Chovatelská stanice BOHEMIA BAY - Beauty Bee Indyk (sheltie - šeltie - shetland sheepdog) a Mabel Černý trůn (dobrman - dobermann), fotogalerie, psí sporty, štěňata a mnoho dalšího.

prďolka - třetí rok

25. měsíc

23. 01. 2014 Aby mamka nefrflala, spala jsem celou noc a ráno mě vzbudila před osmou Lucinka. Nebýt jí, spala bych ještě o chlup dýl. A protože jsem chtěla jít z ní a mamce se ještě nechtělo vstávat, jen mě vyndala z postýlky a nechala mě jít. Lucinka mi hned poskytla svou postel, vzaly jsme si knížku a společnými silami jsme si tam skoro půl hodiny četly. Dopoledne jsme si celkem v poklidu hrály a po obědě mě mamka šoupla do postele. Spát se mi ovšem nechtělo, tak jsem všemožně pokřikovala a volala na mamku, jenže jsem neměla nejmenší tušení, že hraje s Lucinkou slíbenou hru, takže já jsem byla dole vysoce nežádoucí. Usnula jsem až někdy po dvou hodinách a vzbudila se v pět, ovšem s takovou náladou, že mamka nevěřila vlastním očím. Pozitivně na tom vnímala jen to, že jsem nechtěla hned po příchodu do obýváku za Lucinkou a zůstala jsem u ní v náručí. Ten zbytkek - fňukání, kňourání a poplakávání, by si klidně nechala ujít. Dokonce jsem nepřijala ani Lucinčinu výzvu ke hře s koníkama, a to už bylo co říct. Po čtvrt hodině jsem se v rámci možností vzpamatovala, odpoutala se od mamky a šla si přeci jenom hrát s Luckou. Mezitím mamka něco hledala na internetu a něco jí tam začalo mluvit, tak jsem se k ní rozeběhla, vydrápala se k ní na židli a řekla „Mamiii, běč točku dál, já tam hebidim.“ (mami, běž trošku dál, já tam nevidím). K večeru se vrátil taťka, který byl od rána pryč a během půl hodiny už jsme seděli v autě a jeli na chalupu. Mamka s tím počítala, takže už měla sbaleno a my akorát dojídaly večeři, ale stejně to po příjezdu nebylo s naším přesunem do postele tak rychlé, jak si mamka představovala a spát jsme šly až v devět.
24. 01. 2014 Až do oběda jsme byly s mamkou doma samy, Lucinka prý totiž v noci chrchlala tak, že s ní jel taťka znovu k Paňdoktorce. V klidu jsem si tak mohla prohlídnout všechny knížky a hračky, aniž by mi je někdo bral z ruky a chtěl si je zrovna v tu samou chvíli prohlížet taky. Krátce před obědem se mi podařilo udělat do nočníku takový bobek, že mamka prohlásila, že být o chlup větší, už by se tam snad ani nevešel. Nutno říct, že jsem na svůj výkon byla náležitě hrdá a poznamenala (aby si to uvědomila i mamka), že jsem jednička. S obědem jsme počkaly na návrat taťky a Lucinky, takže jsem do postele šla skoro ve dvě. Ve tři už jsem ale tak hlasitě volala na mamku, že vzdala šance na můj odpolední spánek a vyndala mě. Prakticky celé odpoledne jsem pěkně řádila, ač měla Lucinka zákaz si se mnou hrát (prý jí Paňdoktorka řekla, že má zápal plic a musí být v klidu). Jak ale mamka poznala, bejkárny zvládnu vymyslet i bez Lucinčina přičinění. Ke svačině mi nabídla jogurt, přesnídávku a ovoce, ale nechtěla jsem ani jedno z toho. Zato jsem si počkala, až odejde z obýváku, ke špalku jsem přisunula židličku, vylezla na ni a občerstvovala se z pekáče s francouzskými bramborami, o kterých jsem následně řekla „Tohe je petítáka!“ (tohle je přesnídávka). Večer jsem se po několika dnech zase počůrala, i když ne zcela úmyslně. Nějakou dobu jsem pobíhala po pokoji a něco zoufale hledala, a až když mamka viděla mokré kalhoty, došlo jí, že jsem hledala nočník. Smutné na tom bylo to, že jsem si ho před sebou schovala sama, ale kde by mě napadlo hledat ho u krbu?
25. 01. 2014 Mamčino štěstí bylo, že jsem spala až do osmi, ona byla totiž nad ránem dvě a půl hodiny vzhůru s Lucinkou a usnula až po půl sedmé, takže kdybych bývala vstala v sedm, asi by moc nadšená nebyla. Část dopoledne jsem si hrála sama, protože Lucinka dodržovala klidový režim u ajpedu, chvíli jsem seděla u ní, ale nakonec to stejně nevydržela a šla si se mnou hrát. Odpoledne jsem zase zkoušela na mamku hulákat, ale tentokrát se nedala a já nakonec usnula. Ovšem za to, že mamka nereagovala na to, že se mi nechce spát, jsem se jí odvděčila pořádně rozmázlým bobkem v plíně. Vzhledem k času usnutí ale nebylo divu, že jsem spala až do čtvrt na šest a v posteli si pak večer prozpěvovala a povídala až do deseti.
26. 01. 2014 Ráno se mnou vstal taťka, protože mamka byla po noci naprosto mrtvá, usnula totiž až po třetí ráno, do té doby pořád běhala k Lucince. Odpoledne se mi zase nechtělo spát, zato mamce jo, takže na moje volání nereagovala a já nakonec podlehla a usnula. Stejně jako včera jsem ji ale po probuzení ztrestala řádně rozhňahňaným bobkem v plíně. Dnes nám mamka konečně moc nekecala do hraní, ale nutno říct, že jsme tentokrát ani moc neblbly a hrály si spíš v klidu. Večeři jsem moc nedala, ale nebylo divu - odpoledne přišli Urbanovi, takže jsme si všichni dali medovník, co molouvala včera v noci mamka a pak jsem se ještě cpala slanýma sušenkama, takže na chleba už nezbylo v mém žaludku žádné místo. Večer nám mamka před spaním přečetla pohádku, ale jakmile dočetla, stoupla jsem si v postýlce a začala brečet tak, že ani nezapínala chůvičku, aby slyšela, jestli Lucinka kašle, neb by přes můj pláč neslyšela vůbec nic.
27. 01. 2014 Když si k obědu naši nalili coca colu, okamžitě jsem se toho chytla a začala volat „Já chci pivo!“. Děda by ze mě měl jistě radost. Po obědě jsem zase nespala, nejdřív jsem v ložnici hulákala jak na lesy, ale pak jsem začala brečet, tak za mnou mamka šla a zjistila, že jsem brečela kvůli vypadlému dudáku, nicméně už jsem měla v rukou sbaleného koně a knížku, takže mě mamka vyndala a šly jsme do obýváku. K večeři nám mamka pustila v počítači Zvonilku a já tím byla tak zaujatá, že jsem úplně zapomínala jíst. V osm mě uložila do postele v domnění, že hned usnu, ale po jejím odchodu jsem začala plakat a ještě se do toho vložila Lucinka, která volala na mamku, že v tom nemůže spát. Když přišla, řekla jsem si o pití, potom si nechala dát pusu, položila se a po chvíli usnula.
28. 01. 2014 Po snídani jsme s Lucinkou od mamky dostaly gumové medvídky a během chvilky se prokázalo, která z nás je po kom - Lucka toho svého medvěda cucala půl hodiny, zatímco já ho rozkousala během dvou minut a dožadovala se dalšího. Někdy kolem jedenácté jsem začala chodit za mamkou jak ocásek a říkala jsem „Já mám hadíka, já ci pohívku, mami.“ (já mám hladíka, já chci polívku, mami). Ani dnes jsem po obědě neusnula a stejně jako včera i dnes nám mamka pustila v počítači Zvonilku. Tentokrát jsem ovšem zvládala koukat i jíst. V posteli nám mamka ještě přečetla kus pohádky, já si ještě chvíli povídala a usnula.
29. 01. 2014 Ráno se mnou vstal taťka, protože mamka dospávala náročnou noc s Lucinkou. Té potom pustil telebednu a já měla všechny hračky jen pro sebe. Mamka vstala až po půl desáté, ale ani jedna z nás její příchod dvakrát moc neregistrovala - Lucinka byla mimo z televize a já byla zaneprázdněná stavbou z kostek. Po nějaké době mamku zaujala moje pozice. Ležela jsem na zemi, nohy jsem měla do pozice žáby, hlavu nakloněnou pod skříň, tak šla ke mně a ptala se mě, copak dělám (čímž myslela, co tam pod tou skříní hledám). Má odpověď ji ale šokovala. „Tlačim hovínko.“ Okamžitě vstala, a když zjistila, že se mi u zadku pod kalhotama cosi rýsuje, pochopila, že si nedělám srandu. Okamžitě přišla s nočníkem, ale byl problém mě na něj vůbec usadit, protože to byl zase jeden z těch obtížně vytlačitelných. Nakonec se zadařilo, kaťata se (samy) vypraly, takže vlastně vůbec nevím, proč ta mamka tak děsně řešila, že jsem nešla rovnou na nočník. Po obědě jsem si po pár dnech dala šlofíka, když jsem se probrala, snědla jsem půlku jogurtu a zbytek sežrala štěkna, neb já na jídlo neměla pro samé hraní a blbnutí s Lucinkou čas. K večeru jsme vyrazili domů, Lucinka to zalomila, zato já celou cestu naše obšťastňovala zpěvem a povídáním. Doma jsem třikrát po sobě běžela (zbytečně) na nočník a vyčůrala se až napočtvrté - do kalhot a uprostřed hraček, takže to nateklo Lucinčině kočce od Ježíška na hlavu.
30. 01. 2014 Ještě jsem ani nesnídala, donesla jsem mamce talíř a podala jí ho se slovy „Haby ti mohla dát tam tyčinku.“ (abys tam mohla dát tyčinku). Mamka mi tam pár kukuřičných tyček nandala, já to zkontrolovala a spokojeně řekla „Jo, tačí.“ (stačí). Krátce na to jsem se zase počůrala a jako bonus se před obědem pokakala do kalhotek. Byla jsem si vědoma vlastní chyby a kajícně řekla „Mamko já sem ťuně, já nehumim chodit na noťík.“ (mamko já jsem čuně, neumím chodit na nočník). Hned po osprchování jsem se rozeběhla na nočník, vyčůrala se a zavolala „Já sem šikulka!“. Odpoledne jsem strávila s taťkou - mamku s Lucinkou jsme odvezli k Paňdoktorce a pak do nemocnice na vyšetření a my dva pak jezdili autem a zařizovali jeho věci. Domů jsem přijela pročůraná a po příjezdu domů jsem se hned běžela vyčůrat na nočník, načež jsem se vzápětí ještě počůrala do kalhot. Taťka mě podezříval, že jsem nastydla a vůbec mu nedošlo, že jsem jen autě naráz vypila přes 3 deci čaje (a to netušil, že za dopoledne jsem vypila dalšího zhruba půl litru, dnes mi ten čaj obzvlášť chutnal).
31. 01. 2014 Byť jsem se teď celkem dlouho budila po nočním spaní se suchou plínou, dnes byla počůraná. Po obědě mě Lucinka odvedla nahoru do pokojíčku a já se tam počůrala, protože tam neměla nočník. O něco později jsme si s Lucinkou střihly duo kakání - Lucka na záchodě a já na nočníku, jen mamka se pak musela málem roztrhnout, protože jsme obě volaly ve stejný čas o utření zadku.
01. 02. 2014 Ráno mě Lucinka lákala k sobě do postele, tak mě mamka vyndala z postýlky a já šla za ní. Ještě asi hodinu jsme si hrály, jenže pak Lucinka začala polehávat, pak se poblinka a a od té doby mě od ní naši hnali. Ona jen ležela na gauči a zvedla se jenom tehdy, když musela blinkat. V jednu nás naši začali oblékat jeli jsme do Kolína. Tam jsme v nemocnici vyložili mamku s Lucinkou a my jeli zpátky na chalupu. Mě pak taťka uložil do postele, abych se prospala, a večer, zrovna když jsem měla jít spát, přišla teta Boženka. To pochopitelně způsobilo, že se mi do postele ani trochu nechtělo, a když mě tam taťka položil, chvíli jsem řvala jak na lesy. Aniž bych to postřehla, taťka pak nastartoval auto a odvezl mamce do nemocnice pár věcí, zatímco se mnou zůstala teta Boženka. Ta byla pochopitelně v obýváku a měla u sebe chůvičku, aby slyšela, kdyby se v ložnici něco dělo. Jediné, co ale slyšelo, bylo mé půlhodinové prozpěvování. Pak jsem teprve konečně usnula.
02. 02. 2014 Ráno si taťka lebedil, protože jsem spala až do půl deváté. Ještě chvíli jsem polehávala v posteli, ale pak se rozeběhla diskuze. „Kde je Utinka?“ „V nemocnici.“ „Hmmmm, Utinka je v hemocnici hemocná.“ Taťka mi v obýváku hned pustil pohádky, aby mohl odejít ven pro dřevo a zatopit. Odpoledne přijela prababička a děda, takže jsem měla o zábavu postaráno, i když zpočátku jsem k nim nechtěla jít a držela se taťky jako klíště.
03. 02. 2014 V jednu ráno začalo tóčo. Poblinkala jsem se tak, že mě taťka musel celou převléct a bylo nutné vyměnit i celou postel. Znovu pak ve tři, v pět, v sedm a před osmou jsem ještě hodila šavli u babičky v posteli. To už taťka volal mamce a aktuální dění jí oznamoval slovy „Tak kdy vás pustí domů? Dneska?“. Když to mamka potvrdila, dodal „No ty si tam asi ještě poležíš.“ a poreferoval jí, jak probíhala noc. Ta mu dala instrukce na mou léčbu, a když někdy ve dvě přivezl domů mamku s Lucinkou, zrovna jsem spala na babičce. Mamka už viděla, že mi není dobře - jako celý den jsem i teď jen polehávala a neměla náladu na nic, dokonce ani na pochování od mamky a dál jsem se jen tulila k babičce. Ostatně mamce taky nebylo od rána nejlíp, takže si lehla na gauč a řešila vlastní břichobol. Někdy v pět se jakž takž zmátořila a všimla si, že jsem vůbec nic nevypila, a když jí došlo, že po celonočním zvracení jsem do sebe dostala tak deci vody, začala mě nutit pít. To se jí ale podařilo minimálně, pití jsem odstrkovala, a když už do mě něco dostala, vyplivla jsem to. Později ještě vyšlo najevo, že z celodenní teploty 37,6°C to leze přes 38°C, vydal se taťka znovu do Kolína, aby v lékárně koupil čípky na horečku, protože se mamka bála, že bych mohla sirup vyzvracet. Až do půlnoci to se mnou bylo dost náročné, pořád jsem se budila a kňourala ještě jsem začala pokašlávat, takže toho naši moc nenaspali. Po půlnoci mamka pootevřela okno a možná právě to způsobilo, že jsem konečně usnula. I když mamka tušila, že mé časté buzení bylo způsobeno absencí dudánku, který mi naši nechtěli dát, aby to nevyvolalo další blinkací etapu.
04. 02. 2014 V noci mě taťka přikrýval a mamka taky pořádně nespala, protože každou chvíli poslouchala, jestli se pohnu v posteli, protože měla strach, abych z nedostatku tekutin neupadla do bezvědomí. A když jsem se dlouho nepohnula, vstala a šla mě kontrolovat. Po včerejším celodenním pospávání jsem byla celkem odpočatá, takže nebylo divu, že jsem se ve čtvrt na šest vzbudila a už nechtěla spát, ani když mě taťka položil k mamce (ti dva si totiž na noc prohodili místo v posteli, protože k mamčině straně postele by se díky mojí postýlce nevešel kýbl pro případ, že by se mamce zvedl v noci kufr). Mamce se konečně ulevilo, protože jsem se konečně trochu napila a nakonec se mnou v šest vstala a šly jsme do obýváku. Moje povídání vzbudilo i Lucinku, která hbitě zareagovala při našem odchodu. Mamka se ji snažila oblbnout a tvrdila jí, že mně jdeme jen pro pití, a že má ještě spát, ale když zjistila, že jsme ji oblafly, přišla za námi. Ke snídani jsem si dala pár piškotů, k obědu vývar, ke svačině piškoty a k večeři půlku rohlíku. Vypila jsem ale jen dvě deci trochu oslazeného černého čaje, ale ani mamčina nabídka čaje s citronem (kterého normálně dokážu vypít dvě deci na posezení) mě nenadchla. Před půl sedmou mě mamka vykoupala a umyla vlasy (stále čpící předvčerejší nocí), a když při utírání zjistila, že jsem začala zase hřát, změřila mě. Měla jsem zase přes 38°C, takže jsem vyfasovala čípek do zadku, a protože jsem po obědě neusnula (nemohla jsem, protože se mi nedařilo vytlačit bobek, ale než mě mamka usadila na nočník, nějak se to kakání vstřebalo a až do večera z toho nic nebylo, byť odpoledne proběhl ještě druhý pokus se stejným výsledkem - bobek lezl ven, ale než mě mamka usadila na nočník, přešlo mě to), rovnou mě přesunula do postele. Nechtěla jsem nic - ani medvídka, ani koníka, ale než jsem ze sebe stihla vysoukat, že chci dudánka, mamka byla pryč. Díky celodennímu i večernímu pokašlávání a horečce začali naši přemýšlet, jestli jsem náhodou ještě nedostala od Lucinky ten její zápal plic.
05. 02. 2014 Celou noc jsem nespala v objetí s koníkem jako jindy, ale s flaškou pití a pokaždé, když jsem se probudila, napila jsem se. Ve tři ráno jsem ale dýchala tak hlasitě a rychle, že mamka vstala a pro jistotu mi šáhla na čelo. Když zjistila, že dost hřeju, šla rovnou pro teploměr a čípek na horečku. Na ten nakonec nedošlo, nicméně teplotu jsem měla, naměřila 37,5°C a možná právě díky tomu si mě naši nechali mezi sebou v posteli. Ještě než jsem u nich usnula, dopila jsem čaj z flašky, tak mi tam taťka dolil vodu a tou jsem se nalívala až do rána. Vzbudila jsem se někdy po sedmé, ale ještě do půl osmé jsem s mamkou ležela v posteli. Ráno jsem prakticky jen polehávala bez zájmu o cokoli, pak se konečně trochu vzpamatovala a hrála si s Lucinkou. Dokonce jsem konečně vyprdla pidi rozblivlý bobek, ale i z něj měla mamka obrovskou radost, protože už se bála, že s kakáním bude díky malému příjmu tekutin (obvykle vypiju minimálně třikrát víc) problém. Po obědě mě mamka uložila do postýlky (opět bez dudánka, dnes totiž padlo definitivní rozhodnutí, že když už jsem bez něj usnula několikrát, nadobro se odbourá), dlouho jsem tam plakala, ale pak jsem přeci jen na chviličku usnula. Během čtvrt hodiny jsem se ale probudila s pláčem, tak za mnou přišla mamka a zkusila mě uspat ve velké posteli v náručí. Už jsem skoro spala, když do pokoje vešel děda, aby se rozloučil s mamkou a mě to probudilo. Dál jsem ale bez hnutí ležela na mamce, jenže ta potřebovala ještě něco říct dědovi a babičce, tak se mě zeptala, jestli zůstanu v posteli chvíli sama, že by se za chviličku vrátila. Souhlasila jsem a povedlo se mi usnout dřív, než se mamka vrátila. Po usínání bez dudánku jsem tak pokořila další metu - usnutí v otevřeném prostoru, aniž bych vzala roha. Spala jsem něco málo přes půl hodiny a znovu se vzbudila. Hned ke mně přiběhla mamka, lehla si ke mně a nějakou dobu jsme vedle sebe jen tak polehávaly. Pak ale zaťukala Lucka a vešla, takže jsme po chvíli odešly všechny tři do obýváku. Tam jsem ale znovu polehávala a po zbytek odpoledne to se mnou bylo jak na houpačce - chvíli OK, pak jsem polehávala, pak kníkala po mamince a šla si k ní sednout nebo se na ni položit. V okamžiku jednoho dobrého rozpoložení jsem si svlékla kalhoty, tak mamka hlídala, co udělám do nočníku, ale já k němu vůbec nešla. Místo toho jsem šla ke gauči, vzala si svoje kalhotky, oblékla si je a přes ně si vzala zpátky tepláky. Protože se celý den držela moje teplota kolem 37,5°C, taťku napadlo, že by mi mohly růst zuby, ale mamka nic klubajícího se neobjevila. Večer jsem konečně vyprodukovala pořádný bobek lehce štrejchnutý průjmem (takže nejdřív bobek a pak ze mě zbytek vytekl). Moc na produkci jsem toho ale neměla - ani dnes jsem celý den moc nejedla - ke snídani sedm piškotů, k obědu trochu polívky, jenže mi nakoply žaludek kapustičky, takže jsem tu snězenou polívku vyzvracela přímo do zbytku té nesnězené (to mimochodem mamka okamžitě sebrala a vylila do záchoda, ale později děda skálopevně tvrdil, že to asi snědl, protože po někom dojídal polívku a snědli ji všichni, i Lucinka), rizoto jsem pak nejedla vůbec, odpoledne jsem taky o nic neměla zájem a k večeři jsem do sebe dostala jen dva piškoty a asi tři dětské sušenky. Taky jsem už odpoledne po probuzení začala víc chraptět a mamka usoudila, že jsou na vině nudle, a protože jsem naprosto odmítla smrkat, došlo na násilné odsávání - taťka držel a mamka odsávala. A protože jsem večer měla pouhých 37,8°C, naši před spaním vynechali čípek, nicméně mamka ho měla připravený u postele pro případ potřeby. Místo něj mi ale podstrčili do čaje vysypanou tobolku laktobacílků a tvrdili, že to je cukřík. Zbaštila jsem jim to i s navijákem a ještě odsouhlasila, že je ten cukr dobrý. Když mě potom taťka ukládl do postele, poprvé od pondělka jsem se začala ptát po dudánkovi. Taťkova odpověď mě lehce zarazila a než jsem stihla další doplňující otázku, vypařil se. „Dudánek už nemáš, místo něj máš koníka.“ Byla jsem ale tak unavená, že jsem to stejně dvakrát moc neřešila a během pár vteřin (za minutu šla do ložnice mamka s Lucinkou a já ani nehla brvou) jsem spala.
