tam pro změnu mamka, čehož jsem využila a znovu se nadlábla. A vzhledem k časnému probuzení a opětovně naplněnému žaludku jsem spokojeně zavřela na dvě hodiny oči. Mamka okamžitě využila toho, že děda právě s Luckou skládal puzzle a udělala totéž co já a dvě hodiny o nás nikdo neslyšel.
04. 07. 2012 Teda ta Lucka má ale nápady - seděla na gauči kousek ode mě, natáhla si nohy tak, že končily u mojí hlavy a strkala mi palec u nohy do pusy. A pak měla záchvaty smíchu z mého sacího reflexu!
06. 07. 2012 Ráno mě naši položili na koberec s tím, že se začnu plazit, o což už jsem se začala snažit před několika dny, ale dvakrát moc se mi to nedařilo. Občas jsem se sice odrazila nohama, ale akorát se mi nadzvedl zadek do výšky a zbytek těla zůstal na místě a ze setrvačnosti jsem hlavu vrazila do koberce. Nevím, co na tom plazení mají, vždyť to žádná výhra v loterii není, akorát z toho budu mít odřený nos! Asi si mysleli, že budu mít odpoledne co ukazovat dědovi a prababičce na chatě, ale to se jednoduše a prostě spletli.
07. 07. 2012 Dopoledne jsme vyrazili vyvenčit dědu a velkou štěknu do lesa, což pro mě znamenalo jediné - nosítko. Nejdřív jsem se vztekala a plakala, ale když se mamka rozešla, zjistila jsem, že to není až tak zlé, a když ťapala delší dobu, ukolíbalo mě to ke spánku. Odpoledne nás pro změnu vzali za nějakým Lucčiným novým kamarádem (evidentně chtěli využít toho, že je na chatičce aspoň nějaké dítě krom nás dvou), a já byla opět nucena k pobytu v nosítku. Naštěstí mě v něm mamka držela jen v době, kdy chodila, a když jsme došli na místo, z nosítka mě vyndala a měla mě v náručí. Díky tomu jsem měla na Lucku i Tobíka bezvadný výhled a mohla jsem sledovat, co ti dva dělají. A když jim pak teta dělala bubliny bublifukem a ti dva se smáli a vřeštěli, strhli i mě, a jakmile vyletěly bubliny, začala jsem se hlasitě smát i já. Cestu domů jsem využila ke krátkému šlofíčku, bohužel byl kratší, než jsem čekala a mamka byla taková bestie, že mě nechtěla nosit, dokud se sama neprobudím.
09. 07. 2012 Dnes jsem, v necelém půlroce, řekla naprosto zřetelně „táta“. Pravda - nebylo to nic chtěného ani plánovaného, ale nezůstalo to bez povšimnutí. Taky mě celý den pozorovali, jak se snažím plazit (a taky jak mi to nejde a můžu se vzteknout) - podsunu pod sebe nohy, zvednu zadek, o kousek se poposunu (ale o podstatně menší, než bych chtěla), v lepším případě udržím hlavu na místě, v horším ji zaryju do země a pak už se jen vztekám. Ovšem objevila jsem hned několik lákadel, kvůli kterým se vyplatí to zkoušet znovu a znovu - boty (číkoli), knížka (je mi fakt jedno, že mi mamka vtlouká do hlavy, že je knížka na čtení a ne ke žraní), mamčin přívěšek na mobilu a tráva, ta mě láká snad ze všeho nejvíc.
10. 07. 2012 V noci jsem dvakrát moc dobře nespala - nejdřív jsem se vzbudila o půlnoci (mamka odhadovala, že to nebylo hladem, ale zimou, protože jsem měla úplně zmrzlé ruce, tak mě přikryla ještě jednou dekou), o půl čtvrté - to jsem si po jídle ještě půl hodinky spokojeně a hlasitě povídala, aby to slyšel přinejmenším taťka a nemohl spát - a v šest jsem pro změnu po jídle začala pro mamku zcela nepochopitelně plakat. Po šesté už si mě nechala v posteli, protože jsem byla zase studená, a já se jí odvděčila svým vlastním spánkem doprovázeným kopy do jejích žeber, čímž jsem znemožnila její spánek. Mamka se mě několikrát během dne snažila ukrmit do spánku, ale já si to šetřila opět až na odpoledne, až bude spát i Lucka - to aby mohli dospěláci v klidu mastit karban. Když jsem se probudila, objevil se na chvíli děda. Mamka si potřebovala dojít pro pití do chatičky, tak mě dala na chvíli k dědovi a já si u něj spokojeně ležela a prděla do plínky. Děda na to (neprozíravě) upozornil, na což měla mamka rychlou odpověď. „My to teď máme doma zařízený tak, že kdo si Terezku chová, když se pokaká, ten přebaluje.“ Chvíli byl děda překvapený, ale v okamžiku, kdy se zmínil, že mě strčí pod pumpu, šla si mě urychleně převzít mamka. Večer jsem po dlouhé době neusnula při krmení a následoval nelítostný hodinový pláč - není divu, že Lucinka usnula, až když mě mamka uspala jídelnou v puse.
11. 07. 2012 Po obědě jsme vyrazili zpátky domů, prospala jsem se v autě, takže celé odpoledne, kdy mamka potřebovala pracovat venku, jsem byla vzhůru a dožadovala se pozornosti. Večer mě mamka šla krmit do ložnice, aby mě nemusela přenášet spící po schodech. Nemýlila se v tom, že usnu, ale asi nečekala, že i přesto, že mě nechá chvíli spát ve své posteli, abych pořádně zabrala, se vzbudím během pěti vteřin, než mě položí do postýlky. Tentokrát nezabral ani můj pláč a mamka mě sice přišla zkontrolovat, jestli jsem v pořádku, ale nezůstala a už vůbec mě z postýlky nevyndala, jak jsem doufala. Nakonec jsem usnula na břiše, ovšem to by nebyla mamka, aby se mě nesnažila otočit zpátky na záda. Pochopitelně, že jsem se vzbudila! Chvíli to vypadalo, že hned zase usnu, jenže pak jsem si začala hrát s dekou, začala vyprávět a bylo po spánku. Za odměnu jsem si vysloužila další dávku žvance.
12. 07. 2012 Život se mnou je jedno velké překvapení - mamka počítala s tím, že když jsem jedla o půlnoci, budu spát až do rána. Do rána jsem spala, ostatně v těch pět ráno už svítilo sluníčko… A když tak hezky svítilo, přišlo mi škoda ztrácet čas spánkem a po jídle jsem si začala zvesela povídat. Po šesté mamka vzdala své naděje na spánek a vstala, aby se vyspal aspoň taťka, který se k nám do ložnice patrně nadobro nastěhoval. Po obědě jsme jeli něco zařídit a nakoupit, jenže se to protáhlo víc, než naši očekávali, a mamka se zhrozila, když jí došlo, že jsem nejedla skoro čtyři hodiny, aniž bych se jídla nějak domáhala (teda po příjezdu domů už jsem se domáhat začala docela dost).
13. 07. 2012 Zjistila jsem, že tráva není nijak zvlášť dobrá a při té příležitosti měla mamka šanci zjistit, že tráva projde mým zažívacím traktem zcela neporušená. Lucka se zase projevila jako prima ségra, která má pochopení pro fakt, že už mám své hračky okoukané. Proto mi v jedné nestřežené chvíli podsunula štěknin obojek, který jsem prakticky okamžitě začala strkat do pusy. Ovšem mamka s tímhle dle mého geniálním nápadem vůbec nesouhlasila a okamžitě mi mou novou hračku zabavila. O něco později, když jsem se snažila půjčit si pár Lucčiných hraček, mi pro změnu podstrčila ponožku, která se mi svlékla z nohy, a řekla mi „Na, tady máš žužlačku!“. Pche!
17. 07. 2012 Ráno jsme jeli za Paňdoktorkou, tentokrát ale nejen kvůli mně, ale i kvůli Lucince. Paňdoktorka se vrhla nejdřív na ni, ale za půl hodinky došlo i na mě. Byla jsem změřená, zvážená, Paňdoktorka vyzkoušela, jestli slyším, otáčím se za hračkami, přetáčím se na břicho a vůbec mě všeobecně zkoumala a nakonec řekla, že jsem za poslední měsíc přibrala 300 gramů (mamka byla celá napnutá, jak na tom váhově budu, protože mě od poslední návštěvy Paňdoktorky nevážila a po dnešku jen přibližně dopočítávala, kolik jsem za uplynulé tři týdny přibrala) což není nijak zvlášť málo, ale chtělo by to přibírat o něco víc a doporučila mamce začít s příkrmy, a to rovnou 2x denně - v poledne i večer (pro jistotu, protože mamka po všech předchozích marných pokusech očekávala velké problémy a tvrdé odmítání). Nakonec ještě mamce ukázala můj a Lucinčin růstový a váhový graf a zjistily, že i Lucinka prvního půl roku přibývala předpisově a pak začala váhově padat dolů a teď je naprosto v normě, což mamku dost uklidnilo (byť tu podobnost grafů Paňdoktorka nikterak nekomentovala).
18. 07. 2012 Dnešní Lucčiny narozeniny jsem oslavila prvním příkrmem - k obědu mi mamka namixovala bramboru. Dvakrát moc jsem na tyhle lžičkové náhražky jídla neměla náladu, takže jsem se snažila všechno pečlivě vyplivnout, ale sem tam něco jsem spolkla. Naštěstí jsem se mohla dojíst mlíkem. Během dne jsem téměř nespala, odpoledne už jsem málem usnula, ale vzbudil mě táta, a protože potřeboval s něčím pomoct, položili mě do postýlky a přenesli mě i s ní do velkého baráku, kde pak s mamkou něco dělali. Večer mi mamka vnutila zbytek od oběda. Nechala mě řádně vyhládnout, ale rozhodně nečekala, že bude mít brambora až takový úspěch - dojedla jsem úplně všechno a dokonce jsem párkrát otevřela pusu, sotva jsem uviděla lžičku.
19. 07. 2012 Ráno jsem si přispala až do devíti a mamku to tak překvapilo, že mě byla několikrát zkontrolovat, jestli jsem v pořádku. K obědu mi opět připravovala bramboru, ale já byla tak znavená, že ve chvíli, kdy byla uvařená a mamka ji měla připravenou k rozmixování, usnula jsem taťkovi v náručí, neprobudilo mě ani položení na gauč a spala jsem až do čtyř. Mamka sice měla v plánu nechat mě zase trochu vyhládnout, abych dobře jedla, ale takhle dlouhé to vyhládnutí určitě neplánovala. Ovšem zabralo to a s chutí jsem snědla skoro celou bramboru a k večeři jsem zvládla znovu téměř celou bramboru. Odpoledne jsem názorně předvedla Lucince, že strejdy Lance není třeba se bát a nechala jsem se pochovat. Ani to ale Lucce nic neřeklo a dělala děsný fóry, když jí řekl, že má u nich zůstat.
20. 07. 2012 Mám obrovské štěstí, že má mamka takový postřeh, jaký má. Dnes mě totiž zachytila za podpaží zrovna, když jsem padala z gauče a nohama už jsem byla jen kousek nad zemí. Snad si dá pro příště pozor a už mě na gauči nebude nechávat bez dozoru ani na pár vteřin jako dnes (odkulit se na kraj gauče jsem stihla během jejího otočení pro mobil).
21. 07. 2012 V noci spadla Lucka z matrace a (zcela pochopitelně) začala plakat, jenže mamka byla tak rozespalá, že se lekla, že ten, kdo spadnul, jsem byla já. Vyletěla z postele bez telefonu (tím pádem i bez jakéhokoli zdroje světla) a po tmě šla po hlase, ale (budiž jí to připočteno k dobru) bála se jít rychle, aby na mě nešlápla. Ovšem doteď nechápu, jak ji mohlo napadnout, že jsem pět metrů od postele - jak bych se tam asi tak dostala, když spím v omřížované postýlce, odkud nemůžu spadnout, ani kdybych chtěla? Nakonec se zjistilo, že to byla Lucka a mamka si k ní lehla. K mé smůle si tam lehla na dýl, než sama očekávala, protože tam usnula, takže vzhledem k tomu, že když se v noci vzbudím na jídlo, tak nepláču, mě neslyšela a vstala až o půl sedmé. To ovšem vyletěla z Lucčiny postele zcela dezorientovaná a honem mě běžela s černým svědomím nakrmit. K obědu jsem poprvé ochutnala mrkev ze zahrady strejdy Lance a musím ho pochválit, že byl ten jeho výpěstek excelentní! Odpoledne se slavily Lucinčiny narozeniny. Leckdo by mohl říct, že já z toho nebudu nic mít, ale opak byl pravdou - maximálně jsem si to užívala, protože jsem šla z náručí do náručí. Jen k večeru už mě to tam nebavilo a hlavně jsem byla hladová jak vlk, ale než mi mamka uvařila večeři, byla mi zapůjčena na hraní lžička a všichni měli Vánoce z toho, jak si ji rvu do pusy. Jen já z toho byla zcela zoufalá - vždyť byla ta lžička pořád prázdná!
22. 07. 2012 Dopoledne děda trochu zlobil, když mi nabízel k jídlu buchtu a pranic nedbal na mamčiny výzvy, ať to ode mě dá pryč, nebo si to strčím opravdu do pusy, vdechnu a začnu se dusit. Nakonec mu mě mamka radši sebrala, jinak bych se do toho fakt pustila. Po obědě mě mamka vzala na krkounka a poprosila taťku, ať si čuchne, jestli nejsem posraná. Snažil se tomu vyhnout s tím, že prý necítí. Přesto ale nasál, co plíce ráčily a…dobrá zpráva, cítil velmi dobře! Od oběda jsem ale průběžně docela dost blinkala mrkvový oběd, takže jsem večer dostala jen bramboru, ale ani tak jsem téměř nic jsem nesnědla.

7. měsíc

23. 07. 2012 Protože jsem večer moc nejedla, hlad mě vzbudil už v jednu, pak znovu ve tři a od sedmi už jsme byly s mamkou vzhůru. Taky už jsem neblinkala jako včera a k obědu jsem dojedla včerejší večeři. Taky jsem se pěkně prospala, když šli naši na tříhodinovou procházku do lesa a mě si mamka vzala do nosítka. Dvě hodiny spánku vkuse a ještě k tomu přitulená k mamce, to byla paráda! I zbytek dne jsme strávili venku, protože bylo celý den krásně. K večeři mi mamka pro jistotu, abych neblinkala (ale co čeká, když se na ten napucnutý bachor krátce po jídle přetočím?) a pro změnu dala zas jen brambor.
24. 07. 2012 Večer nám odjel taťka do Prahy a my zůstaly na chalupě úplně samy. Lucka usnula hned po uložení a já při kojení a neprobrala jsem se ani během nesení nahoru ani při ukládání, takže měla mamka prima večer.
25. 07. 2012 Při obědě jsem mamku po dlouhé době pobavila. Seděla jsem v houpátku, jedla, najednou jsem se začala pekelně soustředit, ozvalo se hlasité prrrrrrrd a já se začala uculovat a pak chechtat, jaký báječný zvuk se mi to povedl. Večer jsem sice jedla už po sedmé, přesto jsem začala usínat už při jedení kaše, takže na mě mamka hlasitě mlaskala a vydávala všemožné zvuky, aby mě probrala a já aspoň něco snědla. Při kojení jsem ale usnula opravdu tvrdě a opět mě neprobudilo se ani přenášení nahoru ani pokládání do postele.
26. 07. 2012 Za celý den jsem nezavřela oko (s výjimkou pár desítek minut při kojení), a přesto jsem měla spoustu elánu. Třeba i na to, abych si vzala do parády dědovu knihu, které jsem upravila pár stránek - tři jsem lehce pomuchlala a jedné jsem udělala tuning natržením. Večeři pro mě měla mamka přichystanou už po půl sedmé, abych zase nezačala usínat, ale ani tahle doba nebyla zárukou kvalitního jídla. Usínala jsem už při jedení kaše, takže mamka zase dělala psí kusy. Nakonec jsem všechno dojedla, ale než mamka umyla hrnek po mém jídle, zalomila jsem to v houpátku. Probudila mě, aby mě ještě trochu dokojila a během pár minut jsem byla odnesena spící do postele.
27. 07. 2012 Včera večer se vrátil taťka a přivezl mamce kalíšek na uschovávání mého nedojedeného jídla, takže mi do něj dnes rovnou udělala oběd, a protože je to zároveň odměrka, mamka zjistila, že jsem k obědu snědla 180ml kaše. Taky přivezl červenou řepu, kterou jsem hnedka ochutnala, ale tak nějak bych řekla, že co mi mamka přichystá, to sním a zatím mezi tím nedělám rozdíly. Mamka ale rozdíl vidí dost podstatný - dneska totiž prala hned několik plen + bryndák, protože bylo všechno zamatlané od řepy. Navíc stejně jako malá štěkna, která se nedávno přiotrávila modrými granulemi na hubení slimáků a pak blinkala modře (po menším proplachu žaludku peroxidem vodíku), blinkám barevně i já, dnes třeba červeně. Celý den jsem byla opět bez spánku, takže jsem večer pro velký úspěch usnula při jídle. Opět mě neprobudilo nic - přenos ani pokládání do postýlky, ovšem vzbudil mě náhlý Lucčin vřískot, když začala dělat blbiny a pak jsem nemohla znovu zabrat.
28. 07. 2012 V jednu ráno mě zase vzbudila Lucka (ta mi teda ten spánek nepřeje), tím mi ovšem přerušila spánek, takže jsem se pak budila každé tři hodiny - ve čtyři a o půl sedmé a pak už bylo po spánku. Samozřejmě, že jsem byla unavená, takže jsem vzala s povděkem odjezd do města na trhy a s radostí si schrupla u mamky v nosítku. K obědu jsem zdlábla přes 200 ml bramboro-řepové kaše. Pak přijel za Lucinkou Domča s rodiči a já byla tak unavená ze sledování všeho kolem, že jsem usnula ještě na půl hodinky v pět odpoledne. Ani dvě odpočinkové pauzy ale nezabránily v tom, abych večer opět spokojeně usnula přitulená k mamce při kojení.
29. 07. 2012 V noci jsem se probudila na jídlo ve tři hodiny, takže mamka počítala, že budu v šest, maximálně o půl sedmé znovu vzhůru a měla velkou radost, že jsem vydržela spát téměř až do půl osmé. Ještě radši by byla, kdybych to vydržela dýl, protože Lucka dnes vstávala skoro o půl deváté. Po obědě mě vzal taťka do nosítka a šli jsme do lesa a mamka si šla s Luckou lehnout, aby se prý aspoň trochu dospala. No, já si taky na své přišla, ono je to nosítko děsně prima na spaní. Odpoledne se mě zase snažila vyfotit, jak klečím na čtyřech a péruju a blejskala jak o život. Lucinka hnedka přiběhla a radila „No žekni sýl, když tě maminka fotí!“… Ale co bych říkala sýr, když mě zatím krmí jen zeleninou?
30. 07. 2012 Dopoledne jsem se zase krásně prospala v nosítku, zatímco Lucka drandila na kole. V poledne mi mamka uvařila další novinku - špenát. Jakožto vděčný strávník jsem to slupla, ale že by mi to nějak zvlášť chutnalo, se říct nedá. Odpoledne jsme jeli na nákup, takže mamka opět vytáhla nosítko. Tentokrát jsem v něm neusnula, nicméně jsem si v něm náramně lebedila, neznám nic lepšího, než být takhle blízko u mamky, nechat se nosit a užívat si. Chvíli poté, co jsme se vrátili domů, přijela návštěva a přivezla mi kamarádku - o měsíc a půl starší Gábinku. Jen co nás dali rodiče ven, jsem se zmocnila jejích hraček. Ty moje už jsou prostě okoukané, tak jsem naznačila našim, že by to chtělo nějaké nové. Díky spánku jen dopoledne a odpoledním novinkám jsem to večer zalomila už před sedmou. Jen v jedenáct v noci jsem se přetočila ve spaní na břicho a tím se automaticky probudila, zvedla hlavu a začala pást kobyly. Jenže pást se mi vlastně vůbec nechtělo, tak jsem začala natahovat na pláč a mamka mi pro jistotu dala honem najíst.
31. 07. 2012 Mamka zjistila, pohybově jsem na tom o něco málo líp než Gábinka - plazíme se zhruba nastejno, ale na kolenou jsem podstatně častěji a navíc na nich péruju. Přes den jsem spala zase jen jednou, zato jsem průběžně celý den blinkala, až to vypadalo, že výdej je větší než příjem. No, co naplat - špenát mi fakt nejede. Díky absenci odpoledního spánku jsem večer odpadla už při příkrmu.
01. 08. 2012 Ráno jsem se probudila už ve čtvrt na sedm a podařilo se mi probudit i Lucku. No co - nemá se v noci cpát k mamce do postele. Dopoledne si mamka konečně všimla, že reaguju na svoje jméno (teda já se hlavně otočím za hlasem, ale vypadá to efektivněji, když se řekne, že reaguju na jméno). Mamka totiž byla doma, já venku na dece, ona na mě zavolala jménem a já se na ni otočila. Myslela si, že to byla jen náhoda, tak to zkusila ještě několikrát a pokaždé se stejným výsledkem - otočila jsem se na ni. Taky se s konečnou platností rozhodla, že mi zkusí dávat menší porce příkrmu, abych se nepřecpávala a pak tolik neblinkala a radši mi jednou dopoledne a jednou odpoledne přidá po kojení ještě trochu Nutrilonu. Nakonec mi ho dala trochu i po večeři, protože mi zbylo málo jídla od oběda a při kojení jsem sice usnula, ale při pokládání do postele jsem se vzbudila a nebyla k utišení, tak mi dala ještě napít Nutrilonu. Její plán zafungoval, dneska jsem téměř vůbec neblinkala.
02. 08. 2012 Mám já to ale prima ségru - pomůže mi z trávy na deku (i když o to nestojím, tráva je podstatně zajímavější), sebere nepatřičné hračky, např. kus igelitu a donese mi moje hračky (i když o to nestojím, všechno okolo je podstatně zajímavější než hračky), nebo mi třeba otře blinkání (i když o to nestojím, plácat se v tom je ohromně zajímavé). Poprvé jsem ochutnala maso, mamka mi k zelenině uvařila kousek kuřátka a bylo to excelentní!. Po včerejším vzoru mi opět dávala menší porce k obědu a večeři a dopoledne a odpoledne mě po kojení dokrmila trochou Nutrilonu. Nakonec jsem opět dostala trochu Nutrilonu i po večeři a kojení, aby se mi lépe spalo.
03. 08. 2012 Byť jsem večer snědla pořádný nášup, v noci jsem se vzbudila už ve dvě. Mamka mě ochotně nakrmila s vidinou, že se znovu vzbudím kolem páté a ještě usnu, takže se konečně zase jednou vyspí. Omyl! Vydržela jsem spát až do šesti, ale kdo by spal ještě po šesté (tedy krom mamky)? Po mém obědě nás naši naložili do auta a jeli jsme za dědou a babičkou do Hradce. To samo o sobě bylo fajn, ale jen do té doby, než jsme dojeli na místo, mamka mě nakrmila a s ledovým klidem mě opustili a odešli si nacpat vlastní žaludky. Vůbec se mi to nelíbilo a svůj nesouhlas jsem dávala dědovi a babičce najevo. A vůbec nechápu, co jim na tom jídle trvalo dvě hodiny!
04. 08. 2012 Ráno jsem vstávala už v sedm, a když se konečně vyhrabal z postele i taťka a nasnídal se, jeli jsme na nákupy, a díky tomu, že jsme s sebou do Hradce nevezli kočárek, jsem si zase užívala v nosítku. Zpátky jsme dorazili tak akorát k obědu, i když pro mě byl poněkud pozdní - až o půl jedné, i když obvykle jím mezi půl dvanáctou a dvanáctou. Snědla jsem toho poměrně dost, ale ani plný žaludek nezajistil spokojený poobědový spánek. Nakonec mě uspala babička, když viděla, jak jsem unavená a drhnu si oči, ale nemůžu usnout, tak se jí mě zželelo. Když jsem se probudila a vzbudila se i Lucka, šli jsme i s taťkou na hřiště. Opět jsem si válela kejtičky v nosítku, ale ne na dlouho. Mamka mě tam nechala jen po dobu cesty na hřiště a pak mě vyndala, protože jí bylo i beze mě na hrudi větší teplo, než by chtěla. Ale taky to nebylo špatné, na zem mě nechtěli pokládat, protože pro mě neměli žádnou deku a na trávu mě nedali, že prý to tam všude ochcávají psi, takže jsem byla celou dobu u jednoho nebo druhého v náručí. Po večeři a následném dokojení se mi nechtělo spát, tak jsem aspoň řvala, abych vyjádřila svůj nesouhlas s pobytem v postýlce. Jako první vyměknul děda a začal mě v postýlce houpat. Když to nezabralo a pořád jsem řvala, vyměkla i mamka, přišla, vzala mě na chvíli do náručí, a já okamžitě začala rozdávat úsměvy na všechny strany - konečně jsem dosáhla svého! Smích mi ovšem nevydržel moc dlouho, během pár minut už jsem zase ležela v posteli a bylo po legraci. Znovu jsem spustila křik a do náručí si mě vzal děda. Když ale zjistil, že mi fakt nic nechybí, jen jsem vyčůraná a používám všechny možné prostředky pro to, abych nemusela být v posteli, položil mě zpátky. Zkusila jsem znovu teorii pláče, ale tentokrát už bezúspěšně, tak jsem to radši zalomila.
