Chovatelská stanice BOHEMIA BAY - Beauty Bee Indyk (sheltie - šeltie - shetland sheepdog) a Mabel Černý trůn (dobrman - dobermann), fotogalerie, psí sporty, štěňata a mnoho dalšího.

prďolka - druhý rok

13. měsíc

23. 01. 2013 O půlnoci jsem se vzbudila, mamka mi dala najíst, což mi stačilo ke spokojenosti a usnula jsem. Ve čtyři jsem se ale probudila znovu, tak mě mamka zkoušela uspat v náručí, už jsem skoro spala, když mě pokládala do postýlky, jenže si všimla, že jsem si hned po položení strčila palec do pusy, mamka mi ho vyndala a to mě rozčílilo natolik, že jsem se nadobro probrala. Sice mi hned doběhla dolů pro dudlík a zkoušela mě uspat, ale to už bylo pozdě a až do pěti mě držela v náručí. Nakonec pochopila, že jen tak neusnu, tak si mě položila k sobě do postele, kde jsem konečně usnula. Pak mě přenesla do mojí postýlky, sice mě to probralo, ale během chvíle jsem usnula znovu (s dudlíkem stále v puse). Dopoledne mi mamka namazala chleba se žervé a sýrem, ale dala jsem jí košem. O to víc mi chutnalo v poledne, kdy jsem snědla svého půlčíka (tedy inovovanou velikost porce k obědu - půl skleničky). Po obědě, když mě mamka uložila ke spánku, jsem si opět začala cucat palec, tak mi byl znovu propůjčen dudlík a spala jsem skoro 3,5 hodiny, i když jsem se během té doby třikrát sama od sebe probudila. Odpoledne mi zase připravila kaši a podstrčila do ní nastrouhané jablko. Žádná hitparáda, ale hlad je prevít, takže jsem skoro všechno snědla. Večer jsem pak snědla třičtvrtě skleničky s večeří (je zajímavé, že k večeři sním větší porce, než k obědu), dosytila jsem žaludek mlíkem a hned usnula.
24. 01. 2013 V noci jsem se probudila jen jednou a mamka ráno s radostí zjistila, že rýma i kašel jsou takřka úplně pryč. Po snídani jsme odvezly Lucinku do školky a my dvě pak zase pokračovaly na Play wisely. Znovu jsem tam byla sama, zpočátku jsem byla lehce lenivá a na kartičky moc nereagovala, zato pohybová část mě dost zaujala. Zejména pak balancování na míči, z toho mi cukaly koutky ještě docela dlouho poté a k velkému balónu jsem se měla pořád tendence vracet. Když jsme se ke konci znovu vrátili ke kartičkám, už jsem docela pěkně hledala zvířátka a ukazovala na ně.
25. 01. 2013 Aby mamka nevyšla ze cviku, nemohla jsem dopustit, aby spala celou noc, tak jsem ji 2x probudila. Poprvé to bylo v pohodě, hned jsem usnula, ale podruhé už to tak snadné nebylo. Mamka si totiž večer před spaním chtěla vzít do ložnice dudlík, ale nemohla ho najít (taky aby jo, když ho Lucinka v zápalu úklidové horečky hodila mezi hračky). Kdyby ho bývala našla, jistojistě by mě utišil, ale protože byl dudlík nezvěstný, mamce nezbylo, než si mě vzít k sobě do postele a psychicky se smířit s tím, že jsem si celou dobu cucala palec. Pravda, dlouho jsem vedle mamky ležela a nespala, ale když už nic jiného, aspoň jsem byla klidná (taky aby ne, s palcem v puse). Když mě pak mamka přesouvala do mojí postýlky, ještě jsem nespala, ale ve vlastním pelechu se to zakrátko změnilo a já usnula. Po obědě mě mamka opět uložila do postýlky, a protože jsem byla trochu protivná, rovnou mi dala dudlík. Za celou dobu spánku jsem ho nevyplivla a nevzdala jsem se ho ani po probuzení až do večera. Mamka celé odpoledne něco dělala v kuchyni, a protože tam Lucinka pořád něco štrachala u ní, byla jsem taky zvědavá. Využila jsem okamžiku Lucinčina odchodu na záchod, vylezla na její stoličku, chytla se linky, vytáhla se na špičky a konečně mohla sledovat dění na lince. Večer mi mamka musela dudák násilím vyndat, aby mě mohla vůbec nakrmit kaší, ale jakmile jsem ji dojedla a mamka mě položila na zem, aby mi mohla skočit připravit ještě mlíko, hned jsem se dudlíku zmocnila a vrazila si ho do pusy. Během chvíle byla mamka zpátky, opět mi ho vytrhla z pusy, ale než přiblížila k mojí puse flašku s mlíkem, už jsem se po dudlíku znovu lačně natahovala. Pochopila, že dudlík se stal mým druhým já, hned po vypití mlíčka mi ho dala a já spokojeně usnula.
26. 01. 2013 První, co ráno z mamky vypadlo, bylo „Požehnán budiž dudlík!“. Po dlouhé době jsem totiž spala celou noc - od sedmi večer až do čtvrt na osm ráno! V noci, když kontrolovala, jestli náhodou nemám v puse palec, jsem si dudlík pro jistotu přidržovala u pusy rukou (to kdyby ji náhodou napadlo mi ho sebrat). Oproti včerejšímu večeru jsem dnes po ránu vyplivla dudlík, sotva se do mého zorného pole dostala flaška s mlíkem. Než jsem dojedla, mamka ho schovala do kapsy a pak na skříň s tím, že kdyby to neudělala, měla bych ho v puse celý den, a že prý ho budu dostávat jen na příděl. Moc dlouho to ale netrvalo. Stačilo málo - strčit během pár minut palec do pusy a hned jsem měla dudák k dispozici. Jen co se probudil taťka a najedl se, sbalili jsme věci a jeli do Hradce za dědou a babičkou. Těsně před odjezdem mamka cosi vytáhla z lednice a Lucinka to pořád chodila obdivně okukovat. Jenže to bylo zase na lince, kam já prostě nevidím, ani kdybych stojky dělala, tak jsem pod ní stála na špičkách, poulila oči z důlků a vztekala se tak dlouho, než přišla mamka, vzala mě do náručí a ukázala mi to. Okamžitě se mi rozlil úsměv na tváři - ona s Lucinkou o tom mluvily jako o dortu, ale kecaly - byl to ježek a moc se mi líbil! Nejzajímavější na tom všem tedy bylo to, že údajně to měl být dort k mým prvním narozeninám, ale nakonec ho jedli všichni okolo, jen já ne. Odpoledne jsem tak porůznu cestovala z ruky do ruky - děda, mamka, teta Monča… Taky jsem na posezení snědla celý Pribináček. Večer jsem pak trochu dělala fóry, když mi dával děda kaši (evidentně se těšil, že budu jíst tak pěkně jako v poledne), takže to nakonec vzdal a dal mi mlíko. Po vzoru mamky mě před položením do postele nijak zvlášť neuspával. Prostě mi dal dudlík, odnesl do pokojíčku, položil do postýlky a odešel.
27. 01. 2013 Protože by si mamka neměla zvykat na snadné noci, v jednu ráno jsem se zase vzbudila. Bohužel - dudlík mi vypadl a já na něm stála, takže mamka došla k mylné domněnce, že jsem ho vyhodila z postýlky ven a zuřivě ho hledala. Nakonec donesla nový, dnes odpoledne koupený, dudlík, ale než s ním přišla, už jsem byla nadobro vzhůru. Následoval pokus o uspání v náručí, pak flaška s mlíkem a teprve potom jsem tedy uráčeně usnula. Během oběda měl děla příležitost zjistit, že nejsem jen tak obyčejné dítko, nýbrž Copperfield. Přesto, že mě mamka v jídelní židličce připoutala, se mi podařilo z popruhů vyvléknout a během chvíle už jsem v židličce stála a hihňala se na všechny okolo (a kdybych to uměla, udělala bych na ně i dlouhý nos). Dědovi nakonec nezbylo, než mě posadit na pultík a krmit mě tak, že jsem na něm seděla jak vodník na vrbě. Tentokrát jsem nespala tak dlouho, jak je mým zvykem, pouhé dvě hodiny, ale sil jsem načerpala dost na to, abych mohla lumpačit. V obýváku jsem došla k malinkému stolečku, rozhlédla se, jestli se někdo dívá, strhla z něj ubrus, ale to už si toho všimnul děda. „Ne, ne, ne, Terezko!“ Hned jsem se k němu s úsměvem vrhla, chvíli ho potěšila svou přítomností, počkala, až nebude tak pozorný, odešla zpátky ke stolečku, opět se rozhlédla, a když jsem usoudila, že je vzduch čistý, vlezla jsem na něj a sápala se po hodinách na stěně. Hmmm, asi budu muset ještě sakra hodně vyrůst, než na ně dostanu. Když už nic jiného, aspoň jsem dědovi pomohla s vyklízením příborů z myčky - já je vyndávala a podávala mu je a on je uklízel. Díky průběžnému celodennímu dudání dudlíku mi mamka začala říkat Doňa Dudloňa.
28. 01. 2013 Večer jsem plakala, a když šla mamka spát, všimla si, že dudlík leží vedle mě. Chvíli jí vrtalo hlavou, jestli mi vypadnul až v době spánku, nebo ještě před usnutím, jak jsem plakala, a jestli jsem si náhodou zase necucala palec, ale nakonec usoudila, že ať tak nebo tak, už s tím stejně nic nenadělá, dudlík si připravila k sobě a usnula. Když jsem se v jednu probudila, mamka okamžitě zareagovala, dala mi dudlík a já hned usnula a spokojeně spala až do půl osmé. Dnes jsem taky docela dobře jedla - ráno v 8 jsem vypila své dvě deci mlíka, po půl desáté mi mamka dala banán, na ten jsem teda neměla chuť ani v nejmenším, tak mi zkusila otevřít přesnídávku a nestačila se divit. Po několika týdnech, kdy jsem dopoledne jídlo odmítala (pokud mi nebylo nabídnuto mlíčko), jsem spořádala půl skleničky. Krátce poté jsem se tedy docela slušně pokakala, a když mě mamka chtěla přebalit, vzpínala jsem se, vztekala se a propínala se do luku tak, že mě takřka nebylo možné přebalit a mamka se mnou měla co dělat. V poledne jsem dostala svůj zmenšený oběd, pak jsem usnula, ale spala jen asi 1,5 hodiny. Ve tři mě totiž vzbudil (jako už několikrát) taťkův mobil. Mamka hned využila mé ochoty jíst a dala mi Pribináček. Nezklamala jsem ji a snědla ho celý. Taky jsem přišla na chuť houpacímu koni, stačilo, aby mi ho mamka dala do prostoru a vysadila mě na něj a rajtovala jsem jako zkušená jezdkyně. Rozhoupala jsem se natolik, že se kůň posouval po místnosti a já byla nadšená a vysmátá, jako bych si dala práska. Po páté mi mamka ještě připravila kousek chleba se žervé a sýrem, nakrájela ho na rybičky, a já tak dlouho uždibovala, až jsem všechno snědla. Večerní přebalování se opět neslo ve znamení vzteklého záchvatu, možná i to mělo vliv na to, že jsem pak na kaši neměla ani pomyšlení. Mamka je ale filuta a přimíchala mi ji do mlíka, takže jsem nakonec snědla úplně všechno.
29. 01. 2013 V noci se mi povedl husarský kousek - dudlík mi zapadnul do spacího pytle, takže když jsem se probudila, mamka hledala dudlík nejdřív v posteli, pak lezla zoufale po zemi a hledala ho všude kolem postýlky, a když se do toho vložil i taťka, konečně se přišlo na to, že je na dně mého spacího pytle. Teprve když ho vylovili a dali mi ho do ruky, jsem mohla znovu usnout. Zato s odpoledním spánkem jsem zase začala blbnout. Usnula jsem až po třetí, ale spala jsem jen zhruba hodinu. Touha po nezávislosti mě donutila pokusit se vlézt sama na houpacího koně. Objevila jsem báječnou věc - vlézt na koně opačně a sedět mu tím pádem zadkem u hlavy. Jediná nevýhoda je, že neprotáhnu nohu až na druhou stranu, takže si ji pokaždé přisednu a tak se potom houpu.
30. 01. 2013 Večer jsem opět vyplivla dudák, ale i bez jeho přítomnosti v mé puse jsem spala až do čtyř. Hned po jeho získání jsem znovu usnula. Poobědní spánek už není ani zdaleka takový, jako v době, kdy jsem byla nastydlá a zmožená z rostoucích zubů. Ty mi teď daly na chvíli klid, kašle i rýmy jsem se zbavila, takže už nepotřebuju tolik spánku, jako ještě před týdnem. Dnes jsem kupříkladu usnula už kolem jedné, ale spánek mi vydržel pouhou třičtvrtě hodinu.
31. 01. 2013 Večer jsem opět vyplivla dudlík a kolem půlnoci se vzbudila. Opět následovalo mamčino zuřivé hledání dudlíku v mojí posteli, a než se jí to povedlo, slušně jsem rozjela rozsah svých hlasivek. Inu, čím delší doba hledání, tím delší je pak i doba uspávání - dnes to třeba bylo skoro na půl hodiny. Zato mi pak ten spánek vydržel až do sedmi ráno. Mamce se ještě nechtělo vylézt z postele, tak si mě vzala na 20 minut k sobě, a zatímco se pomalu probírala k životu, já pečovala o její telefon. Měla kliku, že jsem v puse měla Pana Dudu (mamka zjistila, že se z něj stal právoplatný člen rodiny a „dudlík“ jí přišlo jako příliš obyčejné jméno pro tak důležitého člena našeho rodinného kruhu), jinak by jeho místo získal právě Pan Dudu a v telefonu by měla naslintáno.
01. 02. 2013 Dopoledne mamka vytáhla kočárek a šly jsme i s Lucinkou na výlet. Tak to teda prezentovala mamka, ale ve skutečnosti to byla pěší procházka na nákup, takže zas taková hitparáda to nebyla. Na druhou stranu jsem na tom vydělala - mamka usoudila, že Pan Dudu má velkou úmrtnost a ztrácím jeden za druhým, tak mi koupila nový klip na uchycení k oblečení, protože ten, co mám doma, z hadrů okamžitě strhnu. Pak za námi ještě přijel taťka, přivezl mi oběd, a sotva jsem to do sebe všechno naklopila, narvali mě do autosedačky a jeli jsme k Paňdoktorce na roční prohlídku. Zvážila mě, přeměřila všechno, co mohla, s mamkou si pokecaly na téma já a jídlo a Paňdoktorka řekla tu nejmoudřejší věc, co jsem od ní kdy slyšela. Že mi má mamka klidně upéct nějakou bábovku. Mamka vytřeštila oči, že mě přeci nebude krmit cukrem, ale Paňdoktorka jí to vysvětlila - že kdybych normálně jedla, tak by s ní souhlasila, ale s mým jídlem prostě potřebuju nějaký zdroj energie. Panečku, to bylo slovo do pranice. Celkově jsem ale dnes spala dost bídně - cestou k Paňdoktorce to bylo 5 minut a od ní taktéž 5 minut. Byla bych bývala spala dýl, ale mamka mě chtěla doma vyndat z autosedačky, svléct aspoň bundu a uložit do postele, abych nespala vsedě a nabalená jak pumpa, ale tím mě vzbudila a už se mi nepodařilo znovu usnout. O to snáz jsem ale usnula večer - stačily pouhopouhé dvě minuty v mamčině náručí.
02. 02. 2013 V jednu ráno jsem se vzbudila, brekla si, usnula a takhle jsem občas brekla až do půl třetí, nicméně jsem vždycky usnula dřív, než ke mně mamka vstala. O půl třetí jsem vzniklou situaci konečně vyřešila - hodila jsem kachnu a následně v ní vymáchala hlavu (to už nebylo součástí plánu, ale ta hlava mi do toho spadla tak nějak samovolně). Protože už bylo dost hodin od posledního jídla, bylo to řádně natrávené a v ložnici to smrdělo, jako když hodí šavli ožrala po tahu. Však mě taky mamka hned ráno vykoupala a umyla vlasy. Jen co mi dala oblečení na doma, proběhla první zatěžkávací zkouška držáku Pana Dudu a obstál na jedničku s hvězdičkou. A jak jsem ho měla už od rána po ruce, ani mě nenapadlo si do pusy místo něj cpát palec. Ráno jsem vypila svou flašku mlíka, v poledne snědla půl skleničky oběda a po zbytek dne jsem veškeré mamčiny nabídky jídla odmítala. Až pozdě odpoledne mi vnutila lžičku Pribináčku a se zlou se potázala - vyklopila jsem veškeré dnešní jídlo. No, aspoň mi dala až do večera pokoj. K večeři mi nabídla kaši, ale o tu jsem nejevila nejmenší zájem, zato mlíko jsem vypila s chutí. V sedm jsem byla v posteli a spala a v osm už jsem do ložnice přivolala svým řevem mamku. Když přišla, smrdělo to tam zase jako v putyce. Tentokrát jsem do toho nemlaskla jen hlavou, ale vyráchala se v tom celá, takže následovalo nové převlékání postele a mě celé.
03. 02. 2013 Na noc si mamka připravila k posteli lahev s čajem, aby mi pokaždé, když se vzbudím, dala napít a já do sebe dostala dostatek tekutin a v noci mě pořád kontrolovala, jestli jsem v pořádku. Ráno jsem vypila z fleku dvě deci čaje, jak jsem byla vyprahlá! Zato s jídlem už to tak valné nebylo. Taťka pojal podezření, že moje blinkání má něco společného s čerstvě otevřeným Sunarem a s mamkou se dohodli, že mlíko na pár dní vynechají. No jo, jenže co jíst, když ani normálně pořádně nejím?! Většinu dne jsem nakonec byla jen o suchém rohlíku, rýži s mrkví a o čaji a po blinkání už nebylo ani vidu ani slechu (ani čichu). Tedy bylo, ale ne u mě, za mě totiž převzala štafetu nejdřív mamka a po ní i Lucinka.
04. 02. 2013 Po dlouhé době jsem vzala na milost rozetřený banán a snědla ho ke snídani celý na posezení. Před obědem přijel děda a všichni tři jsme jeli pro mamku s Lucinkou, které včera v noci odvezla sanita do nemocnice. Sotva jsme tam dorazili, taťka hned referoval mamce, že jsem se dopoledne rozešla. No, trošku přeháněl, byly to jen tři krůčky od gauče ke stolu, ale někde se začít musí. A protože jsem si dnes po snídani lehce ublinkla, naši se shodli, že by mě po mém předvčerejším a včerejším mamčině a Lucinčině blinkacím maratonu měla pro jistotu vidět nemocniční Paňdoktorka. Shlédla mě a zkonstatovala, že dehydratovaná nejsem a vypadám úplně v pořádku. Ale že prý mi má taťka koupit na pití nějakého Kulíška, že prý je to hnus, ale takhle malé děti jako já se ještě nechají oblafnout a vypijou to. No, měla pravdu, vypila jsem ho na posezení a vůbec neprotestovala. Díky tomu, že jsme se v nemocnici zdrželi víc, než taťka čekal, od snídaně jsem nic nejedla a cestou domů usnula, obědvala jsem až odpoledne. No, a když není kočka doma, mají myši pré. Mamka nakonec zůstala v nemocnici a taťka, jakožto vrchní jídlovařič, mi oběd žďabet osolil a hned si pochvaloval, že jsem začala jíst jak zjednaná (a vůbec ho nenapadlo, že to nemusí být výhradně jeho kuchařským umem, ale včerejší dietou a dnešní hladovkou).
05. 02. 2013 Hned po ránu si taťka telefonicky postěžoval mamce a tvrdil, že už jsem jako jindy - nežeru. Lhal, zas tak strašný to se mnou nebylo. Ostatně - když děda odpoledne mluvil s mamkou, tak jí zrovna vyprávěl, že jen co se probudím, dostanu banán. Mamka ho hned upozornila, že mi ho ale musí rozmačkat. „To víš, že jí nedám banán do ruky a neřeknu jí 'žvejkej Bobe'.“
06. 02. 2013 Konečně se nám domů vrátila mamka. Přijela tak akorát, aby mi dala oběd. Děda avizoval, jak dobře jím, tak mě ani neposazovala do židličky, jen si mě vzala na klín a dokud jsem nedojedla, klidně jsem seděla a jen otevírala pusu a nakláněla se ke lžíci.
07. 02. 2013 Děda mě naučil báječnou věc - nastavil mi dlaň a řekl, ať udělám berany, berany, duc. Pak měl děsnou srandu z toho, jak jsem mu do dlaně narážela hlavou. No, a když jsem o pár desítek minut stála u francouzských dveří a narážela hlavou do nich, taťka jen nevěřícně kroutil hlavou. Až o něco později, když jsem znovu dělala dlaňové berany, berany, duc s dědou, konečně pochopil, odkud vítr vane.
08. 02. 2013 Ráno nás mamka oblékla a jely jsme na kontrolu k naší Paňdoktorce. První přišla na řadu Lucinka a po ní i já. Paňdoktorka mě okoukla a pak přišla s tím, že by mě mohla zvážit, ať vidí, co ta blinkací etuda a následná dieta udělala s váhou. Mamka hned hlásila, že to snad ani nechce vědět, ale to netušila, jak velký skok to bude. Čtvrt kila dole! Prý bych měla být ještě do neděle na dietě, ale mohla bych dostávat třeba nějaké sušenky - no, to si dám líbit! A taky jsme obě s Lucinkou dostaly probiotické kapičky. Tak tenhle hnus, ten si teda Paňdoktorka mohla odpustit. No jo, Lucince se to machrovalo, že to je dobrota, když jí k tomu mamka přidávala na lžíci i med!
09. 02. 2013 Dneska jsem si to tak trochu rozmyslela, jak to bude s mou neochotou kousat. Už před pár dny jsem vzala na milost piškoty, i když jsem z nich nebyla úplně na větvi, ale když mi dnes mamka podala Bebe sušenku a já ji ochutnala, během pár pikosekund jsem se zázračně „naučila“ kousat a ládovala je do sebe jak divá! Taky jsem si oblíbila dědův počítač a telefonování přes Skype, takže jakmile jsem slyšela, že mu někdo volá nebo s někým mluví, hned jsem si to k němu namířila a snažila se mu dostat na klín. Bohužel měla stejné plány i Lucinka a byť je děda postavy vcelku rozložité, asi by měl začít víc jíst - když jsme se mu na klín nahrnuly obě dvě, nebyl přes nás vůbec vidět.
10. 02. 2013 Aby si mamka užila, přichystala jsme si pro ni budíček už o půl sedmé. Patrně se mi chtěla pomstít ke snídani mi do rozmačkaného banánu přistrouhala i osminku jablka. Překvapivě jsem to snědla bez mrknutí oka. Zato na oběd jsem neměla moc chuť, málo jsem otevírala pusu, až to děda nevydržel a pronesl „Na takovýhle zobáčky já nejsem zvyklej!“.
11. 02. 2013 Ráno, když se mě mamka chystala přebalit a rozlepila mi plínku, akorát jsem začala tlačit bobek. Mamka mě zpátky zakryla noční plínkou a radovala se, jak to vyhrála, že to chytila ještě se starou plínou, a že mě nebude muset hned po přebalování přebalovat znovu. No, to ještě netušila, že jsem si druhou polovinu nechala ještě chvíli schovanou. Nechala jsem se přebalit, převléct, připravit snídani… Jenže nakonec jsem na tom svém vtípku prodělala jedině já. Místo zasycení mého po noci vyhládlého žaludku mě šla mamka totiž nejdřív přebalit, abych prý na tom bobajzovi při jídle neseděla. Do snídaně mi tentokrát nenápadně nastrouhala čtvrtku jablka a já neprotestovala. A když dnes děda zase volal přes Skype babičce, honem jsem k němu běžela a křičela „ba, ba, ba“.
12. 02. 2013 Po ránu jsem mamku lehce pleskla po tváři a jí se hned nahrnuly slzy do očí. No, všimla jsem si, že má tu tvář nějakou naducanou, ale jak jsem mohla tušit, že jí tu její už beztak prořízlou pusu řezali a tahali jí ven zub? Ostatně když mně leze ven zub, taky se tu se mnou nikdo nijak zvlášť nemaže, tak proč bych měla být já ohleduplná, že? Jenže mamka je děsná cíťa, a to, co já běžně zvládám sama bez pomoci Paňdoktorky, to ona sama nezvládla a hned ráno musela jet k Pandoktorovi. Děda, zřejmě ještě spící, jí špatně rozuměl, takže mi přidal do banánu ne čtvrtku, ale rovnou půlku jablka. Jablko nejablko - zhltla jsem to všechno. Ostatně dneska jsem se vůbec celý den pořád něčím cpala. Tu pribináček, tu rohlík, tu sušenka, tu přesnídávka… Odpoledne jsme dokonce s Lucinkou dojedly zbytek suchých brambor od oběda, odpoledne mě Lucka (zatímco děda pospával na gauči) krmila zbytkem přesnídávky, kterou jsem nedojedla dopoledne, a z celého toho celodenního obžerství jsem měla večer bachor jak blázen. Jeden by byl řekl, že s plným žaludkem se mi bude krásně usínat, ale vůbec tomu tak nebylo. Děda mě uspával třičtvrtě hodiny, pak to vzdal a já usnula, až když jsem se do toho spánku ubrečela. Bohužel mě pak probudila Lucka, která spadla na schodech a začala šíleně vřeštět. Měla smůlu, děda jí šel původně číst pohádku, ale místo čtení šel nejdřív ušíšat mě.
13. 02. 2013 Po včerejšku mi mamka ráno zcela samozřejmě přichystala ke snídani celý banán s půlkou jablka a já to, jako včera, snědla až do dna. Jinak ale dnes skončilo období šíšání, uspávání a hájení - děda krátce poté, co mě po obědě uspal, odjel domů! Taky jsem se večer snažila protestovat, když mě mamka jen na chvíli pošíšala, pak mě položila do postele a odešla. Jenže jsem byla tak unavená, že jsem usnula dřív, než jsem se stihla pořádně rozbrečet.
14. 02. 2013 Dopoledne jsme s mamkou zase jely na Play Wisely a odpoledne tam jela mamka s Lucinkou. A protože jsem zůstala doma sama s taťkou a mamka stejně nemohla spát, střihla jsem se řádně dlouhého odpoledního šlofíka. Usnula jsem těsně před jejím odjezdem ve tři hodiny a vzbudila se těsně po jejím příjezdu před pátou. No, není nad správné načasování volnočasových (spacích) aktivit.
15. 02. 2013 Ráno jsem vstávala ve třičtvrtě na sedm a byla jsem jak v Jiříkově vidění - mamka si pro mě přišla zezdola! Asi stárne a začíná trpět nespavostí, protože prý byla vzhůru už od pěti hodin. Dopoledne jsme jely na nákup a při té příležitosti jsme skočily i do elektra vyreklamovat nefunkční mixer. Zatímco Paňprodavačka sepisovala reklamační protokol, mé nenechavé ruce se začaly natahovat po jejím pultu a snažila jsem se odtamtud něco ukrást. Zrovna, když se Paňprodavačka natahovala po mixéru, aby z něj opsala sériové číslo, okřikla mě mamka - „Necháš to na pokoji!“. „Prosím?!“ Tohle menší nedorozumění se mamka okamžitě snažila uvést na pravou míru, ukázala na mě a řekla „To nebylo na vás, to bylo tady na chobotnici, ta má totiž ty chapadla snad všude.“ Jinak jsem dnes zase začala trochu blbnout s jídlem - snídani jsem dojedla až ke svačině a ani oběd jsem nesnědla celý. Zato jsem odpoledne spala dost dlouho na to, aby mamce nebylo líto, že prošvihla můj včerejší šlofík. K večeru za námi pak přijel na víkend děda Luboš, jenže na mě 2x promluvil a já se utíkala s kňouráním schovat k mamce. Pravda, během chvíle mi došlo, že jedna náruč navíc je vždycky k dobru věci a zakrátko jsem se otrkala.
16. 02. 2013 Když mamka začala trpět tím problémem se spánkem, přišlo mi zbytečné spát nějak zvlášť dlouho, a donutila jsem ji se mnou vstát už v šest. A zatímco se mamka zase věnovala nějakým nesmyslům v kuchyni, já se vrhla k mému nejoblíbenějšímu květináči, vyházela z něj všechny mušle a pustila se do hlíny. A pustila jsem se do ní ve velkém - nejen, že jsem jí spoustu vyházela na zem a pořádně se v tom porochnila, ale taky jsem zkusila, jestli by to třeba nechutnalo líp než mamčiny obědy. Hmmmm, asi nechutnalo. Odpoledne, když jsem šla spát, jsem pochopila, že s mamčinou nespavostí to nebude až tak horké. Nepromarnila ani minutu a celou dobu, co jsem spala (a že jsem dnes spala hodně dlouho vzhledem k časnému budíčku), spala taky.
17. 02. 2013 S ranním vstáváním jsem si nijak netrhala žíly a vzbudila se o půl sedmé, ostatně tentokrát jsem si netrhala žíly ani se spaním po obědě a po půl hodině už jsem byla zase vzhůru a čilá jak rybička. Mamka usoudila, že mi asi rostou trojky nahoře a nedají mi spát. Zase to ale mělo jednu výhodu, jeli jsme všichni do Sloníkova. Sice si naši sedli k tetě Soně ke stolu a mě posadili do pískoviště s kostičkama, že to vypadalo, že tam jsem zcela bezprizorní, ale já byla maximálně spokojená a celou dobu jsem se v nich nadšeně rochnila a hrála si.
18. 02. 2013 Dopoledne jsme všichni jeli nakupovat do Ikey, mamka byla prozíravá a vzala mi s sebou oběd, což byla velká klika, protože jsme tam byli do půl druhé. Oběd jsem dostala už o půl dvanácté, po příjezdu domů mi mamka ještě dala jogurt a uložila mě do postele. Měla za to, že byl div, že jsem neusnula cestou, a počítala s okamžitým upadnutím do spánku, ale místo toho jsem ještě dlouho hýkala a hopsala. Zato mamka, se slušným spánkovým deficitem, začala pospávat. Skoro spala, když ji taťka probral, aby jí řekl, že jede pryč. Já ani Lucka jsme ještě nespaly, nicméně já byla v postýlce a Lucka v pokojíčku. Když se probrala znovu, bylo všude ticho. Celá vyděšená vyletěla z gauče a začala na mě volat. Já se neozvala, tak začala zoufale volat na Lucinku, jestli jsem u ní. Ani ona ale nereagovala a mamka (stále si ve své rozespalosti myslící, že mě taťka před odchodem vyndal z postýlky a já někam utekla a něco se mi stalo, když nejsem odnikud slyšet) se rozeběhla ke schodům. Teprve tam ji všimla mě, spící v postýlce, a došlo jí, že Lucinka dělá nahoře totéž. A vzhledem k hlasitosti, jak na nás volala, je div, že se ani jedna z nás neprobudila.
19. 02. 2013 O půl sedmé si mě mamka vzala k sobě do postele, kde jsem ještě pospávala do sedmi. Během dne se mi hned třikrát podařilo dostat ke květináči a řádně provětrat mé oblíbené kytce kořínky. Během oběda jsem se zmocnila Lucčiny čepice a hrála si s ní. Už to se mamce moc nelíbilo, a když jsem pak šlehla jedním střapcem přímo do misky s jídlem a ohodila tak mamku od hlavy až k patě, ani trochu se nezasmála. Zato mně to přišlo vtipné moc a smála jsem se na plné kolo. Odpoledne odjela mamka s Lucinou pryč a já zůstala sama s taťkou. Pak přijela babička, což přišlo taťkovi vhod, protože potřeboval na chvíli odejít, takže mě hlídala, jenže já se rozbrečela a nebyla jsem k utišení ani po jeho návratu. Krátce před večeří jsem i přes odpolední anabázi dostala od babičky dort k narozeninám a dárek. Večer se mě pak babička chopila, že mě uspí, ale měla jsem řvací den a ani večer jsem se nenechala zahanbit. Babička mě položila do postele (tak jako to dělá obvykle mamka), ale já řvala, tak u mě byla třičtvrtě hodiny a uspávala mě. Až když sešla dolů (a já už spala), řekli jí naši, že to vydržela dlouho, že takhle dlouho v kuse by u mě oni nebyli.
20. 02. 2013 Aby si naši nemohli před babičkou stěžovat, jak je nenechám vyspat, budíček jsem posunula až na třičtvrtě na sedm a do sedmi jsem se ještě povalovala u mamky v posteli. O mou snídani - banán s jablkem se postarala babička a moc se divila, jak jsem to všechno snědla. Pak jsem si ještě dala ke svačince Pribinák a vyrazily jsme i s babičkou na výlet na Anděl. Cestou jsem pořád vytahovala ruce z kočárku a zase je tam zastrkovala, protože když byly venku, byla mi na ně zima - to byl taky nápad, nedat mi rukavice! Cestou domů (respektive pár minut před dojezdem na místo určení) jsem usnula, ale během 15 minut pobytu na chodbě v kočárku jsem se probudila a po zbytek dne už nezamhouřila oka. Dokonce ani v autě, když jsme jely s mamkou, Luckou a babičkou do a z Mořského světa. Tam mě to teda dvakrát moc nebavilo a v klidu jsem byla, jen když jsem měla v ruce (a puse) Bebe sušenky. Lucinka měla patrně pocit, že jsem jich za ty dvě hodiny snědla málo a hned po příjezdu domů mi běžela donést další sušenku se slovy „Na, tady máš hamání.“. Večer jsem zhltla flašku kaše a přídavek a hned po položení do postele usnula.
21. 02. 2013 Dopoledne jsme s mamkou zase jely na Play Wisely, tentokrát nám s Matějem šly hned od začátku kartičky a se zaujetím jsme ukazovali, kde jsou zvířátka. Jenže pak se přestal Matěj soustředit, začal hýkat a blbnout a já začala místo karet sledovat jeho, takže jsme rovnou přešli na pohybovou část. Bohužel - balón jsem absolutně odmítala házet, maximálně jsem ho podala a i s tím jsem měla problém, nejradši bych si ho totiž bývala nechala. Pak jsme se znovu vrátili ke kartičkám, ale Matěj pořád halekal, takže jsem i pak pozorovala víc jeho než karty. Na úplný závěr jsem ale ochotně mávala obrázkům na kartičkách (s vědomím, že už je konec). Po obědě jsem si na chvíli zdřímla, i když fakt jen na chvíli. Odpoledne se zase objevila babička a v jednu chvíli, kdy mě měla u sebe, jsem se jí pustila, vyrazila do prostoru a ušla dobrý metr. Mamka se toho hned snažila využít a zkoušely si mě s babičkou posílat od jedné k druhé. Chvíli to byla legrace, jenže taková námaha rychle vyčerpá a já začala padat, tak už mi daly pokoj. Večer jsem zase usnula celkem snadno, i když ne tak snadno, jako včera.
22. 02. 2013 Mamka se mě snažila naučit nějakou ptákovinu a první, co ji napadlo, bylo ukazování světla. Na otázku „Terezko, kde je blik, blik?“ očekávala mé nadšené ukazování světel, ale nejsem tupá ovce, abych dělala každou blbinu, která ji napadne (i když - ne, že bych na to světlo ani jednou neukázala). A aby nezůstala Lucinka pozadu a taky mi něco přidala, na rozdíl od mamky mi nepředala žádnou moudrost a um, ale rýmu. No, tak to bych snad radši ukazovala to světlo!

14. měsíc

23. 02. 2013 Díky Lucinčině daru jsem se dočkala báječné noci v podobě Pana Luxa a odsávání. Za to, že mě naši tak nemilosrdně probrali z blaženého spánku jen proto, že jsem celou noc chrochtala, jsem je ráno probudila už po šesté a večer si mamka dala sakra pozor a přepečlivě mi nudlíky odsála.
24. 02. 2013 Spala jsem zase celou noc až do půl sedmé ráno. Dopoledne, když jsem stála u francouzských dveří a zrovna tam přišla malá štěkna, jsem na ni ukázala a řekla „ba, ba“. Taky se mamce konečně podařilo naučit mě na požádání udělat tuli, tuli a hají. Večer před spaním mi mamka zase pořádně odsála nudlíky, ale o půl deváté jsem se probudila s šíleným řevem a nepomohlo nakrmení ani šíšání. Nakonec si mě mamka v zoufalství vzala k sobě do postele, ale já se tam pořád mlela a vrtěla, takže mě nakonec přenesla stále nespící zpátky do mojí postele. Ani jsem necekla a během krátké chvíle usnula a spala do rána bez probuzení.
25. 02. 2013 Dnes potřebovala mamka vstávat dřív a já si zrovna dnes přispala až do sedmi. Dopoledne se mi podařilo dělat tak dlouho blbiny na gauči, až jsem přepadla přes opěradlo a vzala to hlavou střemhlav k zemi. Průběžně celý den jsem měla hodně tulivou náladu a každou chvíli se přišla s mamkou pomazlit. Občas jsem teda vzala zavděk i hračkou, ale přeci jenom - mamka hřeje víc. K přesunu z místa na místo jsem zase vytáhla kočárek, případně jsem se spokojila i s chodítkem, ovšem když jsem do něčeho narazila a dál to nejelo, mohla jsem se vzteknout.
26. 02. 2013 Noc byla naprosto bezproblémová a dokonce už i po probuzení jsem byla úplně bez nudlíků. Do snídaně mi mamka rozmačkala 3 kuličky hroznového vína. Sice jsem s tím měla chvílemi trochu problémy a některé větší slupky se snažila vyplivnout, v podstatě všechno jsem to ale snědla. Přes den mi mamka přeci jenom ještě trochu odsávala nudlíky, ale naštěstí už to nebylo nic dramatického.
28. 02. 2013 Dopoledne jsme s mamkou zase jely na Play Wisely. Tentokrát jediné, co mě bavilo, bylo kopání do míčů, i když jsem původně chtěla spíš ty balónky chytat rukama. Nakonec jsem ale pochopila princip toho, co se po mně chce a nakonec jsem měla nohu permanentně vytrčenou. Cestou domů jsem usnula, ale mamka mě hned po příjezdu probudila, abych spíš spala až po obědě a vydržela do večera. Doma, než mi mamka připravila oběd, jsem si hrála s hrací lokomotivou, do které se vhazují různé tvary - kolečko, srdíčko, čtvereček, kolečko… A zrovna do otvoru na kolečko jsem strčila ruku, abych vytáhla právě to kolečko, které bylo vevnitř, a mohla jsem se vzteknout, že ruka (s kolečkem v dlani) nejde vytáhnout ven. Odpoledne jsem se pravidelně chodila tulit k Lucince, vždycky jsem ji objala a položila na ni hlavu. Lucka pokaždé říkala „To je láááska.“. Odpoledne jsem se rozhodla začít řešit schodišťový zátaras a po vzoru Bivoje jsem začala odsouvat od schodiště postýlku, abych se zase dostala na schody. A protože jsem silná jak silnice, podařilo se mi to a fofrovala jsem to nahoru do pokojíčku. Mamka mi v tom naštěstí nebránila, jen za mnou šla v roli jističe a Lucinka se tou dobou naštěstí koukala na pohádku, takže jsem tam měla klid. Myslím, že kdyby bývala Lucinka věděla, že jsem se jí pustila do krabičky s Gogounama, nadšená by nebyla. Ale když mně se tak moc líbili…
01. 03. 2013 Ráno jsem zase odsunula postýlku od schodů a ve společnosti mamky jsem se vydala nahoru. Zase tam nebyla Lucinka a já se tak mohla klidně přehrabovat v jejích Gogounech - vyhrabovat je z krabice, uklízet je zpátky a znovu vyhrabat. Během dne jsem šla do pokojíčku ještě dvakrát, to už za Lucčiny asistence, takže jsem měla obavy, že mám po legraci, ale Lucinka byla grand a Gogouny mi půjčila. Usnula jsem ještě před obědem, ale to mamka musela čekat, vždyť jsem si drhnula oči a zívala, že se mi málem roztrhla pusa od ucha k uchu. Spala jsem do dvanácti, takže jsem ten oběd zas o tolik dýl než obvykle neměla. Ve tři jsme odjeli na chalupu a já to cestou zase zalomila. Tentokrát jsem se ale neprobudila v okamžiku, kdy taťka vypnul motor, tak mě naši nechali v autě dospat. To samo o sobě by bylo chvályhodné, jenže pak jsem se vzbudila a v autě nikdo! Řvala jsem, div jsem plíce nevyplivla. Naštěstí mě mamka chodila kontrolovat, takže jsem tam zas tak dlouho čekat nemusela. Přenesla mě do chalupy, jenže bylo ještě potřeba všude vyluxovat a vytřít, takže jsem musela zůstat přikurtovaná v autosedačce, to teda byla výhra v loterii! A když tam dodělali potřebné, aniž by mě aspoň na chvíli vytáhli ze sedačky a nechali mě protáhnout, rovnou mě šoupli zpátky do auta a jeli jsme za dědou a babičkou do Hradce. Krátce po odjezdu jsem začala řvát tak, že musel taťka po pár kilometrech zastavit a mamka kontrolovala, jestli si pod sebou nehřeju bobky. Nehřála, nicméně až do Hradce jsem řvala doslova jak tur. Nakonec zabralo, že si mamka vykroutila ruku (neb je moje sedačka za tou její) a drbala mě na hlavě, díky čemuž jsem začala pospávat. Když jsme dorazili, naši mě probudili, převlékli do pyžama, děda mi dal najíst a šla jsem pokračovat ve spánku.
02. 03. 2013 Už po šesté jsem byla vzhůru, mamka mě přebalila, převlékla a připravila snídani a ve čtvrt na sedm mě vrazila k dědovi do postele, aby se mohla zase jednou vyspat. Díky brzkému budíčku jsem usnula už v deset dopoledne, to se akorát naši chystali k odjezdu na nákup věcí na chalupu. Vrátili se o půl jedné a tou dobou bylo v pokojíčku pořád zavřeno. Mamka nakoukla dovnitř, a co neviděla - já měla v postýlce kostičky a hrála si s nima a děda spal na gauči. Mamka mě tam chtěla nechat hrát si a mezitím mi připravit oběd, ale sotva odešla, začala jsem řvát tak, že to probudilo i dědu. Ten nakonec vstal a oběd mi dal on. Po jídle naši zase odjeli a skoro celý den strávili po nákupech. V době jejich nepřítomnosti, babiččina koukání na televizi a dědova paření na počítači jsem začala řádit na chodbě a povedlo se mi zvrhnout štěkninu misku s vodou a celá se v tom vyválet. Další hodinu (než oblečení uschnulo) jsem po bytě lezla jen v plíně, protože děda s babičkou nevěděli, kde je moje převlečení. Co se mi ale muselo nechat, bylo to, jak jsem celý den krásně jedla - ráno zase banán s jablkem, dopoledne půl Pribináčku, pak oběd, odpoledne druhou půlku Pribináčku a chleba s Lučinou, pak jsem ho snědla ještě půlku a k večeři skoro plnou flašku kaše.
03. 03. 2013 Odpoledne jsme nejeli domů, ale zase na chalupu a já si nemohla ani v nejmenším stěžovat - díky podlahovému topení šlo od země krásně teplo, takže mi konečně nemrzly při lezení kolíky a byla jsem tam celkově tak spokojená, že ani když naši odešli do jiného pokoje, jsem neplakala a spokojeně si hrála. K tomu přispívalo ještě něco - Gogouni, které naši vzali s sebou. Ne nadarmo pak mamka řekla „Zaplať Pánbůh za Gogouny, aspoň si hraje a nevíme o ní.“.
04. 03. 2013 Ráno jsem se probudila už po půl šesté a v šest už se mnou byli oba rodiče v obýváku. A jak řekla mamka, dnes jsem kakala za neprokakanou sobotu (to jsem šetřila dědu, když byli naši celý den pryč) - jednou ráno, o hodinu později znovu a pak ještě jednou odpoledne. Oběd mi mamka udělala už v jedenáct a pak mě uložila do postele, ale šla tam i Lucinka, a dokud tam byla, nespala jsem, protože tam pořád běhala a dělala blbiny. Pak jsem usnula ještě jednou, když jsme jeli domů a i přes dostatek denního spánku se mi večer podařilo usnout zcela bez problémů.
05. 03. 2013 Po ranním převlékání a přebalování mamka zapomněla uklidit Bepanthen a olej, a zatímco mi připravovala snídani, zmocnila jsem se lahvičky s olejem a rozflákala ji o stůl. Jako už několikrát v poslední době, i dnes jsem usnula dřív, než mi mamka stihla dát oběd. Musela mě zavčasu probudit, abych se najedla a mohly jsme dojet do školky pro Lucinku. Ze školky jsme rovnou jely na nákup a ten si mamka za rámeček nedala - na nás dvě byla sama, přičemž já se neustále snažila vylézat z nákupního košíku, tak mě mamka dala do nákupního vozíku ve tvaru auta. V tom se mi líbilo, ale jen do té doby, než se mi tam vecpala i Lucinka, a protože na to už mamka neměla kapacitu nervů, auto vrátila, došla zpátky pro obyčejný vozík a po zbytek nákupu jsem to musela vydržet v něm. Doma se mi pak ještě jako bonus k odpolednímu nákupu povedlo vykydnout Pribináček. Zato večer, večer jsem usnula už o půl sedmé, aby si mamka stihla trochu odpočnout a dát své nervy do kupy.
06. 03. 2013 I přes včerejší brzké usnutí jsem spala až do sedmi a mimořádně se vzbudila dřív Lucinka. Jen mamka byla naštvaná, protože když si mohla konečně ráno přispat, vzbudila ji taťkova SMSka. Celé dopoledne jsem mamku honila pořád do schodů, takže se k vaření dostala až o půl jedenácté, když jsem usnula. Spala jsem až do půl jedné a obědvala zase až pak. Potom se mi podařilo spadnout ze stoličky v koupelně (na tu s oblibou lezu, hlavně, když na ní stojí i Lucinka) a mamka nevěděla, jestli jsem spadla sama od sebe nebo mi k tomu pomohla Lucinka. O půl třetí mi mamka dala Pribináček a odjeli jsme nakupovat do Ikey. Až do večera jsem snědla jen pár sušenek, co měla mamka v kočárku, a byla jsem řádně vzpruzelá. Mamka mohla jen přemýšlet, jestli to bylo z pobytu v kočárku (ve kterém jsem vstávala a dělala kraviny, div nevypadla), z hladu, nebo z únavy, protože jsem spala jen před obědem. Doma jsem šla do postele už před sedmou a usnula jsem prakticky okamžitě.
07. 03. 2013 Dopoledne jsme s mamkou odvezly Lucinku do školky a pak jely samy dvě na nákup, takže jsem si mohla v autě sednout do její autosedačky. Ne, že by to proběhlo bez problémů, ale rozhodně jsem z pobytu v ní nebyla tak vzpruzelá, jako ze své autosedačky. Po obědě mě mamka naložila do kočárku a jela ke svojí Paňdoktorce. Čekala, že cestou usnu, ale došlo k nenadálé změně plánu - já byla čilá jak rybička a ordinace mi přišla jako příjemná změna, kterou bylo třeba náležitě prozkoumat. Štěstí bylo, že mě to tam zaujalo natolik, že jsem neměla ani snahu vylézat z kočárku. Usnula jsem pochopitelně až cestou domů, což už nebylo až tak žádoucí. Po příjezdu totiž mamka sbalila pár věcí a jeli jsme na chalupu. K překvapení našich jsem sice celou cestu bděla, ale byla jsem úplně zticha. A na chalupě jsem si libovala - zase jsem mohla lézt po zemi a ještě se při tom ohřívat. Zato jsem ale vypadala jako bílá paní, i když naši několikrát luxovali a vytírali, pořád bylo znát, že je chalupa ještě ve stádiu stavby. Ovšem večer už se mi tam tolik nelíbilo. Ač doma usínám bez problémů, tady jsem řvala tak vydatně, že se ke mně mamka musela několikrát vracet.
08. 03. 2013 Vzbudila jsem se zase před šestou, ovšem ke snídani mi mamka po dlouhé době přichystala flašku mlíka, kterou jsem s chutí na jeden zátah vypila, zato o dopolední svačinu jsem nestála. Dopoledne jsem udělala další zářez - opět se mi povedlo rozbít slunečnicový olej, tentokrát ovšem taťkovi a mastná byla celá podlaha. No co, aspoň konečně nebyla zašedlá a začala se pořádně lesknout! Po obědě byl zase problém s usínáním v ložnici, prostě jsem se rozhodla, že tam já spát nebudu. Na hraní jsem si ale oblíbila místo, kde jednou budou kachlová kamna a už teď je to tam vyvýšené. A když už jsem se tam vydrápala, pěkně dlouho jsem si tam nerušeně lebedila s hračkama. Jen s jídlem jsem dělala trochu problémy - po ranním mlíku mi mamka ke svačině nabídla banán, se kterým jsem se prala celé dopoledne, oběd jsem sice snědla naráz, ale s Pribináčkem jsem se zase loudala skoro až do večeře. Ovšem dotazu „Chceš ham, ham?“ jsem rozuměla velmi dobře a hned jsem ukázala na mikrovlnku (právě z ní mamka vytahuje ty největší mňamky - mlíčko, kaši a oběd). Ač jsem vypadala už po šesté unaveně a ospale, v postýlce jsem zase nemohla usnout a dlouho jsem plakala. No, a když už se mi to podařilo, šli spát naši a díky silnému puchu, linoucímu se od mého zadku, mě naprosto necitlivě probudili na přebalování. Asi bych mohla na prstech jedné ruky spočítat, kolikrát mě museli v uplynulém roce přebalovat v noci.
09. 03. 2013 Ráno jsem byla vzhůru zase krátce po šesté, ke snídani jsem dostala po včerejším úspěchu mlíčko a ke svačině jsem dostala Pribináček. Ten jsem teda dojídala až odpoledne. Po obědě jsme si s mamkou daly dvouhodinového dácha (tedy šlofíčka) a bylo nám báječně. A jak jsem byla pořádně odpočinutá, ušla jsem sama skoro 3 metry od mamky k taťkovi. Pak jsem zkoušela ještě zlepšit své motorické schopnosti a k mamčině velké radosti jsem to trénovala na zásuvce a zdířce. O půl šesté už jsem vypadala tak unaveně a ospale, že mě mamka plánovala v šest nakrmit a dát spát, ale právě v těch šest jsem vypadala zase čile, takže večeře jsem se dočkala v obvyklý čas.
10. 03. 2013 K dnešní snídani pro mě nezbylo mlíčko, tak mi mamka zase uhňácala banán s jablkem, což jsem nakonec pomalu ujídala celé dopoledne. Když jsem pak kolem jedenácté začala zuřivě ukazovat na mikrovlnku, pochopila to mamka tak, že se dožaduju jídla a ohřála mi oběd. Po něm jsem šla (zase s pláčem) spát. Po probuzení mi mamka nabídla Pribináček, snědla jsem z něj jen pár lžiček a mamka mezitím začala balit domů. Těsně před odjezdem jsem v rychlosti dojedla Pribináček a cestou jsem to zalomila. I přesto jsem večer bez problémů usnula - na rozdíl od usínání na chalupě jsem usnula okamžitě a hlavně bez pláče.
11. 03. 2013 Po obědě jsem si schrupla sotva na půl hodiny, s mamkou jsme dojely pro Lucinku a rovnou ze školky jsme jely do Sloníkova. Tentokrát jsem řádila jak černá ruka - nejen, že jsem zase brala roha, jakmile jsem viděla otevřená vrátka z batolecího koutku, ale taky jsem zkusila lézt na skluzavku a jezdit dolů hlavou napřed. Když jsem si vzala nějakou hračku, byla jsem ochotná jít po svých, jinak jsem ale standardně lezla po čtyřech. Ale největší pecka byla, když jsme s mamkou, Lucinkou, Domčou a tetou Soňou začaly jezdit na velké skluzavce. Mamka to se mnou sice sjela jen třikrát, uprostřed byl hup a měla strach, abych jí nevyletěla z náručí nebo se mi něco nestalo, ale i to málo způsobilo můj záchvat smíchu. Ke svačině mi s sebou mamka vzala přesnídávku a z toho blbnutí mi vyhládlo tak, že jsem ji zdlábla celou. Domů jsme se vrátily až po sedmé, takže jsem se navečeřela a šla rovnou spát.
12. 03. 2013 Mamka se mnou sjela zase na rychlý nákup, ale nebyla dostatečně rychlá na to, abych nestihla vystupovat z vozíku. Při odchodu jsem od jednoho hodného pána dostala balíček s Gogounem, ale než jsme dojely k autu, ztratila jsem ho. No, tohle vědět Lucinka, tak mě vykostí. Odpoledne jsem spala skoro hodinu a půl, ale probudila mě Lucinka, která se zpod mojí hlavy snažila dostat plyšového Gogouna, kterého mi koupila mamka. Taky jsem začala víc chodit v prostoru, ale pořád dávám přednost lezení.
14. 03. 2013 Dopoledne jsme s mamkou jely na Play Wisely, tentokrát mamka potřebovala cestou zpátky ještě něco nakoupit na Andělu a nechtěla popojíždět autem, takže mě naložila do nosítka a jely jsme MHD. Na lekci jsem byla tentokrát sama, u kartiček jsem se docela snažila, ale pak jsem si ohromně užívala dělání kotrmelců. Cestou domů jsem v nosítku usnula, ale probrala jsem se, když mě mamka vyndávala z nosítka a znovu už jsem neusnula.
15. 03. 2013 Dopoledne jsme s taťkou odvezli mamku s Lucinkou do nemocnice a mě měl celé dopoledne na krku taťka a po obědě mě vyfasovali děda s babičkou z Hradce, kteří k nám přijeli na víkend. Po návratu mamky a Lucinky (ale daly si načas, vrátily se až v pět) jsem si mamky stejně moc neužila - naši totiž odjeli na nákup, takže mě mamka jen stihla převléct a krmení a uspávání bylo na dědovi. Sice jsem po uložení do postele usnula, ale když se naši vrátili, akorát mě děda nesl dolů na odsátí nudlíků a pak už to bylo s usínáním o poznání náročnější. Nejdřív se o to snažil děda, pak mě zkoušela uspat i mamka, ale já se pořád budila (a to chtěla jít dnes mamka brzo spát). Dokonce mi mamka nabídla i mlíko v domnění, že mě děda třeba málo nakrmil. To jsem sice usnula, ale vzápětí se zase vzbudila. Pak ještě mamku napadlo namazat mi dásně gelem na růst zubů, jenže zjistila, že tuba zeje prázdnotou, tak mi dala Panadol a světe div se - během chvilky jsem usnula, spala bez probuzení až do rána a dokonce jsem se ani nebudila rýmou.
16. 03. 2013 Dopoledne se děda na chvilku vzdálil od počítače a nezasunul židli, což pro mě byla výzva. Nasadila jsem tryskomyší rychlost, vydrápala se na židli, zahrála mu na ten jeho počítač jak na klavír a děda pak jen valil bulvy - vypnutá hra, spuštěný e-mail… Asi pro odvedení myšlenek od počítače mě pak děda učil, abych mu dala čuchnout ke svojí noze. No, pořád lepší, než kdyby chtěl, abych čuchala k těm jeho…
18. 03. 2013 Dneska si taťka užíval. Sotva přestala mít horečky Lucinka, dostala je mamka a těch jejích skoro 39,5°C ji nadobro sklátilo, takže nás dostal na starosti taťka. Trochu jsem se bála, abych nestrádala hlady, ale celkem na mě myslel. Pravda, oběd mi musela dát pochroumaná mamka, protože byl taťka zrovna pryč a ve dvě odjel pryč na další 2,5 hodiny. A protože jsem byla protivná jak řiť (i přesto, že jsem po obědě řádně spala hodinu a půl), mamka si toho odpočívání a ležení moc neužila.
19. 03. 2013 Ráno jsem se sice vzbudila zase docela brzo, ale tentokrát jsem v klidu ležela v postýlce, občas si něco broukla a hrála si tam a hračkama, co mám pověšené na posteli. Pak se mnou zase vstal taťka, ale s ranním bobkem jsem si počkala až na mamčin příchod. Velké překvapení (i pro mě) bylo odsávání nudlíků - já seděla na gauči, v ruce kartáček na zuby, do druhé ruky mi taťka strčil odsávačku, nasměroval ji k nosu, pustil Pana Luxa a ejhle - žádný řev, žádný boj a já si je odsála sama! Nijak dlouho jsem to teda nevydržela a moc jich nevylezlo, ale pro začátek to bylo dobré. Taky jsem zjistila, jak snadný život může mít správně vyčůrané dítě - stačí vydávat neurčité zvuky, čímž se zaktivuje pozornost dospělých, a po jejich příchodu začít ukazovat na potřebné (lahvičku s pitím, která leží opodál, případně hračku, která vypadla z ruky a leží pod gaučem). A co se hraček týká, má nejoblíbenější hračka v posledních dnech je panenka - miminko, k té jsem se začala každou chvíli tulit a tahat ji všude s sebou.
20. 03. 2013 Dopoledne jsem pokoušela mamku - vytahovala jsem prodlužovačku zpoza skříně a z ní se snažila vytáhnout zapojené spotřebiče. Několikrát zakroutila hlavou a řekla „Ne, ne, ne, Terezko, to se nedělá!“, ale když to nezabralo, zkusila přitvrdit - „Bude baci, baci!“. Jenže já jsem se krapet přeslechla, roztáhla jsem pusu od ucha k uchu, prodlužovačku sice pustila, ale jen proto, abych mohla udělat paci, paci. Odpoledne mamka volala babičce na Skype, já stála u počítače a napjatě čekala, kdy se tam babička objeví, když vtom tam přišla i Lucinka. Zcela nečekaně a tvrdě jsem ji začala odstrkovat a jít si za svým - mít počítač a babičku jen pro sebe.
21. 03. 2013 Dnešní budíček byl jen pro otrlé - ve čtvrt na šest! A protože měla mamka horečku a zimnici, zůstala v posteli a vstal se mnou taťka. Nicméně Play Wisely mamka odpískala, aby ještě nenakazila Matěje. Lucce pustila Krtečka a mně, aby měla klid, zase pořád dávala něco k jídlu - tu piškoty, tu sušenky, tu banán. Byl div, že jsem snědla i oběd! Ani jsem nečekala, až se nají i Lucinka a odejde do pokojíčku a spokojeně jsem usnula.
22. 03. 2013 Po pár dnech vstávání s taťkou zase převzala štafetu mamka (pro velký úspěch začal totiž horečkovat taťka), a zatímco my vstávaly v šest, taťka si válel šunky až do devíti. Mamka si dnes obzvlášť libovala, jak už všemu rozumím, a jak si dovedu říct o vše potřebné. Třeba když jsem se chtěla napít, dolezla jsem ke kuchyňské lince, na které moje lahev s vodou ležela a tak dlouho jsem hýkala, až přišla mamka, pak už jen stačilo ukázat a bylo. Jen z mé manuální zručnosti není moc nadšená - dokážu totiž odemknout její dotykový telefon, a když už se mi to nepodaří, přinejmenším vím, jak ho zapnout, aby se rozsvítil. Lucinka mé ruce taky dnes moc nevítala s nadšením, hlavně poté, co zjistila, že jsem si z jejího časopisu udělala trhací kalendář. Po obědě to tentokrát zalomila dřív Lucinka, já v postýlce dobrou hodinu mlela, křičela, brečela a dělala všechno ostatní krom spánku. Taky aby ne, když mi taťka zapomněl dát Pana Dudu a přišla na to až po svém návratu od Pandoktora mamka.

