Chovatelská stanice BOHEMIA BAY - Beauty Bee Indyk (sheltie - šeltie - shetland sheepdog) a Mabel Černý trůn (dobrman - dobermann), fotogalerie, psí sporty, štěňata a mnoho dalšího.

prďolčiny pokroky

první den

Ruce: Poprvé jsem zkusila ochutnat vlastní paleček.
Jídlo: Snažím se jíst od mamky, ale nejdřív nic neteklo, a když konečně téct začalo, tak jen pro naštvání - pár kapek na navnadění žaludku a pak konec. Není divu, že jsem první noc z poloviny proplakala.

druhý den

Pusa: Povedlo se mi vykouzlit svůj první škodolibý úsměv - to když jsem půl noci proplakala a mamka mě vzala konečně do náručí. Jinak mám ale pusu každou chvíli otevřenou a hledám, kde bych se mohla přicucnout a něco vycucnout.

třetí den

Jídlo: Mlíčko piju spokojeně od mamky a je to znát - po každém krmení mám 20 gramů nahoře.

pátý den

Oči: Oči mi začínají světlat a už jsou vidět zornice.

první půlměsíc

Den: Někdy jsem vzhůru dvakrát i třikrát během dne mezi jídlem, jindy prospím skoro celý den.
Noc: V noci se budím dvakrát - většinou kolem jedenácté, pak kolem druhé až třetí a pak až ráno, maximálně třikrát, a v kuse dokážu spát bez problémů šest hodin.
Ruce: Občas zcela bezděčně praštím do hraček, co nade mne mamka věší, když jsem vzhůru.

druhý půlměsíc

Pusa: Mamka se mi občas snaží podsunout dudlík, když večer nebo v noci nemůžu po krmení usnout. Úspěšně ho ale během pár desítek vteřin plivu ven.
Den: Denní rituál lehce ustálil - vzhůru bývám zhruba od deseti dopoledne do jedné a pak od sedmi do deseti večer.
Noc: Večer mě mamka krmí většinou mezi devátou a desátou, pak jdeme do ložnice spát (občas mám trochu problémy tam zabrat a brečím), znovu se na jídlo budím zpravidla ve tři, pak mezi šestou a sedmou a kolem desáté dopoledne nadobro vstáváme. Jedinou výjimkou bylo asi 4 nebo 5 dní, kdy jsem se v noci probouzela každé 3 - 4 hodiny. Nakonec mamka usoudila, že to byl zřejmě „růstový spurt“, byť trochu dřívější - už ve dvou a půl týdnech.
Ruce: Konečně začínám zvládat ovládat vlastní zateplovací systém a nemám věčně ledové a promodralé ruce.

2. měsíc (takže je mi jeden měsíc)

Oči: S oblibou si prohlížím mamku, taťku, Lucinku nebo kohokoli, kdo se ke mně sehne. Snažím se zafixovat pohled na zajímavé věci, ale když se ta věc pohne (třeba hračka, kterou drží mamka v ruce), hýbu očima, kam až dohlédnu, ale hlavou pohnout odmítám.
Pusa: Díky kapičkám, které dostávám před krmením, už umím celkem obstojně „jíst“ ze lžičky.
Pohyb: Stejně, jako odmítám otáčet vleže hlavou z jedné strany na druhou, odmítám i zvedat hlavu vleže na břiše. Ostatně proč bych pásla koně, když tu žádní nejsou, že? Ale když mě má mamka v náručí na odkrknutí nebo jen tak na mazlení, to zvedám hlavu a vrtím s ní tak, že má leckdy strach, že přepadnu.