05. 08. 2012 V noci jsem byla vzhůru každé necelé dvě hodiny - začalo to už v deset, kdy mě vzbudil děda, který se pohnul na židli, a ta zavrzala. Znovu jsem se probudila o půlnoci, ve dvě, před čtvrtou, v pět, ve třičtvtrtě na 6 a pak už to mamka vzdala a po nakojení mě nechala u sebe v posteli. Udělala dobře - do osmi, kdy jsme vstávali, jsem se totiž probudila ještě dvakrát a v obou případech mi k utišení mého pláče nabídla svůj hrudník (respektive dvě jeho části).
06. 08. 2012 Dnešní noc byla jako přes kopírák s tou včerejší, jen s tím rozdílem, že se už neodehrávala v Hradci, ale na chalupě. A přece jen byla o chlup jiná - probouzela jsem se totiž každou cca hodinu, což už mamce bylo divné, a protože jsem se jí zdála horká, změřila mi teplotu. Moc jsem s tím nesouhlasila, takže jsem s ní bojovala a vytahovala si ho z podpaží, díky čemuž mamka dvakrát moc nevěřila naměřeným 37,5°C, ale nic moc jiného jí nezbývalo, protože jsem prostě odmítla spolupracovat. Ke všemu jsem začala při krmení pořádně chroptět, až měla mamka strach, že než dojím, tak se udusím, ale překvapivě jsem hned po dojedení dýchala naprosto bez problémů. Ráno opět přišel boj s mamkou a teploměrem, tentokrát jsem to prohrávala víc, než včera, takže těm 37°C už mamka docela věřila. Hned mi začala zkoumat pusu, kde mi leze jaký zub, a celý zbytek dne si lámala hlavu, proč jsem měla teplotu, když mi zuby nerostou a nastydnout jsem neměla kde.
07. 08. 2012 Konečně si mamka zase libovala - spát jsem ji nechala až do čtvrt na pět, pak jsem ještě usnula a budíček byl až ve čtvrt na osm. Z té přemíry spánku (oproti předchozím dnům) vypadala dost překvapená a ještě víc ji překvapilo, že jsem bez problému usnula i dopoledne a po obědě.
08. 08. 2012 Naši chtěli být zase jednou pilní jako včeličky a chtěli pracovat, tak jsem najust bojkotovala spánek, který byl potřebný pro to, aby mohla jít taťkovi pomáhat i mamka, aniž by za mnou musela neustále odbíhat a kontrolovat mě. Ke spánku jsem se nakonec nechala ukecat až kolem třetí. Zato večer jsem se v posteli vztekala tak dlouho, dokud za mnou znovu nepřišla mamka a jako bonus s sebou přinesla flašku s Nutrilonem. Teprve poté, co jsem vyžahla stovku (tedy vypila 100 mililitrů), jsem konečně spokojeně usnula.
09. 08. 2012 Po včerejší vydatné večeři - maso-zeleninový příkrm, kojení + Nutrilon jsem se vzbudila až v šest a pak ještě pospávala ve velké posteli přitulená k mamce. Dopoledne se mi podařilo zeblinkat tak, že mě mamka musela komplet převléct. No, a protože byl celý den taťka pryč (tudíž nikdo netrpělivě neočekával mé usnutí), dala jsem si šlofíka bez problémů a pláče dopoledne i odpoledne.
10. 08. 2012 Dnes si taťka střihnul svou premiéru - poprvé se totiž pustil do mého krmení. Původní plán byl, že mi mamka uvařila jídlo k obědu a k večeři, ale taťka krmil, krmil, a najednou tam toho zbyla jen čtvrtina. A tak moc jsem se užrala, že jsem prakticky prospala den. Chvíli jsem si zdřímla dopoledne a po taťkově výkrmně jsem usnula kolem druhé a chrněla až do půl šesté. To už mamka netrpělivě vyčkávala, kdy se pohnu a proberu, a jakmile k tomu došlo, dala mi najíst, vzala mě do nosítka a jako správná indiánská matka se mnou šla pracovat. Společnými silami jsme posekali půlku zahrady, i když jsme se při tom pěkně zapotily (taky aby ne v tom vedru, přitištěné tělo na tělo). Mamka mi musela přivařit nějaké jídlo k večeři, takže jsem jedla až o půl osmé, což ale vzhledem k dlouhému odpolednímu spánku vůbec nevadilo.
11. 08. 2012 Taťka, nadšený, jak mu to krmení včera báječně šlo, se dnes opět chopil lžičky. Předpokládal snadné krmení jako včera, ale špenát mi holt nejel tak, jako včerejší řepa. Mamka měla v plánu, že až s Luckou usneme, půjde si lehnout i ona a trochu stáhne svůj spánkový deficit. Asi jí nedělá moc dobře do prakticky dennodenní vstávání kolem šesté. Jenže to bych nebyla já, abych její plány nezhatila. Poté, co zjistila, že asi fakt neusnu, se rozhodla, že mi dá svačinu, a když už nad tím jídlem přemýšlela, napadlo ji, že by mi mohla zkusit dát ovoce. No, a když už ovoce, tak domácí, takže z lednice vyndala broskev. Pár lžiček jsem snědla, ale můj výraz měl mamku zavčasu varovat, že má s krmením přestat. Nepřestala a během následující hodiny prala dvě moje trička, jedno svoje a jedny moje kalhoty. Než mi došla pro čisté oblečení, posadila mě do houpátka a než přišla, měla jsem půlnoc - co na tom, že už bylo pět? Vzbudila jsem se o půl sedmé, v sedm jsem zblajzla večeři a v osm už jsem byla v posteli. Chvíli jsem si spokojeně hrála, a protože mě mamka neslyšela a bylo jí divné, že bych tak rychle usnula, přišla mě zkontrolovat. No, a sotva jsem ji uviděla, změnila jsem se ze spokojeného miminka v nespokojeného a rozplakala jsem se. Doufala jsem, že mamka přijde, vezme mě do náručí a bude mě chovat, ale místo toho odešla s klidem zpátky dolů, tak jsem to po chvíli vzdala a usnula. No kdybych bývala věděla, že mi mamka šla uvařit vodu na Nutrilon a jen čeká, než zchladne, byla bych bývala vydržela…
12. 08. 2012 To jsem dopadla! Nejen, že naši udělali redukci hraček a všechny, které si můžu strčit hluboko do pusy (a tím pádem pak klopím ven jedno jídlo za druhým), mi prostě odebrali, ale ještě k tomu mi začali říkat Rákosníček. Jako bych mohla za to, že mi mezi těmi kraťounkými vlasy roste pár megadlouhých! Při obědu mě mamka nekrotila tak jako v předchozích dnech a nechala mě sníst zase celý kalíšek, tedy 200 ml, takže mi opět nezbylo nic k večeři. Opět mi zkusila podstrčit svačinu, tentokrát ale neexperimentovala a na páře mi udělala půlku jablka. Pravda, netvářila jsem se na to nijak zvlášť nadšeně, ale snědla jsem všechno a dokonce jsem ani neblinkala. K večeru jsme se vydali zase po dlouhé době do Prahy, jenže mamce nějak dlouho trvalo balení a přijeli jsme až po půl osmé. V rychlosti jsem byla strčena do vany, a protože jsem všechno jídlo snědla k obědu a na vaření večeře už bylo pozdě, mamka mě rovnou nakojila s tím, že mě dokrmí Nutrilonem. Jejím mlíkem jsem pochopitelně nepohrdla, ale Nutrilonu jsem si jen párkrát cucla, takže se mamka obávala, že se budu v noci budit. Díky pozdnímu příjezdu domů jsem šla spát až o půl deváté, a přestože jsem hlad neměla, plakala jsem tak dlouho, dokud mamka nepřišla a neuspala mě při kojení.
13. 08. 2012 Byť jsem toho včera moc nesnědla, překvapivě jsem se probudila až o půl šesté a pak ještě spala do osmi. Bohužel pro mamku se mi mezi šestou a osmou rozepnula plínka a v mezičase jsem zvládla udělat všechno, co jenom šlo, takže se kromě mého pyžama prala i deka a matrace a já šla nuceně pod sprchu. Po tom všem přepírání jsem se pokusila mamce trochu zvednout náladu a podařilo se mi to. Jak málo jí k tomu stačilo - jen můj (zdařilý) pokus jít z kolen do sedu! K obědu jsem zase zblajzla celý kalíšek, ke svačině mi mamka udělala celé jablko s tím, že půlkou mi večer ochutí pohankovou kaši (novinka na mém jídelníčku), ale já ji převezla a snědla všechno. Pak nás mamka naložila do auta a jely jsme do Sloníkova. U mě se předpokládalo, že celý pobyt prospím, chvíli to tak i vypadalo, ale pár minut po příjezdu do Sloníkova jsem otevřela oči, vzápětí i pusu a moc se toho až do našeho odjezdu nezměnilo. A celou dobu jsem se nechala chovat u mamky v náručí, protože jakmile mě položila na zem, začala jsem vřeštět. Mamka byla překvapená, protože nečekala, že bych mohla protestovat proti volnému pohybu, ale chtělo by se jí snad plazit po zemi, kterou poťapaly stovky lidí? Cestou domů to mamka vzala ještě přes obchod, takže jsme nakonec přijely až v osm. Klika byla, že pro mě měla mamka uvařenou pohanku, takže ji jen v rychlosti ohřála, přidala banán a byla z toho pohanková kaše. O co víc nevábně to připadalo mamce, o to víc to chutnalo mně. Pak jsem ještě vypila trochu mléka a nabídnutý Nutrilon jsem zcela odmítla. Do postele jsem se dostala po dlouhé době až po deváté a přesto, že jsem za celý den spala jen cca půl hodiny cestou do Sloníkova, nemohla jsem usnout, takže musela přijít mamka nahoru, pošíšat mě a trochu uklidnit, a po opětovném položení do postele jsem konečně usnula.
14. 08. 2012 Ta mamka si nevidí do pusy. Pořád má remcy, že s oblibou usínám na břiše a ona mě v noci musí otáčet na záda (prý se bojí syndromu náhlého úmrtí kojence, ale kdyby mě místo svých obav nechala v klidu spát, udělala by líp). Ale že ona sama si na břiše usíná každý den, to jí nevadí! Taková nespravedlnost! Aspoň, že nemá výtky k mému usínacímu rituálu - pokaždé, když už začnu tuhnout, si dám ruku přes hlavu a mnu si ouško, což mě spolehlivě dodělá (čti uspí). Jinak jsem dnes ke svým pohybovým činnostem přidala pár úspěšných pokusů o lezení po čtyřech, i když udělám jen 1-2 „krůčky“ všema čtyřma. A k mamčině nezměrné radosti jsem si začala strkat nohu do pusy. Činnost jako taková by sama o sobě mamce nevadila, jen ji nepatrně rozčiluje, že to dělám výhradně jen při jídle, takže mám pak kaši naprosto všude.
15. 08. 2012 V noci jsem byla několikrát vzhůru a chvílema to vypadalo, že budu spát celou noc u mamky. Osobně jsem s tím neměla nejmenší problém, ale mamka asi ano (pro změnu se bála, že by mě mohl zalehnout taťka), takže mě nakonec pokaždé přenesla do mojí postele. Dopoledne jsme jely s mamkou a Lucinkou k Paňdoktorce, ta byla konečně maximálně spokojená s mou váhou a váhový přírůstek viděla už pohledem. A to už jsem se bála, že se jí snad nikdy nezavděčím. A zatímco mě prohlížela a já se pořád vrtěla a kroutila, jen tam mezi řečí prohlásila, že jsem „Opravdu hodně živá holčička.“. Pak mi mamka chytla nohu, celkově mě přišpendlila k podložce a Paňdoktorka mi dala ďobanec do nohy. Celou dobu si se mnou mamka povídala, a že se něco děje, jsem postřehla, až když Paňdoktorka vytahovala injekci ven. Aby věděly, že jsem tuhle zákeřnost postřehla, jsem okamžitě začala plakat. A protože měla Paňdoktorka trochu skluz a vzala nás o víc jak půlhodinu později, než jsme byly objednané, jsme jely domů pozdě, já byla hladová a mamce nezbylo, než mi ohřát koupené jídlo ze skleničky. Tfuj! Sice jsem měla takový hlad, že jsem snědla všechno, ale taky jsem pak odpoledne blila jak Amina.
16. 08. 2012 Dnes jsem opět po delší době usnula pár minut před dokončením oběda. A přesně ve chvíli, kdy si mamka lehla vedle mě, že si na chvíli taky zdřímne, jsem se probudila. Když se pak konečně probudila i Lucka a obě jsme si daly svačinu, jely jsme všechny tři za tetou Soňou, které jsem předvedla, jak se umím plazit, sedat si a povídat. Až doma, když mě mamka převlékala a dala si po mém přebalení (před oblečením do pyžama) pauzu, protože jsem byla nezkrotně živá, mě chvíli pozorovala, a jak jsem byla jen v plence, bylo krásně vidět, že už se snažím lézt po čtyřech a dokonce jsem si párkrát sedla tak, že jsem se oběma rukama věnovala hračkám (po Domčovi jsem jich totiž dostala plnou obří tašku) a tím pádem jsem seděla zcela bez opory.
17. 08. 2012 Po obědě jsme se jeli podívat na chatičku za prababičkou a ta se nestačila divit, co všechno jsem se naučila od doby, kdy mě viděla naposledy. Mamka si pro mě sice celé dopoledne připravovala jídla na zamrazení na celou dobu pobytu na chatě, takže večer nemusela nic vařit, stačilo to jen ohřát, jenže to s tím ohříváním trochu přehnala a já se k jídlu dostala až o půl osmé. Samozřejmě, že jsem během jídla začala usínat, ale překonala jsem se, dojedla to do poslední lžičky a s usnutím vydržela až na kojení.
18. 08. 2012 Spala jsem až do sedmi ráno, takže se mamka docela dobře vyspala. Pak jsem všechny překvapila, když jsem se z kolínek zvedla na nohy a udělala stan - pěkně ruce a nohy na zemi a zadek do vzduchu. Byla bych to bývala možná udělala ještě několikrát, když to mělo takový úspěch, ale v jedné chvíli, kdy jsem se zrovna plazila, abych se zmocnila taťkova mobilu, který ležel kousek ode mě, se za mnou zčistajasna objevil taťka, položil mi ruku na záda a vybafnul na mě „Co ty tady hledáš?“. Lekla jsem se tak, že jsem byla naprosto k neutišení, vřískala jsem, jako by mě na nože bral a nepřestala plakat ani u něj v náručí.
20. 08. 2012 Zase jsme se vrátili do Prahy a dopoledne nás mamka vyvezla na hřiště. Lucka byla pochopitelně nadšená, ta si tam lítala všude možně, zato já moc nadšená nebyla. Mamka mi s sebou sice vzala deku na zem, ale dvakrát moc velká nebyla a všude kolem byly tvrdé kostky, takže jsem nemohla lézt. Navíc mi mamka zapomněla vzít čepičku, takže jsem byla omezená ještě víc - musela jsem být jen ve stínu. Ovšem o co míň jsem se mohla pohybovat, o to víc jsem se věnovala trénování sedu a povedlo se mi posadit se úplně bez opory o zem. V jedenáct v noci mě mamka zase chtěla přetočit na záda, ovšem tentokrát mě probudila, a protože jsem se vydatně rozplakala, rozhodla se mě utišit (úspěšně) jídlem.
21. 08. 2012 Ve čtyři ráno zažila drastický budíček mamka a následně i já. Nannyka (monitor dechu) začala hlasitě vyřvávat a mamka, celá vyděšená, že se mi něco stalo, mě kvůli tomu probudila. Pochopitelně, že jsem dýchala, byla živá a zdravá! Jen jsem byla vražená úplně v rohu postele a kopírovala ho svým tělem. Po tomhle budíčku jsem tuplem nemohla zabrat, takže mamka zvolila opět metodu „užrat do blaženého spánku“. A aby těch nočních budíčků nebylo málo, o půl osmé mě pro změnu probudil taťkův budík. Když mě mamka nechala přes den chvíli bez dozoru, hned jsem začala šmejdit po bytě, ale nejvíc jsem si oblíbila chodbu. Hned na kraji jsou barely s granulema, do kterých se dá skvěle bubnovat a jen o kousek dál je učiněný ráj - spousta bot! Pak jsem si oblíbila ještě jedno místo v obýváku - koš s hračkama, kde, když se o něj opřu a vytáhnu na kolena, můžu spokojeně rabovat.
22. 08. 2012 Sice se tvrdí, že miminka, spící na břiše, pokládají vždycky hlavu na stranu, ale já jsem výjimka, potvrzující pravidlo. Dnes jsem opět usnula s nosem zabořeným do země. Ovšem jakmile jsem se probudila a projevila zájem o nějakou hračku, hned se ke mně nahrnula Lucinka a sebrala mi to.

8. měsíc

23. 08. 2012 Docela obstojně jsem začala říkat „dede“ a „táta“ (a taky „baba“), což bylo něco na mužskou ješitnost. Jen mamka se mi trochu pomstila - včera večer si dala hermelín s chilli papričkama a já po něm dnes celý den blinkala. Odpoledne jsme jeli zase na chalupu, a protože jsem se naučila usínat vleže na břiše a nemám problémy ani s tím, vlézt na peřinu a zabořit do ní hlavu, mamka mi (nebo si?) vzala pro jistotu Nannynku, čímž si vysloužila pár taťkových úšklebků. Na chalupě se mě pak mamka snažila seznámit s velkou štěknou, tak jsem ji párkrát pohladila a pak ji, pro stvrzení našeho přátelství, poblila. K večeru jsem ještě připravila malou záludnost pro mamku, ale za to si mohla sama. Zrovna mě svlékala před koupáním, když venku něco zaslechla a šla se tam se mnou (svlečenou) v náručí podívat. A jak tam tak stála, využila jsem situace a začala čůrat.
24. 08. 2012 V pět ráno jsem začala mlet pantem, takže jsem probudila mamku, která v šest definitivně vzdala naděje na spánek a nakrmila mě. S plným žaludkem jsem to u ní zalomila a spokojeně se rozvalovala v její posteli. Ale překvapení pro ni připravil taťka. Odpoledne mi totiž v puse objevil vlevo dole první zub. Mamka sice měla podezření už před dvěma dny, to jsem totiž při jídle pořád kousala do lžičky a ta drhla, jenže se mi při jídle do pusy dívat nechtěla, pak měla nějakou práci a pak už zapomněla, takže ani u mě na šaty nedostane, protože ho, stejně jako u Lucinky, objevil někdo jiný. Po obědě přijeli děda s babičkou a nechali mě lézt po gauči, na kterém seděli. Že to nebyl zrovna dobrý nápad, babička poznala záhy - poblinkala jsem jí její bílé kalhoty. A jak řekla mamka, měla by být ráda, že jsem měla k obědu brambor s cuketou a kuřecím masem a ne červenou řepu.
25. 08. 2012 Dnes jsem začala zkoušet, k čemu jsou dobré schody a snažila se o ně vytáhnout do kleku na kolenou. Krásně jsem babičce ukázala, že to opravdu jde, jen jsem to úplně dobře neustála a spadla dozadu na hlavu. Babička mě jen tak, tak zachytila, do hlavy jsem se sice cvakla, ale kdyby ten pád nezbrzdila, byla by to pěkná rána.
26. 08. 2012 Ve tři ráno začala opět alarmovat Nannynka. Mamka okamžitě vyletěla z postele, ale nemohla najít telefon, aby si na mě mohla posvítit, pak ho sice našla, ale neodemkla ho, takže brzo zhasnul. Díky tomu ale viděla, že jsem ležela s hlavou zakloněnou a vražená v rohu postele. Vzala mě do náručí s tím, že mě přenese do středu postele, aby mohla znovu zapnout Nannynku, a v tu chvíli začala zoufale budit taťku, protože jsem i v jejím náručí byla úplně ztuhlá a hlavu jsem držela pořád ve stejném záklonu. Jakmile mě ale položila, zavrtěla jsem se a otevřela oči, takže se sice dvakrát moc neuklidnila, ale přinejmenším nechala spát taťku. Mě se jí podařilo taky dokonale probrat, čímž jsem si vysloužila mimořádnou dávku kojení. Rozhodně jsem si nestěžovala a konec konců ke stěžování pak neměla důvod ani mamka - spala jsem totiž až do osmi. Po včerejším úspěchu jsem začala trénovat vytahování se o vyšší věci a celkem se mi dařilo dostat se do stoje na kolenou. O půl desáté v noci začala pro velký úspěch znovu ječet Nanny, opět jsem byla v posteli nasoukaná úplně nahoře, takže mamka trochu posunula Nannynku a doufala, že tím zabrání dalším poplachům.
27. 08. 2012 Dneska si mě mamka vzala do nosítka a jako správná indiánská mamka šla se mnou na břiše sekat. Možná by mi ten kravál měl vadit, ostatně doma mě leckdy probudí i vrznutí podlahy, ale sekačka to je jiná věc - sotva ji mamka nastartovala, tak jsem usnula.
28. 08. 2012 Dopoledne jsem blila první ligu a s radostí se v tom plácala. Mamka z toho tedy až takovou radost neměla, ale byla jsem rychlejší, takže jsem do toho pokaždé stihla plácnout dřív, než přiběhla. V deset v noci jsem se probudila a řvala jsem tak, že mě mamka nedokázala utišit ani v náručí a taťka, ten filuta, jí poradil „Asi jí rostou zuby, vem' si nosítko a běž sekat.“
29. 08. 2012 Ač jsem se večer probudila v deset, znovu jsem byla vzhůru ve čtyři ráno a po půl sedmé, a i když mi mamka dala pokaždé najíst, v devět jsem byla hladová jak vlk. Děda mě nakrmil, uspával, a když jsem začala usínat, probrala mě opět Lucka. Nakonec jsem usnula po obědě v houpátku. Spalo se mi tam tak krásně, že když mamka začala mixovat moje jídlo, sice jsem se dvakrát probudila, ale pokaždé mě to hned uhoupalo. Mamka si pochvalovala, že takhle dlouho už jsem nespala, ani nepamatuje. Odpoledne přijel děda Luboš se strejdou Kubou a pro mě nastal opět ráj na zemi, protože si mě oba nosili a já si zbytek dne lebedila pořád v něčím náručí.
30. 08. 2012 Dneska, sotva jsem viděla flašku s jídlem, jsem se začala nedočkavě smát. Teda mamka tvrdila, že se vztekám, ale pánské osazenstvo ji přehlasovalo, že to byl smích. No, rozhodně jsem se nemohla dočkat, až se konečně nacpu. Potom mě chtěla přebalit a konečně přišla na způsob, jak mě přišpendlit k podlaze tak, abych se nemlela, nepřetáčela se a nesnažila se vzít roha. Přitom to bylo tak jednoduché - stačilo půjčit mi na hraní Bepanten. Teď by měla ještě zjistit, jak mě zabavit při kojení, protože už i při tom jsem se začala přetáčet na břicho a snažím se pít vleže na břiše. Lezení po kolenou už jsem vypilovala natolik, že se plazím maximálně ze 20%.
31. 08. 2012 Vzbudila jsem se už před šestou, mamka se mě snažila přesvědčit, že se mi chce ještě spát, ale neklaplo to a před sedmou nás s Luckou předala dědovi a sama si šla ještě chrnět. Před desátou mě nakojila, a protože mi to nestačilo, ještě mi udělala Sunar do flašky a pověřila dědu dokrmením. Rozhodl se mě dokrmit nahoře, pak mě uspal v náručí a položil do postýlky. Mamka očekávala, že se hned probudím, ale spala jsem mimořádně dlouho - hodinu a půl. Pak mě chtěl uspat i po obědě, ale to už se mu nepodařilo. Ten by snad chtěl, abych celý den prospala! Pobyt v postýlce jsem pojala sportovně, a to doslova. Zatímco děda ležel u postýlky, já se vytáhla za šprušle na kolíka, takže jsme si koukali z oka do oka. No, taťka asi bude muset postýlku snížit.