15. měsíc

23. 03. 2013 Ještě pár dnů rýmy a nudlíky si snad budu odsávat sama. V posledních pár dnech jsem se naučila nechat si je odsát vsedě nebo ve stoje, aniž bych u toho řvala nebo se s našima prala. Pravda, musí to být rychlovka, ale dokonce už jsem i párkrát pomáhala a odsávačku si u nosu přidržovala. A nutno říct, že na to, jak tu v posledních dnech všechno chrchlalo a smrkalo, jsem opravdu king, že jsem to celé přežila jen s rýmou. K večeru mi Lucinka poskytla trochu stravy - z linky ukradla suchý rohlík. To by jeden neřekl, co tak malé dítě jako já zvládne udělat za bordel s jedním usušeným rohlíkem. Poté, co byla strouhanka všude, jsem ho zkoušela prohodit otvorem v chodítku, a když dovnitř doopravdy spadnul, snažila jsem se ho vytáhnout zpátky ven. Jenže ouha, s vytažením ruky jsem si jaksi nedokázala sama poradit a musel mi pomoct taťka.
25. 03. 2013 Naši si už mnuli ruce, že jsem s nima přestala bojovat při odsávání nudlíků a občas jsem si dokonce odsávačku strčila do nosu sama. Jenže se mi to rozleželo v hlavě a zase se všechno vrátilo do starých kolejí - jakmile vidím odsávačku, beru roha, a když už mě naši odchytnou, bojuju s nima s vervou zápasníka sumo.
26. 03. 2013 Dlouhotrvající rýma a boje při odsávání (a častá nemožnost mi nudlíky vůbec odsát) přinesly své ovoce - rýma se začala usazovat na průduškách a převtělila se v kašel.
27. 03. 2013 Dneska jsem usnula už o půl jedenácté a díky tomu, že byl taťka doma, si mamka na chvíli taky lehla a i přes Lucinčino hulákání, povídání a pobíhání po pokoji se jí podařilo usnout. Odpoledne jsme si pak s Luckou hrály na pejska - ona házela hračku a volala na mě „Telezko, pšines klacík!“. A já, i když jsem zrovna nekoukala, kam to hází, jsem pro ni ochotně lezla, hledala ji a nadšeně ji nosila Lucince, aby mi to znovu mohla hodit. Hra to byla báječná, ale zas tak vtipná, aby z toho musela mít Lucka takové záchvaty smíchu, mi teda nepřišla.
28. 03. 2013 Dopoledne se mnou jela po týdenní pauze mamka na Play Wisely, před odjezdem mi řádně odsála nudlíky, ale moc platné jí to nebylo, přechody teplo-zima udělaly stejně své. Ale Matěj taky pokašlával, takže jsme se doplňovali. Po obědě naši sice chtěli odjet na chalupu, ale časově jim to nevycházelo dle plánu, takže mě mamka dala do postele. Spánku jsem si ale dvakrát moc neužila, vzbudila mě totiž Lucinka. Pak jsme konečně vyrazili na chalupu, ale už po příjezdu jsem tušila, že je něco špatně. Těch necelých 5 stupňů, co bylo v baráku, bylo fakt dost málo. S Luckou jsme oblečené seděly pod peřinou, i když já se pod ní akorát vztekala a snažila se vylézt. Nakonec mamka usoudila, že bude nejrozumnější zatopit, sednout do auta a jet do města na nákup, abychom se všichni trochu ohřáli. Po příjezdu jsme s mamkou a Lucinkou ještě chvíli zůstaly v autě, ale před šestou jsme šly otestovat stav oteplení v domě. Žádná sláva to tedy nebyla, za tu dobu to tam stouplo o dva stupně. Mamka měla strach, abych to neodstonala a na kašel, kterého jsem se pořád nezbavila, mi na noc zkusila dát kapičky. Když jsem šla spát, bylo v chalupě pořád 7 stupňů a mamka zvažovala, jestli mi pod pyžamem nemá nechat body a punčochy. Nakonec to neudělala, oblékla mě jako obvykle, ale v postýlce mě přikryla peřinou. Ovšem sotva jsem zjistila, že mě mamka hodlá položit do postýlky v ložnici, začala jsem plakat. Byla jsem ale za celý den tak unavená, že jsem během chvilky usnula.
29. 03. 2013 Byť jsem od večera relativně klidně (tedy s pár zakašláními) spala, v okamžiku, kdy naši ulehli do postele - a že to mimořádně natáhli a šli spát až skoro o půlnoci - jsem začala kašlat tak, že to mamka nevydržela, nejdřív mě chovala v náručí a nakonec si mě položila k sobě do postele. Tam jsem se válela a pospávala až do dvou, kašel se celkem zklidnil, možná díky tomu, že jsem se uvelebila na mamčině polštáři, takže nudlíky mohly stékat, jenže mamka za celou dobu nezamhouřila oko. Možná jsem za to mohla tak trochu i já, asi jsem se rozvalovala víc, než se od někoho mých rozměrů očekává, ale kdyby se mamka vždycky neposunula, bývala by nakonec neležela na úplném kraji postele. Když jsem ji odšoupla na kraj podruhé, rozhodla se otestovat tvrdost mého spánku přenesením do mojí postýlky. Sice jsem spala dál, ale krátce po položení jsem se znovu rozkašlala a v jednu chvíli to skoro až vypadalo, že se poblinkám. O hodinu později (během které mamka přemýšlela, jestli má vzbudit taťku, že pojedeme do nemocnice, nebo má vydržet až do rána a zkusit uškemrat nějakého zdejšího dětského Pandoktora, jestli nás vezme) se kašel konečně zklidnil, mamka usnula a já spala do rána. Dokonce dnes vstala dřív Lucinka! Po obědě mě mamka musela uspat v náručí a pak až mě položit do postele, protože jsem začala brečet už ve chvíli, kdy jsme šly po chodbě, a já začala tušit, že se mnou jde do ložnice. Při svačině jsem otevírala pusu jak krokodýl a ochotně dojedla druhou půlku banánu z dopoledne a k tomu ještě skoro celou přesnídávku. S plným žaludkem jsem si pak půjčila Lucinčinu červenou pastelku a využila toho, že taťka ležel na gauči a nesledoval mě a mamka zrovna molousala chleba na večer. Páni, jeden by nevěřil, jak báječně se rudá čmáranice může vyjímat na nedávno bíle vymalované stěně! Večer jsem šla spát mimořádně bez pláče, jen jsem krátce zaplakala, když mamka odcházela a v ložnici se najednou udělalo světlo z chodby.
30. 03. 2013 Celý včerejšek a pochopitelně i večer před spaním mi mamka dávala kapičky na kašel, taky mi pořádně odsála frňák, takže jsem až do dvou spala skoro bez kašle. Pravda, ona si zase stěžovala, že jsem měla tak plný nos a tak hlasitě chrápala a funěla, že se každou chvíli budila, ale myslím, že si jen našla nejsnadnější výmluvu pro svou stařeckou nespavost. Takový taťka spal naprosto bez problémů celou noc. Velkou část rána jsem strávila na záchodě a hrála si u bidetu, a jakmile mě chtěl někdo odnést, mohla jsem se vzteknout. Odpoledne se zase mohla vzteknout mamka. Nejen, že jsem spala všehovšudy dvacet minut cestou autem do Janovic a odpoledne mě neuspal ani pobyt v nosítku (ba co hůř, byla jsem v něm pěkně vzteklá), ale ještě ke všemu jsem za Lucinčiny pomoci vyhrabala dva a půl fochu oblečení ze skříně, zatímco mamka uklízela. Navíc pokaždé, když mamka chtěla taťkovi ukázat, jak jsem dnes začala víc chodit, jsem klekla na všechny čtyři a zase jsem jen lezla. Ovšem večer jsem byla z celého dne (téměř bez spánku) tak zdrchaná, že jsem ani neměla sílu brečet, když mě mamka položila do postele a okamžitě jsem usnula.
31. 03. 2013 Dnešní noc byla téměř vzorová - zakašlala jsem jen jednou, krásně se mi dýchalo a ráno jsem se vzbudila a po dlouhé době jsem neměla nudlíkama olezlou půlku obličeje a překvapivě jsem je neměla ani zaschlé v nose. A mamka nebyla jak v Jiříkově vidění jen z toho. Podívala se totiž na telefon a zjistila, že už je sedm hodin! Pravda, sice si nepřipadala, že spala o hodinu víc, než jindy, ale hodiny na telefonu mluvily jasně. Přesto se mě snažila udržet ještě chvíli v posteli. Podala mi na hraní plyšovou hračku, a až když jsem ji potřetí vyhodila na zem, mi ji přestala cpát. V tomtéž okamžiku jsem si všimla jejího telefonu a začala na něj ukazovat. V zájmu prodloužení vlastního pobytu v posteli mi ho půjčila. Když to ale začalo vypadat, že telefon bude následovat lišku, sebrala mi ho. Okamžitě jsem se začala vztekat, tak mamka zvolila cestu ústupu, a když začala vstávat, škodolibě (ale samozřejmě částečně i radostně) jsem se zachechtala. Až když přišla do obýváku a zjistila, že ještě není ani čtvrt na sedm, zbystřila. Vysvětlení bylo jednoduché - její telefon si sám přeřídil čas na letní. Když nic jiného, přinejmenším ji to donutilo rychle vstát v domnění, že když už je „tolik“ hodin, měla by být vyspalá a čilá. Po snídani mi k pití neudělala ani čaj, ani vodu, ale nalila mi Vincentku, kterou koupila včera. Po chvíli taťka hlásil, že mám vypito a mamka mi nalila do hrnečku znovu, ale když jsem se k ní pak šla přitulit, asi prozřela. „Soudě dle toho mokrého trička si nejsem jistá, jestli tu Vincentku vypila nebo vyflusala.“ Po obědě jsem si trochu zafňukala, ale po chvíli jsem usnula a spala jsem tak dlouho, že se mamka stihla naobědvat, zavolat s Lucinkou babičce a ještě se sama prospat. I přesto, že jsem spala celkem dlouho, jsem se vyspala do prdelákovata a byla jsem protivná jak tágo. I přesto jsem ale mamce dělala radost častější chůzí po dvou (ale lezení po čtyřech jsem pořád preferovala). Večer jsem šla spát mimořádně dlouho, už začínaly televizní noviny, ale při přepočtu na starý zimní čas jsem šla spát o něco dřív, než obvykle. A překvapivě s ohledem na dlouhý (a pozdější než obvykle) odpolední spánek a dřívější odchod do postele jsem si lehla a v tichosti usnula.
01. 04. 2013 Ráno jsem vstala o půl sedmé, takže o půl šesté starého času, a se mnou vstal překvapivě taťka. Mamka totiž v noci vstávala pro změnu zase k chrchlající Lucince. Nicméně má noc byla zase zcela bez kašle a plného nosu. Dopoledne k nám přišli na návštěvu sousedi a já na ně bafala a dělala všemožné kukuče a jako vrchol jsem se ještě nechala chovat tetou Jitkou. Když všichni odešli, mamka mě odnesla do postýlky. Chviličku jsem tam plakala, ale fakt jen chviličku a záhy jsem usnula, což mamku přivedlo k naději, že snad konečně skončilo problematické usínání. Odpoledne mi pak bylo sděleno, jaké prý mám štěstí, že jsem se narodila jako druhá. Že prý Lucinka v mém věku skoro ani nevěděla, co je rafinovaný cukr a já už jím buchty a kupříkladu dnes jsem se cpala mamkou upečenými velikonočními perníčky. No jo, ale pozor - mně to přece naordinovala Paňdoktorka!
02. 04. 2013 Přesto, že jsem šla včera spát klasicky před sedmou, vstávala jsem zase až o půl sedmé - ten posun času mi dal pěkně zabrat. Ráno, když vstal i taťka a zavolal si mě k sobě, jsem poklekla na všechny čtyři a metala jsem za ním, jenže jemu se to dvakrát moc nelíbilo. „Vždyť už umíš tak krásně ťapat po dvou, tak proč zase zapínáš tu čtyřkolku?“ Pak jsme jeli pro změnu zase k Paňdoktorce, tentokrát se mnou a měla jsem velké štěstí, že jsem chytila tu rýmu a kašel, jinak bych dostala do každé nohy jedno pigáro. Když nic jiného, aspoň jsem to o týden posunula. Jinak byla ale Paňdoktorka navýsost spokojená s váhovým přírůstkem, dokonce se jí zdálo, že toho půl kila za dva měsíce je možná až moc. Tak ví ta ženská, co vlastně chce? Jinak jsem ale v čekárně využila toho, že mě mamka konečně dala na zem a nechala mě rozeběhnout, kam se mi zlíbilo (dokud jsem lezla, nechtěla mě na zem vypustit, protože tam chodili všichni v botách). Konečně jsem mohla otestovat to odrážedlo-auto! Naši jen zírali, jak jsem se na něj vrhla a hned začali mluvit o tom, že mi doma budou muset vyndat nějakou motorku. Na odpoledne si pro mě mamka přichystala překvapení - vyndala mi bačkory a připnula na nohy! Okamžitě jsem se jich snažila zbavit, a když se mi to nepodařilo, na protest jsem začala lézt po čtyřech, případně jsem dělala, že se snažím vstát, ale „stoupla“ jsem si jen na kolena a dělala, že v botách to prostě líp nejde. Mamka byla ale neoblomná a nesundala mi je.
03. 04. 2013 Dnes už jsem se nenechala nedávným posunem času zmást a vstala jsem ve svých obvyklých šest hodin ráno. Během dopoledne už jsem byla docela smířená s bačkorama a dokonce jsem přišla na jejich nespornou výhodu - báječně se zaseknou do gauče a mně se podařilo vylézt na úplný vrchol zádové opěrky, kleknout si tam a díky tomu jsem dostala na ovladač od televize, který byl ukrytý nahoře ve skříňce. Dopoledne jsme si udělaly i s Lucinkou výlet do masny, a protože Lucinka chtěla vidět mašinky, vzaly jsme to přes nádraží, takže mamka musela snést sama mě i s kočárkem přes celé schody ze Smíchovské lávky. Jen teda nechápu, co má Lucka z těch vlaků, já se teda celou dobu tam tvářila maximálně otráveně a znuděně, aby ty dvě pochopily, že už je načase vyrazit dál. Cesta v kočárku mě dokonale uspala a vzbudila jsem se až doma. Teprve tehdy mamka zjistila, že asi neodhadla mé oblečení. Předpokládala totiž, že když budu nabalená a budu mít teplé zimní boty a rukavice, nemůže mi být zima. Omyl! Domů mě přivezla totálně vymrzlou a měla jsem ledové ruce i nohy. Ještě další hodinu jsem doma chodila ve svetru a kalhotách, abych se zahřála. Odpoledne jsem názorně předvedla, že moc dobře vím, k čemu se používá lžička. Sedla jsem si naproti Lucince, strkala jí lžičku k puse a říkala „am, am“. Jen opačně to moc nefungovalo, mamka mi totiž zároveň dávala strouhané jablko a já teda rozhodně neotevírala pusu tak ochotně jako Lucka. Ale když pak mamka misku odnesla na kuchyňský stůl, snažila jsem se jí zmocnit a bohužel pro mamku se mi to povedlo. Bohužel proto, že mi svačinu mimořádně neudělala do plastové misky, ale do keramické a nestihla ke mně doběhnout dřív, než miska dopadla na zem.
04. 04. 2013 Udržela jsem rytmus a i dnes jsem mamku probudila krátce po šesté. Ještě do půl sedmé jsem se válela u ní v posteli, ale začala jsem tak hulákat, že se mnou v zájmu taťkova spánku vstala. Ještě v době, kdy jsme ležely v posteli, a mamka se snažila pospávat, jsem se jí snažila udělat ten spánek lepší a kvalitnější a snažila jsem se jí do pusy narvat dudlík, a když to pořád nechápala, ještě jsem řekla „am, am,!“. Evidentně ale neměla zájem. Dopoledne jsme s sebou vzaly Lucinku na Play Wisely. Zatímco ona se chtěla pořád zapojovat (šprtka jedna), já jen blbla, nespolupracovala a odcházela. A vzhledem k tomu, že jsem nakonec strhla i Matěje, nejvíc se soustředila asi právě Lucka. Navíc se mě pak mamka snažila už podruhé dostat do tunelu a já tam prostě nechtěla. Dokonce tam nejdřív vyslala Lucinku v domnění, že tam za ní vlezu, ale na to jsem se nechytla. Pomohl až balónek na dlouhém provázku, který prohodila skrz tunel, a když jsem se ho skoro dotýkala, ucukla. A jak jsem ho chtěla chytit, ani mi nedošlo, že jsem tím tunelem prošla. Pak už to šlo úplně samo a do tunelu jsem mamce zdrhla i ve chvíli, kdy mi šla pro bundu, aby mě oblékla. Ostatně ani cestu domů si mamka za rámeček dát nemohla. Nosítko totiž zapomněla na chalupě a se mnou v kočárku a ještě k tomu s Lucinkou se jí nechtělo cestovat tramvají, tak mě vzala jen do náručí. Chybu udělala! Celou cestu zpátky jsem se prohýbala do luku, nezůstala jsem chvíli v klidu a ani v tramvaji to se mnou nebyl žádný med. A když mě mamka zkusila postavit venku na zem, že mě povede za ruku, byla po zásluze vytrestána - plácla jsem sebou na zem bez ohledu na čerstvě vyprané oblečení a běloskvoucí rukavice. Doma jsem se ale rychle zklidnila, snědla svůj příděl jídla a dala si šlofíček. Potom se mnou zase měli naši nějaké nekalé plány. Odvezli mě k nějaké nové Paňdoktorce, aby se podívala na můj flek na boku. Uklidnila je, že je to „jen“ hyperpigmentace, která ale patrně nikdy nezmizí, ovšem nijak mě nebude v ničem omezovat. Taťka to pak označil jako „zase další zbytečná návštěva doktora“. Po příjezdu domů jsme s Lucinkou zalezly do koupelny a hrály si tam. Lépe řečeno - bavila se hlavně Lucka. Mamka do koupelny vletěla ve chvíli, kdy slyšela Lucčino „A teď budeš vypadat jako dědeček.“. Načapala Lucku s manikúrníma nůžtičkama v ruce a na zemi se válel chomáč mých vlasů. Mamku v tu chvíli málem kleplo, už mě viděla s vypíchnutým okem, takže Lucce nůžtičky zabavila a uklidila je tak, aby už na ně nedostala. Má kliku, že má za ségru právě mě, nejen, že jsem se na ni za to nenaštvala, já jí dokonce šla sama od sebe pomoct s úklidem kostek a jednu po druhé jsem jí je podávala. Mamka si toho hned všimla a řekla „Ta Terka je uklízecí dítě odmalička.“. Pravda, většinou sice ze všech krabic věci vyhrabuju ven, ale najdou se i světlejší chvilky, kdy naopak hračky vracím na původní místo.
05. 04. 2013 Ráno bylo pro mamku krušné, budíček byl už v 5:50. Mamka se mnou vstala, přebalila mě, převlékla a nakrmila, počkala do sedmi, a když nahoře slyšela mluvení, odnesla mě k Lucince do pokojíčku, kde byla i babička. A zatímco mě babička hlídala, mamka si odskočila na krev. No, aspoň jsem měla příležitost si babičky taky užít, jinak si ji totiž uzurpuje Lucinka. Během dopoledne mamka sbalila věci do Hradce a odpoledne jsme vyrazili za dědou a babičkou. Tam nás naši vyklopili, akorát donesli domů všechny věci z auta a odešli si na sólo obědovečeři. Ale já rozhodně s jejich odchodem o nic nepřišla, naopak jsem jednoznačně vydělala. Babička tam totiž měla upečené povidlové šátečky, a co by v žádném případě neudělala mamka, s tím si děda s babičkou nelámou hlavu, takže jsem měla příležitost kousek okoštovat. Chutnalo mi moc, ale víc už mi nedali a nepomohlo ani to, když jsem v době, kdy jeden šáteček jedla Lucinka, ukazovala na její šáteček a hlasitě protestovala.
06. 04. 2013 Protože jsem netušila, že budu okamžitě po probuzení přenesena do postele k dědovi a babičce, vzbudila jsem mamku v 5:58. Během pár vteřin už jsem ležela vedle dědy, ten se probudil, prohodil se mnou pár slov, ale pak usnul tak tvrdě, že když se po pár minutách znovu probudil, byl děsně překvapenej, že vedle něj ležím. Snídani mi připravovala babička a hned to bylo znát. Na rozdíl od mamky mi nedala běžných 180ml, ale když viděla, jak jsem to rychle vypila, přidělala mi ještě šedesátku. O to víc pak byla mamka překvapená, když jsem ke svačině zdlábla celý banán a ještě ke všemu z něj ukusovala, zatímco když mi ho nabídne ona, vyžaduji ho rozmačkaný. Patrně právě za to jsem si na oběd musela počkat až do půl jedné, protože ho naši museli nejdřív dojít koupit. Po jídle jsme se s dědou zašili v pokojíčku a oba si dali krásného dvouhodinového dácha. Za ty dvě hodiny bych měla být pořádně odpočinutá, ale já se místo toho probudila do prdelákovata. V náručí jsem byla v pohodě, ovšem jen co mě děda položil na zem, rozpleskla jsem se na zemi a začala se vztekat. Nálada se mi zvedla, když Lucka vlezla mamce na záda a ta ji vozila na koni a mě vozil na koni děda. Abych nespadla, strčila jsem mu prsty do uší a pořádně se za ně chytila. Jinak jsem se začala zvedat už i v prostoru ze dřepu. Večerního koupání se zhostila teta Monča, která se na nás přijela podívat, ale zkouškou by teda neprošla - z vany jsem vylezla se špinavým krkem. Uspat už si mě šla mamka, ale ani té se nedařilo. Dvakrát se musela vrátit a napotřetí (a úspěšně) mě přišel uspat děda.
07. 04. 2013 Aby si děda s babičkou nemysleli, že jsem nevděčný hajzlík, který se budí v nekřesťanskou hodinu, spala jsem až do půl sedmé. Po obědě jsem si s dědou zase schrupla a po probuzení chtěla jít mamka vyvenčit štěknu a nakonec přibrala i mě, Lucinku a taťku. Malou chvíli jsem ťapala po svých a naši mě drželi každý za jednu ruku, ale jak jsem byla nabalená jak sněhulák, moc mi to nešlo, tak mě posadili zase zpátky do kočárku. A protože jsem byla řádně odpočinutá a nadýchaná čerstvého vzduchu, měla jsem cestou domů dost energie a sil na to, abych celou cestu prořvala. Když jsme přijeli, mamka začala vybalovat a mně nabídla jako alternativu svačiny vanilkové kefírové mléko. Domnívala se, že si loknu a odložím ho, ale já ho pila jak o život.
08. 04. 2013 Domácí postel opět způsobila můj budíček v šest hodin ráno. Dopoledne se mamka věnovala pečení chleba a vaření oběda, takže já dostala ke svačině piškoty, a protože nejsem žádná lakota, podělila jsem se i se štěknou a než na to mamka přišla, jen se divila, jak rychle ve mně mizí. Po obědě jsem i přes Lucinčin pobyt v obýváku usnula, po probuzení jsem dostala banán (řádně rozmačkaný, jak se od mamky očekává) a pak mi mamka připravila opravdovou delikatesu - domácí pribináček. Chutnal mi tak moc, že když mamka odnášela prázdnou misku, ukazovala jsem na ni a ječela, a když mi došlo, že to nebylo nic platné, slezla jsem z gauče, plácla sebou o zem a předvedla vzteklé dítě. Pribináčkový příděl jsem z ní nevytřískala, ale aspoň mi ještě nalila hrneček kefírového mléka.
10. 04. 2013 Ráno se mnou vstal taťka a s námi vstala rovnou i Lucinka. Jen co se probudila mamka, šel taťka ven pro dřevo a než ho všechno nabral a navozil, povedlo se mamce ze mě konečně vytřískat slovo „tati“. Ono je to teda spíš „tadi“ a stejně jako „babi“ a „mami“ to nemá žádný hlubší význam. Vlastně tyhle slova říkám jen proto, že se mi to líbí, rozhodně ne proto, že bych na někoho volala (i když sotva to řeknu, vždycky se potrefená husa ozve a dělá si marné iluze, že jsem to řekla zcela vědomě). Po obědě jsem se všemi možnými prostředky snažila dostat na indukční desku, a čím víc mě odtamtud mamka odháněla, tím víc jsem se tam snažila dostat. Nakonec, a tím jsem mamku nadobro dorazila, jsem si tam přisunula stoličku, vylezla na ni a hned jsem byla spokojená. Večer byl opět ve znamení pláče a křiku, nemohla jsem usnout a brečela ještě ve třičtvrtě na osm, kdy už běžně dávno spím.
11. 04. 2013 Taťka sice včera uklidňoval mamku, že jsem pozdě usnula, takže budu ráno dlouho spát, ale to byl na sakra velkém omylu. Patrně nikdy neslyšel o nepřímé úměrnosti - dnes měl šanci se o ní přesvědčit. Vzbudila jsem se totiž krátce po půl šesté. Mamka mě vyndala a k sobě do postele, až potom si všimla, že nemám pana Dudu. Našla ho v postýlce, dala mi ho do pusy a zkusila mě položit zpátky do postele. Chvíli jsem ležela tak tiše, že si myslela, že jsem usnula, ale pak jsem začala povídat, Lucinka se začala vrtět v posteli, a jak jsem ji uslyšela, postavila jsem se a řekla „bu, bu, bu, bu, ba!“. A přesně ve chvíli, kdy jsem na ni bafla, se Lucinka začala smát a šla ke mně. Tímto okamžikem se zcela rozplynuly mamčiny sny o delším spánku. Patrně za trest mi vytvořila nový účes (i když to sama obhajovala tím, že už mi lezly vlasy do očí) - z předních vlasů mi udělala culík. Jenže jakmile mě viděla Lucinka, ukázala na mě, začala se smát, řekla „Ty vypadáš!“ a po chvíli ještě dodala „Jako Pepina!“. Bylo zcela jasné, že už z toho důvodu si ten culík nemůžu nechat, jenže mamka si mého rozcuchu hned všimla a udělala mi ho znovu. Po obědě jsem usnula mamce v náručí. Do postele mě odnášet nechtěla, protože v ložnici trucovala Lucinka a já byla tak unavená, že k usnutí mi stačilo pár minut. K večeru jsme zase vyrazili do Prahy, celou cestu jsem bděla a v tichosti si dudala Pana Dudu, jenže pak Lucinku napadlo, že mi ho porovná a povedlo se jí vycvrnknout mi ho z pusy až na podlahu. Já měla po Panu Dudu a naši po klidu v autě, protože po zbytek cesty jsem dávala hlasitě najevo svou nelibost nad tím, že se vyválel v bordelu. Jediné, co mě dokázalo umlčet, byly ptákoviny s Luckou. Ono mě to vlastně neumlčelo - obě jsme totiž bouchaly hlavou každá do své autosedačky a obě jsme z toho měly záchvaty smíchu.
12. 04. 2013 Ráno jsem vstala zase v šest, do půl sedmé se povalovala s mamkou v posteli a krátce před odchodem dolů jsem ještě zvládla probudit taťku. Dopoledne si Lucinka řekla o jablíčko, a protože jednu čtvrtku odložila do mého dosahu a odešla, zmocnila jsem se jí já. Mamka jen zírala, jak jsem z něj ukusovala. Pak ovšem přišlo něco, co prostě přijít muselo - jeden z ukousnutých kusů mi zaskočil, já se zakuckala a vykašlala mamce do ruky plnou hrst různě velkých jablečných kusů. Odpoledne přijel děda Luboš s prababičkou, děda s taťkou odjeli a babička tu zůstala.
13. 04. 2013 Dopoledne jsme všechny čtyři vyrazily na nákup a já se krásné 2 hodiny prospala v kočárku. Odpoledne se mamka marně snažila přimět mě k tomu, abych ještě na chvíli usnula. Na usmířenou jsem se spokojila s banánem v celku a mamka jen tiše zírala, jaké záhryzy do něj dělám.
14. 04. 2013 Ve čtvrt na pět jsem se vzbudila a zoufale hledala Pana Dudu. Mamka mi pomohla, ale i jí to trvalo pěkně dlouho, protože ten prevít zapadl do rohu postele. Pak ale nastala prekérní situace - já nechtěla spát a mamka nechtěla vstávat. Nakonec mě v šest mamka nakrmila a mně se podařilo ještě usnout na necelou třičtvrtěhodinu. Dopoledne mi mamka dala kousnout babiččina tvarohového závinu - ukousla jsem si, sousto snědla a po zbytku závinu jsem se sápala tak dlouho, až mi ho mamka dala do ruky. To byla ale obrovská chyba - pak už jsem do něj totiž kousla jen jednou a zbytek jsem rozdrobila po kuchyni na titěrné kousky, které musel vyluxovat čtyřnohý chlupatý vysavač. Už před jedenáctou jsem byla ubrečená a protivná, tak mě mamka nakrmila a po půl dvanácté už jsem byla v posteli. Skoro do půl druhé jsem ale v postýlce můrovala, nakonec jsem ale usnula a spala do tří a mamka se mnou. Probudila jsem se akorát ve chvíli, kdy přijeli děda s taťkou a o chvíli později přišel i strejda Kuba. Děda měl příležitost vyzkoušet si mé krmení, dal mi Pribináček a s nedojedeným zbytkem mi přátelsky pomohl (takže to dojedl za mě). Po sváče jsme šli všichni na zahradu a byli jsme tam dvě hodiny - skoro do půl sedmé. Zpočátku jsem hodně padala, ale po čase už jsem byla i v zimních bufách aspoň trochu stabilnější, i když líp se mi chodilo na kostkách než po trávě. Co byl ale pěkný podraz, byly růže. Všichni mi sice říkali, ať na ně nesahám, že to píchá, ale já jim nevěřila a musela jsem to otestovat. Hmmmm, nekecali. Večer jsme se zase vykoupaly s Lucinkou a já ještě musela před odchodem do postele přetrpět stříhání nehtů.
15. 04. 2013 Ráno jsem se zase vzbudila ve čtvrt na pět, to aby z toho měl něco i taťka. Mamka hned vstala s vědomím, že hledám Pana Dudu a začala ho hledat se mnou, leč neúspěšně. Taky aby byla úspěšná - ona hledala v postýlce, jenže já Pana Dudu vyplivla už večer, a když šel taťka spát, položil ho vedle postele. Naštěstí se taky probudil a mamce to řekl, takže jsem se nestihla moc probrat a během chvíle jsem usnula. Dopoledne jsme s mamkou a Lucinkou využily krásného počasí a šly na dvoreček. Po obědě proběhl standardní šlofíček a pak se mnou naši jeli k Paňdoktorce. Návštěva u ní byla zcela triviální - poslech, kouknutí do pusy (při tom ještě stihla podotknout, jaký mám „naducaný tvářičky“), jenže pak přišel zlomový okamžik - Paňdoktorka si chvíli s něčím hrála a byla při tom otočená zády ke mně, abych to neviděla, pak mě mamka vzala do náručí, pevně mě chytila a já dostala 2 injekce, do každé půlky zadečku jednu. Řvala jsem jak tur (vlastně jako ta holčička, kterou Paňdoktorka očkovala přede mnou), ale Pan Dudu spolehlivě zabral a během deseti vteřin byl klid. Rovnou od Paňdoktorky jsme jeli pak nákup, tentokrát jsem celou dobu způsobně a spořádaně seděla ve vozíku. Hlad jsem ale měla jak vlk, od oběda jsem nic nejedla, takže když ostatní jedli u Donalda, já spořádala na posezení celý banán. Po příjezdu domů jsme s mamkou a Lucinkou ještě chvíli zůstaly venku, Lucinka nám pořád vařila polívku z písku a mamka se děsně divila, že když jsme šly domů, křoupal mi písek mezi zubama.
16. 04. 2013 Protože měla jít mamka ráno s Lucinkou k Paňdoktorce na krev, já musela jet s taťkou do práce. Takže zatímco Lucinka ještě vychrapovala, taťka nařídil budíček na šestou (v sedm jsme měli být na místě) - zbytečnost, přesně tou dobou přeci vstávám. A jak jsem zvyklá se ráno ještě půl hodinky po probuzení povalovat u mamky, byla jsem z toho okamžitého vstávání tak perplex, že jsem si v obýváku ještě aspoň na chvíli položila hlavu na polštářek na gauči. A abych byla fakt za to ranní vstávání naštvaná, když jsme se v osm vrátili domů, Lucinka ještě spala. Dopoledne na mě dolehlo včerejší očkování a mamčinými slovy jsem byla protivná jak zadel (ona by to tedy řekla ještě trochu jinak). Krátce po obědě jsem usnula a spala jsem celé dvě hodiny. Bývala bych spala i dýl, jenže přišel taťka a to mě probudilo. Taťka přijel právě včas, protože mamka potřebovala odjet a já byla hladová, takže měl zase jednou tu čest mě nakrmit. Aby si tenhle zážitek zapamatoval, pár plných lžiček jahodové přesnídávky (krásně červené - jistě dobře barvící) jsem bez problémů spolkla a pak jsem jednu vyprskla přímo na něj. Bohužel ho nenapadlo, že by mi pak mohl dát ještě něco ke svačině, a když se vrátila mamka, už jen spakovala pár krámů a jeli jsme na chalupu. Ještě, že pro mě měla mamka v autě pro případ nouze schované sušenky. Sotva se o nich zmínila a zeptala se mě, jestli chci sušenku, vyflusla jsem pana Dudu. Na chalupu jsme přijeli až po půl sedmé, takže jsem jedla o něco později než obvykle a s usínáním to bylo zcela dle předpokladů - opět se neobešlo bez pláče.
17. 04. 2013 Jestli včera taťka tvrdil, že jsem jak hodinky, dnes mamka prohlásila, že jsem se patrně začala předcházet. Ale akademická čtvrthodinka je přece ještě v normě, ne? Dopoledne jsem se pořád kvůli něčemu vztekala a vždycky se to nakonec svedlo na očkování nebo hlad. Chvilku dopoledne a celé odpoledne po probuzení jsem strávila venku. Skákala jsem na trampolíně, vozila Lucinčino kolečko, naši mě houpali a vozili na Tatře, ale čím jsem jim oběma vytřela zrak, byl můj vřelý vztah ke skluzavce z obou stran - jak z té klouzací, kterou jsem se snažila zdolat opačným směrem, tedy ze země nahoru, tak z té žebříkové, které jsem se taky ani v nejmenším nebála. Strach za mě vzala mamka. Ovšem jakmile mě mamka nebo taťka od skluzavky odnesli, mohla jsem se vzteknout. Taky jsem se zmocnila Lucinčiny flašky s vodou a neohroženě z ní poměrně dost upila - nejsem přece žádný prcek, abych pořád pila jak mimino z lahvičky s opičkou! Problém vyvstal, když na to přišla Lucka - náhle dostala děsnou žízeň, lahev mi sebrala a i s rizikem, že jí praskne močový měchýř, to radši všechno vypila. Večer jsem sice moc neplakala, ale dobře se mi teda rozhodně neusínalo.
18. 04. 2013 Ranní budíček byl zase před třičtvrtě na šest, a pro změnu dopřál taťka mamce trochu spánku a vstal se mnou. Už od rána bylo venku krásně, tak jsme šly s mamkou dopoledne ven, ale Lucka, která si venku už dávno užívala, mi zase nic nedopřála, takže ji mamka musela pořád upomínat, že je všechno nás obou. Dnes už byla mamka odvážnější a na skluzavku mě nechala vylézt až nahoru. Když už jsem se tam po tom žebříku vydrápala (úplně sama, mamka mě jen jistila, kdyby se mi smekla noha), rozhodla jsem se taky sjet dolů. Hned s prvním sjezdem jsem si hlavu nelámala a dolů sjela po břiše s nohama napřed. Mamka mě pořád přidržovala, abych se moc nerozjela nebo se nebouchla, i tak to ale byla děsná bžunda. Pak už jsem nuceně jezdila vsedě, i když jsem měla snahy zkusit dolů sejít, ale mamka mě pořád držela za triko a nikdy mě nenechala to vyzkoušet. Po tom dopoledním řádění jsem byla orvaná jak jetel, takže jsem po obědě ani necekla, usnula prakticky okamžitě po uložení a spala celé dvě a půl hodiny. Po probuzení jsem nechtěla jíst, a protože bylo venku pořád krásně, vzala mě mamka ven. Opět proběhlo pár bitek - největší, když jsem chtěla vyzkoušet Lucinčinu houpačku, a pak taky, když jsem si chtěla půjčit její hrabičky. Navíc, když jsem se chtěla napít z její flašky, děsně nutně potřebovala pít a všechno bylo stejné jako včera. Dlouhou dobu mi ale vydržela hra s hlínou - nabírala jsem ji na kolečko, hrabala hrabičkama (ty jsem pak strkala do pusy), vybírala ji z kolečka a obecně jsem tam byla spokojená. Nebylo ovšem divu, že když mě večer mamka svlékala, vysypala se mi z trika a plíny slušná hromádka písku a hlíny. Večer bych bývala usnula stejně snadno jako v poledne, jenže když už jsem skoro spala, pod okny začal mluvit taťka a bylo na další půlhodinu po spánku.
19. 04. 2013 Mamka objevila princip nepřímé úměry - čím později usnu, tím dřív se vzbudím. Kupříkladu dnes jsem vstávala přesně v 5:38 a naši se skoro hádali, kdo se mnou vstane. Nakonec vyhrál taťka a mamka zůstala v pelechu. Dopoledne jsem dostala kousek vánočky a úspěšně jsem ji rozdrobila po celém obýváku a nevšímala si toho. Ovšem když jsem viděla, že to jde mamka vyluxovat, rozeběhla jsem se, abych toho ještě co nejvíc ze země sezobala. Jenže jak jsem chvátala, akorát se mi smekla noha a já těsně před cílem spadla. V době mého odpoledního spánku přijeli děda s babičkou, a protože rodiče využívali toho, že spím a pracovali, po probuzení mě z postýlky vyzvedl děda a až do večera mě s babičkou hlídali oni dva. Jednoznačně jsem na tom vydělala - na rozdíl od mamky, která mi Pana Dudu odebírá hned po probuzení, mi ho oni nechali až do večera. Naši dokonce pracovali i v době večerního maratonu, takže děda s babičkou bojovali s mým přebalováním (a že i mamka tvrdí, že by na to potřebovala minimálně 10 rukou navíc), pak s patentkama na pyžamu (a že jich tam je) a nakonec mě museli po večeři i uspat, což po tom všem byla třešinka na dortu.
20. 04. 2013 K mamčině zděšení jsem se vzbudila už o půl šesté. Ještě do šesti se mě snažila udržet u sebe v posteli, aby takhle brzo nebudila dědu s babičkou, kteří spali v obýváku. Jenže jsem začala být tak hlučná, že se obávala probuzení Lucinky, tak se mnou vstala a celá vyjevená zjistila, že děda už je vzhůru a sedí u počítače. Už v deset jsem byla pochopitelně protivná a drhnula jsem si oči, z čehož děda mylně vyvodil, že jsem ospalá. Odnesl mě do ložnice, uložil do postýlky, pak chvíli poslouchal moje naříkání, a když to vzal a vyndal mě z postele, jen sledoval, jak se mi práší za patami. Úprkem jsem to totiž vzala zpátky do obýváku. To v poledne už byl úspěšnější. Rozhodně jsem tedy neusnula hned a dokonce když přišla dědovi mamka říct, že má jít obědvat, vypadalo to, že zatímco já v postýlce seděla, on měl na jejím boku položenou hlavu a mamka byla skálopevně přesvědčená, že usnul, což pak děda vehementně popíral. Pak odešel jíst a já se pochopitelně mohla vzteknout, jeho přítomnost mi celkem dost vyhovovala. Večer jsem se lačně vrhla na flašku s kaší a taťka přišel s tím, že mi asi dávají málo najíst. Mamka podotkla, že jsem oběd snědla celý, po probuzení jsem snědla půlku banánu a skoro dvě deci kaše a v pět ještě půlku chleba se sýrem, takže hlady fakt strádat nemůžu. Ovšem po večeři přišlo velké usínací martýrium. Nejdřív tam se mnou šel děda a znovu na mě vyzkoušel fígl s položenou hlavou (to asi abych věděla, co mám dělat) - to ale nezabralo, tak odešel a to byl prvopočátek mého naštvání. Pak začali všichni chodit ven a pořád vrzaly vchodové dveře a po pátém zavrzání už jsem se rozplakala. Navíc mi vypadl Pan Dudu na zem a celkově jsem se rozčílila, takže jsem nakonec usnula skoro až o půl deváté mamce v náručí.
21. 04. 2013 V 5:34 už jsem se válela po dědovi v posteli v obýváku, tentokrát mě totiž mamka odnesla z ložnice tak rychle, že jsem ani nestačila vzbudit Lucinku. Než odešla zpátky do postele, ještě mi udělala mlíko a zabavila Pana Dudu, protože jí bylo jasné, že tohle by mi děda nikdy neudělal. Dopoledne jsem strávila venku, nejdýl mi vydržela hra na pískovišti, akorát jsem pak šla domů mokrá (protože i písek byl mokrý) a celá od písku, takže mé první kroky mamka nasměrovala rovnou do sprchy. A protože jsem před odchodem ven neměla zájem o jídlo, byla jsem už pořádně vyhládlá a oběd jsem spucovala raz, dva. Zato s usínáním to bylo horší, možná i proto, že mi do ložnice pořád lezla Lucinka. Když jsem konečně usnula, děda s babičkou se začali balit, a když jsem se probudila, byli už pryč. Než se mnou mamka zase vyrazila ven, chtěla mě nakrmit. Z nabídky sýr, banán a přesnídávka jsem si vybrala sýr, ovšem ten nakonec venku stejně sežrala štěkna. Venku jsem se hned vrhla zase na pískoviště a mamka byla ráda, že může v klidu dodělat záhonek a zasadit zeleninu. Jenže když se pak na pískoviště podívala, zjistila, že Lucinka "peče pizzu" a krmí mě, takže jsem spokojeně chroupala písek. No jo - vždyť mě mamka ničím nenakrmila. Navíc mě Lucka tím pískem párkrát ohodila, takže jsem ho měla i ve vlasech a za ušima. I přes to jsem byla navýsost spokojená. Zpátky do Prahy jsme dle mamčina plánu měli odjíždět nejpozději v pět, ale jako vždy jsme odjeli podstatně později a domů dorazili až po sedmé. Díky pobytu v pískovišti mě ale naši před odjezdem museli vykoupat a rovnou mě převlékli do pyžama (protože už jsem na sebe nic jiného čistého neměla), takže po příjezdu do Prahy to bylo rychlé - dostala jsem kaši a šla spát. A přesto, že jsem v autě usnula (ale v bdělém stavu jsem vydržela podstatně dýl než Lucinka, usnula jsem jen na 15 minut), jsem v domácí posteli usnula téměř okamžitě.
22. 04. 2013 V můj obvyklý čas nás přišla do ložnice probudit Lucinka - bylo přesně 5:31. Dopoledne jsme jely s mamkou a Lucinkou do Tesca, mamka chtěla vyrazit brzo, abychom se včas vrátily a já neusnula v kočárku. Přesto, že se nákup protáhl a my se vrátily o půl dvanácté, jsem celou cestu probděla a ani dlouho po obědě se mi nedařilo zabrat. Lucka šla sice ven, aby mě vevnitř nebudila, jenže pořád ťukala na francouzské dveře a mě to nenechalo spát. Po necelé hodině a půl mě mamka probudila v představě, že když nebudu spát dlouho po obědě, budu spát dýl ráno. Byla jsem náležitě protivná, ale nakonec jsem se během pobytu na zahradě jakž takž zmátožila. Chvíli jsem si hrála s míčem, ale pak jsem objevila kbelík s vodou a zmáčela se od hlavy až k patě - ještě, že svítilo sluníčko. Mokrá jsem pak ještě vlezla do pískoviště, takže po půl páté mamka usoudila, že je načase přenést mě do vany a vykoupat. Po koupeli jsem snědla chleba se sýrem, ale pak jsem viděla Lucinčin dojedený kalíšek od Olmíků a mohla jsem se zbláznit. Mamka otevřela lednici, aby mi vyndala ještě něco k snědku, ale než stačila cokoli najít, sama jsem si vytáhla Olmíky, tak mi je mamka zkusila dát. Slupla jsem je během pár minut, a sotva jsem spolkla sousto, hned jsem zařvala „Haaaaam, haaaaam!“.