2,5. měsíc

Oči: Očima fixuju hlavně lidi (nejradši ale Lucinku), ale začínám si prohlížet i hračky.
Pusa: Pomalu, ale jistě si začínám pobrukovat.
Ruce: Sem tam se mi podaří bouchnout do hračky na hrací dece.
Den: Přes den už mívám 2 - 3 pauzy mezi krmením, které probdím. Mamka mě zpravidla dává na hrací deku, ale největší radost mi udělá, když si ke mně lehne ona nebo Lucinka. V případě velké nudy si jejich přítomnost snažím vynutit pláčem.
Noc: Mamka nastavila večerní usínací režim - kolem sedmé mám večeři a pak mě odnáší do postele. Párkrát jsem je přesvědčila pláčem o tom, že mě mají nechat dole, abych nerušila a nebudila usínající Lucinku. Jenže pak je napadlo zapínat mi nahoře chůvičku a zavřít dveře do ložnice. V noci zvládnu spát 6 - 8 hodin v kuse.
Pohyb: Mamka se mnou dělá nějaký cvik, abych zapojovala přímé zádové svaly (protože nepasu koně) - pokrčí mi nohy v kolenou a stlačí bod pod kotníkem. A při tomhle cviku se vždycky snažím tak odrážet, že mamka řekla, že se snad budu dřív plazit, než zvedat hlavu. A než takhle cvičit, po pár dnech jsem se umoudřila a hlavičku se radši snažím zvedat sama.

3. měsíc (takže jsou mi dva měsíce)

Oči: Sem tam se hlavou otočím za hračkou nebo něčím zajímavým.
Pusa: S radostí si povídám, když se ke mně někdo sehne, a taky se na dotyčnou osobu směju od ucha k uchu.
Ruce: Stále mám poměrně dost času ruce sevřené v pěst (pochopitelně se jedná o čas, kdy jsem bdělá, a zejména, když jím), ale když se leknu, roztáhnu prsty a jako bonus ještě udělám rukama objímavý pohyb.
Den: Přes den jsem hodně času vzhůru, spím většinou jen na chvíli, ale dobře se mi spí venku v kočárku. Ovšem pouze za jízdy, jakmile se zastaví, zpravidla se probudím a křikem se dožaduju další jízdy.
Noc: Vzhledem k tomu, jak málo toho naspím ve dne, spím krásně v noci. Běžně spím 8-9 hodin (to mě kolikrát musí vzbudit mamka), ale už se mi podařilo spát i 10 hodin v kuse. To, co sním, se snažím co nejlíp zužitkovat, takže se ani ráno nebudím s plnou plínkou, a když se náhodou v noci probudím, zřídkakdy je potřeba mě přebalit.
Pohyb: Přetáčím se ze zad na bok, ale koně stále nepasu, hlavu sice z podložky zvednu, ale tak do úhlu 30° a mám ji nakloněnou na jednu nebo druhou stranu.

3,5. měsíc

Oči: Sleduju všechno, co jde - hračky, mamku, taťku, Lucinku. Nemám potřebu nechat se nosit, ale vyžaduju něčí přítomnost, abych se nenudila.
Pusa: Když si strčím prsty nebo celé ruce do pusy, začnu vyluzovat úžasně hlasité mlaskání a kdykoli se ke mně někdo přiblíží, směju se na něj. Jednou podsunutý dudlík jsem opět okamžitě vyplivla. Taky slintám jak bernardýn, ale po zubech zatím není ani stopy.
Uši: Pokud někde něco bouchne, leknu se, takže uši mi evidentně fungují tak, jak mají.
Ruce: Začínám objevovat jejich kouzlo a beru je jako první hračku, která je (do slova a do písmene) po ruce. S velkou radostí si je rvu do pusy.
Jídlo: Přes den jsem schopná jíst klidně každou hodinu a půl (od začátku krmení do začátku krmení).
Den: Usínám jen sporadicky a na krátké úseky. Zpravidla usnu během krmení, ale když mě mamka přenáší do postýlky nebo na hrací deku, hned se probudím.
Noc: Mamka nevychází z údivu, ale v noci spím 11 - 12 hodin v kuse.

4. měsíc (takže jsou mi tři měsíce)