01. 09. 2012 V posledních dnech jsem se na chalupě naučila v noci v posteli cestovat, takže mě mamka každou chvíli probudí, protože mě přenáší do středu postele, aby zase neřvala Nannynka, přetáčí mě na záda a přikrývá mě. Krom toho se budím i sama, protože se chci pohnout nebo pootočit, ale vleže na břiše a ještě ke všemu s dekou přes sebe to prostě nejde. O půl páté jsem se přesně takhle vzbudila, ale tentokrát jsem jen nehekala jako obvykle, ale začala jsem plakat, tak mě mamka rovnou nakrmila. Díky tomu jsem jí dopřála spánek až do čtvrt na osm.
02. 09. 2012 Odpoledne mamka sbalila saky paky a vrátili jsme se zpátky do Prahy. Až po večeři, když jsem dojedla skleničku příkrmu, nakojila mě a já vypadala, že bych ještě něco zbodla, zjistila, že na chalupě nechala Sunar, takže jsem se musela spokojit jen s tím, co jsem vypila od ní. Nedělalo mi to moc starostí, chvilku jsem si sice v posteli pobrečela (na tom by ale ani Sunar nic nezměnil) a během deseti minut jsem spala.
03. 09. 2012 Hned ráno, sotva se Lucinka najedla (ale že jí to zrovna dnes trvalo), jsme vyrazily s mamkou na nákup pro Sunar. Aspoň, že mamka nejdřív skočila koupit moje mlíčko a měla s sebou termosku s horkou vodou, takže mě hned po zaplacení nakrmila a pak šla teprve nakoupit zbytek. Opdoledne jsme jeli do Ikey, a jak jsem tak seděla v autosedačce a zívala, všimli si naši druhého proříznutého zubu.
04. 09. 2012 Krom toho, že jsme dopoledne jely s mamkou s Terezkou do školky, se dnes stala velká událost i pro mě - protože už sedím dost stabilně, mamka předělala můj cestovní bourák na sporťák. Byla to naprostá paráda, jen měla jednu vadu, musela jsem v něm být připoutaná. Ale i tak - lepší být připoutaná sedící ve sporťáku než nepřipoutaná ležící v korbě.
05. 09. 2012 Dopoledne nás mamka vyvezla na hřiště, Lucka si drandila na kole a já ve svém novém kočárku, ze kterého jsem měla naprosto báječný výhled. Během pár minut si ale Lucka vzpomněla, že potřebuje kakat, takže mě mamka nechala napospas tetě (ale s těžkým srdcem, původně si mě chtěla vzít s sebou, ale teta jí vysvětlila, že je to zbytečné, a že mě pohlídá) a odešla. Když se vrátily zpátky, já si spokojeně spinkala a teta vozila rovnou dva kočárky - ten můj a ještě svůj s Janičkou, která, když viděla, jak si hovím, se chtěla taky vozit. Ona pochopitelně neusnula, a když jsem se pak vzbudila já, pobyt v kočárku se mi začal dost rychle zajídat. Připoutaná jak trestanec a bez možnosti pohybu, no komu by se to líbilo?
06. 09. 2012 Na dnešek byla mamka domluvená s tetou Soňou, že půjdeme společně někam na hřiště, ale protože byla venku zima, došlo ke změně plánu a my jsme jely k nim. Teta jen zírala, že už lezu jak ďas a hned avizovala, že ze mě bude Domča v sukních a mamka se jen chytala za hlavu. Než jsme odjely zase domů, teta si ještě užila trochy toho miminkovského krmení, protože si Lucinka opět vybrala ten nejvhodnější okamžik pro odchod na záchod a tvorbu bobajze. Teta měla teda kliku, protože mi dnes mimořádně chutnalo a jedla jsem opravdu předpisově. Pak už jsme ale musely vyrazit zpátky domů, tam už na nás čekal taťka s babičkou z Hódyně a všichni jsme odjeli na chalupu.
07. 09. 2012 Nevím proč, ale ten vesnický vzduch na mě nějak zvláštně působí - ráno jsem se probudila už po šesté. Nahoře s námi spala i babička - lépe řečeno s Lucinkou v jedné posteli - a asi se musela moc divit, když slyšela můj noční řev. No, když tu s námi byla naposledy na Lucinčiny narozeniny, ještě jsem v noci na kojení čekala v tichosti, zato teď, když se probudím, začnu okamžitě nedočkavě hýkat, případně plakat. Dokonce v noci zase alarmovala Nannyka a babička ten její jekot téměř neregistrovala. Ráno mamka zatlačila slzu u oka a babičce řekla, že jí její spánek může jen tiše závidět.
08. 09. 2012 Venkove, můj venkove! Dnešní budíček - 6.30. Tentokrát se ale mamka ani nepokoušela o odchod se mnou, jen šťouchla do taťky a naznačila mu, že by mohl vstávat. Po dlouhé době (a když říkám dlouhé, myslím opravdu dlouhé) se mnou tedy vstal taťka. Pak se vzbudila i Lucinka s babičkou a šly taky dolů, jen mamka se válela až do půl desáté. Taťka, který krmí zřídkakdy, jí pak udiveně vyprávěl, že jsem snědla nejdřív 60 ml od včerejška, pak mi přidělal dalších 90 a z ještě dalších devadesáti jsem nechala asi 20 ml. No, kdyby mě krmil častěji, věděl by, že jsem dítě hladové a žravé. Odpoledne chtěla mamka sekat, tak mě babička vyfasovala do nosítka a zjistila, jak rychle usnu, když jsem k někomu přimáčknutá tělo na tělo. Posléze došla k dalšímu zjištění - jakmile se mě, spící, snažila i s nosítkem odložit (stěžovala si, že je zpocená až za ušima, ale co mně je po tom?!), mé radary to zjistily a okamžitě jsem otevřela oči a začala nesouhlasně plakat.
09. 09. 2012 Mamce začalo slibně hrabat - ráno mi totiž řekla, že jsem do plíny udělala králíky z klobouku. Nejsem si jistá, jestli by si zrovna s nima chtěla Lucinka hrát, nicméně pravidelná ranní stolice je základem kvalitního života. K večeru jsme se zase spakovali a odjeli zpátky do Prahy a babička nás opustila a odjela zase do Hódyně. Doma se se mnou šla Lucinka pomazlit, a jak jsme k sobě byly přitulené, ozývaly se známé zvuky a mamka si myslela, že mi Lucka „prdí“ pusou na obličej. Patrně se bála, abych nebyla oslintaná, tak jí řekla, ať to nedělá. Lucinka zvedla hlavu, podívala se na ni, ale prdění se ozývalo dál. Až pak se mamka podívala na mě. Jazyk venku a sliny v rozletu - ten prskloň jsem byla já!
10. 09. 2012 Dneska se mi podařilo mamku fakt rozesmát. Šla mi připravit mlíko do flašky, a když ho měla hotové, došla do obýváku, sedla si ke gauči na koberec, zavolala na mě jménem a třepala s flaškou, aby se obsah řádně promíchal. Já, která jsem lezla směrem od ní ke schodišti, jsem se otočila, zblikla flašku a fofrem to otočila směrem k ní a lezla, co mi nohy stačily. Taky jsem měla hlad jak vlk a celých 150 ml jsem zdlábla na posezení a ještě si počkala na jeden nášup. Odpoledne jsem si únavou dřela oči a uši, byla už celá červená, ale pořád ne a ne zabrat, tak mě mamka odnesla nahoru do ložnice do postýlky, abych měla klid a Lucinka mě nebudila. Ještě před uložením mě nakrmila, pošíšala, ale nakonec jsem stejně usnula až uplakáním. No můžu já za to, že neumím usnout?
11. 09. 2012 Ráno jsme s mamkou zase odvezly Lucinku do školky, chvíli jsem si tam pohrála i já a pak jsme jely s mamkou domů. Já si vyškemrala jídlo (byla jsem hloupá, že jsem opovrhovala, když mě chtěla mamka nakrmit před odjezdem do školky, než jsme znovu dorazily domů, pěkně mi vyhládlo), a protože jsem byla unavená a ospalá, mamka mě přenesla nahoru do postýlky a já po pár minutách pláče usnula. Překvapivě se mi spalo tak báječně, že mamka zvládla vyžehlit tři pračky prádla, uvařit mi oběd a ještě mě musela probudit, protože bychom jinak přijely pozdě do školky. Odpoledne jsme zase vyrazili na chalupu a já si střihla další „poprvé“, ze kterého mamka málem padla na zadek. Ve svých 7,5 měsících jsem si dolezla ke gauči, chytla se ho, trochu si poštelovala nohy a postavila se!
12. 09. 2012 Mamka si možná myslela, že ten včerejší stoj u gauče byl omyl nebo náhoda, ale jakmile jsem byla převlečená a vypuštěná na zem, okamžitě jsem se hrnula ke gauči a začala pilně trénovat. Pravda, párkrát mě musela chytit, protože jsem začala zbytečně moc frajeřit, z gauče jsem si ukradla nějakou hračku a oběma rukama se jí věnovala, takže jsem byla opřená jen o břicho a neustála jsem to, ale trocha cviku to jistě spraví. Dokonce jsem v tom stoji zvládala i přešlapovat z nohy na nohu. Jen to lezení a stání nějak neprospívalo mým punčocháčům a vykouknul mi z nich ven palec. Toho jsem využila v okamžiku, kdy jsem seděla u mamky na klíně a čekala, než vychladne voda na mlíko. To zdlouhavé čekání jsem si krátila cucáním právě toho vyklubaného palečku.
13. 09. 2012 Ráno se mi podařilo poněkud neobvykle probudit taťku. Trochu jsem utrousila do plíny a taťkovi to málem vypálilo oči. Včera jsem se stavěla o gauč a svou vaničku na koupání, dnes jsem k tomu ještě přidala schody, z těch teda mamka tak nadšená nebyla. Sice za mnou pořád chodila, ale v drtivé většině případů jsem se zpátky na zem dostala sama a bez pomoci - buď zpátky na kolena, nebo do sedu. Taky jsem poslední dobou začala plazit jazyk, a to tak, že ho vystrčím, ohnu nahoru a strčím k pravému koutku a zpravidla to dělám ve stavu nejvyššího soustředění.
14. 09. 2012 Po obědě jsme odjeli k dědovi a babičce do Hradce. Jen mamka byla trochu roztržitá při balení a zapomněla jednu podstatnou věc - mou postýlku. Takže sotva jsme k nim přijeli, naši nás vyložili, předali dědovi a babičce a jeli nějakou koupit. Děsně jim to trvalo, takže se o všechno - koupání, krmení a uspávání nás obou - postarali děda a babička. A i když byli naši pryč tak dlouho, přijeli s prázdnýma rukama. Ovšem děda je filuta a postavil mi provizorní postýlku. Na zem dal matraci z postýlky a obložil ji polštářema z gauče a jedním slovem to byla paráda!
15. 09. 2012 V noci už se mi začal plnit nos a během dne jsem se nevyhnula nutnému zlu - odsávání nudlíků. Ráno mě mamka šoupla k dědovi do postele a sama si spala až do jedenácti. Mamka měla konečně jednou dobrý nápad a místo krmení v autosedačce s dědou vyndali jídelní židličku, to byla senzace! Mého poledního krmení se ujal děda, jen se obávám, že to bylo na dlouhou dobu naposled. Kejchla jsem si právě v okamžiku, kdy mi dal lžičku do pusy a všechno jsem to vyprskla na něj. Odpoledne šla mamka znovu do obchodu něco koupit, takže se děda nevyhnul ani odpolednímu krmení a jako bonus se mi s babičkou pokusili odsát nudlíky. Boj se mnou ale nezvládli a neodsáli skoro nic. A jako perličku na závěr dne jsem si večer pro dědu připravila ještě jednu libůstku - nejdřív jsem ho poblinkala, a když se převlékl a nesl mě svlečenou do vany na koupání, ještě jsem ho počůrala.
16. 09. 2012 V noci jsem spala hodně neklidně, takže ke mně mamka takřka každou hodinu vstala, odkryla mě, abych se mohla zavrtat do lepší polohy, a protože jsem při tom kňourala, uhladila mě do spánku, a když jsem zase zabrala, znovu mě přikryla. V noci jsem sice nos plný neměla a při kojení jsem ani nechrochtala, ale přes den jsem se stejně odsávání nevyhnula a překvapivě se toho vždycky odsálo hodně. Mamka si na to našla speciální chmat, takže na to ani nepotřebovala ničí pomoc - posadila si mě na klín a jednou rukou mně zafixovala ruce i tělo tak, že mi druhou rukou v klidu mohla nos vyčistit a ani při sebevětším vztekání jsem ji nepřeprala.
17. 09. 2012 Odpoledne jsem se konečně dostala aspoň na chvíli ven v nosítku. Během chvíle jsem usnula a probudila se až ve výtahu cestou domů - tak akorát, abych okoukla sousedku, která s námi jela výtahem a ta se naopak mohla pokochat, jaké mám velké oči (že by jako ten vlk z Červené Karkulky?). Večer byla mamka zase nějaká zapomětlivá a neodsála mi před spaním nos, takže jsem celou noc tak trochu řezala na cirkulárce. Ale aby nedošlo k mýlce, mamka dělala z komára velblouda, protože jsem zas tak moc nechrápala!
18. 09. 2012 Děda šel už včera do práce, tudíž mě mamka nemohla jen tak přehodit k němu do postele a jít dál spát, tak jsem si pro ni připravila budíček na 5.12. Odpoledne jsme se s Luckou rozblbnuly, ona mě chytla kolem pasu a začala se mnou válet sudy. Nutno říct, že když jsem zrovna byla vespod já, Lucka byla fakt opatrná, abych se nepraštila do hlavy.
19. 09. 2012 Dnešní budíček? 5.19. Mamka nevypadala dvakrát moc nadšeně a šťastně. Odpoledne babička prohlásila, že musím být na klíček, když viděla, jak to fofruju po bytě.
20. 09. 2012 Pro jistotu jsem mamku nechala, aby si trochu (ale fakt jen trochu) přispala a vzbudila ji až ve čtvrt na sedm.
21. 09. 2012 Včerejší ranní laskavost nebylo třeba znovu opakovat, takže jsem mamku vzbudila ve třičtvrtě na šest. Odpoledne jsem poblinkala plyšového datla Woodyho a pak jsem s ním ještě vytřela to, co bylo na zemi, takže po zbytek dne visel vypraný v koupelně za hlavu.
22. 09. 2012 Dneska už byl s námi děda zase doma, takže nebylo třeba nějak zvlášť hrotit vstávání a já spala až do půl sedmé. Večer měla Lucka nějakou extra náladu a v deset v noci brečela kvůli tomu, že chce nechat v ložnici rozsvíceno, tak vydatně, že se jí mě podařilo probudit. K jejímu pláči jsem se přidala i já, takže mi mamka dala trochu najíst, čímž mě nejen umlčela, ale i uspala.

9. měsíc

23. 09. 2012 Po třetí ráno jsem se znovu vzbudila, tak mě mamka opět nakojila, uložila, ale sama nemohla usnout, protože jsem se pořád vrtěla, mlela sebou a dokonce se mi podařilo se lehce probrat, sednout si, opřít se o mamčinu postel a usnout vsedě. V pět jsem byla opět vzhůru (mamka pořád nespala), dostala jsem znovu najíst, a když mamka konečně po půl šesté pochopila, že už spát nebudu, vzdala to a nadobro se mnou vstala. Nebylo divu, že jsem si už po sedmé začala drhnout oči a byla unavená, ale usnula jsem až o dvě hodiny později. Večer mě mamka vykoupala, převlékla do pyžama, nakrmila, děda mě uspal u sebe v náručí, a když jsem se znovu probudila, vyndával mě taťka z autosedačky doma v Praze. Předpokládali, že když jsem připravená do postele, jen mě tam přenesou a budu dál spát, ale to bych nebyla já, abych jejich plány nepozměnila. U Lucinky jim to vyšlo, ale já se probrala a v posteli řádila natolik, že musela přijít mamka a znovu mě uspat v náručí.
25. 09. 2012 Jen co mě mamka nakrmila a vyzvedly jsme Lucinku ze školky, odjely jsme do Sloníkova. Byly jsme tam i včera, ale dnes to bylo lepší, v miminkovském koutku se mnou byl ještě jeden chlapeček, takže jsme se chvíli pozorovali, sem tam si navzájem ukradli nějakou tu hračku a vůbec to bylo veselejší, než když jsem tam byla včera jen s mamkou. Kolem dětského gauče, který tam byl, jsem popošla o půl metru, abych si mohla vypůjčit mamčin telefon, ale když už jsem se pro něj natahovala, mamka mi ho sebrala. Takové námahy a pro nic!
26. 09. 2012 Dopoledne jsme jeli k Paňdoktorce, původně mě jen zkontrolovala, jak na tom jsem s tou rýmou a pak mi měla dát ďobánek, ale pak si všimla, že mi už bylo osm měsíců, a že by měla udělat osmiměsíční prohlídku, takže došlo i na měření a vážení. Mamka se trochu bála, jak na tom s váhou budu, protože jsem od příjezdu do Hradce začala krmení trochu bojkotovat, a byť jsem do té doby vždycky snědla celou skleničku, najednou jsem začala nechávat. I přesto ale byla Paňdoktorka s váhou nadmíru spokojená a nezapomněla podotknout, že je ten přírůstek nadmíru uspokojivý s ohledem na to, jak jsem živá a jaký mám velký výdej energie. Pak mě krapet nakrkly i s Paňsestřičkou při testu sluchu. Já seděla mamce na klíně, Paňdoktorka seděla přede mnou a volala na mě, abych se dívala přímo před sebe, a Paňsestřička byla schovaná za mamkou, vždycky mi něčím zašustila nebo zachrastila u ucha, a i když jsem se prakticky okamžitě otočila, nikdy jsem ji neviděla. A tohle mi provedli hned čtyřikrát u každého ucha!!! Hlavu jsem si mohla ukroutit - taková zákeřnost! Potom došlo na ďobánek, ten jsem pěkně ořvala, takže jsem si nějakou dobu pobyla u mamky v náručí, ale když mě začala znovu oblékat, už jsem byla zase ve své kůži a snažila jsem se jí utéct tak vehementně, že jsem při oblékání punčoch přepadla na bok a praštila se do nosu. No jo, když ten jejich pultík je pro mě děsně malý. Nakonec mě mamka držela v náručí a s oblékáním jí pomohla Paňsestřička. Odpoledne jsme odjeli zase na chalupu, jenže mi večer nějak nesedlo jídlo, a když mě šla mamka ještě před uložením do postele dokrmit, hodila jsem takovou šavli, že jsem musela být převlečena já, mamka a ještě se muselo vytřít okolo postele.
27. 09. 2012 V poledne jsem uprostřed jídla usnula v židličce s hlavou položenou o přední rantl, z pootevřené pusy mi tekly sliny, a když mě tam tak mamka viděla, letěla kontrolovat, jestli jsem vůbec ještě živá. Odpoledne mi svěřili do ruky rohlík, který jsem zlehka ožužlala, ale především ho rozdrobila všude, kde jen to šlo, což bylo velké plus pro malou štěknu - taťka totiž všechny ty drobky posbíral a dal je jí. Mamka asi předpokládala, že jsem se těch pár drobečků, co jsem snědla, najedla, jenže to tak nebylo a svou potřebu jídla jsem jí dala najevo po svém. Přicucla jsem se jí ke špíčku na břiše a chtěla jí udělat menší liposukci, ale nejen, že nic neteklo, ale mamka s tím dokonce nesouhlasila!
28. 09. 2012 Taťkovo nachlazení se přeneslo zpátky na mě a v noci jsem měla tak ucpaný nos, že to mamka, která zapomněla odsávačku na vysavač doma, zkoušela vycucnout balónkovou odsávačkou. To se jí pochopitelně nepodařilo a akorát mě tím pěkně nakrkla. Zase to ale mělo svou výhodu - abych pak neplakala a nos se mi neucpal ještě víc, uspávala mě až do půlnoci v náručí (protože pokaždé, když se mě snažila položit do mojí postýlky, jsem začala hlasitě protestovat). Ve čtyři jsem byla znovu vzhůru, tak mě mamka zkusila nakojit a znovu se pokusila (zcela neúspěšně) zbavit mě nudlíků. Znovu jsem se probudila o půl šesté a pak jsem ještě usnula do sedmi. Hned po snídani sednul taťka do auta a jel mi koupit vysavačovou odsávačku a Vincentku do nosu. Byla jsem z celé té rýmy tak unavená, že jsem usnula těsně před obědem, a když mě mamka přenášela nahoru do postýlky, aby mě dole nebudila Lucinka, stalo se něco neplánovaného. Lucinka šla za námi nahoru, spadla a zlomila si ruku. Taťka s ní odjel do nemocnice a my s mamkou zůstaly doma samy. Lucinčin pláč mě probudil, takže mi mamka hned po jejich odjezdu dala najíst. Snědla jsem jen půl skleničky příkrmu a podobně jako včera jsem usnula v jídelní židličce a zbytek oběda jsem dojedla po probuzení. Večer jsem neměla moc hlad a snědla jen pár lžiček, pak jsem trochu vypila od mamky a Nutrilon jsem úplně odmítla, zato jsem se k mé velké spokojenosti nechala ušíšat u mamky v náručí a spící mě odnesla do postýlky.
29. 09. 2012 Lucinka s taťkou zůstali v nemocnici a mamka se těšila, že když zůstaneme doma samy a nebude tam celou noc taťka kašlat a smrkat, pořádně se vyspí. Lehce jsem taťku zastoupila, vzbudila se o půlnoci a od půl šesté už jsem blbnula tak, že se mnou mamka vstala. Z oběda jsem zase snědla jen půlku a začala jsem usínat, tak mě mamka jen přendala do houpátka, já okamžitě usnula, mamka si taky lehla a spokojeně jsme se prospaly 2 hodiny. Pak jsem dostala zbytek oběda a za hodinu a půl mi ještě dala jako svačinu jablko. Taky jsme se stavily na chvíli u strejdy Lance, kde byla i teta Maruška, ta se mě hned chopila a pak jsem šla z ruky do ruky. Zezačátku jsem si to užívala, ale taky už to není, co to bejvalo, teď radši blbnu na zemi a lezu všude možně, než se pořád jen muchlovat. Dost se mi zalíbilo uspávání v náručí, takže když mě večer mamka odnesla do postele v bdělém stavu, postavila jsem se a spustila jsem takový řev, že mě během chvíle vzala na ruku. Jakmile to udělala, okamžitě jsem slastně zavřela oči a usnula. Snažila se mě hned šoupnout zpátky do postele, ale třikrát jsem se hned probudila a nechala se opětovně ušíšávat v náručí. O půl jedenácté jsem se znovu vzbudila a začala plakat, mamka mi dala najíst, ale tentokrát mě ani jídlo neuspalo, takže opět došlo na staré dobré uspání v mamčině náručí. To ale bylo vědomé a ze soucitu, mamka si totiž všimla, že se mi tlačí ven první horní jednička a je úplně na krajíčku.
30. 09. 2012 Ač mi dala mamka včera o půl jedenácté v noci dostatečné množství Nutrilonu, ve čtyři jsem se znovu probudila. Lehce jsem si od ní cucla, usnula a k mamčině nemalé radosti jsem vydržela spát až do půl osmé. Na to, jak pozdě jsme vstávaly, jsem překvapivě vytuhnula ještě před obědem, takže po jídle jsem pak řádila jak černá ruka. Taky se nám konečně vrátili domů z nemocnice taťka s Lucinkou, ale ta měla nějakou podivně ztěžklou bílou ruku, tak jsem nějak nevěděla, co si o tom mám myslet. To se ale záhy rozplynulo, Lucinka mi totiž půjčila včeličku, kterou dostala za statečnost a nechala mě hrát si s ní. Hned šla svou sádru ukázat k sousedům a pak jsme si ještě udělali ukazovací výlet k tetě Marušce. Ta si mě celá nadšená zase chovala. Měla na mě totiž spadeno už delší dobu, naposledy si mě chtěla pochovat před 14 dny, ale to mě měl taťka u sebe v nosítku a já spala, takže nemohla a najednou se jí poštěstilo hned dvakrát za sebou. Pro velký úspěch jsem u ní v náručí začala usínat, takže si mě převzala mamka, šli jsme domů, a protože bylo docela teplo, spala jsem na dece venku.
01. 10. 2012 Zub je venku! Dopoledne mamka sbalila věci s tím, že pojedeme domů. Krátce před odjezdem mi ještě udělala Sunar a zaplať Pánbůh za ty dary! Nejen, že jsme vyjížděli v době oběda, takže cestou zastavili na jídlo, kde se zdrželi skoro hodinu. Ještě ke všemu si taťka vzpomněl, že musí jet do jednoho krámu dořešit obklady do koupelny, takže jsme domů přijeli až po třetí odpoledne. Tak takhle pozdní oběd jsem ještě neměla!