16. měsíc

23. 04. 2013 Ráno jsem mamku nechala spát až do šesti, dopoledne jsme Lucinku odvezly do školky a my dvě pak zajely na nákup. Z vozíku jsem se opět snažila vylézat, tak mě mamka zkusila v lékárně pustit na zem. Třikrát musela z lékárny utéct a chytat mě - prostě jsem brala roha a absolutně mě nezajímalo, že ji nemám za patama. Za ruku jsem chodit nechtěla a už vůbec jsem nechtěla jít tam, kam chtěla mamka. Po obědě naši rozhodli, že vyzvedneme Lucinku a pojedeme do Ikey. Díky tomu jsem spala jen necelou třičtvrtě hodinu - usnula jsem cestou do školky a probudila se před Ikeou. V Ikee mě naši vozili v kočárku a pak mamka zkusila stejný tah, jako dopoledne. Vyndala mě na zem a patrně očekávala, že za ní budu běhat jako štěkna, ale opakovalo se totéž, co dopoledne, jen okořeněné tím, že se ke mně přidala Lucinka. Jakmile jsem vzala roha, běžela za mnou a ještě mě v tom podporovala a hrály jsme na honěnou. Mamce přibylo minimálně 10 šedých vlasů (a té Paňprodavačce, která měla v přímém přenosu můj skok do jedné postele s rozběhem, asi taky - stihla jsem tam skočit těsně předtím, než nás mamka odlovila). Když mi doma chtěla mamka vyndat z lednice něco ke svačině, zase jsem začala vytahovat Olmíky jednoho po druhém, tak mi mamka jedny načala, ale tentokrát jsem snědla jen půlku. K večeru jsem byla opravdu hodně unavená a po koupeli už jsem byla tak vzteklá, že mě mamka skoro nebyla schopná přebalit a obléct.
24. 04. 2013 Dnes jsem byla ženou mnoha tváří - ráno, když šla Lucinka do obýváku, ale ještě byla na schodech, se mi totiž začala smát „Jéééé, Telezka vypadá jako chlapeček!“. Když už byla dole a viděla mě víc zblízka, pro změnu prohlásila „Hele, Telezka je ježek!“. Patrně narážela na můj rozcuch (ostatně taťka řekl, že mám účes a la teta Monča, ta má totiž vlasy takhle zježené pořád). Pak už jsem byla sice učesaná, ale zase mi mamka dala ven čepici a Lucka ze mě udělala piráta. Jinak jsem celé dopoledne doháněla to, že jsem včera ani jednou nekakala, od rána jsem se zvládla 3x zesrat (slovy mamky). Taky jsem ten výdej musela náležitě doplňovat, ráno jsem vypila obvyklou flašku mlíka, v osm jsem snědla kelímek vanilkového tvarohu a o půl desáté půlku chleba. Navíc, když odcházel taťka do práce, nechal pootevřené dveře, já vzala roha a mamka mě našla, jak žeru štěkně z misky polévkové nudle. Taťka jí totiž včera nalil zbytek nedojedené polévky a ona pár nudlí nechala. Po obědě mě mamka dala spát a šla pracovat ven a tak se do toho zabrala, že mě zapomněla vzbudit a já spala přes dvě hodiny. Po probuzení jsem dojedla včera rozjedené Olmíky a mamka mě vzala ven. Tam Lucinka přinesla sušenky a dělila se i se mnou, a protože na mě myslela včera štěkna a nechala mi v misce těch pár nudlí, podělila jsem se o své sušenky já s ní. Když to mamka viděla, sušenky zabavila a bylo po legraci. Dočasně. Za hodinu mi totiž nabídla Béďa sýr a já neodmítla. Párkrát jsem si kousla a pak jsem těmi odkouslými kusy opět krmila štěknu. Večer už jsem protivná i přes dlouhý odpolední spánek a začala jsem se tulit k obřímu králíkovi. Když mamka viděla, jak se k němu mám, vzala mi ho pak i do postele, a pozdě v noci, když šla spát, zjistila, že k němu spím pořád přitulená a objímám ho.
25. 04. 2013 Ráno jsem se zase vzbudila o půl šesté, ale do šesti jsem vydržela být celkem v klidu v posteli, pak už se mnou ale mamka musela vstát. Tentokrát se mi snad poprvé povedlo probudit i babičku, která spala vedle u Lucinky v pokojíčku. Ta pak jen řekla, že teda fakt nečekala, že bude vstávat takhle brzo. A to měla kliku, že jsem ji vzbudila až při odchodu z ložnice, taky mohla vstávat už o půl hodiny dřív! Dopoledne nás všechny taťka rozvezl - nejdřív jsme vysadili Lucinku ve školce, pak odvezl mě s mamkou na Play Wisely a pak si jel zařizovat svoje. Na Play Wisely jsem byla jak naspeedovaná. Protože jsme přijely extra brzo, 6x jsem vyběhla schody až do druhého patra a mamka běhala pořád za mnou. Na kartičky jsem se pak dvakrát moc nesoustředila a pořád jsem brala nohy na ramena (zato Matěj byl tentokrát pěkný šprt, seděl jak přikovaný a kartičky doslova hltal), zato cvičení bylo tentokrát na jedničku s hvězdičkou. Nejdřív se kopalo do míčů a pak jsme s Matýskem měli převalovat válec přes nakloněnou rovinu, to mi šlo obzvlášť dobře. Na druhou část kartiček už se moc nesoustředil ani Matěj a radši jsme šli zkoumat novou dětskou lavici, která tam ještě posledně nebyla. Domů jsme s mamkou jely tramvají, naštěstí jsme s sebou tentokrát měly nosítko. Celou cestu jsem probděla, ale o stanici dřív, než jsme měly vystupovat, jsem usnula tak tvrdě, že mě neprobudilo ani vyndávání z nosítka a pokládání do postele. Zatímco jsem spala, mamka balila, a když jsem se probudila, dala mi oběd, přebalila mě, taťka přivezl Lucinku ze školky a jeli jsme zase na chalupu. Venku bylo tak krásně, že jsme rovnou zůstali venku. Hned jsem si našla činnost, která mě bavila - přehrabování se v hlíně. To, že jsem během pár minut vypadala jak čuně, mamka neřešila. Ovšem to, že jsem začala ochutnávat hliněné hroudy, to řešila okamžitě. Nejdřív mě upozornila, že se to nedělá. Šibalsky jsem se na ni podívala a strčila si do pusy další hroudu. To už řekla důrazně „Ne, ne, ne!“. Opět jsem se usmála a strčila do pusy další hroudu. Usoudila, že je nejvyšší čas na první varování a lehce mě plácla přes ruku. Opět jsem se na ni zašklebila a ukázala jí, že na mě si nepřijde - další hrouda mířila k puse. Při posledním varování ve formě druhého plácnutí přes ruku už mě humor přešel a začala jsem) plakat. Hned ke mně přiběhla ochránkyně Lucinka, ruku mi pohladila a pofoukala a obořila se na mamku „Mamko, to se nedělá!“.
26. 04. 2013 Protože včera taťka mamce slíbil, že se mnou ráno vstane, rozhodla jsem se ho ušetřit a místo budíčku o půl šesté jsem spala až do čtvrt na sedm. Dopoledne jsem si celkem úspěšně svlékala punčocháče, jen z ťapek mi nešly sundat, takže jsem chodila s punčochama u kotníků. Stejně mi je chtěla mamka sundat a vyměnit za venkovní oblečení, protože jsme se chystaly jít na zahradu. Místo odchodu na zahradu jsem to vzala dopředu k plotu, a protože bylo otevřeno, vzala jsem to rovnou k lesu, a ač je to pěkně z kopečka, utíkala jsem, co mi nohy stačily a překvapivě jsem ani jednou nespadla. Mamka se mě snažila ústně přemluvit k poslušnosti a volala mě k sobě, nakonec mě k poslušnosti přivedla ručně - prostě mě zpátky domů odnesla. Už před obědem, když jsme s mamkou seděly na houpačce, jsem se po ní začala válet a polehávat, stejně ale mamku překvapilo, že i dnes po obědě jsem usnula, aniž bych plakala. Odpoledne, když jsem se probudila, mi mamka dala přesnídávku, a protože ještě potřebovala doma něco dodělat, zůstaly jsme uvnitř. Já si zábavu našla hned - Lucinka nechala na stole prázdný kelímek od Olmíků i se lžičkou, takže jsem ho ještě pořádně vyškrábala a o zbytek jsem se kamarádsky podělila s Krtečkem. O tom, jak jsme oba vypadali, se asi není třeba zmiňovat - stačí jen dodat, že ti Olmíci byli čokoládoví. Na to, že mě mamka odpoledne nebudila a já spala zase docela dlouho, jsem večer opět usnula bez problémů.
27. 04. 2013 Odpolední usínání bylo poněkud náročné a celkem dlouho jsem se mlela a plakala, ale nakonec se stejně zadařilo. Po probuzení jsem ale byla pořád taková vláčná, tak si mě mamka vzala k sobě do postele, položila mě na sebe a ještě dobrých 20 minut jsme se tak jen válely. Odpoledne jsme šly ven, ale dopolední slunečné počasí, kdy mamka vařila a byly jsme kvůli tomu doma, bylo dávno pryč. Nejdřív jsem venku byla jen v bodíčku s dlouhým rukávem, po pár minutách jsme šly domů a mamka mi přioblékla ještě triko. Za půl hodiny jsme šly domů znovu a místo lehkého trika mi dala teplejší. V šest jsme se šli všichni (i se sousedama) podívat na oheň, který podpálil strejda Lanc, to už mi mamka oblékla i mikinu a po pár minutách pobytu mi taťka ještě skočil domů pro bundu. U ohně jsme zůstaly asi hodinu, po sedmé jsme šly domů, takže jsem se do postele dostala mimořádně až ke třičtvrtě na osm, a i když jsem tam na spaní nevypadala a všichni si asi mysleli, že budu doma ještě řádit, padla jsem do postele jak podťatá.
28. 04. 2013 Ráno jsem si díky pozdnímu odchodu do postele pospala „až“ do půl sedmé, ale moc vděku jsem se od mamky nedočkala, evidentně očekávala, že ji nechám spát minimálně do oběda. Dopoledne jsem se připojila k Lucince, když šla na záchod, a už poněkolikáté se mi do něj podařilo hodit celou roli toaleťáku. No jo, poslední dobou máme poněkud větší spotřebu, moc se mi totiž líbí pozorovat, jak se potápí. Tentokrát to byl ovšem husarský kousek, vhodila jsem ho tam i přesto, že na záchodě právě seděla Lucinka. Po odpoledním šlofíku za mnou mamka zase přišla do ložnice a zkusila totéž, co včera - položit si mě na sebe, abychom ještě chvíli ležely. Jenže ve chvíli, kdy jsem si na její hruď slastně položila hlavu, přišla Lucinka a bylo po odpočinku. Ostatně tentokrát se mamce stejně moc dobře neleželo - sotva mě na sebe položila a dostala jsem se svou plínkou blíž k jejímu nosu, došlo jí, že mé brzké přebalení bude víc než nutné. Zbytek odpoledne byl víc než výživný - nejdřív jsem narazila hlavou do futer, když jsem se při chůzi nedívala před sebe, ale čuměla jsem na Lucinku. Pak došlo na záchodové hrátky, ze kterých pro změnu nemohla mamka - nejdřív jsem patlala lžičku od jogurtu v bidetu a pak ji chtěla strčit do pusy, ale mamka mě v poslední chvíli zarazila, tak jsem si počkala, až odejde odnést lžičku do kuchyně a do parády jsem si vzala wc štětku. Od Lucinky jsem zase chytla rýmu a to tak velkou, že mě naši museli o půl desáté probudit a odsát nudle.
29. 04. 2013 V noci jsem se pořád budila a se mnou i mamka, která mi hledala ztraceného Pana Dudu. Přes den jsem moc nejedla a už před desátou jsem začala polehávat po taťkovi. V poledne jsem snědla jen půl skleničky a dala přednost spánku před jídlem. Ostatně i odpoledne jsem byla nepatrně protivná a večer to vypadalo, že usnu, sotva dolehnu do postele, ale zas tak snadno to se mnou nešlo a do půl osmé jsem řvala.
30. 04. 2013 Dneska jsem spala až do čtvrt na sedm, skoro to vypadalo, že natruc mamce, ta totiž vstávala už o hodinu dřív - její smůla, že nemohla dospat rána a předpokládala, že budu nejpozději o půl šesté vstávat taky. Protivná nálada a nechutenství se mě držely i dnes - na vině byla rýma, ale i první klubající se stolička. Jediné, o co jsem projevovala zájem, byli Lucinčini Olmíci. Po obědě jsem usnula naprosto bez problémů, vynahradila jsem si to až večer, to jsem si pěkně pobrečela. Nakonec jsem usnula, o půl desáté jsem si zase trochu pobrečela, ale než mamka přišla ze sprchy, už byl zase klid a já spokojeně podřimovala.
01. 05. 2013 Od jedné do dvou ráno jsem v kuse kašlala, ale naštěstí mě to, na rozdíl od mamky, nevzbudilo. Aby neřekla, nechala jsem ji spát do půl sedmé, pak už ale musela bezkompromisně vstávat. Odpoledne, když jsem se probudila, jsem měla lehce šibalskou náladu. Hodila jsem si na hlavu utěrku a s ní pochodovala po bytě. Tedy jen do okamžiku, kdy jsem narazila do skříně. Mamka se mě snažila přesvědčit, abych jí tu utěrku vrátila, tak jsem si našla náhradu - kýbl. Taktéž jsem si ho narazila na hlavu a odmítla se ho vzdát, nakonec jsem ho v rámci ústupku nosila aspoň na zádech. Odsávání nudlíků zase začalo být bez problémů a bitek, na požádání jsem celý den chodila k mamce a nechala si je odsát, aniž bych se s ní při tom prala. Došlo to dokonce tak daleko, že jsem se jednou začala vztekat, že mamka nemá odsávat nudle Lucince, ale mně. Další věc, která mě přiváděla do stavů pološílenství, byli Lucinčini Olmíci. Zpravidla už jsem viděla jen prázdné kalíšky, ale nakonec se mamka slitovala a jedny mi dala taky. Večer jsem zase nemohla usnout a do postele jsem šla s neodsátým nosem, protože mě ukládal taťka, i tak jsem ale nakonec spala klidně (jen mě uprostřed noci trápila zase půl hodina kašle).
02. 05. 2013 Budíček jsem zase posunula na šestou a překvapivě jsem nebyla vůbec osoplená i přes včerejší večerní neodsátí nudlíků. Dopoledne mi mamka chtěla dát napít, už jsem se po něm natahovala, ale na poslední chvíli jsem ho odstrčila, protože jsem na lince viděla to Lucinčino a chtěla jsem pít jen z něj. Byla jsem dostatečně obezřetná, takže mamčiny pokusy o podstrčení mi mé lahvičky s opičkou jí neprošlo. Obědu jsem dvakrát moc nedala a po něm se mi vůbec nechtělo spát - o to víc, že si šla se mnou lehnout i mamka (a ta, na rozdíl ode mne, spát chtěla). Dobrou hodinu jsem vyhazovala na zem Pana Dudu a přišlo mi děsně vtipné, jak mamka musí pořád vstávat a podávat mi ho (v opačném případě by totiž smích nahradilo vztekání). Nakonec jsem se nechala přemluvit a usnula, a s mamkou jsme si dáchly až do čtyř. Se vstáváním jsme si ale žíly netrhaly a do čtvrt na pět jsme se ještě válely v posteli. Když jsem se najedla, mamka mě převlékla do venkovního a ještě na hodinu jsme vyrazily ven - buď jsem zdrhala na zahradu k sousedům, nebo jsem lezla do kurníku, který taťka zrovna dokončoval.
03. 05. 2013 Lucka se dnes opět vyznamenala a pořád mi něco kradla. Většinou to byly hračky, ale pak se mě snažila obrat o kruh, který jsem měla oblečený na sobě, ale docílila jen toho, že jsem spadla. Pak ho pořád držela, takže jsem se z něj nemohla dostat a to už mě teda nakrklo fakt hodně. Mohla jsem se vzteknout, což pochopitelně neuniklo mamčině pozornosti, přišla k nám, vynadala Lucince, a protože boj o kruh nepřestal, prostě nám ho zabavila. A abych o něco nepřišla a Lucinka neměla pocit, že mně všechno projde, když jsem si pak jako alternativu hry s kruhem vybrala hru na zastrkávání zástrčky do zásuvky, dostala jsem vynadáno a k tomu mě mamka ještě plácla přes ruku. K večeru přijeli děda s prababičkou, tak jsem si zase zahrála na hodnou holčičku a předvedla jim, jak dokážu usnout bez řečí, a že tvrzení našich o večerním pláči je jen snůška výmyslů.
04. 05. 2013 Vzbudila jsem se už někdy před pátou, venku byla ještě tma, takže mamka usoudila, že je ještě brzo a nechala mě v posteli s představou, že ještě usnu. Místo toho jsem si ale radostně povídala, a když jsem začala být hlučnější víc, než bylo záhodno, začala mamka hledat telefon, že se mnou vstane. Škoda, že se ještě před tím, než se z těch peřin vyhrabala, podívala na hodiny - 5:13. Rázem bylo po vstávání. S mylnou domněnkou, že když se najím, třeba ještě usnu, mi donesla flašku mlíka. V šest definitivně pochopila, že ani plný žaludek na mém aktuálním stavu nic nezmění. Překvapivě jsem neprobudila ani Lucinku, ani babičku, která spala v obýváku. Teda pochopitelně, že se mi to časem povedlo, ale můj příchod ji rozhodně ze stavu blaženého spánku nevyvedl. Díky dědově s babiččině přítomnosti jsme se s Lucinkou vyhnuly větším šarvátkám. O Lucinčinu zábavu se starala babička, o mou děda a obě jsme byly maximálně spokojené. V jedenáct dopoledne už byla situace podstatně jiná než v pět ráno a mně se začalo chtít dost spát. Jenže to tak rychle nešlo - než jsem se najedla, přebalila a odsála nudle, bylo skoro poledne. Tím spíš jsem usnula takřka hned a spala jsem do dvou. Mamka sice myslela, že budu unavenější a budu spát dýl, jenže myslet znamená prd vědět, že. Odpoledne jsme šly ven a já byla svěřena do péče babičce, aby mohli naši pracovat. Rozhodně jsem si nestěžovala.
05. 05. 2013 Ranní budíček jsem si přichystala přesně na 4:53. Ještě skoro půl hodiny jsem vydržela ležet, ale byla jsem tak hlučná, že mamka raději vstala. Ještě když jsme spolu ležely v posteli, nabízela jsem mamce Pana Dudu, a když ho odmítala, snažila se jí otevřít pusu prstem a pak jí ho tam nacpat. O půl sedmé za námi přišel do obýváku děda, ale když zjistil, kolik je hodin, řekl „No fuj!“, zdekoval se zpátky do postele a vrátil se až za dvě hodiny. V době jeho spánku si mamka stihla umýt vlasy, k čemuž jsem jí dopomohla já. Nějak mi nesedlo naše blbnutí po ranním mlíku a poblila jsem jí obličej a vlasy. Po obědě jsem šla sice spát přebalená, ale krátce po usnutí jsem plínu zaplnila a na bobkách jsem spokojeně spala 3 hodiny. Když jsem se probudila, mamka akorát balila kufry domů, a protože si mě moc nevšímala, měla jsem volné pole působnosti. Hned jsem toho využila, šla do ložnice a přes Lucinčinu postel jsem vylezla na okenní parapet. Ostatně proč ne - okno bylo v přízemí a ještě k tomu zavřené, tak nechápu, proč to mamce tolik vadilo, když na to přišla. Po příjezdu zpátky do Prahy jsem třikrát vlezla na nezabezpečené schody. Poprvé mě nabonzovala práskačka Lucka, podruhé si toho zavčasu všimla mamka a potřetí jsem se prozradila sama zazvoněním na zvoneček, který visí v první třetině schodiště.
06. 05. 2013 Dnes jsem vydržela spát „až“ do půl šesté. Lucinka byla ve školce a my s mamkou vyrazily na nákup. Chvíli jsem tam ťapala po svých a mamka si libovala, že jsem jí neutíkala. No, sice jsem za ní chodila jak pejsek, ale pro změnu jsem zase vytahovala věci z regálů, takže jsem se po chvíli zase vrátila zpátky do vozíku. Doma pak mamka došla k dalšímu neblahému zjištění - jestli na Lucinku zabíraly látkové zapínací pásy jako ochrana proti rabování skříněk, na mě to teda zabírat rozhodně nebude. Když jsem vyházela obsah skříně poprvé, myslela si, že ji zapomněla zajistit, ale když jsem odtamtud začala tahat věci půl minuty poté, co ji opětovně zavřela a zajistila, došlo jí, že chyba nebyla na její straně. S mým lovením při jídle dnes udělala s konečnou platností přítrž - vyndala jídelní židličku a bylo po utíkání.
07. 05. 2013 Ráno jsem mamce udělala velkou radost a spala jsem skoro do půl sedmé. Chvíli po nás vstal i taťka, a protože jsem krátce po přebalení, převlečení a nakrmení hodila do plíny bobek, rozhodl se mě přebalit, protože mu mamka právě připravovala snídani. Asi si myslel, že si dělám legraci nebo nevím, co říkám, protože poté, co letěla na zem sklenička s olejem, řekl mamce „No vona dvakrát řekla hop, ale když napoprvé nehodila, tak jsem myslel, že si dělá srandu.“. Krom toho jsem se rozpovídala i v jiných ohledech. Můj oblíbený plyšový zajíc má na sobě tričko s pejskem, a když jsem si ho všimla, ukázala jsem na něj a řekla „ba, ba“ a odpoledne jsem venku při foukání bublin říkala „bubi“.
08. 05. 2013 Odpoledne jsme jeli s mamkou a taťkou do Ikey. Cestou k Volvu, ve kterém zůstaly naše autosedačky, jsem dupla do jediné kaluže na chodníku. Dala by se označit jako naše rodinná louže, protože do té samé dupla včera Lucka cestou do školky. V krámě jsem byla pěkně vzpruzelá, když jsem musela sedět ve vozíku, a když mě naši vypustili na zem, byla zase vzpruzelá mamka, protože mě pořád musela odhánět od regálů. Nakonec mě vzal taťka na koně (což dost těžce nesla Lucka, která chtěla taky „na kůně“), a já mu za to udělala zdravotní terapii. „Teď si mi za tím krkem prdla, že se mi narovnaly obratle.“. Těsně před odjezdem si naši koupili párky v rohlíku a Lucka dostala zmrzlinu a ode mě se patrně očekávalo, že na ně budu v tichosti koukat. Svůj nesouhlas jsem dala hlasitě najevo, a když nic jiného, dostala jsem aspoň kus rohlíku.
09. 05. 2013 Ráno jsem opět zařezávala skoro do půl sedmé, pak to bylo šup, šup - převléct, přebalit, najíst, totéž Lucka a před devátou už s námi mamka chtěla vyrážet do školky a na Play Wisely. Těsně před tím, než nás začala obouvat, si ale uvědomila, že taťka ráno odjel autem, a vzhledem k tomu, že mu nepřipomněla, aby přehodil autosedačky zpátky do mamčina auta, máme zásadní problém. V jeho autě dokonce zůstalo i nosítko. Mamka se snažila stihnout tramvaj, jenže ta odjela ve chvíli, kdy jsme vyšly před dům, a protože další tramvají už bychom přijely pozdě do školky a z Play Wisely už bychom stihly jen konec, nakonec mamka usoudila, že bude nejrychlejší, když nás do školky hodí babička. Ještě, že u nás ze včerejška na dnešek spala, jinak nevím, nevím, jak bychom to řešily. Ze školky už jsme na Play Wisely cestovaly autobusem a tramvají a jen tak, tak jsme to stihly. Mamka mě celou dobu tahala v náručí, takže měla ruce vytahané jak opice. Po obědě jsem měla původně spát, jenže než jsem stihla usnout, přivezl taťka Lucku ze školky, ta mě rozblbla a nakonec i vypustila z cestovní postýlky, takže bylo po odpočinku. Mamka to neřešila, protože jsme měli odjet na chalupu, takže počítala s tím, že se vyspím v autě, jenže potřebovala dobalit, taťka musel ještě něco dořešit a k odjezdu jsme se dostali až ve čtyři. Tou dobou už jsem byla úplně hotová a usnula jsem prakticky po pár ujetých metrech. Taťka měl ještě nějaké popojížďky po Praze, takže jsme na chalupu přijeli až v šest a já celou dobu spala. Hned po příjezdu jsem se vzbudila, mamka mě jen přenesla do baráku a rovnou mi udělala kaši k večeři, ale s mým odchodem do postele vydržela až do půl osmé, protože nepředpokládala, že když jsem se v šest vzbudila, usnu o půl hodiny znovu. Těsně před spaním mi dala ještě jednu dávku kaše a já usnula prakticky hned poté, co mě uložila do postele.
10. 05. 2013 Dopoledne jsem z koupelny vytáhla nočník a většinu dne jsem pořád si na něj sedala, říkala při tom „haaaaačí“ a hrála si na něm. Odpoledne se mi chtělo spát, jenže ke mně do postele vlezla Lucka a já se z toho mohla vzteknout. To hned přivolalo mamku, která Lucinku z mojí postele vyhnala. Za pár desítek vteřin se Lucinka ještě jednou vrátila, tentokrát jsem ji tedy viděla moc ráda - slyšela mě totiž plakat, tak se na mě přišla podívat a rovnou mi podala vypadlého Pana Dudu. Teprve pak jsem konečně usnula. Odpoledne si rodiče naplánovali, že po večeři vyrazíme všichni do Hradce a já budu spát v autě, jenže to nakonec zhatila Lucinka, která zalezla do postele ještě před sedmou a zalomila to dokonce dřív než já. Odjezd se díky tomu nakonec odložil na zítřejší ráno.
11. 05. 2013 Aby měla mamka dostatek času na dobalení věcí do Hradce, vzbudila jsem ji už po půl šesté, stejně jí to ale všechno děsně trvalo, takže jsme se z chalupy vykopali až před devátou. Celou cestu mi mamka musela zacpávat pusu jídlem, jedině tak jsem zůstala zticha. Těsně před Hradcem jsme s Luckou začaly pěkně řádit - odhodila jsem ze svojí sedačky směrem k Lucce moje miminko (ale pořád jsem ho potají za jednu ruku držela), a sotva se po něm natáhla, hned jsem ho stáhla zpátky k sobě a takhle pořád dokola. Chechtaly jsme se tomu obě dvě jak smyslů zbavené, až jsme strhly i mamku. Protože jsme do Hradce jeli tak trochu nečekaně, naši s sebou neměli mou cestovní postýlku, takže po obědě jsem zůstala nějakou dobu vzhůru, ale pak mi mamka donesla Pana Dudu, děda si mě vzal do náručí a spánek přišel raz, dva. Celé odpoledne jsem byla klidná a hodná, skoro to vypadalo, že na mě něco leze. Večer jsem usínala zase v dědově náručí v ložnici, až později mě mamka přenesla do pokojíčku, kde spali i naši.
12. 05. 2013 V noci toho mamka moc nespala, protože jsme v Hradci neměli cestovní postýlku a já spala na zemi na matraci obložená polštářema. Každou chvíli jsem se ale zavrtěla tak, že jsem nějakou částí těla ležela na zemi, takže mě mamka pořád přenášela zpátky na matraci a polštáře různě zapírala. Vstala jsem zase o půl šesté a mamka vypadala adekvátně tomu, kolikrát byla v noci vzhůru. Ostatně nakonec si to stejně vynahradila - do sedmi se mnou byla v obýváku, a když jsem se pak nastěhovala k dědovi, babičce a Lucince do pokoje, vyvenčila štěknu a o půl osmé si šla ještě lehnout. Před jedenáctou už jsem byla řádně unavená, tak mi mamka dala najíst a děda mě šel po půl dvanácté uspávat do ložnice. Několikrát tam vtrhla Lucinka ve chvíli, kdy už jsem skoro spala, takže se uspávání protáhlo až do poledne, nakonec ji mamka odvedla do obýváku a udržela ji tam, takže jsem konečně dostala příležitost usnout. Bohužel už jsem byla ale natolik probraná, že se mi to nepodařilo. Usnula jsem (a se mnou i Lucinka) až po půl čtvrté, když jsme vyrazili zpátky na chalupu. V době odchodu do postele jsem byla pochopitelně dost čilá, takže mamka přistoupila na taťkův návrh - nechat mě dýl vzhůru, aspoň budu ráno později vstávat.
13. 05. 2013 Ač jsem šla včera spát skoro až v osm, rozhodně to neznamenalo, že když jsem šla spát o víc jak hodinu později než jindy, budu taky o hodinu dýl spát. Vzbudila jsem se před šestou. Lucinčino nachlazení mne opět nenechalo chladnou, takže mi hned od rána tekly z nosu nudle jak opratě a mamka vypadala na předčasný infarkt. Po snídani jsem si zcela systematicky dostrkala k lince stoličku a vylezla na ni, abych dostala na Bebe sušenky a zajistila svému žaludku dostatečný přísun potravy. No co, stejně je mamka kupuje pro mě! Během dopoledne začala mamka zoufale hledat svůj telefon, což ostatně dělá dost často, takže na tom nebylo nic neobvyklého, ale když se jí ho ani po čtvrt hodině nepodařilo najít, z čirého zoufalství se obrátila s prosbou na mě. „Terezko, nevíš, kde mám telefon? Kde má maminka telefon?“ Ač jsem si v té době hrála, prakticky okamžitě jsem odložila miminko, zvedla se, došla ke stolu, vlezla pod něj, vytáhla telefon (o kterém jsem pochopitelně moc dobře věděla) a donesla ho mamce.
14. 05. 2013 Dobré dvě třetiny dnešní noci mamka nespala, protože jsem se neustále budila, brečela a nebyla k utišení. Poprvé jsem přestala plakat, když mi donesla mlíko, ale pro změnu jsem se rozkašlala tak, že šlo mlíko ven, tak mi mamka dala kapky proti kašli a uspávala mě v náručí na stojáka, abych zase vleže nezačala blinkat. Tohle mi vyhovovalo, neprotestovala jsem ani proti tomu, když mě mamka položila vedle sebe do velké postele. Jenže když už to vypadalo, že spím, chtěla mě přenést do mojí postýlky, protože jinak by se sama nevyspala ze strachu, že bych mohla z té jejich postele spadnout. To mě pochopitelně probudilo a rozčílilo, takže jsem znovu začala řvát jak tur. Následovalo další uspávání na ruce, a když ani to moc nezabíralo, zvolila poslední možnost - dala mi Panadol, já se jak zázrakem uklidnila (že ji to nenapadlo dřív, vždyť ví, že mi právě rostou stoličky!) a spala až do rána. V sedm ráno mě mamka probudila, odvezly jsme do školky Lucinku a sjely něco vyzvednout na Anděla. Tam mě mamka vzala do nosítka, ale tentokrát jsem v něm prostě být nechtěla, prohýbala jsem se do luku a dělala všechno možné pro to, abych mamce znepříjemnila život a donutila ji dát mě na zem. Když jsme se vrátily zpátky domů (to už jsem nebyla nucena k pobytu v nosítku a šla jsem s mamkou spořádaně za ruku), u vchodových dveří do baráku jsem se tvářila jako andílek, ale jakmile začala mamka lovit v kabelce klíče, snažila jsem se vzít roha na silnici. Bylo těsně před jedenáctou, a protože jsem díky všemu tomu lítání po obchodech nesvačila, mamka mi dala rovnou oběd a šla jsem do postele, ale usnout se mi povedlo až po poledni. Ve třičtvrtě na jednu mě mamka vzbudila, abychom stihly vyzvednout Lucinku ze školky, díky krátkému spánku jsem byla pěkně protivná, ale po návratu domů už se mi opětovně usnout nepodařilo. Zato když jsem se z toho nedostatečného spánku trochu vzpamatovala, zase jsem ožila a snažila se přelézt zábranu u schodů a dostat se nahoru do pokojíčku.
15. 05. 2013 Dopoledne jsem si moc krásně hrála. Tak hezky, až šla mamka zjišťovat, co je toho příčinou. No jasně - objevila jsem její kabelku a z ní vyndala dokladovku a peněženku. Kdyby prý jejich obsah neviděla rozházený po zemi, nikdy by nevěřila, co všechno se tam může vejít. Ostatně o překvapení dnes nouze rozhodně nebyla, mamka totiž objevila po několika týdnech ztraceného Pana Dudu. Kde? No přece v krabičce od vlhčených toaletních papírů. Snažila se pak vypátrat, která z nás ho tam dala, ale ani jedna jsme se k přiznání neměly. S obědem mamka zase čekala mamka na Lucinku, až se vrátí ze školky, takže zase jedly až o půl druhé. Tou dobou už jsem měla zase hlad, tak mi mamka dala kukuřičnou křupku, ale pak ji napadlo, že mi dá ochutnat svůj oběd. Do jedné ruky mi dala kousek masa, do druhé bramboru, já okamžitě vyflusla kukuřičnou křupku a na její místo jsem dala bramboru.
16. 05. 2013 Ráno jsem vstávala ve čtvrt na šest, mamka byla totálně hotová. Mamka s konečnou platností rozhodla, že už přestaneme jezdit na Play Wisely, protože jsem se s poslední době stejně moc nesoustředila na kartičky a pořád jsem někam odcházela. Volný čas zaplnila nákupem v Tescu (no, možná by mě to Play Wisely bavilo víc) a balením věcí na chalupu. Na druhou stranu díky té hodině času navíc stihla včas sbalit, takže jsme mohli vyrazit hned, jak Lucinka skončila ve školce. A protože svítilo sluníčko a bylo teplo, až do večera jsme byli všichni venku.
17. 05. 2013 Dnes jsem spala až do čtvrt na sedm, tak udělal taťka gesto a zase jednou vstal. Dopoledne bylo venku zase krásně, jenže mamka vařila a pekla, takže jsem s ní musela trčet doma. Ven jsme šly až po odpoledním spánku, ale dvakrát moc velké péče jsem se nedočkala, protože to začalo vypadat na déšť a mamka potřebovala dosekat. Nejdřív jsem osamoceně bloumala po zahradě, pak mamka otevřela pískoviště, tak jsme si tam na chvíli hrály s Lucinkou. Pak ale Lucinka přišla s revoluční myšlenkou - chtěla, aby mě mamka posadila na její houpačku a dokud nezačalo pršet, houpala mě tam, a i když z houpaček zrovna nadšená nejsem, v té její jsem se vydržela nechat houpat celou dobu.
18. 05. 2013 Včera večer, to už jsem ale spala, přijeli děda s prababičkou a strejdou Kubou. Když jsme v šest ráno s mamkou šly do obýváku, bylo to pro mě překvapení, že jsem tam našla babičku. Díky nepřejícímu počasí jsme dopoledne strávili doma, ale odpoledne se to umoudřilo, takže bylo možné jít ven. Babičce jsem názorně předvedla, jak zvládám skluzavku. Děda se strejdou o to byli ochuzeni, protože je taťka zapojil do montáže střešních oken, ale strejda ještě dopoledne stihnul dělat hovnocuc (čemuž jsem se chechtala jak divá) a já to od něj okoukala, takže jsem chodila a vydávala úplně stejné zvuky. Strejda Kuba odpoledne odjel a večer šli dospěláci (vyjma babičky, která se mnou zůstala doma) k ohni, jen já musela jít spát jako obvykle.
19. 05. 2013 Ráno jsem zase spala „až“ do šesti, vypila jsem svou ranní flašku mlíka a pak jsem ještě ukusovala babičce chleba s lučinovou pomazánkou. I když jsem posunula buzení mamky z páté až půl šesté na šestou, pořád jí to není dobré, a před osmou vypadala tak děsivě, že ji děda s babičkou poslali do postele. A zatímco se ona dospávala a po probuzení připravovala oběd, my s Lucinkou byly venku s dědou a babičkou. Po obědě jsem si zase schrupla a pak jsem šla znovu ven, tentokrát už jen s babičkou a mamkou a v jednom nestřeženém okamžiku se mi povedlo jim zdrhnout. Mamka sázela kedlubny a babička si s ní povídala a tak nějak mě obě spustily z dohledu. Mamka to zjistila, až když se z povzdálí ozval dětský pláč, hned se rozeběhla za zvukem (vyděšená, že jsem někam spadla), jenže to brečelo miminko u sousedů, takže ona běžela úplně opačným směrem, zatímco já v tichosti lezla na skluzavku. Pak už jsem byla pod neustálým dohledem, takže jsem změnila výškovou zábavu v tu nudnější pozemní a nechala jsem se Lucinkou vozit na Tatře. Zkoušely jsme to i naopak, ale jaksi se mi ji nepodařilo vytlačit do kopce. Když jsme pak musely domů, protože mamka balila věci, půjčila jsem si Lucinčinu keramickou kasičku a migla s ní mamku mezi oči, až jí začaly téct slzy. Domů jsme měli jet po vykoupání, převlečení do pyžam a večeři, jenže naši nestíhali, tak mě taťka po sedmé usadil do autosedačky, abych mohla spát. Seděla jsem tam skoro hodinu a bděla až do odjezdu, dokonce usnula dřív i Lucinka. Po příjezdu domů jsem se probudila, mamka mě jen přenesla do postele a hned jsem zase usnula.
20. 05. 2013 Mamka se opět přesvědčila o tom, že čím později dítě usne, tím dřív se vzbudí a naopak. Já jsem včera usnula až po osmé a probudila jsem se před třičtvrtě na šest, zatímco Lucinka usnula už v osm a vyspávala do půl osmé. Během dne jsem se rozhodla vynahradit Lucince to, jak mě vozila na chalupě na Tatře a houpala na houpačce a vozila jsem ji v kočárku pro panenky.
21. 05. 2013 Opět jsem spala do šesti, takže si mamka mohla „přispat“. Když se vyhrabala z postele a dostala se k převlékání z pyžama, přišla jsem k ní, čuchla si k její noze a řekla „haaaaaťí“ (hepčík). Pochopitelně se to dost ujalo, takže nám tahle hra vydržela dobrou čtvrt hodinu. Mamce, aby se nenudila, jsem se postarala o nutnost úklidu. 3x musela luxovat - nejdřív jsem rozdrobila sušenku a pak na dvou různých místech ještě vánočku (to se mi obzvlášť podařilo). Oběd mi mamka podstrčila už o půl jedenácté a hned po něm mě strčila do postele, ale já tušila, že chce jít taky spát, takže jsem s tím otálela a usnula až po dvanácté. Moc spánku jsem si ale neužila ani já, ve třičtvrtě na jednu mě mamka vzbudila, abychom dojely pro Lucinku. Odpoledne jsem pilovala jízdu na motorce a tak nějak se mi zalíbilo couvání. Taťka si toho hned všimnul a patrně narážel i na mou oblibu couvat při chůzi - „Co je za znamení?“. Patrně věděl, že jeden rak v rodině je, jenže se šeredně spletl, rak je totiž Lucinka! Pak jsme s mamkou a Lucinkou zase vyrazily do Tesca. Půlku cesty k Andělu jsem ťapala po svých a bývala bych to vydržela i dýl, jenže jsem cestou pořád něco sbírala ze země a chtěla utíkat jinam, tak mě mamka radši posadila do kočárku a zbytek cesty jsem strávila v něm. Domů jsme se vrátily až po šesté, to už jsem byla fest protivná, takže jsem dostala najíst a šla spát. O půl jedenácté jsem se probudila a začala dost hlasitě hulákat, mamka si v první chvíli myslela, že už je ráno, a když se podívala na hodiny, napadlo ji, že mám asi hlad, tak mi před odchodem do kuchyně podala Pana Dudu, abych tolik nekřičela, a sotva mi ho dala do pusy, já jsem zmlkla a usnula.
22. 05. 2013 Ráno jsem mamce přichystala velké překvapení, spala jsem až do čtvrt na osm! Tenhle čas neviděla mamka při probuzení už hezkou řádku měsíců. Dopoledne jsme strávily na zahradě, mamka pracovala a já jí vydatně pomáhala - rozhazovala jsem po zahradě plevel, který mamka pečlivě vhazovala do kýble, snažila jsem se vytrhávat plevel (jenže ona to byla rajčata) a dělala jsem spoustu jiných potřebných věcí. Protože jsem před jedenáctou snědla celý jogurt, mamka posunula oběd na půl jednou, takže jsem se do postele dostala až v jednu a krátce poté se vrátila ze školky Lucinka. Pochopitelně mě zase vyblbla, takže jsem usnula až skoro ve tři, když sama odešla do pokojíčku. Pak jsem ale začala dělat na povel „dup, dup“ a taky naši postřehli, že začínám opakovat různá slova. Večer přijela babička, mamka mě jen přebalila a převlékla do pyžama a zbytek, tedy krmení a uložení do postele nechali naši na babičce a odjeli na nákup.

17. měsíc

23. 05. 2013 Včera měla mamka šanci se vyspat, takže jsme vše zase vrátily do původních kolejí na budíček před šestou ranní. Už od rána mamka pořád uklízela, balila a vařila. Původně měla v plánu, že budu spát v autě cestou na chalupu, ale já si po poledni začala lehat na zem a kňourat tak vydatně, že mamka nechala vaření, nakrmila mě a dala spát. Krátce po jedné se vrátila se školky Lucinka a probudila mě. Pak už to šlo rychle - kufry do auta, my do autosedaček a odjezd na chalupu. V autě už jsem pochopitelně nespala, takže hned po příjezdu na chalupu jsme se šly s mamkou (neb Lucinka vzala to spaní na sebe) podívat na naše nové tři přírůstky - beránky. Když mě to přestalo bavit, udělala jsem si z tunel z trubky, která ležela na zahradě a mamka měla co dělat, aby mě odtamtud dostala. Když pak přišla vyhajinkaná Lucinka a já viděla, že obě s mamkou krmí beránky houskou, šla jsem k jednomu z nich. Mamka mi dala taky kousek housky, já k němu natáhla ruku, a když mu houska ode mě nebyla vhod, snědla jsem ji sama. Pak se mi ale podařilo dojít až k beránkům a jednoho pohladit, i když před mamkou a Lucinkou pořád utíkaly. To jedno pohlazení mi ke štěstí stačilo a spokojeně jsem odešla. A doma jsem pak našim, protože se nepoučili zkušenostmi z domova a i na chalupu koupili židle s bílými potahy, předvedla, co vznikne z kombinace batole - světlé potahy - čokoládový jogurt.
24. 05. 2013 Ráno jsem vydržela spát do čtvrt na sedm a zase se mnou vstal taťka, i když mamka o moc dýl nespala, protože taťka po půl osmé odjížděl pryč. Před obědem jsme se šly podívat všechny tři na beránky, Lucka s mamkou trpělivě čekaly, jestli k nim půjdou sami, ale já se s tím nepárala, rozeběhla jsem se k nim, nahnala je do rohu a toho nejbližšího si pohladila. To mi ke štěstí zase stačilo, tak jsem se odešla potulovat po zahradě a mamka s Lucinkou zůstaly dál u beránků. Díky tomu mamce uniklo, že jsem půlku ruky (ve vyteplené bundě, protože dvakrát moc teplo nebylo) ponořila do kýble s vodou pro beránky. Ještě chvíli jsem se v něm ráchala, ale pak se to provalilo a byla jsem donucena k odchodu domů a převlečení se do suchého. Po mém obědě (mamka s Lucinkou totiž s jídlem čekaly na návrat taťky) jsme šly znovu na chvíli ven, a když přijel taťka, vykňourala jsem si od mamky, aby se se mnou podělila o svou dávku hovězího vývaru a mohla jsem se po něm utlouct. Spát jsem díky tomu všemu šla až skoro v jednu. Odpoledne jsme se s Lucinkou zavřely do koupelny a tam jsme blbly a v rámci hry mi Lucka pomohla vlézt do vany - samotné by se mi to v životě nepovedlo. Vzala jsem do ruky sprchu a mlátila jsem sprchou o vanu. Krom toho, že jsem byla celá zmáčená, protože ze sprchy vytekly zbytky vody, jsem dělala takový kravál, až na nás naběhla mamka. Pochopitelně přišel zákaz lezení do vany a ještě jsem se musela (dnes už podruhé) převlékat do suchého. Jako náhradu jsem zvolila další mamčinu oblíbenou zábavu - lezení na parapet v ložnici. Netřeba dodávat, že následoval další zákaz, problém byl, že mě k tomu Lucka pořád poňoukala, nechávala do ložnice otevřené dveře a volala na mě, ať tam jdu za ní. Večer jsem šla spát v sedm, ale po půl jedenácté jsem se vzbudila a nebyla k uspání a utišení. Mamka mi dokonce dala o půl dvanácté flašku mlíka, tou jsem samozřejmě nepohrdla, ale stejně jsem si pak ještě dlouhou dobu povídala, než jsem usnula.
25. 05. 2013 Mamka se v noci těšila, jak se ráno vyspí, když jsem byla v noci tak dlouho vzhůru. Jenže já jsem neomylná, takže dvě minuty před šestou už jsem byla vzhůru. Pravda, od rána jsem byla protivná jak trn v zadku. Odpolední spánek jsem zase jednou docela natáhla a vzbudila se skoro až před čtvrtou. Počasí venku moc nepřálo, takže ven šla na chvíli jen Lucinka s taťkou a my s mamkou zůstaly doma. Až v šest večer jsme všichni vyrazili na návštěvu k sousedům. Bývalo by to bylo fajn, kdybych nemusela být pořád jen na gauči a naši neočekávali, že budu způsobně sedět a hrát si s půjčenou panenkou. Té jsem se, hned jak mi ji teta podala, pokusila ukrást Pana Dudu, kterého měla kolem krku, ale mamka ho zabavila dřív, než jsem si ho vrazila do pusy. V klidu jsem byla, jen když mi začala ukazovat divadlo jedna z tet. První si toho všimla mamka a hned sondovala, v kolik že teta ráno vstává. Když zjistila, že v šest, už se snažila domluvit si místo předání. Jako vrchol drzosti bylo, když si mého zklidnění o pár minut později všimnul i taťka a měl úplně stejný nápad jako mamka - vrazit mě po ránu k sousedům. Ač jsem byla pořád jak natažená na klíček a jak jsem sebou u mamky mrskala, podařilo se mi vylít Lucinčin čaj, před půl osmou jsem si začala mnout oči a mamka se mnou šla domů. Během další čtvrt hodiny už jsem převlečená, přebalená, nakrmená a s vyčištěnými zuby ležela v posteli.
26. 05. 2013 Ráno jsem se probudila ve třičtvrtě na šest, a protože venku od rána pršelo, naši rozhodli, že vyrazíme hned po obědě domů. Prospala jsem se tedy v autě, i když jen na půl hodiny. Doma mamka jen vybalila a jeli jsme všichni do Sloníkova. Mně se nejvíc líbilo na skluzavce a v bazénu s balónkama, vždycky jsem vylezla po schůdkách nahoru k okraji bazénku a sesunula se do balónků. Jinak jsem se ale každou chvíli chodila přitulit - ne proto, že by mi nějak obzvlášť chyběla, ale proto, že měla na své mikině klipsnu, na které visel můj Pan Dudu. Když jsem si pak chtěla chvíli podudat, byla jsem jak na vodítku. Domů jsme vyrazili v šest, ve čtvrt na sedm už jsem byla ve vaně a po půl sedmé v posteli.
27. 05. 2013 Po včerejší pouhé půlhodině spánku během dne jsem dnes spala skoro do půl sedmé. Ani to ale mamce nestačilo a byla celá rozespalá, takže trvalo, než se vzpamatovala. Zato taťka byl čerstvý hned po probuzení a hned poznal, že jsem si ještě v postýlce začala zpívat Lucinčinu oblíbenou anglickou abecedu. Znovu jsem si ji zkoušela prozpěvovat v autě, když jsme s mamkou odvážely Lucinku do školky, mamka zase nevnímala, ale tentokrát to poznala Lucinka - „Mamko, Telezka zpívá ejbísí!“. Po obědě mě mamka dala do postele s tím, že mě nenechá spát dýl než hodinu, abych ráno nevstávala tak brzy. No, tak když málo spánku, tak málo spánku - nespala jsem vůbec. Dokonce jsem neusnula ani v autě, když jsme jely pro Lucinku do školky, doma pak Lucka zase blbnula, takže jsem neměla nejmenší šanci usnout a na spánek došlo až ve tři odpoledne, když Lucinka odešla nahoru. Po půl hodině jsem se vzbudila s pláčem, ale mamce se to hodilo do krámu a rovnou mě vyndala z postýlky. Následující hodiny jsem byla protivná, vzteklá, brečela jsem prakticky hodinu v kuse a i pak jsem průběžně pobrekávala a polehávala, ale mamka už mě spát nedala v přesvědčení, že když nebudu spát dlouho přes den, snad nebudu ráno brzo vstávat. Do postele jsem šla klasicky o půl sedmé a mamku docela překvapilo, když jsem si v posteli ještě v sedm povídala.
28. 05. 2013 Mamčino přesvědčení o dlouhém ranním spánku vzala za své pět minut po půl šesté. Ona byla totálně grogy, zato já byla čilá jak rybička. Hned po snídani jsem svlékla z jedné panenky kalhoty a snažila si je obléct na sebe. Vzhledem k tomu, že panenka nosí trochu jinou velikost, jsem mohla vzteky puknout a stejně se mi je nepovedlo obléct. Ač jsem o půl desáté dostala přesnídávku, před půl jedenáctou už jsem chodila a znovu řvala „ham, ham“, tak mi mamka ohřála oběd a ve třičtvrtě na jedenáct mě uložila do postele. Ani jsem necekla a do minuty jsem spala - nic jiného se ale nedalo očekávat. A protože jsme měly dvě hodiny času do odjezdu pro Lucinku, mamka se rozhodla, že zkusí aspoň trochu dospat svůj spánkový deficit. Já nakonec spala 2,5 hodiny, protože pro Lucku dojel do školky taťka, zato mamka nenaspala ani minutu. Sotva začala usínat, přijela babička, pak jí ještě párkrát zatelefonovala, mamka musela volat taťkovi, a než si znovu mohla lehnout, probudila jsem se. A vzbudila jsem se právě včas - Lucinka dostala k obědu buřtguláš. Mamka jí sice řekla, že mi ho dávat nemá, ale ona byla natolik empatická, že ji neposlechla a mamce jen řekla „Ale vona žiká haaaaam!“. Úplně stejně naše neposlechla odpoledne babička, když přišla na kafe a dala si k němu trubičku, plněnou čokoládou a tím krmila i mě (i přes nesouhlas našich). Vzhledem k mé lásce k zubnímu kartáčku a čištění zubů mamce vstávaly vlasy hrůzou. No, možná by mě měla přestat tolik hlídat. I když jsem odpoledne spala dvě a půl hodiny, večer jsem šla spát standardně o půl sedmé a nedělalo mi to nejmenší problémy.
29. 05. 2013 Ráno jsem se vzbudila standardně v šest, dopoledne jsme byly s mamkou doma zase samy, protože Lucinka byla ve školce a odpoledne, když jsme ji vyzvedly, jsme jely rovnou do Sloníkova. Tam jsme se sešly s tetou Péťou, Anetkou a Jonáškem. Vytěžily z toho pochopitelně jen holky, ty si to spolu užily, já si jela po vlastní ose a Jonášek se jen tak batolil kolem tety. Celkem vzato mi byl vlastně úplně fuk - až do okamžiku, kdy dostal Pana Dudu. Nesla jsem to hodně těžce a dokonce jsem měla jeden okamžik silnou touhu mu ho ukrást, ale mamka mě zarazila. Jinak jsem ale byla tak trochu „šílené dítě“, lezla jsem na skluzavku (přes 1,5m ve výšce) po skluzavkové části, lezla jsem na lezecké stěny, přelézala přes točící se válec a různé schody a naprosto jsem odmítala zůstat v prostoru pro děti do 3 let. Když už se mě tam mamka snažila udržet, zdrhla jsem jí, přelezla křesílka, která dělají zátarasy a zkoušela jsem dokonce přelézt i plůtek, ale to jsem se dost přecenila. Mamce ale nezbylo nic jiného, než na všechny ty atrakce lézt za mnou a sjíždět se mnou dvoumetrovou skluzavku, protože mě na ni nechtěla pustit samotnou. Na rozdíl od mamky byla z mojí akčnosti teta Péťa naprosto nadšená a ptala se, jak jsem na tom s mluvením - že prý děti, nadané fyzicky, bývají jaksi ochuzené v oblasti mluvení. Mno, tak tohle se mě netýká. Ze Sloníkova to mamka ještě vzala na nákup, ale to si pěkně naběhla. Já byla vzteklá z pobytu v nákupním košíku, chtěla jsem z něj vystupovat, takže mamka střídavě lovila jídlo z regálů a mě, visící z vozíku. Ustoupila a postavila mě na zem, až když bylo nakoupeno. Já byla konečně spokojená a zticha, ale už bylo znát, jak jsem unavená. Domů jsme se dostaly krátce před půl osmou, já to vzala fofrem do vany a do postele.
30. 05. 2013 Po včerejším vydatném výdeji energie jsem ráno vydržela spát až do sedmi. Dopoledne jsem strávila s taťkou, aby si mamka mohla zajet k Paňkadeřnici. Z taťkovy nevědomosti našich běžných rituálů jsem opět vytěžila. Ke svačině mi dal přesnídávku, pak mi dal půlku chleba, takže když se mamka vrátila, byla jsem tak plná, že jsem na oběd neměla ani pomyšlení. Jedla jsem až ve dvě odpoledne, ale stejně jsem snědla jen pár lžiček, tak mamka zbytek připravila na chodbu, že to dojím na chalupě. Než jsme ale vyrazili, skleničku jsem objevila, uloupila, flákla s ní o zem a měla jsem definitivně po jídle. Spala jsem jen necelou půlhodinu v autě a sotva mě mamka donesla do chalupy, hned jsem se vrhla na koš s hračkama a všechny jsem vysypala na zem. Mamka se nade mnou slitovala a ještě než začala vybalovat kufry, načala mi zbrusu novou skleničku jídla.
31. 05. 2013 Když jsem konečně jednou spala do čtvrt na osm, mamka nevyužila toho, že může zase jednou spát a vstala v sedm. A poté, co se probudila i Lucinka a dostala snídani, ujídala jsem od ní corn flaky. Ta začala po snídani dovádět a já od ní okoukala tu největší ptákovinu ze všech - začala jsem lézt na vršek zádové opěrky gauče. Mamka reagovala velmi rychle a plácla mě přes zadek (lépe řečeno přes plínu). Stejně rychle ale zareagovala Lucinka, přiběhla ke mně, pofoukala mi plácanec a vynadala mamce, že se to nedělá. Joooo, kéž by se tím řídila i ona sama! Ke svačině mi mamka nabídla jogurt, ale dvakrát moc jsem o něj nestála. Místo toho jsem radši začala uklízet hračky. Když jsem mezi nimi našla prázdný kalíšek od Lucčina jogurtu, vítězně jsem ho zvedla do výše a zavolala na mamku „kukííííí“ (koukej!) a vzala do ruky prázdný kalíšek od jogurtu. Problém vyvstal, když mě mamka požádala, abych jí ho podala. To jsem zakroutila hlavou, řekla „neeee“ a jak jsem řekla, tak jsem učinila. Po obědě mě mamka uložila spát jako obvykle, ale než jsem stihla zabrat, přijeli děda s babičkou a bylo po spaní. Zvědavost byla silnější než únava, takže mě nakonec mamka chtěla uspat u sebe v posteli, ale z té jsem se poměrně dost rychle vyhrabala a zdrhla za dědou. Do postele to se mnou mamka zkoušela znovu ve tři, ale ani tehdy jsem neusnula. V šest jsem zničehonic začala plakat, takže proběhla rychlá koupel, večeře a děda mě uložil do postele.
01. 06. 2013 Po delší době jsem se zase jednou vzbudila uprostřed noci - o půl jedné ráno. Stačilo mi ale připravit flašku mlíka a zase jsem usnula a spala až do půl sedmé. Mamka mě odnesla k dědovi, připravila oblečení a jídlo a šla ještě spát. Děda s babičkou nestačili zírat, jak jsem byla při chuti. Pořád jsem něco jedla - nejdřív svou snídani, pak jsem ujídala snídani od Lucky, pak mi děda nabídnul chleba se sýrem a i potom jsem pořád něco uzobávala, takže z oběda jsem nakonec snědla jen půlku. Po jídle mě šel uložit děda a byl v šoku, že jsem usnula doslova během pár vteřin. Spala jsem ovšem jen necelou hodinu a to mě ani nikdo nemusel budit. Krátký spánek ale brzo začal „nést své ovoce“ - byla jsem protivná jak tříska v zadnici. Snažili se mi zlepšit náladu žvancem a nejdřív mi dali zbytek oběda a pak ještě přesnídávku. Večer jsem byla řádně vzteklá, když mě mamka vytáhla hned po koupeli z vany, bývala bych se totiž chtěla ráchat dýl, a protože moje přání nerespektovala, já jí zase znemožňovala její snahy o mé přebalení a oblečení. Když se jí to konečně podařilo a já byla oblečená, zeptala se mě, jestli budu hamat. Zakroutila jsem hlavou, že ne, a když řekla, že teda půjdu spinkat, začala jsem kroutit hlavou na znamení nesouhlasu, div mi hlava neuletěla. A nekecala jsem - sice jsem jedla, ale v posteli pak ne a ne usnout.
02. 06. 2013 Dnes jsem vstávala zase ve třičtvrtě na šest a záhy poté jsem byla opět přenesena k dědovi. Ten mi ke svačině ukrojil chleba, a abych ho prý snáz snědla, máznul tam trochu mamčina jogurtu a po dvou soustech jen konstatoval „To je potvora, vona mi scucala jen ten jogurt.“. Po obědě jsem zase usnula dost rychle a oproti včerejšku mě po hodině spánku přišla probudit mamka a měla k tomu pádný důvod. Krom toho, že jsem byla fest protivná, jsem totiž byla ještě pročůraná a pokakaná, a to tak, že se mnou zamířila rovnou do vany. Po přebalení a převlečení si mě k sobě vzal děda, u kterého jsem seděla jak přikovaná, až se ptal, co mi naši udělali. Odpoledne, když odjeli děda s babičkou, se mamka vrhla na úklid obýváku a my s Lucinkou jí chtěly pomoct a pustily jsme se do úklidu koupelny. Vzaly jsme to důkladně - mokrá byla nejen celá podlaha, ale i moje kalhoty, ponožky a bačkory. Jestli jsem byla poslední dva dny protivná, dnes večer jsem byla ultraprotivná, což mamka přikládala růstu zubů. Po sedmé mě uložila do postele a já usnula, jako by mě do vody hodila.
04. 06. 2013 Včera jsme odjeli zpátky do Prahy, takže jsme dopoledne byly s mamkou doma samy, protože Lucinka jela do školky. Po mém obědě odjela mamka pro Lucinku a se mnou zůstal doma taťka. Sotva se za mamkou zaklaply dveře, spustila jsem hysterický řev. Naštěstí mamka doma zapomněla peněženku a vrátila se, takže mě utišila, dala Pana Dudu (na kterého by taťka zapomněl), uložila mě do postele a já během pár minut spala. Když se mamka s Luckou vrátily, probudily mě a já se překvapivě hned po probuzení začala usmívat. O něco později jsem to mamce vynahradila, a střihla jsem si protivnou Terezku, protože jsem chtěla mermomocí nahoru. Několikrát jsem podlezla nebo naopak přelezla veškeré zátarasy, až mamka rezignovala, odsunula stůl, který byl přímo u schodiště jako zábrana a šly jsme konečně všechny tři nahoru. Těsně předtím, než jela mamka vyzvednout Lucku ze školky, tam uklidila, tak jsme to tam s Lucinkou zase upravily do stavu, který nám přišel adekvátní našemu věku (a o mamku se pokoušely mrákoty).
05. 06. 2013 Já jsem dnes vstala krátce po šesté a mamka už byla vzhůru (mrmlá, že vstávám brzo, ale když si přispím, po půl šesté se stejně většinou probudí). Dopoledne jsme zase jely s Luckou do školky a rovnou odtamtud na nákup, a protože jsem díky tomu nesvačila, mamka předpokládala, jak budu hladová, jenže já stihla cestou z Anděla domů (cca 5 minut jízdy) v autě usnout a neprobudilo mě ani přenesení do postýlky. O to se postaral až taťkův telefon, takže jsem celkově spala jen 20 minut. Pak mě mamka nakrmila, odjeli jsme pro Lucinku do školky a rovnou odtamtud jsme jeli do Sloníkova. Já zase lítala jak minule, jen to pro mamku nebylo tak náročné, protože se o běhání za mnou podělila s taťkou. Ochutnala jsem tamní pizzu a snažila se mamku umručet na lízátko, které předtím koupila Lucince a jedl ho i Domča, ale to už jsem neuspěla. Že byl s námi taťka, bylo prima, protože mě nenutil lézt jen na bezpečné atrakce a nechal mě jít, kam jsem chtěla. Díky tomu jsme se spolu vyškrábali až úplně nahoru k tobogánu, a jakmile jsem viděla díru, do které se dá vlézt, hned jsem se tam vrhla. Původně mě chtěl taťka nechat sjet samotnou, ale pak mu došlo, že bych se uvnitř mohla přetočit nebo se někde zaseknout a sjel to se mnou. Pravda, dole jsem byla celkem dost vyjukaná, měla oči navrch hlavy a neměla jsem daleko k pláči, ale nahoru k tobogánu jsem hned lezla znovu. Domů jsme přijeli až o půl osmé, mamka mě v rychlosti osprchovala, najedla jsem se a padla do postele jak podťatá.
06. 06. 2013 Odpoledne po vyzvednutí Lucinky ze školky jsme zase vyjeli na chalupu. Po tréninku ze Sloníkova jsem se hned vrhla na skluzavku a hned do prvního sklouznutí jsem se vrhla po hlavě, a to doslova. Dolů jsem jela hlavou napřed a při tom si pochopitelně spálila tvář.
07. 06. 2013 Ráno jsem opět vstávala před třičtvrtě na šest a se mnou vstal taťka. Pochopitelně, že když jednou za čas vstal, náležitě si to přibarvil a před sousedama tvrdil, že „když ráno vstával v pět s Terkou…“. Mamka hned protestovala a poopravila ho, že pět fakt nebylo, tak to poupravil to na půl šestou. Pak taťka odjel něco nakoupit, a než se vrátil, stihla se mamka naštvat na moje vlasy, které mi věčně lezly do očí, a proběhl můj historicky první zástřih ofinky. „Historicky poprvé“ dnes proběhlo hned dvakrát - nejdřív stříhání a pak i stejný oběd jako všichni - měli jsme hráškovou polévku a rizoto. Byla jsem z toho úplně paf a narvala se k prasknutí. Odpoledne, když jsem spala, mamka pekla buchtu a zbyl jí krém z tvarohu, zakysané smetany a šlehačky. Ten mi nabídla po probuzení ke svačině a já se po něm mohla doslova utlouct. Když jsem dojedla, šly jsme ven, hodně času jsem teda strávila na pískovišti, ale pak jsme se šli všichni podívat na beránky a slepičky, a zatímco mamka s taťkou posouvali kurník, já na sebe zvrhla slepičí vodu, takže došlo na okamžitý nucený odchod domů. Mohla jsem se zbláznit a vzteknout, ale nakonec na tom chvilkovém pobytu doma vydělala, protože když mě mamka převlékla, udělala si chleba se šunkou a rozdělila se se mnou. Večer jsem do vany musela, i kdybych nechtěla, protože sotva mi mamka rozepnula plínu, začalo se z ní sypat pískoviště.
08. 06. 2013 Ve čtyři ráno jsem se probudila, chvíli brečela a pak si až do pěti si povídala. Mamka usoudila, že mě vzbudila rýma, taťka to pak upravil na prdy (to byl taky nápad dát mi jako první dospělácké jídlo hrachovku?). Po páté se mi ještě podařilo usnout a nakonec jsem vstávala až těsně po půl sedmé. Už od rána jsem slintala jak bernardýn a během hodiny jsem měla mokrou horní třetinu trička, takže za tím ranním budíčkem evidentně nebyla jen hrachovka a rýma. Dopoledne jsem využila toho, že mamka vařila a vypařila jsem se na záchod, kde jsem opět úřadovala. Tentokrát jsem si vzala na mušku WC blok, který jsem otevřela a rozpatlala ho po celém záchodu. Když to mamka viděla, vykopla mě ven a taťku zaúkolovala mým hlídáním. Jenže ohlídat mě není žádná sranda, a při lezení na skluzavku mi uklouzla noha a rozkousla jsem si ret. Oběd jsem si dala zase s našima, polévku jsem si dala s mamkou z jednoho talíře, ale jedla jsem hlavně já, mamka si sama vzít nestíhala. A když už si vzala mamka dvě lžíce za sebou, okamžitě jsem se ozvala a zařvala „ham, haaaaam“. Jako druhé měli naši s Lucinkou závitek a pro mě mamka připravila samotný vepřový plátek. Chutnalo mi moc, rozhodně to bylo o 100% lepší, než ty kejdy ze skleniček. Mamce jsem pak za ten dobrý oběd namalovala obrázek - propiskou na futra.
09. 06. 2013 Ráno jsem mamku probudila už ve čtvrt na šest. Vstávání okamžitě zavrhla, ale protože jsem pobrekávala, vzala si mě k sobě do postele, položila mě na sebe a během pár minut jsem spala. Já jo, až do půl sedmé - to jen mamka zase měla problém, a protože jsem ležela vedle ní, už neusnula. Dopoledne jsme strávili všichni venku a venku jsme se i naobědvali. Já snědla zase skoro všechnu mamčinu polévku, a protože si jí nalila úplně plný talíř (aby na ni taky zbylo), byla jsem docela plná a pak už jsem snědla jen půl skleničky. Spala jsem bezmála tři hodiny a ve čtvrt na čtyři mě mamka přišla vzbudit, jinak bych bývala spala dýl. Potom jsme šly zase ven, chvíli si hrály na zahradě, ale před pátou jsme zjistily, že se taťka přidal k velké senové akci a šly jsme na políčko taky pomoct hrabat seno, než začne pršet. Já jen očumovala, jak všichni ostatní včetně Lucinky pracují, ale když ke mně přišla teta Šárka a natáhla se ke mně, že si mě pochová, rozbrečela jsem se a letěla se schovat k mamce. Jen co se to dohrabalo, fofrem jsme na zahradě sklidili poházené věci a hračky a letěli jsme se schovat domů před deštěm. Tam si Lucinka dala pastelky, nůžky a papíry, a protože mi (jako obvykle) nechtěla nic půjčit, došlo na pěknou tahanici a vřískanici.
10. 06. 2013 Po odpoledním spánku jsme odjeli z chalupy zpátky domů. Čím blíž k Praze jsme byli, tím víc se černala obloha a pršelo. Původní plán byl, že po příjezdu pojede taťka pracovat a my s mamkou a Lucinkou půjdeme omrknout novou školku pro Lucinku. Díky počasí nás tam ale taťka odvezl autem a byl tam s námi, což bylo mamčino obrovské štěstí - ona mohla v klidu mluvit s Paňřiditelkou a taťka pohlídal mě, protože mně se tam líbilo úplně všechno a měla jsem nutkavou potřebu to všechno prozkoumat a otestovat. A protože jsem po návratu domů byla pološílená ze schodů, mamka zvolila cestu nejmenšího odporu, v šest mi napustila vanu a nechala mě tam půl hodiny ráchat, blbnout a cákat. Po mně tam pochopitelně zůstala obrovská potopa - vodu jsem totiž cákala ven a díky tomu, že jsem objevila princip pákové baterie, zároveň jsem si připouštěla vodu novou. I když jsem se macerovala půl hodiny, byla jsem naprosto nepříčetná, když se mě mamka snažila odlovit a vytáhnout ven.
11. 06. 2013 V noci jsem 2,5 hodiny nespala, prostě jsem se vzbudila a nemohla znovu zabrat. Nakonec jsem usnula až poté, co mě mamka nakrmila, a díky noční bdělosti jsem ráno spala do půl sedmé. Už od rána jsem lezla na schody a za to jsem začala dostávat na zadek. Pohrůžky ve stylu „slez dolů, nebo bude baci, baci“ zapříčinily jediné - na mamku jsem se otočila (ale zůstala na tom schodu, na který jsem vystoupala), zakřenila se a zaplácala si na plínku. To abych jí ušetřila námahu a práci - sama jsem si nabacala, tak to už nemusela dělat ona. V době oběda přijela babička z Hodyně, takže jsem s mamkou nemusela pro Lucinku a doma mě pohlídala babička. Jen co se Lucka najedla, začaly standardní hádky o hračky a po jedné extra vzteklé scéně Lucka usnula, takže jsem zase měla chvíli klidu a volnosti ve výběru hraček. Večer proběhla zase dlouhá koupel, na kterou se mi do vany nasáčkovala i Lucinka.
12. 06. 2013 Na dnešek jsem sice spala celou noc, zato jsem se vzbudila deset minut po páté. Pravdou ale je, že jsem s mamkou vydržela ležet v posteli až do šesti, pak už jsem ale začala slézat z postele, tak jsme musely vstát a odejít do obýváku. Jen co jsme sešly dolů, přišla i Lucinka. Na devátou jsme ji i s taťkou odvezli do školky a pak jsme pokračovali dál na nákup. Mamka si mohla chodit po svých, protože mě hlídal taťka. V její neprospěch ale hrála skutečnost, že na nákup měla jen půl hodiny, v deset už jsme měli být u Paňdoktorky. Ta mě prohlédla, zkonstatovala, jak už krásně přibývám a vrazila mi do ruky pigáro. Dala mi ho jen pod kůži, takže to vůbec nebolelo a já ani nefňukla. Ještě nebylo ani jedenáct, když jsme jeli domů a já ještě v autě usnula. Taťka si neopomněl rýpnout „To to očkování zabralo rychle, na jak dlouho to vydrží?“. Přenést z auta do postele jsem se ale nenechala a vzbudila se, tak mi mamka rovnou přichystala oběd a po něm mě znovu zkusila uložit. Usnula jsem ale až po jedné, když si se mnou lehla mamka na gauč a položila mě na sebe. Před půl druhou mě přenesla do postýlky, kde jsem spala do čtvrt na 3. Pak jsem šla s mamkou ven za Lucinkou, a když se vrátil taťka a udělal si k jídlu chleba se šunkou, tak dlouho jsem mu koukala do pusy a řvala na něj „ham, haaaaam“, až řekl mamce „Koukej ji vodnýst, nebo mi to sežere.“. Večer jsem se zase louhovala skoro půl hodiny ve vaně.
13. 06. 2013 Ráno jsem mamku nechala pospat do šesti a po obědě jsem překvapivě odmítla spát, takže jsem usnula až kolem čtvrté v autě cestou na chalupu. Na chalupě jsme si s Lucinkou vydobyly houpání od mamky, jenže Lucka si pořád vyžadovala mamčinu pozornost a její houpání, takže mamka nepostřehla, že jsem se začala snažit z houpačky vylézt, a protože se se mnou pořád houpala, přepadla jsem z ní, udělala salto na záda a ještě se při té příležitosti kousla do jazyka.
14. 06. 2013 Před čtvrt na sedm jsem se vzbudila a hned vyskočil taťka. Mamka ale stejně nedospávala a přišla za námi za půl hodiny, protože potřebovala vařit. Odpoledne přijel děda a šel se s námi podívat na pipinky. Já si na cestu vzala telefon, který jsme od něj kdysi dostaly s Lucinkou na hraní, a upustila ho do kýble, plného slepičinců. Chtěla jsem ho odtamtud vylovit, ale mamka mě na poslední chvíli zadržela a obětovala se sama.
15. 06. 2013 Protože jsem chtěla dědu ušetřit brzkého vstávání, spala jsem až do půl sedmé. Mamka mi ještě přichystala mlíčko a šla spát. V osm jsem snědla celý chleba a pak mi děda dal obilné polštářky, které objevil ve skříni. Pochopitelně se pak děsně divil, že jsem k ní pořád chodila k ní, ukazovala na ni a řvala „ham, haaaaam“. Odpoledne jsem na skluzavce dostala mamku do kolen - vylezla jsem nahoru, ale místo toho, abych se sklouzla dolů, jsem pořád seděla nahoře a posouvala se dopředu a dozadu o 10cm. Mamce bylo divné, že nechci sjet, ale záhy zjistila pravý důvod - při této činnosti jsem potichoučku, polehoučku pouštěla do plíny bobky a řádně je tam rozhňoucávala.
16. 06. 2013 V noci jsem spala hodně neklidně a mamka kvůli tomu nemohla usnout, tak v jednu ráno vstala, a protože jsem se jí zdála podezřele hřejivá, šla pro teploměr. Pochopitelně - naměřila mi 38°C a po zblajznutí Panadolu jsem usnula jako miminko (a mamka taky). Vzhledem k tomu, že jsem o půl šesté vstávala, spala 4 hodiny a přesně podle toho taky vypadala. Do čtvrt na sedm mě udržela u sebe v posteli, pak už jsem ale začala být hlučná, tak se mnou odešla do obýváku, a protože byl děda taky lehce nedospalý, zůstala už se mnou vzhůru. Tedy jen dočasně, v devět jí děda řekl, ať si jde ještě lehnout a ani moc neprotestovala. Jak dopoledne, tak odpoledne po spaní jsem byla poměrně dost mazlivá a polehávala jsem, tak mě mamka znovu přeměřila a zjistila, že mám pořád zvýšenou teplotu a pro jistotu se mnou trčela celý ten krásný den doma a hnípala se v tom, co bylo příčinou - jestli růst zubů (neb jsem řádně slintala), nebo nějaký lehký úžeh po včerejším pobytu venku a věčném strhávání klobouku z hlavy, anebo je to reakce na očkování, která by ale správně měla přijít až za týden. Až po šesté večer, když přestalo pražit slunce, se se mnou odvážila vyjít ven. Co ale bylo fajn, byl ten meloun, který mi dala ke svačině, ten mi chutnal fakt moc.
17. 06. 2013 V deset v noci mi mamka dala Panadol, protože jsem zase spala hodně neklidně a od té doby jsem spala jedna báseň až do šesti ráno. Ještě dvacet minut jsem vydržela ležet u mamky v posteli, pak jsme se přestěhovaly do obýváku, kde jsem se jen nasnídala a ještě v pyžamu jsme s mamkou ležely na gauči další čtvrt hodinu. Pak už mě ale převlékla a přebalila, a zatímco vařila čaj, dělala si snídani a zcela ignorovala moje „ham, haaaaaaam“, já si našla vlastní zdroj potravy. V šuplíku byl nenačatý balík cukru, ve kterém ale byla díra a okolo byl rozsypaný cukr - ten jsem nalepila na oslintaný prst, olízla, nalepila, olízla… Až do doby, kdy mamka zjistila, co to vlastně jím.
18. 06. 2013 Dnešní ráno by si mamka asi taky klidně odpustila. Protože jsem včera usnula už v autě a bez Pana Dudu, po přenesení do postele už mi ho nedávala. V noci jsem jeho absenci nijak nepociťovala, zato ráno ano. Kdybych ho totiž bývala měla, ještě bych si s chutí poležela klidně půl hodiny s mamkou v posteli, takhle jsem tam vydržela jen pár minut a o půl šesté mamce nezbylo, než vstát a sejít se mnou do obýváku. Ještě chvíli žila v bláhové domněnce, že mě nakrmí a ještě si spolu lehneme na gauč, ale bez Pana Dudu mě prostě polehávání nebaví, takže měla smůlu. Po obědě jsem si na půl hodiny schrupla a pak mě mamka probrala a i s taťkou jsme jeli pro Lucinku. Ze školky jsme jeli do Ikey a mamka se poučila z poslední návštěvy, kdy oni jedli a já na ně měla jen zírat, a zatímco oni obědvali, já jedla jogurt. Že to byl jogurt, o který neměla Lucka ve školce zájem, mi bylo vcelku jedno, důležité bylo, že byl. Při jídle nás pozorovaly dvě paní, mamka si myslela, že je to kvůli scéně, co tam ztropila Lucinka, ale bylo to úplně jinak. Samy se totiž po chvíli mamce omluvily, že na nás tak civí, ale tohle prý vůbec neznají. A co tak upoutalo její pozornost? Můj apetit a věčné řvaní „ham, haaaaaaam“ - že prý tohle od svých dětí vůbec neznají. Po návratu domů už jsme ven ani nepáchli, v tom dusnu se nedalo ani dýchat, natož cokoli dělat, takže jsme zůstali doma v chládku a mamka si zaposilovala a zasportovala. Má vášeň pro schody stále neutichla, takže pro mě mamka několikrát do hodiny běhala na schody a snášela mě dolů. Večer už jsem byla docela zmožená, poměrně rychle se mi podařilo zabrat, ale ne na dlouho. Od půl deváté zhruba do půl desáté jsem každou chvíli plakala. Mamka si nejdřív myslela, že nemůžu spát horkem (vedro mi tedy bylo, v ložnici mohlo být ke 30°C a já měla vlasy úplně mokré), takže pustila klimatizaci. Pak běžela nahoru ještě několikrát a průběžně ji zapínala a vypínala, aby mi nebyla moc velká zima. Usnula jsem ale až poté, co mi dásně namazala gelem proti bolesti zubů. Ten zabral, ale jeho aplikace nebyla právě snadná, mamku jsem nechtěla nechat dáseň namazat, a když už se tam dostala, hryzla jsem ji.
19. 06. 2013 Jak Paňdoktorka minulý týden řekla, tak jsem učinila. Naši měli očekávat, že osmý až desátý den může dojít k reakci na očkování a já se přesně osmý den osypala. Mamka s námi chtěla jet původně odpoledne do Sloníkova, ale radši mě tam netahala, protože předpokládala, že když jsem se osypala, mám patrně oslabenou imunitu, tak abych ještě něco nechytila. Místo toho na zahradě napustila už dopoledne bazének, dala ho do stínu a nechala mě (a po školce pochopitelně i Lucinku) tam ráchat celý den.
20. 06. 2013 Jestli se mi včera objevila lehká vyrážka, dnes už jsem byla fest osypaná na zádech, břiše i v obličeji. Dopoledne mamka připravovala věci na chalupu, takže jsme byly zalezlé doma a odpoledne, když jsme přijeli na chalupu, jsme s mamkou byly taky spíš schované před sluníčkem doma (hlavně kvůli mně a mé vyrážce) a ven jsme šly až pozdě odpoledne.
21. 06. 2013 Dnes jsem naše opět nijak nešetřila a vstala o půl šesté, mamka mě ale hned vyndala z postýlky, položila si mě vedle sebe a já ještě na hodinu usnula. Pak se mnou vstal taťka a mamka s Luckou za námi přišly o hodinu a čtvrt později. Vyrážka hodně umizela, takže jsem zase mohla ven, ale naši se mě snažili udržet ve stínu, i když ne vždy se jim to dařilo. S Luckou jsem se ráchala v bazénku a celý den jsem byla pěkně protivná - taky aby ne, s osypkami po těle a ještě se čtvrtou přední stoličkou, která se mi snaží proklubat ven.
22. 06. 2013 Ráno jsem vstala v 5.13, ještě 20 minut jsem polehávala u mamky, ale už jsem neusnula jako včera. Odpoledne přijela teta Soňa se strejdou a Domčou a naši s povděkem zjistili, že jsem se konečně přestala bát jejich štěklouna. Překvapivě jejich štěkloun můj zájem o něj vítal, na rozdíl od naší štěkny, která přede mnou bere radši roha (patrně proto, že ví, co by ji čekalo, kdyby se mi dostala do spárů). Teta nám přivezla misku domácích jahod a mamka mi jednu nenápadně přimíchala do nastrouhaného jablka s banánem. Nevím, jestli pochybovala o mém zraku, ale jen co jsem uviděla červenou barvu, začala jsem řvát „ne“. Dvě lžičky jsem pod nátlakem snědla, ale pak už jsem to začala plivat a mou svačinu si nakonec snědla mamka sama. I přesto, že u nás byla návštěva, jsem šla spát klasicky o půl sedmé. Usínala jsem v ložnici, a protože u nás teta zůstali přes noc, když šla spát Lucka s Domčou, byla jsem přesunuta i s postýlkou na chodbu, a když šli spát i rodiče, naši mě přenesli do obýváku, kde spali i mamka s taťkou.