Pusa: Co se zvuků a broukání týká, jsem čím dál hlučnější a ohromně mě baví povídat, když se ke mně někdo sehne.
Ruce: Zcela vědomě si hraju boucháním do hraček, co nade mnou visí na hrací dece a snažím se je chytit. Pokouším se vzít si do rukou i hračky, které leží vedle mě. Taky už se mi povedlo chytit vlasy, k tomuto účelu jsou ideální ty Lucčiny, má je totiž podstatně delší, než mamka. Ráda si žmoulám plínku, ale spinkacího Šášu, kterého mi dává mamka do postýlky, ignoruju.
Nohy: Když ležím na zádech, zvedám je do vzduchu a přitahuju k bříšku.
Den: Vstávám zpravidla mezi osmou a devátou ráno. Začínám bojkotovat pobyt ve stojícím kočárku, takže pobyt na dětském hřišti s Lucinkou je pro mě utrpení. Stejně tak nemám moc ráda zbytečný pobyt v postýlce a nosítko mě tedy taky dvakrát moc nenadchlo. Na zemi na hrací dece je mi prostě nejlíp.
Noc: Poslední krmení mívám mezi sedmou a osmou večer (výjimečně jím ještě o půl deváté) a v 90% během něj usnu a mamka mě odnáší do postýlky spící. Pokud ale nespím, chvíli si v ložnici pláču, a když zjistím, že mi to není nic platné, usnu. Po 2 týdnech celonočního spánku se zase budím jednou v noci (zpravidla kolem čtvrté) a pak ráno, a když chce mamka ještě spát, nechá si mě u sebe v posteli a už mě nepřenáší do mé postýlky (neb na to mám čich a okamžitě bych se probudila). Až do rána vydržím s jednou plínkou, protože v noci prakticky nečůrám.
Pohyb: Vleže na zádech se snažím přetočit na břicho (byť se mi pást zatím moc nechce), ale zatím se mi daří jen zarýt nos do země a otočit se na bok. Dál to prostě nejde. Taky se snažím držet hlavičku, ale ještě si nejsem úplně jistá, takže ji mamka ještě jistí.

4,5. měsíce

Pohyb: Konečně pasu koně - prakticky ze dne na den jsem je začala pást úplně předpisově. A když už na tom břiše ležím, snažím se strčit pod sebe nohy a ideálně i nadzvednout zadek, takže to skoro vypadá, jako bych se chtěla začít plazit.

5. měsíc (takže jsou mi čtyři měsíce)

Noc: Mamka zjistila, že poslední dobou málo přibývám, takže mě pár dnů budila v noci každé tři hodiny na jídlo. Poměrně snadno jsem si na to zvykla a v noci se budím nadále.
Pusa: Ač si mamka myslela, že když jsem s tím nezačala doteď, už k tomu nedojde, ale opak byl pravdou - cucám si palec! Sice jen občas, ale cucám.
Jídlo: Vzhledem k nízkým váhovým přírůstkům mě mamka krmí ve dne každou hodinu a půl a pár dnů mě dokonce budila v noci každé tři hodiny. Taky mi jeden den zkusila dát rozmixovanou bramboru, ale tu jsem se snažila všechnu vyplivnout ven, totéž jsem udělala s umělým mlékem - mamčino mlíko je mamčino mlíko.
Pohyb: Začala jsem se přetáčet ze zad na bříško, ale zpátky se dostat neumím, takže po nějaké době zabořím hlavu do podložky a vztekám se, dokud někdo nepřijde.

5,5. měsíce

Oči: Rozeznávám „své“ (tedy rodiče a Lucinku) od „cizích“. Když se na mě cizí jen dívají, je všechno v pořádku a klidně se na ně i usměju, ale jakmile si mě někdo cizí vezme do náručí, přinejmenším se na to tvářím dost roztodivně a klidně i začnu plakat.
Jídlo: Mamka mi znovu zkusila dát umělé mléko, ale opět neuspěla.
Noc: Stále přetrvává mé noční buzení - většinou kolem druhé, šesté a vstávám plus mínus v osm.
Pohyb: Daří se mi přetočit na záda a vyndat zpod sebe ruku po přetočení na břicho - není to sice vždycky, ale když se daří, tak odválím sudy i o půl metru dál, než jsem původně ležela.