06. 02. 2014 Protože se mi mamka bála kvůli včerejšímu polednímu zvracení dát cokoli na kašel, skoro celou noc jsem prokašlala, ale na rozdíl od ní mě kašel nebudil, takže jsem celou noc spala. Vzbudila jsem se jen dvakrát a to mi mamka sáhla na čelo, aby zjistila, že nejsem horká. Když jsem se ale ráno probudila, začala jsem stěhovat všechno v postýlce a zcela zoufale hledat dudánka. Nějak jsem nechtěla uvěřit tomu, že už prostě není. Byla jsem přesvědčená, že nějaký zapomenutý v postýlce prostě najít musím! Od půl jedné do půl osmé jsme byli v Praze. Prvně jsme jeli k Paňdoktorce, která se mrkla i ma mě a můj kašel a zkonstatovala, že je to obyčejné nachlazení a mamka má ve dne kašel podporovat sirupem a na noc tlumit kapkami. Všechno jsem zvládla na jedničku, ale koukání do krku, při kterém se mi v puse hrabala špachtlí, to jsem teda nesla dost těžce. Ještě před odchodem do auta jsem hlásila, že potřebuju čůrat, tak se mnou mamka šla na záchod, ale neudělala jsem nic. V autě jsem během chviličky usnula a probudila se až za třičtvtě hodiny. To jsme byli na cestě do Ikey, ale ještě v autě nám mamka dala ke svačině rohlík se šunkou. Během minuty jsem v sobě měla šunku a rohlík jsem mrskla na zem. V Ikee se mnou mamka znovu běžela na záchod, ale zase se ničeho nedočkala, nicméně až do příjezdu domů jsem měla plínku suchou a čůrání jsem si nechala na vlastní nočník. K večeři jsme dostaly znovu rohlík se šunkou a já předvedla totéž, co v autě. Mamka ale zareagovala dost rychle, na rohlík mi dala další plátek šunky, ale už mi ho nakrájela na kousky a osobně mě krmila. Večer mi do lžičky čaje dala kapky proti kašli, ještě jsem to zapila čajem a v noci byl klid.
07. 02. 2014 Vzhůru jsem byla už ve třičtvrtě na sedm, a protože se mi nepodařilo znovu usnout, v sedm jsme se v tichosti přesunuly do obýváku. Já se vyčůrala, mamka mě oblékla, jenže já pak poněkud chybně pochopila vlastní potřebu uprdnout si a s prdama vyletěly i bobky v poměrně dost tekuté formě. V tom okamžiku, kdy to v kalhotkách zažblabunilo, bylo mamce všechno jasné. pořád nepije a ani moc nejí - ráno sice ok, ale v poledne snědla je pár lžic polévky, ze které separovala a plivala všechnu zeleninu (byť jsem do blinkacího pondělka byla polívkový maniak) a pečené kuře jsem jen lehce rozkousala, ale pak jsem ho vyplivla, případně ho házela po Lucince nebo štěkně. Po jídle mamka udělala pokus o překonání další mety - dala mi do postýlky nepromokavé prostěradlo a uložila mě bez plínky s poučením, že když budu chtít čůrat, musím na ni zavolat. Ani snad nestačila dojít do kuchyně a zapnout chůvičku a já už spala. Za hodinu a kousek jsem se s pláčem probudila (pochopitelně suchá, neb jsem za dnešek zase vypila naprosté minimum tekutin) a po přenesení do obýváku jsem ulehla na gauč. Vleže jsem odmítla veškeré jídlo, zaujal mě až sýr Baby Bel, ovšem i ten jsem žvýkala v leže a pěkně dlouho. Mamka v zoufalství hledala, co bych tak mohla sníst, až jí do oka padla jablečná přesnídávka. Odkývla jsem ji a během necelých pěti minut byla celá lahvička ve mně, což mamku znovu přivedlo na myšlenku růstu zubů nebo bolestivosti dásní, které by mohly být důvodem neochoty kousat. Taťka byl celé odpoledne pryč, ale když přijel, potřeboval venku mamčinu pomoc, a když konečně přišli domů, uvítala jsem taťku větou „Dělala jsem hovínko.“. Oba se zarazili a hned začali pátrat, kam jsem ten bobek udělala. No kam asi? Kdyby to bylo do nočníku, čekala bych u něj přeci na otření zadku, ne? A vůbec - stejně jsem se potřebovala po celém dni krapet osprchnout. O večeři jsem nestála a kapky proti kašli do mě mamka dostávala natřikrát - prvně mi je kápla do vody, ale hned jsem je vyplivla. Podruhé je dala na cukr, ten jsem taky vyplivla, takže mi je nakonec dala samotné - to toho bylo na lžičce tak málo, že když jsem to olízla, už to vyplivnout nešlo. Aspoň, že mi to dala zapít vodou!
08. 02. 2014 Včera po usnutí jsem sice ještě nějakou dobu pokašlávala, ale v noci se to pak uklidnilo a byla jsem bez kašle. Ve čtyři ráno jsem ale naprosto šokovala mamku, když jsem ji probudila s tím, že „Počebuju čůat.“. Mamka mě odnesla do obýváku, svlékla mě, posadila na nočník, já se takřka okamžitě vyčůrala a krátce po opětovném uložení do postýlky jsem usnula. Mamka z toho byla celá paf až do rána. Navíc ji překvapilo, že i přes celkem brzký odchod do postele jsem spala až do osmi. Ostatně i ráno bylo znát, že je mi už líp než předchozí dny - po probuzení jsem v obýváku nepolehávala, řekla si o mlíko (které jsem ale kvůli průjmu nedostala) a po snídani si šla hrát s Lucinkou. Kdykoli jsem měla plný nos, šla jsem za mamkou, řekla „Tápěj mě tam nudáci, mami.“ (trápí mě nudláci) a nudle si nechala bez řečí odsát, neb už jsem zjistila, že to fakt pomáhá. Večer jsem od mamky vyškemrala mlíkačku, dala mi jen trochu, ale když viděla, jakou rychlostí to ve mně zmizelo, dala mi ještě nášup a nakonec jsem ještě ze stolu slízla pár vykáplých kapiček.
09. 02. 2014 V noci jsem nastartovala novou metodu - vysírací a vykňourávací. Prvně jsem to na naše zkusila v jednu ráno, kdy jsem se vzbudila. Mamka hned vylítla a šla mě utišit, zkoušela se ptát, jestli chci čůrat, kakat nebo mě něco bolí, ale já pořád jen kníkala, tak mě chtěla vzít k sobě, ale odstrčila jsem ji. Z kníkání jsem přešla v pláč a nakonec vzteklý řev - jediné, co ze mě totiž mamka dostala bylo, že chci do obýváku, což samozřejmě zatrhla. Pak se ale zvedla a šla do obýváku pro gel na zoubky, protože byla přesvědčená, že mě prostě něco bolet musí. Než se vrátila, vzal to v ložnici do svých rukou taťka, položil mě v postýlce a chvíli přidržel. Během pár vteřin jsem se zklidnila, nastalo ticho a já zase spala. Ráno jsem to zkoušela dál a všechno se snažila vyhýkat, vykňourat a vyvztekat, ale mamka nastolila vojenský režim a řekla, že dokud si o něco neřeknu normálně, tak to nedostanu. Jinak jsem ale měla opravdu super den - nejdřív jsem šla za mamkou, když luxovala schody, aby mi tam odsála nudle. To udělala, ale ono to všechno jaksi proletělo až k trubici od vysavače, a když odpojovala odsávačku, nudle vytekly na schody. Než doběhla pro hadr, aby to otřela, šlápla jsem do toho a rozťapala po schodech. Když pak dělala oběd a krájela cibuli, ukradla jsem z linky vajíčko a chtěla jí ho položit na špalek, ale nějak jsem neodhadla, kam ho pokládám a třískla jsem s ním o zem. Po obědě mě mamka uložila do postele, chvíli jsem tam brečela, ale pak to v ložnici náhle ztichlo a já na třičtvrtě hodiny usnula. Nutno říct, že to dudánové odvykání našim prošlo nad očekávání dobře. Dnes už jsem začala taky trochu líp jíst a pít, i když to do původního stavu mělo pořád sakra daleko. Mamka ale celý den marně čekala na můj bobek, který po včerejší mlíkačce dost očekávala a byla zvědavá, co se mnou ta polívka asi tak provedla. Pozitivní ale bylo, že to se mnou neudělalo vůbec nic.
10. 02. 2014 O půl páté ráno jsem zase vzbudila mamku, že potřebuju čůrat. Odnesla mě na nočník, já se vyčůrala, ona mě uložila zpátky a ještě se šla podívat do kotle. Když se vrátila do ložnice, ještě jsem nespala a pochválila jsem se „Já sem jednička, mamko!“. Po tomhle úspěchu pak ale došlo ráno k menšímu nedopatření, když jsem potřebovala hodit bobek a nešly mi sundat kalhoty. Klika byla, že ta mlíkačka neměla žádné následky, takže to, co vypadlo do kalhotek, bylo relativně konzistentní. Během dopoledne jsem se zmocnila Lucinčina nedojedeného müsli a odnesla si ho na schody, kde jsem ho v tichosti dojedla. Mamce bylo to ticho podezřelé, a když mě na těch schodech objevila, podívala jsem se na ni se šibalským úsměvem a řekla „Já papám Utintinu nídani.“ (jím Lucinčinu snídani). A když pak mamka dodělávala polévku a nechala na lince odřezky masa, které chtěla dát štěkně, vrhly jsme se na to s Luckou a pořádně to zredukovaly (čili většinu sežraly a štěkně nechaly jen kosti). V poledne jsem snad poprvé od blinkání snědla relativně dobře polívku, aniž bych z ní všechno preparovala, jediné, čeho jsem se zbavovala, byly hrášky. Po obědě jsem běžela na nočník, že potřebuju čůrat, ale byl to planý poplach, tak jsem odešla. Za minutu jsem volala znovu, že potřebuju čůrat, ale to už jsem šla s nohama od sebe, nicméně kalhoty byly suché. Taky aby ne, ono se mi totiž chtělo něco jiného a už to bylo na cestě. Tentokrát ale mamka zasáhla včas a vypadlo to do nočníku. Odpoledne jsem zase na chvíli usnula, ale moc jsem to s tím spánkem zase nepřeháněla. Potom jsem se konečně dočkala vytoužené svačiny - po víc jak týdnu jsem dostala jogurt a mamka nadále očekávala, co ze mě po něm bude padat (či téct).
11. 02. 2014 Ráno jsem zase vstala v sedm a jako vždy v posledních dnech jsem opět rezolutně odmítla nabídku přesunu k mamce do postele, nechala se vyndat, došla ke dveřím a dožadovala se odchodu do obýváku. Jediná změna byla, že se mnou vstal taťka a mamku jsme zase jednou nechali spát. Ale nepřeháněli jsme to, o půl desáté jsme s Lucinkou šly na schody a dělaly jsme takový bugr, že vstala. Aspoň měla čas pro to, aby nám upekla skořicové šneky, což se ale ukázalo jako velký problém. Musela totiž přinést přede mnou pečlivě ukryté mléko a já se ho hned chtěla napít. To mi nedala, ale když přijeli odpoledne pánové opravit francouzské dveře a mamka jim dala mléko ke kafi, nevydržela můj nátlak a půl skleničky mi nalila. Tím si u mě udělali pánové malé a bezvýznamné plus, které se ovšem vzápětí smázlo, protože potřebovali nějakou stoličku a taťku nenapadlo nic jiného, než jim půjčit moje stupátko z koupelny. Situace byla o to horší, že jsem si zrovna myla ruce, takže mě taťka sundal, postavil na zem a stoličku prachsprostě sebral. S ukrutným řevem jsem se vrhla za ním, takže i pánové uznali, že bude vhodnější, když jim taťka donese štafle. V podvečer si mamka všimla mého atypicky vypouklého břicha a po chvíli jí došlo, že to bude mít patrně na svědomí ládování se čerstvýma šnekama a pro jistotu mi večer dala kapky na prdíky. V noci už jsem začala upouštět svůj k prasknutí nafouklý pupek. Celou noc jsem prděla jako tankista a naši mě dokonce museli v jedenáct probudit na přebalení, než šli spát. Při té příležitosti zkonstatovali, že nechápou, jak jsme v tom smradu mohly s Lucinkou přežít. Ale co naplat, ani pevný bobek nevoní po fialkách, natož pak průjem.
12. 02. 2014 Ve třičtvrtě na sedm ráno mamku probudilo, jak mi to začalo žbluňkat v plíně. Bylo to tak rychlé, že jsem ani nestihla zavolat, že potřebuju na nočník. A bylo to tak řídké, že se mi to v plíně při sebemenším pohybu přelévalo ze strany na stranu, takže když mě mamka položila na gauč, aby mě přebalila, odmítala jsem položit zadek na gauč, protože bych si do toho lehla. Takhle tekutý průjem u mě mamka už dlouho neviděla, a to se ještě včera radovala, že dělám bobky a nic na tom nezměnila ani mlíkačka, ani jogurty. Pak jen marně tápala, jestli stála za příčinou toho průjmu včerejší půlsklenička mlíka nebo broskvová přesnídávka. Prozíravě mi ale nedala kalhotky a dala mi plínku, prý pro jistotu. Evidentně věděla, co dělá, za chvíli jsem za ní šla rozkročmo a smutně jsem oznamovala „Mamko, uděvava sem do kauhotek.“ (udělala jsem to do kalhotek). Do třetice ale všeho dobrého a konečně jsem to udělala do nočníku. I když to vlastně původně plánované nebylo, a když se mamka ptala, jestli jsem kakala, tvrdila jsem, že ne, že jsem jen udělala prd. K obědu mi podsunula rýži s mrkví, ale já ji jedla jak zjednaná - žádné rozhazování po zemi jako v předchozích dnech. Když si pak dělali ostatní polívku (tu mi vůbec dát nechtěli), vyškemrala jsem si trochu taky. Po mnoha dnech, kdy jsem ji po lžících vylévala na zem, případně do ní sahala a vyhazovala z ní zavářku, jsem ji během chvilky celou snědla. Od sebe mi pak mamka ještě věnovala kus samotného pečeného masa, jenže ani to mi nestačilo a pořád jsem tvrdila, že mám hlad, tak mi ještě nasypala piškoty. Po obědě ale měla nějak moc práce a úplně mě zapomněla uložit do postele, takže jsem spát vůbec nešla. Ke svačině mi dala kousek perníku, ale mně z něj chutnala hlavně ta čokoláda navrchu, takže když Lucinka opustila svůj perník, sežrala jsem jí z něj všechnu čokoládu (ale nejsem nenažranec, ten zbytek jsem jí nechala). Mamka nás pak nechala hrát si v obýváku a šla vymalovat stěny schodiště. To bychom ale nebyly my, abychom se hned nešly podívat, co dělá a nezačaly tam oplendovat. A to bych nebyla já, abych do té barvy nestrčila prst a neolízla ho. Hned jsem se ale oklepala a řekla mamce „Mně to nechutná, mamko.“. Ale já za to fakt nemůžu, že mám potřebu ochutnávat všechno, co vidím! Na to moje čůrání zadkem mi mamka dala tři panáky Hylaku a fakt, že mám panáka (jako má vždycky Lucinka), způsobil, že jsem ho pokaždé vypila bez řečí a oklepání, ač mamka tvrdila, jaký je to hnus.
13. 02. 2014 Ráno se mamce zase nechtělo vstávat, poslední dobou mi dost připomíná toho králíka z klobouku. Já ale vím, jak na ni - stačilo říct „Počebuju čůat“ a už vstávala a letěla se mnou do obýváku. Tam jsem dobu poseděla, než se mi to povedlo, ale úspěšná jsem byla. Vtom jsem si vzpomněla, že mě mamka v poslední době úplně přestala za mé trefy do černého odměňovat, tak jsem se zeptala „Dotanu bombón?“ (dostanu bonbón?). Překvapilo ji to natolik, že mi ho opravdu dala, i když jsem ještě ani nesnídala. Dopoledne pustila mamka Lucinku ven, což jsem dost těžce nesla a stála jsme nalepená na dveřích a aspoň ji pozorovala. Odpoledne jsme s Lucinkou pěkně blbly a dopadlo to tak, jak to dopadnout muselo - já se skutálela ze schodů a kousla se do spodního rtu, takže jsem měla večer pusu jak malá černoška.
14. 02. 2014 Dopoledne šel taťka nahoru a my s Lucinkou hned běžely za ním. My hned zamířily do pokojíčku a taťka tam něco potřeboval udělat, tak tam byl s námi. Mně se podařil husarský kousek - chytila jsem dveře za lištu a zabouchla je. Problém byl, že ve dveřích nebyla klika a klíč byl zvenčí, takže jsme se neměli jak dostat ven. Mamka naše bušení nevnímala, protože si myslela, že tam jenom blbneme, ale nakonec nás dostal ven taťka. Pak šla Lucinka s taťkou ven, mamka vařila a já si všimla na stole položeného ajpeda a zmocnila se ho. Když se šla mamka podívat, co dělám, že jsem tak zticha, s úsměvem jsem jí řekla „Já kádam houku, víš?“ (já skládám holku - tou dobou jsem na ajpedu skládala puzzle s holčičkou). Na oběd jsem se sama usadila na normální židli, tak mě mamka nepřenášela do mojí jídelní židličky a dobře udělala. Snědla jsem všechno, co mi nandala a po zemi toho bylo poházeného skutečné minimum. Po obědě ale zase došlo na problém posledních dní - jestli byl včera můj bobek relativně tuhý, dnes už to zas tak růžové nebylo. A mamka opět neznala důvod, protože stejně jako předevčírem jsem i dnes měla trochu mléka a po snídani jsem si dala mamčiny koblížky. Večer jsem usnula zcela bez problémů, taky aby ne, když jsem přes den nespala. Ale po jedenácté v noci jsem se vzbudila a dlouho hořekovala. Mamka se zrovna sprchovala, a když přišla, hned ke mně šla a zjišťovala, co mi je. Taťka jí hned řekl, že jen vykňourávám, a že mi nic není, ale mamka se nedala odradit. Nejdřív jsem si řekla o pití, a když jsem zahnala žízeň, řekla jsem mamce, že mě bolí zoubky. Stačilo, aby mi namazala dásně a byl klid.