18. měsíc

23. 06. 2013 Dnes jsem se vzbudila na minutu přesně jako včera - v 5.13. Dva dny takhle časného budíčku způsobily, že jsem usnula o půl jedenácté v houpačce. Taťka mě odnesl domů do postele a já spala dvě hodiny. Přesto, že jsem dopoledne nechtěla svačinu a z polívky jsem vyjedla jen drožďové knedlíčky, o druhé jídlo jsem už neměla zájem a snědla jsem z něj jen pár brambor. Ve čtyři mi mamka nabídnula ovoce, ale po včerejším podstrčení jahody jsem to rovnou plivala, tak mi mamka přinesla jogurt, ze kterého jsem snědla půlku. Bývala bych ho snědla víc, jenže mi Lucka v mezičase dala kousnout svého karbanátku a já pak furt ukazovala na lednici a dožadovala se jich. V pět nás všechny taťka vytáhl do lesa, chvíli mě nesl on, chvíli jsem ťapala, chvíli mě nesla mamka, zase jsem chvíli ťapala, pak už jsem moc chodit nechtěla a naši si mysleli, že jsem unavená, jenže cestou domů jsem se zasekla u jedněch vrátek, pak u druhých a tam se mi zalíbilo. Vrátka nebyla zavřená, a když jsem do nich šťouchla, otevřela se. Vlezla jsem k tetě Jarce, chvíli okouněla u vrátek, popošla pár kroků, vrátila se před vrátka, pak zase vešla dovnitř a takhle jsem furt chodila za vrátka a před vrátka. Domů jsme díky tomu přišli až o půl sedmé, mamka mě v rychlosti osprchovala, dala mi večeři a uložila mě do postele s představou, že díky brzkému vstávání a dlouhé procházce hned padnu za vlast, ale já ji převezla a ještě v osm jsem nespala.
24. 06. 2013 Předpoklad našich, že po dvou dnech velmi brzkého vstávání a včerejšího pozdního usnutí budu dnes spát aspoň do půl sedmé, se nevyplnil, i když jsem ráno poněkud zaspala - vstala jsem až v 5.16. Mimořádně taťka usoudil, že už mamka včera nevypadala nejčerstvěji a vstal se mnou, nicméně moc spánku jí dopřáno nebylo, protože o dvě hodiny později přijeli pánové pracanti a probudili ji. Spolu s ní vstala i Lucinka a její snídaně vzbudila mou nezkrotnou touhu po čokokoulích, které mi ale mamka nechce dávat. Místo nich mi podstrčila kornflejky, ale o ty jsem zase zájem neměla já a hrst jsem jich rozsypala po zemi. Mamčinu výhrůžku, že to spapá pejsek, jsem ale vůbec nebrala jako výhrůžku, ale jako pokyn, a po zemi rozházené kornflejky jsem začala sbírat a krmit jimi štěknu. Navíc jsem byla pěkně protivná, což patrně souviselo s druhou fází osypání, která se dnes objevila. Bylo kolem půl dvanácté, když jsem se šla posadit na gauč a během chviličky jsem tam v polosedu usnula. Ani mě neprobudilo, když mě mamka přenášela do postýlky. Když jsem se probudila, vyrazili jsme zase do Prahy. Jestli jsem ráno měla osypaný a úplně rudý krk a jeho okolí, večer už jsem měla osypaný obličej celá záda a břicho a na týlu hlavy se mi objevily dvě bulky velikosti hrášku. Usnula jsem, ale spala jsem hodně neklidně. V devět mě ale vzbudila Lucinka, která volala na mamku, a od té doby to šlo se spaním z kopce. Začala jsem brečet, drbat se všude po těle, a utišila jsem se, až když mě mamka vyndala z postele a položila si mě vedle sebe do svojí postele. Nespala jsem, ale ležela jsem v klidu, bez drbání a plakání. Jenže po půl hodině ležení a mého okounění všude kolem sebe se mamka rozhodla, že mě dá zpátky do postýlky a dojde se osprchovat, aby už se mnou mohla v posteli zůstat. To se mi ani trochu nelíbilo, a jakmile mě položila do postýlky, začala jsem vřískat. Mamka spěchala, aby u mě byla co nejdřív, ale má pomsta za její odchod už byla vymyšlena. Když přišla, hned si mě vzala k sobě, jenže já vydržela ležet jen chvíli a pak už jsem začala povídat, lézt kolem sebe, šťouchat do mamky a po taťkově příchodu i do něj, až se mamka naštvala a dala mě do postele. Tam jsem ovšem zase začala vřeštět. Znovu mě vzala k sobě a všechno se opakovalo, zase zpátky do postele, znovu k ní a takhle to šlo až do půl druhé, kdy mě mamka naposledy položila do mojí postýlky a já po čtvrt hodině breku konečně usnula.
25. 06. 2013 Po fakt hodně náročné a těžké noci jsem spala do čtvrt na sedm, ale za ty čtyři a půl hodiny spánku jsem se ještě pětkrát vzbudila s brekem. Ráno už jsem vypadala, jako by mi v noci někdo na horní polovinu těla vylil horkou vodu, k čemuž patrně přispělo i mé vydatné drbání. Mamka hned ráno zavolala Paňdoktorce, ta jí nejdřív řekla, že ji naši neposlouchali, protože jim říkala, že se mi můžou objevit bulky na hlavě jako reakce na očkování, a když mamka řekla i o vyrážce, Paňdoktorka rozhodla, že by mě radši viděla. O půl jedenácté jsem snědla talíř polívky a krátce po jedenácté jsem usnula. Ve čtvrt na jednu už jsem byla vzhůru, mamka mi dala ještě půlku skleničky, vyrazily jsme pro Lucinku do školky a odtamtud rovnou k Paňdoktorce. Ta, když mě viděla, šla rovnou volat do Motola na imunologické a vakcinační oddělení. Paňdoktorce popsala, jak vypadám a ta jí řekla jediné - že za svou třicetiletou kariéru viděla jen jeden případ takhle velké reakce po očkování Priorixem, a že tam máme přijet. Paňdoktorka mi ještě chtěla kouknout do krku, ale já nechtěla otevřít pusu. Nakonec jsem ji přeci jen malinko pootevřela, a jen co tam strčila to svoje dřívko, hned jsem secvakla. Odjeli jsme odtamtud až ve tři, takže to mamka musela vzít nejdřív domů, protože Lucinka ještě neobědvala. Než se najedla, přijel taťka a do Motola nás odvezl (to pro případ, aby tam nezůstalo zaparkované mamčino auto, kdyby nás tam chtěli hospitalizovat, jak nás upozorňovala moje Paňdoktorka). Jediné pozitivní na tom všem bylo, že už nás očekávali, takže jsme po příjezdu čekali jen chvíli a hned nás vzali. Aby ani tahle Paňdoktorka nepřišla zkrátka, zopakovala jsem si secvaknutí dřívka po vložení do pusy. Zákeřnost ale spočívala v něčem jiném - v tom, že zneškodnění Priorixové vakcíny (patrně nejrychlejší a nejmíň zatěžující můj organismus) mohla obstarat jen injekce Immunoglobulinu do zadku, která fakt sakra hodně bolela. Navíc si Paňsestřička patrně zapomněla doma mozek, protože hned jak vytáhla stříkačku, vrazila mi na můj rudý a opupínkovaný zadek, který pálil a svědil sám o sobě, náplast. Při jejím sundávání doma jsem plakala skoro stejně, jako při té injekci. Spát jsem šla standardně v sedm, jen mi mamka do kaše kápla pár kapek Fenistilu proti svědění a po tom náročném dni jsem konečně klidně a bez pláče usnula. Jen mamka mě pořád chodila hlídat, jestli se neobjevila nějaká reakce na tu dnešní injekci (však jsem museli v Motole po injekci ještě půl hodiny čekat, jestli k nějaké reakci nedojde - hlavně jestli se vyrážka nezhorší, nezačnu otékat nebo se dusit).
26. 06. 2013 Včerejší noc jsem vydatně dospala, usnula jsem hned v sedm a spala v kuse až do půl osmé, aniž by mě (na rozdíl od mamky) probudil taťkův budíček v sedm. To samozřejmě vzbudilo rozruch, takže taťka mamce kladl na srdce, že mi má teď pořád připomínat, že takhle se má spát pořád, a mamka na to zase řekla, že takhle budu spát jedině tehdy, když budu chodit každý den na injekci Immunoglobulinu. No, jejich humor oceňuji, ale mohli by si vzít jako terč někoho jiného. Každopádně jsem do rána lehce ubrala na intenzitě barvy, ale zase se mi objevily pupínky i na rukou a nohou. Dopoledne jsme s mamkou odvezly do školky Lucinku a pak sjely na nákup. Po dobu nakupování jsem byla ve vozíku, ale když tam mamka potřebovala dát ještě dva balíky vod a dva balíky plen, musela jsem ven (což mně osobně nevadilo ani v nejmenším), takže několikrát došlo na lovení divé zvěře, když jsem mamce zdrhla a nedělala si vůbec nic z toho, že by se mi mohla ztratit. Naposledy za mnou takhle musela vypálit zrovna ve chvíli, kdy měla nákup zaplatit. Kdyby s sebou bývala vzala i vozík, mohly jsme nakoupit zadarmo, jenže takovéhle úsporné opatření mamku prostě nenapadlo. Doma jsem hned dostala oběd, v poledne mě mamka uložila do postele a já prakticky okamžitě usnula, i když ne na dlouho - po třičtvrtě hodině už mě zase budila, abychom vyrazily vyzvednout Lucinku. Než mě ale obula, přišla babička, zůstala se mnou doma, a když viděla, že jsem ještě nalomená na spánek, položila mě do postele a já spala až do půl třetí. Mamka s Luckou využily mé nepřítomnosti a ve dvou jely ještě něco koupit. K večeru mamka s radostí zjistila, že vyrážka zesvětlala, i když se mi osypaly ruce a nohy o něco víc, než ráno. Pro jistotu mi na spaní dala zase kapičky proti svědění a já hned v sedm usnula.
27. 06. 2013 Hned ráno jsem mamce udělala ohromnou radost - čekala totiž, že už jsem se dospala a budu zase vstávat po páté, ale já se vzbudila až v sedm. Když mě převlékala, měla radost ještě větší - sice mi na kůži vylezly příznaky snad všeho, proti čemu jsem byla očkovaná (boule za ušima - příušnice, rudá horní polovina těla - zarděnky/spála a pupínky na rukou a nohou - neštovice), ale rudé fleky podstatně vybledly, okolí genitálií už bylo taky bledé jako obvykle a jako bonus mě kůže přestala svědit. Mamka ještě musela Paňdoktorce povinně poslat fotky mého aktuálního stavu, ale i ta po jejich zhlédnutí usoudila, že je vše na nejlepší cestě. Prý jen pokud by mě bolela hlava nebo jsem se motala, mají se mnou naši jet okamžitě k nějakému Pandoktorovi. Jediné, co mamce nešlo do hlavy, bylo, jak ze mě vytluče, že mě bolí hlava. Nicméně jsem na to nevypadala a skoro v pět jsme vyrazili na chalupu. Tam nás dostal na starosti taťka a mamka šla hned sekat, kdyby náhodou začalo zítra pršet, ať je aspoň hotový trávník. Taťka nás ošplouchnul, nakrmil a mě i uložil.
28. 06. 2013 Pomalu, ale jistě jsem se po půl hodinách začala přibližovat k běžnému rannímu budíčku. Předevčírem jsem vstávala o půl osmé, včera v sedm, dnes o půl sedmé. I večer jsem pořád vypadala zhruba stejně jako včera, což bylo pro mamku trochu nemilé překvapení, protože očekávala, že už dnes budu úplně v pohodě. Jinak jsem se ale chovala jako vždy - když snídala mamka, řvala jsem „ham“, když snídala Lucka, řvala jsem „ham“, když snídal taťka, řvala jsem „ham“, a když mi chtěl podstrčit přesnídávku, zařvala jsem „ham“ ještě důrazněji a ukázala na jeho chleba se šunkou. Oběd jsem si dala s našima a po něm jsem nějakou dobu nemohla spát, tomu napomohli ti vrtáci, co v patře nade mnou pracovali a vrtali. Nakonec jsem ale zabrala a spala do čtvrt na čtyři. Pak jsem si trochu zobla přesnídávky a šly jsme s mamkou ven za Luckou a taťkou. Naši skládali dříví a my si s Lucinkou spořádaně hrály. Tedy až do chvíle, kdy mamka řekla, jak je super, že jsme takhle v klidu a oni můžou dělat. Tohle zaklínadlo zafungovalo okamžitě - já se zvedla a od té chvíle jsem pořád někam zdrhala. Poslední, co jsem venku vyzkoušela, byl vodovodní kohoutek na garáži. Tak dlouho mi Lucinka ukazovala, jak se ta voda pouští, až se mi to povedlo. No, a protože jsem stála hned u něj, během pár vteřin jsem byla promáčená na kůži. Ale stejně už bylo půl sedmé, takže o nic nešlo - mamka mě doma osprchovala teplou vodou, převlékla do suchého pyžama, nakrmila a uložila. Před osmou mě šla zkontrolovat, a i když už bylo v ložnici dlouho ticho, byla jsem pořád vzhůru. Mamčin příchod až k mojí posteli mě ale vůbec nevyvedl z míry a ani jsem se nepohnula, a když odešla, nijak jsem to nekomentovala.
29. 06. 2013 Ráno jsme s mamkou dohnaly všechna ta prospaná rána předchozích dní a vstaly jsme v pět. Vzbudila jsem ji ovšem už ve čtvrt na pět, do těch pěti se jí ještě podařilo udržet mě u sebe v posteli (ovšem spánek už ani u jedné z nás nepřipadal v úvahu - já nechtěla a mamka sice chtěla, ale díky mě nemohla). Možná i díky časnému vstávání jsem dnes byla při chuti a po několika dnech se dopoledne pořádně nasvačila. Kromě běžného uždibování snídaně ode všech jsem snědla celou přesnídávku. Pak jsme šli všichni ven, naši pracovali a my s Luckou si nejdřív hrály na písku, pak jsem projevila přání houpat se, Lucinka doběhla za mamkou, aby mě vysadila do houpačky a dlouhou dobu mě houpala. Dařilo se jí to tak dobře, že se mi tam podařilo o půl dvanácté usnout. Naši mě jen přenesli do postýlky a já spala až do půl třetí, takže jsem měla mimořádně pozdní oběd. Odpoledne se mamce konečně podařilo ze mě dostat, jak dělá další zvířátko - po beránkovi jsem začala dělat osla, v mém podání ovšem dělá „A-I“.
30. 06. 2013 Po včerejšku jsem mamce dopřála trochu oddechu a nechala ji spát do čtvrt na sedm. Poobědní spánek se posunul až na jednu hodinu, což mi nevadilo. Co mi ale vadilo, bylo to, že ke mně do postýlky vlezla Lucinka a rozblbnula mě tak, že jsem neměla nejmenší šanci usnout. Když ji pak mamka vyhnala do obýváku a ona odešla, začala jsem tesklivě plakat. Odpoledne mamka řešila, proč že to mám pořád ledové ruce. No jak bych je mohla mít teplé, když jsem si vždycky a všude našla nějakou vodu na ráchání. Od zvířátek mamka upustila a naučila mě veledůležité gesto - poprosit, to po mně ale začala hned vyžadovat, zejména když chci Pana Dudu a nedočkavě o něj hýkám. Večer jsme zase jeli zpátky do Prahy a já snad poprvé v životě během večerní jízdy autem neusnula. To ale bylo z čistě prozaického důvodu - mamka mi nedala Pana Dudu. Jakmile jsme dorazili domů, vyndala ho z kufru a já během pár minutek spokojeně spala.
01. 07. 2013 I dnes jsem mamce dopřála trochu ranního spánku a vzbudila se až o půl sedmé. Když už jsem spala tak dlouho, obětoval se ke vstávání taťka, ale mamka přišla za chvíli za námi, protože se jí nepodařilo znovu usnout. Když chtěl taťka vyčistit krb, zjistil, že se od něj postrádá klička. Nějakou dobu ji oba hledali, a když byla stále nezvěstná, taťka pesimisticky prohlásil „No jestli to někam přemístily holky, tak jsem zvědavej, kde to najdeme, protože se podívej, co jsem našel v batohu.“ a ukázal na hromadu kostiček.
02. 07. 2013 Dopoledne jsme šly s mamkou k pipinkám a Lucka akorát skákala na trampolíně. Podívala jsem se na ni a zeptala se „Kaka?“ (můžu jít taky skákat?). K obědu nám mamka osmažila palačinky, ty jsem ovšem plivala a vyjídala z nich jen mascarpone krém. Když jsem šla spát, začala mamka porcovat beránka a do mého probuzení to nestihla, takže jsem se krapet nudila a využila jsem toho, že s rukama, špinavýma od masa, nebude určitě chtít nikde sahat. Otevřela jsem šuplík, vytáhla čerstvě načaté müsli a rozházela ho všude po obýváku. A když už konečně dodělala berana, místo toho, aby se mnou šla ven, začala vypeckovávat třešně na bublaninu, kterou slíbila Lucince. Z toho jsem pak aspoň něco měla, mamka mi kousek taky ukrojila a já se jí pak dožadovala skandováním „bubi, bubi“.
03. 07. 2013 Ráno jsem se probudila v mamce neznámý čas, jen si mě vzala k sobě do postele a ještě jsem minimálně na třičtvrtě hodinu usnula. Pak k nám přišla Lucinka a všechny tři jsme se ještě válely a užívaly si, že je postel volná a není tam taťka, který včera dopoledne odjel zpátky do Prahy. Vstaly jsme až v sedm. Dopoledne jsme mamce přivodily lehce infarktový stav - Lucka totiž chtěla bonbónek, tak jí mamka řekla, ať mě pohlídá venku, že jí ten bonbónek donese. Jenže ona šla místo hlídání nedočkavě za mamkou a já mezitím zdrhla ke strejdovi Mirkovi. Byla jsem tak dokonale schovaná za kytkou, že jsem vůbec nebyla vidět a mamka vyletěla až na silnici. Na pátrací akci už se dokonce chystala vyrazit i teta Jarka s Honzou, ale zrovna v okamžiku, kdy chtěli vyrazit směrem k lesu, jsem byla objevena. Odpoledne jsem se inspirovala včerejší akce müsli a dnes proběhla tatáž akce, jen s rýží - pytlík byl rozsypaný po celé zemi a do toho se mi pak ještě podařilo ve vteřině vysypat obilné smajlíky. O ty jsme se, na rozdíl od rýže, s Lucinkou vzorně postaraly a všechny je snědly.
04. 07. 2013 Celý dnešní den jsem strávila doma. Taťka se sice včera nečekaně vrátil, jenže venku pracoval a mamka zase doma vařila a pak pekla dort pro dědu k narozeninám, takže mě venku neměl kdo hlídat. I dnes se mi podařilo zmocnit se rýže a na několikrát ji vysypat. Tentokrát ale mamka vždycky zakročila včas, takže jsem ji sypala jen po troškách. Protože jsem byla zvědavá, co to mamka molousá na té lince, neustále jsem si přitahovala židli k lince, abych tam viděla a hrabala jí do marcipánu. Mamce to evidentně nebylo vhod, takže mě pokaždé sundala, odsunula židli, já ji přisunula zpátky, vylezla na ni, pohrabala se jí v koulích (marcipánových - pekla totiž dort v podobě pivního soudku, po kterém se pnul chmel a chmelové koule) a tak pořád dokola.
05. 07. 2013 Včera šla mamka hodně pozdě spát, protože dodělávala dort, a doufala, že bych ji ráno mohla nechat trochu dospat. Když jsem se vzbudila ve 4.58, protočila oči v sloup. Vzala si mě ale k sobě a já vedle ní ještě spokojeně spala do půl sedmé. Odpoledne přijeli děda s babičkou a spolu s nima i teta Monča s klukama, takže jsem měla spoustu objektů k mazlení, hraní si a k občasnému tyranizování.
06. 07. 2013 Ráno jsem spala do čtvrt na sedm, o půl sedmé mě mamka přesunula k dědovi a Robin (oba s Honzou totiž spali s dědou a babičkou v obýváku, zatímco teta Monča spala s námi v ložnici) tvrdil, že jsem ho vzbudila. Děda si byl ale jistý, že poprvé otevřel oko až o hodinu později. Odpoledne přijela velká návštěva i s miminkem, zrovna jsem byla v posteli a měla spát, jenže jsem se pokakala, tak mě mamka odnesla do obýváku na přebalení, a když jsem uviděla potenciální kamarádku, bylo po spaní. Mamka mě sice odnesla do ložnice, tam jsem ale naprosto odmítala být a ječela jsem, dokud mě mamka nevynesla ven. Pochopitelně jsem jí pak usnula ve čtyři v náručí na houpačce a spala jsem až do půl šesté. Večer jsem šla spát o něco později než obvykle, skoro až o půl osmé.
07. 07. 2013 Zase jsem se vzbudila v nekřesťanskou dobu, ve 4.28. Mamka si mě vzala hned k sobě, abych se zbytečně neprobrala a já relativně rychle usnula, tak mě přesunula do mojí postýlky, aby se sama pohodlně vyspala a odešla na záchod. Ani nestihla dojít zpátky do postele, já se vzbudila a zařvala „Maaaamiii“, tak si mě vzala zpátky k sobě a tam jsem spala až do půl sedmé, to už mě zase přenesla k dědovi. Po obědě jsem spánek protáhla na celé tři hodiny, díky čemuž jsem prospala dědův odjezd. Mamce jsem pak chvíli pomáhala s kamenama, vybírala jsem je z hlíny a nakládala na kolečko, ale když to tak beru kolem a kolem, víc jsem zdrhala pryč, než pomáhala, nicméně snaha byla. V sedm večer už jsem se začala hlásit o příděl jídla, tak mamka zapíchla práci, vykoupala mě, nakrmila a uložila. Pak šla s Lucinkou ještě ven, a když se vrátily domů, šla mě zkontrolovat, ale já pořád ještě nespala. Až o půl deváté, když šla do ložnice vytřít, zjistila, že jsem konečně usnula.
08. 07. 2013 Dopoledne nám na chalupu přijelo kino. On to byl vlastně jen bagr, ale já seděla s mamkou a Lucinkou na houpačce a hypnotizovaně jsem sledovala jeho práci. Takhle dlouho v klidu jsem u mamky nevydržela sedět dost dlouho. Odpoledne mi pak naši dali k jídlu rohlík a já, aby se mi lépe jedl, ho namáčela nejdřív ve vodě od kytky (a následně ho poté jedla) a pak ve vodě ve štěknině misce.
09. 07. 2013 Sotva jsem se ráno v šest probudila, vzala jsem do ruky Woodyho, zatáhla za provázek a Woody zajuchal tak radostně, že se mamka okamžitě probrala. Mamka si mě hnedka vzala k sobě a tulily jsme se ještě půl hodiny, aniž bych cekla. Když vstala i Lucinka a začala snídat, otevřela jsem šuple s příbory, a i když ještě dovnitř nevidím, vyndala jsem si lžičku, došla k Lucince, lžičkou se sápala do její misky a řvala „Ham, ham!“.
10. 07. 2013 Dnešní budíček byl už před třičtvrtě na šest a ještě ke všemu bez polehávání, takže se mnou mamka musela během pěti minut vstát. Byla jsem trochu protivná, ale než mamka připravila přebalování a snídani, zmocnila jsem se ovladače, zapnula Šlágr TV a až do jídla se spokojeně pohupovala v rytmu dechovky.
11. 07. 2013 Dopoledne, když jsem šla s mamkou ke slepicím, mě nabral beran. Prevít jeden, ani mě nevaroval, takže jsem hned začala natahovat a na oplátku mu zařvala vydatně do ucha operní árii. Odpoledne se mi během spánku podařilo pročůrat až na matraci, z toho šlo usoudit jediné - evidentně jsem řádně dodržovala pitný režim. Večer jsem byla tak unavená, že jsem usnula krátce po sedmé. V jedenáct v noci jsem se probudila a začala plakat - taky aby ne, když jsem se zase pročůrala a ležela jsem v mokru. Naši mě přebalili, jenže já se mezitím probrala, a když mě mamka položila do postele, hned jsem začala vřeštět. Z obavy, abych neprobudila Lucinku, mě mamka radši vzala k sobě do postele. Tam jsem sice byla spokojená a tichá, ale rozhodně jsem se ke spánku neměla. Usínat jsem začala až hrubě po půlnoci, tak mě mamka přesunula zase do mojí postele, ale netrvalo dlouho, já se lehce probrala, otevřela oko, zjistila, že už nejsem ve velké posteli a začala vřískat nanovo. Mamka mě chtěla vyndat, ale taťka zasáhnul a řekl, že se přeci nenechají vydírat. A tak mě nechali, plačící, vřeštící a vztekající se, v mojí posteli. Mamka nakonec psychický nátlak nevydržela a odešla do obýváku a situaci vzal pevně do svých rukou taťka. Když jsem začala řvát, sebral mi Pana Dudu a vrátil mi ho, až když jsem se uklidnila. Takhle to udělal několikrát po sobě, takže mi došlo, že jestli chci Pana Dudu (jako že jsem ho fakt chtěla), budu muset držet pusu a krok. Krátce po jedné jsem usnula a mamka se mohla vrátit zpátky do postele.
12. 07. 2013 Ráno jsem vydržela spát až do sedmi. K obědu jsem dostala skleničku, i když taťka mamku přesvědčoval, že bych klidně mohla jíst oběd s nima, že je to bio maso. Jedli totiž toho beránka, co ho nedávno mamka porcovala, jen byl na česneku, tak se mi ho mamka neodvažovala dát. To taťka byl jiný kádr, ten mi dal hned několikrát ochutnat a moc mi chutnalo. Po obědě jsem byla zase uložena ke spánku, ale po hodině a půl jsem se vzbudila, tak si mě mamka vzala k sobě do postele, než se proberu a já překvapivě ještě usnula, tak mě mamka nechala spát a odešla. Za půl hodiny jsem se probudila a Lucinka se moc divila, když jsem se zničehonic objevila v obýváku a hned se ptala „Kde se tady vzala???“. Teta Jarka nám přinesla na talířku připravený a nakrájený vodní meloun a mamka mi ho zkusila dát ochutnat. Moc mi chutnal a spořádala jsem skoro všechno, ale bylo to hladové, takže jsem chtěla jíst dál. Lucka mi zkoušela nabídnout zbytek svého oběda, pak otevřela lednici a vyndala jogurt (patrně se těšila, že mě bude krmit), ale já přesně věděla, co chci. Došla jsem k plechu právě upečených sladkých makových rohlíčků a řvala „Ham, ham, tady!“. Patrně pod vlivem máku jsem pak začala řádit ve velkém - zatímco mamka hledala Lucčin ztracený hřeben, já nejdřív na podlahu vykydla jahodový jogurt, který jsem následně po podlaze řádně rozetřela - z toho měla největší radost štěkna, která to všechno vylízala do poslední kapky. Sotva zmizel z podlahy jogurt, nahradila je halda igelitových tašek, do kterých jsem následně vysypala celý pytlík písmenek do polévky. Korunu jsem tomu všemu nasadila záhy, když jsem se pokakala, a než mamka připravila přebalování, prostrčila jsem ruku skrz body až do plíny a její obsah vytáhla na světlo boží. Díky tomu jsem už ve třičtvrtě na šest byla vykoupaná a před sedmou jsem byla v posteli, kde jsem tedy ještě pěkně dlouho řvala jak tur.
13. 07. 2013 Po včerejším dlouhém spánku přišel zase časný budíček. Ve čtvrt na šest jsem se probudila a krátce po půl šesté už jsme s mamkou musely odejít do obýváku, protože jsem začala být hlučná. Mamka je sice občas překvapená, jak prý málo nám stačí ke štěstí, ale uvědomila si někdy, jak málo stačí ke štěstí jí? Konkrétně dnes jsem si toho všimla, když mě ráno přebalovala. Protože jsem vůbec nesmrděla, předpokládala jen počůranou plínku, ale ejhle - uvnitř bobek. Mamka byla u vytržení - pevný bobek a ještě bez smradu. A pak, že nám dětem stačí ke štěstí málo!
14. 07. 2013 Na rozdíl od včerejška jsem se sice zase probudila ve čtvrt na šest, ale ještě na hodinku jsem si zdřímla u mamky v posteli a teprve potom jsme šly do obýváku. Včera přijel děda a spal v obýváku, ale moje přítomnost ho vůbec nevyvedla z míry, klidně spal dál a nepodařilo se mi ho probudit až do sedmi a i potom dál pospával. Mamka uvařila ranní konvici čaje, a protože jsem na něj měla taky chuť, řekla jsem mamce „Jaj ham!“. Pochopila to velice rychle a dala mi košta ze svého hrnečku. Jen těžko říct, jestli jsem víc ochutnala já nebo moje tričko. Odpoledne jsem pak troubila na klakson na houpačce a doplňovala to svým „tututu“.
15. 07. 2013 Ti rodiče si prostě neumí užít toho, když jsem ochotna dopřát jim trochu toho ranního spánku. Takže zatímco já spokojeně spinkala, taťkovi o půl sedmé začal ječet budíček, čímž mě pochopitelně probudil. Po poměrně dlouhé době jsem zase dostala a snědla nastrouhané jablko a o jogurt jsem se dělila s Lucinkou. Prakticky celý den jsem zvolávala „jaj, jaj“ a dožadovala se čaje. Odpoledne si mamka všimla, že nějak víc hřeju a naměřila mi něco málo přes 37°C, což ale přisoudila rostoucím zubům. Tím taky obhajovala mou extra protivnou a ukňouranou náladu. Večer, než mi připravila kaši, jsem se vrhla k Lucinčinu chlebu, ukradla z něj sýr a začala se ládovat. Mamka mi ho sice sebrala, jakmile na to přišla, ale jak jsem dojedla kaši, dostala jsem ještě celou sýrovou tyčinku.
16. 07. 2013 Ráno jsem se vzbudila u mamky v posteli o půl sedmé, tou dobou byl taťka připravený k odjezdu do Prahy a mamce tvrdil, že vstával o půl šesté a já se prý musela vzbudit tak ve čtyři, čemuž ale mamka nevěřila, protože se nekoukla na čas a sotva jsem promluvila, rovnou si mě vzala k sobě do postele. Dopoledne jsem si pospojovala další větičku. Chtěla jsem mamce podat panenku, ale ona na mě nekoukala, tak jsem na ni volala „Na, na, na, mami, na!“. Potom jsme šly s mamkou a Lucinkou vybrat vejce, a než je ty dvě vytahaly, já si hrála s malými černými kuličkami, co ležely na zemi. Když to mamka viděla, málem ji trefil šlak - ony to totiž nebyly žádné kuličky, ale beraní bobky. K obědu mamka uvařila knedlíčkovou polívku, to byla dobrota. Ovšem když nebyl na lžíci knedlíček, nechtěla jsem jíst, ukazovala na knedlíčky v polívce a říkala „Tady tady!“. Odpoledne nás pozvala teta Jarka do bazénu a mě tam vzala s sebou. Dokud mi ráchala ve vodě jen nohy, smála jsem se, ale jakmile mě ponořila po hrudník, hodila jsem po ní vyděšený výraz. Pochopila to hned, tak mě posadila na matraci a vozila mě na ní. Když mě vyndala na břeh a mamka mě odnesla a chtěla osušit, začala jsem se vztekat a běžela zpátky k tetě Jarce, tak mě vzala zpátky k sobě na matraci. Pak jsme šly zpátky domů, my tam měly s Lucinkou napuštěný bazének, takže jsem běhala nahatá a pak jsem na chvilku přišla domů, mamka mi začala připravovat svačinu, a než to dodělala, počůrala jsem se mezi hračky.
17. 07. 2013 Po včerejšku mamka ráno koukla na čas, když jsem se vzbudila a pochopila, že měl taťka pravdu - nebyly totiž ani čtyři. Mamka rozhodla, že tímhle tempem bych se za chvíli k nim do postele stěhovala hned, jak půjdou spát, tak mě nechala v posteli. Samozřejmě mi to nebylo vůbec po chuti, začala jsem se vztekat a na další spánek to ani v nejmenším nevypadalo, tak mamka použila taťkův vyděračský postup - sebrala mi Pana Dudu a vrátila mi ho, až když jsem přestala. Usnula jsem, ale spala jsem tak neklidně, že jsem byla do pěti několikrát vzhůru, vrtěla jsem se a občas hekla nebo si povzdechla, takže to v pět mamka vzdala a přenesla mě k sobě do postele, kde jsem spala až do sedmi. Když jsem spala tak dlouho, hrdinně vstal taťka a mamka si mohla pospat až do půl desáté.
18. 07. 2013 Ráno jsem pro jistotu spala až do šesti, abych zase nepřišla o Pana Dudu a zbytečně se nerozčilovala, a hlavně v tenhle čas mě mamka bez řečí a ochotně přesunula k sobě do postele, kde jsem překvapivě ještě usnula a spala do třičtvrtě na sedm.
19. 07. 2013 Ráno si mé krmení vydupala Lucinka a krmila mě kornflejkama. Obědu se chtěla taky ujmout, ale to už jí mamka nedovolila a nakrmila si mě sama. V jednu chvíli jsem se začala velevážně a důležitě tvářit, plácla jsem na plínu a řekla „Kaká.“. Mamka mě hned vytáhla ze židle a běžela přebalit, ale nejen, že tam bobek nebyl, ale plína byla takřka suchá, ale sežrala mi to i s navijákem. Odpoledne, když jsem se vzbudila, byla Lucinka u tety Jarky a já se za plotem vztekala tak dlouho, až teta řekla, ať mě k ní dají naši taky. Ti totiž dřeli na dnes přivezeném bazénu a na mě neměli vůbec čas. Zůstaly jsme tam s Lucinkou až do půl šesté, ale protože jsme šly domů obě, i přesto, že naši pořád pracovali a nevšímali si nás, byla jsem až do sedmi zticha a spokojená, protože jsem měla Lucku doma.
20. 07. 2013 Tentokrát jsem se probudila o půl šesté a už jsem neusnula. Po ranní flašce mlíka mě při svojí snídani zase krmila Lucinka kornflejkama, ale spoustu jich popadalo na zem, protože mi se lžičkou vždycky ucukla před pusou a obě jsme se tomu děsně řehtaly. V poledne jsem zase zaplácala na plínu a řekla „Kaká.“. Tentokrát ale krmil taťka, nicméně mu mamka říkala, že tam určitě nic mít nebudu, ten to ale vzal z jiného úhlu, vytáhl nočník a posadil mě na něj. Ani tahle varianta neklapla a nic z toho nebylo. Při přebalování potom mamka přistoupila na dudákové vydírání a drze mi řekla „Jestli chceš Pana Dudu, tak si lehni na přebalování.“ (tedy na záda). Když jsem se položila, Pana Dudu mi dala, pokud jsem se ale začala vrtět a neležela jsem v klidu, byl mi zase odebrán. Po obědě si se mnou šla mamka lehnout a obě jsme spaly dvě a půl hodiny.
21. 07. 2013 Ráno jsem vstávala zase o půl šesté. Než se probudila Lucinka, nechala jsem mamku vyluxovat, vytřít, a než uklidila do vedlejšího pokoje kvásek na chleba, otevřela jsem šuple a rozsypala po čerstvě vyluxovaném obýváku dětskou krupičku. Pak jsem stála u mamky, která to luxovala, ukazovala jsem na jednotlivé hory krupice a přemoudřele radila „Tady je. Tady je.“. Odpoledne jsem po Lucinčině vzoru začala simulovat chrápání a byla jsem poměrně dost věrohodná.
22. 07. 2013 Půl šestá ráno byla opět mamčinou jistotou. Sotva jsem vypila svou ranní flašku mlíka a mamka otevřela skříň, ve které jsou mimo jiné piškoty, začala jsem řvát „ham, ham“, jako bych vůbec nejedla. Nedostala jsem nic, ale zakrátko jsem měla druhou snídani s Luckou v podobě kornflejků s mlíkem. Odpoledne jsme šli zase k tetě Jarce, a když jsem měla jít z bazénu, mohla jsem se vzteknout. Jak jsem byla namazaná olejem, byla jsem mastná a klouzavá a mrskala jsem sebou jak tisíc hadích ocásků, takže mě teta musela držet fakt pevně, abych jí nevyklouzla. Možná jsem v tom bazénu ale měla spíš zůstat, jakmile jsem totiž vylezla, zavraždila jsem včelu šlápnutím na ni a dostala jsem žihadlo. Všehovšudy jsem ale brečela tak dvě minuty a pak už jsem se tvářila, jako bych o ničem nevěděla. Jakmile nás mamka odvedla od tety Jarky, vzala jsem dráhu k Lancům, a protože jsem pořád neměla plínku, počůrala jsem jim verandu. Do postele jsem šla až o půl osmé, a když šla mamka po osmé uložit Lucku, začala jsem vřeštět tak, že mě o čtvrt hodiny později mamka odnesla do obýváku, přidala mi ještě trochu kaše a teprve potom jsem usnula.