6. měsíc (takže je mi pět měsíců)

Pusa: Při povídání zkouším artikulovat, ale stejně mi nikdo nerozumí. Občas to po mně opakuje Lucka nebo mamka, ale to zase nerozumím já jim, nicméně speciálně mamka mi přijde dost vtipná, takže to vyvolává mé menší záchvaty smíchu - prozatím tedy ne moc hlasitého. Taky mám svůj první zub - spodní pravou jedničku.
Nohy: Úspěšně je podsouvám pod sebe a zvedám zadek. Vleže na břiše s nimi ležérně kopu.
Jídlo: Ve vedrech posledních dní nemám chuť k jídlu a zpravidla se extra parný den projeví na váze - buď nic nepřiberu, nebo dokonce nějaký ten gram shodím.
Den: Vstávám mezi půl sedmou a osmou a přes den spím většinou třikrát - dopoledne kolem desáté asi na půl hodiny, pak kolem jedné na další půl hodinku a na delší dobu usínám většinou odpoledne - tak na dvě hodiny.
Noc: Pomalu se vracím do starých kolejí - někdy spím do čtyř nebo do pěti, ale jsou dny, kdy se probudím ve dvě.
Pohyb: V leže na břiše se natahuju pro hračky, které leží přede mnou, beru si je do ruky a hraju si s nimi. Taky při pasení zvedám obě ruce, a když se mi nechce koukat pořád na to samé místo, točím se dokola. A jako první předzvěst plazení začínám pomalu, ale jistě (a jen o malé kousky), couvat.

6,5. měsíce

Jídlo: Po trochu předčasné půlroční prohlídce mi mamka začala vařit zeleninové příkrmy a na pokyn Paňdoktorky mi je dává už od prvního dne dvakrát denně - k obědu a k večeři, takže už jím brambory a mrkev a musím říct, že mi ohromně chutná (taky jsem za pět dní, co jsem jedla příkrmy, přibrala 200 gramů). Se lžičkou nemám naprosto žádné problémy a už od druhého krmení lačně otevírám pusu, jakmile se k ní lžička blíží.
Den: Vstávám mezi sedmou a osmou a přes den spím v poslední době dvakrát - před nebo hned po obědě a odpoledne. Neumím ale usínat sama (obvykle usínám při jídle), takže když se mi nepodaří zabrat u mamky, je zle a pak klidně nespím celý den (což je pak ale znát na mé náladě).
Noc: Pomalu jsem si začala sama určovat, že potřebuju jíst nejpozději o půl osmé a v osm být v posteli, což mamka bere s velkým povděkem. Ostatně s extra plným břichem (zeleninový příkrm + dokrmení od mamky) se usíná skutečně báječně.
Pohyb: Konečně se plazím! Kvůli svým hračkám se namáhat odmítám, ale když vidím někde opodál mamčin telefon nebo třeba boty, můžu se přetrhnout, abych se k tomu dostala.

Shrnutí v půl roce: Přetáčím se z břicha na záda a zpět, kutálím se a plazím se. Pomalu jsem začala jíst příkrmy, což okamžitě zaznamenala váha. Usínám zásadně u jídla, a když mám usnout sama, neobejde se to bez pláče. Hlasitě si povídám a úsměvem reaguju prakticky na všechno. V určitých situacích (prdění na břicho, hra na schovávanou) mám i menší záchvaty smíchu. Jen ty vlasy mi rostou prazvláštně - kolečko na zátylku už mám dávno ovlasené, ale nahoře na hlavě mám zhruba od druhého měsíce čtyři extra dlouhé vlasy a k těm se postupem času přidaly ještě další tři nebo čtyři, takže mám centimetrové vlásky + 7 dlouhých (zhruba třícentimetrových) vlasů.

7. měsíc (takže je mi šest měsíců)

Oči: Vidím už skoro jako dospělák, i když je mamka daleko a usměje se na mě, oplatím jí taky úsměvem.
Pusa: Říkám krrrrrrrrrrrrr a grrrrrrrrrrrrrrr.
Uši: S trochou nadsázky se dá říct, že reaguju na svoje jméno, ale spíš se otáčím za hlasem (bez ohledu na to, co volá), i když je mamka někde dál a zavolá na mě.
Jídlo: Jako příkrmová novinka se v mém jídelníčku objevila červená řepa, špenát (ani trochu mi nechutná), cuketa, mladá kukuřice a kuřecí maso. Mamka lehce ubrala na množství, které mě nechá sníst (protože jsem si vždycky narvala břicho k prasknutí a pak celý zbytek dne blinkala), a kromě mamčina mlíka si dávám ještě 2x - 3x denně umělé.
Pohyb: Stavím se do kleku na všechny čtyři a snažím se pérovat, dost často ale přepadnu buď na nos, nebo mi podjedou nohy. Piluju plazení, takže nevydržím na místě a doplazím se prakticky kamkoli (tedy pokud mě mamka uprostřed cesty někam nepopadne a neodnese někam úplně jinam).
Den: Vstávám kolem půl sedmé. Přes den spím jednou až dvakrát - zpravidla před obědem a pak ještě po obědě, stále ale platí, že usínám při krmení u mamky.
Noc: Večeři jsem posunula na půl sedmou až sedmou a mezi sedmou a půl osmou už zpravidla zařezávám v posteli.