15. 02. 2014 Dneska s námi vstal taťka, aby se mohla mamka vyspat a ta toho tentokrát využila naplno - vstala až před jedenáctou. Pak šla Lucinka s taťkou zase ven, ale tentokrát se mamka smilovala i nade mnou a pustila mě s nima s tím, že bych neměla moc běhat. Ostatně jsem musela být stejně celou dobu pod taťkovým dohledem, neměla jsem totiž plínku. Můj pobyt venku ukončilo až prohlášení „Mně je točku zima, tati.“ (je mi trošku zima). I dnes jsem obědvala na dospělácké židli a jedla jsem stejně krásně jako včera. Protože jsem odpoledne udělala výstavní bobek (a to i přesto, že mi mamka od rána nedala Hylak a měla jsem i mléko i novou várku kynutých skořicových šneků), mamka usoudila, že mi zřejmě opravdu roste nějaký zub a ten způsobuje ty občasné průjmy. Pak se na chvilku zastavili na návštěvu Lancovi a mně se po delší době podařilo počůrat. Sice jsem už stála u nočníku, ale ve chvíli, kdy jsem si začala stahovat kalhoty, mi došlo, že už to stejně nestihnu a jen jsem si koukala pod nohy, kdy se tam začne dělat louže.
16. 02. 2014 Dlouho mamka přemýšlela, co jsem se jí od rána snažila říct tím „Je tam ťuk, mamko!“, až odpoledne jí to došlo - byl tam přece duch! Spát se mi po obědě zase nechtělo, tak mě mamka nenutila, ale trpce toho litovala. Odpoledne jsem totiž měla svůj den, začala jsem vytahovat ze skříně všechny hry a jednu po druhé jsem vysypala na zem, takže to vypadalo, jako by v obýváku bouchnul granát. K uklízení jsem se moc neměla, ale nakonec jsem se nechala přesvědčit a aspoň trochu jsem s tím mamce pomohla.
17. 02. 2014 Po snídani dostala Lucinka kus papriky a mně mamka taky kousek dala. Nejdřív jsem to chtěla odhodit, pak jsem si ale všimla, že to jí i mamka, i Lucinka a ochutnala jsem ji taky. Nakonec jsem si doběhla ještě pro další kousek. Jinak jsem ale opravdu bodovala. Dopoledne jsem potřebovala na záchod a už jsem nechtěla chodit na nočník, ale chtěla jsem jít na záchod jako veklá holka. Mamka mě na něj vysadila a já se, celá šťastná, vyčůrala. Pak už to ale tak slavné nebylo - znovu jsem zavolala, že potřebuju na záchod, až když se mi pod kalhotkama začal rýsovat bobek. To bylo ješte dobré, protože byl tuhý a mamka se mnou ještě stihla doběhnout na záchod. Podruhé už to tak růžové nebylo, bobek už nebyl tak tuhý a celistvý a navíc jsem ho vytlačila do kalhotek nahoře, takže než mamka přišla, začala jsem se svlékat a opatlala si tím celé nohy. Na druhou stranu už se mi pak na záchod nechtělo, takže jsem byla venku víc jak hodinu, aniž bych potřebovala odbíhat domů. Pobyt na čerstvém vzduchu mě nicméně moc neunavil, takže ze spánku zase nic nebylo. Minimálně desetkrát jsem mamku hnala na záchod, ale nic jsem neudělala, zato pojedenácté jsem to udělala - aniž bych se obtěžovala hnout kostrou směrem k záchodu, vyčůrala jsem se u konferenčního stolu.
18. 02. 2014 Vynechání odpoledního spánku nezanechalo žádné následky na nočním spánku, respektive ranním probouzení. S naprostým přehledem jsem se vzbudila ještě před sedmou a v sedm už jsme s mamkou seděly v obýváku. Po včerejším nočníkovém fiasku jsem se hned ráno došla vyčůrat na nočník a vzápětí i vykakat, takže byla mamka celkem spokojená. Spokojenost ji přešla až odpoledne, když mě uložili do postele, taťka vzal Lucinku ven a mamka si chtěla na chvíli taky lehnout. Nějakou dobu jsem si v posteli povídala a pak mě napadl způsob, jak se dostat snadno a rychle ven - „Čůat, já počebuju čůat!“. Netrvalo ani půl minuty a už jsem seděla na nočníku. Neudělala jsem do něj pochopitelně nic, ale do postele už mě mamka znovu nedostala. Když se pak Lucinka s taťkou vrátili, chtěla jsem taťkovi donést jeho telefon, a když jsem mu ho podávala, řekla jsem mu „Mati, na.“. No jo, no - chtěla jsem říct „mami“ jako obvykle, a když jsem začala, došlo mi, že to je taťka, tak jsem se to na poslední chvíli snažila zachránit. Moc dobře totiž vím, jak je taťka háklivý na to, když mu říkáme mami. V podvečer nám mamka četla pohádky, pak udělala večeři a pustila nám k ní Zvonilku v počítači. Po dlouhé době jsem nesnědla jen to, co leželo na chlebu, ale snědla jsem i chleba a dokonce si řekla ještě o druhou půlku.
19. 02. 2014 Ráno jsem se vzbudila před sedmou, venku byla ještě tma, ale já hned po otevření očí začala kňourat a pobrekávat, aniž bych mamce řekla, co se děje a jestli mě něco bolí. Přesun k ní do postele jsem vzala s povděkem, nicméně s odchodem do obýváku jsem překvapivě nesouhlasila. Za vytrvalého pokňourávání se mi povedlo na čtvrt hodiny usnout, a když jsem se vzbudila, má nálada byla dál hluboce pod bodem mrazu. Aspoň už jsem ale byla ochotná vstát a jít do obýváku, ale ještě dobu trvalo, než jsem se vzpamatovala a přestala fňukat. Jinak jsem chodila celý den napůl na nočník a napůl na záchod, každopádně sezení na záchodě se mi dost zalíbilo, takže jsem tam chtěla chodit i bez jakékoli potřeby. Jen po obědě došlo k nehodě, mamka mě dala do postele a já si tam dobu v klidu hrála. Pak jsem začala hulákat na mamku, tak hned naklusla i s nočníkem, ale já jí řekla, že na nočník nechci, jen jsem chtěla podat spadlou čepici. Netrvalo ani deset minut a z ložnice se začal ozývat téměř nelidský pláč. Když mamka přišla, oznámila jsem jí, že jsem se počůrala. Brek ale nepřešel ani po omytí a převlečení, ba co hůř - jen jsem ležela na gauči a bez zájmu o cokoli brečela. K tomu jsem se začala odrbávat, takže mě mamka nejdřív namazala krémem, pak mi ještě namazala dásně a pak teprve jsem se jakž takž vzpamatovala a začala si hrát s Lucinkou. Večer jsem zase najela na klasické večeření - ze své půlky chleba jsem snědla papriky, slízala sýr a máslo a chleba jsem se ani nedotkla.
20. 02. 2014 Ráno se Lucinka vzbudila dřív než já a mimořádně mě neprobudila, ani když odcházela z ložnice. Mamka čekala, až se vzbudím, ale já spala jak zabitá, tak odešla beze mě. Zdání ale klame, ani ne za dvě minuty mě rozespalý taťka donesl do obýváku a strkal před sebou nočník, protože jsem hlásila, že potřebuju čůrat. Už když mi ale sundával plínku, bylo zřejmé, že jsem v noci čůráním nešetřila, a vzhledem k tomu, že jsem na nočníku nic neudělala, bylo jasné, že jsem nešetřila ani ráno. Když jsme měli polívku, mamka ještě smažila řízky, a když se dostala konečně ke stolu, aby dojedla svou polívku, akorát jsem dojedla já svůj talíř. Hned jsem slezla ze židle, došla k mamce, začala se jí sápat na klín a řekla „Můžu dohamat tvou polívku, mamko?“. Byla king, ještě pár lžic ujedla a zbytek mi nechala. Samozřejmě jsem se najedla dostatečně na to, abych pak neměla takovou potřebu druhého jídla. Z toho jsem vyjedla všechny brambory a řízkem jsem pak krmila Lucku, ta totiž přišla vyčůraně s tím, abych krmila koníka. Mamka potom začala sklízet ze stolu a uklízet a já se v té době vyčůrala, aniž by o tom věděla. Pochopitelně došlo na klasickou situaci - mamka chtěla vytírat, tak odkopla nočník v domnění, že je prázdný, a jeho obsahem si polila nohy. Když se mamka dovztekala nad vlastní blbostí, začala se vztekat Lucka, protože jsem jí nechtěla půjčit hračku, pro kterou jsem si došla do hraček. Začala bouchat a hlasitě brečet, tak jsem si po jejím vzoru zacpala uši a okřikla ji „Nechci to poslouchat!“. Odpoledne přijela teta Soňa s Domčou, ale Dominik si hrál s Lucinkou a o mou společnost moc nestáli, takže jsem byla s našima a s tetou v obýváku a hrála si zčásti sama, zčásti s mamkou, ale především jsem se ládovala vším, co se nacházelo na stole - medovník, celozrnné tyčinky, slané krekry, kivi, banán, mandarinka, toasty, a to všechno v libovolném pořadí. Sem tam jsem zbuzerovala tetina štěklouna, třeba když nám vlezl na gauč, několikrát jsem mu řekla „Pejsku, běž dolů!“. Evidentně mi ale nerozuměl nebo rozumět nechtěl. Když potom teta s Domčou odjeli, mamka nám pustila pohádku a ani se nesnažila nám vnutit večeři po tom všem, co jsme spořádaly. Když mě pohádka přestala bavit, přišla jsem k mamce, přitulila se k ní a řekla „Ty seš tak kásná, maminko.“ (krásná). Když nás potom uložila do postele, přečetla nám pohádku, obě nás přikryla, dala pusu, zhasla…a já zakřičela „Ale já nehidim, mamko!“. Bylo mi ale vysvětleno, že teď ani vidět nemám, protože mám spát, tak jsem zmlkla, zavřela oči a usnula.
21. 02. 2014 Noc byla zase jednou výživná. Poprvé jsem se s kňouráním vzbudila před jednou, sice ze mě mamka vytáhla, že chci na nočník, ale když přišla s nočníkem a chtěla mě vyndat z postýlky, vzpouzela jsem se tak, že prostě neměla šanci. Nakonec jsem usnula, ale ještě dobrou třičtvrtě hodinu jsem se budila a pokníkávala. Pak jsem se vzbudila znovu kolem čtvrté ráno, opět jsem pokňourávala, ale tentokrát jsem se vyčůrala, ale mamce jsem si postěžovala, že mě bolí bříško. Dala mi kapičky na prdíky a já během chvilky usnula. Po téhle noci nebylo divu, že se i dnes Lucinka probudila přede mnou, tak s ní mamka vstala a mě pak do obýváku donesl taťka. Měla jsem nějakou mazlivou, tak jsem ještě čtvrt hodiny seděla přitulená k mamce na gauči. Pak už jsem ale potřebovala čůrat a bylo po mazlení. Čůrání proběhlo bez problémů, jenže půl hodiny nato jsem potřebovala na velkou a tam je to padesát na padesát. Někdy řeknu včas, jindy začňu kňourat, že potřebuju na nočník, až když už je bobek na cestě, což byl zrovna dnešní případ, takže mamka pak musela přepírat. Po obědě jsem vyfasovala plínu a taťka mě vrazil do postýlky, protože jsem vypadala na spaní. Nějakou dobu jsem tam brečela, ale pak jsem to vzdala a usnula (vzhledem k plíně ke mně mamka nemusela běhat při každém mém zavolání a já tak byla připravena o největší zábavu). Spala jsem ale jen necelou hodinu a probudila jsem se snad s ještě horší náladou, než když jsem do postele odcházela. Celá jsem se odrbávala, různě po těle jsem měla kolečka pupínků, která svědila (to už ale začalo před pár dny), takže mě mamka mimořádně namazala i odpoledne, nejen ráno a večer jako obvykle. Pak jsem ještě fňukala, protože byla Lucinka fuč, ale nakonec jsem se z toho všeho vzpamatovala a dala se dokupy. Večer jsem s Lucinkou chvíli koukala na Chuggington, pak mě to ale přestalo bavit a šla jsem prudit naše. A protože jsem si včera vybírala knížku na večerní čtení já, dnes vybírala Lucinka, takže nebyla pohádka, ale zpívaly jsme si anglické písničky. Tentokrát jsem ale chtěla ležet s Lucinkou v posteli našich, což bylo bez problémů, ty ale přišly, když mě mamka po písničkách přesunula do mojí postele. I když jsem si odmítla lehnout, a když mamka odcházela, pořád jsem v postýlce stála, po nějaké době jsem si sama lehla a přikryla se, aby se mi lépe usínalo.
22. 02. 2014 Dopoledne jsem se nahoře počůrala i přes to, že byl kousek ode mě nočník. A protože bylo doma teplo, zůstala jsem asi na hodinu jen v tričku. Během té doby ale Lucinku napadlo, že bychom se mohly jít podívat ven. Aniž by o tom naši věděli, Lucka otevřela vchodové dveře a já jen v tričku, bez kalhot a bez bot, šla za Lucinkou ven. Náš výlet ale zkazila mamka, která nás slyšela venku mluvit a během první půlminuty pobytu venku nás nahnala zpátky domů. A i dnes jsem běžela s kakáním na záchod za pět minut dvanáct. Vlastně spíš pět minut po dvanácté - fofrovala jsem ze schodů, ruku u zadku (neb jsem byla pořád jen v tričku) a bobek už byl na půli cesty. Jen co mě mamka zvedla na záchod, vypadlo to - naštěstí do záchoda, nicméně šla mamka stejně nahoru pro jistotu zkontrolovat, jestli jsem cestou něco netrousila. Po obědě se mnou seděla mamka na gauči a skládaly jsme puzzlíky, když jsem se zničehonic postavila, přimáčkla hlavu k její hlavě a mamka držela, protože si myslela, že jí chci dát pusu. Chvíli jsme takhle setrvaly a pak jsem jí hlasitě zařvala do ucha. Cukla sebou tak, že jsem se ještě dobré dvě minuty poté chechtala. Spát jsem pochopitelně zase nešla, mamka se mě jen zeptala, jestli chci jít do postele, a když jsem řekla, že ne, nenutila mě. Pozdě odpoledne jsme s Lucinkou měly uklidit, aby nám mamka pustila pohádku Na vlásku, jenže na tu se stejně chtěla dívat Lucinka, tak jsem si nijak netrhala žíly a do úklidu se nezapojovala. Ale když pohádka běžela, rozmyslela jsem se a chtěla se jít taky dívat, ale mamka byla neoblomná a nepustila mě tam, dokud jsem neuklidila aspoň tři kostky a miminko. Pak jsem viděla, že jí tatka medovník, co mamka dělala na mou pozdní oslavu narozenin s Domčou a samozřejmě jsem ho chtěla taky. Musela jsem ale nejdřív dojíst svou večeři. Pche, takovéhle vydírání pro kousek buchty! Uprostřed pohádky jsem si odskočila vyčůrat se na nočník, jenže pak jsem potřebovala na velkou a hlásit jsem to začala zase až ve chvíli, kdy už to ze mě padalo. Taťka vypadal, že ho minimálně raní mrtvice. Večer nám šla ještě přečíst pohádku a já zase chtěla ležet v její posteli. Nevydržela jsem ale jen ležet a pořád dělala ptákoviny, tak mě mamka uprostřed čtení uložila do mojí postýlky a nastal takový řev, že se se čtením musely přesunout do Lucinčiny postele. Když se mě pak mamka ptala, jestli chci pusu na dobrou noc, odpálkovala jsem ji.

26. měsíc

23. 02. 2014 Ráno vstával taťka a mamku jsme nechali spát, i když se mi to moc nelíbilo, já si totiž chtěla ještě jednou dojít do ložnice pro knížky, ale taťka mi to zatrhnul. Vyžehlil si to až tím, že nás před desátou začal oblékat a šli jsme ven. Jen se taťka dvakrát moc neorientoval v našem oblékání, takže nenašel žádný můj svetr a navlékl mě do Lucinčina svetru, tím pádem jsem pak byla v bundě naditá jak pumpa a sotva jsem se hýbala. V šest odpoledne jsme vyrazili zpátky do Prahy, usnula jsem takřka okamžitě po vyjetí. Doma jsem se pak navečeřela a překvapivě jsem ani neměla problémy s usínáním.
24. 02. 2014 Původní plán sice byl, že mamka odvede Lucinku do školky a já zůstanu doma s taťkou, jenže taťka spal a ke vstávání se ani trochu neměl, tak mamka oblékla i mě a do Kocoura jsme jely všechny tři. Když se Lucinka začala přezouvat, hned jsem začala volat „Já tady neci bejt!“, tak mě musela mamka uklidnit, že já tam zůstávat nebudu. Už ráno jsem si cestou všimla čepičky s Hello Kitty, a když jsem na ni upozornila i cestou domů, šly jsme ji s mamkou koupit. Celou tu dobu (tedy i v autě) jsem byla bez plíny, a když jsme se vrátily a taťka si toho všimnul, lehce ironicky řekl mamce, že je odvážná. Před obědem jsem zase začala kvičet, že chci čůrat a držela si při tom zadek, tentokrát jsem ale kvičela dostatečně včas a ještě jsem netlačila, takže mamka v pohodě stihnula přisunout nočník. Po obědě jsme jely pro čepice, cestou domů jsme musely koupit i jednu pro ni. Doma se pak naobědvala, pak jsme si chvíli hrály a pak s námi mamka jela na hřiště na Výtoň. Já se hodně houpala na morotce a broukovi, pak jsem se nechala vozit na kolotoči, jen měla mamka obavy, abych nespadla. Párkrát jsem si odskočila na skluzavku, ale pak jsme se s Lucinkou přesunuly na pískoviště, kde jsme vydržely docela dlouho. Jenže pak si Lucinka našla kamarádku a já byla jak kůl v plotě. Moc mi to žíly netrhalo, odešla jsem na motorku a tam jsem se nerušeně houpala. Kolem půl šesté jsme vyrazily na tramvaj směrem domů s mezipřistáním na Andělu, kde jsme se sešli s taťkou. Zatímco mi mamka skočila do jednoho krámu koupit konopnou mast, taťka nám koupil večeři a Lucinka vyškemrala pro nás obě maxilízátko. Mamka pak ještě skočila narychlo do Alberta, já s Luckou a taťkou jsme čekali před kasama, a abych se nenudila, koukala jsem všude množně. Díky tomu jsem na zemi našla figurku ptáčka a Lucinka hned začala fňukat, že chce taky něco najít. Když jsme dojedly rohlíky se šunkou, rozbalil nám taťka lízátka a já ho lízala cestou domů v tramvaji tak, že jsem lízátkem omatlala mamku i svou bundu, takže lepilo všechno. Lízátka nám vydržela až do půl osmé, a když se mamka ptala, jestli chceme večeři, obě jsme odmítly.