19. měsíc

23. 07. 2013 Brzo ráno mamce psala babička z Hódyně SMS a mamka jí sice volala, aby to s ní pořešila, ale já to pro jistotu vzala do svých rukou taky. Půjčila jsem si její telefon, odemkla ho, čirou náhodou se mi podařilo dostat na onu babiččinu SMSku, trochu jsem zaklapala na klávesnici a odeslala SMS ve znění „Pc ochotno.t“. Prediktivní text zajistil, že se z náhodně stisknutých písmen vytvořila existující slova a na závěr se mi podařilo trefně umístit písmenko T místo podpisu. V době, kdy jsem posílala druhou zprávu, babička přemýšlela, co tou první mamka vlastně myslela. Až když jí přišla ta druhá, velmi krátká - jen písmeno W - jí došlo, že tohle asi nebude mamčino dílo. Odpoledne pak babička přijela, já ještě spala a mamka toho využila, a když nemusela hlídat Lucinku, lehla si taky. Ona spala přes dvě hodiny, já bezmála tři, takže jsem pak byla čilá jak rybička. Venku jsem se hned podívala na zoubek větrníku, který babička s Luckou mezitím vytvořily, a podívala jsem se na něj tak důkladně, že jsem ho rozebrala do posledního dílku. Mamka s babičkou pak marně hledaly špendlík, kterým byl větrník uchycený. Ten našel až taťka - vhozený do jeho boty. Večer jsem byla s Luckou a babičkou venku skoro do půl osmé, protože se mamka věnovala výrobě rybízové šťávy a nehlídala čas. Díky tomu jsem šla spát až po třičtvrtě na osm, ale s usínáním to dnes bylo extra špatné. Prvně se mě mamka snažila uspat v náručí, ale když po deseti minutách zjistila, že na spaní nevypadám ani v nejmenším a jen si povídám, odešla zase pracovat do kuchyně. Pak přišla ještě několikrát, aby mi podala vypadlého Pana Dudu, ale usnula jsem až někdy kolem půl deváté poté, co mi namazala dásně v oblasti rostoucí stoličky Calgelem.
24. 07. 2013 V noci jsem spala hodně neklidně, pořád jsem se vrtěla a různě pohekávala a před třetí jsem se vzbudila úplně. Jako obvykle jsem dostatečně hlasitě (aby byla jistota, že ji probudím) zavolala „Mami?“. Ta ale dál ležela a jen mě hladila po vlasech a říkala, že si mám lehnout. Volala jsem na ni každou chvíli, až to neustála babička, která spala s námi v ložnici a přišla ke mně. Už jen světlo od telefonu (to aby babička viděla na cestu) mě rozparádilo a její příchod k postýlce byl přesně to, co jsem chtěla. Pak už jen stačilo, aby mě vyndala a dala do postele k našim, ale to mamka rázně zatrhla, tak odešla babička zpátky do postele. Pochopitelně mě to nakrklo na maximum, takže jsem začala vřeštět, aby věděli, že takhle tedy ne. Bylo mi to ale houby platné, mamka se rozhodla, že neustoupí a nechala mě stát v postýlce a volat „Mami?“. O hodinu později, když mě mamka pořád potají sledovala a viděla, že stále stojím, ale už si pokládám hlavu na horní šprušli, mě vzala do náručí a položila. To mě naštvalo znovu, ale vyděračskou technikou „když budeš ječet, nebude Pan Dudu“ mě donutila mlčet, ale ležet mě nepřinutila. Obavy z toho, že usnu vestoje, ale nakonec způsobily, že mamka vyměkla a po čtvrté si mě vzala k sobě do postele, kde jsem si přešťastná lehla a v mžiku usnula. Jako poděkování jsem vydržela spát až do půl osmé, a to je co říct! Ráno pak taťka prokázal svůj postřeh, když si všimnul, že venku lezu na stůl a sápu se po hrnku horkého čaje, který tam chvíli předtím položila babička. Mamka zase okamžitě přiskočila a odebrala mi ho - už jsem ho měla u pusy a hodlala se napít, předpoklad ale byl, že kdybych to udělala, lekla bych se toho, že to pálí, hrnek bych upustila a patrně se při té příležitosti opařila. No, ještě, že ti naši takhle dokonale spolupracují. Po obědě jsem tentokrát spala krátce, necelé dvě hodiny a odpoledne jsem, stejně jako včera, běhala venku nahatá, protože bylo krásně, a i přes připravený nočník jsem se počůrala nejdřív při jednom z výletů do obýváku a podruhé sice venku, ale zato jsem zase měla obuté boty (totéž se mi podařilo i včera, ale mamka pere moje boty moc ráda). Naposledy jsem se počůrala ve čtvrt na sedm, tak to chvíli vypadalo, že půjdu rovnou do vany, ale babička se mnou šla ještě ven, takže na koupel nakonec došlo skoro až o půl osmé a do postele jsem šla někdy po třičtvrtě na osm.
25. 07. 2013 Nemohla jsem dopustit, aby babička uvěřila všemu, co jí o mně a Lucince naši říkají, tak jsem dnes spala nejen celou noc v kuse (což je u mě běžné), ale spala jsem až do půl osmé, kdy mě vzbudilo Lucinčino „Já už mám hlad!“. Po obědě došlo k mému prvnímu zásahu do nočníku - taťka mě přebaloval zrovna ve chvíli, kdy se mi začal bobek tlačit ven, mamka fofrem přiběhla s nočníkem a společnými silami mě tam přinutili sedět. Vzpouzela jsem se, ale byli na mě dva, takže jsem neměla nejmenší šanci. Když mi pak nadšeně ukazovali, co jsem to do toho nočníku vytvořila, nejdřív jsem to ignorovala, pak mě to ale zaujalo a naši s tím na poslední chvíli ucukli. Odpoledne jsme se poprvé mohli vykoupat v našem bazénu a já se řehtala blahem a nadšením. Po obědě se mi podařilo schovat mamčin telefon tak důkladně, že ho hledala až do pozdního odpoledne a k jeho nalezení pomohl až taťkův telefon, ze kterého si na ten svůj zavolala, jinak by ho neměla nejmenší šanci najít, schovala jsem ho totiž do koupelnové skříňky mezi osušky.
26. 07. 2013 Dopoledne se šla babička s Lucinkou vykoupat a přidala se k nim i mamka. Já tam pochopitelně nesměla chybět, jenže mamce děsně dlouho trvalo, než se osmělila ke vstupu do vody a pak dlouho otálela na prvním schodu, tak si mě do vody vzala babička. Mamčino osmělování vzal nakonec do svých rukou taťka, který zničehonic odněkud přiběhl a mamku do vody prostě hodil. Okamžitě jsem začala fňukat, plakat a volat „Mami?“ a celkově jsem z toho málem dostala psotník. Uklidnila jsem se, až když se mamka vynořila a vzala mě k sobě. Během odpoledne přijel zkontrolovat pan bazénář, jak aktuálně náš bazén vypadá, a když se mamka dozvěděla, že bude zastřešený až někdy za tři týdny, málem dostala psotník ona. Ale já za to vážně nemůžu, že mě k sobě ten bazén láká jak magnet! Mezitím jsem se já věnovala dvěma yorkšířím štěknám pana bazénáře, nabírala do ruky hlínu a z jedné štěkny jsem se snažila udělat novodobou horu Říp. Když ona, na rozdíl od naší štěkny, tak krásně držela!
27. 07. 2013 Ve třičtvrtě na čtyři jsem se probudila, ale pak jsem ještě na hodinu usnula (na rozdíl od mamky), a dokonce ve svojí postýlce. Za hodinu jsem se probudila znovu, to si mě k sobě do postele vzala mamka, ale už jsem neusnula, takže jsme byly ve čtvrt na šest v obýváku. Mamka byla úplně hotová, ale to byl čistě jenom její problém, že hráli do půl dvanácté v noci se sousedama hry a nešla včas spát. Když potom vstala babička s Lucinkou, nechala nás babičce na krku a ještě zalezla do postele a šla se dospat. Oběd jsme měli přesně o půl dvanácté, abych byla co nejdřív v posteli a mamka zjistila, že už piju docela obstojně sama z hrnku. Spala jsem skoro tři hodiny a večer mamka usoudila, že pitný režim, dodržovaný bazénovou vodou, mi dělá dobře - celý den jsem dělala pevné bobky.
28. 07. 2013 Aby mamka neřekla, spala jsem až do šesti. Jen s přípravou mojí snídaně se nějak flákala, tak jsem si k ní dopomohla sama. Otevřela jsem šuplík s kornflejkama, zabořila do pytlíku ruku a začala se cpát. A když pak ke mně přišla štěkna, rozdělila jsem se i s ní. Mamce se to dvakrát moc nelíbilo, ale nechápu, proč bych se s ní neměla dělit, když jsem sama několikrát ujídala její granule a ona mě taky nechala. Hned od rána mě mamka nechala běhat všude bez plíny a přinesla mi nočník. Když ho přede mě postavila, vydedukovala jsem „Ču ču?“ a mamka se začala radovat, že konečně vím, že se do nočníku čůrá. O pár vteřin později pochopila, že to tak růžové nebude - nasadila jsem si ho na hlavu a chodila s ním po bytě. Odpoledne přišel do bazénu strejda Mirek a teta Mirka, k oběma jsem na chvíli šla, ale sotva si mě k sobě vzali, hned jsem se začala sápat po mamce.
29. 07. 2013 Vzhůru jsem byla zase o půl šesté a mimořádně vstal taťka. Hned po snídani jsme šli poprvé vletět do bazénu, což jsem přivítala s nadšením. Mamčin vstup do bazénu odpočítala Lucinka, a zatímco tam skočila, já chodila kolem bazénu a taťka mě držel za zápěstí. Na jednom místě jsem se zastavila, natočila se směrem do bazénu, řekla „Ti da hop!“ (tři, dva, jedna, hop) a skočila do bazénu. Odpoledne mě po krátkém spánku vzbudil opravář na router, který je v ložnici. Už jsem neusnula, takže když odjel, šla jsem s mamkou a Lucinkou ven, a zatímco mamka plela záhonek, já jsem otrhávala bílý rybíz, konzumovala a při tom slastně říkala „mňam, mňam“. Pak ovšem přišla drobná zahradní úprava v podobě plotu mezi domem a zadní částí zahrady, kde je bazén. Sotva taťka plot dodělal, ukázala jsem mu, že mě nějaký plot nemůže zastavit a podlezla jsem pod ním. Přišla menší úprava, po které už se mi dostat na druhou stranu nepodařilo, a jen jsem stála u plotu a vztekala se. Během odpoledne jsem nic moc nejedla, venku bylo takové vedro, že se mi ani jíst nechtělo. Mamka mě komplet namazala 50 faktorem, takže jsem chvíli vypadala jako sněhulák. Kdykoli jsem ale viděla jít někoho za plot, hrnula jsem se tam a hýkala, aby mě tam vzal s sebou. Pak se mi podařilo vylít vodu, tak jsem donesla mamce prázdný hrneček a řekla „Dej, není.“. Večer už jsem byla protivná a unavená, ale taťka odjel pracovat a mamka potřebovala sklidit věci ze zahrady před deštěm, tak jsem musela počkat a mamka to stihla jen tak, tak.
30. 07. 2013 Ráno jsem spala do čtvrt na sedm, a když mě mamka nakrmila a převlékla, šly jsme ke slepicím. Protože včera večer a v noci hodně pršelo a všude bylo mokro, vyfasovala jsem Lucinčiny holinky a málem se v nich přerazila. Dopoledne jsem byla doma, ale když jsem se probudila po odpoledním spánku, byla venku s Lucinkou její kamarádka Dorotka a chvíli na to přišla i teta Boženka, která si se mnou vždycky hraje, takže jsem měla o zábavu postaráno. Navíc pak přišla i Dorotčina mamka, která s sebou přinesla perníčky, takže jsem měla postaráno i o svačinu.
31. 07. 2013 Zase jsem jednou vstávala o půl páté a hned se přestěhovala k mamce do postele. Dlouho jsem se vrtěla, než se mi podařilo znovu usnout, nicméně jsem si ještě do třičtvrtě na šest schrupla. Ráno, než mi mamka připravila snídani, jsem si hrála s autíčkem a koníčkama My Little Ponny (které by mi Lucinka zase jen těžko půjčovala, kdyby už byla vzhůru), když jsem najednou vstala a vyběhla k mamce s „Au, au, au, au, au.“. K mamce jsem natahovala paleček u ruky, na kterém ještě visela polomrtvá včelka. Pravda, polomrtvá už byla předtím, než jsem na ni sáhla, ale patrně se v poslední agónii ještě zmátořila, aby se mi trefila žihadlem do prstu. Zapíchnuté bylo jen na krajíčku, takže jsem ani neplakala, jen si postěžovala, že to bolí, a palec ani trochu nezvětšil svou velikost. Ovšem včela to měla nadobro spočítané. V průběhu dne jsem byla přejmenovaná na Katastrofu. Lucinka s Dorotkou totiž venku trhaly trávu a dávaly ji na Tatru, aby ji mohly odvézt do domečku a udělat z něj stáj pro koníky. To nemohly mé všetečné ruce dopustit a střídavě jsem chodila k jedné a druhé Tatrovce a trávu z nich po hrstech vyhazovala. Pak mě mamka posadila na houpačku, holky si hrály, a při tom mě dlouho houpaly a krmily piškotkama (radši, než abych jim brala podestýlku ze stáje - trávu z domečku), hlavně o mě tedy pečovala Dorotka. Mamka mezitím rovnala terén vzadu u bazénu a na nás jen dohlížela. Když mě to tam s holkama potom přestalo bavit, vzala mě dozadu a já dlouho skákala na trampolíně a nechala mamku v klidu pracovat. Z pracovního nasazení ji vytrhla až návštěva tety Boženky, takže mě mamka vzala a šly jsme si sednout ke stolu. Mamka si povídala a já se mezitím činila - vylila jsem vodu ze štěkniny misky, otočila ji dnem vzhůru, na ni jsem položila boty, tlačila to před sebou a říkala „brrrrm“. Když teta odcházela, zamávala jsem jí a řekla „Jau!“ (Čau!). Večer, když jsem byla ve vaně, jsem - jako už poněkolikáté - strhla z věšáku ručník a stáhla ho k sobě do vany a navrch jsem ještě vylila mamčino mýdlo, které mamka včas neuklidila.
01. 08. 2013 Taťka byl dnes na nákupu a přivezl mi dáreček - nový kruh do bazénu. Hned jsme ho šli otestovat, jenže mě tam taťka nějak špatně posadil, já zavolala „auauau“ a bylo po koupání s kruhem. Po koupání přišla svačinka, a když mi byly předloženy piškoty, jen ze mě vypadlo „Ňam, ňam, ňam!“. Večer pak mamka objevila několik minimodřinek na zadku a noze, tak byla vyděšená, co se děje, a vůbec ji nenapadlo, že by to mohlo mít souvislost s kruhem.
02. 08. 2013 Protože jsem se ráno vzbudila v šest ráno, neměla jsem nejmenší problém s tím, abych usnula v autě cestou do Prahy a vůbec mi nevadilo, že je teprve deset dopoledne. Za tu hodinu cesty jsem se krásně prospala. Chvíli jsme se zdrželi doma, mamka upekla chleba a pak jsme jeli na jednu oslavu. Že to byla oslava stoletého výročí domu, mi bylo upřímně jedno, podstatné pro mě bylo, že tam bylo několik dětí a tekoucí voda. Dokud byla puštěná sprcha, probíhala jsem s dětma pod ní, když byla vypnutá, snažila jsem se vlézt do fontánky s vodou. Ani co se žaludku týká, mi nic nechybělo - na talířku bylo pokrájené ovoce, takže jsem tam každou chvíli chodila uzobnout nějaké jablíčko a spolu s Lucinkou jsme měly menší jablečné orgie. V šest večer jsme odjeli, abychom ještě stihli nakoupit. Domů jsme přijeli ve třičtvrtě na osm, mamka nás obě vykoupala, dostaly jsme večeři (i když já jsem toho moc nesnědla) a musely jsme čekat na taťku, který ještě něco zařizoval, abychom mohli odjet zpátky na chalupu. Tam jsme odjeli až po deváté, takže jsem za celý den spala jen hodinu, a to ještě před obědem, a večer jsem šla spát o dvě hodiny později než obvykle. V autě jsem usnula takřka hned, probudila jsem se jen po příjezdu na chalupu, když mě mamka vzala do náručí, aby mě přenesla do postýlky. V tom okamžiku jsem ale zívla, někam na zem mi z pusy vypadnul Pan Dudu, a protože už byla tma jak v pytli, mamka mě do postele odnesla bez něj. Jeho absenci jsem vůbec neřešila, jen jsem se otočila na bok a spala dál.
03. 08. 2013 Ještě v noci mi mamka donesla Pana Dudu, kdybych se náhodou vzbudila a truchlila pro něj. Probudila jsem se až v šest ráno, jen si ho vzala do pusy, otočila se na břicho a dál spala až do osmi. Dopoledne přijel děda s babičkou, tetou Mončou a klukama, takže mého krmení při obědě se zhostil děda. Byl u vytržení, že jsem spořádala dva talíře polívky a pak ještě půl řízku. Po vydatném obědě následoval vydatný spánek, spala jsem bezmála tři hodiny - až do čtyř. Po probuzení jsem se ještě párkrát vykoupala v bazénu a pitný režim jsem doplňovala upíjením Lucčina meduňkového sirupu. Teta Monča pak podotýkala na můj velký pupek, ale taky aby nebyl obří, když jsem byla přežbrundaná z bazénu a Lucinčiny šťávy. O půl šesté mi mamka připravila ke svačině jogurt a ve chvíli, kdy ho donesla dědovi, který mě už měl přichystanou na klíně, jsem se poblila se na turka (v překladu jsem na dědu hodila tureckou šavli) a ani trochu jsem ho nešetřila - vyzvracela jsem celý oběd a snad i snídani. Zatímco se děda omýval (respektive ho děda sprchoval vodou z hadice), já se chvíli mazlila s mamkou, ale během chvíle už jsem začala vesele povídat a zpívat, jako by se nechumelilo (vlastně neblilo). K pití mi už mamka ale odmítla dát cokoli jiného než čistou vodu. Děda pak prohlásil, že ho to tak překvapilo, že „držel jak blbec a nechal se zeblít celej“. Večeři jsem kvůli tomu měla posunutou až na půl osmou, stejně jsem se jí ale ani nedotkla a šla spát hladová.
04. 08. 2013 Po včerejším náročném podvečeru jsem spala až do půl sedmé. Odpoledne jsem si počkala, až odjedou děda s babičkou a ještě jednou jsem hodila malou šavli, tu taťka připisoval rozblázněnému žaludku po včerejšku a tomu, že jsem na zahradě ujídala rybíz ze stromku. Spát jsem šla v sedm a k večeři mi mamka dala jen piškoty, protože nešel díky bouřce proud, takže mi nemohla uvařit kaši. V deset v noci mě pak naši narychlo přenesli do auta a museli jsme odjet do Prahy kvůli tři hodiny zvracející Lucince (asi ji budu muset naučit, jak se správně blije).
05. 08. 2013 Když jsem se ráno v šest vzbudila, byli jsme doma s taťkou sami. Protože jsem měla průjem, ke snídani mi dal zase jen piškoty, pro obměnu jsem je nedostala samotné, ale s čajem. Když jsem dojedla, dojeli jsme si do Motola pro mamku a Lucinku, která musela zůstat v nemocnici přes noc. Po příjezdu domů čekalo další přebalování na mamku a nutno podotknout, že ani nemusela rozbalit plínku a kolem mě bylo smradu jako v Cařihradu. Mamka mi rovnou připravila Kulíška, kterého předpokládala, že vypiju stejně snadno jako před půl rokem (což se mýlila, ale aspoň něco do mě dostala), a ještě mi vnutila Hylak na průjem. Protože jsme museli zůstat doma až do zítřka, kdy musí jít Lucinka na kontrolu, mamka toho využila a po víc jak měsíci, co nebyla v Praze, doma pořádně uklidila. Po víc jak měsíci tak díky tomu objevila klička od krbu a překvapivě usoudila, že to nebylo moje dílo, ale Lucčino - mamka ji totiž našla zapadlou v gauči v pokojíčku. K obědu a večeři nám s Lucinkou byla naordinovaná dieta a měly jsme rýži s mrkví.
06. 08. 2013 Ráno jsem spala zase do šesti. Až už jsem byla bez průjmu, mamka mě stále držela na dietě, takže jsem celý den jedla jen rohlíky, banány, piškoty, k obědu a večeři jsem měla zase rýži s mrkví a k pití mi uvařila čaj. Po obědě přijela babička, ale prakticky celou její návštěvu jsem prospala, a když jsem se probudila, odjeli jsme zpátky na chalupu.
07. 08. 2013 V jednu ráno mě vzbudila bouřka a volala jsem na mamku, tak si mě vzala do postele a nechala mě tam spát až do konce bouřky. Sice se mě pak bála přesunout zpátky do mojí postele, abych nezačala protestovat, ale v zájmu vlastního spánku to zkusila. Venku už byl tou dobou klid a já spala ve svojí posteli stejně spokojeně jako v té její až do třičtvrtě na sedm. Ráno mohla mamka začít slavit, protože jsem vytlačila pevný bobek, během dopoledne ještě jeden, takže byl snad průjem zažehnán, přesto ale v dietě nepolevila. Ke snídani mi připravila piškoty s čajem, já si lehla na gauč, řvala „ham“ a nechala se krmit vleže. Možná to vypadalo dost krkolomně, ale mně se tak jedlo naprosto bez problémů. Celé dopoledne jsme byly s mamkou a Lucinkou schované před sluníčkem a vedrem doma. K obědu mamka udělala konečně něco jiného - brambory s pažitkou - a mně zase jednou krmila Lucinka. Po obědě mě taťka přebalil a už se mě chystal vzít do náručí a odnést do postele, ale zapomněl na dost důležitou věc. Hned jsem se ozvala „Dudu ham!“. Pochopil a donesl mi Pana Dudu, načež ze mě vypadlo „Nooooooo.“. Ven jsme byly vypuštěny až po čtvrté, když opadla největší horka a nesvítilo tolik slunce. I pitný režim jsem dnes dodržovala naprosto předpisově, pila jsem jak divá, takže mi mamka nesčetněkrát měnila pročůranou plínu. Ke svačině přišla další pozitivní změna - jablečno-mrkvová přesnídávka. K večeři mamka uvařila vývar, sotva jsem ho viděla na talíři, začala jsem hladově povykovat „ňam, ňam“. Vzhledem k tomu, jak jsem se ládovala, začala mít mamka upřímné obavy, abych se nepřejedla a nezačala po hladovce zase zvracet, k čemuž naštěstí nedošlo.
08. 08. 2013 V noci venku zase řádila bouřka, po včerejšku ovšem mamka prozíravě zavčasu vstala a zavřela okna, aby to nedělalo takový rachot a já se nevzbudila. No, já se sice nevzbudila a nedomáhala se přesunu k našim, pro změnu to ale byla Lucinka. Ráno jsem vydržela spát do čtvrt na sedm, pak jsem ovšem odmítla veškeré mamčiny návrhy na to, ještě si chvilku společně poležet. Zato jsem pak v obýváku, stejně jako včera, vyžadovala snídani vleže. Když mi dopoledne nabídla piškoty, razantně jsem řekla „Ne!“. Zkusila mi nabídnout tyčinku, to jsem se usmála, a než se mamka nadála, vyškubla jsem jí tyčku z ruky.
09. 08. 2013 Ke snídani se mamka překonala a dala mi chleba se šunkou, nakrájený na rybičky a já s chutí snědla všechno. Když si pak dala sama rohlíky se šunkou, řvala jsem „ham“, jako bych krátce předtím nedojedla vlastní snídani. Nabídla mi, ale já ukousla jen šunku a rohlík jsem nechala pro ni. Podruhé už si mamka dala pozor a narafičila mi sousto tak, abych si musela ukousnout i rohlík. Dlouho jsem se snažila najít místo, kde by šunka vyčuhovala, ale když jsem zjistila, že žádné takové prostě není, ukousla jsem i rohlík, celé sousto jsem pak vyplivla, separovala šunku, tu snědla a zbytek odložila. Po odpoledním spánku jsem zvolila lehké konverzační téma - mamka mi připravila svačinu, tak jsem vyplivla Pana Dudu a podala jí ho s pokřikem „Dudu, na!“. Hned si ho odebrala a já zareagovala tak, jak jsem to okoukala - „Díti.“ (díky), čímž jsem mamku docela dostala. Odpoledne proběhl lehký blinkánek, spíš mokré odkrknutí. Jako poměrně pravidelně jsem i dnes mamce zdrhla k Lancům, tam jsem se postavila ke květináči s fuchsií a urvala jeden květ. Mamka mi, taktéž jako obvykle, vynadala, že se to nedělá a plácla mě přes ruku. Usmála jsem se, utrhla další květ, načež jsem dostala znovu přes ruku a ještě jsem provokativně natáhla druhou, abych dostala i přes ni. Večer, byť je polovina roku, jsme slavili se všema sousedama Vánoce. Důvod byl prozaický - při bouřce spadnul strejdovi velký stříbrný smrk - ale mně důvod vůbec nezajímal. Co mě ale zajímalo, byl obsah dárečku, co jsem dostala. Strejda Mirek totiž na nás všechny myslel a každá z nás tří holek (Lucinka, Dorotka a já) dostala jeden dáreček. Když jsem potom ještě zjistila, že (a kde) je na stole cukroví, začala jsem na něj chodit a cpát se. Mamka mě nechala sníst pár kousků a pak už se mi snažila v dalším cpaní zabránit, tak jsem svůj nesouhlas aspoň dala najevo vztekáním. O půl osmé se mnou mamka odešla domů a já šla rovnou spát. Vzhledem k tomu, že se v noci udělala venku pěkná zima a v ložnici byla otevřena všechna okna, přichvátala mamka v devět se spacím pytlem a navlékla mě do něj. Dlužno říct, že jsem v něm spala naposledy někdy na jaře.
10. 08. 2013 Ke snídani jsem dostala chleba se sýrem, opět na rybičky. Tentokrát si mamka ale usmyslela, že bych ve svém věku měla jíst sama, takže mě posadila do židličky a na stůl dala talíř s chlebem. A když to bylo na mně, jedla jsem podle svého - vyžrala jsem sýr a kousky chleba rozmetala na zem. To mamka sesbírala a já pak vyškemrala na taťkovi ještě patičku chleba. Ta mi ale spadla na zem a sebrala ho štěkna, tak jsem si za ní došla a vyrvala jí ho z huby. Jeho opětovnému jedení z mé strany zabránil taťka na poslední chvíli. Při obědě jsem si všimla, že Lucinka odložila příbor a přestala jíst, tak jsem jí zcela zřetelně a direktivně řekla „Hamej!“. Po obědě si se mnou šla mamka lehnout, že půjde taky spát, ale já jsem spala jen třičtvrtě hodiny a vzbudila se s plnou plínou. Mamka mě přebalila, vrátila mě plná nadějí do postele, ale já už neusnula, takže měla po spánku i ona. Pak jsem šla ven, tam už si zase hrály Lucinka s Dorotkou a já se hned hrnula za nimi na skluzavku. Nejdřív jim to moc po chuti nebylo, jenže pak zjistily, že když jsem seděla na podestě skluzavky a ony vylézaly nahoru po skluzavkové části, byly nabité statickou elektřinou a dávaly mi rány. Od toho okamžiku pořád lezly nahoru, tam se mě pokaždé dotkly, zařvaly „Áááááááááááááááá!“ a dělaly, že se leknutím sklouzly. Až když na to mamka přišla, odebrala mě, aby mi nedávaly jednu pecku za druhou. O půl sedmé jsem se šla koupat a k večeři se mamka rozhodla po týdnu otestovat kaši. Po jídle mi dala na vyčištění zubů nový kartáček, ale uchvátil mě hlavně stojánek na jeho spodku, takže jsem radši ten, než abych si čistila zuby. Po půl desáté jsem se zcela bez důvodu probudila a začala plakat, takže musela nastoupit mamka a uspat mě v náručí.
11. 08. 2013 Po půlnoci jsem se opět vzbudila s pláčem a chtěla k našim do postele, ale bylo tam plno, protože se tam nasáčkovala Lucinka a na mě mamka použila taťkovu vyděračskou metodu „mlč, jinak nebude Pan Dudu“. O půl čtvrté jsem byla vzhůru znovu, tentokrát oprávněně, protože mléčná kaše k večeři vykonala své. Evidentně to nebyl dobrý nápad. Když mě mamka přebalila a položila do postýlky, ječela jsem tak dlouho, dokud nevstala, neodnesla Lucku do její postele a mě nevzala k sobě. Jen mě na sobě uspala, a sotva jsem zabrala, vrátila mě zpátky do mojí postele. Ovšem sotva začala zabírat i ona, vzbudila jsem se a začala vřískat nanovo. Mamka už byla tak unavená a nevyspalá, že se mnou neměla sílu bojovat a rovnou mě vzala k sobě, kde jsem pak spala až do sedmi ráno a za odměnu jsem mamku nechala ležet ještě do čtvrt na osm. Ke snídani jsem dostala chleba se sýrem, ale dnes na mě mamka vyzrála a krmila mě sama, takže když jsem snědla jen sýr a nechala chleba, další kousek mi nedala, dokud nebyl snězený i chleba. Dokonce jsem na požádání otevírala pusu, aby mamka viděla, jestli už mám snědeno. Dopoledne mamka zase viděla, že sedím na skluzavce a holky mi dávají rány, tak jim vynadala. Taťka, který netušil, co se na skluzavce celou dobu děje (byť byl venku kousek od nás), se ptal, proč dostaly holky vynadáno. Až po mamčině objasnění z něj vypadlo „Jo tak proto holky tak ochotně lákaly Terezku, aby si s nima šla hrát na elektriku!“. Pak si se mnou ještě byly ochotné hrát v hlíně, když dělaly v místě, kde rodiče pečlivě vyseli trávník, ostrov - udělaly hromádku, kolem ní vyhloubily jámu a vlily tam vodu. Ony dvě byly pochopitelně čisté, zato já měla hlínu i ve vlasech. Večer jsem mamce donesla hrdě od strejdy Mirka košík s mrkvičkama. Když už jsem pak byla v pyžamu a čekala na ohřátí polívky, pokusila jsem se vzít roha ven, jenže to taťka postřehl a z gauče se natáhl, aby zavřel venkovní dveře. Bohužel - byla jsem rychlejší než on a připletla se zavírajícím se dveřím do cesty, takže jsem dostala pořádnou pecku do čela. Mamka pak taťku decentně upozornila, že je lepší lovit mě venku, než mě zmrzačit.
12. 08. 2013 V noci jsem opět dlouho plakala, a když už mamka nevěděla, kudy kam, tak mi namazala zuby Calgelem. S úlevou zjistila, že to bylo to pravé a já konečně usnula. V šest ráno jsem se vzbudila a přesto, že byla mamka po noci celá rozlámaná, se okamžitě probrala a to tak důkladně, že i když jsem pak u ní v posteli ještě usnula, ona celou tu hodinu ležela v posteli v bdělém stavu.
13. 08. 2013 O půl jedenácté v noci jsem se vzbudila s pláčem a tak dlouho jsem pokníkávala, až vstal taťka a došel pro Calgel. Než ho ale našel a vrátil se s ním, zase jsem spala. Mamka si ho nechala přichystaný u postele, ale až do rána jsem spala úplně klidně. Ráno jsem zase chodila a na všechno (Lucčina snídaně, mamčina snídaně, taťkova snídaně, čaj) jsem křičela „Já, já!“, až mi mamka začala říkat Jája. Během dopoledne mamka sbalila naše saky paky a přes Prahu jsme to vzali na Křivoklát za babičkou a dědou, ten ale přijel až večer. Naši přišli odpoledne s nápadem na výlet, procházka to byla vskutku dlouhá a já statečně ťapala po svých a nést se nechala jen chvíli. Po návratu jsem ale, patrně pod tíhou únavy, spadla pusou na lavičku a do večera se mi na bradě udělal památeční stroupek. K večeři se se mnou mamka podělila o svou polívku, a já využila chvíle, kdy si nevšímala mě, ale polívky, natáhla v rychlosti ruku na stůl, hrábla do slánky, nabrala plnou hrst a rozevřela ji přesně nad mamčiným talířem. No co, stejně mamka říkala, že by potřebovala dosolit.
14. 08. 2013 První noc na chatičce byla víc než bídná. Naši mě totiž přikryli těžkou peřinou, protože jsem neměla ani svůj spací pytel, a navíc nebyl kolem postýlky lem, takže kdykoli mi vypadnul z pusy Pan Dudu, skončil na zemi. Ve čtyři ráno už to mamka vzdala, protože byla prakticky celou noc v pohotovosti, a položila mě k sobě do postele. Od toho okamžiku jsem bez probuzení spala až do půl osmé a mamka se mnou. Dopoledne jsme si udělali s našima a dědou výlet na Křivoklát na houpačky a skluzavky. Já lezla po lezecké stěně i kolmém žebříku zcela bez pudu sebezáchovy, takže byla mamka zase v pohotovosti a běhala za mnou jak čuchací pes. Domů už jsem se nechala nést v nosítku, nejen kvůli únavě materiálu (toho mého), ale hlavně kvůli časovým důvodům. Bývala bych usnula, ale už jsme byli skoro doma, tak mě mamka nenechala a pořád mi něco ukazovala a ptala se, co dělá které zvířátko. Domů jsme dorazili až skoro v jednu. V rychlosti jsem se najedla a mamka mě uložila nahoru do postele, ale i když jsem byla před obědem zralá na spaní, až do tří jsem řvala jak zjednaná. Ve tři jsem konečně usnula a po hodinovém spánku jsme vyrazili všichni včetně babičky do lesa. Mamka ze mě byla šílená, abych nespadla ze srázu na vyhlídce a taťka, aby jí nervy docuchal úplně, mě tam ještě posazoval na větev stromu. Cestou domů jsem sebrala ze země koňský koblih, podala ho mamce a ta ho pochopitelně hned odhodila. Já ovšem začala křičet „Ham, ham!“, mamka se zděsila, ale naštěstí po chvilce pochopila, že to není zas tak žhavé, protože jsem takhle hulákala ne kvůli vyhozenému koblížku, ale kvůli pití. V sedm večer už jsem byla v posteli a až do půl osmé brečela. Pak přišla mamka, chvíli mě šíšala, pak si ještě doběhla pro gel na zoubky, namazala mi dásně a rázem bylo ticho.
15. 08. 2013 Dneska se mi spalo o něco líp než včera, ale pořád to nebyla žádná výhra v loterii, takže jsem se brzo ráno stěhovala zase mezi rodiče. Spala jsem do čtvrt na sedm a po menší dopolední svačince jsme opět vyrazili na Křivoklát na hřiště. Hned jsem vylezla po žebříku na skluzavku, ale když jsem si tam sedla a mamka zjistila, že je skluzavka celá mokrá, rozhodla se, že první jízdu sjede se mnou a sedne si při tom na Lucčinu mikinu, kterou se zároveň skluzavka otře a osuší. Bohužel pro mamku zůstala mikina nahoře, zato my to sjely až dolů, skluzavka byla rázem suchá a mamčin zadek mokrý až na kůži. K obědu jsme se tentokrát vrátili včas, přesně na půl dvanáctou. Odpoledne jsme si střihli stejný výlet jako předevčírem, jen s malou obměnou - šla i Lucinka a děda.
16. 08. 2013 Z dopolední procházky nám s Lucinkou konečně něco káplo. Původně se šlo za nějakým dědovým kamarádem, jenže ten nebyl doma, zato dědu odchytil jiný pán, který potřeboval uřezat pár větví ze stromu. A když už tam děda byl, udělal to rovnou. A za to jeho kácení jsme my s Lucinkou dostaly gumové žížalky a müsli tyčinky, Lucka se hned sápala po bonbónech a já chtěla pochopitelně ochutnat taky, jenže mně prostě mamka nedala. Aspoň, že mi nabídla tu müsli tyčku. Po obědě jsme z chatičky odjeli do Prahy, já cestu prospala, abych byla v Praze zase čilá. Naši jen vyměnili špinavé prádlo za čisté, něco málo udělali a pro velký cestovatelský úspěch jsme ještě večer odjeli na chalupu. Tuhle cestu už jsem byla bdělá, i když jsme na chalupu přijeli až po sedmé. Původně tam už na nás měli čekat děda s prababičkou, ale ti to ještě vzali přes Rakovník, takže jsem se nakonec jejich příjezdu nedočkala.
17. 08. 2013 Prakticky celý den mě hlídala babička, protože mamka strávila celý den v kuchyni vařením, pečením a zavařováním. Já zase pěkně zavařila babičce - neustále jsem zdrhala, permanentně jsem babičce ukazovala, jak rychle umím změnit směr a nabrat rychlost, takže jsem babičce nedopřála ani chvíli klidu. Ta o mně pak říkala, že jsem malý štírek. Po obědě mě šla mamka uložit, ale ještě se potřebovala rychle na něco podívat na internetu, což mi neuniklo, protože tam byly kreslené obrázky a ty mě moc zaujaly. Ukázala jsem na ně a nadšeně zavolala „Jé mami koukej!“. Odpoledne jsme zase s Lucinkou řádily na skluzavce, jenže v jednom okamžiku Lucka nepočkala, až po sklouznutí odejdu a sjela, když jsem ještě seděla dole na skluzavce. Narazila do mě nohama a já to vzala na zem letecky po hlavě.
18. 08. 2013 Ve čtvrt na sedm jsem vzbudila mamku, ta si mě vzala k sobě a já ještě usnula. Mamka měla ovšem smůlu - roztahovala jsem se totiž tak, že mamka mohla ležet jen na boku a i tak měla problém, aby nespadla z postele, takže už neusnula. Zato já jsem spokojeně spala až do půl osmé. Dopoledne se mě babičce zželelo a přemluvila taťku, aby mi sundal plínu, když je venku takové teplo. To ovšem nečekala, že zvenku prchnu domů a tam potají vyprdnu bobek doprostřed obýváku. Přišla na to mamka až poté, co se pídila po náhlém vzniku smradu, linoucím se po místnosti. Taťka to pak šel uklidit a zabalil ho do prvního papíru, který se mu namanul pod ruku. Co na tom, že to byl Lucčin Picasso (respektive kůň, ale taťkovi to stylem malby připomnělo Picassa) pro babičku Evu? Při obědě mi mamka svěřila do ruky vidličku, já na ni napíchla celý flák masa a ukousla z něj, mamka mi ale tuhle zábavu zatrhla a vidličku i s masem zabavila. Po jídle jsem šla, jako obvykle, do postele - dlouho byl v ložnici klid, pak jsem ale začala volat mamku a usnula jsem až někdy po druhé hodině a spánek mi vydržel asi hodinu a půl. A zatímco jsem spala, děda s babičkou odjeli pryč. Až do večera jsem pak byla venku s mamkou a Luckou, a my s Lucinkou jsme zase sváděly bitky o skluzavku - já jsem pořád seděla na skluzavce, a když už jsem sjela dolů, hned jsem zase vylezla po skluzavkové části nahoru, takže Lucka prostě neměla šanci sjet. Večer jsem ve vaně dělala menší problémy - začala jsem z ní vylézat, tak mě mamka umyla, ale když mě vyndala z vany, začala jsem se vztekat a snažila se vlézt zpátky. Mamka mě, stále vztekající, odnesla do obýváku, kde jsem se vztekala jak smyslů zbavená a své záchvaty vzteku jsem vypilovala k dokonalosti. Do postele jsem se díky tomu všemu dostala až v osm.
19. 08. 2013 Taťka odjel včera do Prahy a zůstal tam až do dneška, takže byla postel u mamky volná, já toho využila a přestěhovala se k ní už ve čtvrt na pět. Tam jsem spala do půl osmé, mamka ale za dobu společného pobytu v posteli rozhodně tolik nespala, prý jsem se děsně roztahovala a každou chvíli jí jednu ubalila - tu do obličeje, tu do zad, tu přes ruku - dle toho, jak byla zrovna natočená. Od průjmu jsem dneska poprvé dostala ke snídani mlíko a lačně se po něm vrhla. Sotva jsem ho dopila, šly jsme s mamkou vypustit slepice, zpátky už jsme to ale braly úprkem, protože začalo poprchávat. A to jsem si zrovna chtěla hrát s kyblíčkem a napouštět do něj vodu. Dopoledne jsem strávila napůl venku a napůl doma, nicméně jsem byla o půl jedné uložena do postele. Až do půl třetí jsem ale stejně nespala, protože ke mně do postýlky vlezla Lucinka a hrály jsme si tak pěkně, že to mamka nechtěla narušovat. Nakonec ale Lucku přeci jen vyhnala, abych se vyspala.
20. 08. 2013 Protože jsem šla včera večer spát zase až skoro v osm večer, ráno jsem vydržela chrnět do půl osmé a mamka mohla slavit, protože jsem spala až do rána a nebudila ji, aby mě vzala k sobě do postele. O její časný budíček se ovšem postarala Lucinka, která se mimořádně vzbudila v noci na záchod. Hned po ránu jsem ale začala testovat trpělivost našich, otevřela jsem šuple a vyházela všechny sáčky se semínkama na chleba. Taťka to všechno uklidil a sotva ho zavřel, já ho zase otevřela, vytáhla dva pytlíky, ale taťka hned reagoval „Ty, ty, ty, Terezo!“. Šibalky jsem se na něj podívala a s úšklebkem na rtech řekla „Koukej.“. „No koukám, a ty to tam koukej vrátit!“ Pro jistotu jsem zavřela šuple a sáček, co jsem měla v ruce, jsem mu donesla. Večer jsem byla pěkně protivná a při vynášení z vany mě popadnul takový záchvat vzteku, až jsem sebou práskla o zem, takže byla nutná taťkova asistence při sušení a převlékání do pyžama, protože to by v mém aktuálním rozpoložení mamka prostě nezvládla. O půl osmé mě mamka uložila do postele a pro jistotu (protože netušila důvod mé protivné nálady) mi namazala zuby. Brečela jsem jen malou chviličku, než jsem usnula.
21. 08. 2013 Po půl čtvrté ráno jsem se vzbudila a řvala „Mami!“ tak dlouho, až mě vzala k sobě do postele. A když už byla mamka vzhůru, ještě několikrát vstala z postele, aby vytáhla Lucce palec z pusy a já na ni při každém jejím odchodu z postele volala. Když pak odešla na delší dobu, aby Lucince ten palec zavázala, řvala jsem na ni tak dlouho, až si mě k sobě přitulil taťka. Jenže já řvala dál, až se taťka naštval a vrazil mě do postele. Když se mamka vrátila, zkusila mi sebrat dudák a vydírat mě, že dokud nezmlknu, nevrátí mi ho. Tentokrát to na mě ale nezabralo, a když mi ho chtěla vrátit (čistě jen proto, aby mě navnadila a zase mi ho sebrala), radši jsem ho odmítla, jen abych mohla dál řvát a vynutila si postel, což se mi nakonec doopravdy povedlo. Ale zase když už jsem toho dosáhla, odvděčila jsem se tím, že jsem spala do půl osmé. Odpoledne přijela nová šíšací náruč v podobě tety Monči, takže já byla nadmíru spokojená.
22. 08. 2013 Za noc jsem byla dvakrát vzhůru - prvně o půl čtvrté a potom ještě v pět. Poprvé jsem dokonce svým hlasitým pláčem vzbudila i tetu Monču, spící v obýváku, ale naši byli tvrdí a do postele mě nevzali. Aby toho nebylo málo, mamka slibovala tetě budíček (můj) po sedmé, možná až o půl osmé, jenže já se vzbudila ve čtvrt na sedm. Až do sedmi mě ještě držela v ložnici, abychom nechaly tetu a kluky v obýváku spát aspoň do těch slibovaných sedmi. V průběhu čekání na sedmou hodinu jsem mamce utekla z postele, zdrhla k Lucce a probudila i ji. Dopoledne jsme si udělaly dámskou jízdu do lesa, šly jsme jen my holky, protože kluci byli líní a taťka ještě spal. Chodily jsme tam víc jak hodinu a půl a za celou tu dobu jsem se jen třikrát nechala chvíli nést, jinak jsem celou dobu statečně chodila po svých. Podotýkám, že terén byl „z kopce do kopce“ a všude byly poházené větve, takže jsem se tam pěkně brodila. Už jsme byly z lesa venku a mířily k domovu, když jsem se zasekla uprostřed cesty a pozorovala žížalu. Ve chvíli, kdy jsem ji vzala do ruky, ke mně přiběhla mamka a z ruky mi ji vyrazila. Škoda, zrovna jsem ji chtěla ochutnat. Sotva za námi zapadly dveře branky, chtěla jsem utéct k sousedům, ale místo toho jsem se skutálela ze tří schůdků (respektive kamenů, které suplují schody) na ucho a to pak vypadalo, jako když sjíždí Mach po zábradlí a bliká uchem. V poledne při obědě taťka psychicky nevydržel moje věčné vstávání ze židličky a snahy přelézat na jídelní stůl, tak mě do ní připoutal. Byla jsem z toho pěkně vzpruzelá a vzteklá. Navíc mě krmil svíčkovou a on si jedl cuketové karbanátky - dokud nejedl, jedla jsem to svoje bez problémů, ale jakmile jsem viděla, že jí něco jiného, odmítala jsem se cpát dál tím svým a chtěla jsem jíst výhradně jeho jídlo. Odpoledne po svačině jsem šla ven a od strejdy Mirka jsem vyfasovala mrkev - kousek jsem snědla a zbytek odhodila neznámo kde. A večer jsme si tak hezky hrály s Lucinkou, že mamka odložila večerní koupání. Potom se mi ještě podařilo zmocnit ovladače od televize a po dlouhé době jsem pustila Šlágr TV. Taťka to chvíli zděšeně sledoval, než z něho vypadlo „Co to tam je???“.

20. měsíc

23. 08. 2013 Ráno jsem se vzbudila se krátce po půl sedmé a taťka hned hlásil, že jsem celou noc spala určitě jen díky tomu, že mě večer přikryl a v noci mi konečně nebyla zima. No, vymlouvat mu to nebudu, ale pravdou je, že jsem se po dlouhé době nevzbudila s ledovýma rukama. Dopoledne jsem venku našla včerejší mrkev, a aniž bych řešila, že je od trávy, hlíny a možná i počůraná štěknou, dojedla jsem ji. Ještě před obědem jsem předvedla další z mých kaskadérských kousků, skutálela jsem se ze zápraží a ani jsem nebrekla (díky čemuž ke mně mamka fofrem vyběhla s tím, že jsem si určitě vyrazila dech). Při obědě mě naši zase připoutali, dnes už jsem na to ale byla připravená a naprosto bez vztekání jsem krásně jedla. Ke svačině mi mamka odpoledne nabídla chleba se sýrem, nakrájela mi to na rybičky a talířek položila na stůl. Chodila jsem si brát sama od sebe a k mamčinu údivu jsem snědla všechno. Všechno znamená, že jsem spořádala i chleba.
24. 08. 2013 Tentokrát jsem nešla spát hned po jídle, ale až o půl druhé a o půl čtvrté mě mamka vzbudila, protože jsme museli vyrazit do Prahy. Zatímco tam mamka česala broskve, já řádila jak černá ruka - z koupelny jsem sebrala kartáček na zuby, vyběhla s ním ven a namáčela ho do vody a bahna na stříšce zakrytého pískoviště. Po sčesání broskví jsme ještě jeli na nákup a vrátili se zpátky na chalupu. Tak kvůli tomuhle výletu do Prahy na otočku mě mamka musela budit? Z Prahy jsme vyjeli až v osm večer a já jsem celou cestu probděla. Do ruky mi mamka dala rohlík se šunkou, já z něj snědla jen šunku a rohlík jsem pořád vyhazovala a mamka mi ho pořád podávala. Hrála se mnou zvláštní hru - pokaždé se zeptala „Kde je rohlík?“, já odpověděla „Tady je.“ a ukázala na sedačku, na zem nebo třeba na tašku, co byla pode mnou. Vždycky, když mi ho znovu podala, jsem si jednou kousla a zase jsem ho odložila vedle sebe. Do postele mě mamka uložila po deváté a byť jsem vypadala dost čilá, hned jsem usnula.
25. 08. 2013 Ráno jsem vyspávala skoro do půl osmé a pak se ještě do osmi válela s mamkou v posteli. Protože vypadala dost ospale, snažila jsem se jí strčit do pusy Pana Dudu, ale pořád odmítala. Byla jsem nezdolná a nakonec se mi to přeci jenom povedlo, když mamka otevřela pusu, aby si zívla. Když jsme se vykopaly z postele, zjistila mamka, že mám už třetí den zkrepatělé a zježené vlasy na týlu hlavy. Rozčesat to sice šlo, ale během chvíle vypadaly vlasy jako předtím, takže to taťka označil, že mám účes na tetu Monču. Mamka ale hned zjišťovala příčinu a napadlo ji, že to bude určitě tím, jak se v noci melu pod dekou a nemůžu se pod ní otočit na jeden nebo druhý bok. Právě kvůli krepatosti mi mamka vlasy řádně umyla, vyšampónovala a vyfénovala.
26. 08. 2013 Většinu noci jsem se budila a kňourala, tak ze mě nakonec mamka sundala peřinu a nechala mě přikrytou jen larisou. Ráno se pak mohla radovat, protože jsem měla vlasy krásně rovné a měla jsem zase účes na Terezku. Když pak vstala Lucinka a šla za námi dolů, jakmile jsem ji viděla na schodech, začala jsem radostně volat „Juju, Juju!“ (Lulu, Lulu!). Potom jsem pro změnu šla kolem štěknina pelechu, řekla jsem „Nejí“ (Nelí) a ukázala ven, protože zrovna byla venku. Odpoledne jsem se nechala unést vlastním hladovým žaludkem a pořád jsem chtěla něco jíst - dokonce jsem konečně snědla mamčinu broskvovou domácí přesnídávku, ale mamka ji nejdřív musela naředit povařenými jablky a pudinkem. Pak jsem se ještě dojedla sušenkami, grahamovými tyčinkami a nakonec pomazánkou z paprik, rajčat a sýra - po každém soustu jsem se sice oklepala, ale za chvíli jsem si zase šla pro další sousto a chleba se ani nedotkla. Když jsme se před večeří koupaly s Lucinkou, naprášila mě, že jsem pila vodu z gumových vodních zvířátek. Po všech útrapách se má na co těšit, až začnu pořádně mluvit a naučím se bránit!
27. 08. 2013 Protože se probudil k životu špičák a začal se pokoušet probojovat na svět, ani dnešní noc nebyla zrovna ukázková. Kolem šesté jsem byla vzhůru, ale po posledních dvou nocích jsem si u mamky ještě s radostí schrupla do osmi. Krom toho, že jsem se probudila opět s krepatými vlasy, mamka ještě objevila na mé tváři modřinu. Dopoledne jsme vyrazili do lesa, mamka mě zpočátku nesla v nosítku, ale tam jsem se vrtěla tak, že mě radši dala na zem. Okamžitě jsem se po ní začala sápat, tak mě vzala na ruku, proti čemuž jsem vůbec nic nenamítala, jenže ona už po chvíli nemohla, tak mě chtěla předat taťkovi. S tím jsem ovšem nesouhlasila a tak pevně se jí držela, že mě prostě předat nemohla. Dopadlo to tak, že mě nesla až domů v nosítku na zádech. Doma jsem si dopřála dlouhý, skoro dvouapůlhodinový, spánek. Po večerním koupání mi byla nabídnuta stejně jako Lucince možnost vybrat si jednu ze dvou osušek na otření, čehož jsem s radostí a pocitem velké holky využila. Do postele jsem šla zase o půl osmé.
28. 08. 2013 Včera večer se naši nečekaně rozhodli, že pojedeme s mamkou na prodloužený víkend za dědou a babičkou do Hradce, a protože to nebylo plánované, neměli jsme s sebou ani postýlku, ani kočárek, takže jsem neměla kde spát a v mamčině náručí jsem se uspat nenechala. Odpoledne se vrátil z práce děda, taťka pak odjel zpátky na chalupu, mamka odešla s Lucinkou na nákup a já zůstala s dědou a babičkou sama, ale byla jsem ukázkově hodná. Až když se mamka vrátila, nemohla jsem se od ní odlepit a neustále za ní běhala. Dokonce ani přebalit od dědy jsem se nechtěla, stejně tak jsem se blbě tvářila, když mi dával najíst, ale hlad mě přemohl. Díky absenci odpoledního spánku jsem po večeři usnula ve velké posteli sama a prakticky ihned poté, co mě mamka uložila.
29. 08. 2013 Ráno jsem vstávala po sedmé. Dopoledne, když se Lucinka vykopala z postele a najedla, jsme vyrazily na hřiště s tetou Lenkou a holkama. Já se nechala strhnout Gabčou a začala jsem házet pískem do prostoru. Ovšem ona házela po mně a já několikrát dostala pískem do hlavy. K obědu babička připravila gulášovou polívku a při krmení mě chtěl děda jednou podrbat pod krkem, což jsem ale chybně interpretovala a do ruky mu vyflusla rozkousané maso. Po obědě mě po včerejším mamčině fiasku zkoušel uspat děda, ale ani on nebyl úspěšný, takže jsem nespala. Mamka nakonec vzdala veškeré marné naděje a radši s námi znovu vyrazila ven. Tentokrát s sebou ale vzala nosítko a domnívala se, že bych mohla usnout aspoň v něm. Nechala jsem se nést až na hřiště, ale tam jsem chtěla z nosítka ven. Zpátky domů jsem měla původně šlapat po svých, ale vzhledem k tomu, že nás z hřiště vyhnal náhlý déšť, opět jsem se nesla jako dáma. Do postele jsem šla zase po půl osmé a na to, že jsem už druhý den po sobě nespala, jsem k večeru nebyla ani nijak zvlášť protivná.
30. 08. 2013 Ráno jsem vstala už v šest, což mamka naprosto nechápala. Do půl sedmé to se mnou vydržela v pokojíčku, ale pak mě přesunula k dědovi (místa tam bylo dost, babička byla u Pandoktora a Lucinka ještě spala) a mamka se šla ještě dospat. Po obědě jsem na chviličku usnula, ale opravdu na malou, zhruba na 20 minut. A když už mamka myslela, že je vyhráno, já budu spát a ona odešla dělat do kuchyně koláčky, přišla má chvíle. Najednou uslyšela můj hlas, otočila se za zvukem a viděla mě stát na židli u jídelního stolu. To se mě ještě ujal děda a pokusil se mě opětovně uspat, ale bezúspěšně, i když to chvíli vypadalo hodně nadějně - lehla jsem si a přivírala oči, jako bych usínala. I když už pak tušil, že ze spánku nic nebude, ještě jsme spolu polehávali v posteli a děda proťal ticho hlasitým prdnutím. Záhy jsem to rozťala ještě já, když jsem se zvedla, došla k jeho zadku a řekla „Pid!“. Protože jsme byly celý den doma, mamka nás s sebou vzala navečer aspoň na nákup. S sebou měla sice nosítko, ale já jsem celou dobu statečně ťapala a v krámě jsem ji překvapila tím, že jsem v klidu seděla ve vozíku a nedrala se na zem jako obvykle. Jen cesta domů (kdy byla mamka obtěžkaná dvěma igelitkami s nákupem) byla poněkud delší než obvykle - já totiž chtěla jít na schody skoro všech vchodů, kolem kterých jsme šly (což bylo minimálně deset vchodů). Spát jsem šla až skoro v osm.
31. 08. 2013 Ranní budíček byl něco málo před půl sedmou a dopoledne odjela mamka s Lucinkou pryč a mě vzal s sebou děda do krámu. Chtěla jsem se svézt v blikacím autíčku, tak mě tam děda nechal vlézt, jenže pak bojoval s tím, jak mě z něj dostat - dolů se mi z něj prostě nechtělo. Když už jsem slezla, pro změnu jsem zatoužila po jízdě na kolotoči, jenže dědovi se kolem něj nechtělo běhat a bál se, že bych mohla spadnout, takže z toho nic nebylo. Nakonec mi povolil aspoň jízdu po travelátorech nahoru a dolů, jen ho to brzo přestalo bavit a zahlásil cestu k odchodu. Před obědem pro nás přijel taťka a po obědě jsme vyrazili zase na chalupu. Prospala jsem prakticky celou cestu a rovnou po příjezdu jsem zůstala venku. Asi hodinu po nás přijela teta Soňa se strejdou a Domčou. Ten mě jednou shodil tak, že jsem spadla hlavou na fasádu a pak to hlavou vzala ještě o dlažbu. Byla jsem ale hrdinka a brečela jen chvilku. Večer se nesl ve znamení boje s koupáním - já do vany ani v nejmenším nechtěla, protože Lucka s Domčou si ještě hráli venku, takže to vypadalo, že mě mamka v té koupelně vraždí. Koupelí to ale neskončilo a velká bitka se mezi mnou a mamkou sváděla i při přebalování, a to si mamka myslela, že už jsem po koupání vyvztekaná. Do postele mě uložila o půl osmé, ale já (stále s vědomím, že ti dva blbnou venku) nechtěla ležet, tak mě mamka vzala do náručí, jenže já se hned se začala šikovat do její postele (odkud bych pochopitelně okamžitě vzala roha), což byl začátek konce. Bez milosti mě uložila zpátky do mojí postýlky, donesla mi miminko a chvíli potom jsem usnula.
01. 09. 2013 Pro změnu jsem zase jednou vydržela spát až do čtvrt na osm, což vzala mamka s velkým povděkem. Dopoledne jsme s Luckou hrály hru na tažného koně - půjčily jsme si štěknin pelech, já si do něj sedla, Lucinka se zapřáhla za ucho a tahala mě za sebou jako kůň. Když mě to přestalo bavit, vylezla jsem, dala si ucho kolem pasu taky a chodily jsme po pokoji zapřažené obě dvě. Jediný problém byl, když jsme chtěly jít každá na jinou stranu…
02. 09. 2013 Během noci jsem se třikrát vzbudila s pláčem, ale jen jsem si vzala dudánka (z čehož dvakrát ho musela najít mamka) a spala dál. Před sedmou jsem se přesunula k mamce, kde jsem ještě spala do třičtvrtě na osm. S Lucinkou jsme potom vymyslely hru na kvočnu - kdykoli jsem se k ní přiblížila, začala šíleným jedákem kdákat, protože hlídala vajíčka, na kterých seděla. V šest večer jsme odjeli zpátky do Prahy a já jsem, na rozdíl od Lucky, celou cestu probděla. Doma nás mamka naložila do vany, do ní nalila i pěnu, takže jsem se dočkala nečekaného provalení pravdy. Lucinka si mě chvíli prohlížela a pak řekla „Terezko, ty vypadáš jako kravička.“. Mamka to zaslechla a hned ji okřikla No tak!“. „No fakt, dyť má bílý fleky!“ Tak tu pěnu si, doufám, příště mamka odpustí, jinak budu za krávu zase.
03. 09. 2013 Ráno jsem se vzbudila o půl sedmé a hned se ptala po miminku, se kterým jsem šla večer spát a ráno jsem ho v posteli nenašla. Taky aby jo, když mi ho v noci taťka z postele sebral a položil ho vedle mamčiny postele. Být na chalupě, ještě bych u mamky usnula, jenže tady byl takový hluk, že mě to spát nenechalo - tu něco zahoukalo, zahučelo, zaštěkal pes a všechny tyhle zvuky bylo potřeba náležitě okomentovat. Když jsme sešly dolů, objevila jsem na konferenčním stolku Lucinčin nedopitý hrneček s vodou a objevila nový způsob pití - ponořovala jsem do něj Pana Dudu a strkala ho do pusy. Mamka mě ani nestačila převléct a nakrmit a já už se vrhla na všechny ty hračky, co jsem tak dlouho neviděla. Jako první jsem svým zadkem poctila houpacího koně a smála se na něm jak sluníčko. Pak mamka odvezla Lucku do školky, a když se vrátila, taťka nás vzal a jeli jsme se podívat do dvou autosalonů. V tom druhém se nade mnou prodavač rozplýval a říkal, že má doma taky dvouletou Terezku, ale když už jsme byli skoro na odchodu, naprosto drze prohlásil, že takhle živá ta jejich Terezka není. A mamka si ještě přisadila, když pronesla, že na mě by potřebovala zbrojní průkaz. Doma pak ještě (a tím si to u mě nadobro rozlila) řekla, že uvažuje, že si na mě pořídí elektrický obojek. No toto! Pochopila jsem, že je třeba doplnit cukry a zlepšit si tak náladu, tak jsem si řekla o „kokou“ (čokokoule), a když mi je mamka nasypala na talířek, nadšeně jsem na ně ukázala a řekla „Mami koukej.“. Po odpoledním spánku jsem se vydala do pokojíčku, kde tou dobou spokojeně spala Lucinka. Jejího spánku jsem využila, vzala si všechno, co by mi jinak nepůjčila - velkého plyšového jednorožce (o kterém jsem mluvila jako o „jaháá“), koníky, nebo třeba mořskou pannu. Nijak zvlášť tiše jsem si tam nepočínala, ale přesto ji to nevzbudilo.
05. 09. 2013 Odpoledne jsme jeli zase zpátky na chalupu a já v autě usnula. V době mého spánku si ulovila Lucinka všechny mašinky z Mašinkova, ale když jsem se probudila, zmocnila jsem se jich i já. Pravda, dostala jsem jen Bruna, protože Koko a Wilsona zabavila ve svůj prospěch Lucka, ale já jsem skromná a ke štěstí mi to bohatě stačilo. Po příjezdu jsme zůstaly venku a začaly řádit na skluzavce. Jízdy jsme vypilovaly k dokonalosti a nakonec jsme jezdily obě zároveň jako mašina - Lucinka si sedla těsně za mě, svoje nohy zaklesla za moje nohy, chytila mě kolem pasu a dolů jsme sjely obě zároveň. Sice se mi to docela líbilo, ale rozhodně mě to nenadchlo tak jako Lucku, která pak beze mě nechtěla sjíždět a bylo děsné haló, že já její city nesdílela a neopětovala.
06. 09. 2013 Ráno jsem se probudila už před čtvrt na šest, kdy mě mamka zase vzala k sobě do postele a tam jsem se dospala do sedmi. Na rozdíl ode mne už ale mamka neusnula. Několikrát mě posouvala, protože jsem se vrtěla a pošupovala se po posteli, tak se bála, abych nespadla. Navíc si ještě Lucinka cucala palec a mamka (ze strachu, abych se neskulila z postele) jí ho nemohla vytáhnout z pusy. Večerní odchod do postele jsme mimořádně protáhli až na čtvrt na devět, ale mně to nedělalo nejmenší problém.
07. 09. 2013 Ráno jsem si pospala do půl sedmé a po odpoledním spánku jsem se vzbudila akorát na akci A - taťka se strejdou zabíjeli berana. My s Terezkou šly ven a zpočátku nás mamka držela stranou, pak šla ale pomáhat taky a spoléhala na to, že se houpeme. Já ale slezla a šla se za ní podívat. U viselce stál strejda Mirek a já bedlivě a zcela konsternovaně sledovala, co to tam vlastně visí. V první chvíli si myslel, že mě tolik zaujal právě on a začal na mě dělat kašpárky, ale mamka ho hned vyvedla z omylu. Popošla jsem blíž a zkusila si tipnout - „Pi pi?“ „To není ptáček, to je beránek.“. Tomu jsem nemohla uvěřit. Tohle že je beránek? Beránek je chlupatej a běhá vzadu na zahradě po čtyřech. Ani druhý pokud mi nevyšel - „A i?“ „To není oslík, to je beránek.„ “Beeeeeee?????„ “Ano, beránek!“. Na druhou stranu jsem díky němu mohla zůstat venku až do třičtvrtě na osm, kdy byl konečně rozporcován a mamka šla domů. Pak teprve následovala moje očista a večeře, takže do postele jsem šla opět až ve čtvrt na devět.
08. 09. 2013 Ač jsem šla večer do postele poměrně pozdě, ráno jsem se vzbudila zase před půl sedmou, přičemž mamka počítala se spánkem aspoň do osmi. Odpoledne, když jsem se probudila a mamka pro mě šla a otevřela dveře, jsem se hned postavila a řekla „Kakava?“. Překvapivě jsem nekecala a byla opravdu pokakaná. Odpoledne se mamce nějak nezdála Lucinka, tak jí šla změřit teplotu, a protože jsem o to taky moc stála, změřila ji i mě. Kdy uviděla naměřených 38°C, málem ji to položilo. V noci, když jsme my dvě s Lucinkou už byly dávno v limbu a naši chtěli jít taky spát, se začala mamka shánět po svém telefonu. Když v hlavě pátrala po tom, kdy ho viděla naposledy, vzpomněla si, že jsem si s ním dopoledne hrála, spadnul mi a rozložil se na tři kusy, takže se začala obávat, že už svůj telefon vcelku nikdy neuvidí. Po půlhodině hledání ho našli schovaný složený-nesložený (na sobě pečlivě položený zadní kryt, na něm baterie a na ní displej, takže vypadal jako složený) na rantlu pět centimetrů pod deskou jídelního stolu. Vůbec nechápu, jak je mohlo napadnout podívat se zrovna tam!
10. 09. 2013 Ráno jsem spala do půl sedmé a po obědě si se mnou šla lehnout i mamka. Prospaly jsme se krásné dvě a půl hodiny. Odpoledne už jsem ale začala být hodně protivná - krom toho, že se mi spustila rýma, mi ještě začaly růst hned dva špičáky. Večer mě do nočního úboru převlékal děda, který za námi včera dorazil na chalupu, a krapet to přehnal s olejíčkem, načež se na mě podíval a zkonstatoval, že jsem mastná jak dobře vypečenej bůček. No toto! Přirovnávat mě k fláku masa!
11. 09. 2013 Ráno jsem spala do sedmi a celé dopoledne jsem byla protivná, ubrečená a uvztekaná. Mimo jiné se mi podařilo rozkousnout pecku ze švestky a mamka si myslela, že jsem ji spolkla, nakonec ale poslední hledaný dílek našel děda v mojí plíně (a neprošel trávicím traktem, jen mi tam spadnul). Jestli jsem po obědě spala, nikdo nevěděl - děda mě totiž v jednu hodinu uložil a ve dvě už mě mamka vyndávala z postele, jenže vzhledem k tomu, že celou tu dobu v obýváku koukala Lucinka na telebednu, mamka si nebyla jistá, jestli bylo celou dobu v ložnici ticho nebo ne. Pozdě odpoledne na mě zase padla protivná nálada, navíc jsem odmítala všechno jídlo (i kvůli Lucce, která mě pořád volala a rozptylovala) - a to mi mamka nabídla buchtu, jogurt a přesnídávku. Ani o večeři jsem nestála a při večerním přebalování a převlékání do pyžama jsem bojovala, jako by mi šlo o život. Když se to povedlo, odnesl mě děda do postele a chtěl čekat, dokud neusnu nebo si aspoň nelehnu, ale mamka to pokazila, když mu řekla, že když tam bude, budu vřískat a určitě si nelehnu. Děda dal na její rady, odešel a za chvíli byl v ložnici klid (protože měla samozřejmě zase pravdu).
12. 09. 2013 Pro změnu jsem se zase jednou vzbudila už před šestou. Když mamka konečně dodělala čaj, začala jsem hulákat „Mami! Mami! Jaj!“. Jenže mamka byla v koupelně, takže když se vrátila, poňouknul mě děda „Tak hele, teď je tady mamka, tak na ni můžeš zavolat.“ „Mami!“ „No a teď jí řekni, co chceš.“. A když chtěl, abych mamce řekla „Co chceš?“, tak jsem to řekla - „Co ce?“. Naštěstí mě ale předtím slyšela a čaj i nalila i tak. Odpoledne jsem se vydala za Lucinkou na záchod, jenže jsem pak uslyšela z obýváku nějaké křoupání a fofrem se tam rozeběhla s pokřikem „Ham, ham, ham!“. Večer mě mamka dala spát naditou jak pumpu - overalové pyžamo, přes to tričko, kalhoty a ponožky, a to všechno proto, že mi mamka vyprala spací pytel a ten nestihnul uschnout.
13. 09. 2013 Stejně jako včera jsem se i dnes probudila v šest, jen jsem navíc začala chraptět. Mamka se mě zkusila nakrmit v posteli, jestli ještě neusnu, ale neklaplo to, takže se mnou vstala. Večer jsem se po dlouhé době dočkala rychlé koupele - u vany jsem sama zvedala ruce, aby mi mohla mamka svléct body a pomáhala jsem i s ostatním svlékáním, hlavně abych už byla ve vaně. Ovšem s vyndáváním z vany byl velký problém, a to i tehdy, kdy už byla voda vypuštěná.
14. 09. 2013 Dneska jsem mamce udělala radost a spala až do třičtvrtě na sedm. Spolu s Lucinkou jsme se nenápadně zdejchly do horního patra, a když šla Lucinka dolů, slyšel ji taťka a vlítnul na nás, mě odtamtud odtáhnul a obě jsme dostaly vynadáno, že v tom bordelu nemáme co dělat a nemáme tam vlastně vůbec chodit. Pro jistotu jsme si pak hrály s modelínou, ale aby ten den nebyl jen zalitý sesterskou láskou, sem tam jsme se rvaly o hračky, osušky nebo třeba o mamku. Večer mi mamka zase stříhala nehty a já jí to ani v nejmenším neulehčovala a pěkně se při tom vztekala.
15. 09. 2013 Jestli byla mamka včera nadšená, dnes byla ještě víc - budíček byl až o půl osmé. Dopoledne jsem si v kuchyni našla novou hračku - mamka ji sice označovala jako mixér a nechtěla mi ji půjčit, ale já si ji vždycky znovu vyndala a nakonec ji za sebou tahala jako kačera. Ovšem jen do doby, kdy jsem ho vzala do ruky, vyklouznul mi, spadnul na palec u nohy a udělala se mi štěnice. Při obědě jsem si zahrála na velkou holku a krmila Lucinku a la opička - rukou jsem nabírala maso a dávala jí ho do pusy. Naši mě po jídle nechali prospat a odjeli jsme zase do Prahy.
16. 09. 2013 Dopoledne jsme šly s Lucinkou a mamkou nakoupit do Tesca, a protože se mamka obávala, že tam i zpátky bych nedošla, vytáhla kočárek (do kterého samozřejmě ten nákup nacpala). Sotva ho rozložila, už jsem se do něj šikovala a nechala se vézt až do krámu. Tam jsem vystoupila a začala lítat mezi regálama, za což jsem si vysloužila návrat do kočárku, a protože jsem ukrutně vřeštěla a snažila se z něj vylézt, ještě mě v něm připoutala. Vyndala mě až za kasama po zaplacení, a protože jsme byly v prvním patře, do přízemí jsme sjely výtahem. Nejdřív tam strčila kočárek, pak nastoupila Lucka a nakonec i já, a když se v přízemí dveře otevřely, vzala jsem nohy na ramena, vzápětí za mnou i Lucka a než mamka vycouvala s kočárkem z výtahu, byly jsme pěkně daleko (a nějaký chytrý pán mamku ještě informoval, že jí támhle utíkají děti - jako by to taky neviděla). Domů jsme dorazily v jednu (protože jsem celou cestu chtěla jít po svých) a při obědě mě mamka pozorně kontrolovala, abych si maso snědla sama. Po jídle jsme ještě skočily na poštu, já teda původně chtěla znovu do kočárku, ale mamka ho brát nechtěla, takže se šlo pěšky. Na poště byla fronta jak hrom, takže jsem po chvíli relativního klidu začala blbnout a mamka mě musela dobu držet v náručí. Cestou jsem si bohatě užila tramvají a vláčků a doma jsem pak během chviličky usnula. Bývala bych usnula i bez Pana Dudu, ale mamka mi ho automaticky donesla a vrazila do pusy, i když viděla, že skoro spím. Poklidné a pokojné usnutí ale za necelou hodinu vystřídalo probuzení, o kterém mamka řekla, že jsem se vyspala do prdelákovata.
17. 09. 2013 Dopoledne strávila Lucinka ve školce, čehož se mamka rozhodla využít a šly jsme ven uklidit zadní dvorek. Mé protesty ve formě pláče naprosto ignorovala a dál si stříhala vistárii a hrabala listí, tak jsem to vzala z opačné strany a jala se začít svlékat. Až když jsem v těch deseti stupních stála venku jen v triku a kalhotách, rozhodla se toho nechat a jít domů. Pak ji napadlo, že na předním dvorečku by se mi mohlo líbit víc a ona by se mnou mohla aspoň posekat, ale to zase zhatil taťka, který zamknul dveře do sklepa, takže se mamka nedostala k prodlužovačce. Jen díky tomu jsme zůstaly až do půl jedné doma. Po jídle mě mamka neuložila do postele, protože se nedovolala taťkovi a nevěděla, jestli stihne vyzvednout Lucinku ze školky. Místo spaní v posteli mě nabalila, napěchovala do nosítka a tramvají a autobusem jsme vyrazily pro Lucinku samy. Pochopitelně, že tam byl taťka dřív než my a já překvapivě neusnula ani cestou MHD, ani v autě a počkala si až na svou postel. K večeru přijela babička z Hódyně a bohatě si užila mého „Já taky!“. S Lucinkou totiž blbly, Lucka po ní lezla až na ramena, skákaly spolu a všechno tohle jsem chtěla pochopitelně vyzkoušet i já, takže z nás nakonec babička měla na noc hlavu jak pátrací balón.
18. 09. 2013 Na Lucinku jsem začala volat „Uti“, čímž jsem rozhodně zaujala její pozornost. Dopoledne jsem pěkně řádila, a zatímco mamka odešla najít taťkovi něco na počítači, rozsypala jsem a rozmetala po kuchyni kuskus, a když bylo dílo hotovo, spokojeně jsem řekla „Hotovo.“. Zatímco já byla zaujatá kuskusem, Lucinka si vzala z lednice můj Pribináček a pustila se do něj. Jakmile jsem to uviděla, doběhla jsem si do naší kuchyňky pro plastovou pidilžičku, běžela zpátky k Lucince a jedly jsme obě dvě. Našim jsem ale udělala největší radost úplně obyčejným smrkáním. Podařilo se mi vyfoukat nudláky z nosu tak dobře, že nebylo potřeba vytahovat odsávačku a Pana Luxa. Večer mamce při mém ukládání do postele vypadnul z kapsy do mojí postýlky telefon, aniž by si toho všimla, zato já si toho všimla hned. Chvíli jsem si s ním hrála, a když na mě padla únava, položila jsem na něj hlavu a usnula. V noci ho mamka začala postrádat, a když ho pořád nemohla najít, zavolala si na něj z taťkova telefonu - až do chvíle, kdy mi ho vytahovala (hlasitě zvonící) zpod hlavy, jsem spala, ale jakmile ho sebrala, probudila jsem se a plačící mě pak musela uspávat v náručí.
19. 09. 2013 Tedy ty mamčiny novinky (obzvlášť, když tvrdí, jak je to zdravé) bych klidně vynechala, dnes nám kupříkladu naservírovala lososa s fialovýma bramborama. No nic, losos bez brambor je taky fajn. Odpoledne Lucka vymyslela novou hru, hodnou jen jí - tahala mě za nohu po obýváku. Ke svačině nám mamka koupila hroznové víno bez pecek, ale ani to u mě nezabralo a jen jsem z bobulek vysosla šťávu a zbytek jsem plivala všude po bytě. O něco později si Lucinka odněkud vzala lízátko, ale nebyla žádný škrt a dělila se se mnou, jenže mně zachutnalo natolik, že jsem jí ho sebrala a odmítla se ho vzdát. Jen těžko by se popisovalo, co se dělo poté, co mi ho mamka odebrala. Večer v době koupele mamku zaujalo moje volání „Koupy, koupy!“. Předpokládala, že už se těším do vany, tak mě začala svlékat, a až když chtěla napouštět vanu, si všimla, že jsem do vany hodila šmouly a konstatovala, že se koupou. Nicméně už mě do té vany dala, jen předtím ještě vyndala šmouláky. Večeřela jsem až poté, ale stejně jsem snědla jen pár kousků chleba a o jídlo jsem moc nestála. V posteli se mi pak nedařilo usnout, přes půl hodiny jsem tam brečela, takže za mnou mamka pořád běhala nahoru. Vždycky když tam byla a šíšala mě, byl klid, ale jakmile mě začala pokládat, začala jsem protestovat. Pak mi zkusila nabídnout i mlíko, toho jsem si lokla, nicméně jsem ho nedopila, a až po dlouhém přemlouvání jsem konečně usnula.
20. 09. 2013 O půl čtvrté ráno jsem se vzbudila a byla vzhůru až do půl šesté. Celou dobu jsem koukala kolem sebe, vrtěla se, ale většinu času jsem ležela. Usnout se mi podařilo až poté, co mi mamka donesla mlíko a namazala dásně gelem proti bolesti zubů, pak jsem pochopitelně doháněla spánkový deficit a chrněla až do půl deváté, kdy mě vzbudila Lucinka svým hulákáním na celý barák (to když zjistila, že v tuhle pokročilou hodinu ještě nikdo nesešel dolů do obýváku). V poledne jsme sjeli na nákup a rovnou ho spojili i s obědem v restauraci, kde jsme se sešli s dědou a prababičkou. Já si tam sedla jak hospodský povaleč a celkem dlouho jsem vydržela relativně spořádaně sedět, jenže pak mě to přestalo bavit a začala pobíhat kolem stolu a nakonec se mi ještě podařilo roztrhnout Lucince náramek, takže mamka lezla pod stolem po čtyřech a hledala zatoulané korálky. Když nic jiného, aspoň se postarala ostatním hostům o vtipnou vložku. Cestou domů se naši bavili o novém autě a já se jim vmísila do rozhovoru. Na taťkovu otázku „Já furt nevim, jestli Hondu nebo ne.“ jsem okamžitě vyhrkla „honda?“. To ale patrně nešlo taťkovi moc pod nos a pokusil se mi vnutit svého favorita. „A chceš Subaru?“ Pche, když jednou něco řeknu, tak si za tím stojím, to už by taky mohl vědět, takže na jeho otázku byla odpověď předem daná - „Ne!“. Až do odjezdu na chalupu mě mamka nedávala spát s tím, že se vyspím cestou. V autě jsem se ale celou dobu mlela a zouvala si boty, takže o spánku nemohla být ani zmínka. Na chalupě jsem zblajzla tvaroh a po jeho snězení jsem furt řvala „Ham, ham!“, tak mi mamka nabídnula přesnídávku, tu jsem nechtěla, tak banán - o ten jsem taky nestála, zato jsem chtěla čokokoule, ale ty mi pro změnu nechtěla dát mamka. K večeru už jsem byla pěkně protivná, taky aby ne, když jsem celý den nespala. Do postele jsem šla přesto standardně o půl osmé, a stejně jako včera jsem ani dnes nesnědla ani půlku chleba.
21. 09. 2013 Dopolední přebalování v taťkově podání mělo menší zádrhel - v plínce byly bobky, které díky taťkově šikovnosti skončily i na prostěradle babiččiny postele.