7,5. měsíce

Pusa: Vlevo dole se mi prořízla první jednička. Říkám tata, baba, dede a mam, což si mamka vykládá po svém dle situace - pokud jím, bere to jako ham, když nejím, překládá si to jako máma.
Jídlo: Další, co mi mamka předložila, bylo králičí maso, dýně, rýže, batáty a pohanka. Navíc jsem začala kromě obědů a večeří dostávat i odpolední svačinu ve formě ovoce, zatím jím jablka a banány. K večeři už většinou nejím totéž, co k obědu, ale mamka mi dělá kaše, třeba takovou pohankovou s ovocem.
Pohyb: Z kleku na kolenou už zvládám přejít do polosedu - nohy mám pokrčené a balanc vyvažuju rukou (občas to ale zvládám i bez opory o zem) během pár dnů jsem se naučila strčit nohy před sebe, takže už nadobro sedím. Taky se mi sem tam podaří posunout se o kousek dopředu po čtyřech, ale většinou jsou to jen dva, tři krůčky všema čtyřma.

8. měsíc (takže je mi sedm měsíců)

Pusa: Konečně se vyklubala ven i celá pravá spodní jednička.
Jídlo: Pořád jím nová a nová jídla, teď to jsou kupříkladu jáhly, hrášek, brokolice, pórek a patizon. Taky mi zkusila dát ke svačině hrušku, kterou jsem zdlábla s velkou chutí a odpustila jsem si obvyklé ksichty, které dělám, když jím jablko. Sem tam mi taky dá kukuřičnou křupku na žmoulání, ta ale z velké míry skončí přilepená na dece, koberci, mém těle a mém oblečení.
Pohyb: Během pár dnů jsem začala lézt po čtyřech a se svou rychlostí bych mohla jít z fleku na Olympiádu. Taky se snažím vytahovat o cokoli - zpočátku jen o schody, teď už i o nábytek a všechno, co se zamane. Zatím se mi to daří jen do „stoje na kolínkách“, ale při mé rychlosti už mamka počítá s tím, že se ani nenaděje a budu podél toho nábytku chodit. Sedím zcela stabilně - buď s oběma nohama nataženýma nebo v překážkovém sedu nebo s oběma nohama pokrčenýma pod sebou.
Noc: Stále bojuju s usínáním a sama o sobě to nezvládám, nejradši usínám v nosítku nebo přitulená k mamce při krmení. V postýlce usínám výhradně vleže na břiše a zpravidla si pod sebe ještě podsunu kolínka.

8,5. měsíce

Pohyb: Když se o něco opřu (zatím jen gauč, vanička a schody), dokážu se postavit a ve stoje přešlapovat z nohy na nohu. Zpátky na zem se dostávám zpravidla sama - buď do sedu, nebo zpátky na všechny čtyři. Co se lezení týká, vylezu už i na vyvýšené místo, třeba na kufr nebo doma na schůdek před francouzskými dveřmi.

9. měsíc (takže je mi osm měsíců)

Uši: Reaguju na zavolání a hned „běžím“ k tomu, kdo mě zavolal (zpravidla mamce nebo Lucince), a když má v ruce něco k snědku, nasadím závratnou rychlost.
Ruce: Když ke mně někdo natáhne ruce a zatleská na znamení, že si mě vezme do náručí, natáhnu se k němu.
Jídlo: Do mého jídelníčku přibylo hovězí maso, kedlubna a květák.
Pohyb: Přelézám už i vyšší věci, jako třeba nohy. Stavím se všude, o všechno a klidně se přidržuju jen jednou rukou. Když na to přijde, dokážu podél nábytku nebo něčeho, čeho se dá přidržovat, popojít o půl metru až metr.