25. 02. 2014 Před čtvrtou ranní jsem se vzbudila, a když mamka slyšela, že se odrbávám, vzala mě k sobě. Bylo to ale čím dál horší, tak vstal i taťka a došel pro kapičky proti svědění. Než ale zabraly, mohla jsem se uškrábat, takže si střihnul ještě jednu cestu dolů, tentokrát pro konopnou mast, aby mi svědivá místa mohla mamka namazat. Ještě dlouhou dobu jsem byla vzhůru a usnula jsem až v šest, mamka si počkala, až usnu opravdu tvrdě a přesunula mě zpátky do mojí postele. Pak jsem pochopitelně chrněla až do půl deváté. Na oběd jsme jeli do Ikey, kde naši ještě něco nakoupili. Potom vzali naši útokem další obchody - když potřeboval taťka nakoupit v Horbachu, vzala nás mamka do oddělení kytek a zvířat, jenže když jsme tam konečně došly, řekla jsem, že potřebuju čůrat, a protože se Lucce evidentně nechtělo od zvířat, začala mě navádět, ať se vyčůrám do plínky. Doma jsme pak dostaly večeři, když se na mě mamka koukala, kuousla jsem si rohlíku i šunky, ale když se nedívala, snědla jsem šunku a rohlík odložila. Nakonec jsem ale stejně zhltla i ten rohlík. Dle telefonické rady Paňdoktorky mi mamka večer dala zase kapky proti škrábání a pečlivě namazala všechny fleky konopnou mastí.
26. 02. 2014 V noci jsem se vzbudila žízní, ale stačilo se napít a hned jsem zase padla za vlast, zato ráno mě nevzbudil ani mamčin budík. Mamka rovnou zatelefonovala Paňdoktorce kvůli mému ekzému a dozvěděla se, že pokud by nezabraly kapky proti svědění a mastičky, musela by krátkodobě nasadit kortikoidy. Dopoledne jsem uškemrala rodiče, aby mi rozdělali Lucinčino nové puzzle a hned se mi povedlo zašantročit jeden dílek. Ten našla mamka až večer úplně u stěny pod skříní. Odpoledne jsme jeli s našima za tetou Soňou a Dominikem. Ti dva si hráli spíš spolu a já za nima buď jen pobíhala nebo jsem si hrála sama s mašinkama. V jeden moment jsem se ale rychle postavila, chytla za kalhoty, vytřeštila oči a koukala na nohavice s očekáváním, kdy to nateče až na zem. Čekala jsem dlouho, ale překvapivě se nic nestalo, mamka totiž něco podobného očekávala a pro jistotu mi nechala plínku. Teprve když jsem se dočůrala, rozeběhla jsem se k záchodu. Ovšem co se mi muselo nechat bylo, že jsem jedla jak zjednaná, hlavně jablka a sušené rozinky. Těsně před odjezdem už jsem ale začala být rozmrzelá a plačtivá a cestou jsem i usnula. Moc sil jsem ale nenačerpala a po probuzení jsem zase spustila řev. Nakonec jsem se v rámci možností utišila, snědla rohlík se šunkou, a i když pak nastal trochu problém se sprchováním, mazáním a převlékáním, do postele jsem se nakonec stejně dostala.
27. 02. 2014 Ani dnes mě nevzbudil mamčin budík a vstala jsem až před třičtvrtě na osm. Když přišla Lucinka ze školky a najedla se, spakovali jsme věci a odjeli na chalupu. A i přesto, že jsem kolem poledne vypadala na spaní, usnula v autě lucinka a mamka řekla, že by ji nenapadlo, že „Tahleta (tím myslela Lucku) usne a tahleta (významně se podívala na mě) bude mezitím hulákat a zpívat.“. Nakonec jsem to ale zalomila taky a vzbudila se až dlouho po příjezdu, protože naši jen vytahali věci z kufru a nás nechali v klidu spát. Když jsem se vzbudila, v klidu a tichosti jsem seděla v autě a čekala, až mě někdo vyzvedne. Po večeři pro nás naši přichystali překvapení - oficiálně nám předali nový pokojíček s velkou postelí i pro mě. Lucinka juchala, tak jsem juchala taky, pak jsme si řízeně rozebraly postele (Lucinka chtěla původně spát v té mé, ale naši ji uložili do vedlejší postele, u které bylo i rozsvěcení světla, protože se báli, že bych s tím v noci blbla). Ležet jsem ale vydržela jen do doby, kdy mamka četla pohádku. Když dočetla a chtěla odejít, sbalila jsem do náručí všechny plyšáky s tím, že chci jít „do hobýáku“ (do obýváku). Mamka mě ale odnesla do ložnice, čímž mě dost naštvala, tak jsem tam řvala tak dlouho, až se vrátila. Hned jsem začala tvrdit, že chci čůrat. Na nočníku jsem pak seděla čtvrt hodiny a odmítla se odtamtud hnout, ale jak jsem byla z toho spaní celá nervní, začala jsem se zase škrábat. Mamka mi slíbila, že když slezu z nočníku, donesu plínku a vyskočím na gauč, dá mi plínu a nohy namaže, aby přestaly svědit. Na to jsem slyšela hned. Taťka pak řekl, že by mě ještě chvíli nechal v obýváku, protože jsem v autě cestou usnula, tak chápal, že s večerním usnutím žádnou hitparádu nenadělám. Když mě ale po čtvrt hodině nesl do ložnice, zase jsem na něj zkusila, že chci čůrat, ale muselo mi být předem jasné, že podruhé už mi na to nikdo neskočí. Po pár minutách pláče jsem usnula a půl hodiny poté mě rodiče přenesli do velké postele v pokojíčku a kousek ode mě položili chůvičku, aby mě měli stále pod dohledem.
28. 02. 2014 Ráno jsem byla děsně překvapená, když mě Lucinka vzbudila a já ležela nahoře v pokojíčku a ne ve své postýlce v ložnici. Však jsem taky hned iniciovala odchod dolů a mamčin budíček. Byla evidentně děsně šťastná, že místo očekávaného delšího spánku (protože jsme šly včera pozdě spát a ještě si myslela, že si ráno budeme aspoň chvíli hrát v pokojíku, než půjdeme dolů) musí vstát před třičtvrtě na sedm. Dopoledne jsem se počůrala a v první chvíli jsem to vůbec neřešila. Až po čase, když to začalo chladnout a studit, jsem začala kňourat a běhat za mamkou jak pejsek. Ta byla ale naštvaná, že jsem včas nešla na nočník a rozhodla se, že mě v tom nechá. Když jsem se ale začala z nervozity odrbávat, radši mě převlékla a osprchovala. A já si zase začala dávat větší pozor a chodila na nočník včas. Sem tam se mi ale zachtělo sedět na záchodě, ale jakmile mě tam mamka vysadila, řekla jsem „Já ťama, běč pič mami.“ (já sama, běž pryč). Celý den jsem ale byla fest protivná, takže si to mamka docela užívala. Když chtěla jít Lucinka po obědě ven, moc se mi nechtělo převlékat, takže ona byla venku třičtvrtě hodiny, než jsem se konečně rozhoupala k odchodu ven i já. K večeři mi mamka dala půlku chleba se sýrem, ta během chvíle zmizela, tak mi dala ještě druhou a byla nadšená jak jsem hezky jedla. Moc dlouho jí to ale nevydrželo. Přesně řečeno jen do doby, kdy taťka objevil obě půlky chleba pohozené po zemi - jak jinak, než bez sýra. Večer jsme s Lucinkou zase šly do pokojíčku a po přečtení pohádky jsem tam vydržela a neběžela hned za mamkou. Po pár minutách mě ale Lucinka vyblbla, že si půjdeme dolů pro pití. Mamka nás nahnala zpátky, že nám ho donese a našla nás každou ve své posteli. Krátce poté, co odešla, mě tam ale zase slyšela cestovat, tak přišla nahoru, ale já už se pakovala ke schodům, že chci dolů. Když mi ale slíbila, že si ke mně lehne, nechala jsem se přemluvit a vrátila se do postele. Mamka u mě ležela čtvrt hodiny, během které Lucinka usnula a já už začala zívat. Protože jsem ale pořád povídala a blbnula, mamka řekla, že půjde dolů a za chvíli mě zase přijde zkontrolovat, a že jestli nebudu v posteli, odnese mě do ložnice. Taky ale dodala, že v pokojíčku budu usínat s Lucinkou, zatímco v ložnici bych usínala sama, a že když se ráno probudím v pokojíčku, budu si moct jít hned hrát, zatímco v ložnici bych musela čekat, až mě někdo vyndá z postele. Ač mamka očekávala, že začnu vylézat z postele hned, jak začne odcházet, já tam zůstala a překvapivě i usnula.
01. 03. 2014 Ač to večer vypadalo na celkem pohodovou noc, v jednu ráno jsem mamku vytáhla z postele, když mě nejdřív slyšela pokníkávat a během chviličky se můj hlas zintenzivnil, takže mamce došlo, že jsem slezla z postele a dostala se do blízkosti chůvičky. Když přišla, seděla jsem na kraji postele a tvrdila jí, že potřebuju čůrat na nočník. Přes chůvu předala do ložnice vzkaz taťkovi, ale než s tím nočníkem dorazil (a to pospíchal), lehla jsem si zpátky do postele, přikryla se a zavřela oči. Ve čtyři ráno jsem si to zopakovala, tentokrát bez čůrání. Pro změnu jsem mamce řekla, že chci jít s ní, ale chvíli zůstala u mě a já si za chvíli lehla na peřinu a skoro usnula. Pak jsem se ale zničeho nic postavila, ale jen proto, abych popadla peřinu, lehla si na polštář a zachumlala se až po bradu. Když odcházela, ještě jsem nespala, i když jsem k tomu neměla moc daleko. Pak mě vzbudila až před půl osmou Lucinka, když mě vzbudila polechtáním na noze, abych si s ní šla hrát. Jak jsme nahoře začaly mluvit a chodit, vzbudila se i mamka, ale nijak za námi nechvátala a ležela v posteli, dokud jsme nesešly dolů. Až když mě převlékala, zjistila, jak dalece jsem byla v noci aktivní, co se čůrání týká. Po hodně dlouhé době jsem měla nejen počůranou plínu, ale dokonce tak těžkou, že mi blembala pomalu až u kolen. Po obědě nás s sebou vzal taťka ven, aby mohla mamka v klidu poklidit a já, protože jsem si nedala říct, jsem zahučela do rybníka (teda rybník tomu říkají jen naši, ve skutečnosti už to je jenom bláto pokryté pěti centimetry vody). Pravda, taťka mě varoval, že tam nemám chodit, jenže já odtamtud nutně potřebovala nabrat na lopatku hlínu, a když jsem slezla až dolů k vodě, už jsem neustála to, jak jsem byla nabalená, špatně jsem se pohnula, tím pádem se překlopila a jednu ruku zabořila do bahna. Lopatkou v druhé ruce jsem zoufale mávala do všech stran, aby mě šel taťka vylovit. Pak jsme se šli ještě podívat k Nouzům na králíky, ale to už jsem byla fest protivná. Ostatně to mi vydrželo až do večera, takže naši usoudili, že jsem patrně unavená a ospalá. Při večeři jsem zase snědla sýr z chleba a chleba pak rozdrobila na kousky. Ty jsem ale tentokrát (zcela mimořádně) všechny dojedla. Nakonec byla moje únava k dobru věci, mamka nás uložila, přečetla pohádku, zhasla a odešla, já si ještě chviličku povídala a pak, smířená se svou novou postelí, spokojeně usnula.
02. 03. 2014 Ráno jsme se s Lucinkou vzbudily takřka zároveň a ještě poměrně dlouho jsme si hrály nahoře, než jsme se vydaly dolů. Mamka si ráno postěžovala, jak díky mému přesunu nahoru v noci zase špatně spala a budilo ji úplně všechno, tak vstal taťka. O půl deváté už se mi ale po mamce začalo stýskat tolik, že jsem šla k ložnici a tloukla do dveří. Když to slyšel taťka, hned na mě naběhl a odnesl mě do obýváku. Kdyby náhodou mamku nevzbudilo mé bušení na dveře (jakože vzbudilo), posichrovala jsem si to tím, že jsem už při odnášení začala hlasitě křičet „Nééééé, já ci mamimkůůůůů!“. Povedlo se, do pěti minut byla v obýváku. My s Lucinkou se dopoledne pohybovaly mezi obývákem a pokojíčkem, a já v obýváku rozjela diskuzi mezi mnou a panenkou - „Ty neceš potoukat? - Neci potoukat! - Ty neceš potoukat…poď ke mně.“. V překladu jsem na panenku spustila - Ty nechceš poslouchat?, a když odpověděla, že nechce, zopakovala jsem ještě jednou svou otázku a pak ji pošíšala, aby se uklidnila a poslouchat začala. Pak jsem mamku potrápila záchodovými problémy, respektive těmi nezáchodovými. Nejdřív jsem za ní přišla z pokojíčku do obýváku a řekla, že jsem kakala do plínky (kterou jsem neměla, takže to odnesly kalhotky), a když mě umyla a převlékla do suchého, ještě jsem se počůrala. To už mě v tom chtěla nechat, ale já se schovala na záchod, tam to všechno sundala a nechala. A když tam pak šel taťka, chtěl to sebrat a odnést a děsně se divil, že to je mokré. Pochopitelně jsem potom byla za kinga, když jsem si došla na záchod a tam se vyčůrala. Odpoledne jsem šla s taťkou a Lucinkou ven, nejdřív jsme si s Luckou hrály vzadu na zahradě, ale pak taťka vytáhnul z garáže skluzavku a od té už jsme se nehnuly. Lucinka mě naučila spoustu nových věcí, jako třeba jak sjet dolů po břiše. Zkusila jsem to jen nohama napřed, i tak ale mamka říkala, že si odřu čumák. Jen jednou jsem běžela domů, když jsem tvrdila, že jsem kakala. Nakonec byla plínka jen mokrá, nicméně jsem ji prostě mít nechtěla. Domů jsme šli až před pátou, mamka začala balit a taťka se zašil na záchod, ale já ho tam objevila a chtěla od něj přečíst to, co si tam četl. Taťkovi se ale evidentně nechtělo a našel si novou výmluvu - „Tohle ti číst nebudu, to není pohádka, to by ses bála ještě zejtra, to je o Hitlerovi.“. Díky tomu, že nám mamka udělala ven litr a půl čaje a my ho skoro celý během půl hodiny ve třech vypili, jsem se pak doma počůrala. Během dalších deseti minut jsem se vyčůrala na záchodě, pak jsme šly s Lucinkou nahoru, aby mamka mohla dole vytřít, ale já se v pokojíčku počůrala na své posteli i přesto, že dva mentry ode mě ležel nočník. To mamka psychicky neunesla a naplácala na zadek, čehož následně sama litovala. Svačit jsem nic nechtěla - o jogurt jsem nejevila zájem, hroznové víno jsem jen rozkousla a vyplivla, stejně dopadlo i jablko. Chvíli před odjezdem jsem začala skákat na gauči - prvně jsem skočila z područky na kraj gauče, takže to vypadalo, že mě to vymrští z gauče a spadnu hlavou na stůl, ale ustála jsem to a odrazila se zpátky na gauč. Vzápětí jsem ale vlezla na područku znovu a pro změnu se mi z ní sklouzla noha a já zahučela za gauč. Cestou do Prahy jsem usnula, zato po příjezdu jsem byla protivná jak řiť a z nervozity jsem se začala škrábat. Mamka mě pak v rychlosti vykoupala a díky tomu, že jsem nesvačila, jsem po dlouhé době krásně a bez pobízení snědla půlku chleba. U té druhé půlky už jsem se ale vrátila k normálu a vyžrala jen sýr. V Praze na mě čekalo taky nové spaní - v pokojíčku v Lucinčině posteli. Dlouho to vypadalo, že bude nutný přesun do ložnice, protože se mi tam spát nechtělo. Pak jsem na naše volala, že chci čůrat a k překvapení našich jsem neckecala a opravdu se vyčůrala. Ještě párkrát na mě pak Lucinka nabonzovala, že vylézám z postele, ale nikdy jsem nevylezla úplně a hned zase zalezla. Krátce předtím, než to v pokojíčku ztichlo, se odtamtud ozvalo „Já se bojim, Uti.“ „Ty se bojíš? Ale já chci spát, tak mlč.“. Usnula jsem až před půl desátou, když Lucinka přestala reagovat a povídat si s ní.
03. 03. 2014 Ráno mě vůbec nevzbudilo, když Lucinka vstávala do školky a vzbudila jsem se sama chvilku po sedmé. Začala jsem volat na Lucinku, ale ta se ozvala zespod, tak jsem se vydala za ní. Dopoledne, když už byla Lucinka ve školce, jsem po mamce chtěla sněhuláka (lentilky v plastovém obalu ve tvaru sněhuláka) - dostala jsem jeden bonbon a sněhuláka na hraní s tím, že ho nebudu rozdělávat. Chvíli jsem si s ním hrála, jenže pak se z něj vysypalo pár bonbonů, a když na to mamka přišla, chtěla mi je vzít, tak jsem je radši honem strčila do pusy. V poledne šla mamka pro Lucinku a jely spolu na keramiku a já zůstala doma s taťkou. Poctivě jsem chodila na záchod, jen jednou, když jsem tam šla, to podle chůze vypadalo, že už je to v trenkách, ale doběhla jsem s tím až na záchod. Dokud byla mamka doma, dala jsem si s ní polívku, s taťkou pak druhé (maso s rýží). Taťkovi ale uprostřed jídla zazvonil telefon a odešel od talíře, já zrovna dojedla, tak jsem si přidávala na svůj talíř od něj a jako bonus si to pořádně pocukrovala. Odpoledne jsem si zopakovala včerejšek a poznačkovala si i svou pražskou postel. Pak už jsem byla hodná a večer se mamce snažila vnutit, že „Jsem dnes nepakava.“ (neplakala). Večerní pohádku nám šel přečíst taťka, ale jakmile odešel a zmizel mi z dohledu, rozsvítila jsem světlo. Až před třičtvrtě na devět mamka zjistila, že je v pokojíčku ticho a tma. Však mi taky Lucinka nakázala, že už chce spát, tak ať zhasnu, a protože je pořád větší a silnější, radši jsem poslechla. Když šla mamka spát, nezdálo se jí, že by bylo v pokojíčku nějak teplo, ale já byla celá zpocená a vlasy jsem měla mokré. Nijak jsem ale nesálala, tak usoudila, že horečku nemám, jen jsem přehřátá a pootevřela nám na noc okno.
04. 03. 2014 Ve čtyři ráno proběhla mamčina kontrola mého stavu (hlavně toho, jestli nemám horečku) a zavření okna. Vzhledem k poměrně klidné noci čekala, že se konečně dobře vyspí, ale opak byl pravdou, já vstala už v šest ráno a hned jsem začala volat na Lucinku, jestli už je dole. Přes chůvičku mi mamka řekla, že Lucinka ještě spinká, a že je brzo, tak mám spát taky, ale nic takového už jsem v plánu neměla. O půl sedmé jsem konečně vzbudila i Lucinku a před sedmou mamce došlo, že z nás už víc spánku nevytříská a vstala s námi. A to si zrovna dnes mohla pospat až do třičtvrtě na osm. Když odjela s Lucinkou do školky, zmocnila jsem se Lucčiny kabelky, kterou zapomněla doma, vytáhla z ní pomádu na rty a pěkně prstíkem všechno vydloubala a omatlala sebe i gauč. Ranní vstávání jsem pochopitelně potřebovala dohnat a před desátou, přesně ve chvíli, kdy se mamka vrátila ze školky, jsem se na houpátku uhoupala ke spánku. Nechala mě spát hodinu a pak mě probudila, nicméně i ta hodina spánku stačila k tomu, abych jí večer pořádně zvedla mandle. Místo ležení v posteli jsem lezla na trampolínu, pořád jsem rozsvěcela světlo, tahala si do postýlky hračky a knížky a nakonec, když mamka odešla do obýváku, jsem se sbalila a sešla dolů. Tam mě naprosto ignorovala a řekla, ať si dělám, co chci, a že mě klidně nechá spát celou noc samotnou v obýváku. Tahle idea se mi pochopitelně nelíbila ani trochu, jenže jsem si sedla na gauč, pak se mi začalo chtít spát, tak jsem si lehla a to spaní přišlo po půl desáté tak nějak úplně samo. Měla jsem kliku, že tam byl taťka, mamka na mě byla totiž tak naštvaná, že by mě na tom gauči bývala snad i nechala spát až do rána.