03. 10. 2012 Odpoledne jsem si střihla dvouhodinovku pláče a mamce by v mém utišení nepomohla ani svěcená voda. Nepomáhalo nosit mě, položit mě do postýlky ani nechat lézt po bytě. Prostě jsem řvala, ať se mamka snažila sebevíc. Zato potom jsem byla jako andílek - to naši vyrazili do Ikey a já si válela šunky u mamky v nosítku. Dokud tedy naši stáli na místě a řešili koupi nové kuchyně na chalupu, mohla jsem se vzteknout, ale jakmile se rozešla, spokojeně jsem usnula. Moje smůla byla, že to bylo těsně před kasou, takže jsem toho dvakrát moc nenaspala.
04. 10. 2012 Dopoledne jsme Lucinku odvezly do školky a jely jsme samy dvě na nákup. Mě to teda nebralo tak, jako mamku, takže jsem ho takřka celý prospala, vzbudila jsem se těsně před placením a pak jsem ještě usnula cestou domů, a to tak tvrdě, že mě neprobral ani přejezd domů, ani vyndání z kočárku a mamka mě musela probudit, abych se najedla, než zase pojedeme pro Lucinku. Odpoledne jsem si střihla stejnou scénku jako včera - zase řev, ale hladem to nebylo, nechtěla jsem spát, nechtěla jsem lézt, nechtěla jsem být v posteli, ovšem tentokrát jsem se zklidnila aspoň u mamky v náručí.
05. 10. 2012 Ráno jsem si tak lezla po bytě, a co čert nechtěl - když jsem chtěla vylézt zpod stolu, zasekla jsem se mezi židlema a mohla se vzteknout. Na pomoc mi musela přispěchat mamka, jinak bych tam snad přirostla do země. Po obědě přijel děda a babička, takže jsem si zase užívala uspávání v dědově náručí. Historicky poprvé jsem dostala jogurt, což tedy rozhodně nebyla žádná výhra v loterii. Večer jsem řvala, až jsem se zalykala, tak mě děda uspával v náručí (slastný to pocit), a jak jsem byla rozvzlykaná, cukala jsem sebou až do usnutí.
06. 10. 2012 Dopoledne jsem využila šance a možnosti a usnula dědovi v náručí. Po odpolední svačině jsem se nadlábla a s dědou a Lucinkou jsme vyrazili ven. Původně jen na chvíli, ani si pro mě nechtěl brát mlíčko, naštěstí ho mamka přesvědčila, aby si ho vzal. To bylo taky mé jediné štěstí! Nakonec jsme totiž byli venku 2,5 hodiny. Docela pěkně jsem se prospala, vzbudila mě až Lucinka, sedající si na stupátko kočárku a zouvající mi boty. A byť jsem odpoledne spala, večer jsem si jen chvíli poplakala a během chvíle usnula.
07. 10. 2012 Ráno jsem se probrala už ve třičtvrtě na šest, ale měla jsem tak plný nos, že mi mamka ani nedala najíst a rovnou mě nesla dolů a šla mi vyluxovat nos. Při té příležitosti mi vyměnila plínku (no kdo by se z toho nepo…), nakrmila a o hodinu později mě předala dědovi a babičce a sama šla ještě spát. Když znovu vstala a převlékla se, šla nahoru třídit oblečky, ze kterých už jsem vyrostla. A jak jsem tak za ní koukala, jak odchází, spustila jsem pěkný řev a zmlkla jsem, až když se vrátila. Odpoledne před přebalováním si ke mně děda čuchnul, aby věděl, co má očekávat. Nic necítil, tak se do toho s klidem pustil, tu bobkama naditou plínu fakt nečekal! No jo, když on by mě nejradši celý den jenom krmil a uspával. To jsem zvědavá, jestli to tak bude mít i za deset let! Odpoledne s babičkou odjeli domů a večer mě šel zase jednou vykoupat taťka. Položil mě do lehátka a děsně se divil, že jsem se začala vztekat. Až když mu mamka řekla, že mě už dobrých 14 dní koupe vsedě, mě posadil a konečně byl klid. Po večeři mamka zjistila, že se mi konečně začala prořezávat pravá horní jednička.
09. 10. 2012 Od půl jedné do půl třetí jsem byla vzhůru. Poprvé mě probudil hlad, po nakrmení jsem ještě na chvíli usnula, ale za chvíli mě probudila zima - byla jsem celá pročůraná. Takhle to dopadá, když mamka nepoužije mozek vlastní, ale cizí. Včera večer se totiž zastavila teta Helča a mamku přesvědčila, že mi tu plínku utáhla moc, a že by mě v noci bolelo bříško. Povolená plínka měla jediný výsledek - jakmile jsem se vyčůrala, všechno vyteklo ven a já ležela v mokrém pyžamu na mokré matraci (díky, teto!!!). Díky tomu, že mě mamka musela v noci přebalit (což už se nestalo pěkných pár měsíců, od dvou měsíců spím celou noc a plínku není třeba měnit), musela rozsvítit, já se probrala, a i když se mě mamka snažila uspat sebevíc, v jejím náručí jsem tak akorát skákala a blbla. Noční deficit jsem chtěla dohnat v autě cestou ze školky, ale sotva mě mamka začala vyndávat z auta, probudila jsem se. Ještě, že jí hned zavolal taťka, že potřebuje něco někam přivézt a mně bylo dopřáno si konečně pořádně schrupnout v autě. Tentokrát mě po návratu domů neprobudilo ani přenášení do kočárku, a kdyby mě mamka nevzbudila na oběd, byla bych bývala ještě spala. Zbytek dne jsem už ovšem překlepala zcela bez spánku.
10. 10. 2012 Dopoledne jela mamka řešit k Pandoktorovi vlastní bolavou ruku, takže nás s Lucinkou nechala napospas taťkovi, který pranic nedbal na můj usedavý pláč a ani ho nenapadlo, že bych třeba mohla mít hlad. Ještě, že se mamka o půl desáté vrátila! Ta její okrasa, kterou dostala na zlomený prst, se mi tuze líbila, a kdykoliv se naskytla příležitost, tahala jsem za ni. Že ji to bolelo? To mi bylo vcelku fuk, rozhodující byla skutečnost, že mi to přišlo zajímavější než Bepanthen, kterým mě mamka zabavuje každé přebalování, abych se nemlela, takže to už je co říct. Večer mě koupal taťka, ale zase si nedal vysvětlit, že se koupu vsedě, a sice mě nepoložil na lehátko, ale měl tendence mě v té vodě pokládat na záda tak, abych byla opřená o jeho ruku. Musela jsem se začít vztekat, aby mu došlo, že tudy prostě cesta nevede.
11. 10. 2012 Po pár dnech, kdy jsem se v noci jednou až dvakrát budila, jsem dnes mamku nechala spát skoro až do šesti. Tím to ale skončilo, zas takový grand nejsem, abych pak ještě usnula a nechala ji spát do soudného dne.
13. 10. 2012 Po obědě šla mamka luxovat, tak jsem se chopila příležitosti. Drapla jsem kabel a začala za něj tahat. Jenže pak mamka s Panem Luxem popojela a kabel mi vyletěl z ruky. Pche - přitom Lucince pořád nakazuje, že mi nemá brát hračky, dokud si s nima hraju. Tak se mi zdá, že by si měla zamést před vlastním prahem… Večer přijel děda Luboš a Stáňa, ta si mě chtěla hned pochovat, ale sotva mě vzala do náručí, začala jsem plakat. Stačilo ale pár minut na to, abych se rozkoukala a začala na ni házet své oslňující úsměvy.
14. 10. 2012 Jen do půlnoci ke mně mamka vstávala 2x a jako bonus si skočila ještě jednou k Lucince a i zbytek noci nebyl nic moc, přesto jsem spala jen do půl sedmé. Dalo by se říct, že se mnou vstal ráno taťka, ale on byl spíš z ložnice vykopnut v zájmu dohnání mamčina spánkového deficitu. Nezbylo mu nic jiného, než se o mě a Lucku postarat, než se mamka probudí. Abych ho neodradila od dalšího vstávání, své potřeby a spotřeby jsem si šetřila pro mamku, takže po hodně dlouhé době zela má ranní plínka prázdnotou. Lucka si to užívala, s taťkou si hráli hry, zato já s každou přibývající minutou očekávala její příchod jak smilování boží. Taťkovi jaksi nedošlo, že když jsem naposledy jedla od mamky ještě v posteli, o půl desáté už mám opravdu hlad a nebrečím jen tak pro srandu králíkům…
15. 10. 2012 Od tří ráno, kdy mi mamka dala najíst, jsem byla vzhůru do čtyř, ale pak jsem spala po hodně dlouhé době skoro do sedmi. Oproti včerejšku jsem se dnes zase držela své ranní tradice a posrala se tak, že o tom mamka věděla, i když prošla 2 metry ode mě.
16. 10. 2012 V šest ráno šla mamka vedle do pokojíčku k Lucince a já se mezitím probudila. Aniž bych o sobě dala vědět pláčem, stála jsem opřená o postýlku, vyhlížela ji a čekala na její návrat. Nakrmila mě ještě v posteli, a protože už jsem se ke spánku neměla, šly jsme dolů. Během dne jsem po vzoru Lucky začala smrkat a tím se nastartoval boj s mamkou při odsávání nudlíků. Mamka je sice větší a silnější, ale já měla silnou zbraň - stačilo jí zakroutit zlomeným prstem, případně do něj praštit. Večeři jsem moc nedala, jen jsem si trochu cucla od mamky a při tom usnula.
17. 10. 2012 Ve spánku se mi ale nos ucpal tak, že jsem se celou noc budila každou čtvrt až půlhodinu a i dobré dvě třetiny dne jsem probrečela. Přes den jsem dvakrát usnula naprosto vyčerpaná, zato večer jsem nebyla schopná zabrat, ani když mě uspávala mamka v náručí a usnula jsem až po pořádném zaplácnutí žaludku Nutrilonem.
18. 10. 2012 V noci jsem byla vzhůru jen dvakrát, ovšem s tím, že jsem nespala od tří do půl páté. To jsem znovu dostala Nutrilon a pak jsem spala až do sedmi. Odpoledne nás naši vyvezli k Paňdoktorce, která nás okoukla obě - já mám prý zarudlé ouško, ale na zánět to zatím nevypadá. Pro jistotu ale mamka dostala ušní kapky, kdybych někdy v noci podezřele plakala. Taky jsem dostala kapky do nosu a naši dostali instrukce, že kdybych dostala horečku, okamžitě mě mají odvézt na pohotovost. Cestou domů jsem zabrala a nevzbudilo mě absolutně nic - rozhovory našich, Lucinčin zpěv, dokonce ani tahání kufru kolem mě, přičemž jindy mě vzbudí i zavrzání podlahy. Probudila jsem se až ve chvíli, kdy jsem byla naložena zpátky do auta a mamka se s námi chystala vyrazit k dědovi a babičce do Hradce. Měla jsem to naplánované za pět minut dvanáct - probrat se o chvíli později, byla bych ještě hodinu o hladu, takhle mamka vyndala jídlo, sedla si vedle mě a ještě mi poskytla flašku s mlíkem.
19. 10. 2012 Večer mě mamka dala spát a děda tam pořád seděl a hrál na počítači. Když šla spát i mamka, děda jí tvrdil, že už jde pryč, ale ústně odcházel víc než hodinu, takže když jsem ve čtvrt na dvanáct pobrekla a otevřela oči, bylo zle. Protože bylo v pokoji světlo od počítače, probrala jsem se a nešlo mě uspat jinak, než jídlem.
20. 10. 2012 Dnešní noc byla všechno, jen ne krátká. Ve tři jsem se totiž vzbudila znovu s pláčem. Mamka mě nejdřív zkoušela uspat, ale když jsem plakala víc a víc, dala mi najíst. Usnula jsem, ale ne na dlouho. Pár minut po uložení do postele jsem se probudila s ještě větším řevem. Totéž se zopakovalo po nakojení z druhého mléčného baru. Pak už to byl jen čirý a zoufalý řev, doplněný prohýbáním se do luku a zakláněním hlavy. Ještě na chvíli jsem se zklidnila - to když mi mamka kolem půl páté (kdy jsem stále nespala a s výjimkou přestávek na jídlo pořád plakala) nabídla flašku s Nutrilonem. Do pěti jsem brečela tak výživně, že to vzbudilo dědu i babičku a sešli jsme se všichni. Já už byla tak vyčerpaná, že jsem v dědově náručí konečně usnula. O půl hodiny později jsem ale byla vzhůru znovu, a to už měla mamka jasno - pohotovost. Zatímco mě oblékala, přišel děda, kterého můj pláč opět probudil. Všichni tři jsme odjeli do nemocnice. Už před odchodem ven jsem usnula v autosedačce a vydrželo mi to ještě nějakou dobu na pohotovosti. Pak jsem se nechala docela dlouhou dobu nosit - byť jsme přijeli po čtvrt na sedm a v čekárně bylo prázdno, na vyšetření jsme čekali dvě hodiny!!! Pak nás poslali na ORL, aby se mi podívali do ucha, z ORL nás poslali zpátky a výsledek? Plakala jsem zřejmě bez jakéhokoli vážného důvodu. Možná zuby, možná nadmuté bříško, možná jen nelibost z ucpaného nosu, každopádně v tom nic jiného nebylo. Na tohle zjištění potřebovali Pandoktoři celé čtyři hodiny, které jsme strávili pobíháním mezi odděleními. Cestou domů jsem znovu usnula a spala až do jedenácti, čehož využila i mamka. Po probuzení jsem se konečně dočkala mlíka, zato obědu jsem moc nedala a vypila jsem trochu dalšího mlíka až pozdě odpoledne. Od našeho návratu už jsem ale zase oplývala úsměvy a dobrou náladou (když vynechám okamžiky odsávání nosu). Z večeře jsem snědla tak čtyři lžičky, trochu se napila od mamky a usnula. Moc klidně jsem ale nespala a v deset jsem se opět probudila s pláčem. Mamka s dědou se mi snažili podstrčit flašku s mlíkem, abych se aspoň trochu najedla, čímž mě nakrkli (na jídlo jsem neměla ani pomyšlení) a dodělali mě tím, že mě odnesli k Panu Luxovi a do nosu mi opět vrazili odsávačku a následně mi tam nakapali kapky.
21. 10. 2012 Ve tři ráno jsem byla vzhůru znovu a opět s plným nosem. Mamka vstala, udělala obvyklý chvat, kterým mě znehybnila, zapnula Pana Luxa a vrazila mi do nosu odsávačku. Aby si mě udobřila, dala mi kus žvance, ale nevím, co ji to pak popadlo, že mě znovu odnesla k Panu Luxovi. Preventivně jsem začala vřískat ještě předtím, než ho zapnula, čímž jsem zaktivovala dědu a rázem na mě byli dva. Teda - jsou větší a ještě na mě jdou v přesile, tomu říkám srabárna! Na druhou stranu mi to dědovo probuzení tak moc nevadilo - na jeho lehce oplácaném těle se usíná daleko líp než na mamčiných kostech. I tak jsem byla vzhůru až do čtvrt na pět, zato pak vyspávala až do sedmi, kdy děda opět přispěchal mamce na pomoc s mým týráním (oni tomu říkají odsávání, ale za tohle bych na ně poslala sociálku!). Co se ale mamce ani za mák nelíbilo, byly moje ulepené oči, u kterých si nebyla jistá, jestli mi hnisají, jako hnisaly Lucince, nebo jsem si tam jenom namatlala nudlíky. Záhy na to ale přišla - když mi i během dopoledne oči hnisaly, začala mě mordovat nejen odsáváním a kapáním do nosu, ale i kapáním do očí. Byla jsem z toho všeho tak zmožená, že jsem dopoledne usnula na hodinu a půl a ještě jsem prospala celou cestu domů. O půl čtvrté, krátce poté, co jsme přijely domů, se mamce zdálo, že jsem nějaká teplá a hned mi vrazila do podpaží teploměr. Poté, co uviděla 37,8°C, už plánovala, že mi na noc dá Panadol na snížení teploty. Když mě měřila o půl hodiny později, teplota už byla výrazně lepší a mamce došlo, že jsem se za tu dobu, co jsem byla v autě naditá jak pumpa, jsem se krapet přehřála. Večer před spaním už to bylo jen 37,2. Protože mi celý den nebylo dvakrát moc do zpěvu, jídlu jsem moc nedávala, a když už jsem byla ochotná se něčím zasytit, pak to bylo jedině mlíko.
22. 10. 2012 Aby si i taťka kapánek užil, když se nás na víkend zbavil a užíval si samoty a dostatku spánku, vzbudila jsem se o půlnoci, ve čtyři a v osm. Pravda, kam se to hrabalo na předešlé noci, ale i já to potřebovala dospat, že. Dopoledne jsme jeli k Paňdoktorce, ta koukla na mé tkaničky, co se mi táhly od nosu a zkonstatovala, že dokud nekašlu, je to dobrý. No jak pro koho, jí asi nikdy nikdo neodsával nudle Panem Luxem! Taky zjistila, že mi rostou zuby. To dá rozum, že rostou, když už několik dní slintám jak boxer.

10. měsíc

23. 10. 2012 Dost bylo bezesným nocím, sice jsem byla vzhůru o půl třetí, ale jakmile jsem se najedla, zase jsem zabrala a vydržela jsem dospávat až do půl osmé. Když jsem po ránu uviděla otevřenou skříňku v kuchyni, hned jsem tam fofrovala, abych ji stihla vybrakovat dřív, než ji mamka zavře. Bohužel - opět byla rychlejší. Naštěstí pro mě ji zapomněla zajistit, takže když jsem se tam o něco později vrátila, podařilo se mi ji pootevřít, ale to bylo všechno. Při troše píle se mi ale zanedlouho povede ji otevřít úplně, posadit se k ní a konečně zjistit, co všechno tam mamka schovává za poklady.
24. 10. 2012 Dneska jsem prospala celou noc až do půl sedmé ráno. Pravda, párkrát jsem v noci pobrekávala, nejvíc to teda bylo v okamžiku, kdy jsem prostrčila nohy mezi šprušle postýlky a nemohla se pak otočit. Dopoledne jsem se pak mamce pěkně pomstila za to věčné odsávání nudlíků. Mám sice jen 4 zuby, ale když se šikovně chytne jen trocha kůže a pořádně se stiskne… Rýma se mi podstatně zlepšila, už není tak hustá a konečně je zase průhledná, ale pro změnu se přidal kašel, hlavně po delším ležení (takže spaní, jindy opravdu neležím). Mamka hned žhavila drát a volala Paňdoktorce, ta ji uklidnila, že je normální, že to postupuje dolů a pokud prý nebudu kašlat jako Lucinka nebo nedostanu horečky, je to v pořádku.
25. 10. 2012 Zase jsem vyspávala až do sedmi a po dlouhé době jsem udělala mamce radost - v poledne jsem sice snědla zase jen půl skleničky (zbytek od včerejší večeře), ale odpoledne jsem si dala půlku rozmačkaného banánu, a večer jsem zblajznula celou skleničku + kojení + Nutrilon. A zatímco jsem se ládovala od mamky, taťka mi do nosu kápnul antibiotické kapky. Mohla jsem se vzteknout a mamce to přišlo ohromně vtipný. Ke změně jejího úšklebku ale stačilo opravdu málo - posunout jazyk kousek za zuby a hryznout. Výborně - tak k tomu slouží zuby!
26. 10. 2012 Bývala bych spala zase až do rána, ale to by mě nesměl vzbudit kašel. Před půl pátou jsem začala pokašlávat, pak kašlat a pak už to nešlo zastavit. To už pochopila i mamka, že spát nebudu, tak si mě vzala k sobě do postele. Překvapená, že sice kašlu, ale mám úplně čistý nos a můžu volně dýchat, mě nakojila. Spokojeně jsem u ní usnula, nějakou dobu mě tam nechala, ale když mě chtěla položit do mojí postýlky, znovu jsem se probudila s kašlem, a protože už bylo šest, došlo jí, že je po spánku. Jak jsem kašlala a pobrekávala, spustila se mi rýma, tak vstal i taťka a odsáli mi nudlíky. Mamce se moc vstávat nechtělo, tak si mě nechala ještě chvíli v náručí a po pár minutách překvapeně zjistila, že jsem ještě zabrala, tak mě uložila do postýlky. Čekala, že se zase během chvíle proberu, takže když se probudila a zjistila, že už je venku světlo, byla v šoku. Ale jestli jí jde o to, vstávat ráno dřív, stačí říct… Odpoledne mě bedlivě sledovala, když jsem se snažila dostat na schody, v čemž mě mohutně podporovala Lucinka - schválně vylezla nahoru a volala na mě. Než se mamka nadála, byla jsem na třetím schodu a přišlo mi to jako velká zábava. Mamce ale nikoliv, sundala mě a víc už mě ke schodům nepustila. Ale kdo si počká, ten se dočká - když už nic jiného, jednou bude muset odejít na záchod…
27. 10. 2012 Tak nevím, co ta mamka vlastně chce - včera byla překvapená, jak dlouho jsem vydržela spát, a když jsem jí dnes chtěla udělat radost a byla vzhůru už od šesti, taky se jí to nepozdávalo.
28. 10. 2012 Protože jsem poslední dvě noci spala až do rána a ani po probuzení jsem neměla plný nos, mamka si večer nevzala do ložnice ani Pana Luxa, ani Vincentku. A když jsem se probudila ve dvě ráno, snažila se mě jen uspat v náručí. Nepovedlo se jí to, tak mě šla nakojit, a protože jsem sotva funěla, hodil si budíček i taťka a skočil dolů pro Pana Luxa. Při té příležitosti mi přinesl ještě trochu mlíka ve flašce, asi aby mi po odsávání nudlíků mohli ucpat pusu. To se jim povedlo a dokonce jsem i usnula, ale sotva mě mamka položila do postýlky, rozkašlala jsem se tak, že jsem všechno snědené jídlo vyklopila. Ráno jsem byla hladová jak vlk a s chutí jsem vypila dvě deci flaškového mlíka. Jenže pak jsem objevila jablka v přepravce, jedno si vzala, párkrát do něj kousla a dopolední veselí bylo na světě. To jablko mi neudělalo dvakrát nejlíp, takže jsem po něm hodila takový tři kachny, že by se za ně nemusel stydět ani Blič Bjůkenen. Mamka mě podezírala, že jsem musela vyzvracet jídlo za celý týden. Prý v zájmu mého žaludku mě nechala o hladu až do oběda. Já to dvakrát moc neřešila, protože mi dala oběd dřív, než obvykle, takže jsem zas až tak moc nestrádala a mamka si naopak libovala - takhle pěkně, rychle a bez vrtění jsem prý jedla naposledy někdy před dvěma měsíci.
29. 10. 2012 Ráno jsem vstávala po šesté, ale ještě skoro třičtvrtě hodiny jsem polehávala a pospávala. Pak byl ale se spaním utrum a mamka nenápadně vystrčila taťku, že by zase jednou mohl vstát on. Před obědem jsme zase jeli k Paňdoktorce. Pro jistotu jsem to zalomila už v autě, ale stejně jsem se ničemu nevyhnula. Že mě mamka probudila, by mi nevadilo. Že mě musela svléct, to bych taky zvládla. Ale že mi Paňdoktorka strčila dřevěnou špachtli do krku? Stačilo málo k tomu, aby poznala, co si o tom myslím - naznačit, že jestli to okamžitě nevyndá, vyklopím na ni obsah žaludku (a že to umím, o tom se mohla mamka přesvědčit před pár dny).
30. 10. 2012 Ač jsem šla včera spát dost pozdě (obzvlášť s ohledem na to, že se před dvěma dny měnil čas), ráno jsem byla čilá jako obvykle - o půl sedmé. Překvapivě vstali naši oba, i když taťka z donucení, ale mamka nás záhy opustila a odešla pryč. Když se vrátila, chyběla jí jedna podstatná část - ortéza na prstu. No za co já ji teď budu chytat, až se budu bránit odsávání nudlíků?! Pak sbalila věci, mě naložili do autosedačky a jeli jsme do Hradce. Tedy tak nám to naši tvrdili, jen jaksi zapomněli podotknout, že nejdřív pojedeme na chalupu, pak se někde najíme a pak teprve pojedeme za dědou a babičkou. A to nemluvím o tom, že po ujetí 30 kilometrů si naši vzpomněli, že mi nevzali kočárek a vraceli jsme se zpátky do Prahy. Výsledek? Od jedenácti do tří jsem seděla v autosedačce (s výjimkou cca půl hodiny, kdy jsme byli na obědě, a pro změnu jsem seděla v jídelní židličce). No, znám podstatně lepší zábavu, než strávit půl dne v autosedačce.