21. měsíc

23. 09. 2013 Ráno jsem byla opět od půl páté do šesti vzhůru. Mamka si mě vzala k sobě do postele, a dokud jsem ležela u ní, sice jsem si povídala, ale byla jsem spokojená. To ale nebyla mamka, která nemohla spát, tak mě vrátila zpátky do mojí postýlky - začala jsem řvát a odmítla přestat, až se mi podařilo vzbudit i Lucku. Ta jen řekla „Nebuď nahlas, Terezko.“, otočila se na druhý bok a znovu usnula. Pochopitelně byl vzhůru i taťka, a když se pak naštval, oba s mamkou vstali a přenesli mě i s postýlkou do obýváku. Tam jsem ještě chvíli řvala, ale když mi došlo, že to je k ničemu, zmlkla jsem, usnula a spala až do půl deváté, aniž by mě probudila Lucinka, která tam byla už od půl osmé. Po obědě se mi nějak nedařilo usnout, nicméně jsem nakonec spala skoro dvě hodiny a po probuzení se ještě dlouho mazlila s mamkou a lebedila si u ní. Pak ale chtěla mamka vstát a jít balit věci zpátky do Prahy, tak mě předala taťkovi, jenže já spustila takový řev, že si mě musela vzít mamka zpátky k sobě a kufry balil taťka.
24. 09. 2013 Ráno jsem spala do půl sedmé, ale ještě skoro hodinu jsem se válela v posteli po mamce a tentokrát jsem při tom ani moc nepovídala. Dopoledne nás taťka odvezl k Paňdoktorce na prohlídku v roce a půl, ale nemohl tam s námi čekat, takže odjel a my jely zpátky MHD. Než přijel autobus, pozorovala jsem letadla a byla jsem z nich tak unešená, že jsem utíkala směrem, kterým letěly a bývala bych za nima klidně utíkala až na Ruzyni. Večer jsem měla zase menší problémy s usínáním, tak mi mamka namazala dásně a uspala v náručí (nebránila jsem se ani jednomu, ten gel na zuby mi totiž dost chutná), ale taťkovi se pak svěřila, že si myslí, že brečím kvůli tomu, že je v pokoji černočerná tma. Problém (hlavně pro mamku) byl ale to, že jsem byla ještě mnohokrát vzhůru i v noci.
25. 09. 2013 Žádné ranní dospávání nočních budíčků - prostě jsem se zase vzbudila o půl sedmé. Dopoledne mě hlídala babička z Hódyně, která přijela včera, protože mamka s Lucinkou šly do nové školky. Dopoledne jsem pořád chodila do koupelny, kradla jeden kartáček za druhým a všema si čistila zuby. Nakonec jsem sebrala i elektrický, jenže pak jsem ho omylem zapnula a s brekem ho běžela předat mamce. Odpoledne mě mamka šoupla do nosítka a šly jsme pro Lucinku do školky, odtamtud jsme měli jet původně do Hafíkova, jenže díky mamčině děravé a zapomětlivé hlavě jsme musely ještě jednou domů. Za celou dobu chození a cestování městskou dopravou jsem ani na vteřinu neusnula. V Hafíkovi jsme byly do pěti, kdy nás vyzvednul taťka, a já v autě na celých pět minut usnula. Do postele jsem se dostala před sedmou, to už jsem byla opravdu fest unavená. Nicméně ani únava nenapomohla tomu, abych spala bez buzení a do půlnoci jsem to zase zvládla několikrát.
27. 09. 2013 Ráno jsem vstávala před sedmou a ještě dobrých 10 minut jsem si hrála sama v posteli, pak si mě mamka vzala ještě na chvíli k sobě do postele. Po snídani jsme sedli všichni do auta, těch pár metrů zavezli Lucinku do školky a my pak s taťkou a mamkou pokračovali dál do krámu. Tam mamka koupila zubní kartáčky pro nás tři a kukuřičné tyčky pro mě a Lucinku, takže jsem celý nákup skandovala „Katate, tyčinku!“. Aby mě aspoň trochu umlčela, tyčinky otevřela a nabídla mi, ale když měla platit, zdrhla jsem z krámu ven a mamka okamžitě vypálila za mnou, takže to vypadalo, že chce zdrhnout bez placení. Ostatně moc daleko od pravdy to nebylo, mamka totiž nakonec nemohla najít platební kartu, a protože její peněženka zela prázdnotou, musela volat taťkovi, aby přiklusal se svou šrajtoflí. Už jsme měli jet zpátky domů, když jsem cestou k autu začala plakat, rudnout, vztekat se, a když mě taťka postavil na zem, stála a chodila jsem v podřepu a ustavičně plakala. Vzhledem ke smradu okolo mě taťka usoudil, že jsem do plíny hodila bobek. Mamka mě původně chtěla přebalit až doma, ale pak se rozhodla, že mě přebalí, než taťka naloží nákup. To se nakonec ukázalo jako mé veliké štěstí, cesta domů by totiž byla fakt krušná. Až když mi mamka rozlepila plínku, zjistila závažnost situace. Ven jsem tlačila obří tvrdý bobek, který prostě nešel ven, protože mu v cestě bránila právě plína. Sotva ji mamka rozepnula, bobek vyletěl ven a já byla během chvíle zase spokojená a usměvavá. Odpoledne jsme jeli zase na chalupu, takže jsem se zase prospala cestou. K večeři nám mamka udělala toustíky, což byla vítaná změna. Po jídle nastal menší problém s převlékáním do pyžama, místo něj jsem si totiž oblékla kalhoty. Nakonec jsem se ale nechala utáhnout na vařené nudli - nadchla jsem se pro to, že bych si mohla zkusit obléct pyžamo úplně sama. Za menší pomoci rodičů se mi to povedlo, a aniž by mi kdokoli cokoli řekl, vzala jsem svlečené kalhoty, sama došla ke skříni, otevřela ji a kalhoty do ní uklidila.
28. 09. 2013 V noci jsem se zase několikrát vzbudila, ale mamka prostě nevěděla, co se to se mnou v poslední době děje. Ráno si mě pak zase vzala k sobě do postele, jenže tam tentokrát ležela i Lucinka. Hned, jak jsem si toho všimla, začala jsem na ni volat „Uti, Utinko!“, mamka mi ale řekla, že Lucinka spinká, ať ji nebudím. Lehce jsem si to zrekapitulovala - „Utinka pinká.“, načež jsem vzápětí zařvala „Uti!“. Odpoledne, když jsem se vzbudila, jsme šli ven, a já našim vydatně pomáhala se švestkama - shnilé jsem házela mezi švestky na povidla a ty dobré jsem házela pryč. Po příchodu nám mamka udělala zase něco zdravého - vymačkala čerstvý džus z jablek, ale jako všechno zdravé mi to nechutnala, jednou jsem si lokla a to mi bohatě stačilo.
29. 09. 2013 Dnešní budíček jsem mamce nachystala na půl šestou a mamka hned po ránu vymačkala další čerstvý džus. Na rozdíl od toho včerejšího byl o něco sladší (nebo že bych si zvykla?) a trochu jsem ho vypila. Nikdy by mě nenapadlo, že by z něčeho takového mohla být mamka tak nadšená. Hned viděla, jak to budu denně pít a budu celou zimu zdravá jako rybička. Ha! Večer jsme měli původně odjíždět zase do Prahy, ale nakonec se náš odjezd posunul na zítřek, takže jsem měla ještě jeden den dobrého usínání k dobru, protože v Praze prostě usínám klidně i půl hodiny s brekem, zatímco na chalupě lehnu a spím.
30. 09. 2013 Ráno jsem se vzbudila krátce před šestou, ale tentokrát snad i mamka litovala, že jsem se nevzbudila třeba jako včera, protože se mnou vstal taťka. Dopoledne jsme dle plánu odjeli domů, a protože jsem poměrně brzo vstávala, cestou jsem usnula. Po obědě mě mamka zkusila dát ještě do postele, ale zcela bez úspěchu, ostatně co taky čekala, když už jsem se prospala? Zato když mě vyndala, pěkně jsme si s Luckou zařádily v koupelně. Vypatlaly jsme půlku zubní pasty, kterou jsme měly namatlanou nejen po rukou, ale i po obličeji. Večer měla mamka důvod k radosti, protože jsem konečně usnula jako na chalupě - tedy bez breku.
01. 10. 2013 Ranní budíček byl opět před šestou, to aby si naši nemohli nic vyčítat (neb se mnou zase vstávala mamka). Cestou z ložnice dolů mamka ještě zavřela do pokojíčku a já předvedla svůj bystrý úsudek, když jsem zkonstatovala, že „Ucinka pinká.. Po obědě jsem sama vyrazila do postele v ložnici, takže jsem nespala v cestovní postýlce, která je v obýváku. Odpoledne šla Lucka s babičkou a taťkou někam ven a mě s sebou nevzali. Nejdřív jsem vřískala, pak jsem ale ztichla, ovšem mělo to své odůvodnění - sebrala jsem totiž z koupelny stoličku, dala ji ke dveřím, otevřela si, stoličku posunula a zdrhla ven…v tričku a ponožkách. Byla jsem ale tak dobrá, že jsem si s sebou (ovšem jen do ruky) vzala bundu. Když se pak všichni vrátili, pro změnu se sbalili naši s Lucinkou a jeli jí koupit bundu - tu sice neměli, zato se Lucka vrátila s lízátkem, a i přes mamčino nabádání se se mnou podělila. Jo, je to fajn, mít starší ségru.
02. 10. 2013 Když mi mamka nesla ráno mlíko, poplácala jsem na gauč vedle sebe a řekla jí „Hačí.“. Trochu se tomu podivila, ale od kohopak jsem tohle asi okoukala? Většinu dne jsem strávila s babičkou - dopoledne, když mamka vedla Lucinku do školky (a samozřejmě i poté, co se vrátila), pak když ji vyzvedávala. Po jídle jsem spala necelou půl hodinu, i když jsem spala zase v ložnici (a usnula jsem tam zcela bez breku), Lucka mě totiž vzbudila po příchodu ze školky. Odpoledne si odjela babička něco zařizovat a sotva odešla, začala jsem se po ní vehementně shánět. No jo, každé návštěvy je třeba využít na maximum, rodiče máme doma pořád a už jsou dost okoukaní.
03. 10. 2013 Ráno jsem vstávala až v sedm, zato mamka byla už hodinu a čtvrt vzhůru, takže vstala, došla si na krev, a když se vrátila, akorát mě taťka snesl dolů a já pila (ještě ve šláfpytli) mlíko. Protože taťka odjel na dva dny pracovně pryč, tak jsem pak zůstala na chvíli doma sama s babičkou, než mamka odvezla Lucinku do školky. V deset babičce přijela kamarádka a my jí předvedly, jak po babičce umím lézt. Teta na to řekla, že mě prý má babička vycvičenou jak Míňu. No, vzhledem k tomu, že Míňa je babiččina štěkna, si nejsem jistá, jestli mi tohle přirovnání má vůbec lichotit. Někdy před jedenáctou obě odjely a mamka pak v rychlosti uvařila oběd a tramvají a autobusem jsme dojely pro Lucku. Tentokrát s sebou mamka nebrala žádné nosítko a já ťapala po svých. Jen cestou domů měla co dělat - Lucka si držela koníka, mamka jí nesla dnešní poměrně velký a snadno rozbitelný výrobek a děsila se, jak jednou volnou rukou vynese do tramvaje a autobusu mě a ještě pomůže Lucince, aniž by kterákoli z nás spadla, když se autobus nebo tramvaj rozjede. Nakonec měla štěstí, protože všechny spoje, kterými jsme jely, byly nízkopodlažní. Domů jsme se vrátily po půl druhé, Lucinka se ještě najedla a pak šla nahoru, jenže pořád pobíhala nahoru-dolů, takže jsem nemohla zabrat, protože jsem tentokrát pro změnu zase zalezla do postele v obýváku. Usnula jsem až kolem půl třetí, kdy se Lucinka trochu zklidnila (a nakonec i usnula) a mamka si se svou rozbolavělou hlavou dala šlofíka taky. Spala jsem do půl páté, kdy mě vzbudila mamka. Ke svačině jsme se s Lucinkou podělily o koblihu, kterou bych si bývala klidně dala i k večeři. Dostala jsem ale něco jiného, takže jsem na projev protestu nejedla. Poprvé od příjezdu z chalupy byl zase velký problém s usínáním, takže mamka běžela několikrát nahoru - dávala mi napít vody, pak mi donesla kaši v domnění, že mám hlad, nakonec mi namazala dásně, ale nic nepomohlo. Prostě jsem musela usnout, až to na mě padlo samo od sebe.
04. 10. 2013 Ráno jsem si lehce přispala a vzbudila se před půl sedmou. Mamka si mě vzala hned k sobě do postele, já si vedle ní sedla a zeptala se „Babika?“ „Babička je pryč.“ „Babika pič?“. Zatímco mamka balila na chalupu, já si hrála s nůžkama, ustřihla si pramen vlasů a děsně překvapeně se dívala, jak padají na zem. Když mě chtěla mamka po obědě začít oblékat, abychom vyrazily pro Lucinku, objevila na zadku na kalhotách podezřele zbarvený flek. Po bližším ohledání (spíš očuchání) dospěla k závěru, že je třeba okamžitě přichystat čisté oblečení a evidentně i sprchu. Po vyndání z vany jsem zařvala „Zima!“. Díky celé téhle eskapádě se sprchováním a převlékáním jsme vyrazily o deset minut později, než bylo plánováno a Lucinku jsme vyzvedly jako poslední. Odpoledne jsme jeli na chalupu a já usnula necelých deset minut před cílem, tak mě mamka ještě patnáct minut nechala spát v autě a pak se mě rozhodla přenést do postele, jenže já se probrala a plakala. Změnila plán a místo uložení do postýlky mě zkusila uspat v náručí v obýváku, ale všechno už bylo marné a bylo po spaní. Aspoň mi připravila svačinu a pití, a když jsem ho dopila, podala jsem mamce prázdnou sklenici a řekla „Bumbej.“.
05. 10. 2013 Ráno jsem mamku vzbudila před šestou, i když si od včerejšího nedostatečného odpoledního spánku slibovala podstatně víc. Ještě chvilku jsme spolu poležely v posteli, ale když jsem hlasitě začala vykřikovat „Ucinka pinká, cho pššššššš. Tatinet pinká. Chooo pšššššš.“ (tedy Lucinka a tatínek spinkají, chroooo pššššt), mamka se se mnou radši zdekovala a odešly jsme do obýváku. Když mě převlékla, ještě jsem se k ní přitulila, chytila svlečený šláfpytel, přehodila ho přes sebe a řekla „Pikejt, zima!“ (přikrejt, je mi zima). Pochopitelně, že jsem kecala, tepla tam bylo dost, ale jako fórek to bylo docela dobrý. A radost jsem mamce udělala tím, že jsem na ni začala volat „Maminko!“. Dopoledne, zatímco mamka vařila, nás taťka vzal před barák na políčko a pouštěly jsme draka. Lépe řečeno taťka pouštěl, Lucka zírala a já se poflakovala po políčku. Když jsme se vrátili, sedla jsem si na gauč a těsně před obědem si ustlala na polštářku a usnula. Mamka mě ale proudila, dala mi najíst a já si pak v posteli dlouho povídala, než se mi povedlo znovu usnout. K večeři mi mamka ohřála polívku, ale já dělala takové kraviny, že mě musel v poločase jít krmit taťka s nemístným dodatkem, že prý jde čerstvá energie.
06. 10. 2013 Mamka věděla, že to dřív nebo později musí přijít a přišlo to dnes - spala jsem skoro do sedmi, a když si mě vzala k sobě do postele, ještě jsem usnula na necelou hodinu. Před obědem jsme jí ale s Lucinkou daly docela zabrat, Lucka s ní chtěla hrát hru, ale já jim do toho pořád hrabala, Lucka na mě křičela a co jsem si půjčila, mi hned vyškubávala z ruky, takže z toho byla nakonec jenom velká hádanice a překřikovanice mezi mnou a Lucinkou. Po obědě jsem to zalomila skoro hned, a když jsem se vzbudila, byla Lucinka s taťkou venku a doma jsem byla jen já a uklízející mamka. Využila jsem její nepozornosti a dveří, otevřených do ložnice, vlítla jsem tam a půjčila si Lucinčiny knížky, které mi jsou obvykle zapovězeny. S nefalšovaným zájmem jsem si je pak bez dechu prohlížela.
07. 10. 2013 Sice jsem se vzbudila zase docela brzo, ale mamka si mě vzala zase k sobě a já u ní ještě usnula a spala do půl osmé. Mamčina smůla byla, že musela vstát s Lucinkou, která se vzbudila po půl sedmé a hlasitě si začala povídat. Ještě dopoledne jsme jeli do Prahy, a protože jsem po obědě chtěla jít spát zase do ložnice, mamka definitivně složila cestovní postýlku. Večer jsem docela bojoval s chlebem a nakonec jsem ho celý snědla jen proto, že mi mamka dávala každé sousto do pusy a já ji vždycky kousla do prstu, ona pokaždé zařvala „Aúúúú!“, z čehož jsem měla děsnou srandu.
08. 10. 2013 Ráno jsem po probuzení zase pospávala u mamky v posteli a k mamčině ohromné radosti jsem chytla od Lucinky rýmu. Dopoledne jsem měla klid na hraní, protože Lucka koukala na pohádky. Ostatně jsem se na chvíli odhodlala ke klidovému stavu a koukala jsem s ní, jenže pak přijela babička z Hódyně, tak jsem měla jinou zábavu. Po obědě mě mamka dala spát do ložnice, a protože jsem byla unavená, proběhlo usínání bez pláče. Odpoledne nás babička vytáhla ven na Smíchovské nádraží na vláčky a metro a vydržely jsme tam hodinu a půl. Večer mě mamka zkoušela zase krmit tak, abych jí kousala, ale už jsem neměla zájem a místo jedení chleba jsem chodila potají do skříně na piškoty.
09. 10. 2013 S dnešní večeří byly zase problémy - z chleba jsem snědla jen pár kousků a z polévky asi tři lžíce. Do postele mě mamka uložila přesně ve chvíli, kdy přišla na návštěvu teta Helča se strejdou. Chtěli mě vidět, tak se na mě šli potichu podívat do ložnice ve chvíli, kdy jsem v klidu ležela, jenže jejich příchod mě zase vyburcoval k akci a po jejich odchodu se z ložnice ozýval jen pláč. Ač to původně vypadalo na klidnou a pohodovou noc, než jsem usnula, běžela ke mně mamka několikrát - nejdřív donesla mlíčko s kapkama proti prdům, pak mi ještě namazala dásně, mezitím mě několikrát zkoušela utišit, a když už jsem usnula, několikrát jsem se opětovně vzbudila, i když jsem neměla plný nos, takže nebyl důvod pro moje probouzení. Před desátou jsem se zase vzbudila a plakala tak dlouho, že ke mně mamka musela jít a zůstat u mě, aniž by se rozloučila s odcházející návštěvou. V jedenáct, když jsem stále pobrekávala i u ní v posteli, mi zkusila dát Panadol. Po něm jsem za chvíli usnula, o půl dvanácté mě mamka už tvrdě spící přenesla do postele a já spala zbytek noci naprosto nerušeně.
10. 10. 2013 V sedm ráno mě vzbudil taťkův budík, byť bych osobně dala po celkem náročné noci přednost ještě pár minutám spánku navíc. Po obědě jsme odjeli do Hradce, takže jsme spala jen hodinu cestou a hned po našem příjezdu nás naši předali dědovi a babičce a vypařili se. Večer mě krmil děda a od něj jsem snědla bez otálení plný talíř babiččiny polévky.
11. 10. 2013 V sedm ráno mě vzbudil dědův budík na telefonu, který nechal povalovat v pokojíčku (přičemž ale sám spokojeně a ničím nerušen a nebuzen chrněl v ložnici). Dopoledne pak jel pro babičku, mamka vařila a já potichu řádila v pokojíčku s tužkou po zdi. Lucinka mě naprášila, až když mělo moje dílo velikost zhruba dvacet na dvacet a v daném místě by už bylo nutné bílou zeď hledat lupou. Po obědě jsem nespala, ač bych spala ráda, jenže nahoře někdo něco předělával a vrtal, při čemž bylo usnutí takřka nemožné. Odpoledne jsem při svačině pořád někam odbíhala, a když jsem utekla už poněkolikáté, zavolala na mě mamka „Kam to zase letíš?“, tak jsem dostála její otázce a za běhu zamávala křídlama. Po jídle jsem se zdekovala do kuchyně a začala rabovat ve skříňce, vyndala z ní pařáček a roztahovala a skládala ho. Dědovi bylo podezřelé ticho, tak mě šel zkontrolovat. Přišel do kuchyně, viděl mě sedět na zemi a zeptal se „Co tady děláš?“. Ač na mě nijak nevyhrkl a zeptal se v klidu, lekla jsem se tak, že jsem pařák okamžitě vhodila zpátky do skříně, zavřela dvířka a dělala, jako by nic. Potom jsme šly s mamkou ven a sešly se s tetou Lenkou a holkama, jenže Gabča na mě byla jak pes a chtěla mě mlátit, naštěstí tam byla Lucinka a hned se mě běžela zastat. Večer se mamka rozhodla upéct domácí rohlíky - dospělí si mlaskali, zatímco já s Luckou jsme snědly salám a zbytek (tedy rohlík) nechaly. Abych nestrádala hlady, mamka mi ještě ohřála polévku, ale ani o tu jsem nejevila dvakrát moc zájmu.
12. 10. 2013 Třikrát za noc jsem byla vzhůru, a když jsem se vzbudila po čtvrté, tak už to mamka vzdala a nastěhovala si mě do postele. S vědomím, že postel moc místem neoplývá, jsem se uskromnila, nacpala se do koutka a tam vydržela až do rána, takže jsme se vyspaly obě celkem bez problémů a spaly jsme až do půl osmé.
13. 10. 2013 Aby mamka nebyla moc zhýčkaná, vstala jsem zase o půl sedmé. Ještě byla tma, tak si mamka myslela, že mě zase nacpe k sobě do koutka a já ještě usnu, ale opak byl pravdou. No a v sedm už jsem byla převlečená, nasnídaná a tak hlasitě jsem hulákala, že se mi podařilo probudit i dědu s Lucinkou. Odpoledne jsme šly zase ven s tetou a Gabča se do mě zase pustila - několikrát do mě strčila, pak mě chytila za vlasy a tahala. Po jejím vzoru mě začala pošťuchovat i její ségra Lucka, ta pro změnu schválně kopala a rádoby brkala o kočárek s panenkou, který jsem vezla a sledovala, co to se mnou udělá. Jediné, kdy jsem se ale doopravdy pořádně rozbrečela, bylo, když jsem se držela mamky za ruku a ona mě pustila dřív, než jsem to čekala, takže jsem hodila pěknou rybu. Večer jsem se koupala sama, protože se Lucinka koukala na Simpsonovy, takže se z koupelny neozývaly žádné hádky o kalíšky a já si krásně snad půl hodiny hrála ve vaně.
14. 10. 2013 Byť jsem večer usínala poměrně obtížně (i když bez pláče), o půl druhé ráno jsem se probudila, v postýlce se postavila, v jedné ruce jsem držela miminko, ve druhé zajíce a významně jsem sledovala mamku. Ta hned pochopila a položila mě vedle sebe. Bohužel se nedočkala očekávaného, tedy mého okamžitého znovuusnutí. Místo toho jsem následující víc než hodinu a půl byla vzhůru, různě polehávala, lezla mamce po hlavě a tak. Se spánkem jsem počkala až na dobu, kdy se mamka definitivně probrala. Ráno jsem sice nevstávala nijak zvlášť brzo, ale ani jsem nedospávala noční bdění, vzbudila jsem se krátce před sedmou. Mamka mě šoupla k dědovi s tím, že se ještě trochu dospí, v tom jsem jí ale zabránila několikerým vlezením do pokoje - já to věděla, že dřív nebo později na tu kliku u dveří konečně dostanu. Dopoledne jsem pořád běhala za Lucinkou a běžela jsem s ní i na záchod. Ta toho pak využila a nabádala mě „Řekni mamce, že jsem vykakaná.“. Chvíli jsem ještě čekala, jestli si to třeba nerozmyslí a pak jsem doběhla za mamkou se slovy „Kakananá!“. Odpoledne jsme opět vyrazily na hřiště s tetou Lenkou a holkama. Dnes si mě moc nevšímala a já se chtěla většinu času vozit na kolotoči, pak jsem ale otestovala i skluzavku a houpacího kohouta. K večeři mi mamka uvařila krupicovou kaši po vzoru svého dětství, ale dost narazila, snědla jsem jednu lžičku a bohatě mi to stačilo. Ovšem pokus o mé přečůrání jí aspoň z části vyšel - kaši naředila, všechno nalila do flašky a tu pak dala dědovi - ne moc, ale aspoň něco jsem vypila.
15. 10. 2013 Vstávala jsem zase v sedm ráno, pak si mě k sobě vzala mamka, aby hned nemusela vstávat a ještě si mohla poležet. Zatímco ležela se zavřenýma očima, půjčila jsem si její telefon a poslala SMS hradecké tetě Lucce „L yu ty ty“. Když na to mamka přišla, poslala jí opravnou a omluvnou SMS, nicméně teta, které blbne telefon, si to hned vyložila po svém a mamce odepsala „Ale člověče rozkódovala jsem ji. Mám si pořídit novej telefon, jinak je to ty ty :)“. Když jsme pak s mamkou vstaly, jen co jsme vešly do obýváku, prošla jsem ho a udiveně zavolala „Dědo?“ - ten ale ještě spal. Když vstal, v záchvatu rozespalosti se mu podařilo vysypat pár léků po zemi, a když je vkleče hledal pod skříňkama, šťouchla jsem do něj a řekla „Uteč!“. Před obědem pro nás přijel taťka a po jídle jsme vyrazili domů. Polovinu cesty jsem prokňourala, pak jsem teprve usnula a vzbudila se ještě před příjezdem domů. K večeři se mamka chtěla pochlubit před taťkou a dělala rohlíky, jenže ty dopékala po půl osmé, takže jsem po dlouhé době večeřela kaši (naštěstí ne tu mamčinu krupicovou, ale kupovanou, která mi chutná).
16. 10. 2013 Ráno vedla mamka Lucinku do školky, takže mě hlídal taťka. Než se mamka vrátila, taťka mě oblékl a obul a pak mě jen vypustil ven za mamkou. Spolu jsme pak vyrazily na Anděla - tam jsme šly pěšky a celou dobu bylo všechno OK. Zpátky jsme z časových důvodů jely tramvají, i když bych zvládla dojít domů i pěšky, jenže mamka měla tašku s nákupem a už pospíchala, aby stihla uvařit oběd, tak jsme domů jely tramvají.
17. 10. 2013 Ač mě mamka vzala ráno k sobě, aby si mohla ještě poležet, krátce po přesunu k ní jsem zavelela „Távat!“ (Vstávat!) a nepřipouštěla jsem žádné kompromisy. V podobně rázném a direktivním režimu jsem pokračovala i potom, když jsem se vydala do koupelny, vzala si stupátko, položila ho před umyvadlo, a když přišla mamka, stručně jsem jí řekla „Katatek.“ (kartáček). Mamka mi sice řekla, že se zoubky čistí až po snídani, ale přesto mi ten kartáček podala, já si pustila vodu, namočila ho, vodu zase hned vypnula a začala si šmrdlat zoubky. Po vyčištění zubů jsem běžela ke kuchyňce, posadila se u ní a hrála si, čehož využila mamka, aby mi v době mé duševní nepřítomnosti udělala culíky. Když jsem se pak ale chtěla zvednout, chytila jsem se dvířek kuchyňky, ta se otevřela a já letěla na zem po zádech jak chrobák, a kdyby se bývala mamka nezačala smát, asi bych se rozplakala. Mamka pak chtěla ještě využít toho, že je doma jen jeden bordelář (tedy já), klekla si na zem a začala uklízet hračky. Toho jsem ale hned využila, chytila ji za šňůrku na mikině a vkleče ji vodila po zemi jako psa. Po vyzvednutí Lucinky jsme všichni vyrazili na chalupu. Zatímco mamka vybalovala kufry, Lucinka začala blbnout, praštila se do čela a začala natahovat. Když jsem viděla, jak ji mamka utěšuje - fouká, dává na čelo pusinky, hladí a šíšá, sama od sebe jsem k ní přišla, objala ji, udělala malá a dala na čelo spoustu pusinek, aby ji to přestalo bolet o to dřív. Při večeři jsem se zakuckala, tak mě taťka hned poplácal po zádech, jenže netušil, jak se mi to zalíbilo. Celý zbytek večera jsem pak kuckala naschvál a pořád nastavovala záda na plácání, a když už mě nikdo plácat nechtěl, zkoušela jsem se poplácat sama.
18. 10. 2013 V noci jsem začala brečet tak, že to vypadalo, že mě bude muset vzít mamka k sobě do postele. Stačilo ale najít Pana Dudu, vrazit mi ho do pusy a byl klid…na deset minut, než jsem se vzbudila znovu a k přesunu stejně došlo. Tentokrát jsem ale spala víc namáčknutá na taťku a nad ránem jsem se vrtěla tak, že jsem ho málem shodila z postele. Díky tomu byl ráno vzhůru a rovnou se mnou zase jednou vstal. Dopoledne jsem takřka na slovo poslouchala Lucinku, ale pak se nám to lehce vymklo z rukou. Lucinka chtěla, abych vyndala ze skříně čokokoule, což jsem provedla, jen jsem její pokyn doplnila o jejich rozsypání po zemi. Po obědě mě mamka šoupla do postele a s Luckou šly tvořit ozdobičky ze slaného těsta. Protože se s tím děsně patlaly, nestihly těsto zpracovat během mého spánku a mě to po probuzení pochopitelně děsně lákalo. Kousek jsem ochutnala, ale to mi mamka zatrhla a ke tvoření mě taky moc pustit nechtěly, takže fakt nuda. Když konečně dotvořily, Lucinka vyndala čokokoule a mamka nám každé nasypala trochu do misky. Já si tu svou ale v mžiku vysypala do štěknina pelechu a pak je po hrsti soukala do pusy i se štěkninýma chlupama. Ty mě začaly pochopitelně šimrat v krku, takže jsem všechno snědené zase vyklopila. Později jsme si ještě vyškemraly ochucený kefír k pití, jenže já s tím svým vrklala tak, že jsem zlila Lucinku.
19. 10. 2013 Po snídani si Lucinka u mamky vyškemrala polštářky plněné čokoládou a já pochopitelně taky nepřišla zkrátka, ale během chviličky zela miska prázdnotou, tak Lucka vymyslela plán, jak si přilepšit. Navedla mě, abych šla s ní, takže jsme došly k mamce a svorně prosily, takže já drhla ruce o sebe a Lucka to doplňovala žádostí „Prosím, prosím, ještě polštářky.“. Pak Lucka natáhla ruce a mamka jí do dlaní nasypala hrst polštářků a já, místo abych šla za ní, stála u mamky a natáhla ruce taky. Pro roztomilost mě neposlala za Terezkou a nasypala mi do dlaní taky, ale dva mi hned spadly na zem, což zmerčila štěkna, tak jsem ji hned okřikla „Nejí, ne!“ (Neli, ne!). Večer, když jsem si čistila zuby, to dopadlo jako vždy - zase jsem z kartáčku spolkla pastu, tentokrát jsem chtěla přídavek, tak jsem po chvíli ukázala na pastu ve skříni a křikla „Etě!“ (ještě). Večer se na políčku dělal oheň, tak jsme se tam šli všichni podívat. Největší zábavou pro mě překvapivě nebyl stůl plný jídla, ale útěkaření. Mamka mě v jednom kuse naháněla na silnici (štěstí, že tudy málokdy něco jede), a když jsem se po jednom jejím odchytu vydala směrem k domovu, řekla, že tedy půjdeme domů. Řekla jsem si jí o ruku, zavelela „Utikáme!“ a nasměrovala to zpátky k ohni. Pro jistotu jsem svou pozornost přesměrovala ke stolu a ochutnala všechno - slaninové krekry, mamčiny sladké makové rohlíčky, brambůrky, ale překvapením dne pro mě (a pro naše taky) byly kyselé nakládané okurky, ty jsem snědla na posezení rovnou dvě.
20. 10. 2013 Ráno jsem vstávala o půl sedmé. Zatímco mi ohřívala vodu na mlíko ke snídani, připravovala konvici čaje a naprosto ignorovala, že už se voda v mikrovlnce ohřála. Hlad mě donutil upozornit ji na tuto důležitou událost - ukázala jsem na mikrovlnku a zavolala „Mami, píp, píp.“. Ještě jsem ani nedojedla, a už zhasla světla, protože bylo venku dle jejího názoru dostatečné světlo. S tím jsem ale nesouhlasila, tak jsem odsunula od stolu židli, došoupala ji až k vypínačům a znovu si rozsvítila, což vedlo (jaký to div) k mamčině nelibosti. Když jsem ale slézala ze židle dolů, vytrestala jsem se sama a praštila se do lokte. Hned jsem začala kňourat „Au, au, au!“ a běžela na gauč, kde jsem se bolest snažila utišit Lucinčiným způsobem - boucháním. Na to už je ale mamka fest vycvičená, tak ke mně hned naběhla, aby mi v tom zabránila. Sotva dosedla, nastavila jsem jí ruku a zopakovala „Au, au, au!“, a aby pochopila, co se po ní žádá, začala jsem foukat. Pochopila, pofoukala mi to a ještě mi na loket dala spoustu pusinek (což jsem po ní zopakovala, aby byl výsledný efekt - tedy aby to přestalo bolet - rychlejší). Pak jsem jí ale šťouchla do boku a řekla „Běž.“. Sotva se zvedla a otočila se ke mně zády, předklonila jsem se až ke kolenům a začala znovu se škodolibým úšklebkem (a vědomím, že se to mamce nebude líbit) bouchat. Před obědem jsme šli ještě všichni vytrávit ven, a protože jsem byla oblečená dřív než Lucinka, mamka mě vypustila ven první. Lucinčiny nepřítomnosti jsem okamžitě využila a šla vyzkoušet tříkolku, kterou nám včera dal strejda Mirek, ale Lucinka ji zabavila pro sebe. Vlézt na ni nebyl žádný problém, ovšem rozjet se? Fakt nechápu, jak to ta Lucinka včera dělala… Odpoledne šla mamka na záchod, a aby se cestou neztratila, šla jsem tam s ní. Když vylezla, hned jsem utíkala do koupelny jako předvoj, postavila se k umyvadlu a volala na mamku „Uce, uce, uce!“ (ruce).
21. 10. 2013 Stejně jako včera, i dnes jsem se vzbudila těsně po půl sedmé. Nasnídala jsem se, ale hrát si sama mě moc nebavilo, tak jsem začala volat na Lucinku, ovšem marně, mamka mi totiž řekla, že Lucinka i tatínek ještě spinkají. Ne, že by mi mamka lhala, ale jak se říká - důvěřuj, ale prověřuj. Musela jsem se přesvědčit na vlastní oči - z koupelny jsem sebrala stupátko, odnesla ho ke dveřím do ložnice, vylezla na něj, otevřela dveře a vlítla do Lucčiny postele a zakřičela „Uci, Uci, Ucíííí!“, čímž jsem ji přivedla do stavu okamžitého bdění. Pak jsem ještě skočila do postele k taťkovi a zavolala „Tatintuuuu!“, přitulila se k němu a slastně řekla „Jeeeeee…“. Nakonec mu nezbylo, než vstát, stejně už by neusnul. Při obědě jsem lehce otálela, tak se taťka zeptal, jestli chci ještě hamat. „Ne, tatinku.“ Pak jsem si to ale rozmyslela, chytila mamčinu ruku i se lžičkou a narvala ji k taťkovi, aby mu došlo, že mě má krmit právě on. Večer mě chtěla začít mamka převlékat do pyžama, když jí došlo, že by mě měla vykoupat, jenže já pak nechtěla z vany, takže jsem se do postele dostala až téměř o půl deváté.
22. 10. 2013 Ráno jsem spala až do čtvrt na osm a vzhledem k pokročilé době jsem se už nechtěla zdržovat povalováním v mamčině posteli, takže jsme vstávaly během pěti minut. Mamka pak v rychlosti převlékla mě, Lucce připravila oblečení do školky, přichystala nám snídaně a potom začala dělat svačinu pro Lucinku do školky. Mým očím ale neuniklo, že jí do batůžku dala balíček Bebe sušenek a hned jsem začala zvolávat „Ťutěnťu, ťutěnťu!“. Právě v tom okamžiku přišel domů zvenku taťka a domýšlivě si myslel, že volám „Tatínťu, tatínťu!“ a už ode dveří hlásil, že už je doma. Já to se svou výslovností nezvládla, ale jeho setření na sebe vzala mamka a dost rychle mu objasnila, že po něm jsem fakt netoužila. Prakticky celé dopoledne o mně mamka skoro vůbec nevěděla, hrála jsem si dole v obýváku s hračkama, až o půl jedenácté jsem došla ke schodům a zavolala nahoru „Utinko, Utinko!“. Když se nikdo neozýval, zeptala jsem se mamky „Utinka? Pinká?“ „Nespinká, je ve školce.“ Nemohla jsem tomu uvěřit - „Koukoutě?“. „No, ve školce.“ „Ťama?“ „Ano, je tam sama.“ Jen nepatrnou chvíli mi to šrotovalo v hlavě, než mi došlo, že když není kočka doma, mají myši pré, což v mém případě znamenalo, že mám k dispozici celý její pokojíček. Okamžitě jsem tam vyrazila a mamka už pak jen poslouchala „Koukoutě, koukoutě.“ (tedy oslavné ódy na to, že je Lucinka ve školce). Před odjezdem pro Lucinku jsme si s mamkou daly ještě polívku a já nedala jinak, než že budu jíst sama. Když mi polívku nabrala mamka, prostě jsem nejedla, ale když mi lžíci svěřila do ruky, jedla jsem jedna báseň a k mamčinu překvapení bylo na zemi jen pár těstovin a já byla zcela suchá. Pro Lucinku jsme si musely dojet MHD, protože byl taťka i s autem mimo Prahu. Cestou jsme to ještě vzaly letmo před obchod a koupily šunku k večeři a já byla celou dobu děsně hodná. Cestou tam jsem všem v autobusu předvedla svou slovní zásobu (i když mi asi rozuměla jen mamka) a komentovala dění v kočárku dva metry od nás. Jen ten návrat domů byl o něco slabší, odmítla jsem jít s mamkou za ruku, a když mě pořád držela, abych nevběhla na silnici, lehala jsem si na zem, takže jsem domů přišla jak čuně.

22. měsíc

23. 10. 2013 Protože jsem včera šla spát standardně o půl osmé, ráno jsem vstala zase po půl sedmé. Po svojí snídani ve formě flašky mlíka jsem si dala ještě snídani s Lucinkou, ta se se mnou ovšem tentokrát nechtěla dělit, tak mi mamka dala vlastní misku a vlastní lžičku. Bohužel pro mamku jsem nebyla tak šikovná jako včera při obědě a něco jsem vybryndala kolem sebe. To bylo ovšem nic proti tomu, co se dělo při obědu. Opět jsem chtěla jíst „ťama“, ale čočková polévka mě moc nenadchla, takže jsem ji nejdřív míchala tak důkladně, že se rozkydala po půlce stolu a pak jsem se v ní hrabala obouruč. No a francouzské brambory mě popravdě řečeno taky moc neoslovily. Ty jsem pro změnu zase vyklopila na zem, což vedlo k mému zjištění, že štěknu oslovily, na rozdíl ode mě, dost. Zhltla to totiž dřív, než k nám doběhla mamka.
24. 10. 2013 Než jsme vyrazily pro Lucinku do školky, daly jsme si s mamkou polívku, hlad zapříčinil, že jsem trochu snědla, ale většinu čočky jsem měla rozsypanou po sobě. Než jsme vyrazily k autu, musela mě mamka převléct, protože ty fleky od čočky byly lehce dvojznačné. Po Lucinčině vyzvednutí a návratu domů jsme si daly ještě zbytek včerejších francouzských brambor. Dnes už jsem jedla o něco líp, ale taky sem tam lítaly vzduchem. Když jsem se po obědě vyspala, zase jsme s Luckou řádily jak černá ruka - rozházely jsme všechny hračky, lítaly a skákaly jsme po gauči a pro zpestření jsme lezly po zábradlí na našem točitém schodišti (z čehož mamce přibylo minimálně 100 nových šedivých vlasů). Večer přijela babička z Hódyně, tak jsme přesměrovaly svou energii na ni a lezly jsme po ní. Potom s námi šla babička do koupelny, když jsme se šly večer koupat a musí se jí nechat, že má fakt rychlé reakce. Stačilo říct „kaká“ a už mě nesla na záchod, ovšem ničeho dalšího (tedy výsledného produktu) se ode mě nedočkala.
25. 10. 2013 Když v osm ráno scházel dolů taťka, hned jsem na něj zavolala „Ahoj tati!“. Takřka okamžitě se ke mně přidala i mamka s Lucinkou a taky ho pozdravily, jen Lucinka ještě dodala „Nechci tě tady vidět.“. Není nad pěkné přivítání po ránu… Když jsem šla spát, lehla si mamka na chvíli taky, a protože byla moje postýlka naražená k jejich posteli, zcela bez problémů jsem přelezla z mojí postýlky do její postele. Dlouhou dobu jsem ale nemohla usnout, a když už se mi zadařilo, na moc dlouho to nevydrželo, takže jsem nakonec spala necelou hodinu. Po mém probuzení a svačině jsme vyrazili na chalupu a já to těsně před příjezdem zase zalomila. Když jsme dorazili, mamka mě jen vzbudila, převlékla do pyžama, dala mi kaši z flašky a odnesla mě do postele.
26. 10. 2013 Ráno si mamka zase jednou přispala a se mnou vstal taťka. I když se mu moc nechtělo, já se totiž probudila v pět, chvíli to vypadalo, že ještě budu spát, pak to zase vypadalo, že budu spát jedině u našich, tak mě mamka vzala k sobě, a nakonec jsem nespala vůbec. Ve třičtvrtě na šest mamka rezignovala a sedla si, že se mnou vstane, načež se taťka zeptal, jestli se mnou má vstát on. Možná to byla jen otázka ze slušnosti, ale mamka se toho dost rychle chytla a pak chrněla až do půl desáté. My ale taky zrovna akční nebyli, taťka s sebou vzal do obýváku peřinu, lehli jsme si na gauč a taky jsme ještě usnuli. Dopoledne jsme s Lucinkou blbnuly v ložnici, a když tam přišla mamka, moje postýlka byla přisunutá blíž k jejich posteli a my dvě seděly v ní. Lucinka pak doznala, že jsem z jejich postele do té mojí vlezla úplně sama a bez pomoci. Ostatně po včerejší ukázce už se neměla čemu divit. Při obědě jsem chtěla opět jíst „ťama“ (čili sama), takže velká část polívky skončila vcucnutá do mého oblečení a většina rizota pro změnu na zemi. Ovšem můj způsob dojídání polívky mamku nadobro dostal, zbytek vody jsem vypila a zavářku a maso dojedla rukou. Po obědě jsem se moc neměla ke spánku, a když už jsem usnula, po třičtvrtě hodině mě probudil taťka, když přivrtával na vchodové dveře kliku. Mamka bleskurychle přiběhla, vzala mě z postele a spolu se mnou si lehla do své postele. Zachumlaly jsme se pod peřinu a já ještě usnula. Vzhledem k tomu, že jsem většinu oběda rozházela po zemi, očekávala mamka, že budu chtít hned po probuzení svačit a namazala mi rohlík se sýrem, do toho jsem si ovšem jen jednou kousla a zbytek jsem věnovala štěkně. Veškeré další nabídky jídla jsem radostně odmítla. Když pochopila, že jíst opravdu nebudu, vypustila mě ven za taťkou a Lucinkou, což se mi později stalo osudným - připletla jsem se totiž do cesty Lucince na houpačce. Kopla mě do oka tolik, že mi nepatrně natrhla víčko (ale opravdu jen nepatrně, byly tam tak dvě kapičky krve), ale oko jsem měla jako Quasimodo - oteklé a rudomodré. Lucinka to pěkně schytala a já byla za hrdinku - brečela jsem jen chvíli. K večeři jsem s chutí zdlábla plný talíř polívky, a když mi mamka dala ještě půlku rohlíku pro případ hladu (když jsem vlastně od oběda nic nesnědla), opět jsem s ním nakrmila štěknu. Po jídle mi ještě donesla kartáček, já si začala po svém čistit zuby (takže jsem scucla pastu a pak už jsem kartáček jen okusovala), když vtom se taťka zeptal „Nemá blbej kartáček?“. Mamka se podívala a s naprostým zděšením (že si čistím zuby cizím kartáčkem, na což je dost háklivá) vykřikla „Ježiši no jo!“, já sebou leknutím trhla, a když ke mně přiskočila, hned jsem natáhla ruku a kartáček jí podala. Nakonec jsem na té její blbosti vydělala, protože mi záhy donesla můj kartáček s novou dávkou pasty. Když mě potom uložila do postýlky, trochu se o mě bála, protože sotva jsem si lehla, začala jsem poplakávat a ani o půl deváté jsem ještě nespala. Když jsem konečně utichla, ještě mě chodila kontrolovat, ale taťka ji uklidnil, že kdybych měla otřes mozku (z toho kopu do hlavy), tak by se to projevilo minimálně zvracením, a že mě možná jen bolí nateklé víčko.
27. 10. 2013 Vzbudila jsem se po půl šesté ranní starého času, takže po půl sedmé nového. Mamka si mě vzala do postele, položila mě na sebe, zachumlala pod peřinu a já okamžitě znovu usnula. O třičtvrtě hodiny později jsem pořád spala, tak mamka vstala a šla k pipinkám. Když se vrátila, už byl z ložnice slyšet hlas můj i Lucinčin. Já byla nastěhovaná v Lucčině posteli a společně jsme si tam (jistě k velké radosti spícího taťky) zpívaly. Mamka, celá udivená, že jsme vedle sebe, se hned ptala, jestli jsem z postýlky vylezla sama nebo mě vyndal taťka. Za těch deset minut, co byla venku, se jí zimou úplně vykouřilo z hlavy, že mě z ní vyndávala sama! Oko jsem měla otevřené tak na tři milimetry a Lucinka se ke mně chovala jak mílius. Po obědě, kdy jsem chtěla jíst zase sama, mě mamka musela kompletně převléct, jediné suché na mně zůstaly ponožky. V době, kdy jsme s mamkou a Terezkou jedly, přijela návštěva, o kterou se šel zatím postarat taťka. My honem dojedly a šly jsme za nimi ven. Možná to byl mamčin velký omyl - kdyby mě bývala dala spát, jistě bych usnula raz, dva. Jenže s návštěvou přijela i tříletá Justýnka a já pak odmítla být v posteli. Mamka měla obavy, že bych mohla vylézat z postýlky a natlouct si, tak mě ještě na chvíli pustila do obýváku. Po půl hodině jsem celkem ochotně sama odešla do ložnice, ale ulehla jsem do Lucinčiny postele. Mamka sama nepředpokládala, že bych v ní usnula, nicméně mě šla po dvaceti minutách zkontrolovat, protože byl v pokoji naprostý klid. Taky aby nebyl - seděla jsem stále v Lucčině posteli a byla obklopená polovinou její knihovny a zaujatě listovala. Sotva ale vlezla do ložnice, rychle jsem zaklapla právě prohlíženou knížku a vrhla se ke dveřím. Nezbylo jí, než mě vzít s sebou do obýváku - v tom smradu, co se mi linul z plíny, by mě spát nenechala. Pochopitelně, že jsem se už do ložnice nenechala nahnat, dokud návštěva neodjela, což bylo po druhé hodině. Spala jsem až do čtyř a mamka nastolila opět řád ve svačinách, takže dokud jsme nesnědly Pribináček, nic jiného nám nedala - ani BabyBel. Ani potom nás nenechala uzobávat čerstvě upečené makové rohlíčky, takže jsem k večeři snědla kus chleba se sýrem. Do postele jsem padla o půl osmé, ale vlastně o půl deváté starého času, takže nebylo divu, že jsem okamžitě usnula.
28. 10. 2013 Ač se včera měnil čas a den byl vlastně o hodinu delší, s dnešním ranním vstáváním jsem nijak neotálela a probudila se v šest. Mamka mě v představě, že bych mohla ještě usnout, uložila k sobě do postele, ale za deset minut už jsme byly v obýváku, protože pochopila, že ze mě už spánek opravdu nekouká. Dopoledne šla Lucinka s taťkou do lesa, mamka uklízela a já v klidu řádila v ložnici. Po nějaké době jsem se vrátila za mamkou do obýváku a s sebou jsem přinesla jednu z Lucinčiných knížek. Za chvíli jsem přišla k mamce a se slovy „otuchava“ (roztrhala) jí jednou rukou podala knížku a druhou vytržené a roztržené listy. Při obědě jsem snědla jakž takž polívku, i když jsem ji zase lila lžící na zem, pak jsem ji míchala tak vehementně, až cákala ven, strkala do ní ruce a celkově blbla, ale aspoň něco jsem z ní snědla. Zato druhé jídlo jsem prakticky jen přesouvala vysypáním ze lžíce na zem, tak mi ho taťka odebral a odnesl do postele. Když jsem se probudila, byla u nás návštěva, ale já byla tak rozespalá, že mi ani nijak zvlášť nevadilo, když Lucinka s Míšou odešli ven a mě s sebou nevzali. Já se v klidu nasvačila Lipánka a užila si hraček jen pro sebe. Pak mě ještě mamka posadila do jídelní židle a dala mi kus buchty, ale tu jsem standardně rozmetala všude kolem sebe. Zato když si pak vzala kousek Lucinka, radostně jsem od ní ukusovala. K večeru mamka rozkrájela čerstvě upečený chleba, tak jsem uzobávala i ten, a když návštěva v sedm večer odjela, mamka mě jen vykoupala, vyčistila jsem si zuby, a vzhledem k plnému žaludku jsem šla rovnou spát.
29. 10. 2013 Při obědě začala mamka podléhat lehkým depresím a středně těžkému zoufalství. Polévku jsem zpočátku jedla celkem kultivovaně, ale v polovině jsem začala dělat kraviny a ke konci už jsem polévku ze lžíce nedávala do pusy, ale lila ji na zem. O druhém jídle opět nemohla být ani řeč, kaše byla rozpatlané po celé jídelní židličce a jako bonus jsem se v ní pohrabala rukama a omatlala si celý obličej. Nakonec mamka jen rezignovaně položila řečnickou otázku, že by ji zajímalo, kolikrát za den mě asi tak ještě bude muset převlékat? Jako bych mohla za to, že se mi v noci posunula plínka, takže jsem se ráno probudila mokrá, že jsem dopoledne čůrala tak intenzivně, že to už o půl jedenácté plínka nepobrala, a že jsem v poledne měla polívku na veškerém oblečení i přesto, že jsem měla dlouhý bryndák s rukávama? Po obědě si šla mamka lehnout za mnou do postele, ale usnout nestihla, v tom jí zabránila Lucinka, která nakonec svým halekáním probudila i mě. Mamka si mě vzala k sobě, položila mě na sebe a já si, pro větší pohodlí, půjčila Lucinčin polštářek, který na posteli ležel, položila ho na mamčinu kostnatou hruď a při té příležitosti jí rovnou zakryla i obličej. To aby nemohla protestovat. Ve čtyři odpoledne volal mamce děda z Hradce, rodiče pak narychlo sbalili všechny věci a odjeli jsme do Hradce. Nebyla tam babička, zato tam byla teta Monča a všichni byli divní a smutní, pořád si něco potichu říkali a na nás s Lucinkou snad i lehce pozapomněli (konkrétně s krmením a koupáním, ostatní zvládáme samy), takže já šla spát až po půl deváté.
30. 10. 2013 Noc byla špatná, skoro celou noc jsem se budila a poplakávala. Mamce to ale mohlo být mimořádně vcelku jedno, ta prý celou noc probděla. Já nakonec zabrala a spala až do sedmi. Problém ale nebyl jen s nočním spaním, ale i s tím denním. Děda se mě dokonce snažil uspat v křesle v náručí, ale já prostě neusnula. Nakonec jsem usnula v autě, když jsme všichni i s dědou jeli na chalupu.
31. 10. 2013 V sedm ráno zazvonil taťkův telefon, ale se mnou to ani nehnulo a vzbudila jsem se až po půl osmé. Po snídani jsem se nenápadně vytratila a začala okupovat dědův počítač. Taťka mě od něj chtěl vyhnat, ale děda řekl, že to nevadí. „Já ti něco řeknu, ta Terezka umí udělat na počítači takový věci, že i Péťa má problémy to vrátit do původního stavu.“ No vida, takže kdo je v téhle rodině největší machr na počítače? No přece já!!! Pak jsem chtěla malovat, jenomže jakmile Lucinka viděla, že mám v ruce tužku, hned mi ji sebrala. Po jejím vzoru jsem se naštvala a křikla „Loupá!“ (hloupá). Večer, když jsme se s Lucinkou zrovna koupaly, vypadly pojistky, my tam najednou zůstaly v černočerné tmě a obě jsme spustily takový hysterák, že byl div, že to nevymlátilo skleněné výplně oken.
01. 11. 2013 Dopoledne jsem našla na zemi zlomenou tuhu a má nenažranost mi nedala, takže jsem ji rozkousala a snědla. Nejen, že jsem měla pusu celou oranžovou, navíc jsem ještě dalších dvacet minut tvořila oranžové sliny. Při obědě jsem zase jedla chvíli lžící, ale pak jsem vodu vysrkla a zbytek (tedy zavářku) chtěla dojíst rukou, ale děda zakročil. I tak musela po obědě nastoupit štěkna a dojíst to, co jsem vybryndala. Večer mě děda krmil polívkou, ale já se zakuckala, vykašlala dědovi na tričko zavářku, a než se stihnul vzpamatovat, hned jsem tam sáhla, sebrala to a strčila do pusy.
03. 11. 2013 Dopoledne se děda sebral a šel se koupat. Já si pochopitelně chtěla v té plně napuštěné vaně aspoň ráchat ruce, takže jsem pořád plácala na dveře a volala „Dědo!“, ale stál si za svým a dovnitř mě nepustil. Když neklaplo to, šla jsem za mamkou a začala se dožadovat ajpeda. Mamka jen zírala, v jakém věku se něčeho takového domáhám a pochopitelně neklaplo ani to. Nicméně když děda vylezl, kouknul na mě a prohlásil, že „Kdyby to byl kluk, tak by byla po dědoj.“. No to si pěkně naběhl! Taťka zareagoval takřka okamžitě a odpověděl „No, to jo, má 5 a půl zubu a velkej pupek.“. Pche! Odpoledne jsme jeli všichni do Prahy, ale ještě před odjezdem jsem stihla mamce rozlomit brýle vejpůl. No, moc ráda tedy nebyla.
04. 11. 2013 Než mamka ráno odvedla Lucinku do školky a vrátila se domů, naučil mě děda skákat žabáky.
05. 11. 2013 Od půl sedmé ráno jsem si v posteli prozpěvovala „Kam panenky, kam dete“ (Šly panenky silnicí) a „Am am Bobík“ (Mňam, mňam, Bobík - reklama na jogurt Bobík). Odpoledne bylo mimořádně bez spaní, protože jsme jeli koupit boty pro mě i Lucinku, pak ještě na nákup a domů jsme se vrátili až po čtvrt na pět, a to už mě mamka do postele dávat nechtěla. Překvapení pro všechny bylo to, že jsem v sedm začala skákat po gauči a lítat, jako by vůbec nebyl večer, nebo jako bych se přes den přinejmenším pořádně prospala.
06. 11. 2013 Po obědě jsem šla do postele poměrně pozdě, až kolem druhé, ale spala jsem až do čtyř, čehož po dlouhé době využila mamka a na chvíli to zalomila se mnou. Před půl šestou jsme se všichni vydali na cestu do Hradce, ale tam jsme přijeli až po třičtvrtě na osm, protože byla v Praze taková kolona, že se mamka obávala, že tam nedorazíme snad nikdy. Na začátku cesty jsem si ještě prozpěvovala „ej kobyjam ovťa“ (dej kobylám ovsa), pak mě ale přestalo bavit sedět nehnutě přikurtovaná v autosedačce a začala jsem se vztekat. Po chvíli se ke mně přidala i Lucinka a byly jsme protivné jak třísky v zadku. Nakonec se nám oběma podařila usnout, když mamka zhasla světla v autě, takže zbytek cesty proběl v klidu (doslovném). V Hradci nám pak mamka rychle připravila večeři, nicméně spát jsem šla díky pozdnímu příjezdu až po půl deváté.
07. 11. 2013 I přes večerní pozdní odchod do postele jsem byla vzhůru ve třičtvrtě na pět. To si mě mamka ještě vzala k sobě do postele, ale já už neusnula. Mamka mi zkusila nabídnout jídlo, jestli s plným žaludkem přeci jen ještě na chvilku neusnu, ale když ani to nezabralo, před půl šestou se mnou vstala. V šest už jsme venčily štěknu, pak se šly ještě na chvíli projít venku samy a nakonec jsme skočily pro nějakou sladkou, čerstvou snídani do Tesca. Tam to se mnou teda mamka moc lehké neměla, pořád jsem jí zdrhala a brala věci z regálů, a protože mamka neměla mince na vozík, nemohla mě nikam posadit a já tam běhala po svých. Už při venčení štěkny jsem cestou vymetla všechny kaluže, takže jsem měla mokré boty, ale cestou z nákupu jsem svou vizáž vyšperkovala kleknutím si na mokré zemi na všechny čtyři, a než mamka přiběhla, lezla jsem v tom mokru a bordelu po čtyřech. Když jsme se vrátily domů, byli už všichni vzhůru, ale seděli v obýváku a já se zašila do kuchyně. Chvíli se odtamtud ozývalo šustění, pak rachot, tak se taťka zvedl a šel se na mě podívat. Viděl, že mám něco v puse, tak řekl, ať otevřu pusu. Tou dobou už ale moc dobře věděl, co tam mám a já ji záměrně otevřela, až když jsem to spolkla, bylo mi jasné, že by mě jinak ten cukr nutil vyplivnout. V poledne jsme akorát obědvali, když přijela teta Monča. Celá udivená sledovala, jak jím celým příborem, ale jen do doby, kdy si všimla, že používám na napichování nejen vidličku, ale i nůž. Odpoledne dospěláci pořád něco řešili, tak jsme se s Luckou schovaly pod postel. Lucka chtěla být asi hodně nenápadná, tak na mě ještě potichu udělala „pšššššt“. Její „pššššt“ jsem zopakovala o poznání hlasitěji a vrhla se hloub do útrob. Odpoledne šla mamka venčit štěknu a vrátila se o půl šesté s tím, že se honem oblečeme a půjdeme se podívat na strašidla. Lucka z nich měla pěkně nabobkováno, ale já je vůbec neřešila a místo toho pořád utíkala, takže taťka běhal za mnou a hlídal, abych se v té tmě a přehršli dětí neztratila. Byli jsme tam až do půl osmé, večeřely jsme s Lucinou ve vaně (takzvané koupání dva v jednom - koupání a večeře), pak jsme si ještě obě řekly o jogurt a do postele jsem se zase dostala až o půl deváté.
08. 11. 2013 Ráno jsem se vzbudila o půl sedmé a dopoledne jsme s Lucinkou byly doma jen s taťkou, protože děda s mamkou odjeli pryč. Vrátili se ještě před obědem a rovnou jsme vyrazili všichni i s dědou na chalupu. Cestou jsme se zastavili na oběd, z čehož měla mamka (zcela oprávněné) obavy. Pochopitelně jsem chtěla jíst sama, a zrovna ve chvíli, kdy mě děda před Lucinkou chválil, jak na rozdíl od ní pěkně jím, jsem vyplivla tři nasyslené a nakousané kousky masa zpátky do talíře. Na chalupě mě pak mamka rovnou uložila do postele a já usnula takřka okamžitě, ale spala jsem jen necelou třičtvrtě hodinu. Večer jsem pak opět odpadla hned, jak jsem dostala dudák.
09. 11. 2013 Od rána proběhly tři zářezy (čili skutečné trefy) do nočníku. Když jsem si po snídani řekla o samotné kornflejky a pár mi jich popadalo na zem, zanotovala jsem své oblíbené „hapavo bejby“ (hapalo baby, ale v originále je to písnička plakalo baby). Po obědě jsme nechali dědu na chalupě a my ostatní jsme odjeli do Prahy na Pohádkový les. Mě to tam dvakrát moc nebralo a pořád jsem utíkala, a jestli se mi něco líbilo, tak to byla kašna s vodou, tam mě ale zase nechtěli pustit naši. Když Lucinka splnila úkoly u všech pohádkových bytostí, koupil nám taťka balónky - Lucince obří za 150,- a mně obyčejný menší za 50,-. Sice mi ho přivázal na ruku, ale během pěti minut se mi ho podařilo z ruky stáhnout a uletěl. Pochopitelně jsem začala plakat a sápat se po dalším, tak taťka řekl mamce, ať mi ještě jeden koupí, a ať vezme ten větší za stovku. Vybrala jsem si balónek ve tvaru hlavy Minnie a mamka mi ho přivázala k zipu na tři uzly, takže neměl šanci uletět, zato jsem ho prorazila v autě, když jsem do něj usilovně plácala.
10. 11. 2013 Když mamka dopoledne vařila, odvedla mě Lucinka na chodbu a tam mi ustřihla tři prameny vlasů. Mamka si toho překvapivě vůbec nevšimla a zjistil to až taťka, když se díval, co je to v chodbě na zemi za bordel. Odpoledne jsem nestála o svačinu, večer o večeři, tak jsem šla nakonec spát hladová a spánek byl přinejmenším dost neklidný.
11. 11. 2013 O půl jedné jsem zvracela poprvé. Celá jsem musela jít do vany a klepala jsem se tak, že mě mamka musela držet, abych se vůbec udržela na nohou. Převlečení celé postele bylo nutností a spát jsem musela bez šláfpytle (neb to schytal taky) jen přikrytá peřinou. Ve tři jsem byla vzhůru znovu, a proběhla druhá etapa, po které jsem musela znovu do vany a bylo nutné kompletně převléct mě i postel. To už mi ale mamka nedala Pana Dudu a musela jsem usnout bez něj, takže jsem pěkně dlouho hulákala a dožadovala se jeho vrácení. Znovu jsem se probudila v šest, to mi mamka zkusila dát dudánek a já usnula s pocitem výhry ještě do osmi. Celý den jsem byla na dietě - ráno piškoty, k obědu jsem se z hladu nacpala rýží s mrkví, ke svačině znovu piškoty a k večeři rohlík se šunkou. Odpoledne po spaní jsme jeli zase do Prahy.
12. 11. 2013 Ráno jsem spala až do půl osmé, abych dospala včerejší noc. Protože jsem celý včerejšek byla v pořádku, dala mi mamka ráno mléko, a po polévce jsme se šli s dědou projít ven, aby nám vytrávilo, než mamka udělá bramboráky, na které měl děda chuť. S vědomím, že i on musí pořádně vytrávit, jsem ho honila jak nadmutou kozu. Nepochopila jsem tedy, co děda na těch bramborákách má, protože mi nechutnaly a snědla jsem sotva sousto. Až potom jsem šla do postele, a když mě mamka nesla nahoru, pěkně jsem se vzpouzela, nicméně během dvou minut po uložení byl klid a já jsem usnula.
13. 11. 2013 O půl druhé ráno jsem zase blinkala (to byl taky nápad s tím včerejším mlíkem, korunovaným bramborákama!) a opět takovým způsobem, že jsem musela celá do vany, a než mě mamka převlékla, musel převléct taťka mou postel. Pozitivní bylo, že se mamka poučila, ráno mi dala jen miska piškotů, k obědu suché brambory a během dne jen rohlíky. Ovšem skutečnost, že si dala Lucka ke svačině jogurt, jsem nesla dost těžce.
14. 11. 2013 Od probuzení jsem byla uplakaná a protivná a pořád jsem visela na mamce. V jednom mém plačícím amoku si ke mně sedla, já ji chytla za rukáv a řekla „Tavej.“ (vstávej), tak si klekla na kolena, ale já znovu zopakovala „Tavej!“, tak se postavila a já natáhla ruce nahoru, aby mě pochovala na ruce. Když jsem se vzpamatovala, začala jsem si prozpěvovat „Kukačka už kukukava“ (kukačka už zakukala). Od rána jsem byla zase na dietě a jedla jen rohlíky a piškoty. K obědu jsem dostala vývar a při večeři (tu už jsme měli zase na chalupě, kam jsme odpoledne odjeli) jsem povýšila a dostala rohlík se šunkou. Problém byl, že za poslední dny jsem byla doslova přerohlíkovaná, takže jsem stáhla a snědla šunku a rohlík nechala. Dostala jsem další plátek šunky, ale já zase snědla jen ji a další už se mi vyškemrat nepodařilo, takže mi zbyl jen suchý rohlík. Když už jsem viděla, že lepší to nebude, sebrala jsem Lucčin chleba a chtěla sežrat šunku i z něj, ale naši zakročili dřív, než se mi to povedlo.
15. 11. 2013 Ráno mě probudila Lucinka, když odcházela z ložnice a bouchla dveřma, a protože jsem byla rozespalá, zeptala jsem se „Co to bylo?“. Pak jsem šla ještě na chvíli k mamce do postele, ale před třičtvrtě na osm už jsem šla za dědou a Luckou do obýváku. Dopoledne mi mamka nakrájela buchtu na kousky a děda byl u vytržení, když mě sledoval, jak jím - „Vona si dá dva kousky do pusy a ucpe to dudákem.“. Dědovi jsem za tenhle teplej bonz počmárala knížku, jen škoda, že byla stejně z knihovny. Odpoledne jsem všechny překvapila novou písničkou, i když ji poznala jen mamka, ostatní ji totiž (krom Lucinky) neznají, byla to totiž anglická Baa baa black sheep. V posledních dnech jsem si celkem oblíbila „Počkej!“, případně „Počkej na mě!“, což se prozatím hodilo už několikrát - pokaždé, když jsem něco nechtěla udělat hned, jak mamka řekla a ona začala na truc odcházet pryč. Po obědě jsem usnula vedle mamky v její posteli, ale když mamka odcházela, probudilo mě vrznutí dveří, čehož si ale mamka nevšimla. Díky tomu, že jsem ležela v její posteli, jsem mohla vylézt, zevlovat po pokoji, a když mě to přestalo bavit, přivolala jsem si mamku pláčem.
16. 11. 2013 O půl sedmé jsem se probudila a vzbudila i mamku, která mě chtěla rovnou přenést k sobě do postele, ale já jen vztekle sykla „Pinkat!“, tak mě mamka uložila zpátky do postýlky, tam jsem se zavrtala a dál ležela. Pak si mě přeci jen vzala na chvíli k sobě do postele, než jsme se přesunuly do obýváku. Byla jsem protivná, uplakaná a ukňouraná, takže to vypadalo na „mamma day“ - děda na mě nesměl ani šáhnout, a když už jsem se podívala jeho směrem, hleděla jsem kamsi do dáli za (případně skrz) něj. Pak jsem se ale srovnala a před obědem jsme šly s Lucinkou do lesa s taťkou a dědou. Mamka mezitím dodělala oběd a já si po návratu na tom jejím buřtguláši moc pochutnala. Než mě měla mamka jít uložit do postýlky, došla mi Lucinka pro zajíce na spaní a přinesla ho v zubech jako kůň. Mamka mě ale ještě přebalovala, takže ho Lucka odnesla zpátky, a když pak pro zajíce poslala mamka mě, došla jsem k němu, klekla na všechny čtyři, vzala ho do zubů a tak ho donesla až do ložnice. Zalezla jsem do Lucinčiny postele, tak mi mamka dala šanci usnout tam, ale pod podmínkou, že nebudu courat po ložnici a budu opravdu spát. Pochopitelně, že spánek bylo to poslední, na co jsem tam měla myšlenky, takže jsem nakonec skončila v posteli své. Zatímco jsem spala, dostala mamka od dědy pevné skořepinové pouzdro na brýle v domnění, že se nedostanu k jejím brýlím (o kterých v optice řekli, že narovnat takhle zkřivené brýle půjde obtížně) - omyl, pouzdro jsem vyzkoušela ještě předtím, než tam mamka brýle umístila a nevadilo mi ani to, když mi to při zavírání skříplo prsty. K večeru jsem seděla u dědy na klíně, když taťka zapnul televizi na Simpsony. V tu chvíli jsem odmítla nabídku, která se obvykle neodmítá - mazlení s dědou, místo kterého jsem se začala škrábat na zem se slovy „Koukat na Timťny!“. Děda (patrně stále se chtíčem tulit se) mě pak průběžně kontroloval a ptal se „Koukáš?“ a k jeho smůle jsem vždycky odpověděla stejně - „Koukam!“.
17. 11. 2013 Ráno vstal taťka hned, jak jsem se probudila, a když pak vstala mamka, lehce jí naznačil, že se vstává takhle, ne že se vezme dítě (to jako já) do postele a půl hodiny budí i taťku. Na to ovšem mamka bryskně odpověděla, že pokud bude muset vstávat taky jednou nebo dvakrát do měsíce, klidně vstane taky hned. Dopoledne jsem si oblíbila jednu otázku a tu pak na všechno používala - „Mudžu, jo?“ (můžu, jo?). Odpoledne jsem protáhla spánek do půl páté a vzbudila jsem se tak akorát na čerstvě upečenou svačinu, kterou nám přinesla teta Jitka.
18. 11. 2013 Po ránu jsem se snažila z mamky vymámit ajpeda, což se mi nakonec podařilo a hrála jsem na něm s Lucinkou. Už dopoledne jsme šli s našima ven, oni vzadu stříhali stromy a já jsem od Lucinky okoukala houpání na tlusté obří (na zemi položené) větvi u Mirka a lezla na ni taky. Když rodiče skončili a šli jsme zpátky domů, chtěla jsem se houpat na Lucinčině houpačce. Povedlo se mi na ni i vylézt, ale nepovedlo se mi tam usadit se a rovnou jsem přepadla po zádech zpátky na zem. Domů jsme nakonec s Lucinkou přišly jak čuňata. Ve tři jsme vyrazili do Prahy, a protože jsem po obědě nespala, schrupla jsem si v autě. Cestou jsme sjeli do autosalonu, a protože jsem před odjezdem z chalupy nesvačila, děda koupil mně i Lucince croissant, ale snědla jsem z něj jen kousek. Po chvíli jsme se ale začaly nudit a byly jak z hadích ocásků - honily jsme se mezi auty a v pár okamžicích relativního zklidnění se mi podařilo u barmanky vyloudit svým úsměvem dvě sušenky. Večer mi dal děda pozdní dárek k svátku - mého vlastního jednorožce. Lucinka ho hned chtěla taky a najednou mi začala podsouvat svého, kterého mi nikdy nechtěla půjčovat. Ostatně vůbec celkově dost těžce nesla, že jsem dostala nového a pěkného koníka, zatímco ona má toho svého starého.
19. 11. 2013 Ve třičtvrtě na šest jsem byla vzhůru, ale mamka si mě vzala ještě k sobě a já tam usnula na další skoro dvě hodiny. Nevstávala jsem tedy nijak brzo, přesto se mamka nedokázala vykopat z peří, takže se mnou vstal taťka a mamka přišla až po čtvrt hodině. Aby mě taťka snáz přebalil, půjčil mi ajpeda, jenže šla dolů zrovna Lucinka, a jakmile jsem viděla, že mi zírá do ruky, hned jsem začala křičet „Nemůže ajped Utinka!“.
20. 11. 2013 Bylo čtvrt na osm, když mě vzbudil taťkův telefon. Zatímco Lucinka si ve školce hrála, my jsme s mamkou a dědou měli spoustu zařizování. Prvně jsme šli na Anděla do spořitelny, jenže tam to trvalo nad očekávání dlouho a já se začala fest nudit. Střídavě mě tam děda s mamkou honili a snažili se mě nějak zabavit, ale bylo to dost těžké. Po obědě mě naši nedávali spát, protože jsme jeli okouknout nové autosedačky. Nedostatek odpočinku na mně nebyl znát, ba naopak - těsně před odjezdem, kdy už jsem byla komplet oblečená, jsem strčila ruce do stearinu a petroleje. Taťka mě, celou smradlavou, odnesl mamce zpátky domů, aby mě převlékla do čistého a voňavého, neb jsem do toho strčila i rukávy a ruce si pak otřela do kalhot. V obchodě se pak naši zaměřili na autosedačky, ale já se zmocnila motorky, drandila po krámě a cestou brala z regálů všechno, co se mi líbilo. Pak se přidala i Lucinka a bylo tóčo, nakonec za námi chvíli běhala mamka, ale pak usoudila, že nejjednodušší bude vzít mě do náručí. Když jsme se vrátili domů, mamka zapomněla, že jsem vlastně vůbec nespala a do postele mě uložila až o půl osmé, nebylo ani divu, že jsem lehla a padla. Předtím jsem ale ještě stihla z dědovy tašky vytáhnout kabelku, která byla myšlena jako dárek pro Lucinku k svátku, hned jsem svůj objev běžela ukázat Lucince a dospělí si toho všimli, až když za nima Lucka šla s dotazem, co že to je.
21. 11. 2013 Dneska bych bývala spala, až bych brečela, jenže mamka o půl osmé vyletěla z postele, aby stihla Lucku připravit do školky a mě tím vzbudila. Dopoledne jsem si bez Lucinčiny asistence krásně hrála, protože jsem se s nikým nemusela o hračky dělit (a bránit si je před ukradením). I tak, když jsem potřebovala přenést hračky, jsem nešla na víckrát, ale použila jsem všechno, čím jsem je mohla přenést - v zubech jsem držela šmoulu, v rukou koně. Pak jsem se ještě přesunula do Lucinčina pokojíčku a tam si tak spokojeně hrála s vláčkama, že jsem vůbec nepostřehla, že za mnou přišel taťka, a když jsem si ho všimla, děsně jsem se ho lekla.
22. 11. 2013 Ráno jsem se vzbudila se o půl sedmé a odpoledne jsem konečně mohla otestovat tu nově koupenou autosedačku, když jsme vyrazili na chalupu. Byla jsem v ní celkem spokojená, ale celou cestu jsem blbla s Lucinkou a usnula asi na 10 minut, protože mě pak probudila mamka, když práskla dveřmi od auta, když šla na poštu. I díky tomu, že jsem přes den skoro nespala, jsem večer usnula, jako když mě do vody hodí.