05. 03. 2014 V sedm ráno mě vzbudila Lucinka, když jí dolů spadnul koník a ona pro něj šla. Když mě mamka převlékala z pyžama, všimla si, že ekzém se dost zklidnil, takže usoudila, že je to buď změnou masti (skoncovala s konopím a najela na lipobázi a ichtamovou mast), nebo vysazením čokolády (čemuž přikládala větší pravděpodobnost). V období před vyrážkou nám totiž koupila vysokoprocentní hořkou čokoládu a Lucka si o ni každý den řekla. Já jsem pochopitelně nemohla zůstat stranou, takže jsem pokaždé dostala jeden dílek taky, což nakonec mohlo být právě spouštěčem ekzému. Dopoledne jsem si šla hrát nahoru do pokojíčku a po nějaké době začala volat na mamku „Mamko, čůala sem!“. Jenže mamka zrovna musela odejít zavřít vrata za taťkou, tak nepřišla. Když přišla zvenčí domů, znovu jsem na ni zavolala „Mamko, čůala sem!“. Když přišla, nebylo v nočníku jen čůrání, ale i bobek. Před obědem mi mamka půjčila po dlouhé době ajpeda, a když jsem na něm koukala na pohádku, přivezl taťka malý nákup, tak mamka potřebovala vyběhnout ven a dojít pro brambory, a než se vrátila, už jsem stála v otevřených dveřích a vyhlížela ji. Po obědě jsme šly pro Lucinku do školky, cestou jsem byla trochu protivná a chtěla se nosit, ale statečně jsem domů doťapala po svých. Odpoledne jsme si s Lucinkou hrály v pokojíčku a já fofrovala dolů na záchod. Když jsem dokončila potřebné, zahlásila jsem „Čůala sem bobek!“. Celý den jsem ale chodila na nočník nebo záchod, takže to byl druhý den bez nehody. Večer jsem zalezla do postele a počkala, než nám mamka dočte pohádku, hned poté jsem se ale zase zdekovala a šla za mamkou do obýváku. Taťka ale nad ničím nepřemýšlel, popadnul mě a odnesl nahoru. Ještě na chodbě se mě zeptal, kde chci spát, jestli tam (a ukázal na pokojíček) nebo tam (a ukázal na ložnici). Když jsem ukázala, že tam (přičemž jsem ukázala směrem dolů do obýváku), bez debat mě vrazil do postýlky v ložnici. Chvíli mě nechal řvát, pak přišel zpátky a zeptal se, jestli chci spát v ložnici nebo u Lucinky. Když jsem řekla, že dole, zavřel za sebou dveře, nechal mě zase chvíli vztekat a přišel znovu. Když takhle přišel počtvrté, řekla jsem, že chci spát u Lucinky, tak mě tam přenesl a byl klid.
06. 03. 2014 Zatímco byla Lucinka ve školce, pěkně jsem řádila s knížkama. Jednu jsem si půjčila a rozstříhala v ní stránku na deset kousků, pak na to ale přišla mamka a sebrala ji. Já si ale našla knížku jinou a tu jsem aspoň počmárala. Na oběd jsme jeli do Ikey, kde naši potřebovali ještě něco koupit, a sedli jsme si ke stolu k jedné paní, která mě celou dobu pozorovala a nemohla se vynadívat, jak hezky jím, načež taťka řekl, že když se to (to myslel mě) nechá pořádně vyhladovět, tak to vždycky hezky jí. Z Ikey už jsme vyrazili na chalupu a já i Lucinka jsme svorně usnuly. Řádně odpočatá jsem se potom na chalupě vrhla na gauč a skákala na něm jako smyslů zbavená. To se mi taky vymstilo, po jednom takovém skoku jsem cvakla zubem o žulový parapet u okna za gaučem u kousek zubu si uštípla. Autový šlofík pak měl pochopitelně vliv na naše usínání, ještě o půl desáté jsme byly slyšet. Hlavně tedy já, vždycky to v pokojíčku na chvíli ztichlo, pak jsem začala mluvit na Lucinku a z její postele se jen ozvalo „Už buď zticha, já chci spinkat!“. Taky jsem se snažila usínání odložit tím, že jsem několikrát běžela do obýváku. Byť s tím mamka nesouhlasila, byla celá rozjařená, když jsem se při jednom ze svých příchodů začala vrtět v rytmu salsy, která právě zněla z televize. Hned řekla, že budu určitě po ní, načež taťka protočil panenky.
07. 03. 2014 Ve tři ráno jsem vzbudila mamku pobrekáváním, tak hned běžela nahoru a našla mě stojící u postele. Hned jsem se k ní přitulila a odsouhlasila, že jsem ve spaní spadla z postele. Chvíli mě šíšala a pak se zeptala, jestli mě má uložit do postele, s čímž jsem souhlasila. Položila, přikryla, já se zachumlala a usnula. Tím ale dnešní pády teprve začaly. Před sedmou ráno jsme s Lucinkou vstávaly a o hodinu později se začal ozývat děsný křik ze záchoda, kam jsem šla původně kakat. Nějak jsem se tam ale vrtěla a zahučela dovnitř. Odpoledne jsme šly s Lucinkou ven, pak ale přišla na návštěvu teta Jitka, tak jsme šly domů taky. Teta nám donesla štrůdl, tak jsem se do něj pustila, v šest jsem snědla chleba se šunkou a pak jsem ještě taťkovi snědla brambory, když dojídal zbytky od oběda. Večer si mamka myslela, jak usnu bez problémů, protože jsem byla odpoledne ukníkaná a podezřele mazlivá, ale skutek utek. Když odcházela, tvrdila jsem, že potřebuju čůrat, tak mě vzala na záchod, který dnes nahoře taťka zprovoznil. Pak mě uložila zpátky do postele, ale jakmile začala odcházeot, vylezla jsem a šla za ní. Dole jsem řekla, že chci na nočník, takže jsem si sedla ještě tam, opět bez výsledku. Taťka mě chtěl odnést nahoru, ale řekla jsem, že chci maminku, tak se zvedla, že mě tam odvede, ale já se místo toho usadila na gauči. Taťka nelenil, vzal mě do náručí, odnesl do postele a řekl, že jestli znovu odejdu dolů, budu spát v postýlce pro mimina. Chvilku jsem sice protestovala, ale radši jsem už v pokojíčku zůstala.
08. 03. 2014 V pět ráno jsem zase sletěla z postele, tentokrát mamka slyšela i tu ránu a já spustila hurónský řev, který nakonec probudil i Lucinku. Ani jedné z nás (na rozdíl od mamky) ale nedělalo problém znovu během pěti minut usnout. To mamka, když už konečně zabrala, musela znovu vstávat, protože jsem se vzbudila před půl sedmou a potřebovala čůrat. Když šla dopoledne na záchod mamka, postavila jsem se do dveří a řekla „Ty si čůala na háchod, jenička seš!“ (mamko, seš jednička, že ses vyčůrala na záchod). Pak potřeboval taťka odjet něco koupit, ale hledal mikinu a svetr a ptal se mamky, jestli neví, kde to má. Aniž by si toho všimli, sebrala jsem se, odešla nahoru a do obýváku jsem se vrátila s jeho pohřešovanými hadry v náručí. Když mě mamka chtěla pochválit, stihla říct jen „No teda Terezko…“ a zbytek jsem dořekla já „Jenička, sem jenička!“ (jsem prostě jednička). V jednu jsme s Lucinkou šly ven s taťkou a domů jsme šly až po víc jak čtyřech hodinách. Za tu dobu jsme se stihly jít se strejdou Mirkem podívat na sousedovic berany a nasypat jim trochu jídla, vyblbnout se před barákem na sklípku a na kopci hlíny, pomoct mamce s přípravou záhonku a pořádně prohnat slepice, které taťka včera večer přestěhoval zpátky k nám. Byly jsme zřízené jak prasata, takže nás mamka rovnou hodila do vany, a protože jsme blby na pískovišti, umyla nám i vlasy, což se nelíbilo hlavně mně. Když nás převlékla, řekla si Lucinka o rýži s masem od oběda a mamka nám to rozdělila. Když jsme dojedly, Lucka to završila dvěma jogurty, já jedním a mamka jen zírala, jak to do nás všechno padalo, ale ani nebylo divu - bylo skoro šest hodin a my měly naposledy oběd. Mamku jsem jen nepatrně rozhodila, když jsem pak seděla na gauči a řekla „Já počebuju čůat na gauči.“. Neváhala a i přes moje protesty mě přenesla na nočník. Já si ale dělala srandu, takže jsem tam nic neudělala, a když jsem doopravdy potřebovala, šla jsem na nočník sama.
09. 03. 2014 Mamku málem kleplo, když nás ráno slyšela mluvit a pobíhat po pokojíčku a podívala se na čas - 6:08. Už začala zvažovat, co s námi udělá, protože dokud jsme spaly každá v jiné místnosti, obě jsme spaly běžně do půl osmé, klidně i do osmi, zato v posledních dnech jsme budíček začaly posouvat na nelidské časy. Dopoledne proběhlo pěkné tóčo, Lucinka se oblékala, že půjde ven, a já seděla na nočníku, jenže Lucinka vzala uprostřed oblékání nůžky a šla si s nimi ke mně sednout. Kdo ví, co ji to popadlo, ale stříhla mě do ukazováčku. Pochopitelně z něj hned začala crčet krev a já začala vřeštět. Lucka to pěkně schytala a místo ven byla vyhnaná do pokojíčku. Tam tedy zůstala docela dlouho, až snad po víc jak půl hodině přišla dolů, to jí mamka řekla, že se mi má omluvit a ona to šla znovu promyslet nahoru. Když se vrátila, šla rovnou ke mně a řekla, že to udělala nerada a už to víckrát neudělá. Já tedy byla pořád ukňouraná (zčásti i brzkým budíčkem), povalovala se po mamce a nechtěla se od ní hnout, změnilo se to, až když mě mamka oblékla a vypustila ven. Rázem jsem o bolavém prstu neměla ani ponětí. Odpoledne měla mamka v plánu odjet už ve dvě, protože s námi chtěla jít na výstavu panenek Barbie a Monster High, jenže nestíhala a odjížděli jsme až o víc jak hodinu později. Zatímco ona balila, na mě dolehlo plnou vahou ranní vstávání, začala jsem polehávat na gauči, až si mamka všimla, že jsem usnula. V autě to pak vypadalo, že mi ta půlhodina spánku stačila, ale i v něm jsem nakonec usnula. Výstava byla fajn, ale víc než panenky mě zaujali koníci a auta. Hodně času jsem se ale chtěla nosit, takže měla mamka ruce jak opice a cestou z metra mě chtěla nechat ťapat samotnou. To ale zhatil taťka, který šel kus před námi a ještě na schodech z metra viděl přijíždět tramvaj. A protože Lucinka potřebovala už dlouhou dobu čůrat, zavolal na mamku, že jede tramvaj, ta mě popadla do náručí, vyběhla se mnou schody, doběhla k tramvaji, a když už jsme byli skoro u ní, došlo jí, proč jsem už od výlezu z metra hýkala a ukazovala směrem vzad. Spadla mi čepice! Taťka už byl s Lucinkou v tramvaji, celé to viděl a radoval se, že jsme se té čepice konečně zbavili, protože mi pořád sjížděla z hlavy, ale mamka věděla, že to je moje oblíbená s Hello Kitty, tak se mnou utíkala zpátky, sebrala ji a honem jsme běžely k tramvaji. Naštěstí nebyl Pantramvaják zákeřný a počkal na nás. Večeře jsem se takřka netknula a krátce po osmé jsme byly s Lucinkou v posteli. Když mamka dočetla pohádku a odešla, zase jsem chvíli plakala, nicméně jsem necestovala, protože jsem si byla dobře vědoma pohrůžky spaní v ložnici v posteli pro mimina. Ještě na chvíli jsem rozsvítila, jenže si Lucinka začala stěžovat, že nemůže usnout, tak přišel taťka zhasnout a mně nezbylo nic jiného, než to zalomit taky.
10. 03. 2014 Ve čtvrt na sedm mamku vzbudilo moje pobrekávání, ale když nás šla o půl sedmé vzbudit kvůli Lucinčině školce, spala jsem tak tvrdě, že dlouho trvalo, než mě probudilo mamčino a Lucinčino povídání. Před osmou jsme vyrazily s Lucinkou do školky, a i když ona vypadala, že by šla nejradši zase domů, mně se odtamtud pro změnu nechtělo vůbec a nejradši bych tam zůstala. Po obědě nás taťka zavezl na Lucinčinu keramiku, a zatímco Lucinka tvořila, my se šly s mamkou projít. Přišly jsme o deset minut dřív, Lucinka ještě malovala (prý se nechtěla umazat od hlíny), tak jsem si taky šla malovat. Mamka se dozvěděla důležitou informaci - že po období kroužků přichází období čar (jako by to nevěděla), a že tomu, když se pak namaluje kolečkou s čárou, se říká hlavonožci - to jako, že to je prvopočátek postavy, a že to má hlavu a nohy. Z keramiky jsme jely na Výtoň, Lucinka tam měla Domču, takže si mě moc nevšímala, ale mně to ani moc nevadilo. Hrála jsem si na písku a nikoho jsem ke štěstí nepotřebovala. Ovšem když v pět zavolal mamce taťka s tím, že jede kolem a může nás hodit domů, bylo peklo. Mně se domů nechtělo a dávala jsem to dost hlasitě najevo. Dostat mě pak do auta byl skoro nadlidský úkol, vzpírala jsem se tak, že mě nebylo možné ani posadit do sedačky, natož mě tam připoutat. Po příjezdu domů jsme s Lucinkou ještě zůstaly skoro hodinu na dvoře a hrály si a doma nás mamka šoupla rovnou do vany, abychom nesypaly písek po bytě. Oblečení nám pak vyprášila - patrně nepochopila, že jsme si chtěly udělat soukromé domácí pískoviště. Večer jsem ani moc nebrečela, zato jsem pořád rozsvěcela a zhasínala, takže musela mamka zase pohrozit přesunem do postele pro mimina. Usnula jsem kolem půl deváté, však jsem taky vstávala celkem brzo, přes den jsem nespala a navíc jsem měla extra výdej energie.
11. 03. 2014 Ráno jsme s mamkou odvezly tramvají a autobusem Lucinku do Kocoura, domů už jsme si ale vezly zadky autem, protože nás taťka vyzvedl. Za hodinu už jsme s mamkou znovu nasedaly do tramvaje a jely ke kadeřnici. Abych se nenudila, mamka mi s sebou vzala puzzle a celé balení BabyBel sýrů. O ty jsem se postarala hned zkraje, pak jsem chvíli pozorovala dění a pak jsem během pár vteřin usnula na gauči. Mamka i teta kadeřnice z toho byly celé paf, protože mě obě každou chvíli sledovaly, co dělám, a ještě půl minuty předtím, než jsem usnula, jsem na gauči seděla a sledovala je. Usnula jsem ale tak tvrdě, že jsem jen pootevřela oko, když mě mamka brala do náručí a odcházela z kadeřnictví. V tramvaji jsem se ale probrala, tak mi mamka aspoň mohla nasadit čepici a bundu, a když už jsem byla vzhůru, skočila se mnou do Tesca. Ukázalo se, že bylo dobře, že jsem nespala, koupila mi totiž nové pyžamo s princeznou se zlatýma šatama, Lucince tričko s Aristokočkama a dohromady nám koupila hru s princeznama. Na hře jsem okamžitě poznala Lociku, což jsem dala dostatečně hlasitě najevo. A než se mamka prohrabala hadříky a vybrala, co nám koupí, zvládla jsem v tichosti rozdělat balení Actimelů, které byly v košíku, a když si toho mamka všimla, už jsem měla jeden rozbalený a připravený k pití. Rovnou z Tesca jsme fofrovaly pro Lucinku do školky, kde nás zase vyzvedl taťka. Doma mamka honem uvařila hrachovou polívku, ale já jí moc nesnědla, zato krutonů jsem si tam nasypala tři hrsti. Pak nás mamka začala strojit, protože jsme měli jet za babičkou z Hódyně, a když jsme se měly obouvat, šla jsem k Lucince, obejmula ji a řekla „Ty seš moje kámočka, ty seš moje latíčko!“ (seš moje kámoška a zlatíčko). Vyrazili jsme až o půl třetí a vzali to ještě přes Křivoklát. Cestou jsem usnula, na Křivoklátě jsem se ale probudila, abych dědovi a prababičce předvedla, jak se umím stydět. Během čtvrt hodiny jsme ale pokračovali v cestě do Hodyně a mamka se nás snažila aspoň trochu zabavit, tak nám dala otevírat balíčky z Alberta a Tesca. Hned z prvního balíčku jsem vytáhla figurku krokodýla a začala si s ním hrát, pak se mamka na chvíli otočila dopředu, a když se na mě podívala znovu, já seděla s rukama na pultíku autosedačky a krokodýl byl nezvěstný. „Kde máš zvířátko, Teri?“ „Neviiiiim.“ Po chvíli jsem ale sama od sebe rozhodila rukama a řekla „Kde je můj kokodýu?“. Až do Hódyně už jsem neusnula a cestou jsem byla pěkně protivná a otrávená. U babičky se mi ale nálada spravila hned, jak jsem uviděla štěňátka. Byla jsem z nich naprosto nadšená, a když spali, snažila jsem se aspoň jednoho z nich probudit, což se mi většinou i povedlo. Po vzoru babičky jsem si pak jednoho chtěla pochovat, a když šel kolem mě, tak jsem ho chytila pod břichem a zvedla a vůbec mi nevadilo, že jsem ho popadla hlavou dolů. Ještě, že byla poblíž mamka a okamžitě zakročila. U babičky jsme se s Lucinkou navečeřely a vykoupaly a do auta už nás naši přenesli v pyžamu. Protože jsme odjížděli v osm, nebylo divu, že jsme usnuly. Lehce jsem se probudila po příjezdu do Prahy při přenášení do postele, ale po uložení jsem okamžitě usnula.
12. 03. 2014 O půl sedmé ráno už mě bylo zase slyšet a na záchod se mnou mamka nešla dolů, ale běžely jsme na horní záchod, protože jinam už bychom to ani nestihly. Ráno mě doma pohlídal taťka a Lucinka šla do školky jen s mamkou, odpoledne už jsme ji ale šly vyzvednout společně. A protože bylo venku krásně, už cestou domů nám mamka slíbila, že se jen najíme a pojedeme na hřiště. Doma mě ale Lucinka zlobila, takže když se mamka zeptala, jestli pojedeme na to hřiště, hned jsem vyhrkla „Jo! Ale Utinka ne, potoše je lá, viť?“ (Jo, ale Lucinka ne, protože je zlá, víš?). Jely jsme nakonec všechny a na hřišti jsme si s Lucinkou zase hrály chvíli samy, ale pak přijel Dominik a já zase byla jen křoví. Tentokrát jsme ale z hřiště odjely brzo, už po čtvrté hodině, protože mamka usoudila, že už je načase koupit jarní boty. Ještě před odjezdem jsme si s Lucinkou daly jogurt a mamka překvapeně koukala, jak jsem do sebe naládovala ten čokoládový a ještě ho důkladně vyškrábala. No jo, s těmi svými ovocnými může jít k šípku. V autě jsem pak ale usnula a spala jsem i celou dobu, co mě mamka nesla k obchodu. Tam mě položila na lavičku, aby mohla jít s Lucinkou vybírat boty a já se probudila. Měla jsem dost času na to, abych se probrala, než přijde řada i na mě. I tak jsem si ale žádné boty přezouvat nechtěla, takže to byl docela boj, a když mi naši nandali obě dvě a měla jsem se projít, křičela jsem jak prorvaná, protože jsem se těžko loučila se svými zimními botami, načež taťka prohlásil „Evidentně se jí líbí, tyhle berem.“. K autu už jsem ale ťapala bez breku v nových botkách po svých a běhalo se mi v nich náramně.