31. 10. 2012 Ráno si mě k sobě vzal děda a já udělala zase jednu výjimku - byla jsem jen počůraná. Dědovi se taky povedl husarský kousek, uspal mě totiž jak před obědem, tak po něm. Po obědě se mě nenápadně zbavil, když se kolem mě začal linout známý odér a přenechal to potěšení mamce. V rámci rehabilitace jejího prstu jsem sebou řádně mlela. Znovu jsem si kákla těsně před odchodem ven, kdy už jsme byly všechny tři oblečené, takže mě přebalovala nanovo. S poslední rundou jsem si počkala, až mamka odejde na nákup a dědovi nezbyde nic jiného, než se do toho pustit. Mamka to pak okomentovala velmi stručně a krátce - „No vidíš, na každýho to hovno jednou dojde.“. I když jsem spala dvakrát během dne, usnula jsem už při kojení a neprobudila se, ani když mi mamka kapala do nosu.
01. 11. 2012 Ne, že by dnes děda selhal, ale přeci jen vstával po půl jedenácté, takže se tentokrát žádné dopolední uspávání nekonalo. Po obědě (dnes poněkud časnějším, už ve čtvrt na dvanáct) jsem sršela elánem, ale když mi o hodinu a půl mamka nabídla flašku s mlíkem, nepohrdla jsem, na chvilku zavřela oči a vzbudila se za hodinu a půl, což byla pro mamku další neuvěřitelná věc, vzhledem k tomu, že obvykle spím dvacet, maximálně třicet minut. Jinak jsem měla poměrně dost „máma den“, takže jsem se po ní pořád sápala, lezla za ní, a když si mě vzala třeba teta Monča, hned jsem se drala k mamce. Večer jsem to zase zalomila při kojení a tentokrát mi, stále spící, mamka zvládla nejen nakapat do nosu, ale dokonce mě i obléct do spacího pytle. Na ten jsem si zvykla překvapivě snadno, spím v něm něco málo přes týden, a byť jsem se do té doby mohla vzteknout, když jsem přes sebe měla přehozenou deku a nemohla se svobodně pohybovat, pytel mě tolik nerozčiluje a dokonce jsem se v něm naučila i postavit.
02. 11. 2012 Vzhledem k tomu, že jsem se večer vzbudila v deset a nebyla jsem k utišení, mamka mi nabídla flašku a já se nenechala dvakrát přemlouvat. Všechno jsem to vymlaskla a konečně usnula. Díky tomu jsem spala celou noc až do třičtvrtě na sedm. Po desáté mi mamka připravila mlíko ke svačině a já při jídle usnula. Děda mě uložil do postýlky a mamka vzdala své plány na odchod na vycházku, protože aby mě mohla obléct, musela by mě vzbudit, což nechtěla. Ani nemusela, během pár minut jsem se vzbudila sama a začala kašlat. Mamka mě hned vzala do náručí, ale kašel se neutišil a naopak se rozjel natolik, že jsem všechno snědené vyklopila ven. Pozitivní ale bylo, že jsem byla vzhůru a mamka nás mohla vzít na čerstvý vzduch. Chvíli jsem koukala, co kde lítá, ale kočárek mě nakonec ukodrcal tak kvalitně, že jsem spala až do čtvrt na tři - tři hodiny vkuse! Obědvala jsem až o půl třetí, po půl páté jsem dostala mlíčko a s večeří o půl sedmé už jsem dělala trochu fóry, ale nakonec jsem snědla všechno. Před večeří nás s Lucinkou měl na hlídání děda a vyřešil to šalamounsky - Lucince pustil pohádky a mě šoupnul do postýlky. Pak prohlásil, že byl sám překvapený, jak jsem byla v té „kleci“ spokojená, že jsem tam bez problémů a vztekání vydržela hodinu, skákala tam a nedobývala se ven. Večerní budíček jsem si posunula na půl jedenáctou a děda mě podezíral z růstu zubů. No, kdyby si spočítal, kolik jich mám a kolik jich ještě má spatřit světlo světa, nemusel by moc pochybovat.
03. 11. 2012 Večer mamka nemohla usnout (prý proto, že jsem se děsně vrtěla, ale na mě se určitě jen vymlouvala), a když už by možná i usnula, zase jsem se probudila já. Nakrmila mě, já jsem usnula, položila mě do postele a já se probudila a začala plakat. Takhle jsme si to zopakovaly ještě dvakrát, usnula jsem až před třetí ráno, kdy jsem konečně dovolila usnout i mamce. Domnívala se, že když jsem jedla dvakrát za noc a docela dost, budu spát aspoň do půl osmé. Omyl - před třičtvrtě na sedm už jsem byla vzhůru, ovšem do té doby jsem mamku vzbudila ještě třikrát. Její vizáž po ránu přesně korespondovala s tím, jakou jsme měly noc. Nakonec prohlásila, že s námi půjde ven, aby se na čerstvém vzduchu probrala. Ještě mě nakrmila, abych nestrádala hlady, nabalila mě jak pumpu a mohly jsme vyrazit. Jízda v kočárku mi zase napomohla ke zdárnému spánku, ale ne na dlouho. Po chvíli jsem se rozkašlala, tak mě mamka hned začala soukat z kočárku, ale už to nebylo k zastavení a nakonec jsem vyklopila část toho, co jsem do sebe dostala jako svačinu. Štěstí, že to mamka očekávala a držela mě tak, abych nepoblinkala sebe ani ji. Pak už ze spánku nebylo nic, a protože jsem se držela kočárku a neměla ruce schované pod fusakem, vyfasovala jsem rukavice (kterých jsem se velerychle zbavila). Odpoledne jela mamka s babičkou na nákupy a mě s Lucinkou hlídal děda. Vyzrál na to po svém - mě dal do postýlky, Lucince pustil pohádky a sám pařil hry na počítači. Být tam sama, povykovala bych jak na lesy a vztekala se, že chci ven, ale protože jsem měla pořád co pozorovat, ani mi ten pobyt v postýlce nevadil. Naopak jsem tam byla spokojená a čas jsem si krátila tím, že jsem se chytla postýlky, vylezla na polštář (mamka mi tam dala dva vysoké polštáře na sebe, aby zmenšila postýlku a nemohla v noci houkat Nannynka, že jsem se dostala z jejího dosahu), pustila se a padla po zádech na matraci. Děda zíral, jak jsem tam ječela radostí a měla z toho záchvaty smíchu. Večer jsem snědla zase celou skleničku, napila se té trochy, co z mamky ještě teče a s radostí se chopila i nabídnuté flašky. Zato se spánkem to bylo bídné, usnula jsem až po dobrých dvaceti minutách a musel mě uspat v náručí děda.
04. 11. 2012 Ráno si chtěla mamka užít poslední možnost se pořádně vyspat, tak mě šoupla k dědovi a babičce do ložnice. Díky tomu děda vyfasoval jednu plínu plnou překvapení a těsně předtím, než se mamka probudila, jsem ještě zvládla repete. Když jsem si pak kákla odpoledne potřetí, už tam byl i taťka, a protože mamka tou dobou balila věci, zeptal se dědy, jestli si mě nechce ještě naposledy přebalit, když budeme odjíždět. No a on? Nechtěl!
06. 11. 2012 V noci jsme s Lucinkou mamce trochu zavařily - tu běžela k plačící Lucince, tu zase ke mně a takhle několikrát za sebou. Ráno ale vypadala vcelku čile, evidentně měla radost z toho, že zase půjde Lucinka do školky a já se těšila, jak si mamky užiju. No jo, jenže to by nesměla Lucce slíbit, že než se vrátí domů, upeče jí něco dobrého a já šla zase na vedlejší kolej. Na svou přítomnost jsem se snažila upozorňovat, lezla jsem za ní, chytla se za kalhoty a postavila se, takže když si mamka potřebovala pro něco dojít, musela dělat centimetrové kroky, protože já se jí držela jako klíště a ťapala jsem s ní. Patrně nedostatek času (pevně doufám, že to nebyl záměr!!!) způsobil, že můj oběd nenamixovala na pyré, ale nechala v něm kousky. Co jsem si o tomhle jejím počinu myslela, jsem jí dala dostatečně zřetelně najevo, ale nijak to neřešila, prohlásila, že když nechci, nutit mě nebude, jídlo dala do lednice a bylo po legraci. Znovu mi ho podsunula o dvě hodiny později, to už ale zafungoval můj hlad a kousky-nekousky, všechno jsem to zhltla. Ovšem zatímco si po návratu ze školky sedla s Lucinkou k polívce, nenápadně jsem se vytratila do kuchyně, potichounku, polehounku otevřela skříň a než mamka (stále nic netušící) dojedla polívku, vykramařila jsem sice jen čtvrtinu skříně, zato jsem si dala záležet na designové úpravě na zemi. Všude (tedy i na mně) byla rozsypaná škrobová moučka a mezi tím se lážo plážo válela vysypaná čočka. Pochopitelně, že jakmile jsem slyšela, že se mamka zvedá ze židle, nahodila jsem výraz neviňátka.
07. 11. 2012 Celou noc jsem se co chvíli budila (i když se to ani zdaleka nedalo srovnat s tím, jak jsem se onehdy budila v Hradci), dokonce ani jídlo nezabralo, takže mamka usoudila, že se mi opět tlačí ven zuby. I když - ať to bylo, čím to bylo, mamce to stejně nic nepomohlo, budila jsem ji pláčem a basta. Ovšem ve dne jsem byla čilá a veselá jako vždy. A objevila jsem, že když se správně opřu o Lucinčinu plastovou židličku, můžu s její pomocí cestovat po celém obýváku. Taťka už několikrát mamce říkal, že mi má snést dolů chodítko, ale ona pořád, že ne, že prý až budu chtít chodit, tak chodit začnu, a že kdybych si pomáhala chodítkem, neměla bych žádnou motivaci pustit se do prostoru sama. No - nechtěla mi dát chodítko, tak jsem si pořídila chodítko vlastní. K obědu mi mamka uvařila po hodně dlouhé době hovězí maso a nestačila se divit - byť, když mi ho udělala poprvé, jsem ho moc nejedla, najednou jsem se do něj pustila jako o život. Ovšem včerejší omyl nebyl žádný omyl, ale záměr! Z jídla jsem pyré neměla ani dnes a mamka se při krmení tváří, jako by se nechumelilo.
08. 11. 2012 K obědu mi dnes mamka omylem dala zase krávu a očekávala mé nadšení, ovšem tentokrát jsem tomu moc nedala. Nejdřív mi ho nabídla o půl dvanácté, pak ještě před půl jednou, těsně před odjezdem do školky a nakonec jsem nedojedený zbytek dostala ještě k večeři. Byť by se mohlo zdát, že jsem dnes moc nejedla, opak byl pravdou. Po příjezdu domů jsem totiž snědla celý banán (byť obvykle jím jen půlku), o něco později vylupla 150ml mléka a večer jsem měla zbytek od oběda + celou skleničku večeře.
09. 11. 2012 Dnes jsem poprvé ani jednou nezakašlala ani ráno, ani přes den - konečně jsem se zbavila kašle! Pro změnu jsem ale po dlouhé době několikrát přes den ublinkla a po večeři jsem hodila pěknou kachýnku. V té době jsem ještě seděla v židličce, takže jsem byla tak akorát zralá na nové pyžamo, místo na odchod do postele. Vlastně jednou jsem se pořádně zakuckala, ale chtěla bych vidět, kdo by se nezakuckal, kdyby si nacpal hlínu do pusy… Po obědě mě taťka vyndal ze židličky, odnesl do obýváku, postavil na nohy a zůstal zírat - zcela bez opory jsem vydržela stát několik vteřin a pak si pomaloučku, polehoučku a opatrně sedla. Mamce pro změnu udělalo radost, když si všimla, že jsem se konečně naučila vylézt z cestovní postýlky (kam mimochodem dnes a denně lezu za Lucinkou, která mě tam naláká na svou přítomnost, pak vyleze, zapne za sebou zip a já tam zůstanu zavřená), aniž bych při tom spadla na nos.
10. 11. 2012 Protože jsme od včerejška doma jen s mamkou a Lucinkou, rozhodla jsem se netrápit zbytečně mamku nočním vstáváním jako v posledních dnech, kdy jsem několikrát za noc plakala. Sice většinou stačilo, že mamka jen zašíšala nebo mě chvíli hladila po vlasech a zádech (sem tam ale zabralo jen pochování a uspání v náručí), ale rozhodně to mamku vždycky probudilo. Teď, když nebyl taťka doma, jsem to trochu omezila a vzbudila ji jen ve čtvrt na tři a zbytek noci jsem ji nechala spát. Pravdou je, že ani když byl doma taťka, tak s ním můj noční pláč ani nehnul (ba co víc, nikdy neměl ani páru o tom, že se v noci něco dělo). A ranní směnu (tedy probuzení mamky) za mě dnes vzala Lucinka - já bych bývala ještě spala, ale ona se vzbudila ve čtvrt na sedm, a jak si začala povídat, probudila i mě. Přece nenecháme mamku zbytečně dlouho spát, vždyť je všeobecně známo, že ranní ptáče dál doskáče. Po obědě mě mamka úspěšně uspala a po půl hodině spánku mě ještě úspěšněji vzbudila Lucinka. S přibývajícím šerem byl na nás obouvíc a víc znát nedostatek spánku a mamce přibylo hned několik šedivých vlasů (ale co - stejně si zas bude hrát na mladici a obarví si je). Budiž to vykompenzováno tím, že jsem už po půl sedmé zařezávala v posteli.
11. 11. 2012 Mamčinu dnešní snahu o umytí oken jsme s Lucinkou ocenily otlapáním všech čerstvě vyleštěných francouzských dveří, kam až jsme dosáhly, a z venkovní strany nám s tím ochotně pomohly štěkny. Měla kliku, že na okna jsme nedostaly ani jedna, jinak by totiž nezůstaly ušetřeny ani ty.
12. 11. 2012 Taťka se nám vrátil domů, tak bylo načase najet do starých kolejí a budit se v noci. Lucka měla na věc stejný názor a dokonce to posadila o laťku výš - v noci se přestěhovala k našim do postele a zůstala tam až do rána. Výměnou za noční buzení jsem si chtěla trochu přispat, ale to by o půl sedmé nesměl taťkovi začít zvonit budík, který nemohl najít. Inu, když se daří, tak se daří. Konečně se mi podařilo, co už dlouho ne. Využila jsem toho, že po půl dvanácté taťka odjel s Lucinkou na sundání sádry, po obědě mě mamka dala do postýlky a já spala víc jak dvě a půl hodiny v kuse, aniž by mě kdokoli (no, upřesněme to - Lucinka) budil.
13. 11. 2012 Ne, že bych nechtěla spát, ale za dnešní budíček v pět si může mamka sama. Zaslechla totiž zvuk, který jí nebyl neznámý (od Lucinky), a když se taťka vracel ze záchodu, navedla ho, aby zkontroloval, jestli si náhodou necucám palec. Musím uznat, že odhad měla setsakramentsky dobrý. Taťka mi ho povytáhl a než dolehl do postele, zvuky se začaly ozývat znovu. To se do toho ale začala angažovat mamka, prachsprostě mi palec vyndala z pusy, a protože jí to nestačilo, chtěla mi dát ruku podél těla. Kdyby se bývala spokojila s vytažením palce (což už udělal předtím taťka), spala bych dál. Ale jak se mnou šibovala, tak mě probudila a za trest už jsem neusnula a o půl šesté ji donutila vstát. Po obědě jsem ji ztrestala ještě jednou - místo pravidelného odkrknutí jsem ji poprskala.
14. 11. 2012 Po delší době jsem zase jednou spala celou noc bez probuzení, takže si mamka lebedila. Pak jsem jí udělala radost, že jsem konečně začala chodit kolem nábytku. Sice je pořád nespokojená a řekla, že by byla nejradši, kdybych už chodila, ale zase nemůže chtít všechno najednou. K večeru jsem si z nudy začala zkoušet rvát všechno oblečení, které jsem kde našla, na hlavu (bez ohledu na to, jestli to byly punčochy nebo třeba župan).
15. 11. 2012 I dnes jsem, stejně jako včera, spala celou noc bez přerušení. Na rozdíl od včerejška ale byla mamka dnes v šest ráno přesvědčená o tom, že je minimálně o tři hodiny míň, jen mě uspí a bude spát dál. I když se snažila sebevíc, spánek už ze mě nevymáčkla a musela vstát. Po sedmé mi ještě nabídla mlíko z flašky, a i když jsem moc pít nechtěla, pořád mi ho vnucovala a pak se divila, že jsem si několikrát ublinkla. Poté, co jsme odvezly Lucinku do školky, jela si mamka užívat ke kadeřnici a já musela celou dobu přetrpět sezením v kočárku. Až ke konci jsem si vykňourala, že mě vyndala z kočárku a vzala si mě na klín, ale jinak jsem budila zdání dítěte, o kterém není celý den vědět. Pak se mamka stavila u tet v bývalé práci, a když zjistila, že si mě chová teta Naďa, nadrzovku jí vrazila flašku s mlíkem, aby mě nakrmila. Teta to zkoušela, ale vnutit mi to mlíko nakonec musela až mamka (a ani té se to moc nedařilo). Pochopitelně, že jsem cestou domů usnula, takže jsem obědvala až po návratu ze školky. Řádně posilněná jídlem se mi povedla bezvadná věc - vylezla jsem na Lucinčinu židličku (což nebyla žádná novinka), abych z ní vzápětí mohla přelézt na gauč a tam se promenádovat. A když jsem multifunkční židličku nepoužívala zrovna jako prostředníka na cestě na gauč, využila jsem ji jako chodítko. To přimělo taťku k tomu, aby přemluvil mamku, že mi má snést dolů chodítko. To jim to trvalo!
16. 11. 2012 Už dlouhou dobu mě mamka učila „pá, pá“, ale až s dědou jsem mávat doopravdy začala. Pravda, někdo mi tu ruku musí rozmávat, ale pak už mávám ze setrvačnosti sama.
17. 11. 2012 Ráno jsem překvapila mamku, když jsem se probudila až po půl sedmé. Musím se před dědou a babičkou přece předvést v tom nejlepším světle, ne jako tyran, který nenechá nebohé rodiče vyspat. Vzhledem k tomu, že taťka s dědou hned po ránu odjeli pracovat na chalupu, my se vydaly po mém obědě na Butovice. Už cestou k autu jsem usnula, jenže mamka měla ten blbý nápad, že mě v krámě bude vozit v kočárku a začala mě dolovat z autosedačky. No to bych musela být v komatu, aby mě tím neprobudila! Zřejmě počítala s tím, že mě uvozí, ale já se nedala a vydržela být bdělá až do čtyř, kdy jsme odjížděly domů. Cestou jsem zase na deset minutek usnula, ale sotva se za námi zavřely dveře bytu, probrala jsem se, takže večer jsem byla ráda, že jsem se dočkala večeře a svědomitě to zalomila už před sedmou.
18. 11. 2012 Opět jsem spala do půl sedmé, ale tentokrát taťka překvapil a vstal se mnou, aby se mamka mohla vyspat (což stejně nemohla, protože musela před devátou vstát, aby stihla uvařit). Když se konečně vyhrabal z pelechu i děda, začal mě učit další ptákoviny a podařilo se mu to, ochotně jsem s ním dělala „berany, berany, duc“. Na „duc“ jsem vždycky sklonila hlavu dolů, přiblížila ji k dědovi a lehce jsme se ťukli. O půl jedenácté mi děda nabízel flašku s mlíkem, ale ani jsem se toho nedotkla, zato před polednem jsem řvala jak pominutá. Za prvé jsem měla hlad a za druhé jsem chtěla spát. Ovšem při jídle jsem se zmítala a dělala ptákoviny, až mamku (stále vařící) napadlo, že by se mi měl děda podívat do plínky. No konečně to někoho napadlo! Chtěla bych vidět, jak by spokojeně jedli, kdyby si seděli na bobíkách, jako já! Ani po přebalení ale z oběda už nic nebylo a já usnula. Sice jen na půl hoďky, ale za tu chvíli jsem nastřádala dostatek sil, abych byla odpočatá a konečně se mohla se vší parádou pustit do toho oběda. Aby ten den nebyl tak jednotvárný, mlíko, co mi pak mamka nabídla ke svačině, jsem zase nepila, zato o hodinu později jsem sežrala banán na posezení a při jídle otvírala pusu jak krokodýl. Večer jsem už mamku svých fórků ušetřila, zbaštila skleničku a při kojení labužnicky přivřela oči a usnula.
19. 11. 2012 Vzhledem k tomu, že děda a babička včera odjeli domů, nebylo třeba dál šetřit rodiče, takže byl budíček opět v šest. Odpoledne jsem udělala závažné rozhodnutí - usoudila jsem, že když naši alkohol nepijou, není potřeba mít doma vinotéku, a protože mám vkus, jako první jsem si vzala na paškál víno z limitované edice, které naši dostali jako svatební dar. Mně to tam smrdělo jak v putyce, ale mamka nasávala a říkala, jak to pěkně voní, ale prý není zas takový labužník, aby to vysrkla ze země i s těma střepama.
20. 11. 2012 Pro velký úspěch jsem od Lucinky opět chytila rýmu a k mé nezměrné radosti mamka vytáhla Pana Luxa a mou oblíbenou odsávačku. Ostatně už včera večer mi za pomoci taťky odsála nudlíky a já jsem celou noc radši dýchala pusou, aby nebylo slyšet, že mám plný nos a naši neměli zase ten blbej nápad vytáhnout na mě odsávačku. I tak jsem se ale v noci každou chvíli budila, případně si fňukla ze spaní. Patrně díky tomu, že jsem se v noci pěkně nabaštila nudlíků, neudělalo mi úplně nejlíp ranní mlíko a zase jsem jednou blila první ligu. Dopoledne mamka udělala menší kuchyňskou úpravu a po mém včerejším teroristickém útoku změnila vinotéku na vodotéku a mlíkotéku a ironicky mi řekla „Tak, a teď se ukaž, jestli rozflákáš plasty!!!!“. A odpoledne přišlo překvapení dne - po dlouhé době výhradně banánových svačin jsem se uvolila ke změně a snědla mamkou nabídnuté avokádo (nakonec přece jen smíchané s banánem).
21. 11. 2012 Za celou noc jsem se překvapivě ani jednou nevzbudila a spala až do půl šesté ráno. Taky aby ne, když jsem měla úplně prázdný nos a mohla jsem bez problémů dýchat. Dokonce jsem pak ještě, když mě mamka po nakojení zkusmo položila do postýlky, usnula na další hodinu a půl a nechala naše spát až do půl osmé. Mamčina radost ale trvala jen do mého prvního zakašlání, o kterém si v první chvíli myslela, že to kašlala Lucinka. No, mohlo být hůř. Taky jsem od ní totiž mohla chytit ten tuberáckej suchej kašel, co měla ještě před pár dny. Když se to tedy vezme z té lepší stránky, je vlastně dobře, že jsem rovnou začala odkašlávat hleny.
22. 11. 2012 Dnes jsem se zase při kojení do mamky zakousla a odmítla se pustit, takže se mamka nemohla ani pohnout, aby ji to zbytečně nebolelo víc, než bylo nutné. Jinak byl dnešek ve znamení pádů - nejdřív jsem na sebe strhla židli díky zatahání za bundu, která přes ni byla přehozená, pak jsem zatahala za oblečení na sušáku a spadnul na mě i on a úplně nakonec jsem se překlopila poté, co jsem vylezla na Lucinčinu židličku.

11. měsíc

23. 11. 2012 Dopoledne jsme zase jeli na nákup na Butovice, což nebylo nic moc zábavného, takže jsem celou dobu pospávala. Po obědě ale mamka potřebovala odjet (tentokrát ale bez nás), jenže se ke spánku neměla ani jedna z nás a ona pořád vyčkávala, kdy zabereme. Nakonec jí nezbylo nic jiného, než prostě honem odjet, aby se co nejdřív zase vrátila zpátky. Vzhledem k tomu, že jsem po celou dobu nezavřela oko, večer jsem zabrala už při kojení.
24. 11. 2012 Má touha stavět se i v prostoru narostla až do té podoby, že vezmu zavděk kýmkoli, kdo v prostoru stojí. Dnes mi k tomu kupříkladu báječně posloužila Lucinka - a držela jsem se jí tak křečovitě, až jsem jí stáhla kalhoty. A protože taťka odjel na chalupu a nechal nás tu přes noc samotné, špatně se mi spalo a třikrát jsem se nechala mamkou uspávat. Tedy ne proto, že by mě trápila taťkova nepřítomnost, spíš jsem si chtěla vychutnat mamku a pořádně ji potrápit, aby si nemyslela, že když bude taťka pryč, budu pokaždé jak andílek.
25. 11. 2012 Ani dnešní ráno si mamka nedala za rámeček - prvně jsem se vzbudila v pět, pak v šest, od půl sedmé jsem povídala a v sedm už byla nadobro vzhůru i mamka. Dopoledne mi mamka vyprala můj teplý spací pytel, jenže do večera neuschnul a zůstala tam mokrá místa, takže mi mamka musela dát na noc slabý pytel. A protože by se pobyt v naší ložnici dal přirovnat k pobytu v lednici, zanechalo to své následky - v noci jsem po dlouhé době zase kašlala a ke všemu jsem měla plný nos.