23. měsíc

23. 11. 2013 Ráno jsem mamku nechala trochu pospat a vzbudila se ve čtvrt na osm. V tu dobu se probudila i Lucinka a všechny tři jsme šly do obýváku, kde se mamka rovnou pustila do pečení koblih ke snídani. Dospělákům koblihy z trouby moc nejely, ale my s Lucinkou to jako takový problém neviděly a o půl dvanácté mamka zjistila, že se s nimi obě úspěšně cpeme. Já navíc marmeládou omatlala podlahu a schody, což mamčinu koblihovou „radost“ ještě umocnilo. Díky našemu koblihovému obžerství se posunul oběd až na druhou odpoledne a já mimořádně moc nedala ani polívce. Pozdější oběd znamenal i pozdější odchod do postele a já pak spala skoro do půl páté. Taky jsem si oblíbila nové slovo - „ajped“. S Lucinkou jsem na něm zkoušela skládat puzzle, ale nešlo mi přetahovat dílky po monitoru, takže z toho byla pěkně otrávená.
24. 11. 2013 Dopoledne se mi podařil zásah do nočníku, ale jen díky tomu, že jsem tlačila něco, co prostě do plíny vytlačit nešlo, a tak usilovně jsem při tom plakala, až to mamce došlo. K obědu jsme měli buchtičky se šodó, obzvlášť mi chutnala omáčka, ale snědla jsem všechno. Po obědě začala mamka balit a s dědou jsme odjeli do Hradce. Já v autě usnula, ale jen na chvíli, probrala jsem se na jedněch semaforech, kde jsme stáli poměrně dlouhou dobu, a už jsem neusnula. Když jsem se probudila, Lucinka mě držela za ruku. V Hradci jsme se stavili u tety Monči a já byla naprosto nadšená z jejích koček (opačně už se to říct nedalo) a pak, když všechny kočky utekly, ze sedacích pytlů, na kterých jsme s Luckou skákaly. Když už jsme byly rozjeté k nezastavení, byl čas na rychlý ústup. Ze třetího patra jsem chtěla jít dolů mermomocí pěšky a bez pomoci, ale když jsme konečně sešly do přízemí, mamka zjistila, že nechala nahoře klíče a šlo se znovu nahoru. Když zazvonila na tetu, zjistila, že měla klíče celou dobu v kapse a šly jsme znovu dolů, tentokrát ale mamka zatrhla cestu pěšky a jelo se výtahem. Večer nás mamka nechtěla nechat koupat dohromady, abychom zase neudělaly potopu, ale Lucinka slíbila, že cákat nebudeme, mamka nás dala do vany a my slib dodržely, takže v koupelně bylo skoro sucho. Do postele jsem se po dvou dnech, kdy jsem šla spát skoro o půl deváté, dostala zase o půl osmé a usnula jsem během chvilky.
25. 11. 2013 Ve třičtvrtě na šest jsem se probudila a po chvíli ze mě vypadlo „Títí!“ (svítí). No jo, zaujal mě čas, promítaný na strop z budíku, nakonec ho mamka musela vypnout, jinak bych asi neusnula. I tak jsem byla celkem dlouhou dobu vzhůru a povedlo se mi probudit Lucinku, nakonec jsme ale obě ještě do půl osmé usnuly. Dopoledne se neslo v duchu obíhání - nejdřív jsme jeli s dědou k Paňdoktorce, a zatímco byl děda v ordinaci, já se v autě pokadila (přičemž mamka s sebou neměla nic na přebalování), jenže pak jela mamka s dědou ještě něco zařídit na úřad. Tam nás děda hlídal radši na chodbě, protože jsme v její minikanceláři lezly i pod stůl. Tím to ale ještě nekončilo, jeli jsme ještě něco zařídit do banky, jenže to už jsme byly opravdu neudržitelné a ne zrovna tiché a paní za stolem z nás byla značně nervózní. Před odchodem mamce naznačila, že by nás měla nechat pojistit proti případným škodám (pochopitelně myslela ty, které někde způsobíme). Doma jsem se konečně zbavila smradu a dočkala suché plíny a mohla si dopřát vydatný a dlouhý spánek. Odpoledne jsem se snad poprvé pustila do hroznového vína, aniž bych z něj plivala slupky (naštěstí bylo bez pecek). O jogurt jsem potom nestála, ale když mamka přinesla chleba se sýrem rozkrájený na rybičky, hned jsem se na něj vrhla.
26. 11. 2013 Ráno jsem vstala o půl osmé a chvíli po našem přesunu z ložnice do obýváku přijela teta Monča. Začala jsem tak řádit, že mi až do svého odjezdu neřekla jinak, než skřítek Škodík. Odpoledne jsem si vyžádala ke svačině jogurt, ale moc snadné to se mnou mamka neměla. Jen co vyndala jogurt z lednice, začala jsem křičet „Já oteíjám, já oteíjám!“ (já otevírám = chci ho rozbalit), hned nato „Já jamíchám, já jamíchám!“ (já zamíchám) a uzavřela jsem to rezolutním „Já ťama.“ (budu jíst sama). Když jsem potom dostala BabyBel, přišla jsem pro změnu s tím, že „Já ho otuchám.“ (já ho roztrhám). Do postele jsem se večer zase dostala až před půl devátou, protože mě mamka původně nechtěla koupat, ale to nevěděl děda a než mamka zareagovala, posadil mě k Lucince do vany. Dřívější uložení by ale bylo stejně zbytečné, ještě ve třičtvrtě na deset jsem nespala.
27. 11. 2013 Dopoledne šel děda s Lucinkou do knihovny a na nákup, ale na nás obě si do krámu netroufal, takže já zůstala doma s mamkou, která připravovala oběd. Krátce poté, co děda s Lucinkou odešli, jsem je začala hledat a ptát se „Kde je děda?“. Odpovědi jsem se ale nedočkala, tak jsem šla ke vchodovým dveřím, otevřela je, ale než jsem se po nich stihla podívat, už mě mamka nesla zpátky domů a pro jistotu nás zamkla. Ovšem já jsem dítě zvídavé, a když nebyl k dispozici děda ani mamka (ta na mě pro své vaření neměla čas), našla jsem si samostatnou zábavu - v pokojíčku jsem sebrala svůj olejíček, rozšroubovala ho a vycákala ho po chodbě.
28. 11. 2013 Když už jsem se vzbudila, mamka si mě vzala k sobě a otočila se ke mně zády, aby mohla ještě lehce pospávat (a domnívala se, že bych mohla usnout i já). Koukala jsem jí na záda a zeptala se „Kde je maminka? Nevidim na ni!“. Když mamce došlo, že spaní ze mě už nekouká, vstaly jsme a šly do kuchyně. Tam si sedla na židli, ale já se na ni přísně podívala a řekla „Maminko, totole nenene!“ (maminko tohleto ne, ne, ne). To by tak hrálo, aby si válela šunky místo toho, aby mě převlékla. Ke snídani mi pak dala koláč, když jsem se o něj postarala, šla jsem za mamkou s prosbou „Maminko, poď se mnou, juce!“ (maminko, pojď mi umýt ruce). Pak pro nás přijel taťka a všichni i s dědou jsme zase odjeli na chalupu. Cestou taťka zastavil u Donalda, mamka si koupila hranolky a Lucince koupila zmrzlinu. Střídavě jsem ochutnávala od obou, ovšem o zmrzlinu se málem strhla sestrovražedná bitka. Lucka, místo aby mi dávala lízat, mě totiž nutila prosit a pořád mě buzerovala, že to není ham, ham, ale že to je na chuť. Taťka si koupil k pití coca-colu, tu jsem pochopitelně taky potřebovala nutně ochutnat, jenže se zrovna chtěl napít taťka, tak jsem začala hulákat „Já puvní bumbumbat!“ (chci se napít první). Pak, s plným žaludkem, jsem teprve spokojeně usnula. Na chalupě děda s taťkou hned zapojili novou telebednu a děda ji začal ladit, Lucinka seděla zvědavě u něj a já si sama hrála s kostičkama a nikoho nepotřebovala. Do postele jsem šla až v devět, protože mamka měla pořád něco na práci a nehlídala čas. Když zjistila, kolik už je hodin, byla naprosto v šoku a padlo rozhodnutí, že prostě musím být bezkompromisně v posteli o půl osmé, maximálně v osm.
29. 11. 2013 Odpoledne v obýváku bouchla nádrž, kterou v létě udělal děda, a v obýváku to udělalo takový bordel, že to vypadalo, že naši s dědou budou uklízet minimálně do noci. Nakonec se ale na úklid vykašlali a vyrazili s námi do Janovic na rozsvěcení vánočního stromu na náměstí. Navlíkli mě jak medvěda, takže jsem se málem ani nevešla do autosedačky. Na druhou stranu mi pak ale zase venku bylo teplo. Poslechli jsme si zpívání dětí ze školky, podívali se, jak tancují a hrají divadlo, pak se konečně rozsvítil strom a my vyrazili zpátky na chalupu. To už ale došlo na velký úklid a opravu skříně, která se následkem výbuchu nádrže celá roztrhla. Já se pořád potloukala kolem taťky, který zaťukával kladívkem do skříně hřebíčky, což mě naprosto fascinovalo.
30. 11. 2013 Už od rána jsem perlila skládáním vět. Za nutné jsem potřebovala informovat o tom, kdo co dělá, kupříkladu „Kádá putíky Utinka.“ (Lucinka skládá puclíky), ale neštítila jsem se ani příkazů - „Udělej ťaj maminko.“ (udělej čaj). Místo čaje mi mamka nalila čerstvě vymačkaný jablečný džus, když jsem ho dopila, donesla jsem prázdnou skleničku mamce a řekla „Mamko na, dolej Utintě!“ (nalej i Lucince). Odpoledne, když jsem se vyspala, jsme si s Lucinkou krásně hrály. Pak jsme si mamce řekly o müsli, ale místo jedení jsme ho rozhazovaly po zemi, a když jsem viděla, že to žere štěkna, tak jsem schválně sebrala misku se zbytkem müsli, kterou nám mamka zabavila, nabrala jsem hrst a vysypala ji štěkně přímo před čumák.
01. 12. 2013 Ráno, když jsem vstala a přišla k dědovi do obýváku, jsem si na něj položila hlavu a řekla „To je moje dědečka.“. Po obědě jsme vyrazili do Prahy a já strávila celé odpoledne sama s dědou, protože rodiče jeli s Lucinkou do divadla. Když se vrátili a mamka se převlékala zase do oblečení na doma, poplácala jsem ji po zadku a řekla „Pudeuku má.“ (má prdelku).
02. 12. 2013 Ráno musela mamka vstávat s Lucinkou ve čtvrt na osm, aby stihly dojít do školky, ale já si přispala a vzbudila, až když už byly obě pryč. Dokonce i taťka vstal dřív než já, a když se šel podívat, jestli už jsem se vzbudila, sotva se začaly otevírat dveře do ložnice, zavolala jsem „Maminka, maminka!“. Pak se ale dveře otevřely, v nich se objevil taťka a řekl „Maminka je pryč, ale přišel tatínek, nevadí?“. Nejsem si ale jistá, jestli mu moje odpověď „Vadí! Maminko! Maminko!“ udělala dobře na jeho tátovo ego. Ještě dopoledne se mi podařil úžasný úlovek - našla jsem totiž dávno ztracený dudlík…pečlivě schovaný v luxu na popel.
03. 12. 2013 Tentokrát žádné vyspávání a vzbudila jsem se zase ve třičtvrtě na sedm. Když byla mamka s Lucinkou ve školce a mě hlídal děda, strkala jsem prst do soli a olizovala ho. Ten pořád jen vyčkával, kdy mi konečně dojde, že je to slané a přestanu to jíst. Před mamkou jsem potom řekla extra dlouhou větu, jenže z celé té věty mamka rozuměla jen slovu „Lucinka“. Odpoledne jsem si ze stolu cosi půjčila a cumlala to v puse, a když mě viděl taťka a zjistil, že ocumlávám USB k myši, děsně se smál. Ovšem jen do doby, kdy zjistil, že to není dědovo USB, ale jeho (pak se pochopitelně začal řehtat děda). O něco později jsem naše dodělala, když jsem počmárala gauč propiskou a děda tomu ještě dodal korunu, když to chtěl drhnout Cifem. Tomu mamka sice na poslední chvíli zabránila, nicméně si až moc pozdě všimla toho, že děda drhnul gauč hrubou stranou houbičky.
04. 12. 2013 Když jsem si řekla, že si zase trochu přispíme a spala jsem do třičtvrtě na osm, zase to bylo špatně. Mamka totiž spoléhala na mé včasné probuzení a nenařídila si budík kvůli Lucinčině školce. Pochopitelně pak fofrem budila Lucku, aby všechno stihly. Dopoledne, když mamka vařila, jsem sebrala ze skříně zabalený cucací bonbon, rozbalila ho a dala do pusy. Mamka to ale slyšela, a když se zeptala „Co to máš v pusince?“, jsem hned vzala roha. „Jenom mi to ukaž, já ti to neseberu.“ S důvěrou jsem odpověděla „bobonek“ a otevřela pusu. Dle slibu mi ho mamka nesebrala, jenže já pak blbnula, bonbón mi z pusy vypadl a zapadl tak nešťastně, že jsem ho neměla šanci vyndat. Chvíli jsem fňukala, ale když mamka nereagovala a nešla mi ho vylovit, poradila jsem si po svém. Došla jsem znovu ke skříni a vytáhla z ní ovesné sušenky. Původně jsem od mamky chtěla nasypat pár do mističky, ale ta neměla kvůli přesazování kytek čas, tak jsem si opět poradila sama a vysypala je na zem. Toho hned využila štěkna a začala je do sebe ládovat. Abych mamku upozornila na příkoří, které se mi dělo, začala jsem fňukat a zbytek sušenek jsem honem popadla do ruky a už je nepustila. S plnýma rukama jsem pak chodila po bytě a říkala „Moje ťutěnky!“. Mamka evidentně nepochopila pointu a řekla „Tvoje sušenky, a co má být?“, tak jsem nabonzovala, že „Nejinka papava ťutěnky.“ (Nelinka spapala sušenky). A protože mamka pořád něco dělala, nakonec se mi ze skříně podařilo ještě ukořistit pez bonbony, rozžužlala jsem z nich igelit a vyžrala bonbony, ke kterým jsem se dostala. Tou dobou jsem ale uslyšela podivné ťukání a informovala mamku, že „Pán ťuká.“. „To neťuká pán, to je děda, běž se podívat.“ Podala jsem mamce hrneček s vodou, ze kterého jsem zrovna pila, a řekla „Povídej mi to.“ (pohlídej mi to) a odešla zkontrolovat dědu. Po všem tom dopoledním mlsání jsem překvapivě snědla všechnu polívku, ale rizoto jsem spíš rozsypala kolem sebe. V době oběda se na nás přijeli podívat děda s prababičkou, a když přišla Lucinka ze školky, dostaly jsme adventní kalendáře a velký balík lentilek - jeden ve tvaru Mikuláše, druhý ve tvaru soba. Já jsem s tím svým balením běhala radostně po obýváku, takže mi dvakrát spadly, a když spadly potřetí, sob se rozbil a lentilky se rozsypaly po zemi. Zareagovala jsem okamžitě, nabrala plnou hrst a honem to strčila do pusy. Z odpoledního spaní ale nic nebylo, protože jsem pořád slyšela vedle z pokojíčku Lucinku s babičkou, takže jsem se obešla beze spánku.
05. 12. 2013 Zase jsem spala do třičtvrtě na osm, kdy mě probudila odvedle Lucinka, která si povídala s dědou. Celé dopoledne jsem si celkem pěkně hrála. Tedy pěkně dle mých měřítek, mamce se to moc nelíbilo. Nejdřív jsem štěkně vysypala z misky granule, načež mi mamka řekla, že jsem koza. S tím jsem ale ani trochu nesouhlasila a hned se bránila „Mamka je koza.“. Když nebylo co rozsypávat, pustila jsem se do bot, takže se z chodby ozývalo „Moje boty obíkám.“, za chvíli „tátovy obíkám“… Odpoledne po svačině jsme jeli s dědou a Lucinkou na mikulášskou besídku. Já už bylo oblečená a připravená, jenže Lucka měla zase svůj den a odmítala se oblékat a obouvat, tak jsem ji popobízela i já „Utinko obouvej!“. Když jsme dorazili na místo, hned mě zaujal jeden pán s celým černým obličejem a blikacíma rohama. Na toho jsem se doslova nemohla vynadívat, jinak jsem ale moc nekoukala na čerty, anděly ani na dění na jevišti, ale spíš jsem koukala po světýlkách. Nejdřív jsem seděla na ramenou mamce, abych pořádně viděla, pak dědovi, a když si všimnul, že mě to moc nebere, šel se se mnou projít. Vrátili jsme se ale tak akorát, abych dostala od Mikuláše nadílku. Pak jsme ještě skočili něco málo nakoupit a já ještě v krámě spořádala půlku rohlíku. Domů jsme přijeli až po osmé a s Lucinkou jsme s velkou radostí zjistily, že nám Mikuláš nechal nadílku i doma za dveřmi, kam jsme mu přichystaly punčochy. Z večeře jsem vyžrala jen salám z rohlíku a o nic jiného jsem zájem nejevila. Díky pozdnímu příjezdu jsem se do postele dostala až v devět.
06. 12. 2013 Nad ránem jsem se dvakrát vzbudila a pokaždé si zazpívala „Poukej, poukej, věčíčku“ (Foukej, foukej, větříčku) - dost trefně, protože taťku celou noc budil vichr. Pak jsem spala až do osmi a ještě půl hodiny ležela s mamkou v posteli a hrála si s koníkem a obrázkem kominíka, který jsem řádně komentovala - „To je kotiťka Mňauka. Koukej, kominík. Tady je pincezna.“ (kočička Mňauka, princezna). Potom jsem kázala na číslovku roku, popletla si pojmy s dojmy (čili čísla s písmeny) a začala zpívat anglickou „ejbísí“. Taťka už to asi nemohl poslouchat, tak se otočil, ale zároveň mi zalehl koně. Pracně jsem ho zpod něj vytáhla, podívala se na mamku a řekla „A je to, mamko.“. Odpoledne si vytáhla Lucinka bonbón-sisinku, půjčila mi ji, ale já ji místo pouhého prohlížení strčila do pusy. Hned si ji začala bránit, křičela „Ale to je moje, vona mi to snědla!“ a začala bouchat, tak jsem vyplivla sisinku do ruky a řekla „Na.“. Odpoledne jsme se zase přesunuli na chalupu, tam jsem se zmocnila pohrabáče a ten mi taťka sebral z ruky doslova za pět minut dvanáct, on totiž ležel na zemi a já ho tím málem mignula po hlavě.
07. 12. 2013 Ráno jsem se vzbudila ve čtvrt na osm, mamka si mě vzala k sobě, ale pak se mnou vstal taťka, aby se mamka mohla trochu dospat. Byla ale bez šance, hrály jsme si s Lucinkou na chodbě tak hlasitě, že stejně nemohla spát a za hodinu už byla v obýváku taky. Když přišla, dala jsem jí dudák, ta ho položila vedle sebe na stůl, ale já se rozeběhla k lince, ukazovala kamsi na ni a volala „Dát pinkat, dát pinkat!“ (dát spinkat na jeho místo). Dopoledne nás naši vypustili ven a mně se povedlo vyviklat ze špalku sekyru, ovšem z místa, kam děda s taťkou předpokládali, že nemůžu ani já ani Lucinka dostat. Venku jsme byly bezmála hodinu a nevadila nám ani chumelenice, která se spustila. Rukavice jsem měla ale namrzlé tak, že jsem nemohla prsty ani ohnout, tak jsem je sundala a položila na kýbl, domů jsem pochopitelně přišla úplně promrzlá. Po dřevorubecké etapě venku přišla doma etapa řeznická - pro změnu jsem sebrala mamce ze špalku paličku na maso. Lucinka měla kliku, že mi ji mamka sebrala, protože se potom šla napít, ale upíjela z taťkova hrnku, tak jsem ho bránila aspoň voláním „Tátovo!“. Protože taťka rozhodl, že by nebylo od věci začít mě učit na nočník, nechali mě doma běhat nahatou a pořád se mě ptali, jestli nepotřebuju čůrat. Abych jim udělala radost, decentně jsem se do nočníku vyčůrala, za což jsem sklidila ohromnou pochvalu a vzápětí jsem udělala dvě louže na podlahu. Těžko říct, co to dědu napadlo, nicméně pak položil nočník na gauč, kde jsem s ním seděla, tak jsem se do něj ještě jednou trochu vyčůrala, ovšem pak jsem nočník zcela nečekaně vzala a vylila jeho obsah na gauč. A aby si rozmysleli to učení na nočník, nakonec se mi ještě podařilo počůrat dědovu matraci na gauči a steklo to po matraci až na gauč, takže bylo předem jasné, jaký bude mít děda v noci pěkný spací odérek. Po obědě se mi dlouhou dobu nedařilo usnout, když jsem ale usnula, bývala bych spala až do soudného dne, takže mě o půl páté musel probudit taťka. Aspoň něčím jsem mamku potěšilo (když to nebyly jejich nočníkové hrátky) - konečně jsem začala akceptovat čištění zubů od ní a dělání pěny z pasty, místo abych pastu hned po vražení kartáčku do pusy spolkla.
08. 12. 2013 V noci jsem se vzbudila a začala povídat, tak mě mamka přesunula k sobě do postele, ale místo abych spala, jsem mluvila čím dál hlasitěji a nehodlala se ztišit a spát, takže mě mamka po hodině vrátila zpátky do mojí postele. Chvíli jsem stála a brečela, tak mi mamka sebrala dudánka s tím, že ho dostanu zpátky, až se ztiším a lehnu si. Ještě chvíli jsem stávkovala, pak jsem ji poslechla, dostala dudánka a během chvilky usnula. Spát jsem vydržela až do půl deváté. Dopoledne mě naši nechali zase běhat bez plínky, já si pořád chodila pro čaj (takže mamka předpokládala, že budu chodící průtokáč) a říkala mamce „Mami nalejt!“. Až když se mamka zdráhala a nenalila mi a zeptala se „A jak se to říká?“, začala jsem drhnout ruce o sebe a řekla „Puotim potim“ (prosím prosím). Když jsem pak dopila, vrátila jsem jí hrneček a řekla „Díky mami.“. Jinak musela mamka dopoledne zkonstatovat, jak mám ve svém věku díky Lucince zmáknuté pohádky, při ranním oblékání trika jsem si všimla, že na něm je obrázek mašinky a hned jsem křičela „Čagintn!“ (mašinky Chuggington), a když pak pustil děda Lucince pohádky v televizi a zrovna dávali Boba a Bobka, zakřičela jsem „Mami, Bobek!“. Mamka hned zareagovala, jak to všechno poznám ve věku, kdy Lucinka ještě na pohádky ani nekoukala, ale taťka (vzhledem k tomu, že jsem pořád běhala nahatá), na ni kouknul a škodolibě řekl „Ale to nevíš, proč to říkala.“. Mamka okamžitě vyletěla hledat po zemi bobek a přestala ve chvíli, kdy jí došlo, že si z ní taťka utahoval. Odpoledne jsme zase odjeli do Prahy a já zhruba v polovině cesty usnula. K večeři jsem pak doma snědla stejnou dávku polívky jako děda, který tvrdil, že byl narvaný k prasknutí.
09. 12. 2013 O půl osmé mě vzbudil taťkův budík, tak mě mamka zkusmo posadila na nočník, ale nic z toho nebylo. Když pak mamka odešla s Lucinkou do školky, já byla s dědou v pokojíčku a pořádně si to tam bez Lucčiny přítomnosti užívala. Dopoledne mamka vařila, a když se nedívala, zase jsem rabovala ve skříňce se sladkým - nejdřív jsem sebrala krabičku minilentilek, roztrhla ji a snědla je, pak si chtěla vzít sušenky (na to ale mamka přišla zavčasu) a nakonec jsem šlohla cucací bonbon a celý ho vycucala (pravý cucací bonbon neměla Lucinka doteď ani jeden). K odpolednímu spánku jsem se dostala poměrně pozdě, až po půl třetí odpoledne, takže mě po půl páté přišla mamka vzbudit. Večer jsem pak byla jak nadopovaná, blbla jsem, lítala, a pak jsme ještě řádily s Lucinkou ve vaně. Lucka seděla na vaně jako na trůně a já na ni cákala, pak jsme obě kopaly do vody, takže po nás zůstala koupelna pod vodou. Když jsem potom viděla, že jde Lucinka do postele, chtěla jsem jít za ní, jenže jsem ještě neměla dojedenou večeři, a když jsem ji konečně dojedla, už se mi zase nechtělo do postele.
11. 12. 2013 Odpoledne jsme šli všichni za Lucinkou do školky na vánoční besídku. Představení mě tak moc nehákovalo, zato mě dost zaujalo cukroví. Domů jsme ale šli jen s taťkou a dědou, Lucinka s mamkou ještě zůstaly ve školce a dělaly obrázky a tvořily. Když za námi přišly domů, začal děda pošťuchovat mamku a já k nim hned přiběhla a jako správný bodyguard spustila na dědu „Netap maminku!“ (netrap maminku).
12. 12. 2013 Dopoledne jsem hopsala v obýváku na gauči, a byť mi to mamka zakazovala, já se za to pochválila „Kákava těm heťky“ (skákala jsem hezky). Pak jsem si hrála s koníkama (i s tím Lucčiným, když nebyla doma), mávala jsem s nima ve vzduchu a říkala „Koukejte se, konik lítá!“. Potom mi mamka pustila kousek pohádky, aby mě přilepila na gauč a mohla vyluxovat a vytřít. Pak ji ale vypnula, a když jsem si všimla, že je telebedna černá, řekla jsem „Nepívá to mamko. Ach jo, končiuo to.“ (nezpívá to, skončilo to). Odpoledne, když mamka vyzvedla Lucinku ze školky, jsme odjeli zase na chalupu.
13. 12. 2013 Noc byla hodně krušná, od půl čtvrté jsem byla skoro dvě hodiny vzhůru, během kterých jsem si povídala a zvládla probudit i Lucinku. Dlouhou dobu jsem byla v posteli u mamky, pak mě ale vrátila zpátky do mojí postele, kde jsem konečně usnula a spala skoro do devíti. Celý den jsem byla zase bez plen (v Praze mě bez plen nenechali, na to tam bylo dost chladno), ale bylo to vykoupeno tím, že se ode mě ráno taťka ani nehnul a pořád mě kontroloval. S bobkem jsem si ale počkala na spaní, kdy mi naši dali plenu, a čůrání jsem pro změnu držela na okamžiky, kdy naši na chvíli převedli pozornost na jiný cíl než na ni a udělala jsem to tam, kde jsem zrovna stála. Po obědě jsem projevila přání spát v Lucinčině posteli, tak mě tam mamka nechala, jenže mě pak zapomněla jít zkontrolovat, jestli už jsem usnula, a když jsem za hodinu z ložnice sama vyšla, mamka netušila, jestli jsem spala nebo ne. Na její otázku „A spinkala jsi?“ jsem ale nemohla odpovědět jinak, než „Jo.“. „A kde jsi spinkala?“ Ukázala jsem na dveře do ložnice a řekla „Tamle.“ (tamhle). Večer jsem ale byla řádně vzpruzelá, takže bylo evidentní, že žádný spánek asi nebyl.
14. 12. 2013 Další bezplenkový den, kdy jsem doma běhala jen v tričku - nejdřív jsem se vykakala na nočník vestoje, potom jsem se trochu vyčůrala do nočníku a zbytek jsem pustila v koupelně na zem, pak jsem pro změnu čůrala na nočník vestoje a tak nějak jsem se snažila, aby ten den nebyl moc fádní. Taky jsem ale přišla s novou větou - „Já chci pinku mamko.“ (chci plínku). Když to s mamkou ani nehnulo, přešla jsem ke stolu, kde obvykle leží věci na přebalování a řekla „Já chci tamto.“. Mamka ze sebe snad dělala úplně blbou a ukazovala na všechno možné: mašinky, puzzle, časopis, ale já jsem pořád chtěla jen „tamto“. Svou touhu jsem ale nakonec uzavřela smutným konstatováním „Není tam pínka“ (plínka).
15. 12. 2013 Celý den jsem zase byla nucena chodit na nočník, ale ráno jsem mamku překvapila, když jsem nahlásila, že jsem čůrala. Nelhala jsem, jen jsem nedodala, že jsem si zase nechala zásobu, kterou jsem pak vypustila mezi hračky. Dopoledne jsme šli s taťkou ven, jen mamka zůstala doma u plotny a byla moc ráda, když jsme přišli domů, protože jsem se vrátila špinavá jak prase. Po obědě jsme zase jeli domů, ale tentokrát jsem v autě neusnula, takže jsem byla celý den beze spánku. Na jednu stranu to bylo štěstí, mamka totiž na chalupě zapomněla můj šláfpytel, takže byla ráda, že jsem večer rychle usnula a moc se nevrtěla, spala jsem totiž pod peřinou.
16. 12. 2013 V noci jsem byla zase vzhůru, tak si mě mamka vzala na chvíli k sobě a pak mě vrátila zpátky do mojí postýlky a já spala až do čtvrt na devět. Od rána jsem doma běhala na naháče, jedno kakání chytil taťka (ne do ruky, ale zavčasu si všimnul, že bude akce a přistavil mi nočník), ale pak jsem se zase vyčůrala na zem u hraček. Odpoledne ale přijeli děda a prababička a před těmi jsem se chtěla vytáhnout, tak jsem šla sama od sebe na nočník a vykakala se tam. Za odměnu mi mamka pustila na ajpedu pohádku o mašinkách - to mi totiž slíbila dnes ráno jako motivaci pro chození na nočník. Pak jsem tvrdila, že chci čůrat, ale jen jsem seděla na nočníku, házela balónkem a volala na mamku „Pineť mami.“ (přines mami). Když mamka nereagovala, dodala jsem „Potim, potim“ (prosím). Lucinka si mezitím vzala lízátko z nadílky a mně se jí ho podařilo sebrat. Mamka to tak ale nenechala a hned mi řekla „Dej lízátko Lucince a já ti donesu tvoje.“. Žádná reakce. „Vrať jí to lízátko, než napočítám do tří - jedna…“ To vyvolalo reakci takřka okamžitou - „Nepočítej, mamko!“. Pro jistotu jsem se ukradeného lízátka vzdala. Když nás pak naši nechali na hlídání dědovi a babičce a odjeli na nákup, několikrát jsem běžela na nočník, ale nic jsem tam neudělala a nakonec jsem se vyčůrala na schodech. To bylo těsně předtím, než se naši vrátili, takže když přišli domů, babička akorát utírala schody. Taťka se šel pro jistotu přesvědčit, jestli jsem se nevyčůrala i někde v pokojíčku a já hned vyrazila za ním s výkřikem „Běžim za tebou, taťko!“. Po vykoupání mě chtěl taťka odnést do postele, ale já začala zoufale volat „Nemám koníka!“, tak se se mnou vrátil do obýváku, popadl prvního koně, kterého viděl, ale když mi podával koníka-kabelku, řekla jsem „Nechci Utintino!“ (nechci Lucinčina koně). Nezbylo mu, než se prohrabat hračkama a najít toho mého. V posteli jsem se pak sama přikryla a zachumlala se tak dokonale, že jsem funěla do peřiny.
17. 12. 2013 Od rána mě mamka zase nechala běhat doma nahatou, a když jsem za ní přiběhla a řekla „Kakava sem, mamko“, běžela se hned přesvědčit. Nočník byl ale prázdný, nikde nic, tak mi řekla „Ty seš kecka, nekakalas.“. Za chvíli jsem znovu zopakovala „Kakava sem, mamko“. Mamce to nedalo a šla se ještě jednou podívat - hovna ležela vedle nočníku a já v nich měla zabořené prsty. Mamka to chtěla jít uklidit, ale já na ni vystrčila zadek a řekla „Mamko, uti mamko, je tam komínek mamko.“ (mamko, utři mi zadek, udělala jsem komínek). Před obědem přijel děda z Hradce, jen jsme si dali polívku a vyrazili s ním na Lucinčinu besídku, jen taťka musel zůstat doma, protože měl moc práce. Byla jsem děsně hodná, seděla dědovi na klíně, koukala na představení a ani nedutala. Když to skončilo, všechny děti se vrhly na cukroví, tak jsem se taky přidala a něco málo ochutnala - ostatně, na rozdíl od Lucinky jsem byla po obědě. Domů jsme přijeli až ve dvě a dali si pozdní oběd, takže už mě mamka do postele nedala. Když měl taťka volněji, odjel i s mamkou na nákupy a nás hlídal děda. Ten byl v naprostém šoku, když jsem sama došla na nočník a vyčůrala se tam. Večer nám mamka pustila Mašinkov, ale už během prvního dílu jsem od toho odešla, a když skončil druhý díl a monitor zčernal, jen jsem zkonstatovala, že to „končivo“. Mamka mě sice po uložení přikryla, ale já si tam ještě stoupla a dělala blbosti a potom už jsem si jen lehla a zůstala odkrytá až do doby, než šli spát naši.
18. 12. 2013 Ráno jsem sice běhala každou chvíli na nočník, ale opravdové čůrání jsem si tradičně nechala na později a schovala se s tím do koupelny. Prozradily mě ale mokré ťápoty po obýváku. Po obědě mě mamka dala spát, a když jsem se vzbudila, byla už doma Lucinka. Chtěla jsem si půjčit její omalovánky princezen, které dostala před pár dny od dědy a babičky k svátku, ale se zlou jsem se potázala. Ten škrt mi je nechtěl půjčit. Když jsem se pak zase sama od sebe vyčůrala na nočník, dostala jsem velkou pochvalu, jenže za deset minut jsem znovu zakřičela „Čůat!“, rozeběhla se k nočníku, ale už jsem to trousila. Jinak bylo ale nutno říct, že jsem si pečlivě vyhrnovala šaty (mamka mi chtěla obléct aspoň něco delšího, co mi zakryje i zadek), kdykoli jsem si sedala na nočník. K večeru přijela babička z Hódyně a chtěla mě vzít k Lucince do postele a přečíst pohádku před spaním nám oběma, já tam ale jen ukradla Lucinčinu loutku, kterou vytvořila u Kocoura a zmizela jsem s ní do ložnice. Před spaním jsem se opět nepřikryla a klepala kosu, dokud nešli spát naši.
19. 12. 2013 Dopoledne si mě vzal děda na klín a prohlíželi jsme si na počítači fotky, nejvíc se mi ale líbila jedna konkrétní (nejsem narcis, ale shodou okolností to byla moje fotka z porodnice) a pořád jsem volala „Já chci ukázat miminko!“. V průběhu dne jsem se trochu vyčůrala do nočníku, ale zbytek jsem pokaždé vyčůrala na zem. Pak jsem sice hlásila, že chci čůrat, ale zase jsem to začala trousit cestou k nočníku a na místo už jsem dorazila s prázdným močákem. S kakáním to bylo poněkud horší, poprvé jsem to vyklopila na zem, a když jsem pak potřebovala odpoledne znovu, první bobek sice spadnul do nočníku, jenže jsem hned začala vstávat, takže další spadnul před nočník a já do něj hned šlápla. Děda mě vzal na ruku, že mě rovnou vykoupe, jenže jak jsem měla ještě špinavý zadek, očistila jsem si ho o dědovo předloktí. K večeru šel taťka na záchod, ale já ho předběhla, postavila se do dveří a stejně, jako to dělá Lucinka, jsem se rozkročila, rozpažila ruce a řekla „Zákaz, tati.“. Taky jsem se dnes naučila říkat novou větu, která bude patrně jednou z těch frekventovanějších - „To je Teesky.“ - to je Terezky, čili moje a ty dej ty pracky pryč.
20. 12. 2013 Mamku zase čekala extra zlá noc. Měla jsem úplně plný nos, takže moje těžké dýchání mamku pořád budila, a když mě o půl čtvrté probudila, aby mi nudle odsála, úplně mě tím probrala a já se pak hodinu a půl mlela, i když si mě mamka vzala do postele. Když ale viděla, že to nemá žádný efekt, přesunula mě zpátky do mojí postele, kde jsem konečně po chvíli usnula. Díky nachlazení jsem ráno vyfasovala kalhotky a tepláky, ale jak jsem byla oblečená, nočníkem už jsem se neobtěžovala a čůrala dle libosti. Dopadlo to dle očekávání - dostala jsem zase plínky. Velký problém ale byl, že jsem nechtěla smrkat a při odsávání jsem bojovala jak smyslů zbavená, takže dostat mi z nosu hobuláky byl takřka nadlidský výkon. Po obědě jsem byla sice unavená a usnula celkem rychle, jenže jsem spala jen třičtvrtě hodiny, pak totiž začala Lucinka hulákat na dědu jako na lesy a tím mě vzbudila. Mamka za mnou hned přiběhla nahoru a ještě nějakou dobu jsme ležely v její posteli, jenže mezitím Lucinka usnula na gauči v obýváku (o dědovi nemluvě), tak jsme se s mamkou přesunuly nahoru, já si hrála v pokojíčku a ona mezitím umyla všechna okna v patře.
21. 12. 2013 Tentokrát byla noc relativně dobrá, protože mi naši večer pořádně odsáli nudlíky, pak mi tam mamka ještě stříkla sprej proti ucpávání nosu a navíc jsem se večer před usnutím dost vrtěla a pak si lehla hlavou na peřinu, takže jsem měla hlavu výš a celou noc mohla dýchat nosem. V sedm ráno jsem se probudila, tak mě mamka hned vzala k sobě do postele a poté, co mě položila na sebe, jsem znovu usnula a neprobudila se, ani když mě ze sebe sundala a položila vedle sebe. Dopoledne jsem se celkem ochotně vysmrkala, na očích jsem ale musela mít celou dobu gumový bonbón, který mi děda ukazoval jako smrkací motivaci. Potom jsem se vydala nahoru do pokojíčku, a jak jsem šla do schodů, zavolala jsem „Koukej, mamko!“. Hned jsem to ale doplnila a dořekla „Neboj, mamko, nepadnu!“ (nespadnu). Večer si děda liboval, jak jsem se k němu sama od sebe přitulila, ale moc dlouho mu to nevydrželo. Přesně řečeno jen do doby, kdy zjistil, že jsem se vlastně vůbec netulila, jen mu přes rameno koukala na telebednu.
22. 12. 2013 Ráno jsem si to u mamky asi pěkně rozlila, když ke mně šla a já řekla „Já chci tamto tatínka.“. „A mamku nechceš?“ „Nechci maminku. Já chci tamto tatínka.“ Na druhou stranu by ji mohlo ale potěšit, že jsem odpověděla krásně celou větou. Naši si taky všimli, jak jsem poslední dobou začala přesně specifikovat, co mě bolí - „Bolí mě zádíčka.“ nebo „Bolí mě nožička.“ a pokaždé jsem ještě přesně ukázala na bolavé místo. Když jsem se po obědě vzbudila, šel za mnou děda, ale jen jsem si vyžádala koníka, zase si s ním lehla a půl hodiny si s ním v postýlce v klidu hrála. Když jsem potom konečně chtěla dolů mezi ostatní, mamka zrovna dělala cukroví a já viděla, jak olízla lžíci od krému. Nechtěla jsem vyloženě říct, že chci taky, tak jsem ji jen nenápadně naťukla. „Je to dobý, jo? Je to dobý?“. Evidentně by ale potřebovala místo naťuknutí pořádný kopanec, protože jí vůbec nedošlo, kam jsem svou otázkou mířila. Než aby mi dělala chutě, radši jsem se sebrala a odešla si hrát s kuličkou. Ta se mi ale záhy zakutálela a já na ni začala volat „Kuličko, poď ke mně!“. Když jsem ji konečně našla, začala jsem s ní házet po bytě, ale tahle hra už se mamce dvakrát moc nelíbila, tak se mě slušně zeptala „Terezko, nechceš si vzít radši balónek, než tady uděláš všude díry?“. No, zkusit to mohla, ale já měla ve věci jasno - „Ne.“. Večer mě šel uložit děda, ale já si v postýlce odmítla sednout a pořád jsem jen stála a volala mamku. Lehla jsem si až poté, co mi děda slíbil, že mamku pošle nahoru. Přišla prakticky hned, já jsem pořád ležela, a když mě chtěla mamka pohladit, chytla jsem její blížící se ruku a řekla „Mamko, uku pič dej.“ (dej tu pracku pryč). Ještě o půl desáté jsem v posteli hlasitě mluvila, a když šla pak mamka spát, byla jsem sice přikrytá, ale pro změnu jsem měla rozepnuté pyžamo.