13. 03. 2014 Dopoledne jsme sedli všichni do auta, nejdřív jsme vysadili Lucinku ve školce, pak mamku u Panzubaře a další hodinu jsem jezdila s taťkou autem. Když jsme mamku vyzvedli, hned si všimla tyčinky, čouhající z mé pusy, takže musel taťka přiznat, že mi koupil lízátko. Možná i díky němu jsem se potom v obědu jen ponimrala. Když přijela Lucinka domů a najedla se, vyrazili jsme zase na chalupu. První oblékli naši mě, tak mě rovnou vypustili ven, a než se obuli oni a Lucinka, pohrabala jsem se v písku a prachu, takže mě mamka znovu nesla domů, aby mi umyla ruce. Místo odchodu ven jsem ale vběhla do kuchyně a na mamčiny otázky, kam jdu, jsem jen zavolala „Mami, já počebuju kabeuku vzít, víť?“ (Potřebuju si vzít kabelku, víš?). Cestou jsem to zalomila, abych načerpala síly a na chalupě jsem pak venku řádila až do pěti. Když jsme se koupaly, provokovala mě Lucinka, abych ji kousla do nohy, jenže když jsem se k tomu odhodlala, ucukla s nohou pod vodu a já se pěkně nalokala. Večer nám šla před půl devátou mamka přečíst novou pohádku o Zvonilce a oba s taťkou byli dost překvapení, jak jsme dnes s Lucinkou rychle usnuly. Z mé strany žádný brek, dokonce ani žádné povídání. Však jsem taky zívala už při pohádce.
14. 03. 2014 Ráno jsme zase vstaly o půl sedmé, ale místo mamky za námi přišel taťka. Snažil se mě ještě uspat, ale neměl šanci. Ostatně Lucinka byla taky vzhůru, a už když přišel, já byla plně probuzená. Ještě než vstala mamka, jsem mu pěkně zvedla mandle, když jsem se pokakala v obýváku. Když se venku trochu oteplilo, naši nás oblékli a vypustili nás ven. Taťka odjel na nákup a mamka byla doma a vařila, ale neustále nás po očku pozorovala. Když viděla, že si držím kalhoty, popadla mě a honem odnesla na záchod, ale já nic neudělala a Lucinka mě hned zase odvedla ven. Netrvalo to ani pět minut a já se venku počůrala. Hned jsem běžela domů a začala se svlékat, protože mi to mokré oblečení vadilo. Mamka mě tedy osprchovala a oblékla do suchého, ale já se během odpoledne venku znovu počůrala, a hned dvakrát. Poprvé mě v tom mamka nechala půl hodiny běhat, ale nic mi to nedalo a k večeru jsem se počůrala znovu. A protože naši pracovali dole na zahradě a já byla s Luckou zrovna na trampolíně, nikdo o tom neměl ani tušení a já dál vesele skákala. Až když nás šel taťka odvést domů, si všimnul, že mám mokré kalhoty a už se mohli s mamkou jen dohadovat, jak dlouho jsem v tom byla.
15. 03. 2014 Snad poprvé od doby, co spíme s Lucinkou v jednom pokojíku, jsem se vzbudila a mamka mě stihla odvést do obýváku dřív, než jsem probudila i Lucinku. Než vstala, stihla jsem se převléct a nasnídat, a abych ji nechodila budit, dokonce jsem to měla i s pohádkami v televizi. Celý den jsme byly kvůli počasí, mé lehké rýmě a Lucinčině kašli doma, tak se nás mamka snažila rozptýlit hrami. Jenže když vytáhla domino a pexeso, hned jsem začala všechny kartičky obracet, takže by si s Lucinkou nezahrály. Rozdvojila se, se mnou skládala puzzle a zároveň hrála s Lucinkou domino a pexeso. Sem tam jsme jedna nebo druhá sběhly ke hře té druhé, ale mamce se to dařilo celkem bez problémů korigovat. Večer už jsem byla docela unavená a rozmrzelá, takže jsem se chtěla pořád nechat nosit od mamky, a když šla třeba na záchod, začala jsem vřískat, že „Chci bejt s mamkou.“. Když mě ale chtěla nahnat do koupelny, aby mě osprchovala, odmítala jsem tak vehementně, že to nakonec vzdala. Ostatně dnes jsem se sprchovala několikrát - dopoledne jsem volala z pokojíčku na mamku, že potřebuju kakat, ale pochopitelně už bylo všechno v běhu, takže přišla s křížkem po funuse a pak jsem se ještě třikrát počůrala. Večer nám mamka zase přečetla pohádku, a když odešla, chvíli jsem brečela. Pak se vydala Lucinka dolů pro pití a já šla za ní, jenže ona šla záhy zpátky do postele, zatímco já se lísala k mamce s tím, že chci být s ní. Ona ale byla neústupná a odnesla mě do postele. Chvilku jsem si poplakala, pak jsme ještě s Lucinkou prohodily pár slov a obě usnuly.
16. 03. 2014 Ráno jsme budíček posunuly zase o půl hodiny dřív a vstávaly v šest. Asi pět minut jsme si s Lucinkou povídaly v posteli a pak jsme vyrazily dolů, tak mamka vylezla z postele. Ani jsme nedošly do obýváku a já už hlásila, že potřebuju čůrat. Bylo to ale tak akutní, že jsem to spustila v okamžiku, kdy mi mamka sundala plínku, takže jsem počůrala její ruce, svoje pyžamo, podlahu, a protože rozespalé mamce chvíli trvalo, než jí došlo, že už čůrám, odneslo to i záchodové prkénko, protože mě tam mamka posadila. To byl ale slabý odvar toho, co přišlo za tři hodiny. Zrovna jsem šl dost podivným způsobem z chodby do obýváku, mamka si toho všimla a hned sondovala „Terezko, tys čůrala nebo kakala?“. „Jo.“ Ve chvíli, kdy šla zjišťovat rozsah škod, už byla její otázka „A cos dělala?“ zcela zbytečná. Bobek už byl pod kalhotama krásně vyrýsovaný. Zrovna vstával i taťka, a zatímco mamka přepírala kalhotky, on mě osprchoval a dvakrát moc nečekal na to, až začne téct teplá voda. Pochopitelně jsem brečela a vztekala se, ale bylo mi to houby platné. Však jsem si pak taky Lucince postěžovala, přitulila se k ní a řekla „Tatínek je lá, viď?“ (taťka je zlej). Zas tak strašné to s ním ale nebylo, hned po obědě totiž odjel do Hradce, aby nám přivezl dědu. Když přijeli, byla Lucinka u vytržení, ale já byla taková lehce zakřiknutá. Navíc mě k večeru zase postihla „máma nálada“, takže se mnou nebyla už vůbec řeč. Večer nám mamka pustila pohádku Na vlásku, ale pak naši zjistili, že má Lucinka horečku, navíc si stěžovala na bolest očí, tak pohádku vypnuli. Lucku mamka v rychlosti převlékla a odvedla do postele, a než mě osprchovala, namazala a převlékla, Lucinka už spala. Díky tomu mi mamka v posteli nic nečetla, jen mi zpaměti řekla pár básniček. Ještě chvilku po jejím odchodu jsem si povídala sama se sebou, načež taťka prohlásil, že jsem nezmar, který ráno brzo vstane, přes den nespí a ani večer nemá potřebu spánku, ale já to během pár minut zalomila.
17. 03. 2014 Ráno jsem se vzbudila už v pět, a protože jsem si začala povídat, mamka přišla s ideou, že mě ještě uspí, ale když viděla, že na spánek nevypadám, dostala strach, že mluvením probudím Lucinku, a radši mě odnesla do ložnice. Neuložila mě ale do mojí malé postýlky, ale vzala mě k sobě. Tam jsem ji chvíli kopala do zad, povídala a vrtěla se, ale nakonec jsem zhruba za hodinu znovu usnula a po hodně dlouhé době se pořádně vyspala - vzbudila jsem se až po osmé. Po snídani jsme se Lucinkou přesunuly nahoru a tam si hrály. Jako už několikrát, i dnes jsem zase hlásila, že potřebuju čůrat, až když už se mi bobek tlačil ven. Mamce stačilo slyšet mé hýkání a bylo jí jasné, že čůrat nepotřebuju, a že už nijak zvlášť spěchat nemusí, protože už je to stejně v kalhotkách. Musela jsem uznat, že mě má přečtenou, pochopitelně měla pravdu. Zbytek dne ale proběhl bez jediné nehody. Navíc jsem svou samostatnost posunula o samostatné otírání se po čůrání, což v reálu znamenalo záchod plný toaletního papíru. Problémy jsem ale zase dělala s obědem - polívku jsem snědla dobře, dokonce jsem se vrhla i na mamčinu porci, pak jsem si ale šla skládat puzzle a na řízek s bramborem jsem se nadobro vybodla. Mamku ale překvapila skutečnost, že jsem celé 25dílné puzzle složila sama a zcela bez pomoci. Poloviční oběd měl za následek mé rabování v lednici a snězení dvou jogurtů na posezení. Nabízený ovocný jsem ale zcela odmítla a po vzoru Lucinky jsem začala konzumovat jen ty čokoládové. Večer nám mamka zase pustila Aristokočky. Protože zbytek chleba dojedla k večeři Lucinka, já dostala místo večeře tvarohový dezert s piškoty, který mi mamka dala s vědomím, že není nijak zvlášť sladký, ale zasytí. Když jsem dojedla, šla jsem k mamce a dědovi, opřela jsem se jednou rukou o stůl, druhou o gauč, vzepřela se a začala se houpat. Oba mě varovali, ať neblbnu nebo spadnu, ale já si nedala říct, takže jejich varování nepřišlo vniveč. Hlavou jsem to vzala o stůl, a i když krve moc neteklo - jen troška z trochu rozseklého rtu - plakala jsem dlouho a vydatně. Večer, když mamka dočetla pohádku, jsem se zdekovala a odešla z pokojíčku dolů. Mamka nelenila a šla mi do ložnice připravit postýlku, jakmile jsem to zjistila, fofrem jsem to otočila a mastila zpátky do pokojíčku. Tam jsem ještě chvíli brečela a pak začala povídat, díky čemuž měla zase Lucinka hlemzy, že nemůže usnout.
18. 03. 2014 V šest ráno mamku vzbudil hlas jedné z nás. Spěchala do ložnice, aby ta jedna nevzbudila druhou, ale už bylo pozdě, obě jsme na posteli seděly a povídaly si, takže s námi rovnou vstala. Lucinka vyškemrala pohádky, tak je mamka pustila, abychom nebudily spícího dědu, a skočila vypustit slepice. Mezitím jsem si já odskočila na záchod, ale když se mamka vrátila, už jen těžko zjišťovala, jestli jsem se opravdu vyčůrala nebo ne - záchod byl zase plný toaleťáku a jeho rolička se podstatně ztenčila, takže mě nejdřív pochválila, že jsem šla na záchod a vzápětí mi pohrozila, že jestli budu takhle házet papír do záchoda, dostanu na zadek. No, tak když jí nebyla vhod má samostatnost, v deset jsem vlezla na konferenční stůl a vyčůrala se tam. Lucinka mě hned zatepla nabonzovala, a když mamka přišla s hadrem, aby stůl otřela, já se zrovna skláněla k inkriminovanému místu. Mamka mě okamžitě okřikla, ale to by nebyla Lucinka, aby se nechopila své příležitosti. „Terezka už to hamala! Takhle se k tomu sehla a olízla to!“ Večer nás uložil děda a přečetl nám pohádku o princezně Locice. Pak odešel a my během chvíle usnuly. Až když nás šla mamka za další dvě hodiny zkontrolovat, zjistila, že jsem celou dobu spala odkopaná, protože jsem peřinu evidentně nachňoustala ještě před usnutím úplně do nohou postele.
19. 03. 2014 O půlnoci mamku vzbudil můj brek a pokašlávání, takže ke mně hned přiběhla. Když si všimla, jak jsem se začala drbat, dala mi kapky proti svědění. Nezabraly, já se vrtěla a pobrekávala dál, navíc jsem začala víc kašlat, ale mamka se bála, jestli se mi neudělalo špatně jako Lucince včera a nebudu taky zvracet. Její obavy potvrdilo i to, že mi poměrně dost hlasitě škrundalo v břiše. Kvůli tomu se mi bála dát ještě kapky proti kašli, nakonec ale usoudila, že není co ztratit - buď kapky zaberou nebo se zvracení urychlí a ona aspoň bude vědět, na čem je. Pro jistotu se ale přestěhovala do pokojíčku a ležela na zemi na matraci až do třičtvrtě na dvě, to už viděla, že spím klidně, bez kašle, vrtění a pobrekávání, a odešla spát do ložnice. Usnula jsem dokonce tak tvrdě, že mě nevzbudil ani pád z postele k mamce na matraci. Probrala jsem se jen na okamžik, kdy mě mamka přenášela zpátky do postele. Ráno jsme pak s Lucinkou spaly zcela mimořádně až do třičtvrtě na osm. Během dopoledne jsem se pokadila do kalhotek, takže mě taťka musel převléct. Moc mu to ale nešlo a obsahem kalhotek označkoval všechno - dlažbu na záchodě, prkénko a patrně i sám sebe. Odpoledne děda s mamku přesazovali v koupelně zeleninu a já jim při pokusu o pomoc vysypala na zem hlínu z jednoho kalíšku. Pak jsem se ještě počůrala na chodbě, sundala si počůrané kalhotky, odložila je a nikomu nic neřekla. Přišel na to ať taťka někdy za dvě hodiny, když si té louže všimnul. Večer jsem zase snědla jen sýr a chleba odložila, tak mi mamka chleba sebrala, položila na něj další sýr, nakrájela chleba na rybičky a mé krmení vzala do svých rukou. Jen díky tomu jsem k večeři snědla po dlouhé době celý chleba.
20. 03. 2014 O půl třetí jsem zase začala pobrekávat a pokašlávat, tak za mnou šla mamka nahoru. Řekla jsem si o pití, mamka mi podala flašku, já se napila a lehla si. Za chvíli jsem ještě zakňourala, že chci miminko, tak mamka ještě jednou přiběhla, podala mi ho a já pak konečně znovu usnula. Když jsem se vzbudila, byl děda i taťka pryč a doma jsme byly jen my s mamkou a Luckou. Protože bylo venku teplo, šly jsme ven, mamka sekala a my s Lucinkou skákaly na trampolíně, houpaly se, hrabaly se v pískovišti a celkově si užívaly toho tepla. Domů jsme šly jen na oběd, a než ho mamka připravila, my si šly s Lucinkou hrát do pokojíčku. Ve chvíli, kdy jsem začala kakat, Lucinka zavolala mamku. Ta přišla celkem v klidu, protože mi ve dala plínku (při sekání by mě neslyšela volat, že chci na záchod). Problém ale byl, že jsem si ji krátce po příchodu domů sundala, aniž by o tom věděla, tudíž jsem neměla ani kalhotky a bobky propadaly nohavicí na zem. Po obědě jsme šly zase ven a pak jsme se vydaly i na procházku k lesu. V pět odpoledne jsem vlezla domů a rovnou dostala na zadek, protože jsem nejdřív vykydla na dědovu matraci Lucinčin nedojedený jogurt a pak jsem na ni ještě vlezla v botách. Šla jsem se uklidit na gauč a tam během chvilky usnula. Mamka mě nechala spát půl hodiny a pak mě vzbudila. Nebylo divu, že jsem nebyla zrovna v dobrém rozpoložení a fňukala. Uklidnilo mě až skládání puzzle. Ke svačině jsem si dala mamčino tiramisu, a protože mamka začala péct dost pozdě chleba, k večeři jsem dostala jogurt a pak ještě půlku na kousky nakrájeného chleba se šunkou, který mi byl zase dáván na příděl. V posteli to šlo mimořádně bez breku, zato jsem si před usnutím dost hlasitě povídala.
21. 03. 2014 Ráno po probuzení jsem vydržela docela dlouho v pokojíčku, ale pak už jsem začala kňourat, protože jsem potřebovala čůrat a snažila jsem se svléct si pyžamo, abych mohla na nočník, ale nestihla jsem to. Když mamka doběhla nahoru, už to bylo v plínce. Dopoledne jsme chtěly jít s Lucinkou ven a měla jsem si obléct mikinu, ale já si ji nasadila na hlavu, rozeběhla se a zastavily mě až dveře do ložnice. Ač jsem to mohla čekat, spustila jsem děsný řev. Po desáté jsem se konečně vykopala ven a hned po obědě jsme tam šli všichni znovu. Protože jsem se ale během dopoledne třikrát po sobě počůrala, odpoledne už jsem vyfasovala plínku. Domů mě mamka nahnala o půl šesté, když si všimla, že mám mokré kalhoty, rukávy bundy a úplně ledové ruce. Doma jsem na posezení zblajzla jeden celý jogurt a trochu ještě z druhého. Večer mamka udělala menší inovaci - koupel před pohádkou. První se sprchovala Lucinka a já mezitím skoro usnula, tak mě musela mamka rozblbnout, protože už bylo šest hodin, tedy nejhorší čas na spaní. K večeři jsem zase dostala chleba se šunkou na rybičky. Mamka mi ho dala na talíř k pohádce, ale to jsem z něj pochopitelně zase vyžírala jen šunku. Když to pak vzala zase do svých rukou mamka a krmila mě, snědla jsem všechno, takže jsem opět povečeřela celý chleba. Když nás mamka uložila, dočetla pohádku a odešla, vydala jsem se zase dolů, ale opět stačilo otevřít dveře do ložnice a já zase zacouvala zpátky do pokojíčku. Tam jsem ještě chviličku brečela, ale do pěti minut už jsem spala jak zařezaná.
22. 03. 2014 I přes včerejší brzké usnutí jsem ráno spala až do čtvrt na osm, a když jsem začala kňourat, přišel za mnou taťka, abychom mamku nechali spát. To jsem sice pochopila, ale touha vidět ji byla silnější a já se po snídani vypařila ke dveřím do ložnice. Na taťkovo „Nechoď tam.“ jsem jen odpověděla „Já chci maminku!“ a vlezla jsem dovnitř. Mamku to pochopitelně vzbudilo a odkryla peřinu, abych mohla vlézt k ní. Nenechala jsem se přemlouvat a hned se k ní přitulila. Během minuty přiběhl taťka a odvedl mě odtamtud, ale ta trocha pomazlení mi stačila k tomu, abych odešla spokojená a v klidu. Skoro celý den jsme byli všichni venku, po včerejšku jsem ale rovnou vyfasovala plínku a všechno dělala do ní a neobtěžovala se záchodem. Dopoledne mě mamka vypustila ven v opravdu pravou chvíli - taťka zrovna odkryl bazén, aby ho vyčistil. Po obědě jsem ještě chvíli zůstala doma s mamkou, než upeče a uklidí po obědě, já si mezitím skládala puzzle s krtečkem. Ještě před odchodem ven jsem snědla celý jogurt a pak mě mamka poslala, abych si došla pro boty a mikinu. Donesla jsem jen mikinu, jenže jsem měla z dopoledne plné kapsy hlíny a tu jsem cestou do obýváku úspěšně sypala po celé chodbě. Zbytek pak vysypala mamka, když chytila mikinu vzhůru nohama. Venku jsem byla dlouhou dobu na trampolíně, ale pak jsem se přesunula za našima a Lucinkou dopředu, kde zarovnávali terén a s Luckou jsme svedly bitku o lopatku - když Lucka začala využívat vlastní síly a snažila se couvat, abych upadla a lopatku pustila, vytasila jsem svou vlastní zbraň a zahryzla se jí do ruky. Ač měla mé zuby v ruce pořádně obtisklé, lopatku nepustila, ale aspoň přestala couvat. To ale zakročila mamka a obě nás plácla - Lucku přes ruku za to, že se se mnou zase přetahovala, a mě přes pusu za to, že jsem zase kousala. Odpoledne jsem si dala ještě jeden jogurt, a protože se mamce včera osvědčilo, že nás nejdřív omyla a až pak pustila pohádky, dnes to udělala stejně tak. Protože jsem po pohádce začala polehávat na gauči, mamka mi tam donesla kartáček, abych si vyčistila zuby, a já při tom začala usínat. Mamka mě rovnou přenesla do pokojíčku a já usnula dřív, než učesala Lucince cop na spaní.