26. 11. 2012 Dopoledne jsem opět věnovala svou péči jedné z kytek. V rámci obnovy půdního prostředí (s tímto plánem bohužel nebyla seznámena mamka) jsem z ní začala vyhrabávat hlínu a těch pár škeblí a mušlí, co tam byly, jsem zkusila ochutnat, jestli to náhodou není jedlé. Nebylo a hlavně mi to bylo okamžitě odebráno a já byla přesunuta do dostatečné vzdálenosti. Dokonce mi mamka řekla, že prý mám kytičce zamávat a rozloučit se s ní, než tam dá zábranu. Koukla jsem na mamku, zamávala jí (pochopitelně mamce, s kytkou jsem měla jiné plány) a fofrovala zpátky ke kytce. Pak nás mamka nabalila, že zase někam pojedeme, a když už se mě chystala připoutat do autosedačky, zničehonic jsem vyplivla zcela proslintanou Lucinčinu gumičku do vlasů. Konečně jsem mamce ukázala, že umím udělat na požádání (když se mi tedy chce) paci, paci; berany, berany a pá, pá. Po obědě jsem spala hodinu, ale v mezičase mě probudil taťkův telefonát. Večeřela jsem tentokrát až o půl osmé, přesto jsem kojení ustála bez zavření očí a v posteli jsem pak ještě nějakou dobu řvala.
27. 11. 2012 Krom toho, že jsem večer nemohla usnout, jsem byla v noci hodinu a půl vzhůru a odmítala usnout. Vesele jsem si povídala, prozpěvovala, dělala paci, paci a všechno možné, jen ne to, co by mamka o půl třetí očekávala. Taky ráno vypadala adekvátně tomu, že se mnou držela noční basu, a když jsem já konečně usnula, jí ještě dobu trvalo, než zabrala taky. Odpoledne pak šla mamka uklidit vedle do kanceláře, a protože to tam smeták a mop nevidělo už nějaký ten měsíc, pustila se do toho s vervou. Ovšem její elán jsem nesdílela - zatímco ona tam poletovala s koštětem, já musela sedět v kočárku. Já a způsobně sedět - kde k tomu jako přišla? Ani nevím, proč se tak divila, že když odcházela vytřít záchod, seděla jsem v kočárku, a když za půl minuty vylezla, visela jsem z kočárku za nohu hlavou dolů… Bohužel pro mě to nemělo za následek ukončení mamčiny jistě bohulibé činnosti, i když k jisté změně přeci jen došlo - v kočárku mě připásala.
28. 11. 2012 Dopoledne jsme s mamkou a Lucinkou vyrazily na kukačku za Paňdoktorkou. Krom zbytečností jako měření a vážení se mi taky podívala do pusy a při tom odváděla mou pozornost, aby se tím pohledem mohla dostatečně pokochat. Jak tam tak koukala, začala si se mnou povídat. „Ty máš teďka takový těžký období, viď?“ No, to teda mám - s našima už od narození. Překvapivě se do toho vložila i mamka „A to už to období trvá měsíc.“. Mno, přiznání je sice polehčující okolnost, ale překvapila mě, že to vůbec přiznala. Kdybych bývala věděla, že nemluví o tom, jak těžké to s nima mám, ale o tom, že už se mi měsíc derou ven dvojky (samozřejmě zuby, ne hrudník)! Jako bonus mamka ještě pronesla jinou památnou větu, tentokrát na téma „Terezka a chození“. Paňdoktorka se totiž ptala, jestli chodím kolem nábytku a mamka řekla, že už chodím i v prostoru, že prý „si na to vždycky nějakýho blbečka najde“
29. 11. 2012 Na dnešek to byla další extra náročná noc - vzhůru jsem byla tolikrát, že to mamka ani nestíhala počítat a pak se mnou byla 2,5 hodiny vzhůru. Nakonec (když jsem několikrát při tom svém řevu hlasitě vystřelila) to uzavřela s tím, že to musely být prdíky, a že takhle mě nepotrápily, ani když jsem byla miminko.
30. 11. 2012 V noci jsem byla vzhůru jen o půlnoci a pak spala až do rána vkuse, ale jako kompenzaci za téměř celonoční spánek jsem vstávala ve třičtvrtě na šest. Po snídani jsme s mamkou a Lucinkou jely focení (taťka si radši pořídil sádru a ještě si to posichroval prací, takže neměl čas). V autě jsem usnula, takže prvních 15 minut proběhlo v pohodě, zbývajících 75 minut bylo ve znamení mých úprků a mamčina nahánění. Doma pak mamka konečně zjistila, že jí její odchody z obýváku nahoru do pokojíčku už jen tak procházet nebudou - jakmile mi totiž odešla z dohledu, málem jsem se vztekla a její návrat se mi podařilo si vyvřeštět. Problém „květináč“ mamka vyřešila po svém - ke kytce dala velkou krabici s hračkama, abych tam nedostala. Její plány ale zhatila Lucinka, ta ji odsunula, takže jsem tam pohodlně mohla vlézt a vesele se přehrabovat v hlíně. Když to zjistila mamka a šla zjišťovat rozsah škod, nenápadně jsem do krabice s hračkama upustila mušli (a spolu s ní plnou hrst hlíny), kterou jsem v květináči ukradla, a při tom jsem nespouštěla oči z mamky, usmívala se na ni od ucha k uchu a doufala, že má předchozí aktivita projde bez povšimnutí.
01. 12. 2012 Na dnešek jsem si pro mamku připravila noční probuzení na druhou ranní a budíček na 6.15. Po snídani odjel taťka na chalupu, nás s Lucinkou mamka nabalila, mě naložila do mojí káry a šly jsme na Anděl naproti tetě Monče, která se na nás přijela podívat. Teta koukala, jak jsem zvládla půldenní turistický pochod po Ikee a ještě k tomu následný nákup (i když jsem se snažila toho co nejvíc prospat). Překvapivě pro mě byl po našem návratu doma i taťka, který původně tvrdil, že na chalupě zůstane až do zítřka. Hmmmm, asi se mu po mně stýskalo.
02. 12. 2012 V noci jsem tetě Monče předvedla, zač je toho loket, mít doma miminko. Vzhůru jsem byla každou chvíli, a aby o tom věděla i teta, projevovala jsem se dostatečně hlasitě, abych byla slyšet i ve vedlejším pokoji. Jako perličku na závěr jsem si připravila probuzení už v 5:50. Ale ještě, že tu ta teta byla, konečně totiž někdo viděl, že je na mě mamka jak na cizí - sotva se k ní natáhnu s tím, že se jí chytím (abych měla s kým ťapat), ucukne a uteče. Odpoledne, když už byla teta Monča pryč, se tu zastavila teta z kanceláře a donesla našim plnou tašku hraček. Samo o sobě to bylo záslužné a chvályhodné (hraček nemáme s Lucinkou nikdy dost) a i naši se do tašky hned podívali. Vytáhli dvě morčata a taťkovi se je podařilo aktivovat. Morčata začala nekontrolovatelně jezdit po bytě a vydávat prapodivné zvuky. Chvíli jsem je pozorovala, pak jsem je začala honit, ale pak přišel nečekaný zvrat - morče se otočilo a rozjelo se proti mně. V okamžiku, kdy dojelo až ke mně, málem jsem se zbláznila. Chytla jsem ho pod krkem, celá jsem se klepala, třásla s ním a vřeštěla a nakonec jsem ho zahodila. Když si to ke mně šinul podruhé, tak jsem před ním s vřískotem utekla k taťkovi. Tak za takovéhle hračky teda děkuju pěkně!
03. 12. 2012 Pro velký úspěch jsem byla do půlnoci opět několikrát vzhůru, zato pak jsem spala až do sedmi, to ale mamku pro změnu vzbudila v pět ráno Lucka. Odpoledne jsem sice usnula, ale ne na dlouho - po 15 minutách jsem se probudila, ovšem mamka je kvalitní uspávač hadů, takže v náručí uvedla zpět do stavu spánku na víc jak hodinu. Po dlouhé době jsem snědla k obědu a k večeři celou skleničku, a aby těch pozitiv nebylo málo, taky jsem se historicky poprvé pustila a udělala 2 kroky bez držení. Večer jsem tedy neusnula hned a plakala, ale ke spokojenosti mi stačilo málo - mamčina náruč. Chvíli mě pošíšala a rázem jsem spala jako miminko.
04. 12. 2012 Techniku přenosu věcí z bodu A do bodu B jsem vypilovala k dokonalosti. Když něco potřebuju přemístit, vrazím to do pusy (kde to náležitě ožužlám, oslintám a proslintám), popolezu, zastavím, vyndám věc z pusy, vezmu ji do ruky a můžu si hrát. Co se odpoledního spánku týká, zopakovala jsem si včerejšek a probudila se po 15 minutách spánku. Mamka se zřejmě domnívala, že když se najím, mohla bych usnout, ta mě sice nechala v posteli, ale dala mi rohlík. Chvíli jsem ho žmoulala v ruce a než se mamka nadála, usnula jsem s rohlíkem v puse a spalo se mi báječně - spala jsem víc jak hodinu a půl, což už se dlouho nestalo.
05. 12. 2012 Ach ta Lucinka - o hračky se dělit nechce, ale o rýmu se podělí vždy. Jen díky tomu jsem se celou noc každou chvíli budila, mamka mě 3x mučila a odsávala nudlíky a já i přesto pořád chrochtala. Přes den byl můj nos jak nezavřený vodovodní kohoutek. Asi nebylo divu, že jsem moc neobědvala, ale po obědě jsem usnula na víc jak hodinu a půl. Večer jsem plakala až do deseti, mamka za mnou několikrát přišla a snažila se mě uspat, ale pomohlo až to, že mi dala na polštářek (který mi dala pod hlavu právě kvůli rýmě) flaušovou deku. Konečně mě polštář nestudil, ale příjemně hřál. Pak mi taky dala kapky proti prdíkům (které jsem sice neměla, ale mamka chtěla eliminovat všechny možnosti), namazala mi dásně gelem proti bolesti zoubků a ještě jednou mě přikrmila. Teprve potom jsem konečně spokojeně usnula a překvapivě jsem po těch bezmála dvou hodinách ustavičného plakání neměla ucpaný nos a volně jsem jím dýchala.
06. 12. 2012 Zase jsem jednou spala celou noc a překvapivě jsem měla úplně čistý nos. Taky se mi konečně prořízla snad celá dvojka nahoře vlevo, mamka se mi na ni chtěla mrknout, ale já nejsem žádná kobyla, abych si nechala koukat do pusy, když se komukoli zlíbí, takže měla smůlu. Dopoledne jsme s Lucinkou strávily s prababičkou, která za námi přijela, a já jí mohla ukázat svůj apetit. Opět jsem se jednou vrhla na květináč a předvedla jsem babičce, jak moc mi chutná hlína, ale evidentně na to měla stejný názor jako mamka. Po obědě jsem byla uložena do postýlky, ale jen co Lucinka dojedla svůj oběd, přišla a rozblbla mě, takže jsem nakonec usnula až ve tři, kdy odešla Lucka nahoru. Pro jistotu jsem spala až do čtvrt na šest, kdy mě musela probudit mamka, jinak bych klidně spala i dýl. Tentokrát by mě totiž neprobudil ani granát, natož pak Lucka, která byla od půl páté vzhůru a běhala po obýváku, zpívala a povídala. Ostatně i mamce dalo dost práce mě probrat. Díky dlouhému spánku mi mamka posunula večeři o hodinu dýl a i po jídle jsem vypadala hodně čile, přesto jsem usnula krátce po uložení do postele. V devět mě probudil pláč Lucky a mamka mi při té příležitosti znovu odsála nudle (a poté mě musela uklidňovat a uspávat).
07. 12. 2012 Noc byla zase výživná - probudila jsem se v 11 a pak jsem byla vzhůru od půlnoci do jedné. To mě naprosto nebylo možné uspat, byť se o to mamka snažila sebevíc. Nesčetněkrát vstala a snažila se mě uspat, ale i když to vypadalo, že už spím, jakmile mě položila do postele, začala jsem plakat znovu. Usnula jsem až krátce poté, co to taťka vzdal a odstěhoval se do pokojíčku. Od jeho odchodu jsme s mamkou spokojeně spaly až do půl sedmé ráno. Odpoledne jsem usnula zase ve tři hodiny a mamka mě tentokrát nenechala spát tak dlouho a vzbudila mě už v pět. Večer jsem šla spát v obvyklý čas a usnula bez problémů, jen zpočátku jsem se v posteli kroutila a snažila se sesunout z polštářku, na který mě mamka vždycky znovu položila, než jí došlo, že už ho tam asi fakt nechci - taky nač, když už jsem neměla nudlíky?
08. 12. 2012 Další strašná noc, od půl druhé jsem byla celé dvě hodiny vzhůru. Když mě mamka držela v náručí, tak jsem spala, jakmile mě položila do postýlky, okamžitě jsem řvala. Usnula jsem až po čtvrté a pak spala do sedmi. Bývala bych spala i dýl, ale vzbudil mě pláč Lucky. Ta totiž chtěla vstávat, ale nevyspalá mamka ji poslala zpátky do postele. Toho ležení si už stejně moc neužila - sotva jsem začala plakat i já, uznala svou prohru a vstala. Já musela absolvovat ranní koupel, protože (kde se vzaly, tu se vzaly) jsem měla zaschlé nudlíky všude po obličeji a dokonce i ve vlasech. Dnes jsem z jídla preferovala spíš mléko než jídlo, usnula jsem v poledne a spala skoro 2 hodiny. Po načerpání nových sil jsem se s vervou pustila do běhání kolem nábytku (a když jsme se honily s Lucinkou, tak jsem kolem skříně fakt skoro utíkala). A při tom běhání jsem si všimla, že mamka jaksi pozapomněla zatarasit schody nahoru. Toho jsem musela využít! Hned jsem se na schody vrhnula, mamka si toho všimla, tak mě sundala dolů, ale než donesla zábranu, už jsem na ně lezla znovu. Hmmmm, zbožňuju naše točité schodiště! Taky jsem po tom výdeji energie byla už v 6 odpoledne unavená a před sedmou jsem ležela v posteli.
11. 12. 2012 Mamce jsem zase jednou dopřála a prospala celou noc. Pak taťka odvezl Lucinku do školky, ale v poledne přišlo překvápko. Místo přesunu do postýlky přišel přesun do autosedačky a do školky jsme jeli o hodinu dřív, protože měla Lucinka besídku. Ne, že bych na ni nebyla zvědavá, ale radši jsem celou besídku prospala. Ještě by mě naši nutili tleskat!
12. 12. 2012 Zase jsem spala celou noc, ale noční směnu za mě vzal taťka, tomu totiž bylo v noci tak zle, že strávili s mamkou v obýváku skoro hodinu a vypadalo to, že budou muset zavolat i Pandoktora. Osobně bych ale řekla, že simuloval, nebo prostě nechtěl, aby mamka vyšla ze cviku a zvykla si na celonoční spánek, protože Pandoktora nevolali, taťka usnul a ráno byl jako rybička. Dopoledne přijeli děda s prababičkou a jen koukali, jak rychle jsem se začala pohybovat. Dopoledne jel taťka přeci jen k Pandoktorce a ta mu naordinovala antibiotika na 3 dny. Mamka to zřejmě nechtěla nechat jen tak a dopustit, aby si taťka myslel, že je největší chudák pod sluncem, tak vzala k Paňdoktorce i mě, protože jsem už před týdnem začala kašlat. Ta si mě poslechla, podívala se do krku a řekla, že ať se snaží, jak se snaží, všude to mám čisté. Mamka byla ráda, ale když nic nekáplo u mě, došla si ještě k Pandoktorovi sama se svým (taky už týden starým) chrchlem a konečně se dočkala! Přechozený zánět průdušek a antibiotika na týden. My jsme teda rodina chcípáků!
13. 12. 2012 Noc jsem vrátila do starých kolejí a zase se budila. Dopoledne odjel děda s taťkou na chalupu, mamka odjela s Lucinkou do školky a já zůstala s prababičkou doma. Předvedla jsem se v těch nejlepších barvách - jako hodná a způsobná holčička. Když se konečně mamka vrátila, v rychlosti mě přebalila, nakrmila a znovu odjela za Lucinkou do školky na další besídku. Byla jsem vděčná, že jsem mohla zůstat doma a nemusela to absolvovat znovu. Babička mě ještě chvíli nechala běhat po obýváku, pak mě uložila do postýlky, já tam chvíli seděla a hrála si a pak si sama lehla a usnula (jako vždy hlavou naražená do rohu, vleže na břiše s nohama skrčenýma pod sebou). Spala jsem tak tvrdě, že mě dokonce nevzbudili ani taťka s dědou, kteří se vrátili zpátky. Večer mamka usoudila, že už je rýma pryč, tak mi neodsála nos…a to udělala chybu.
14. 12. 2012 Díky včerejšímu večernímu neodsátí nosu jsem celou noc chrochtala, chrápala a obecně jsem spala dost neklidně. Ve tři ráno už to mamka neustála, donesla nahoru Pana Luxa, vzbudila mě a konečně mě těch nudlí zbavila, takže jsem aspoň zbytek noci spala dobře. Prořízlá už je i skoro celá pravá dvojka nahoře.
15. 12. 2012 Tentokrát byla noc poklidná, vzbudila jsem se až v pět, ale pak jsem si ještě do půl osmé schrupla. Nudlíky se celkem zlepšily, takže přes den mě mamka mordovala s odsávačkou jen 3x a večer to zkusila zase bez odsátí, jen mi stříknula do nosu mořskou vodu. Co se ale jídla týká, pořád jím oběd nadvakrát - půl skleničky k obědu a zbytek k večeři (a ještě to většinou nedojím všechno). A večer přišla ještě jedna inovace, mamce pomáhala s mým koupáním Lucinka. I když…lití vody na vlasy zrovna moc za pomoc s koupelí považovat nejde.
16. 12. 2012 Mamka usoudila, že už toho z ní stejně moc neteče, takže mě přestala kojit večer a nechala to jen na ráno. Odpoledne jsme zase jeli nákup (na můj vkus nakupujeme až moc často) a Lucka se v krámě evidentně nudila. Nejdřív mě tahala za nohu a pak mi začala vyvracet prsty, tak dostala od taťky přes vlastní. Ta skučela! Doufám, že si všimla, že zatímco ona týrala mě, ani jsem necekla.
18. 12. 2012 Ráno jsem se probudila v šest hodin, ale jen jsem se najedla a ještě do půl osmé usnula. Po obědě mě Lucinka nenechala spát, potvora jedna. Když už jsem nespala, aspoň jsem se pustila do jídla, a vzhledem k tomu, že sním, co najdu, tentokrát byl nejblíž suchý list z kytky. Chuťově teda nic moc, to i ty mamčiny blafy jsou lepší. Během chvíle jsem hodila takovou kachnu, že mamka jen tak, tak uhnula. Odpoledne jsem ji ještě trošku naštvala, protože ač mi už několikrát nabízela banán vcelku, pokaždé jsem se na to tvářila dost podivně, zato dnes, když mi ho nabídl taťka, jsem se do něj pustila s vervou a snědla ho půlku. Posilněná jsem se opět pustila do hry na honěnou s Luckou, ona běhala kolem skříní, já se jich přidržovala a takhle jsme lítaly sem a tam. Nakonec jsem to po dlouhé době korunovala tím, že jsem přešla dvěma samostatnými krůčky od židle k židli ve chvíli, kdy jsem potřebovala nutně utéct před Luckou.
19. 12. 2012 Odpoledne jsme jeli do Sloníkova, a protože jsem nestihla usnout před odjezdem tam, tak jsem nespala vůbec. Teda vlastně spala, usnula jsem cestou tam, jenže nenechavá mamka mě chtěla položit do kočárku, abych spala v něm a ne v autosedačce, a jak mě dolovala z auta, tak jsem se probudila a ze spánku už nic nebylo. Sloníkov jsem si užila všemi smysly, hlavně tedy těmi hmatovými a chuťovými, protože co šlo, to jsem sebrala a náležitě okousala. A důležitá změna - po dlouhé době snědla jsem celou skleničku k obědu a celou skleničku k večeři, v což už mamka skoro ani nedoufala.
20. 12. 2012 Hmmmm, mít ségru je fajn, ale občas je to pěkná pruda. Třeba dnes jsme s mamkou jely na Butovice, kde byly vánoční dílny. Lucinka si to užívala, ta si tvořila vánoční svíčky, přáníčka, zdobila perníčky, ovšem já? Já musela spořádaně sedět v kočárku a jen to pozorovat. Teda tak nějak si to představovala mamka, skutečnost byla taková, že jsem se vztekala, rozčilovala a házela hračky na zem. Naštěstí za námi pak přijela babička z Hódyně, takže je tam mamka nechala o samotě, mě dala do kočárku a sice taky žádná hitparáda, ale aspoň jsme se jely projet na nákup.
21. 12. 2012 Celý den jsem se snažila dostat ke kytkám všemi možnými způsoby - obejít houpátko, vylézt na houpátko, prostě cokoliv. Nakonec se mi to přeci jen povedlo a aspoň trochu hlíny jsem nabrala a rozházela po okolí, ale mamka na to přišla dřív, než jsem stihla udělat nějaké větší škody. Odpoledne na mě měla Lucinka pěknou pifku a začala mě trápit, týrat a tyranizovat. Párkrát do mě šťouchla, to jsem mlčela, ale když mě drápla do obličeje, už jsem se hlasitě ozvala, přiběhla mamka, Lucinka dostala co proto a já si zase užila její náruč.
22. 12. 2012 Jestli byly včera v kurzu kytky, dnes jsem byla jak šílená ze schodů - snažila jsem se tam dostat všemi způsoby, protože klasicky zepředu to nešlo, tam mamka dala postýlku. Nejdřív jsem to zkusila přes hlubokou korbu, která byla pod schody uklizená. Když pak mamka korbu odnesla nahoru a uklidila ji do skříně (protože už ji fakt potřebovat nebudu), zkoušela jsem se na schody dostat přes autosedačku, jejíž místo je taktéž pod schodištěm. To hned vzbudilo pozdvižení, protože většinou, když se mě naši snažili usadit do sedačky, jsem se začala zmítat a dělala všechno pro to, aby se jim to nepovedlo. Jako menší zádrhel se projevily mé pokusy o vylezení z ní, ale nakonec jsem to zvládla sama a bez pomoci. Jen na prvotní záměr, tedy vlezení na schody, jsem díky tomuhle hlavolamu zapomněla.

12. měsíc

23. 12. 2012 O půlnoci jsem zcela nevědomky donutila mamku zvednout zadek z postele. A k tomu jí stačilo poměrně málo - mlaskavé zvuky. Vyrazila jak stíhačka a šla kontrolovat, jestli ty zvuky opravdu vydává to, co si myslela a nemýlila se, fakt jsem si cucala palec. Během dne jsem se zase jednou pustila stolu a udělala dva krůčky k taťkovi.
24. 12. 2012 Mamka včera ještě něco připravovala, takže šla spát až po půlnoci. Já se vzbudila po páté, ale po jídle se mi podařilo ještě usnout, jen mamka s tím měla problémy a nedařilo se jí zabrat. O půl osmé, když jsem skutečně vstávala, myslela, že nevstane. Aby se mohla v klidu probrat, vzala si mě do postele, že mě nakojí. Třikrát jsem ji kousla tak silně, že mamka usoudila, že 11 měsíců kojení evidentně stačilo. Tímto byl Štědrý den ustanoven jako konec mého kojení. Ale že jí trvalo, než jí došlo, že je zbytečné se namáhat o vytažení trošky mlíka od ní, když z flašky to teče proudem a takřka samo? Sotva jsme sešly dolů, povšimla jsem si podstatné změny - v obýváku nám vyrostl strom! A ne ledajaký, píchal a bylo na něm spousta lesklých kuliček, které mě vyzývaly ke hře. I tak mě ale stromeček zajímal jen chvíli. Spíš jsem se věnovala aktivnějším činnostem a stačila chvíle zkoušení (a vztekání) a bez pomoci jsem vlezla z boku na křeslo a z něj přelezla na gauč, kde jsem byla v sedmém nebi, protože se po něm skvěle lítalo. Během dne se to u nás začalo rojit - nejdřív děda s babičkou a teta Monča, pak děda s prababičkou a nakonec ještě strejda Kuba. Ale nejlepší část dne přišla odpoledne. Mamka s tetou nás s Lucinkou odvedly nahoru, tam nás navlékly do šatečků (zbytečná část té jinak skvělé části dne), a když jsme sešly dolů, strom blikal a pod ním byla halda krabic. Jasně, trhat papír mě bavilo, ale největší slast byla, když jsem mohla na ty své krabice vylézt a to úplně nej bylo, když jsem mohla začít lézt do prázdných krabic. Spát jsem šla o půl osmé, ale takovýhle krabicový večer bych si ráda zopakovala častěji.