24. měsíc

23. 12. 2013 Ráno s námi vstal taťka a mamka sešla dolů po půl hodině. Hned jsem se rozeběhla směrem k ní s pusou od ucha k uchu, tak si mamka klekla na zem, rozpřáhla ruce…a zjistila, že jsem se s ní vlastně vůbec neběžela přivítat, ale že jsem si jen utíkala pro kočárek. Dopoledne jsem šla za dědou, který zrovna hrál na počítači, sedla jsem si k němu a řekla „Zahajeme na pianko?“ (zahrajeme na pianko, čili zlechtáš mě v podpaží?). Odpoledne mě mamka sice uložila do postele, ale po hodině a půl mě snesl děda dolů, protože jsem spát prostě nechtěla. Večer mě odnesli do postele po půl osmé, ale do půlnoci jsem se několikrát s pláčem vzbudila - poprvé mě uhladila ke spánku mamka, pak mě ušíšal v náručí děda, potřetí přišel taťka a dal mi Panadol, který jsem vyžahla jak nic, ale tvrdě jsem usnula až napočtvrté, když mi mamka dala napít.
24. 12. 2013 Celý den byl jedno velké překvapení, přes noc nám v obýváku vyrostl strom a pak se to u nás začalo rojit - když jsem se odpoledne vzbudila, byla dole teta Monča s klukama a děda Luboš s prababičkou, pak ještě přišel strejda Kuba. Pravdou ale bylo, že tolik lidí najednou mě dost překvapilo, takže jsem se skoro s pláčem rozeběhla k mamce, nicméně mi stačily dvě minuty, abych se rozkoukala a šla se nechat nosit tetou Mončou. Navíc se celé odpoledne stůl prohýbal pod všemi možnými dobrůtkami, že jsem nevěděla, kam dřív sáhnout. Když mamka zjistila, že se snažím vyžírat z chlebíčků kyselé okurky, donesla mi jednu celou. Ale nebylo divu, že jsem byla hladová, když jsme měli k obědu jen polívku. Zdaleka nejlepší byl ale večer, najedli jsme se už v pět a pak jsme šly s Lucinkou a prababičkou nahoru do pokojíčku vyhlížet nějakého Ježíška. Asi jsme ho ale propásly, po chvíli zazvonil zvoneček, a když jsme se vrátily dolů, byl stromeček obložený dárky. Prvně jsem se vrhla na jediný nezabalený dárek - plyšového medvěda. Pak jsem rozškubala pár papírů, ale nakonec mě děsně zaujal Lucinčin dárek - mňoukající kočka. Mamka mě ale měla celou dobu pod kontrolou, abych se o to s Lucinkou nezačala přetahovat, protože to byl přeci její dárek, ne můj. Spát jsem šla o něco později než obvykle a ještě před spaním mi mamka odsála nudle. Protože ale bylo všude plno, položila jsem se na Honzu a ten to sledoval s vytřeštěnýma očima, načež prohlásil „To bylo fakt nechutný.“.
25. 12. 2013 Dopoledne jsme nechali dědu doma a my ostatní jsme vyrazili za babičkou do Hódyně. Jen mamka zapomněla použít mozek a nesbalila mi nic na přebalování, což zjistila necelou půlhodinu před cílem, takže naši přemýšleli, v které díře den po Štědrém dnu asi tak koupí plíny. Nakonec je sehnali, ovšem ve velikosti od 15kg. No, nebyl prostor na ofrňování - lepší velkou, než žádnou. K obědu jsme si dali řízek, ale snědla jsem z něj jen pár kousků a kyselý okurek. A protože je Ježíšek asi pěkný popleta, nechal nám nějaké dárky i tady. Když Lucinka rozbalila jeden ze svých dárků - omalovánky, vykřikla jsem „To je Hello Kitty!“. Když bylo všechno rozbaleno, naši nás oblékli a já, Lucinka a babička jsme se šly podívat na kravičky, zatímco naši si dali v klidu šlofíka. Moc dlouho ale nespali, protože v kravíně bylo zavřeno, takže jsme venku nijak zvlášť dlouho nebyly. O půl šesté jsme vyrazili zpátky domů, já usnula na nové panence dvě minuty po odjezdu do Prahy a vzbudila se na kraji Prahy. Doma jsme si s Lucinkou daly ještě jídlo (pro změnu řízek, ale já se cpala spíš cukrovím), pak jsme se v rychlosti vykoupaly a do postele jsem se dostala až v devět.
26. 12. 2013 Ještě před obědem jsme se stihli spakovat a odjet na chalupu. I přes poměrně časný odjezd jsem cestou usnula a spala pak ještě v zaparkovaném autě.
27. 12. 2013 Dopoledne jsme šly s Lucinkou ven a já se (jaké překvapení v zimě) vrátila mokrá a s ledovýma rukama. Oběd jsme měli o něco později než obvykle, protože jsme čekaly na návrat taťky a dědy, kteří jeli něco koupit. Po jídle jsem pak ještě blbla, takže jsem se do postele dostala dost pozdě a v pět mě šla mamka vzbudit. Když mě přinesla do obýváku, sedly jsme si spolu na gauč, po chvíli jsem si přesedla k dědovi, řekla mu „Ahoj!“, sebrala mu z ruky tvrdý křehký rohlíček (stejně mu nechutnal) a řekla „To je moje.“. Odpoledne Lucinka trochu zlobila, tak jí mamka dala na zadek, a když začala brečet, hned jsem k ní přiběhla, sedla si k ní, objala ji a po chvíli se zeptala „Bojí nožička?“ (bolí tě noha?). „Ne, bolí mě zadeček.“ „Bojí zadešek?“ „Jo.“ Pofoukala jsem jí ho a zeptala se „Dobý, jo?“ (dobrý, je to už v pořádku?). „Ne.“ Pofoukala jsem jí zadek znovu a řekla „Dobý, jo?“ (tak už dobrý?). Ostatně jsem byla i jinak dnes extra hodná - když mamka řekla, že máme uklízet, Lucka stávkovala, ale já se hned vrhla ke kostkám a uklízela je na místo, a totéž pak bylo i večer s koupáním - já se hned začala svlékat, zatímco Lucka dělala drahoty.
28. 12. 2013 Ráno bylo v plánu, že zase budu bez plen, protože už bylo doma teplo, ale já chtěla mermomocí plínku. Pak mi taťka ještě oznámil, že budu chodit na nočník, na což jsem mu rovnou řekla, že ne, donesla dědovi plínu, lehla si na gauč a nechala si ji nasadit. Dopoledne jsem se zašila do ložnice, ale mamka mě odtamtud chtěla odvést, protože tam byla zima. „Terezko, pojď do obýváku.“ Chvíli jsem zadumaně stála a pak řekla „Teď kakám.“ Nekecala jsem, při okamžité kontrole objevila mamka v plíně bobek. Před obědem jsme šly s Lucinkou zase ven. Zatímco mi mamka oblékala bundu, já zamávala do obýváku taťkovi a řekla „Pá, pá, já du ven.“. Domů jsem se vrátila zahnojená od hlavy až k patě, na zahradě jsme totiž s Lucinkou braly do rukou hlínu z krtin a já si pak sem tam rukama otírala nos. Po jídle mě naši vrazili do postele, nechali nás s dědou doma a s Lucinkou odjeli do Kolína na jízdárnu. Ještě v době, kdy jsem spala, na dědu ťukala teta Boženka s Dorotkou, jejím bráchou a mamkou, ale řekli, že když já spím a Lucinka je pryč, přijdou později. Svůj slib splnili, a když pak Lucinka, Dorotka a Jonáš hráli na schovku, aspoň jsem za nima běhala jak ocásek.
29. 12. 2013 Hned ráno, ještě jsem byla v posteli, jsem zavolala „Já ci čůat na noťník!“. Mamka mě odnesla do obýváku, posadila na nočník a tam jsem si mamce řekla i o snídani - „Já ci komejky he míčkem mamko.“ (já chci kornflejky s mlíčkem). První úspěch jsem zaznamenala, když jsem ohlásila, že jsem kakala a v nočníku leželo hovno jak cep. Potom jsem se ještě vyčůrala, ale jen málo, takže se mě mamka pořád ptala, jestli ještě nebudu čůrat a očekávala, že to zase vypustím někde mezi hračky. Když se pořád tak ptala, rozhodla jsem se, že jí udělám radost a na její otázku, jestli jsem čůrala, jsem odpověděla, že jo. Mamka se šla přesvědčit, ale objevila jen suchý nočník „Ty seš kecka, nic tam není.“. Evidentně nepochopila, že je to stejná hra, jako když si dám na ucho plyšový telefon a telefonuju dědovi, tak jsem jí ještě jednou zkusila přesvědčit - „Ale jo, koukej!“. Až po dalších dvou hodinách jsem znovu usedla na nočník a pořádně se vyčůrala. Pravda, uprostřed čůrání jsem se začala zvedat, ale když mi došlo, že to ještě teče, zase jsem usedla a dočůrala se. Naučila jsem se ale malý zlozvyk - pokaždé, když běžím na nočník, si držím prcku a utíkám k nočníku. Když pak dosednu, často mě musí mamka upozornit, abych vytáhla ruce z nočníku. V poledne mě vzal děda do náručí, aby mě odnesl na jídelní židli, ale já se začala vzpouzet a cosi blekotat. Až když mě pustil na zem, pochopil, co jsem mu celou dobu říkala - uklidit! Uklidila jsem do krabice Lego Friends a teprve potom jsem šla k obědu. Za to mi naši dali po obědě lízátko, ale já měla i po půl hodině v puse pořád tyčku. „Terezko, máš ještě lízátko?“ „Ne.“ Vytáhla jsem tyčku z pusy a dodala „Papaua.“ (spapala). Spát jsem šla až kolem půl třetí, spala jsem dvě hodiny a za tu dobu se zvládla pročůrat, protože mi pravděpodobně někdo špatně nasadil plínu. Necelou půlhodinu po mém probuzení přišla zvenku Lucinka s Dorotkou, a jakmile jsem Lucinku slyšela, okamžitě jsem se zvedla, rozeběhla se na chodbu a volala „Utinka pišla!“ (Lucinka přišla). Ke dveřím jsem ale nedoběhla, protože jsem ve třetině cesty zakopla a rozplácla se na zemi. Holky si se mnou pak ale moc hrát nechtěly, tak si se mnou šla mamka skládat puzzle. Občas jsem se snažila nabušit nějaký dílek tam, kam nepatřil, ale vesměs se mi dařilo. Odpoledne jsem snědla svůj jogurt a nedojedený Lucinčin, který dopoledne nechala povalovat na stole. A když pak Dorotka s Luckou dostaly taky jogurt, chtěla jsem další, z toho už jsem ale začala flusat ovoce. Potom jsem se snažila vyškemrat zase lízátko, ale nedostala jsem ho, tak jsem si donesla z koupelny stoličku k lednici, otevřela ji a řekla „Bejbybel dotanu!“ (takhle dosáhnu na babybel). Nakonec jsem ještě přesunula stoličku k lince, sebrala kus pomeranče a dudlík, který jsem hned vrazila do pusy. S pomerančem v ruce jsem doběhla k mamce, ta mi ale sebrala dudlík, čímž mě naštvala tak, že jsem vztekle mrskla pomerančem přes půl pokoje. Nakonec jsem se ale spokojila s dalším jogurtem. K večeru jsem si čtyřikrát po sobě kýchla a počtvrté mi z nosu vyletěly nudle.
30. 12. 2013 Ráno jsem se vykakala na nočník, to jsem byla v obýváku jen s dědou, ale pak přišla i mamka, tak jsem se před ní ještě vyčůrala. Mamka už začala plánovat, jak mi za dva dny zkusí obléct kalhotky, abych se naučila svléct a pak teprve čůrat. Tenhle plán se mi dvakrát moc nezamlouvat, tak jsem se nejdřív vyčůrala hned u dědovy matrace, takže to podteklo až pod ni a pak jsem se počůrala u hraček. Měla jsem toho v plánu víc, jenže jsem se pak dožadovala perníčků a mamka mi řekla, že je dostanu, až se vyčůrám do nočníku. Nemohla jsem udělat nic jiného, než její přání splnit. Ještě před spaním jsem se ale ještě zvládla vyčůrat na schodišti. Jinak jsme si dopoledne s Lucinkou zahrály na Popelky, když jsem vysypala plnou krabici čokokoulí po kuchyni a musely jsme je všechny sesbírat. Po obědě jsem šla spát zase až po půl třetí, ale nedařilo se mi usnout, tak za mnou přišel děda. Projevila jsem přání jít spát do Lucinčiny postele, tak si tam se mnou lehnul, ale během dvou minut jsem začala na posteli skákat. Děda nevypadal moc nadšeně, tak jsem se mu aspoň snažila namluvit, že nožička spinká, na to mi ale řekl, že musí ještě spinkat druhá nožička, ručičky a zbytek Terezky, ale z toho tedy rozhodně nic nebylo. Nakonec mě dal zpátky do mojí postýlky, odešel a já jsem po chvíli řevu usnula. V pět mě přišel vzbudit taťka a mamka si mě chtěla vzít k sobě, ale já neměla zájem a rozeběhla se zpátky k taťkovi. Vůbec jsem byla celkově protivná jak řiť. Ztichla jsem až poté, co jsem dostala kousek čokolády. Pak mi dala ještě druhý kousek čokolády, jinak jsem totiž pořád brečela a vůbec jsem nevěděla, co vlastně chci. Když si mě chtěla vzít mamka na ruku, běžela jsem k dědovi, když mě chtěl vzít děda, rozeběhla jsem se zpátky k mamce. Až když Lucinka objevila štěknino vodítko a začaly jsme si hrát na koně - Lucka byla kůň a já ji vodila na vodítku - jsem se konečně uklidnila, i když protivná nálada se mě nadále držela jak klíště. Když jsem pak uprostřed naší hry na koně spadla, Lucinka mi šla pomoct vstát, ale já jen odsekla „Já ťama umim!“ (umím vstát sama), vstala a běžela za mamkou, aby mě pošíšala.
31. 12. 2013 Když už se blížil ten Nový rok, rozhodla jsem se udělat Lucince nový sestřih, ufikla jsem jí vepředu pramen vlasů a vytvořila tak mini ofinku. Při akci se ani moc necukala, ale potom dělala, jak se jí to nelíbí, a že nechce ofinu. Ráno jsem zůstala v pyžamu delší dobu než obvykle, takže jsem se řádně vyčůrala do plíny a až do poledne jsem čůrat nepotřebovala, i když jsem nočník vytáhla a několikrát si na něj i sedla. Dopoledne jsem se chvíli dívala, jak hraje Lucinka na ajpedu a pak si ho půjčila taky, abych si na něm zkusila zahrát pexeso. Moc dlouho mi ho ale mamka nenechala. Celé odpoledne už jsem zase běhala na nočník a v podvečer se vyčůrala na nočník. Pak mi mamka oblékla kalhotky, navlékla mě do teplého a šli jsme ven, kde nám děda udělal miniohňostroj. Po první odpálené rachejtli začala štěkna zdrhat, a protože vůbec nereagovala na mamčino volání, hned za ní vyběhla mamka a za tou jsem se zase rozeběhla já. Když děda skončil, ještě jsme se šli projít, já se otočila na Lucinku a řekla „Pudeme do hesa, Uti, jo?“ (půjdeme do lesa?). Večer mamka zjistila, že mi konečně slezl poslední zbytek nehtu na palci se štěnicí - už bylo taky načase po víc jak čtvrt roku.
01. 01. 2014 Ráno, sotva jsem otevřela oko, jsem začala skandovat „Já chci dědečka!“, tak mě taťka vzal a odešel se mnou do obýváku, aby se zase jednou mohla vyspat i mamka. Krátce po svlečení jsem sama zaplula na nočník a hodila tam bobek, jenže jsem se začala zvedat moc brzy a kousek bobku jsem rozmázla o nočník. To by v podstatě nebyl žádný problém, kdybych pak ovšem ten nočník nezačala zvedat (jak mám ve zvyku) a nemázla si to na tričko a nakonec, když jsem dělala komínek, jsem to ještě omázla z trička na obličej. Mamčino štěstí bylo, že v téhle době ještě ležela v ložnici, takže ji to minulo. Abych si to u taťky trochu vyžehlila, nechala jsem ho mě převléct, vymýt nočník, a pak jsem se k němu rozeběhla se slovy „Moje tatínka.“. Po obědě pro chudé (čočka - kdo by to žral?) mi dal děda na spláchnutí ochutnat pěnu z piva, ale nečekal ty následky. Já za ním pak začala běhat a volat „Já chci píííívo! Já chci nalejt píííívo!“. Děda se smál, taťka se zdržel hlasování a mamka z toho byla na kaši. Na druhou stranu se mi zase po obědě obzvlášť dobře spalo. Když jsem se pak probudila, vyndal mě z postele taťka a já běžela po svých do obýváku, kde se mamka s Lucinkou dívaly na pohádku. Mamka mě slyšela dusat, ještě když jsem byla na chodbě a už se ptala, kdopak to k nim dupe. Okamžitě jsem se ozvala - „Teezka!“. Když jsem k nim doběhla, začala vyzvídat. „Ty jsi v postýlce plakala?“ Posmutnělým hlasem jsem odpověděla „Joooo.“. „Nebo jsi neplakala a jen jsi volala?“ „Volala.“ „A co jsi volala?“ „Já chci veeeeen!“ Chvíli jsem se s nima dívala na pohádky a mimoděk se zmocnila krabičky s cukrovím, kde jsem se dle libosti občerstvovala. Když se mě pak v šest ptala, jestli nechci jogurtík, bez váhání jsem řekla, že ne. „Ty nemáš hladíka?“ „Mááám hadíka.“ „A co chceš hamat?“ „Gogutík!“ Před večeří jsme s Lucinkou hrály na schovávanou, chvíli jsem hledala já, chvíli jsem se schovávala, a když mi potom Lucka řekla „A teď budeš pikat ty.“, zalezla jsem ke zdi, zakryla si oči rukama a říkala „Pe pikou za pikou nido stát, nebudu hát, už du!“ (Před pikolou za pikolou nesmí nikdo stát, nebo nebudu hrát, už jdu.). Večer jsem šla do postele zároveň s Lucinkou, tak mamku napadlo, že si Lucinka lehne do její postele, já budu ležet ve svojí postýlce a ona nám přečte pohádku oběma. Nápad dobrý, ale realizace lehce selhala. Já do toho pořád kafrala, pak jsem začala meldovat, že chci jít ven a bylo po čtení. Když se Lucinka přesunula do svojí postele a mamka odešla, začala jsem fňukat, Lucka začala hned hulákat, že nemůže spinkat, takže mám pocit, že si můžu nechat na dlouhou dobu o večerním čtení zdát.
02. 01. 2014 Když jsem se probudila, chtěla mě vzít mamka k sobě do postele, ale já její ruce odstrčila a řekla „Já chci tatínka!“. Pak mi ale došlo, že bych se nemusela dočkat a spokojila jsem se s přenesením do postele v mamčině podání. Taťka byl ale vzhůru, tak mě vzal k sobě pod peřinu, ovšem to už jsem o něj zase nestála já, odtáhla jsem se od něj a překulila se k mamce na polštář. Nakonec jsem svou přítomností poctila ještě Lucinku v její posteli, společně jsme ještě na chvíli vlezly k našim a nakonec jsme vstaly a běžely vzbudit dědu. Hned od rána jsem sekala nočníkovou latinu - nejdřív jsem se běžela vyčůrat a pak jsem do nočníku hodila i bobek, což všem udělalo nemalou radost. Ale když ještě doznívají ty Vánoce, cítila jsem potřebu je taky trochu potěšit. I po zbytek dne jsem všechny své potřeby věnovala nočníku a po obědě jsem si v postýlce místo spaní sundala kalhoty a plínku a tak dlouho tam hlasitě skandovala, až to mamka vzdala, došla pro mě a pustila mě ven. Trochu vytřeštila oči, když zjistila, že jsem svlečená a hned sondovala, jestli jsem něco dělala a pro jistotu ještě prověřila suchost celé postele. K večeru už jsem ale začala být fest protivná a ztichla jsem jen ve chvíli, kdy jsem se zmocnila krému na opruzeniny, otevřela ho a řádně do něj zabořila ruku. Mamka to postřehla, až když jsem byla z jedné třetiny bílá, takže jsem to vzala šupem předčasně do vany. A protože už jsem neměla po celoodpoledním obžerství hlad a naopak jsem byla ospalá, šla jsem do postele už před půl osmou. Jen chvíli jsem plakala, tak mi taťka donesl vodu a po ukojení žízně jsem spokojeně usnula.
03. 01. 2014 Když mi dnes ráno chtěla mamka sundat plínku, zdvořile jsem odmítla, a než jsem o ni byla okradena, stihla jsem se do ní vyčůrat i vykakat. S dalšíma potřebama jsem si počkala na to, až půjdeme s Lucinkou ven, to jsem dostala plínku znovu. Zajímavé, že v obou případech měli naši stejnou otázku - „Terezko, tys kakala? A jak to, žes nic neřekla?“. Na pobytu venku bez přítomnosti rodičů ale byla jedna pozitivní zpráva - mohla jsem okoštovat štěkniny granule (nakonec to na mě práskla Lucinka, ale to už bylo stejně pozdě). Po obědě, než jsem šla spát, se s námi děda rozloučil a odjel zpátky do Hradce. Když jsme se šly večer s Lucinkou koupat, nejdřív mamka dala do vany mě, hned potom Lucku, která ale vzápětí hlásila, že potřebuje čůrat. Mamka se jí zeptala, jestli si z ní dělá srandu (že to nemohla říct dřív), a ve chvíli, kdy ji vyndávala, aby si mohla dojít na záchod, jsem ji dorazila svým oznámením „Já čůám, mamko!“.
04. 01. 2014 Ráno se mnou vstal taťka a mamka si tentokrát opravdu vydatně pospala. S vědomím, že má na dnešek uvařeno, vstala až téměř o půl dvanácté. Přišla do řádného bordelu a taťkova sdělení, že si za chvilku přijede jeden strejda pro kvásek, a za čtvrt hodiny taky přijede nečekaně děda z Rakovníka, a že už je všude zavřeno, takže nemůže dojet na nákup. Tak takhle rychlé probrání do života mamka jistě nečekala. Děda přijel před obědem, ale já si ho rozhodně neužila jako Lucinka, se kterou hned po obědě vyrazil do lesa. Já z toho ale taky vytěžila, protože byli pryč ještě v době, kdy jsem se vzbudila, takže jsem měla mamku sama pro sebe a mohly jsme si v klidu zahrát hru „Říkej a předváděj“ a skládat si puzzle. Večer jsem korunovala, když jsem se snažila (za Lucinčina navádění) vylézt sama z vany, uklouzla jsem, spadla a pořádně se břinkla do hlavy. Mamka letěla zkontrolovat, jestli jsem v pořádku a taťka, jako obvykle, jen konstatoval, že si pro příště budu pamatovat, že to nemám dělat. Když mě pak uložil do postele, ještě jsem si vyžádala maminku, ta mi donesla vodu, opětovně mě uložila, přikryla a vypadalo to, že hned usnu. Za půl hodiny šel do ložnice děda s Lucinkou a četli si tam pohádku z ajpeda a děda si až při odchodu všimnul, že jsem celou dobu stála v postýlce a mlčky je poslouchala.
05. 01. 2014 Dopoledne jsem objevila mamčin telefon, dala si ho k uchu a začala do něj volat „Halo, halo, maminka? Je tam maminka? Mami! Mami! Po obědě jel děda domů a mě naši zase uložili ke spánku, ale já tak dlouho volala mamku, až přišla a šla si se mnou lehnout. Chvíli jsem u ní ležela, pak jsem ale přešla do Lucčiny postele, ale to jsem pochopitelně dostala vynadáno, protože jsem tam místo ležení blbla a brala si knížky. Nakonec jsem se vrátila zpátky k mamce s tím, že budu spát u ní, jenže místo spaní jsem o tom jen mluvila a hlasitě vykřikovala „Maminka a Teezka pinkat!“. Pak to vzalo rychlý spád - mamka cosi ucítila, tak se zeptala, jestli jsem náhodou nekakala. „Kakava.“ „Tak běž za tatínkem a řekni mu, žes kakala, a až tě přebalí, tak přijď zpátky.“ Mamka slyšela, jak to taťkovi říkám, ale protože se dlouho nic nedělo, šla se do obýváku podívat. Taťka ležel na gauči a vedle něj jsme s Lucinkou pařily na ajpedu. Spát už jsem pochopitelně nešla, rodiče pak sbalili věci a odjeli jsme do Prahy. Prakticky hned po odjezdu z chalupy jsem usnula a vzbudila se až v Praze. Doma mamka ještě učinila pokus o kalhotky, ale s dost bídným výsledkem - počůrala jsem se v pokojíčku. K večeru jsme začaly blbnout na gauči a šťouchaly do sebe, abychom následně padaly do měkkého gauče. Obě jsme se chechtaly jak smyslů zbavené a já ještě mamce říkala „Já sem chodiva Ucku, mamko. (já jsem shodila Lucku).
06. 01. 2014 Prvně jsem se počůrala hned po snídani, a to se mě taťka ptal, jestli nepotřebuju čůrat a já mu tvrdila, že ne. On odešel na vteřinu do kuchyně a já už za ním běžela s nohama od sebe, že jsem čůrala. Pak jsem chtěla ajpeda, tak mi ho mamka slíbila jako úplatek za to, když něco udělám do nočníku. Okamžitě jsem se zeptala, kde mám nočníček a rozeběhla se k němu. Stáhla jsem kalhoty a kalhotky, mamka mi přisunula nočník, já si sedla, dělala, že tlačím a tvrdila, že tlačím bobek. Mamka to ale prokoukla a bylo jí jasné, že je to jen jako, jestli se mi ji náhodou nepodaří obměkčit na toho ajpeda. Nepodařilo, zato se mě pak mamka každou chvíli ptala, jestli nechci na nočník a já jí jak kolovrátek opakovala, že ne. Tedy jen do okamžiku, kdy jsem pár minut po jedné takové otázce odešla do koupelny a odtamtud už jsem odcházela opět rozkročmo a strhávala ze sebe mokré oblečení. A protože jsem tušila, že bude mamka stejně prát, vyčůrala jsem s i na předložku před vanou, stejně už potřebovala vyprat. Prakticky celý den jsem nezavřela pusu a komentovala jsem všechno, co jen šlo, kupříkladu „Já tem dotála na bundu, mamko.“ (já jsem dosáhla na bundu), pak jsem taky řekla, že je Lucinka „Na Hauový“ (Na Laurový ve školce) a střihla jsem si i nějaké ty básničky - „Houpy, houpy, kočka něla koupy, kotata se nevaua, že jim taky nedava.“. V zápalu konverzace jsem taky pěkně odpálkovala mamku, která chtěla, abych se po čůrání oblékla. „Terezko, prosím tě, obleč se, uděláš mamince radost.“ „Neudělám mamince hasot!“ (neudělám mamince radost, protože se prostě oblíkat nebudu). Odpoledne jsme spolu skládaly puzzle, ale jeden díl tam chyběl. „Kdepak je ten dílek, Terezko?“ „Nevim, někam skovava.“ „A kdo ho schoval?“ Můj krátký život mě naučil najít vždy nějakého viníka, jen ne sebe - „Nelinka skovava.“. Večer mě mamka volala, když pro mě měla hotové jídlo - „Terezinko, pojď! Večeře!“. Jak později pochopila, i kdybych chtěla, prostě jsem nemohla - „Já kádám!“ a k večeři jsem šla, až když jsem doklidila domino do krabičky.
07. 01. 2014 Dopoledne naši využili toho, že byla Lucinka ve školce a se mnou objeli pár obchodů. Už když se dívali v Siku na umyvadla a sprchové kouty, začala jsem si lehat na zem a známě zapáchat, takže to vypadalo, že jsem kakala. Naši se honem zdekovali a přejeli do Tesca, kde mamka koupila balík plen a vlhčené ubrousky, protože u sebe neměla nic na přebalování. Jen co zaplatila, zaplula se mnou do přebalovacího koutku, ale až tam zjistila, že je plínka suchá, takže to byl planý poplach. Cestou ze záchodu jsem chtěla posadit na jezdící vláček, tak se mě mamka zeptala, jestli chci na vláček, auto nebo vrtulník a já si vybrala vrtulník. Došly jsme k němu, mamka mě tam vysadila, vhodila peníze, a jakmile začal vrtulník blikat, hrát a pohybovat se nahoru, začala jsem tak hystericky plakat a natahovat se po mamce, že mě musela okamžitě sundat dolů. Pak jsme jen sjeli do Ikey a i tam jsem si několikrát lehla na zem, a když jsem sebou flákla na zem potřetí a odmítla vstát, mamka se podívala do plíny. Pochopitelně jsem tlačila bobek (jako už několikrát předtím), ale nešel ven. Hned se mnou běžela na záchod, kde mi musela rozbalit plínku, aby měl bobek prostor a já ho mohla vytlačit, pak jsem konečně byla spokojená a přestala jsem svým poleháváním a lezením po čtyřech vymetat krámy. Když byla Lucinka ze školky doma, spakovali jsme do auta věci na chalupu a odjeli jsme. Večer jsem v koupelně vycákala vodu z vany na zem, tak mi mamka vynadala, ale bylo to, jako by mluvila do dubu - vzápětí jsem totiž vylila další vodu, tak mě okřikla „Terezo!“. Po vzoru Lucky jsem bez váhání zavolala „Já ne!“, i když to bylo jen těžko uvěřitelné, že jsem to neudělala, když na mě při tom vylévání koukala.
08. 01. 2014 Ještě před snídaní jsem šla za mamkou s nataženým ukazováčkem a volala jsem „Mamko, já sem vytáhla habuáka!“, čímž jsem jí sdělovala, že jsem si z nosu vytáhla hobuláka - nudli jako řemen. Ráno mi mamka nandala kalhotky, ale když jsem potřebovala čůrat, nočníkem jsem se nezdržovala a pustila to do oblečení. Taťka si myslel, že to je kvůli pár dnům v Praze s plínou, ale mamka tvrdila, že už mám nočník zafixovaný dobře, jen se musím naučit, že kalhotky nejsou plínka. Po zbytek dne mě ale přeci jen nechali bez kalhotek a potvrdilo se, co řekla mamka - už jsem dělala všechno do nočníku. Dopoledne jsme šly s Lucinkou zase ven a mamka nás jen chodila kontrolovat z okna. Když pak jednou vykoukla ven a viděla mě ležet kňourající na zemi na hlíně, hned pro mě vyběhla, protože si myslela, že se mi něco stalo. Až když jsem se odmítla ze země zvednout, ji napadlo zeptat se, jestli jsem kakala nebo kakám. Na to jsem řekla, že jo, tak mě rovnou odnesla domů, protože předpokládala, že se opakuje včerejšek. Doma mě hned svlékla a posadila na nočník, v plínce už byly dva bobky, ale pro nočník jsem si ještě jeden schovala. Odpoledne nám mamka dala ke svačině jogurt, a když jsem viděla, že si Lucinka vzala další, chtěla jsem taky druhý, z toho jsem ale pochopitelně snědla jen jednu lžičku. Pak jsem se v tichosti zmocnila se Lucinčiny ježíškovské kabelky, rozepnula ji a vytáhla jsem z ní takřka netknutou pomádu na rty, kterou jsem téměř celou vypatlala. Při večeři jsem spíš blbla, než jedla, takže jsem do sebe nasoukala jen půlku rohlíku. Taťka mě pak uložil a tvrdil, že jsem okamžitě odpadla. Když ale za půl hodiny odváděla do postele mamka Lucinku, ještě jsem nespala, tak mě šla mamka přikrýt a dát pusu na dobrou noc. Když přišla ke mně, řekla jsem „Já hemám poštážek!“ (nemám polštářek). Stačilo, aby mi mamka donesla včera koupený polštářek, já se položila a konečně jsem mohla usnout.
09. 01. 2014 Ráno jsem do nočníku vyprodukovala bobek, a aby tuhle událost mamka nepropásla, informovala jsem ji „Mamko, tlačim bobek.“. Později jsem se šla ještě vyčůrat, ale mamka vařila a nepostřehla to, tak jsem na to upozornila po svém - zatleskala si a zvolala „šikulka“. Před obědem přijel děda a já se snažila vytáhnout a sama si mamce řekla o kalhotky, ale na nočník už jsem před spaním nepotřebovala, takže jsem se zas tak moc nepředvedla. Pak mi mamka oblékla kalhotky ještě na chvíli odpoledne, a když jsem šla na nočník, tak jsem je stáhla ke kolenům. Podruhé už jsem se s nimi nepárala a sundala je úplně. Večer se mi moc nechtělo do postele a stávkovala jsem, už když mě chtěla mamka obléct do šláfpytle. Ten jsem si oblékla až tehdy, když si ho na sebe začala oblékat mamka.
10. 01. 2014 Ráno taťka hned po snídani odjel do Prahy, aby si sbalil věci na hory a odjel lyžovat, takže už neměl tušení, že když jsem se ráno poprvé vyčůrala, mamka mi nabídla kalhotky a nad její nabídkou jsem se dvakrát moc nerozmýšlela a hned si je vzala. Pak jsem párkrát šla na nočník, ale nikdy z toho nic nebylo, a protože mě to věčné svlékání a oblékání přestalo bavit, kalhotky jsem si nakonec sundala nadobro. Nicméně pozitivní pro mamku byl i fakt, že jsem s těma kalhotkama na nočník vůbec šla. Už o půl desáté jsem před mamkou nadhodila, že chci ven, tak mě poslala za Lucinkou, ať se s ní domluvím. Ta byla okamžitě pro. Zkusila jsem na mamku, že nechci ven plínku, ale vysvětlila mi, že to asi neklapne, tak jsem ani moc neodmlouvala. Zato odpoledne, když jsem se vzbudila, mi mamka chtěla plínku sundat, ale já odmítla, načež jsem potají poodešla, abych si plínku sundala sama. Mamka o tom neměla nejmenší ponětí, protože jsem si natáhla zpátky kalhoty, a přišla na to až ve chvíli, kdy se mi v rozkroku objevila známá obří mokrá skvrna. Nejdřív si myslela, že jsem se jen polila, tak si do louže sáhla, a když zjistila, že to hřeje, rychle jí došel původ. Místo kalhot jsem vyfasovala kalhotky, a aby mamka nevyšla z praxe v mém hlídání, čórla jsem nenápadně ze stolu dědovy cigára a jedno rozkousala, takže když mi je mamka sebrala, měla jsem tabák i na rtech. Večer jsme zase řádily ve vaně tak, že bylo třeba mi vyfénovat vlasy, a pokud to půjde takhle dál, ještě se s tím fénem snad skamarádím. Lucinka šla spát až půl hodiny po mně, ale já pořád nespala, a když už tam byla, místo spánku jsme si začaly povídat, což mamku přivedlo na myšlenku, jak asi budeme usínat, až spolu budeme spát jednou v pokojíčku.
11. 01. 2014 Ráno jsem se probrala právě ve chvíli, kdy se vzbudila Lucinka a šla za dědou do obýváku. Okamžitě jsem se v posteli zvedla a řekla, že chci taky vstávat. Mamka mě ještě uprosila na chvilku tulení u ní, po chvilce se mě ale zeptala, jestli nepotřebuju čůrat a já ucítila jedinečnou příležitost. „Počebuju čůat!“ Mamka okamžitě vstala, já ji ještě upozornila na to, že si nevzala telefon a šly jsme do obýváku. Tam mi hned sundala plínku a převlékla mě, ale místo na nočník jsem se vetřela k dědovi do postele. Nabídku kalhotek jsem neodmítla a konečně jsem splnila mamčin několikadenní tajný sen - po čtvrt hodince jsem řekla, že potřebuju čůrat, došla jsem k nočníku, stáhla kalhotky ke kotníkům, zasedla a vyčůrala se. Nadšení ale vystřídalo zklamání, když jsme si šly s Lucinkou vyčistit zuby a tekoucí voda vyprovokovala mé okamžité čůrání a já to pustila v koupelně na zem. Kolem půl desáté se děda chystal jít ven pro dříví, tak nás rovnou oblékl a my šly s ním. Chvíli jsme se houpaly, pak mu pomohly nosit dříví (přesněji řečeno jsme jednou donesly pár kousků dřeva ke dveřím a tím to haslo), chvilku jsme baletily na okraji zápraží, za což jsme dostaly vynadáno, protože já tam vrávorala jako ožrala a vypadalo to, že co nevidět spadnu. Nakonec jsme se zase přesunuly před barák, kde jsme řádily na hlíně, takže jsme domů přišly jak dvě prasátka. Já měla hlínu až v puse, takže krom kompletního převlečení a praní veškerého venkovního oblečení následoval po návratu domů taky výplach pusy. Při obědě jsem se pořádně nacpala, polívku jsem snědla jako první a po dojedení vlastní porce pečeného kuře jsem se pustila ještě do dědova masa, pak do mamčina masa a nakonec i do brambor, které nedojedla Lucinka. Uprostřed jídla jsem prohlásila, že potřebuju čůrat, mamka mě sundala, já se vyčůrala a pokračovala v jídle. A protože jsem už dopoledne před odchodem ven zívala, po jídle jsem usnula během pár minut. Když mamka po půl páté přišla do ložnice, málem padla smrady. Mé oznámení, že jsem kakala, bylo patrně zcela zbytečné. Jenže když mamka přišla k mojí posteli a viděla vedle mě suchou plínu, málem jí odváželi. Než mě začala vyndávat, ještě mě pořádně skoukla a zjistila, že krom odchodu do postele se dvěma dudány, jsem zřejmě odešla i se dvěma plínkama, ta původní totiž zůstala na svém místě, tedy pod kaťatama, což bylo štěstí pro nás obě - její obsah byl totiž rozpatlaný po celé plíně (hmmmm, kde by to asi tak všude bylo, kdybych ji neměla?), takže mě odnesla rovnou do vany. Bylo to tak silné, že v koupelně i v ložnici musela mamka otevřít okna a vyvětrat. Reputaci jsem si zlepšila až tím, že jsem i s kalhotkama hlásila, že potřebuju čůrat. Sice jsem šla na nočník víckrát, než bylo doopravdy potřeba, ale už jsem nepočůrala, takže se snad dá říct, že jsem zase postoupila o level výš. Ideu šikovného dítěte (to jako mě) pokazila až Lucinka, když na dědovo naléhání vyklopila, kde včera skončil jeho popelník - že jsem ho odnesla k sousedům a ty vajgly tam vysypala. K večeru se šel děda koupat a já chtěla za ním, ale on mě tam nechtěl a mamka mi tam zakázala chodit, tak jsem to zkusila jinak - „Já mám pinavý učičky, koukej!“ (mám špinavý ruce a nutně si je potřebuju umýt).
12. 01. 2014 Byť mamka očekávala, že po včerejším pozdním odchodu do postele (já po půl deváté, Lucinka skoro o hodinu později) budeme dlouho spát, Lucinka se vzbudila krátce po sedmé a svým promluvením vzbudila mě. Ona by bývala ještě usnula, ale já byla okamžitě připravená k odchodu za dědou a taky jsem hned mamku informovala „Já chci ho hobýáku, mamko.“ (Já chci do obýváku, mamko.). Ještě usmlouvala pár minut ležení u ní, ale před půl osmou už jsme byly v obýváku. A Lucinka, aby o něco nepřišla, hned vyběhla z postele taky. Mamka mi dala ráno rovnou kalhotky a při té příležitosti mě začala učit, jak si je obléct přes zadek tak, aby mi nekoukal celý zadek (jak to dopadlo pokaždé, když jsem si je snažila obléct sama). A když už jsem ty kalhotky měla, považovala jsem za důležité, sdělit mamce jednu dost podstatnou informaci - „Udělala sem pid do kavotek, mamko.“ (udělala jsem prd do kalhotek, mamko). Před obědem jsme šly s mamkou ven a já dostala možnost vybrat si, jestli chci jít s plínkou nebo v kalhotkách - vyhrála druhá varianta. Mamka byla jak na trní, jestli se počůrám nebo ne, ale měla štěstí, za tu třičtvrtě hodinu jsem nepotřebovala dělat nic. Do postele jsem šla asi o půl druhé a probrala jsem se až ve čtvrt na šest. A protože jsme se s Lucinkou nějak moc podívaly na jogurty a lednice zela prázdnotou, tak mi mamka po delší době dala přesnídávku, kterou jsem celkem s chutí snědla. Pak jsem si začala prohlížet knížku, tak mi ji mamka přečetla a snad úplně poprvé jsem u čtení vydržela v klidu sedět a poslouchat. Když dočetla, vzala jsem si papír a pastelku a malovala si. Když jsem byla s výsledkem spokojená, zavolala jsem „Jé, Uti, já sem tak šikovná!“. A čím víc se blížil večer, tím víc jsem byla jako z hadích ocásků. Při večeři už jsem lítala ode zdi ke zdi, vždycky jsem si jen kousla chleba a běžela zase dál, takže mamka začala mít dost velké obavy z večerního usínání.
13. 01. 2014 Ráno jsem posunula laťku ještě o kousek výš, než v uplynulých dnech. Vzbudila jsem se totiž ve třičtvrtě na osm, mamka si mě vzala ještě k sobě, a když jsem uslyšela Lucinku, nechala jsem si sundat šláfpytel a přesunula jsem se k ní. Po pěti minutách skákání na její posteli jsem zničehonic slezla a s pokřikem „Počebuju čůáááát!“ se rozeběhla ke dveřím. Mamka si sice myslela, že to je jen záminka pro to, abychom se přesunuly za dědou, přesto okamžitě zareagovala, doběhly jsme do obýváku, strhla ze mě pyžamo a plínu, přisunula nočník a já jí přichystala překvapení dne, protože jsem se fakt vyčůrala. Děda nám rovnou pustil pohádky, mamka začala něco dělat, ale já musela poukázat na tu super pohádku, co zrovna běžela „Koukej, mamko!“ „No, to jsou duchové.“ „To sou kájíčkové, mamko!“ „To nejsou králíčkové, Terezko, to jsou duchové.“ „Hmmmmm, to sou dukové.“. Po obědě mě děda uložil do postele, jenže mně se spát nechtělo a po hodině hulákání za mnou přišel děda. Původně šel tedy do ložnice s ideou, že mě uspí, ale po dvaceti minutách to vzdal a šel se mnou do obýváku. Mamka mě zase zkoušela nechat doma běhat v kalhotkách a teplákách a zase se jí to vymstilo a musela prát. Ale nedala si říct a zase mi navlékla kalhotky a tepláky nové, suché a voňavé. Večer si myslela, že po odpoledni beze spánku usnu, jako když mě do vody hodí, ale opak byl pravdou, Lucinka šla do postele víc jak půl hodiny po mně a já ještě nespala.
14. 01. 2014 Když jsem se vzbudila, hned jsem se chtěla přesunout k Lucince do postele, ale mamka mi to zatrhla, že ještě spí a vzala si mě k sobě. Jenže jak jsem hulákala, že chci za Lucinkou, povedlo se mi ji vzbudit a docílit tím svého. Po pár minutách jsem šla zpátky k mamce na muchlovačku, ale než jsem se u ní uprdelila, Lucinka se sebrala a šla do obýváku. Okamžitě jsem se vykašlala na mazlení s mamkou a fofrem pádila do obýváku, aby mi něco neuteklo. A stejně jako včera jsem i dnes po nějaké chvíli řekla, že potřebuju čůrat a tentokrát mamku překvapilo i to, že jsem měla po noci téměř suchou plínku. Ochotně jsem si pak oblékla kalhotky a tepláky a několikrát běžela k nočníku, svlékla se, sedla si - a nic. No, zato když pak něco teklo, k tomu nočníku jsem ani neběžela. Na druhou stranu mi ale může být k dobru to, že jsem pak (byť jsem byla jen v kalhotkách) udělala do nočníku bobek, ten bych teda v kaťatech mít nechtěla. Po obědě jsme se rozloučily s dědou, který jel zpátky do Hradce, a mě mamka uložila do postele. A aby nebyl ten den zbytečně moc zalitý nočníkovým štěstím, po probuzení jsem si sice sama sundala kalhoty a plínku a sedla si na nočník, nicméně jsem tam nic neudělala a vyčůrala se, až když jsem na sobě měla zase kalhotky a tepláky. Nechala jsem se opláchnout, převléct, a po deseti minutách jsem tam udělala bobek. To mě mamka našla v podezřele strnulé póze a na otázku, co se děje, jsem řekla, že „Tlačim bobek, mamko.“. Pozdě, bobek už byl v kalhotkách, nicméně jakmile mi je mamka sundala, sklepla bobek do nočníku, na který jsem si okamžitě sedla, a když mi pak mamka řekla, že jsem čuník, když jsem udělala bobek do kalhotek, ukázala jsem na plný nočník a řekla „Támhle je bobek.“. Večer nám mamka pustila pohádky a jen těžko skousla, že jsem se od nich neurvala včas a ještě jednou se počůrala. Pak mě uložila do postele, a dokud jsem byla v ložnici sama, vypadalo to, že brzo usnu, jenže deset minut po mně šla spát i Lucinka a místo spánku jsme kecaly. Ona pak usnula, zatímco já si až do třičtvrtě na deset povídala a prozpěvovala, takže se z ložnice ozývalo třeba „Kam panenky, kam dete, moje budete.“ nebo „Jen se leje, kam koníky pojedeme.“, případně „Kam koníčky pojedeme, na luka.“. Pochopitelně jsem potom usnula, ale když šla spát mamka a už skoro usínala, probudila jsem ji svým pláčem a musela vstát, aby se mnou hledala v posteli ztraceného dudánka.
15. 01. 2014 Uprostřed noci jsem znovu probudila mamku, když jsem si lehce pobrekla a zavolala „Maminko!“. Ta hned vyletěla, abych nevzbudila Lucinku, ale po chvíli marného hledání dudánku zjistila, že ho mám v puse a úplně klidně si spím. Nad ránem jsem se probudila znovu, tentokrát jsem ale dudána hledala doopravdy. Mamka mi posvítila telefonem a já jí po chvíli oznámila, že „Mám dudána.“. Mamka zhasla, já si ho strčila do pusy a nešťastně zavolala „Hemám dudánka!“. Mamka mi posvítila ve chvíli, kdy jsem z pusy vyplivla plastovou kačenku do vody, kterou jsem si v rozespání spletla s dudlíkem. Ve třičtvrtě na osm jsem se vzbudila a chtěla k Lucince, jenže ta ještě spala a navíc začala kašlat, takže mi mamka takhle blízkou družbu zakázala. V tom případě jsem nepohrdla nabídkou fleka aspoň v její posteli, nicméně jsme svým povídáním za chvíli Lucinku stejně vzbudily. Mamka se nás sice snažila separovat, ale moc se jí to nedařilo, a když si Lucinka vyškemrala čokoládové obilné polštářky, okamžitě jsem byla u ní. Nejdřív mi nechtěla dát, na mamčin popud mi teda jeden usmolený polštářek podala, a já, abych z ní snáz vytřískala dalších pár polštářků, klekla jsem u gauče (na kterém zrovna seděla) na všechny čtyři a pokaždé, když jsem dojedla, zaštěkala jsem na ni. Kupodivu na ni hra na pejska dost zabrala a ládovala mě polštářkama horem, dolem. Po včerejších počůrávacích úletech mi mamka hned ráno řekla, že prý odpoledne přijede tatínek z hor, tak mu musím ukázat, jak umím chodit na nočník a nepočůrávat se. Celkem jsem se snažila, i když ranní čůrání jsem zvládla ještě do plínky, nicméně před obědem jsem šla na nočník. Když jsem se po obědě vzbudila, byl už doma taťka, takže byla mamka na trní, v jakém světle se předvedu. Navnadila jsem je pozitivně - za půl hodiny jsem sama došla k nočníku, svlékla se a vyčůrala. Jenže potom už to tak slavné nebylo - poprvé jsem se počůrala na chodbě, pak už mě mamka nechala svlečenou, přesto jsem si potom dřepla vedle nočníku a vyčůrala se tam a do třetice ještě na židli při koukání na pohádku. Na druhou stranu jsem čůrání objevila jako dobrou vyděračskou metodu - když mě mamka uložila do postele, začala jsem kňourat, že potřebuju čůrat, čímž jsem dosáhla svého - mamka mě odnesla zpátky do obýváku. Mé setrvání tam ovšem nemělo moc dlouhého trvání - byla jsem odhalena ze lži, opětovně oblečena a odnesena do postýlky. Protože jsme šly s Lucinkou spát zároveň, mamka nám přečetla pohádku, a když odcházela, zkusila jsem znovu zakňourat, že chci čůrat. Na to už mi cynicky řekla, že prý to mám udělat do plíny. Hmm, tak to mi teda nevyšlo.
16. 01. 2014 Ráno jsem se sice zase počůrala, ale přesto mi mamka podlehla, když jsem si řekla o kalhotky a kalhoty. Chyba - pak už jsem totiž jen hlásila, že kakám, a když mi mamka začala honem sundávat oblečení, pohnula jsem se, takže to všechno mamce popadalo do rukou. Radši už mě nechala bez oblečení, ale do spaní už jsem na nočník stejně nepotřebovala. Odpoledne mě zase položila do postele, ale byla jsem tam hodinu a neusnula, tak mě mamka vyndala. Zbytek dne byl dost na vážkách - jednou jsem se vyčůrala na nočník, pak jsem ale pokřtila nový gauč, takže se mamka naštvala a prohlásila, že to nemá cenu, a že mi prostě dá plínu. Pochopitelně to řekla jen ve vzteku a nakonec mi ji nedala a já se jí za to odvděčila dalším nočníkovým úspěchem. Později jsem našla štětku na čištění komína a migla jsem s ní Lucinku po hlavě. Na to, že to mělo kovové štětiny a muselo to dost bolet, skoro nebrečela. Večer mě mamka dala do vany samotnou, takže se nekonala žádná potopa a koupání se neslo v klidném duchu - žádné cákání, křičení, brečení. Když mě mamka osušila a převlékla, ještě jsem na ni zkusila, že potřebuju na nočník, ale byl to jen další fígl na protažení odchodu do postele. A byl úplně zbytečný, díky odpolednímu nespaní jsem stejně usnula během pár minut. Usnula jsem tak rychle, že jsem nevydržela v bdělém stavu deset minut, než přišla mamka s Luckou a šly číst pohádku.
17. 01. 2014 Protože by se mamčina nálada po nočníkovém fiasku posledních dní dala snad i krájet, rozhodla jsem se jí dnes náladu zlepšit. Navíc měla mamka dostatek rozumu, aby mi zase necpala kalhotky a tepláky, takže jsme se vrátily na úplný začátek, já chodila na naháče a všechno jsem dělala na nočník. A to jsem ráno i po odpoledním spaní měla plínku skoro suchou. Odpoledne si mamka vzala magnetickou tabulku, malovala mi obrázky a já měla hádat, co to je. Ať namalovala, co namalovala, moje odpověď začínala vždycky stejně - „Lep? Kokodýu?“ (Lev? Krokodýl?). Večer jsem pak mamku překvapila, když nám připravila talíře s večeří, já se vrhla k zelenému talířku a vykřikla „Já mám zevenej!“. V posteli jsem dlouho nemohla zabrat, takže jsem se dočkala i čtené pohádky v taťkově podání. Dvakrát moc hodná jsem ale nebyla, pořád jsem vstávala a kecala mu do toho, a když odešel, začala jsem vřískat. Taťka se vrátil, ale sotva jsem ho viděla, hned jsem řekla, že chci maminku. Odešel, poslal za mnou maminku, a co jsem řekla, když jsem ji viděla? No přece že chci tatínka! Nakonec jsem se ale zklidnila a opět jsme s Lucinkou kecaly, a když se mnou přestala komunikovat, vesele jsem si prozpěvovala, takže jsem zase usnula bůhvíkdy.
18. 01. 2014 Vzbudila jsem se ve čtvrt na sedm, ale jen jsem si našla dudlík a ještě usnula do sedmi. To jsem se pro změnu přesunula k mamce a usnula jí na hrudníku na další půlhodinu. Od chvíle, kdy mě mamka převlékla z pyžama, jsem zase běhala doma nahatá, ale ranní cvrk jsem stihla ještě do plínky. Proto mamka předpokládala, že jen tak něco do nočníku neudělám, takže když dopoledne vařila a uklízela, nepostřehla, že jsem byla na nočníku, a když luxovala, kopla do něj, aby ho odsunula, a tím to všechno vylila po zemi. Na spaní jsem pochopitelně dostala plínku, nicméně jsem nespala a po třičtvrtě hodině jsem začala bušit knížkou do zdi, takže mě mamka vyndala a pustila do obýváku. Na lehký nátlak jsem si sundala plínu, ale zpátky si oblékla tepláky. Jenže pak se mi začalo chtít čůrat, tak jsem to mamce oznámila. „Tak běž na nočník!“ Mou odpověď opravdu nečekala „Do plínky!“. Abych urychlila pochopení situace, došla jsem si pro plínu a sama se ji snažila nasadit. Mamka mě ale přesvědčila, že do nočníku to bude lepší a od té doby až do večera už jsem se k mamčině ohromné radosti ani jednou nepočůrala a chodila na nočník. Ostatně - byla bych proti sobě, mamka nastolila nový režim a za každý nočníkový úspěch mi začala dávat bonbón hroznového cukru. Pozdě odpoledne pak venku štěkla štěkna, já se rozeběhla ke vchodovým dveřím a zavolala „Nátěva!“ (návštěva). Lucinka se nenechala přemlouvat a letěla za mnou. Když jsme ale zjistily, že to byl planý poplach, půjčily jsme si (respektive potají ukradly) v kotelně smeták, dopředu si sedla Lucka, dozadu já a začaly jsme běhat po bytě a křičet „Lítáme na koštěti!“. Nějak mi při tom vyschlo v krku, tak jsem taťku poprosila o čaj, jenže ten po mně chtěl donést můj hrníček. Trochu jsem si spletla pojmy s dojmy a donesla mu nočník. Ale když děda mu říká hrníček, takže za to vlastně mohl on, ne? Večeři naši uspořádali formu závodu, kdo ji sní dřív. Když už Lucinka brala poslední kousek chleba, taťka se mě snažil vyprovokovat k akci - „Terezko koukej, Lucinka už si ten poslední vzala a ty máš ještě tři.“. Prohru jsem nemohla dopustit, tak jsem všechny tři narvala do pusy a zamumlala „Už nemám!“. A protože já jsem přes den nespala a Lucinka vypadala dost unaveně, posunuli naši koupání a večeři na dřív, takže jsme už v sedm ležely v posteli a poslouchaly pohádku od mamky.
19. 01. 2014 Díky včerejšímu brzkému odchodu do postele jsem ráno vstávala v sedm. Mamka se ani nestihla probrat a já už na ni hulákala „Já chci do hobýáku.“ (já chci do obýváku). Přes čtvrt hodiny jsme s mamkou ještě polehávaly na gauči, pak jsme ale vstaly, já se sama svlékla, aniž by mě k tomu mamka navedla, uklidila jsem pyžamo do skříně, sama si sundala plínku (po noci skoro suchou), a kdykoli se mamka zeptala, jestli nepotřebuju pomoct, odpověděla jsem „Já ťama!“ (já sama). Pak jsem teprve usedla na nočník a vyčůrala se. Po osmé za námi přišla i Lucinka, uvelebila se na gauči a chtěla po mně, abych jí podala červený náhrdelník s písmenkama. Bloumala jsem po obýváku a hledala, co má na mysli, a ona pořád opakovala, že chce to červený. Rozsekla jsem to tím, že jsem vzala do ruky svůj červený nočník, ukázala jí ho a křikla „Ne! To je moje!“. Celý den jsem chodila bez problémů na nočník, ale stejně mi naši na odjezd do Prahy dali pro jistotu plínku, ale bývali by nemuseli, byla úplně suchá a já se hned po jejím sundání doma vyčůrala na nočník.
20. 01. 2014 Ráno mi mamka zase sundala úplně suchou plínu, oblékla mi kalhotky a tepláky a celé dopoledne proběhlo bez nehod. Navíc jsem po každém svém nočníkovém úspěchu vztyčila palec a řekla, že jsem jednička. Na oběd jsme jeli do Ikey a pak ještě do pár obchodů. V Hornbachu jsem dvakrát tvrdila, že chci čůrat, tak proběhl úprk na záchod, ale neudělala jsem nic. Při druhé cestě na záchod jsem se zasekla u cizího nákupního vozíku na objemné věci, sedla si na něj, a protože byla nakládací plocha připevněná jen na jedné straně, dařilo se mi na něm houpat. Mamku jsem nechala odejít a dobré dvě minuty se houpala, aniž bych se po ní sháněla (z čehož bylo patrné, jak moc jsem na ten záchod potřebovala). Teprve potom jsem se zvedla a bez pláče se vydala směrem, kterým mamka odešla. Mamka mě celou dobu pozorovala zpoza rohu, ale když mě viděla přicházet, rozhodla se, že mě vytrestá a schovala se za další roh. Ač jsem ji neviděla, s ledovým klidem a bez jakéhokoli náznaku paniky jsem zahnula správným směrem. Tou dobou už mi byl ale v patách i Panprodavač, který viděl bezprizorní dítě. Nebýt toho, že za mnou za bukem číhala mamka, byl by mě býval odchytil. Domů jsme se vrátili ve čtyři, takže jsem vyhrála zase jeden den beze spánku, a až do večera jsme s Luckou řádily jako černé ruce. Ke svačině jsem nic nechtěla, ale nestála jsem ani o večeři. O tu jsem projevila zájem až v okamžiku, kdy šlo do tuhého, a mamka mě chtěla odnést do postele. I zbytek dne jsem chodila na nočník a večer jsem dokonce ani nehlásila, že potřebuju čůrat a až potom jsem zahlásila, že jsem čůrala. V posteli jsem potom nastolila novinku - režim přikrývání mě i jednorožce.
21. 01. 2014 Po půl sedmé ráno jsem se vzbudila, třikrát zopakovala „Já chci do hobýáku.“ a znovu usnula. Pak jsem se probudila až v osm, to už byla mamka s Lucinkou vzhůru. Dopoledne přišla teta Lucka udělat mamce nové nehty a my s Lucinkou se předvedly jako hodné a vychované děti. Až těsně před jejím odchodem jsme zase začaly řádit. Mamka pak odjela s Lucinkou k Paňdoktorce, mě taťka nakrmil a dal spát. Jakmile se mamka vrátila, pro změnu odjel taťka a já začala v postýlce vyprávět, takže mamka usoudila, že jsem zřejmě vůbec nespala. S Lucinkou jsme pak řádily jak divé, navíc pak přijela babička z Hódyně, a to už jsme začaly blbnout, jako bychom byly z divokých vajec. Babička mi přivezla dárečky k narozeninám a Lucinka by evidentně nejradši rozbalovala místo mě. Když jsem rozbalila první dárek, hned jsem začala volat „Jéé to je kutek! To je kutek!“ a vytáhla jsem korkové prostírání pod talíř s obrázkem Krtečka. Ve druhém balíčku bylo lego, na to jsme se s Lucinkou hned vrhly a nemohly se od něj odtrhnout, takže mi mamka skoro ani nemohla předat želví dort. Pak si Lucinka začala s babičkou malovat a já dál zůstala u svého lega, ale potají jsem jim pak ukradla jednu pastelku, vlezla na gauč a pořádně počmárala zeď. Před půl osmou jsem se počůrala, když jsem si hrála s legem, prostě jsem se od něj nemohla odtrhnout. Stejně ale bylo načase na převlečení do pyžama a na večeři, s tou jsem ale dost otálela, takže jsem se do postele dostala až po čtvrt na devět.
22. 01. 2014 V jednu ráno jsem se vzbudila a začala si hlasitě zpívat - mamka nejdřív protočila panenky, nakonec mi ale byla vděčná, protože jsem ji vzbudila právě včas, aby slyšela, že vedle začala chrchlat Lucinka. Pak jsem se probudila před půl sedmou, pronesla své obligátní „Já chci do hobýáku.“ a zase usnula. Neprobudil mě ani taťkův budík o půl osmé a spala jsem až do osmi. Dopoledne jsme si s Lucinkou a babičkou hrály nahoře v pokojíčku a já se tam počůrala, i když tam s sebou babička vzala nočník. Po několika dnech jsem s ráno vzbudila s počůranou plínkou a odpoledne jsem se znovu počůrala - mamka seděla na židli, já vlezla pod ni a tam jsem udělala louži jak hrom.

moje váhové přírůstky po měsíci
(porodní váha 2 950 g, váha při propuštění z nemocnice 2 790 g, váha v roce 8,010 kg)

měsíc váha přírůstek
měsíc
přírůstek
celkem
měsíc váha přírůstek
měsíc
přírůstek
celkem
únor 8,5 kg +0,5 kg +5,6 kg srpen 9,9 kg +0,2 kg +7,0 kg
březen 8,7 kg +0,2 kg +5,8 kg září 10,1 kg +0,2 kg +7,2 kg
duben 9,1 kg +0,4 kg +6,2 kg říjen 10,4 kg +0,3 kg +7,5 kg
květen 9,4 kg +0,3 kg +6,5 kg listopad 10,6 kg +0,2 kg +7,7 kg
červen 9,5 kg +0,1 kg +6,6 kg prosinec 10,9 kg +0,3 kg +8,0 kg
červenec 9,7 kg +0,2 kg +6,8 kg leden 11,1 kg +0,2 kg +8,2 kg