27. měsíc

23. 03. 2014 Tentokrát jsem vynechala dlouhý spánek, a aniž bych vzbudila Lucinku, sešla jsem před čtvrt na sedm dolů. Ještě na schodech mě odchytila mamka a mé zívání si přeložila jako potřebu spánku a zaplula se mnou zpátky do ložnice. Po čtvrt hodině se mi ji podařilo přesvědčit, že spát nebudu ani omylem a odešly jsme do obýváku. Tam jsem jí hned udělala radost, protože jsem se vyčůrala na nočník, a když jsem se do něj vyčůrala znovu o hodinu později, byla tak nadšená, že mi dala bonbónek jako odměnu. Za další čtvrt hodinu už toho trpce litovala. V obýváku to začalo smrdět a ve chvíli, kdy jsem s ledovým klidem řekla „Já kakám bobek“, mi akorát sahala na zadek, aby ucítila teplo onoho právě vytlačeného produktu. Říkala si, že mi ukáže, jaké to je mít bobek v kalhotkách a nešla mě převléct. Já si ale dál spokojeně skládala puzzle a jediné, v čem mě to omezovalo, byla skutečnost, že jsem musela klečet nebo dřepět a nemohla si sednout. O to jsem se tedy taky pokusila a pomalu dosedávala na zem, ale když už jsem se začala zadkem dotýkat země, bylo mi to tak nepříjemné, že jsem si radši zase dřepla. Ale že bych si mamce řekla o převlečení? Ani náhodou! Až po dalších deseti minutách jsem začala oplendovat a tvrdit, že potřebuju na nočník. To mě teprve mamka nahnala do koupelny, osprchovala a převlékla. Záchod ale mou nepřítomností netrpěl, chodila jsem si tak aspoň hrát s rolí toaleťáku, což taťka trefně označil, že dělám „z hajzlpapíru konfetu“. O půl čtvrté odpoledne začala mamka balit věci do Prahy, já se uvelebila na gauči a tam během chviličky usnula. Mamka řekla, že mě nechá spát jen půl hodiny, ale že aspoň neusnu cestou v autě. Nakonec mě nebudila a já spala až do půl páté, kdy mě vzbudily pohádky v televizi. Chvíli jsem se na ně dívala s Lucinkou, ale pořád jsem při tom pokňourávala a byla protivná, až mamku napadlo, že mi patrně rostou zuby. Díky odpolednímu spánku jsem pak cestu do Prahy opravdu probděla a doma se nastolil stejný postup večerního rituálu jako poslední dny na chalupě, takže jsme byly s Lucinkou v osm v posteli. V posteli jsem chvíli brečela, ale cestování jsem si rozmyslela, mamka mi totiž rovnou řekla, že by mě hned přesunula do postýlky v ložnici.
24. 03. 2014 Ráno o půl páté jsem se vzbudila, a když ke mně přišel taťka, tvrdila jsem mu, že mám bobek v plíně. Odnesl mě dolů, ale plína byla suchá, tak mě dle mamčina pokynu (která měla obavy, abych nevzbudila Lucinku) přenesl k nim do postele. Vzal mě pod svou peřinu, ale já se od něj hned odtáhla a se slovy „Já chci k mamince!“ jsem se přestěhovala pod mamčinu peřinu. Tam jsem ale dělala kraviny, pořád hlasitě povykovala nebo do mamky šťouchala. Ta se po třičtvrtě na šest sebrala a odešla si lehnout do mojí postele, protože ji bolela hlava a potřebovala to zahnat aspoň chvílí ticha. Mě nechala ležet v ložnici u taťky, tak jsem pro ni chvíli brečela, pak jsem s taťkou chvíli bojovala, protože mě pevně chytil, abych se pořád nemlela a zklidnila se, ale usnula jsem až tehdy, když jsem se odkopala a nebyla přikrytá. Jenže to taťkovi nedalo a z obav, abych nenastydla, mě přikryl, čímž mě zase probudil. Znovu jsem se odkopala, usnula, taťka pro jistotu chvíli počkal a teprve pak mě opatrně přikryl. Nebylo divu, že jsem pak vyspávala až skoro do devíti. Když jsem sešla do obýváku, byla už doma jen mamka. Aniž bych se zdržovala převlékáním z pyžama nebo snídaní, hned jsem se vrhla na nové puzzle a začala ho skládat jak profík. Obličeje víl jsem zvládla bez jakékoli pomoci, problém ale vyvstal se skládáním vílích šatů a pozadí, to mi musela trochu pomoct mamka, ale i tak jsem to zvládala skvěle. Po desáté se taťka vrátil a pryč odjela pro změnu mamka. Vrátila se až po poledni i s Lucinkou, to už jsem byla po obědě, všichni jsme sedli do auta a odvezli Lucinku na keramiku. My tu hodinu využili odjezdem do jednoho krámu, pak jsme vyzvedli Lucinku a vrátili se domů. Čtvrt hodiny po nás přijel nečekaně děda Luboš. Mamka toho využila a odjela na Anděla ještě něco koupit a taťka jel chvíli po ní pracovat, takže nás hlídal děda. Obě jsme mu předvedly úchvatnou scénu, když nám vyndal ke svačině jogurty. Začaly jsme hystericky brečet, že ani jedna z nás nechce ovocný jogurt. Až když vyndal dva čokoládové, jsme se uklidnily a najedly. Mamka se vrátila právě ve chvíli, kdy se mě děda už asi podesáté ptal, jestli nechci čůrat. Já mu standardně odpověděla, že ne, a za dvě minuty už pode mnou byla louže. Večer si dala mamka pohov a pohádku nám přečetl děda.
25. 03. 2014 Ve čtvrt na pět se z pokojíčku ozvala rána, která mamku vzbudila. Chvíli poslouchala, ale nic už neslyšela, tak nás nešla kontrolovat, protože věděla, že tam je s námi děda. Až ráno se pak dozvěděla, že jsem v té době vylezla z postele a přestěhovala se do dědovy postele, přičemž jsem cestou šlápla na hračku a spadla (což byla ta rána, co mamka slyšela). U dědy jsem zůstala až do rána. Po probuzení jsem ho překvapila, když jsem si řekla o čůrání na záchod a i potom jsem chodila čůrat na nočník nebo záchod. Dopoledne jsem byla doma s dědou, než mamka odvezla Lucinku do školky, ale protože jsem mamčin odchod nesla dost těžce, ještě před odchodem mi vysypala na zem puzzle. Já skládala jen chvíli, ale dědu to chytlo natolik, že i když jsem od nesloženého puzzle odešla, on ho doskládal, načež jsem ho znovu rozházela. Takhle jsme ještě několikrát začali skládat, já uprostřed skládání odešla a on to sám doskládal. Ze školky se mamka vrátila rovnou domů, uvařila, pak dojela znovu pro Lucinku, ale jen ji hodila domů a jela k Pandoktorovi, takže nás zase hlídal děda, protože byl i taťka pryč. Když se mamka vrátila, hned si všimla, že mám nové kalhoty a ponožky, z čehož zcela správně vydedukovala, že jsem se počůrala. Ve čtyři hodiny děda odjel a já mamku dostala, když jsem šla ze schodů a začala na ni pokřikovat „Mámooooooooo, poď mi pomoct!“. Už před šestou jsem ale začala být protivná a ubrečená a začala polehávat. K večeři jsem snědla jen půlku chleba a před půl osmou se přesunula do houpátka, ve kterém jsem po chvíli houpání usnula. Díky tomu jsem se sama ochudila o pohádku, mamka mě spící přenesla do postele a už mě nevzbudilo vůbec nic.
26. 03. 2014 Protože chytil taťka nějakou virózu s extra rychlým nástupem, mamka šla spát radši k nám do pokojíčku, aby to taky nechytla. Když jsem se ve tři ráno vzbudila a začala pobrekávat, hned ke mně přišla a zjistila, že jsem odkrytá a peřinu mám schňoustanou pod hlavou místo polštáře. Snažila se ji zpod mě vytáhnout, ale já se bránila. Až když mi řekla, že mě tedy nemůže přikrýt a bude mi zima, radši jsem si lehla na polštář a peřinu podala mamce. Obávala se, že až uvidím, že spí taky v pokojíčku, hned se k ní nasáčkuju jako včera k dědovi, ale já překvapila a zůstala ve své posteli. Ráno jsem se vzbudila přesně ve chvíli, kdy vstávala mamka, protože chtěla odejít na odběr krve. Musela tedy vzbudit taťku, aby s námi byl dole a pohlídal nás. Měl ale přísný zákaz se k nám přibližovat, abychom od něj nechytly ten moribundus, mamka nás před odchodem ještě převlékla a připravila snídani, takže měl jen funkci dohlížeče. Většinu dopoledne jsem pak strávila s na gauči ležícím a potícím se taťkou, protože mamka měla nějaké zařizování. Domů přijela jen na hodinu, během které uvařila oběd, pak došla pro Lucinku do školky, dovedla ji domů a zase na další hodinu odjela. My ale nechaly taťku v klidu marodit a odešly si hrát nahoru do pokojíčku.
27. 03. 2014 Ráno dostala málem Lucinka psotník, že jsem dostala žlutou misku na snídani, zatímco ona dostala modrou. Hned začala brečet, já šla za mamkou a s ledovým klidem jsem prohodila „Ta Utinka je ale potivná, viď?“ (protivná). Když už pochopila, že mou žlutou misku prostě nedostane, snažila se prosadit, že nedostane modrou misku, ale skleněnou. No, a když jí mamka řekla, že už je to připravené v modré, tak přece nebude špinit další, začala Lucka oponovat, že jo. Do toho jsem se vložila i já a křikla „Ne!“, což vyvolalo bouřlivou hádku čistě mezi mnou a Lucinkou - „Jo!“ „Ne!“ „Jo!“ „Ne!“ „Jo!“. Pak jsem se potutelně otočila na mamku a se škodolibým úsměvem, že jsem svým negováním Lucinku skoro rozbrečela, řekla „Slyšelas to mami?“. Byl by ale div, kdyby to naše hlasité hádání neslyšela. Pak, když už byla Lucinka ve školce a taťka v práci, jsem si šla hrát nahoru do pokojíčku. Po nějaké době jsem začala volat na mamku „Mamko, já chci sundat!“. Mamka přišla a našla mě v Lucinčině posteli. Když se pro mě natáhla, jen jsem jí podala hračku a úplně sama a bez pomoci jsem slezla, což mě včera naučil taťka. Odpoledne jsme vyrazili za dědou do Hradce, takže jsem si zase jednou střihla odpolední šlofík. V Hradci nám mamka rovnou připravila večeři a pustila pohádku v televizi a v osm nás nahnal děda do postele v ložnici. Já bych bývala i usnula, ale Lucinka mě nenechala, a když do mě přestala šťouchat, začala jsem jí to vracet. Nakonec tam s námi děda ležel do devíti a uspával mě hlazením po hlavě. Když jsem konečně usnula, vzbudila mě ještě mamka, aby mi dala kapky proti kašli, já je ochotně snědla a vzápětí znovu usnula.
28. 03. 2014 Ráno jsem se vzbudila, vylezla z postele a šla za dědou do obýváku. Ten měl původně spát s námi v ložnici v jedné posteli, nakonec to ale vzdal a ustlal si v obýváku. Dopoledne jsem ho pěkně zdrchala, když jsem chtěla, aby mě houpal a vyhazoval do vzduchu, ale mohl si za to sám - původně jsem se totiž válela po mamce, ale on chtěl taky, tak řekl, jestli bych se nechtěla válet (čímž ovšem myslel tulit se) i po něm. Souhlasila jsem, slezla z mamky, ale pojala jsem to po svém, takže se pořádně zapotil. Odpoledne jsme odjeli zpátky na chalupu a já už v Hradci usnula. Ze spaní jsem ale začala kašlat a nakonec jsem se rozkašlala tak, že to vypadalo, že začnu zvracet, tak taťka v Kolíně zastavili a mamka mi skočila do lékárny pro sirup na kašel a rovnou mi ho dala. Když už tam byla, ještě koupila šunku a rohlíky, takže jsme se po zbytek cesty všichni cpali. Taťka sice mamce říkal, že mi může dát rovnou samotnou šunku, ale já je překvapila a snědla i rohlík (i když šunka zmizela dřív).
29. 03. 2014 Mamka se konečně dočkala a my zase vydržely spát až do půl osmé. Odpoledne jsme šli všichni ven, jenže mně taťka nedal plínku, což se mi stalo osudným. Když jsme s Lucinkou skákaly na trampolíně, počůrala jsem se a Lucka to hned nabonzovala. Kvůli mému nachlazení mamka nelenila a hned mě běžela převléct. A ač mě nechtěla sprchovat studenou vodou jako taťka, zmítala jsem se, nechtěla se nechat svléct, a když mě konečně dostala do vany, pořád jsem vypínala vodu, takže byl velký problém neublížit mi a při tom mě osprchovat. Nakonec se jí to povedlo, ale já pak nechtěla nic - oblékat se, jít ven, zůstat doma, prostě jsem na všechny otázky odpovídala „Ne.“. K oblečení a odchodu ven mě nakonec přesvědčil až taťka. Udělal se mnou dohodu, že až budu potřebovat čůrat, půjdu domů na záchod. Byl krajně naivní, když tomu věřit. A já byla krajně naivní, když jsem si myslela, že mi další počůrání projde bez povšimnutí. Taťka si toho bohužel všimnul hned poté, co jsem začala čůrat, takže jsem se dočkala omytí nohou studenou vodou, protože on si se mnou žádné servítky nebral.
30. 03. 2014 Když šla mamka dopoledne zalít nahoru do pokoje sadbu, všimla si počmáraných zdí. A protože nám s Lucinkou nemohlo utéct, co tam jde dělat, šly jsme tam za ní, takže na nás hned udeřila, kdo to počmáral. Lucinka neváhala a okamžitě odpověděla, že jsem to udělala já. Jenže já se k tomu postavila čelem, ukázala na každou jednotlivou malůvku a řekla „Tole malovala Teezka!“. Po obědě jsme šli zase všichni ven, já opět bez plínky, protože jsem se před odchodem vyčůrala na nočník. To ale nezabránilo tomu, abych se o další tři hodiny později nepočůrala znovu. Taťka mě vzal domů, osprchoval a já byla tak rozčílená, že jsem ven ani nechtěla. Vlezla jsem na gauč, taťka odešel ven a já začala bouchat. Když mě šli za deset minut zkontrolovat, už jsem spala. O to horší to pak bylo večer. Vzhledem k posunu času naši rozhodli, že se navečeříme na chalupě a do Prahy pojedeme v pyžamu, abychom usnuly v autě. Nápad dobrý, realizace horší. Tedy aspoň v mém případě. Přeci jen jsem si odpoledne dala šlofíka, takže se mi v osm večer (takže vlastně v sedm starého času) rozhodně spát nechtělo. Nakonec mě ale tma udolala a já někdy po půl deváté opravdu usnula. Z auta mě pak mamka rovnou přenesla do postele. Než šla spát, ještě mi chtěla dát sirup proti kašli, ale já byla k neprobuzení, a když jsem se otáčela, drkla jsem jí do ruky, takže část sirupu vylila, načež svou snahu vzdala.
31. 03. 2014 Ve čtvrt na sedm jsem začala v pokojíčku pobrekávat, tak mě mamka přenesla úplně vymrzlou do ložnice, protože jsem spala odkopaná. Pod její vyhřátou peřinou jsem prakticky okamžitě usnula a vzbudila se až po osmé. To už jsem tam ale ležela sama, takže jsem dolů šla lehce rozhozená a poplakávající. Tahle nálada mě ale zakrátko opustila, a když mi Lucinka před odchodem do školky ještě půjčila svou Lociku, vrátilo se všechno do nejlepších kolejí. Dopoledne jsem si chvíli hrála sama, pak jsme s mamkou skládaly puzzlíky, takže jsem Lucince její Lociku moc neopotřebovala. Když jsme odpoledne vyzvedly Lucinku ze školky, rovnou jsme s ní jely na keramiku, jenže ta nebyla, takže jsme si jen udělaly výlet po Praze. Cestou domů mamka rozhodla, že se s Lucinkou podívají na nějaké koloběžky, aby cesta do státní školky byla rychlejší, než když jdou pěšky. V obchodě vybíraly, Lucinka zkoušela a já tam stála jak solný sloup. Po nějaké době jsem přišla na to, jak to jejich vybírání urychlit - „Já kakám bobek!“. Protože jsem měla plínku a domů na záchod bychom to stejně nestihly, mamka dělala, že mě neslyší. Až když jsem to zopakovala tak hlasitě, že to stoprocentně musel slyšet i prodavač, se mamka rozloučila a odešla s námi domů. V plíně bobek pochopitelně nebyl a nebyl ani v plánu.
01. 04. 2014 Ve čtvrt na pět jsem začala kašlat, tak za mnou mamka přišla, dala mi napít vody a přikryla mě, protože jsem byla zase celá odkopaná. Usnula jsem skoro hned po jejím odchodu a bez kašle spala až do půl sedmé. Po snídani jsme odvezly Lucinku do Kocoura, a kdyby mě mamka nezadržela, nejradši bych si sundala boty a bundu a zůstala tam taky. V době, kdy mamka krájela cibuli na cibulačku, jsem využila volného prostoru a její nepozornosti, usadila se ke krbu, vysunula šuplík a vlasama panenky z něj ven začala vymetat popel. Mamku málem ranilo, když to viděla, ale ochotně to po mně uklidila. Odpoledne přijel na návštěvu jeden strejda, tak jsem se ukázala v nejlepším světle, když jsem se nejdřív začala mydlit s Lucinkou a pak si sedla na houpátko a tam se počůrala. Když z něj taťka sundal potah, aby ho mohla mamka vyprat, zůstala z houpátka jen kostra a já pak chodila a tvrdila, že to rozbila Lucinka. Jen velmi neochotně jsem přijala fakt, že do tohoto stavu jsem houpátko dostala já. Večer jsem zase místo ležení v posteli cestovala, tentokrát jsem to dotáhla tak daleko, že jsem došla až do obýváku a dobrých deset minut tam zevlovala, ale když jsem slyšela, že se mamka začala zvedat, aby mě popadla a odnesla do postýlky v ložnici, zdekovala jsem se a mastila po svých do postele v pokojíčku a pro jistotu jsem ani nezačala plakat.
02. 04. 2014 Mamka ráno podezírala chůvičku, že začala blbnout, protože mě vůbec neslyšela povídat nebo zpívat a vzbudilo ji po sedmé hodině moje rumplování s nočníkem a zoufalé kňourání, když se mi nedařilo sundat si plínku. Přišla pozdě, s plínou jsem sice pořád bojovala, ale čůrání už jsem neudržela, takže jsem posmutněle konstatovala, že jsem se počůrala. Mamka mě uklidnila, že ne, že to všechno nateklo do plínky, a odvedla si mě do ložnice, kde jsme si ještě lehly k ní pod peřinu. Až tam si všimla, že mám mokré konce nohavic, takže to čůrání plína tak úplně dokonale nechytila. Dopoledne jsem protivná a ubrečená, a než jsme měli jet pro Lucinku, začala jsem polehávat na gauči, tak mě každou chvíli chodila kontrolovat a rozptylovat, abych neusnula. Na spánek nakonec došlo v autě, měla jsem ale čas se prospat, protože jsme vyzvedli Lucinku a pak jsme s taťkou v autě čekali na mamku, která si narychlo odskočila k Pandoktorovi. Odpoledne mě taťka označil jako „buzerantský dítě“. Několikrát se mě totiž ptal, jestli nechci čůrat a já mu pokaždé řekla, že ne (ačkoliv jsem si pořád chytala kalhoty v rozkroku). Nakonec mi prostě přikázal, ať na ten záchod jdu, tak jsem mu chtěla udělat radost. Došla jsem na záchod, položila na prkýnko redukci, sundala si kalhotky, sedla si, čímž jsem to považovala za ukončené, tak jsem hned zase vstala a se slovy „Nečůám.“ jsem odešla. Kdyby se na to ale podíval z mojí strany, kdo je vlastně buzerant?! Večer jsem po hodně dlouhé době vydržela sedět u celé pohádky, jen jednou jsem od ní odešla. To mě mamka načapala, jak se vehementně snažím sundat si plínu. Doběhla ke mně a ani se nemusela ptát, proč jsem si ji začala sundávat - kolem mě se začal linout známý pach. Sice už byl bobek na cestě, ale mamka mě stihla donést na záchod a svléct dřív, než to vypadlo ven. Večer jsem po uložení do postele zase zevlovala na chodbě, ale když jsem slyšela, že jde mamka ke schodům, zapadla jsem do postele a během chvilky usnula.