25. 12. 2012 Protože u nás babička, děda a teta Monča zůstali až do dneška, po probuzení (standardně o půl sedmé), mě mamka jen přesunula o dveře vedle, tedy k dědovi a babičce do postele. Svůj včerejší lezecký výkon jsem posunula o level výš a na křeslo jsem vlezla zepředu, tam je to o něco vyšší, než z boku. Před obědem jsem si na chvíli schrupla a pak mě a Lucinku vzal děda ven. Myslím, že ho dost překvapilo, že jsem probrečela cestu. Řvala jsem od Anděla až Na Knížecí, ještě po návratu domů o tom našim vyprávěl a říkal, že tohle se mu ještě nikdy nestalo, že bych vydržela plakat tak dlouho.
26. 12. 2012 Hned po snídani přijel strejda Kuba a jel s námi za babičkou z Hodyně. Prakticky celou cestu jsem prospala (na rozdíl od Lucinky, která ji problila), ale po příjezdu se objevilo pár nevychytaných věcí. Třeba to, že pro mě naši sice měli jídlo, ale neměli mě v čem nakrmit. Ostatně i bryndák zůstal doma. No, hlavně, že jsem byla hodobóžo vyfiknutá. Nakonec mě mamka krmila v sedě na taťkově klíně, takže bylo omatlané snad úplně všechno. Další, co jaksi chybělo, byla postýlka nebo aspoň kočárek, kde bych mohla spát, protože na posteli jsem jen tak ležet do usnutí nevydržela. Díky tomu jsem usnula až odpoledne, když jsme šli na výlet ven a mamka mě vzala do nosítka. Překvapivě jsem se neprobudila, když si nosítko sundávala a pokládala mě na postel, takže jsem po návratu spala ještě dobrých 20 minut na posteli a za hodinu jsem usnula znovu při cestě domů. Doma jsem se navečeřela, jenže mě pak mamka odnesla do postele a já ještě dlouho plakala a nemohla usnout - taky aby jo, když jsem toho dnes tolik naspala!
27. 12. 2012 Od půl sedmé jsem byla zase vzhůru, jen zase jednou pro změnu nevstávala mamka, ale taťka. Když se probudila i mamka, odjeli jsme na nákup a naši mě konečně přestali dávat do košíku v autosedačce, ale začali mě posazovat do sedátka ve vozíku. Spokojeně jsem v něm žužlala rohlík, který mi dali, a když došel, začala jsem ožužlávat madlo vozíku. Mamka to evidentně viděla dost nerada, ale taťka zachoval klidnou hlavu a prohlásil, že budu zdravá jak řípa. Cestou domů jsem usnula a probudila se až doma, celkem jsem ale stejně spala jen asi půl hodiny. Zatímco mamka vykládala nákup, taťka mě nakrmil a po jídle položil do postýlky. Spánek? Kdepak! Celou dobu jsem v postýlce stála, hopsala, povídala a na spánek to nevypadalo ani v nejmenším. Taťka pak odešel pracovat ven, mě to přestalo v posteli bavit a začala jsem vřískat, takže mě mamka vyndala ven a rázem byl klid. O půl hodiny později mě znovu zkusila uložit ke spánku, ale sotva mě položila, spustila jsem nanovo. Vyndala mě, dala mi najíst, napít, taky mě přebalila (po dlouhé době jsem nesmrděla, takže neměla tušení, že bych mohla mít v plíně i něco jiného než jen čůrání), dokonce mi dala homeopatika na růst zubů, ale mého spánku se stejně nedočkala. Místo toho jsem si půjčila Lucinčinu kytaru, brnkala na struny a do rytmu vrtěla hlavou.
28. 12. 2012 Škoda taťkovy chladné hlavy. Dnes totiž odhalil, že jsem se naučila pěkně vztekat a vyvztekávat si různé věci (třeba vysazení na gauč, když se mi tam nedařilo vlézt). Ale být to na mamce, určitě mi pomůže nebo mě aspoň pochová, ta má totiž pořád mozek zatemněný emocemi.
29. 12. 2012 Po obědě mě mamka dala spát, ale sotva jsem se probudila, jeli jsme do Sloníkova. Naši se mnou šli do koutku pro nejmenší děti, který je vlastně taková velká ohrádka. Spokojeně jsem si tam hrála a lezla na skluzavku, ale jakmile jsem viděla, že někdo nechal otevřená vrátka, snažila jsem se zdrhnout. Zůstali jsme tam tak akorát na to, aby mě naši po příjezdu domů dali večeři a šla jsem do postele. Jen je nenapadlo, že usnu už cestou domů.
30. 12. 2012 Křeslo v obýváku už jsem začala považovat za své vlastnictví a podle toho jsem se taky chovala - kdykoli mě z něj dnes mamka sundala, začala jsem se vztekat na projev nevole a okamžitě jsem na něj vylezla zpátky. Kupodivu jsem se prakticky úplně sama naučila odevšad slézat tak, abych nespadla, takže když mamka viděla, že sice přelézám z křesla na gauč a lítám tam jak šus, byla vyděšená, ale rychle se zklidnila, když zjistila, že se dokážu dostat i dolů. Se stejným nadšením už ale nepřijala můj vrcholný výraz vzteku (byť je to jev víceméně ojedinělý) - naučila jsem se sebou za hlasitého projevu plácnout na zem jak široká, tak dlouhá (ovšem ve vší bezpečnosti, hlavou bych o zem nepraštila ani náhodou).
31. 12. 2012 Dopoledne jsme všichni vyrazili slavit nějakého Silvestra do Sloníkova. Já tedy neslavila nic, ale užívala jsem si to tam stejně jako kdykoli jindy. Oběd mi mamka vzala s sebou, ale za ten zapomenutý bryndák by si bývala nejradši nafackovala, protože musela být jako chobotnice - držet skleničku s jídlem, lžičku s jídlem, dávat mi pít a ještě se vyhýbat útokům mých rukou, kterýma jsem se snažila jídlo sestřelit ze lžičky. Po snědení půlky skleničky své snahy vzdala a usoudila, že mi to asi stačilo. Jen můj zvyk jít po obědě spát se tu nedařilo realizovat - v tom rámusu se fakt usnout nedalo. Domů jsme odjížděli po druhé hodině a já byla tak unavená, že jsem usnula krátce po usazení do autosedačky a spala hodinu a půl. I přesto jsem si už před šestou večer drhnula oči únavou a pokládala hlavu, kde jen to šlo. Našim sice došlo, že bych asi chtěla spát, ale i tak to podchytili pozdě, a přestože jsem večeřela o půl hodiny dřív, než jindy, jsem už únavou odmítala i jíst. Mamka do mě dostala sotva půl skleničky (proč bych se zbytečně namáhala jíst večeři, když vím, že mě mamka ještě dokrmí mlíkem, což je pro mě podstatně jednodušší), pak jsem vypila celou flašku mlíka a s radostí uvítala okamžik, kdy mě mamka položila do postele.
01. 01. 2013 Mamčin nerozum jsem odmítla brát v potaz, takže na pozdní odchod našich do postele v jednu ráno a mamčin problém s usnutím (prý nespala až do tří) jsem zareagovala po svém - budíčkem v 5:52. Mamka byla naprosto vyřízená! Nakrmila mě v ložnici a ještě se mě snažila přemluvit, že se mi chce vlastně spát, ale dost rychle jsem jí vysvětlila, že se šeredně plete. Ze solidárnosti s taťkou mě nenechala zbytečně dlouho vřískat a odešla se mnou do obýváku. Jen o pár desítek vteřin později už za námi letěla i Lucinka, a když ne jindy, v těchto dnech jsem fakt vděčná, že ji mám. Na rozdíl od mamky mě totiž ani dnes nenechala vztekat se pod gaučem, když se mi nedařilo vyškrábat se k ní nahoru, a pomohla mi tam. Dnes tedy byla o to ochotnější, protože se chtěla dívat na pohádku. Po obědě nás vzal taťka ven, já to zalomila v kočárku, ale ne na dlouho, spala jsem sotva třičtvrtě hodiny, což se v důsledku projevilo večer. V poledne jsem sotva snědla půl skleničky oběda, po procházce jsem odmítla banán, když mi ho nabídla mamka o hodinu a půl později, dopadlo to stejně, takže krom toho, že jsem byla unavená a ospalá už po páté, byla jsem taky pěkně hladová, ale všechno kromě mlíka jsem odmítala (mamka se uklidňovala tím, že to je určitě kvůli zubům a za pár dnů se s jídlem zase srovnám). Před půl šestou mě naši převlékli do pyžama, mamka mi udělala extra plnou flašku, tedy čtvrt litru, mlíka, takže jsem konečně zasytila žaludek a o půl šesté už jsem spala nahoře v posteli. Pravda, o půl sedmé jsem se probudila s brekem, zmlkla jsem pokaždé, když mě někdo choval, ale jakmile jsem se ocitla v posteli, jsem spustila nanovo. Usnula jsem až kolem půl osmé, když mi mamka podsunula do pusy flašku s mlíkem (ze kterého jsem po vydatné večeři nevypila ani ň), pomazanou gelem proti bolesti zoubků.
02. 01. 2013 4:48 - přesně tolik bylo, když jsem zavelela ke vstávání. Taťka to považoval za hloupý vtip, mamka se mě snažila umlčet jídlem. Neúspěšně. I přesto se mnou překvapivě vstal taťka tak, jak včera slíbil. Naši asi takhle časný budíček nečekali, obzvlášť poté, co jsem byla vzhůru o půl jedné, kdy jsem vypila další deci a půl mlíka. Po další dvoudecce, kterou se mě mamka snažila oblbnout před pátou ranní, jsem naše nechala chvíli při tom, že ještě usnu. Záhy jsem se ale v posteli postavila a bylo po srandě. To měl taťka za to, že o mně v noci řekl, že jsem siréna - no ale kdybych každou noc hlasitě nekřičela a byla potichu, je mi jasné, že by naši zadek z postele nezvedli, tak co se diví? Když mamka vstala, hned se se mnou šla přivítat a pomazlit a zase na mě zkusila to svoje „Dáš mi pusinku?“. To bylo překvápko, když jsem se k ní přilípla a tu pusu jí dala! Jen prý ještě budu muset vypilovat zavření pusy, že prý když ji líbnu s otevřenou pusou, není to ono a ještě blekotala cosi o tom, že jsem ji oslintala. Mamka se mě snažila přimět k dopolednímu spánku, ale to jí nevyšlo, tak mi aspoň podstrčila oběd o víc jak hodinu dřív. Udělala jsem jí radost, protože jsem do sebe nechala zase jednou nacpat celou skleničku. Nakonec jsem ale stejně usnula až před dvanáctou. O hodinu později mě vzbudil taťkův telefonát mamce a mamka už mohla jen tlouct hlavou do zdi, že si nevypnula zvuk, protože jsem znovu neusnula. Patrně se bála, že bych začala být unavená zase po páté odpoledne a zítra ráno vstala v nekřesťanský čas, a z toho důvodu mi dala před třetí odpoledne flašku mlíka, nabalila mě i Lucinku a jela s námi ven. Zřejmě se naivně domnívala, že mě kočárek uspí, ale i po dvou hodinách jsem koukala všude kolem sebe (a to už byla tma). Usnula jsem až pět minut před domem, a aby mě hned u vchodu nevzbudila malá štěkna svým jedákem (tedy štěkotem), mamka protáhla i tak dost dlouhý výlet o jízdu kolem bloku. Jenže to už začala být Lucce zima, takže se bylo nutné obrátit k domovu. I když se mamce povedlo udržet štěknu jakž takž zticha, stejně jsem se vzbudila, takže byla ze spánku jen dvacetiminutovka. Ta mi ale stačila k tomu, abych vydržela vzhůru až do půl sedmé, tedy do obvyklého času večeře.
03. 01. 2013 Když jsem ráno začala plakat a mamka se podívala na telefon, nevěřila svým očím - ještě nebylo ani půl páté. Nakrmila mě, uložila do postele a s uspokojením zkonstatovala, že ještě budu spát. Což o to - já spala, ale jí se to nepodařilo až do doby, kdy jsem se vzbudila opět a nadobro, tedy do třičtvrtě na šest. Křičela jsem na celý dům, ale mamka se z postele ani nehnula a řekla, že tohle přece není možné, a že určitě ještě usnu. Její ocelové nervy moc ocelové nebyly - vydržela pět minut a vstala. Během těch pěti minut se mi ale povedlo probudit Lucinku, takže v šest už jsme byly v obýváku na nohou všechny tři. Oběd jsem zase vyfasovala o hodinu dřív, ale se spánkem jsem tentokrát neotálela a usnula krátce po jídle. Spala jsem skoro hodinu a půl a tentokrát došlo i na odpolední spánek. Taťka totiž v pět přišel s tím, že pojedeme dnes do Hradce, mamka sbalila věci a ve čtvrt na sedm už jsme seděli v autě. Nebylo divu, že jsem takhle pozdě usnula, vždyť byl skoro čas mého odchodu do postele! Jediné, co mamce trochu čeřilo myšlenky, bylo moje jídlo. V poledne jsem totiž snědla něco málo přes třičtvrtě skleničky, odpoledne jsem svačinu odmítla a těsně před odjezdem mi mamka dala dojíst aspoň zbytek oběda. O to větší překvapení přišlo po našem příjezdu do Hradce - nedotkla jsem se totiž ani večeře, ani mlíka.
04. 01. 2013 Večer jsem šla sice spát pozdě, ale to nic moc neměnilo na ranním budíčku. Poprvé jsem se probudila v pět ráno, pak jsem ještě na třičtvrtě hodiny usnula, ale ve třičtvrtě na šest už jsem hulákala jak na lesy, tak se mnou vstal pro změnu zase taťka. Před obědem taťka s dědou něco dělali, tak jsme jim vyklidily pole a s mamkou a Lucinkou vyrazily ven. Cestou k domovu jsem usnula, tak mě mamka nechala spát na chodbě před dveřma a každou chvíli mě chodila kontrolovat, jestli pořád spím. Díky tomu jsem obědvala až o půl jedné, ale nijak zvlášť mi to nevadilo, stejně do mě mamka horko těžko dostala jen půl skleničky, která zbyla od včerejší večeře. Odpoledne přišla velká novina, hodná oslavy. Po několika měsících jsem konečně vzala na milost bílý jogurt. Snědla jsem ho jenom třetinu, ale na to, že ještě nedávno jsem se ani nedotkla ovoce, do kterého mamka přimíchala malou lžičku jogurtu, to byl nadlidský výkon. A pravda, při každém soustu jsem se tvářila, jako bych jedla citron, ale pokaždé jsem na další nabídnutou lžičku otevřela pusu. Večer jsem zase snědla jen půlku skleničky, vypila trochu mlíka a nechala se dědou odnést do postele. Mamka mu říkala, že mě tam má odnést a neuspávat v náručí, ale to by nebyl děda, aby si to neudělal po svém. Až když jsem se mu v tom náručí začala kroutit, tak mu konečně došlo, že chci fakt položit do postele. Teprve pak jsem se mohla konečně zavrtat a usnout. Jako poměrně často jsem se zase během hodiny probudila, ale tentokrát nepomohlo pouhé pošíšání jako jindy. Tentokrát jsem zmlkla až po vypití pár mililitrů mlíka.
05. 01. 2013 Ani dnes jsem nezklamala. Prvně jsem se probudila ve čtvrt na pět, vypila flašku mlíka a vydržela spát skoro až do šesti. Mamka se mnou hned vstala (ze soucitu s taťkou, kterého čekala po probuzení cesta na chalupu, kde měl sestavit kuchyň), a když o půl osmé vstali i děda, babička a Lucinka, ještě zalezla do postele. Když se vzbudila, oblékla nás a zase jsme ve třech vyrazily na procházku. Tentokrát i s tetou Lenkou, Luckou a Gábinkou a docela dlouhou dobu mi jako zábava vystačilo pozorování Gabči. Pak jsem ale na chviličku přivřela víčka a vzbudila jsem se o skoro dvě hodiny později opět na chodbě před dveřmi do bytu. Obědvala jsem ultra pozdě, skoro až o půl druhé, tentokrát mě krmil děda a dle jeho slov jsem jedla na 2-. Nevím, kde k tomu přišel, podle mě to bylo nejhůř na 1-, protože jsem nedojedla jen poslední jedno, maximálně dvě sousta. Oproti tomu dopolední svačinu (jogurt) a odpolední svačinu (banán) mi nabízela mamka a nesnědla jsem takřka nic. Večeře se zhostil zase děda a mamce nezbylo nic jiného, než ho jmenovat „vrchním krmičem“.
06. 01. 2013 Ach ten děda… On je zvyklý na tropy a já na lednici - v překladu to znamená, že je děda zvyklý na 25°C, zatímco u nás v ložnici se spí při cca 15-16°C. No, a děda, když mě včera večer ukládal do postele, jaksi pozapomněl, že přes den zapnul v pokoji topení a jako bonus ani neotevřel okno. Když šla mamka o půl jedenácté do postele, funěla jsem jak při posledním tažení - rychle a mělce - a každou chvíli jsem zakňourala a mlela sebou. Mamka si hned všimla zavřeného okna, tak pořádně vyvětrala a nechala okno pootevřené, ale toho zapnutého topení si nevšimla. Před půlnocí, když jsem sebou pořád házela a pobrekávala, mi donesla flašku s mlíkem, a i když jsem pít vůbec nechtěla, podařilo se jí mi to vnutit. Ani to ale nepomohlo k mému zdárnému spánku a mamka si všimla, že mám podezřele horké čelo. Pak nastal maraton odbíhání do obýváku pro různé teploměry, protože jeden ukázal teplotu 37,3°C takřka vteřinu poté, co mi mamka strčila teploměr do podpaží, pak ukázal 37,1°C a nakonec 37,7°C. To už mamka, vyděšená, co mi je, myslela, že teploměr poletí z pátého patra vzduchem. Pak přišla s jiným, tentokrát rtuťovým, teploměrem, a když ho po dvou minutách vytáhla z mého podpaží, ukazoval 38,3°C. Dědovi vynadala, že mě chtěl uvařit a že mě přehřál, a až do jedné mě uspávala v náručí, za což si nakonec vykoledovala bolesti v krku (protože pořád intenzivně větrala, aby se v pokoji ochladilo a celou dobu mě šíšala jen v noční košilce). Uložila mě spící, a protože jí byla zima, šla si pro druhou deku na přikrytí. Sotva ulehla, znovu jsem začala plakat. Vzala mě do náručí, uspala, uložila, lehla si a já znovu spustila. Takhle to šlo až do půl čtvrté ráno. Svou dobrou vůli vůči ní jsem ale projevila taky, v mezičase jsem ji nechala dvakrát usnout na 20 minut. Obě jsme ale pořádně usnuly až po půl čtvrté a o půl sedmé jsme vstávaly. Ráno se ale mamce zdálo, že jsem pořád teplá, takže mi znovu narvala do podpaží teploměr - 37,5°C, o hodinu a půl později opět 38°C a to jsem držela celé dopoledne. Nijak jsem ale nestrádala a krom horkého čela a červených tváří na mně nebylo nic znát, takže mamka řekla, že mě nebude zbytečně tahat na pohotovost, kde akorát něco chytnu. Předpokládala, že je to buď kombinace nočního přehřátí a horečky z růstu zubů (protože mi mamka mimo jiné celý den rvala palec z pusy), nebo se z toho za pár dnů vyklube šestá nemoc (která by přesně odpovídala tomu, že jsme na konci roku byli několikrát ve Sloníkově, kde bych ji mohla chytit). Odpoledne jsem si schrupla na dvě hodinky, teplota spadla na 37,5°C, já byla pořád veselá a hravá (i když trochu mazlivější než obvykle) a mamka se konečně aspoň trochu zklidnila. K večeru začala teplota kolísat - v jednu chvíli jsem měla 38,2°C, před večeří zase „jen“ 37,6°C a po večeři opět přes 38°C, takže jsem po večeři dostala Panadol na snížení horečky, abych se vyspala.
07. 01. 2013 Noc byla o chlup lepší, než včera, ale pro změnu jsem se probudila o půl druhé a do půl čtvrté odmítala usnout i přes mamčino usilovné šíšání a uspávání. Několikrát mi přeměřovala teplotu a s úlevou zjistila, že klesla na 37,4°C. Zhruba stejná byla i celý den, takže mamka usoudila, že to byla opravdu jen zubní horečka sobotní noci. I když už mi bylo dobře, mamka mě vyřadila z vycházkového režimu a na odpolední procházku si odešla sama s Lucinkou. K večeru zavolal taťka, že pro nás jede, a protože jsem odmítla jíst jogurt, tak jsem dojedla zbytek jídla od oběda, a pak jsem musela vydržet až do půl osmé na večeři doma. Jenže ani po příjezdu to nebyl žádný med. Já už byla před odjezdem úplně bez teplot, zato po příjezdu naměřila mamka horečku pro změnu Lucince a začala kolem ní skákat. A moje večeře? Musela počkat! Nikterak zvlášť mi to ale nevadilo a spát jsem šla skoro až o půl deváté.
08. 01. 2013 V noci jsme se na střídačku budily s Lucinkou obě dvě, takže mamka k nám celou noc vstávala po třičtvrtě hodině, někdy jsme ji nechaly pauzu o chlup delší. Každopádně mě mamka o půl čtvrté nakrmila mlíkem v domnění, že budu spát aspoň do půl sedmé. Pak mě uspávala o půl páté a znovu ve třičtvrtě na šest. Ač s tím prakticky nepočítala, ještě se jí povedlo mě ušíšat a já spala do půl sedmé. To se naivní taťka, který včera slíbil mamce, že s námi ráno vstane (s vědomím, že mamka několik nocí takřka nespala), ptal, jestli ještě neusnu. Ha, ha, ha! Nakonec vstal a nechal mamku ještě chvíli spát. Ani to jí ale moc nepomohlo a po třídenní intenzivní bolesti hlavy dostala migrénu, takže já byla odkázaná na taťku. Ten mi dával oběd (moc se se mnou nepáral, a když jsem dělala blbiny, odnesl můj oběd, ze kterého jsem snědla tak čtvrtinu a bylo po legraci) a o půl dvanácté mě dal spát. Spala jsem sotva hodinu, a protože taťka nebyl doma, mamka se mě snažila přinutit ještě aspoň k půlhodince spánku. Bezúspěšně. Nakonec vstala, dokrmila mě nesnědeným obědem, a když se vrátil taťka, provětrala se vycházkou na poštu a pozdě odpoledne už byla zase normálně funkční a stavěla si se mnou věže z kostek. Díky relativně krátkému spánku jsem byla už od půl šesté protivná, ale musela jsem vydržet až do půl sedmé. Večeři jsem taky moc nedala a radši se dodlábla mlíkem. Když šel po desáté spát taťka, cosi ho plesklo přes nos, ale v první chvíli tomu nevěnoval pozornost. Až když jsem se o chvíli později vzbudila a začala plakat a on mě šel vzít, zjistil, co to cítil. Zeblila jsem se jak Amina. Za chvíli byla nahoře i mamka s čistým povlečením, spacím pytlem, pyžamem i voňavými ubrousky. Ale trvalo to, než jsem se toho smradu pod sebou a kolem sebe zbavila!
09. 01. 2013 Po několika dnech zase jedna celistvá noc s budíčkem až o půl sedmé. Zejména mamka byla u vytržení. I tak se mnou ale vstal taťka a nechali jsme ji ještě trochu spát. Už dopoledne jsem začala být lehce protivná, ukňouraná a ufňukaná, tak mi mamka zase připravila homeopatika na zuby. Ne, že by to pomohlo, ale rozhodně byl klid v době, kdy jsem spala. Z oběda jsem snědla půlku, před čtvrt na jednu jsem usnula a už půl hodiny poté mě vzbudil taťka, který právě přijel domů a zoufale běhal po bytě a něco hledal. Další půl hodinu jsem vřeštěla jak smyslů zbavená, až jsem se uvřeštěla ke spánku (takřka pár vteřin před Lucinčiným návratem ze školky). Opětovně mě vzbudil až po půl třetí taťkův mobil. Mamka mi dala zbytek od oběda, a když jsem za další dvě hodiny zase byla lehce nepříčetná a vzteklá a Lucinka taky zrovna měla svůj den, mamka tiše přemýšlela, jestli by nezabralo, kdyby nám přidržela polštář u hlavy (prý minimálně na pět minut). Nakonec ale usoudila, že bez nás by jí bylo smutno a šla cestou nejmenšího odporu - přes jídlo. Lucka se své svačiny chopila hned, ale já o banán dvakrát moc nestála. Nakonec, když už ze mě mamce skoro praskala hlava, mi udělala misku kaše a nestačila se divit, jak rychle jsem ji spořádala, na celou misku mi stačila necelá minuta. Snad jí došlo, že mám fakt hlad, ale to, co mi běžně ke svačině nabízí, prostě jíst nechci! I tak jsem ale do večera měla ukňouranou náladu, zato večer jsem usnula hned po uložení do postele doslova jako miminko.