9,5. měsíce

Pusa: Venku už jsou i obě horní jedničky.
Uši: Moc dobře vím, co znamená „Ham.“ a „Ne.“. Jakmile slyším druhé zmiňované, zanechám (na chvíli) právě prováděné činnosti, otočím se na toho, kdo to řekl, a nasadím úsměv od ucha k uchu.
Jídlo: Poprvé jsem ochutnala bílý jogurt a rohlík, i když víc, než ho sním, ho rozdrobím všude kolem sebe. Příkrmy jsem ale začala bojkotovat, mamka doufá, že je to přechodný jev kvůli dalším zubům, které se derou ven, a kvůli nachlazení, které jsem chytla od Lucinky.
Hrátky: Nejvíc mě zajímají věci schované v kuchyňské skříňce a Lucinčiny dřevěné kostky na stavění.

10. měsíc (takže je mi devět měsíců)

Pusa: Všechno, co najdu, se snažím ochutnat bez ohledu na to, jestli je to jedlé nebo ne. Oblíbený je Perlan, do kterého se zakousnu svými 4 zuby a daří se mi z něj vždycky kousek uškubnout. Taky lezu ráda ke krbu a olizuju madlo, případně olizuju zábradlí u schodiště. Když do mě Lucinka šťouchne nebo strčí, a spadnu, případně se mi to podaří i bez její pomoci, málokdy pláču (to se musím fakt hodně praštit). Ovšem když mi někdo sebere z ruky hračku, svůj nesouhlas dávám hlasitě najevo.
Ruce: Oblíbila jsem si trhání čehokoli - vždycky je něco po ruce. V lepším případě je to papír nebo časopis, v tom horším jsou to mamčiny kytičky. Při hraní si přendávám hračky z jedné ruky do druhé, případně si vezmu něco do obou.
Jídlo: Novinek moc nepřibylo - jen florentinský fenykl, růžičková kapusta, paprika a těstoviny. Takřka 3 týdny jsem totiž moc nejedla, takže mamka radši vařila osvědčené kombinace. Jakmile v jídle cítím jogurt, zcela odmítám jíst. Jinak jsem ale zase začala jíst, jako dřív, a začalo to být znát na váhových přírůstcích. Díky nachlazení jsem taky začala dostávat k pití bylinkový čaj na nachlazení.
Den: Vstávám mezi půl sedmou a sedmou, i když se mi to občas podaří dřív a výjimečně i později. Přes den spím ale zpravidla jen jednou, a to většinou na půl hodiny, maximálně hodinu. Pokud se ale dostanu do blízkosti dědy, usínám klidně i dvakrát denně a spím třeba hodinu a půl v kuse (nedá se nic dělat, děda je jiný uspávač, než mamka).
Noc: Kolem čtvrt na sedm se koupu, o půl sedmé večeřím a mezi sedmou a půl osmou jsem v posteli. Díky nachlazení jsem na tom vydělala - mamka se bála, abych v postýlce neplakala a neusínala s plným nosem, takže se mě všichni naučili uspávat v náručí. V noci (pokud mě zrovna netrápí rýma a plný nos) se nebudím vůbec nebo jednou, kolikrát mě ale stačí jen pochovat a není ani třeba mě krmit.
Pohyb: Co se lezení týká, vylezu už na schůdek u francouzských dveří (a pokud nepřijde mamka včas, dolů to beru zpravidla volným pádem), dokážu vylézt na Lucinčinu dětskou plastovou židličku, ale taky už jsem pokořila tři schody našeho točitého schodiště, a kdyby mě mamka nechala, zvládla bych jich klidně i víc.