10. 01. 2013 Za noc jsem byla zase třikrát vzhůru, takže mamka se ráno opět dospávala skoro do osmi a se mnou vstal po půl sedmé taťka. To vyspávání jsem ale mamce odpustila, protože si pro mě připravila dopolední program - šla se mnou na „Play wisely“. To je „pokrokový výukový systém her určený nejmenším dětem ve věku od 3 měsíců do 3 let. Slouží jako mechanizmus, který dětem může pomoci „nastartovat“ základní rozumové a pohybové schopnosti, a zvýšit tak efektivitu jejich pozdějšího formálního vzdělání.“. No, mamka ze mě chce mít asi génia. Jen taťka to trochu bojkotoval, včera si totiž vzal do svého auta klíče od mamčina auta a ta ráno čtvrt hodiny běhala po bytě (přičemž já už seděla nabalená v kočárku) a hledala je. Nakonec jsme musely čekat, než se taťka odněkud vrátí, takže jsme na hodinu přijely tak trochu pozdě. Mamka jen nerada viděla mého spolugeniálního, o čtvrt roku staršího, kolegu, kterému celou dobu visely nudle u nosu, a dýchat mohl jen pusou. Když si k tomu přičetla, že doma ještě frká ona a Lucinka, už se viděla, jak za mnou zase běhá s Panem Luxem a odsávačkou. Domů jsme jely ve čtvrt na dvanáct, a i když byla doba mého oběda, cestou jsem usnula a spala až do půl jedné. Po probuzení jsem slupla třičtvrtě skleničky, a protože si mamka stěžovala na bolavou hlavu, naši mě ještě vrazili do postele. Nejdřív jsem řvala, ale nakonec z toho byla ještě jedna hodinka spánku. O půl páté mi mamka zkusmo namazala půlku chleba se žervé a nakrájela mi ho na rybičky. Nejdřív jsem dělala, že nevím, co s tím, a jen jsem do toho plácala a bavila se tím, jak se mi to lepí na ruce, ale pak jsem zjistila, že je to k jídlu a většinu jsem snědla. Díky svačince a zaplněnému žaludku jsem s poklidnou a pohodovou náladou vydržela až do večeře, kdy jsem dojedla zbytek od včera + zbytek od oběda a ještě jsem se docpala mlíkem. Takhle narvaná jsem usnula mamce v náručí ještě před tím, než mě donesla nahoru.
11. 01. 2013 Už od večera, kdy mě mamka uložila do postele, jsem se jen převalovala a v noci jsem se každou chvíli budila a ječela jak na lesy. Díky tomu mi mamka v noci naordinovala gel na prořezávání zubů a kapičky na prdíky, ale stejně jí to moc platné nebylo. Nicméně ji mohl uklidňovat fakt, že udělala všechno, co udělat mohla. Ráno jsem se probudila už v šest, ale mamce se mě povedlo ještě uspat a to mi vydrželo až do třičtvrtě na osm. Probudila jsem se krapet rozčepejřená a taťka si toho hned všimnul a prohlásil, že už je mu jasné, proč jsem v noci tak ječela - že prý mi rostly vlasy. Pche, vtipálek! Měl by si vyzkoušet, jak náročné je být miminkem. Dopoledne mi mamka připravila homeopatika na zuby a průběžně mi je dávala. V devět mi mamka připravila ještě jednu flašku mlíka, v poledne jsem snědla jen pár lžiček oběda a o půl třetí, kdy mě zkusila nesnědeným obědem nakrmit babička z Hódyně, jsem nesnědla vůbec nic. Hned začala vyprávět, že takhle (ne)jedl taťka taky, a že se naši mají na co těšit. Nakonec vzdala snahy o mé nakrmení obědem a vyžádala si od mamky něco, co mi bude chutnat (no jasně, bez problémů by mě chtěl krmit každý), tak jsem dostala kaši, kterou jsem posledně snědla na posezení. Tentokrát to ale taková hitparáda nebyla a ani z toho jsem moc nesnědla. Po páté odpoledne mi mamka dala poslední šanci a ještě jednou mi nabídnula kaši, tentokrát jsem ji dojedla, a jako bonus jsem krásně otevírala pusu. Mamka sýčkovala, že když jsem jedla tak pozdě, o půl sedmé se večeře ani netknu. Než mi ji dala, napadlo ji zkusit poslední možnost - rozmixovat ji na kaši. Až na poslední dvě lžičky jsem snědla úplně všechno a spokojeně usnula.
12. 01. 2013 Když mě mamka ráno převlékala, rozhodla se mi ostříhat rovnou i nehty na nohou, a protože věnovala veškerou pozornost mým nehtům, měla jsem pré. Chvíli jsem si hrála s Bepantenem, pak jsem z něj odšroubovala víčko a začala dovnitř strkat prst a olizovat ho. Když to mamka postřehla, už jsem měla Bepanten rozmatlaný po celém obličeji. Dopoledne jsem neměla nejmenší chuť na jídlo, takže od sedmi ráno jsem jedla až o půl jedné oběd. Mamka ho po včerejším vzoru zase rozmixovala, ale stejně jsem snědla jen půlku. Druhou jsem dojedla (a krásně otevírala pusu) po probuzení po čtvrté hodině a o půl sedmé jsem spořádala plnou misku kaše, kterou jsem ještě doplnila dvoudeckou mlíka.
13. 01. 2013 O půlnoci mamku vzbudil podivný zvuk. Hned si spočítala dvě a dvě dohromady a došlo jí, že si cucám palec. Okamžitě vyletěla z postele a chtěla mi ho vytáhnout, jenže já jsem ležela tak, jak je mým zvykem - na břiše, hlavu zabořenou v polštáři a mimořádně jsem neměla ruku spořádaně podél těla strčenou pod sebe, ale měla jsem ji pod hlavou (a palec byl skutečně v puse), takže neměla nejmenší šanci s tím cokoli udělat, pokud mě nechtěla probudit (což nechtěla). Vzbudila jsem se až o půl šesté, a to jsem se najedla a ještě usnula do třičtvrtě na osm.
14. 01. 2013 V noci naši museli přinést do ložnice Pana Luxa a zase došlo na nejhorší - chytila jsem od Lucinky rýmu. Ale odolávala jsem tedy dlouho! Ráno, když jsme s mamkou vstaly, byla v obýváku pořádná zima, tak mě nechala ve spacím pytli a nejdřív šla zatopit. No, to byla osudová chyba - než totiž nasoukala papíry do krbu, přinesla dřevo, naskládala ho do krbu a podpálila pod tím, párkrát jsem zatlačila do plíny, pak si párkrát sedla a bylo to. Prokakaná jsem byla až do půli zad, takže spací pytel i oblečení šlo do prádla a já to vzala přímou cestou do vany. Během dopoledne jsme se s Lucinkou zase honily po gauči, jenže na něm Lucinka začala skákat tak, že když jsem stála na kraji gauče, přepadla jsem před opěradlo po hlavě dolů. Klika, že tam byly jako vždy rozestavěné polštářky! Odpoledne jsem si po Lucinčině vzoru chvilku cucala palec a měla jsem děsnou srandu z toho, jak mi ho mamka pořád zuřivě vytahovala z pusy.
15. 01. 2013 Protože mi mamka včera večer důkladně vyčistila nos, dýchala jsem zcela potichu a spala celou noc. Dopoledne mě Lucinka učila, jak se stát kamikadze, tedy přelézat gauč před opěradlo. Ale s trochou šikovnosti to až tak sebevražedné nebylo. K obědu jsem snědla jen čtvrtku skleničky a pak dlouho trvalo, než jsem se umlátila ke spánku, ovšem potom jsem spala skoro dvě hodiny. Problém (aspoň pro mamku) byl v tom, že jsem si začala celkem intenzivně cucat palec. Nevím, proč to mamce tak vadilo, vždyť jsem to jen okoukala od Lucinky, která to dělá takřka pořád! Ale mně nebylo dopřáno a mamka radši mastila do lékárny a koupila mi dudlík. Celkem bez problémů jsem ho přijala za právoplatného člena mé dutiny ústní, každopádně paleček už si tam své místo našel (i přes mamčin nesouhlas) taky. Celý zbytek dne se odvíjel jako protipalečkový boj. Kdykoli jsem ho měla v puse, mamka mi ho vytáhla a vrazila mi tam dudák se slovy „Hele, dudu, ham!“. Stejně jsem ho ale většinu času jen držela v ruce a v puse jsem měla palec druhé ruky. Místo odpolední svačiny jsem dostala zbytek oběda, ale stejně jsem ho nedojedla. Večer jsem dostala kaši, kterou jsem opět nesnědla všechnu, a protože jsem odpoledne poměrně dlouho spala, večer jsem pak dlouho brečela a nemohla usnout. Jo, když u mě byla mamka, byl klid, ale sotva odešla, spustil se řev.
16. 01. 2013 Zase jsem šla spát s úplně čistým nosem, zase díky tomu proběhla noc bez rýmy, přesto jsem byla ve 3 ráno vzhůru a brečela jsem i po nakrmení. Mamce se mě podařilo uspat až v pět a v sedm už jsem byla vzhůru. Místo snídaně ve formě flašky s mlíkem se si snažila podstrčit jogurt, pak jogurt s banánem, a až když pochopila, že se toho opravdu ani nedotknu, tak mi konečně donesla mlíko. V poledne jsem snědla něco málo přes půl skleničky, a přesto, že jsem byla už před polednem protivná a při obědě pokládala hlavu na pultík, se mi po uložení do postele zničehonic záhadně přestalo chtít spát. Nakonec jsem přeci jenom usnula, ale skoro za dvě hodiny mě vzbudil taťka, když šel po schodech a ty pod ním zavrzaly. Byla jsem protivná, až běda a vydrželo mi to až do večera, k čemuž mamka řekla jediné - že jsem „vyspinkaná do kakánkovata“. Po spaní jsem dojedla zbytek od oběda, večer jsem zase dostala kaše a pak mlíko. To jsem ani nedopila a usnula jsem naprosto v pohodě - odsávat nudlíky bylo za celý dnešek potřeba jen ráno po spaní. Přes den ani večer už na mě odsávačku mamka vytáhnout nemusela.
17. 01. 2013 Včera šla mamka spát už před desátou, aby se prý konečně dospala. Jenže od doby, co ulehla, jsem se každou chvíli budila, brečela, ječela, vřískala (a taťka pak říkal, že jsem nebrečela, ale vztekala se). Mamka nakonec nespala až do čtvrt na čtyři ráno, a to mě zkoušela nakrmit v 11 a ve 3. Pokaždé, když mě položila do postele, jsem takřka okamžitě začala vřeštět. Dokonce mě zkusili nechat vyvztekat v posteli, ale nebylo jim to nic platné - měla jsem větší výdrž než mamka. Vstávala jsem až v osm, ale nad ránem jsem se ještě třikrát vzbudila, i když jsem pokaždé ještě usnula. Po půl deváté se mnou mamka jela zase na Play wisely, tentokrát tramvají a já si po dlouhé době zase jednou užívala v nosítku. Mamka mě chválila, že jsem byla šikovná, ale ze všeho nejvíc mě bavilo bouchat klackem do balónků a trefovat se do nich - to jsem zvládala bez problémů oběma rukama, ovšem kartičky mě tentokrát až tak dalece nebavily. Cestou domů jsem usnula v nosítku. Sice jen na 20 minut, ale aspoň trochu jsem nahnala tu noc. Doma jsem snědla tři čtvrtina oběda a pak následoval zasloužený odpočinek. Nejdřív jsem sice v postýlce povídala a blbla, ale nakonec jsem spala celé tři hodiny. Vzbudila jsem se až o půl páté, ke svačině mi mamka zkusila nenápadně podsunout kus podušeného jablka. Ani jsem se ho nedotkla, tak ho zkusila pokrájet - pořád nic, zkusila ho rozmačkat na kaši, furt nic. Nevzdala se a zkusila mi dát borůvkovou přesnídávku. S tou aspoň trochu uspěla a já snědla pár lžiček. K večeři mi přichystala kaši, a protože je neodbytná, nacpala do ní to jablko, kterému jsem se celé odpoledne bránila. Prý abych snědla aspoň trochu přírodních vitamínů - sice jsem nedojedla všechno, ale většinu ano. Pochopitelně jsem se pak ještě dojedla mlíkem. A protože mi mamka celý den dávala homeopatika na zuby, večer jsem dostala kapky na prdíky a namazala mi dásně gelem na zoubky, večer už se jen modlila se za lepší noc, než byla ta na dnešek.
18. 01. 2013 Zase jednou celá noc spánku bez přestávky - mamka si libovala! Jen jsem hned po ránu začala kašlat, a protože i Lucinka už několik dní chrchlala, mamka běžela odmést deseticentimetrový nános sněhu z auta a jely jsme k Paňdoktorce. Ta jen zírala, jak jsem se bez pláče nechala poslechnout a podívat do krku. Při tom jsem teda nějaký ten zvuk vydala a Paňdoktorka na to řekla „No, a teď jsi mi ještě krásně ukázala, jak kašleš.“. Omyl - já neukazovala kašel, já naznačovala, že jestli okamžitě nevyndá ten dřevěnej klacek z mojí pusy, tak jí poblinkám. Dostala jsem nějaké kapičky na kašel a Paňdoktorka dala mamce pár dobrých rad. Třeba že mi má dávat menší porce (no to je ale prima nápad!), a že mě má radši krmit častěji (to teda zas tak prima nápad nebyl). Mamka se podle toho zařídila a k obědu mi dala rovnou jen půl skleničky. Pak se mamce zdálo, že nějak moc hřeju, vrazila mi teploměr a zjistila, že mám 37,7°C. Zavolala to ještě Paňdoktorce a mě dala odpočinout do postýlky. Po dlouhé době jsem usnula takřka okamžitě po uložení a dala jsem si dvě hodinky spánku. Hned po probuzení mi mamka připravila svačinku - trochu instantní kaše, do které přidala rozmačkaný kus banánu a radovala se jak malé dítě, že jsem to všechno snědla. Tohle nadšení patrně způsobilo to, že mi o dvě hodiny později namazala kousek chleba se žervé a eidámkem. Trochu jsem snědla a pak už začala vylézat ze židličky, tak mě mamka nenutila (i tak byla šťastná, že jsem snědla aspoň trochu), vyndala mě a talíř se zbytkem dala na stůl. Byla úplně vyjevená z toho, že postupně mizela jedna „rybička“ za druhou a skoro úplně všechno jsem sama od sebe dojedla. A na vrcholu blaha byla, když jsem večer snědla ještě půl skleničky. Vypitá flaška mlíka ji ale nepřekvapila ani trochu, mlíko já beru v každé situaci.
19. 01. 2013 Když jsem se o půlnoci vzbudila, mamka mi nejdřív donesla flašku s mlíkem a kapkama proti prdíkům. Sotva jsem dojedla a uložila mě do postele, zakňourala jsem, zvedla se a začala vřeštět. Vyndala mě, šáhla na čelo a najednou se jí začalo zdát, že nějak podezřele hřeju, i když jsem večer měla jen 37,4°C. Hned běžela dolů pro teploměr a pro Panadol na horečku, ale nakonec na něj nedošlo, protože dle teploměru měla jen vlčí mhu, pořád jsem měla jen 37,6°C. Pak jsem se vzbudila o půl šesté, ale hned jsem usnula, o půl sedmé už ale mamka vstát musela, dala mi mlíko a ještě na půl hoďky jsem si vedle ní ve velké posteli schrupla. Dopoledne se mi snažila podstrčit Lipánek, snědla jsem jednu lžičku (patrně omylem, na neznámé věci jsem už před nějakým časem zcela přestala otevírat pusu) a byl utrum. Znovu mi ho zkusila podstrčit o půl hodiny později, a když jsem jí dala znovu košem, nechala mě hladovět až do oběda. Na radu Paňdoktorky mi dala menší porci, tedy půl skleničky, kterou jsem i tak jen horko těžko dojedla. Odpoledne jsem se prospala na hodinku a půl, a když mě ve čtyři odpoledne vyndala z postýlky, měla jsem čelo v jednom ohni. Teploměr vyletěl na 38,4°C a já měla i přesto ledové ruce a nohy a byla jsem celá mramorovaná, takže z doposud normální mamky se opět vyklubala „šílená matka“. Už nás viděla v lepším případě na pohotovosti, v tom horším si říkala, že mi v noci bude volat rychlou. Naštěstí ale docela rychle zabral Panadol na horečku + oblečení teplejších kalhot a mikiny, mramorování zmizelo, končetiny se zahřály a horečka slezla. Mamka mě pak paranoidně přeměřovala dvěma teploměry, a i když oba ukazovaly, že už nemám ani 37°C, nevěřila jim. Snažila se mi vnutit kaši, do které potají nastrouhala kus jablka, ale ani jsem se toho nedotkla. Až večer, když připravovala jídlo Lucince, si vzpomněla, že dnes koupila šunčičku, kterou mi chtěla zkusit dát odpoledne na chleba. Zkusmo mi nabídla aspoň kousek samotné šunky a překvapivě jsem otevřela pusu hned, jak jsem ji viděla (což se rozhodně nedalo říct o kaši, kterou mi opětovně podstrčila k večeři).
20. 01. 2013 V noci jsem se mezi půlnocí a jednou vrtěla, až jsem se v jednu doopravdy vzbudila. Stačila mi ale flaška jídla a zase jsem spokojeně spala až do sedmi ráno. To si mě mamka, jako posledních pár dnů, co není taťka doma, vzala k sobě do postele. Patrně proto, abych si mohla do jejího polštáře otřít všechny nudle, co se mi za noc nashromáždily v nose. Když jsem svůj úkol beze zbytku splnila, mohly jsme vstát. Mamka mi dopoledne připravila ke svačině kousek chleba se šunkou, a když tak koukala, jak to bez problémů baštím, zkonstatovala, že nejsem nežravé dítě, jak si myslela, že jsem jen pěkně zmlsaná. Zatímco jsem se cpala, uvařila mi obědy a večeře na pár dní dopředu a tentokrát se zařídila dle slov Paňdoktorky a udělala mi poloviční porce. První jsem měla dostat k obědu, ale ač ho měla připravený na půl dvanáctou, už od jedenácti jsem polehávala a pokňourávala, tak mě vzala babička do náručí a já pomaloučku, polehoučku začala usínat. Nespala jsem ale nijak tvrdě a sotva mě mamka převzala a položila do postýlky, probrala jsem se. Mamka toho hned využila, posadila mě do židličky, já snědla jednu lžičku, položila hlavu na pultík a bylo po jídle. Během spánku jsem se párkrát na chviličku vzbudila, ale celkem jsem spala skoro tři hodiny. Pak konečně došlo na ten oběd, který jsem snědla celkem bez problémů a k večeři jsem snědla skoro celou skleničku dýně s kuskusem.
21. 01. 2013 Tentokrát jsem se vzbudila už před půlnocí, ovšem dnešní uspávání bylo poněkud obtížnější, než v posledních dnech. Mamka mě nejdřív zkusila jen tak uspat, pak mě zkusila užrat, a když ani jídlo nezabralo, musela mě uspat v náručí do fakt tvrdého spánku, abych se nevzbudila, až mě bude pokládat do postýlky. Pak jsem zase spala až do rána. Jen tedy nevím, co mamka ráno očekávala od toho, že se mnou vstala hned poté, co jsem se ve třičtvrtě na sedm probudila, místo toho, aby mě nakrmila nahoře v ložnici a ještě se tam se mnou nějakou dobu válela. Absence ranního mazlení udělala své a já byla i po snídani pěkně mrzutá. Tedy jen do doby, než si se mnou mamka sedla na gauč, přitulila si mě k sobě a půl hodiny jsme tam jen tak posedávaly a polehávaly. Pak už jsem mamce dělala jen a jen radost - dopoledne jsem ke svačině snědla několik lžiček Pribináčku (jak málo mamce stačí ke štěstí) a v poledne jsem snědla svou zmenšenou dávku oběda. Jen mé nohsledování mamce moc nešlo pod fousy. I když si mě vzala babička, jakmile jsme se dostaly do mamčiny blízkosti, začala jsem se k ní natahovat, případně jsem se k ní vrhla, jakmile mě babička položila na zem. Mamka prohlásila, že jsem pěkný mamánek, ale ruku na srdce - já stejně moc dobře vím, že si to tulení se mnou taky náramně užívá! Po obědě mě mamka uložila do postýlky a já si opět (jako už několikrát v posledních dnech) schrupla na krásné tři hodiny.
22. 01. 2013 Po půlnoci se nám vrátil domů taťka, což pro mě byl jasný pokyn. Za noc jsem se pětkrát vzbudila s pláčem. Ráno jsem chtěla vstávat ve čtvrt na osm, ale dole spal děda Luboš, a protože ho nezvbudilo ani to, že mi tam mamka připravovala mlíko ke snídani, mamka mě nakrmila a znovu si mě vzala k sobě do postele. Jen chvilinku jsem se vrtěla a záhy jsem usnula. Taťka vstával v osm, my s mamkou si schruply ještě další třičtvrtěhodinku. K dopolední svačině mi mamka nabídla Pribináček, pár lžiček jsem snědla, ale dvakrát moc hladová jsem nebyla. Oběd jsem snědla celý a po spánku jsem dojedla zbytek Pribináčku, o který jsem nakonec ještě bojovala s Lucinkou. Je zajímavé, že na něj najednou dostala takovou chuť, když v posledních měsících chce jíst výhradně jen Tvaroháček. Ostatně dnes mi dávala zabrat, i když jsem spala. Pořád běhala nahoře na chodbu a dupala tak, že mě vzbudila. Spala jsem sotva třičtvrtě hodiny, takže jsem byla řádně naštvaná a dala to hlasitě najevo. Nakonec ale přehodnotila své chování, po domluvě s mamkou zalezla do postele a zůstala tam téměř úplně zticha, dokud jsem se neprobudila podruhé (lépe řečeno dokud mě neprobudil opět taťkův uječený telefon). Večer mi mamka připravila kaši a pro změnu do ní nastrouhala jablko, dnes jí to ale neprošlo a já snědla sotva tři lžičky. Zato v pití mlíka jsem trhla rekord - plnou flašku + přídavek.

moje váhové přírůstky týden po týdnu
(porodní váha 2 950 g, váha při propuštění z nemocnice 2 790 g)

týden váha přírůstek
týden
přírůstek
celkem
týden váha přírůstek
týden
přírůstek
celkem
1 2 840 g -110 g -110 g 27 5 855 g +75 g +2 905 g
2 3 040 g +200 g +90 g 28 5 990 g + 135 g +3 040 g
3 3 320 g +280 g +370 g 29 6 110 g +120 g +3 160 g
4 3 615 g +295 g +665 g 30 6 235 g +125 g +3 285 g
5 3 745 g +130 g +795 g 31 6 350 g +115 g +3 400 g
6 3 985 g +240 g +1 035 g 32 6 455 g +105 g +3 505 g
7 4 135 g +150 g +1 185 g 33 6 540 g +85 g +3 590 g
8 4 260 g +125 g +1 310 g 34 6 655 g +115 g +3 705 g
9 4 420 g +160 g +1 470 g 35 6 750 g +95 g +3 800 g
10 4 575 g +155 g +1 625 g 36 6 855 g +105 g +3 905 g
11 4 600 g +25 g +1 650 g 37 6 995 g +140 g +4 045 g
12 4 675 g +75 g +1 725 g 38 7 030 g +35 g +4 080 g
13 4 805 g +130 g +1 855 g 39 7 050 g +20 g +4 100 g
14 4 895 g +90 g +1 945 g 40 7 095 g +45 g +4 145 g
15 4 930 g +35 g +1 980 g 41 7 305 g +210 g +4 355 g
16 5 000 g +70 g +2 050 g 42 7 490 g +185 g +4 540 g
17 5 030 g +30 g +2 080 g 43 7 555 g +65 g +4 605 g
18 5 065 g +35 g +2 115 g 44 7 665 g +110 g +4 715 g
19 5 190 g +125 g +2 240 g 45 7 740 g +75 g +4 790 g
20 5 320 g +130 g +2 370 g 46 7 780 g +40 g +4 830 g
21 5 315 g -5 g +2 365 g 47 7 815 g +35 g +4 865 g
22 5 440 g +125 g +2 490 g 48 7 880 g +65 g +4 930 g
23 5 450 g +10 g +2 500 g 49 7 925 g +45 g +4 975 g
24 5 530 g +80 g +2 580 g 50 8 005 g +80 g +5 055 g
25 5 580 g +50 g +2 630 g 51 8 110 g +105 g +5 160 g
26 5 780 g +200 g +2 830 g 52 8 010 g -100 g +5 060 g