10,5. měsíce

Ruce: Nejoblíbenější hračky jsou ty, které se mi nemají dostat (aspoň dle mamky) do ruky, třeba kuchyňské skříňky a jejich obsah už mě lákají dlouhodobě. Moc ráda listuju v knížkách (pokud mi je tedy Lucinka nesebere, sotva je vezmu do ruky).
Jídlo: Povětšinou už mě mamka kojí jen ráno a večer a přes den mi dává příkrmy, případně umělé mléko. Jogurty trvale bojkotuju, ale mamka je nenapravitelná a sem tam se mi ho pokusí lžičku přimíchat do jídla. Zatím pokaždé jsem to odhalila a po ochutnání prvního sousta se jídla ani nedotkla. Taky mi přestala jídlo mixovat na pyré a nechává mi v něm kousky - první den jsem se na to nedívala moc důvěřivě, ale už při druhém jídle jsem ty kousky neřešila. Ostatně pečivo nebo kukuřičné křupky (a pak taky různé části těla rodičů) se taky snažím okusovat. A zase zavedla několik novinek - koření fenykl, fazolové lusky, avokádo, kuskus a ovesné vločky a k pití mi zkusila uvařit bylinkový čaj.
Den: Budíček byl (mnou) posunut na šestou hodinu ranní, kdy mě mamka nakojí. Kolem deváté mi dá flašku mlíka, o půl dvanácté oběd a tak hodinu a půl až dvě hodiny po obědě mi znovu nabídne flašku. Teprve potom přijde okamžik, kdy můžu usnout (pokud tedy nejedeme ven, v kočárku se mi spí taky báječně). Spím zpravidla kolem půl hodiny, ale najdou se i světlejší dny, kdy to vydržím i hodinu a půl (těch je ale fakt dost málo). Pak si dám ovocnou svačinu, když ji sním brzo, tak dostanu kolem páté ještě flašku s mlíkem, ve čtvrt na sedm už jsem ve vaně, o půl sedmé u večeře a před sedmou v posteli.
Noc: Mamka opět najela na režim zdravého dítěte, což v překladu znamená, že mě večer v ložnici chvíli pochová, počká, až se zklidním, ale i když nespím, položí mě do postele, chvíli ještě hladí po zádech a nechává mě usnout samotnou. Musím se ale pochválit, protože to většinou zvládám na jedničku.
Pohyb: Konečně umím vylézt z cestovní postýlky, aniž bych spadla na nos. Docela ráda bych se nějak posouvala po bytě, ale samotné se mi nechce, takže jsem si na to pořídila naše (chytím se jich za kalhoty jako klíště, postavím se, držím se, a když chtějí někam popojít, jdou i se mnou) a Lucinčinu židličku - o tu se stačí opřít a ta klouže po podlaze sama. Teprve poté naše napadlo donést mi dolů i chodítko. I tak ale dávám přednost židličce (na kterou už umím i vylézt) a chodítku.
Hrátky: Umím udělat „Pá, pá“, když mi někdo pomůže rozmávat ruku a dělám „Berany, berany, duc“ - na „Duc“ skloním hlavu a přiblížím ji k ducanému.

11. měsíc (takže je mi deset měsíců)

Oči: Pečlivě si sleduju mamku, a jakmile zmizí z dohledu, začnu vřeštět tak, že jí nezbyde, než se vrátit do mé blízkosti.
Pusa: Prořízl se mi další zub - dvojka vlevo nahoře.
Den: Po dlouhé době zase spím přes den delší dobu, běžně hodinu a půl, ale klidně i přes dvě hodiny.
Pohyb: Občas, když se chci odněkud někam přemístit a není se čeho držet, se pustím a udělám jeden až dva krůčky bez držení na místo, kde se zase můžu něčeho chytit.
Hrátky: Když se mi chce, na požádání udělám paci, paci; berany, berany, duc a pá, pá.

11,5. měsíce

Pusa: Další zub spatřil světlo světa - dvojka vpravo nahoře.
Ruce: Ráda někomu podávám a zpátky si od něj beru různé věci.
Jídlo: Kojení už mamka omezila jen na ráno, stejně toho z ní moc neteče. Novinkám moc nedávám,
Pohyb: Při oblékání už pomáhám a snažím se sama prostrčit ruce do trička. Lezu na schody a líbí se mi to natolik, že jakmile zjistím, že tam mamka nedala žádnou zábranu, okamžitě toho využiju. Taky jsem podstatně zrychlila, co se týká chození kolem nábytku a občas skoro utíkám a nábytku se nedržím, nýbrž se od něj odrážím.

12. měsíc (takže je mi jedenáct měsíců)

Jídlo: Se Štědrým dnem přišlo mamčino konečné rozhodnutí - konec s kojením. Zřejmě ji naštvalo, že jsem ji místo pití několikrát silně hryzla. Mamka mi zkusila dát ochutnat hroznové víno a rajčátka, ale ani jedno mi nejede a hned to plivu ven. Brambory mi kmínuje.
Ruce: Ve vaně mě moc baví nalévat a vylévat kalíšky. Na souši mě baví skládat na sebe kostky.
Den: Od Štědrého dne se budím o půl sedmé ráno (plus mínus 10 minut, i když spíš mínus).
Noc: Večer usínám krátce po uložení, to je kolem sedmé, ale většinou se během první půlhodiny spánku probudím a pláču, takže mě mamka musí přijít pochovat a opětovně uložit. pokud se něco neděje, jako třeba rýma nebo růst zubů, spím celou noc.
Pohyb: Umím vylézt na křeslo i gauč a taky umím sama slézt, aniž by mě to někdo učil. Ovšem když se mi nedaří vyškrábat nahoru, protože už jsem třeba unavená, vztekám se jak zbavená smyslů. Když se postavím a pro něco se sehnu (takže jdu do podřepu), postavím se bez opory. Taky umím dát najevo vztek - jednoduše se rozplesknu po podlaze.
Hrátky: Když někdo pěkně poprosí, dám mu pusinku - takzvanou slintavou, protože při tom nechávám pootevřenou pusu.

12,5. měsíce

Pusa: Venku už je i dolní levá dvojka.
Jídlo: S jídlem trochu zlobím, ale aspoň o pár věcí jsem po delší době odmítání veškerých novinek rozšířila své portfolio - kuřecí šunka a eidámek (to mi tedy moc chutná), občas sním i pár lžiček Pribináčku nebo ovocné přesnídávky. Mamka se mě snaží krmit častěji a dávat mi menší porce. K pití mi v domě nemoci připravuje průduškový čaj.
Den: Nachlazení způsobilo prodloužení denního spánku, spím klidně dvě i tři hodiny, aniž by to mělo jakýkoli vliv na večerní usnutí.
Noc: Noční spánek se mi díky nachlazení a růstu zubů tak trochu (dost) narušil, takže se takřka každou noc jednou i víckrát probudím. Někdy mě stačí jen pochovat, někdy nakrmit, ale někdy taky nepomůže ani svěcená voda a jsem vzhůru klidně i dvě hodiny.
Ruce: Pár dnů jsem si cucala palec, což jsem okoukala od Lucinky, taky mi mamka koupila dudlík a chvíli jsem měla i ten, ale opravdu to trvalo jen pár dnů a už jsem zase ve starých kolejích - tedy bez palce i dudlíku.
Hrátky: Mamka se mnou chodí na Play Wisely, což je „pokrokový výukový systém her určený nejmenším dětem ve věku od 3 měsíců do 3 let. Slouží jako mechanizmus, který dětem může pomoci „nastartovat“ základní rozumové a pohybové schopnosti, a zvýšit tak efektivitu jejich pozdějšího formálního vzdělání.“.

Shrnutí v roce: Stále lezu a do chození se nijak neženu. Stojím jen s oporou, když se nemám čeho chytit, radši jdu na všechny čtyři. Umím se pěkně vztekat a vrchol vzteku vyjadřuju jasně - rozplácnu se na zemi jak široká, tak dlouhá.
Nadále se nechávám krmit a v zájmu váhových přírůstků mi mamka obědy pořád mixuje. Ovšem jedení pevných kousků mi problémy nedělá - zejména, jedná-li se o sušenky, případně chleba nebo rohlík s něčím. Mám 7 prořezaných zubů.
Pří oblékání se snažím pomáhat a ruce i nohy strkat tam, kam mám. Ovšem při posazování do autosedačky nespolupracuju vůbec. Dokážu na sebe postavit pár kostiček. Jakmile se otevře myčka, je to pro mě nepsaný povel jít pomáhat - jen mamka o to nemá zájem.
Umím udělat pá, pá; paci, paci; berany, berany, duc a dávám pusinku.