03. 04. 2014 I dnes mamka myslela, že je jen v krásném snu - obě jsme spaly až do čtvrt na osm a já bych dokonce spala i o chlup dýl, ale vzbudilo mě, jak Lucinka slézala dolů po žebříku. Až do jedenácti jsem šlapala jak hodinky, co se nočníku a záchodu týká - žádné nehody. Nudné konání potřeby jsem okořenila aspoň tím, že jsem pokaždé běžela nahoru na nočník, a na kakání jsem si ho odnesla do ložnice a trochu tam našim osvěžila ten vydýchaný vzduch. V jedenáct jsem řekla, že potřebuju kakat na záchod, tak tam se mnou mamka šla, ale to už jsem nic neudělala. O pět minut později jsem šla za mamkou do kuchyně, v jedné ruce jsem měla polštářek, v druhé flísovou deku, lehla si tam, přikryla se a pěkně potají a skrytě se pod tou dekou vyčůrala. Jak jsem ale během chvíle zjistila, bylo krajně naivní domnívat se, že si toho mamka nevšimne. Pak jsem si ještě zadělala na průšvih, když jsem si potají hrála s mamčiným telefonem a vypnula vyzvánění, takže pak taťka mamce volal jak o život a divil se, proč mu telefon nezvedá. Po obědě s námi šla mamka ven a domů jsme se vrátily až po půl šesté, když venku začalo bouřit. Taťka vyndal Lucinčino odrážedlo, ale když zjistil, že už je pro Lucinku malé, sešrouboval sedlo na nejnižší polohu a já dědila. Moc mi na něm ale jezdit nešlo a po pár pokusech o odrazení se jsem padla na bok i s kolem. Pak už jsem chodila jen kolem něj a radši se na něj ani nedívala.
04. 04. 2014 V noci jsem začala kašlat, ale stačilo se napít a mohla jsem zas spokojeně spát dál. Tentokrát jsem spánek neprotáhla tak, jako v posledních dnech, ale vzbudila jsem se před třičtvrtě na sedm, i tak to byl ale slušný čas. Dobrou půlhodinu jsme si s Lucinkou hrály v pokojíčku, než jsme šly dolů. Tam jsme ostatně moc nespěchaly, naši se pořád flákali v posteli, takže jsme čekaly, než se jeden z nich uráčí a vstane, abychom mohly jít do obýváku a nebyly tam samy. O půl jedenácté si Lucinka vyškemrala polívku, tak jsem se svezla s ní a dala si taky. Pak taťka dojel pro prababičku a s ní a taťkou jsme jeli na chalupu. I když se taťka obával, že když budeme odjíždět bez mamky, budu vyvádět (jako vždy, když mamka není v autě), její nepřítomnost jsem mimořádně vůbec neřešila. Do postele jsme šly v osm a úplně bez breku.
05. 04. 2014 Dopoledne se mi podařilo vyškemrat lízátko, to mi ale bylo odebráno, když jsem se pokakala. Nechala jsem se omýt a hned běžela na záchod se vyčůrat, což se mi překvapivě povedlo a já si tím vysloužila vrácení lízátka.
06. 04. 2014 Odpoledne jsme jeli zpátky do Prahy, kde už na nás čekali oba dědové. Děda Luboš pak večer odjel s prababičkou domů, Petr u nás zůstal. Přítomnost obou dědečků ale přebila babička, dokud u nás byla, všímaly jsme si s Lucinkou hlavně jí.
07. 04. 2014 Od rána jsem chodila pečlivě na nočník (i když úplně první čůrání jsem udělala do plíny, protože děda dělal v pokojíčku kraviny a mě to zaujalo natolik, že jsem to nechtěla přerušovat odchodem na nočník). Za každé vyčůrání mi dal děda bonbon a očekával vítězství nad mým počůráváním. Cele dopoledne u nás byla teta Lucka a smolila mamce nové nehty. Já byla s dědou dole, zatímco mamka s tetou se přestěhovaly nahoru. Pořád jsme byli slyšet, ale najednou se bytem rozhostilo hrobové ticho. Mamka zavolala na dědu, ale nic. Zavolala na mě, ale zase nic. Až po třetím zavolání se ozval děda. „Co tam děláte, že tam je takový ticho?“ „My posloucháme rádio.“ Děda mi prostě dal do ucha pecku a pustil písničky z počítače, z čehož jsem byla tak hin, že jsem měla oči navrch hlavy a ani necekla. První dnešní kakání děda jen tak, tak podchytil, takže bobek dopadnul do nočníku, ale už líznul kalhotky, takže mě bylo nutné převléct. To následující už jem ale hodila do kaťat. Večer děda odešel k počítači, ale na stole nechal nůž a kus Hermelínu, který nedojedl k večeři, a díky hře s kudlou jsem neměla čas si dojít na nočník. Tímhle počůráním jsem dědovi a jeho teorii bonbónových odměn vzala vítr z plachet. Pak už jsem ale byla tak unavená, že jsem se rozplakala a při mazání (to ale bylo dost nutné, během víkendu se mi na chalupě podstatně zhoršil ekzém) jsem málem usnula na gauči i při tom svém vzlykání. Děda mě rovnou odnesl do postele a mě pak nevzbudilo ani to, když na dědu hulákala ze svojí postele Lucinka, ať jí jde přečíst pohádku.
08. 04. 2014 Dopoledne bylo v naprosté pohodě, co se čůrání týkalo, až pozdě odpoledne jsem se zase počůrala. Děda teda vůbec nechápal jak, protože jsem měla skoro úplně suché kalhoty. Odpoledne jsem ke svačině zblajzla dva jogurty naráz. Večer už ale bylo zase vidět, že jsem unavená, tak mě děda odvedl do postele už o půl osmé a Lucinka se překvapivě hned přidala k nám, i když jí ještě neskončila pohádka v počítači. A zatímco nahoře děda četl pohádku a Lucinka vypadala na spánek, já se probrala a začala v posteli dělat takové kraviny, že dědovi zešedlo i to, co ještě šedivé nebylo.
09. 04. 2014 Ve tři ráno jsem se vzbudila s děsným brekem, vysvětlení ale bylo jednoduché a rychle - potřebovala jsem čůrat. Jakmile jsem se vyčůrala, bylo zase všechno v pohodě a já spokojeně spala dál. Dopoledne jsem chodila spořádaně na záchod a nočník, jen s kakáním byl zase menší problém. Začala jsem tlačit už cestou na záchod, a když jsem tam s dědou doběhla a on mi sundával tepláky, vypadnul bobek na zem. Odpoledne jsem šla k mamce, a i když jsem věděla, že ji bolí posledních pár dní záda a břicho, omylem jsem do ní šťouchla. Hned mi to ale došlo, řekla jsem „Pomiň, mamko!“, pohladila ji a dala pusu. Pak jsme si s Lucinkou hrály na schodech a ona mě navedla, ať na schodech zazvoním. A já, místo, abych chytla zvoneček, visící na schodech a zacukala za něj, jsem chytla za list popínavé kytky a „zvonila“ na ni, div se květináč neurval ze stropu. Večer jsem zase byla protivná a unavená, takže byl problém dostat mě do sprchy a pak i namazat.
10. 04. 2014 Po obědě jsem se usadila do houpátka, začala se houpat, a když na mě mamka po pár minutách koukla, už jsem spala. Odpoledne, když se Lucinka, vrátila ze školky, jsme zase odjeli na chalupu. Tam se mi podařilo něco vskutku mimořádného - pokakala jsem se v posteli a bobky mi nohavicemi propadly až na matraci. První, co děda zjišťoval, bylo, na čí matraci to dopadlo, a když zjistil, že to odnesla ta má, s klidem v duši a spokojeností, že jsem tou dobou nebyla na jeho posteli, to šel mamce pomoct uklidit. Večer jsem svůj bobkový průšvih lehce vyžehlila tím, že jsem si řekla o čůrání v době, kdy už jsem měla plínu.
11. 04. 2014 Odpoledne mě chtěl děda obléct, abych mohla jít za Luckou ven, ale já se tak dlouho vztekala, až se naštval a řekl, že mě obleče, až se uklidním. Na to už ale nedošlo, zklidnila jsem se totiž až v okamžiku, kdy jsem na tom gauči vyčerpáním ze vzdorování usnula. Večer jsme si v posteli s Lucinkou ještě dlouho povídaly, než jsme usnuly, a když nás šla v noci mamka zkontrolovat, našla mě v posteli s pěti knížkama a šestou jsem pevně svírala v ruce.
12. 04. 2014 Dopoledne mi dal děda okoštovat pivo, mně to sice chutnalo, ale mamka k tomu měla tolik průpovídek, že když jsem se od něj chtěla napít znovu, už mi nedal. Ovšem jiná situace by jistě nastala, kdyby tam mamka nebyla, to by mi děda určitě pár loků dopřál. Po obědě šla Lucinka ven a mě se taťka ptal, jestli chci jít taky ven nebo spinkat. Překvapivě jsem řekla, že spinkat, uvelebila jsem se na gauči a do pár minut usnula. Během spánku se pod mou pusou udělal pěkný mokrý uslintaný flek. Když jsem se vzbudila, byl u nás děda Luboš se Stáňou, ta mě pak dlouhou dobu houpala na houpačce a venku jsme byli až do půl šesté.
13. 04. 2014 Ráno jsme vstávaly o půl osmé a ještě nějakou dobu si hrály v pokojíčku, než jsme sešly do obýváku. Dnes tam s námi spal i děda, ale když jsme šly dolů, nezůstal zalezlý v posteli a vstal taky. Po včerejším pivním koštu mě mamka po snídani našla, jak stojím u linky, v ruce držím zátku od piva a fetuju z ní zbytkové výpary. Jo pivo, to je vynález! Po zbytek dne se mi vyloženě dařilo - pokadila jsem se zase do kalhotek, opepřila si čaj a oběd a odpoledne se počůrala. Jakmile jsem ale zjistila, že si mamka všimla, že čůrám, začala jsem ještě čůrající utíkat pryč, takže jsem to rozstříkala po půlce obýváku. Po večeři nás naši naložili v pyžamech do auta a odjeli jsme do Prahy. V autě jsme obě usnuly. Sice to po vyjetí vypadalo, že Lucinka usne první, já ji předběhla a v téhle soutěži vyhrála.
14. 04. 2014 Když jsem si šla dopoledne sednout na záchod, děda tam se mnou nechtěl tvrdnout a čekat, až ze mě něco vypadne, tak mi řekl, že až budu vyčůraná nebo vykakaná, mám na něj zavolat, že už je hotovo. Pak se na mě ještě podíval a řekl „Zkouška - jak zavoláš?“. Koukla jsem na něj a hlasitě zakřičela „Hotovo, dědečku!“. K obědu mamka objednala pizzu a jen zírala nad mým osobitým způsobem jídla - nejdřív jsem vyžrala náplň, pak těsto a nakonec okraje. Jakmile mi ale mamka podala nový kousek, okraje jsem odhodila na stranu, vyplivla to, co jsem měla v puse a pustila se zase do náplně. Po obědě si šla Lucinka s dědou skládat puzzle a já je pozorovala z gauče, zvedla jsem se až v okamžiku, kdy Lucinka řekla, že děda smrdí (protože si prdnul). Okamžitě jsem se sebrala, došla k němu, poklekla na čtyři, sehnula hlavu, nasála a řekla „Mudí!“ (smrdí). Pak jsem se pro velký úspěch zase pokakala, když trůnil děda na záchodě, ale rozhodně se to nestalo kvůli tomu, že bylo na záchodě obsazeno. Já tam totiž šla až ve chvíli, kdy se bobek zase rýsoval pod kaťatama. Než mamka donesla vlhčený ubrousek na mé otření, stihla jsem si ještě sáhnout na zadek, takže jsem měla bobky na rukou. Odpoledne jsem se počůrala na dědově posteli, a když ji děda otíral a sušil, stála jsem u něj a šklebila se, takže když to pak vyprávěl taťkovi, řekl mu, že „Ten smrad mrňavej se tomu hrozně tlemil.“. Tím smradem evidentně myslel mě.
15. 04. 2014 V devět ráno jsme zase odjeli na chalupu. Po obědě Lucinka vyžebrala lentilky pro nás obě, mamka měla v ruce čtyři bonbóny, tak jsem se k ní honem nahrnula a zmocnila tří lentilek, takže Lucince zbyly jen oči pro pláč (a jedna lentilka). Mamka se ale naštvala a řekla, že jestli se s Lucinkou nerozdělím, už žádný bonbonek nedostanu. Dilema to bylo veliké, ale chuť byla silnější než vůle a já je všechny snědla. Večer jsem odeběhla od pohádky v počítači a už v pyžamu se rozeběhla na záchod. Taťka běžel za mnou, aby mi honem sundal plínku, ale nic z toho nebylo. O chvíli později jsem šla znovu k záchodu, ale zastavila jsem se před ním, začala tlačit a na záchod už jsem pokračovala s bobkem v pyžamu (protože plínku mi mamka prozíravě nedal s vědomím, že poběžím na záchod určitě znovu).
16. 04. 2014 Ráno jsme s Lucinkou dopřály všem ostatním dostatek spánku a chrněly až do osmi. Když jsem dosnídala, nenápadně jsem ze stolu sebrala mamčin telefon, uklidila se s ním do kouta a tam si s ním v tichosti hrála. Až do okamžiku, kdy dědovi začal zvonit telefon, on se tázavě podíval na mamku a řekl „Ty mi voláš?“. Po obědě odjela Lucka s taťkou do Prahy k Paňdoktorce a já se vycajchnovala a celý den chodila hezky na záchod. Odpoledne jsem šla s dědou a mamkou ven. Nejdřív jsem se jen hrabala v hlíně, pak jsem ale objevila v jednom kýbli vodu. Nejdřív jsem se polila a pak se v tom ještě pořádně pohrabala, takže jsem se domů vrátila jak čuně. Mamka mě svlékla hned u dveří a všechno oblečení dala prát, protože k ničemu jinému už to použitelné nebylo. K večeru už jsem byla dost ukňouraná a místo sledování pohádky v počítači jsem se chodila mazlit s mamkou. Ještě před odchodem do postele jsem se šla na záchod vyčůrat a vrátila jsem se do obýváku. Mamka mi horko těžko nasadila zpátky plínu, ale kalhoty už jsem si obléct nechtěla a do postele se mi už vůbec nechtělo vracet. Nakonec to mamka vzdala a šla s Lucinkou do pokojíčku napřed, mě se ujal děda. Ani on ale žádné úspěchy na poli mého opětovného oblečení neslavil, tak mě odnesl nahoru s tím, že mě obleče v posteli, jenže sotva mě položil, já mu rovnou zdrhla a vrátila se do obýváku. To už mamku dožralo, šla za mnou, a když mě nepřemluvila k poslušnosti (čili oblečení a návratu do postele), musela všude zhasnout, vypnout televizi a pohrozit spaním v ložnici. Ještě chvíli jsem seděla v obýváku ve tmě, pak jsem se odhodlala k odchodu do postele, ale ještě na dlouho jsem se zasekla na schodech a až potom jsem šla s konečnou platností do postele. Tam jsem se znovu nechala nějakou dobu přemlouvat, abych si oblékla kalhoty. A když už jsem se oblékla, kňourala jsem tak vytrvale, že u mě musel děda dobu sedět a drbat mě na zádech.
17. 04. 2014 Dopoledne mamka Lucince dala ke svačině do misky hroznové víno. Jeden hrozen jsem ochutnala, a když Lucka dojedla a odešla si do pokojíčku hrát, já vzala prázdnou misku a s významným pohledem ji donesla mamce. Divila se, ale pochopila a do misky mi doplnila hrozny. Ještě větší překvapení pro ni bylo, že jsem všechny hrozny snědla, aniž bych cokoli vyplivla a šla si pro přídavek. Až na poslední tři hrozny jsem všechno snědla, z těch posledních tří jsem vyplivla slupky. Po obědě šla mamka s Lucinkou ven, a když jsem se rozhodla, že chci jít za nima, mamka řekla, že jde honem něco s Lucinkou dodělat (co prý bych jim zničila, kdybych tam byla), a než to dodělají, mě obleče děda. Ten ale pařil na počítači a než jsem se dočkala slibovaného oblečení, usnula jsem na gauči. Ve spánku jsem se počůrala, k čemuž po mém probuzení děda řekl, že prý snad čůrám Persil, protože to počůrané místo vypadalo čistší než to ostatní. Odpoledne nám přinesla teta Jarka jahody, když jsem viděla, jak je Lucka jí, chtěla jsem taky ochutnat. Nejdřív jsem se v ní nimrala a ujídala po kouskách, pak najednou jahoda zmizela a mamka ji nikde nemohla najít, přičemž jsem jí tvrdila, že už je jahoda v bříšku. Po osmé jsme šly s Luckou standardně do postele, ale já se ve třičtvrtě na devět objevila dole na záchodě, aniž by o tom kdokoli věděl a vyčůrala jsem se. Kalhoty jsem odhodila už na schodech, plínku na záchodě a hned po vyčůrání jsem se vydala na gauč do obýváku. Dát mi novou plínu byl ale kumšt a do postele se mi taky dvakrát moc nechtělo. A když už jsem se nechala dovléct do pokojíčku, vzala jsem si s sebou aspoň knížku a řekla „Čing čang čeng.“. Mamka pochopila, že mi před odchodem musí přečíst mou oblíbenou básničku od písmene Č o číňanech a teprve pak odešla. Neuběhla ani minuta od jejího odchodu a já byla i s knížkou v obýváku jak bumerang.
18. 04. 2014 Bylo přesně 5:50 když jsme s dědou dusali dolů do obýváku. Tam za námi přišla i mamka s dotazem, jestli se mnou má vstát, děda ji ale vyhnal, protože si myslel, že budu ještě spát. Několikrát to opravdu vypadalo, že ještě usnu, ale nakonec z toho nic nebylo. Odpoledne se děda sbalil a taťka ho odvezl zpátky do Hradce. Výměnou za něj nám taťka slíbil přivezení beránků. Po jejich odjezdu jsme si odešly hrát nahoru do pokojíčku, kam Lucinka zavolala mamku poté, co jsem se počůrala. Když ale mamka přišla, objevila tam daleko větší louži, než jakou bych mohla vyčůrat i při sebevětším zapření. Nakonec se dozvěděla, že „Jsme to tam chtěly umýt.“. Jo, tak to byla daň za to, že jsme si tak dlouho hrály nahoře v klidu a tichosti. Po páté se taťka konečně vrátil a mamka nás narychlo (tedy dost nalehko) oblékla, abychom se mohly jít na ty beránky podívat. Po chvíli byla ale mamka tak vymrzlá, že šla domů, zato nám se domů nechtělo ani v nejmenším. Až po dobré čtvrthodině jsem přišla ke dveřím, tak mi mamka hned otevřela a ptala se, jestli mi není zima a nechci už jít domů. Odsouhlasila jsem jí to, nechala ji zout mi boty, ale protože měla ruce od bahna z bot, šla nejdřív uklidit boty a umýt si ruce. Než se vrátila, vzala jsem roha a zdrhla přes půl zahrady na trampolínu - bez ohledu na to, že bylo mokro, poprchávalo, venku bylo necelých osm stupňů a já měla jen ponožky. Při večeři už na mně byla znát únava, problém ale byl, dostat mě do postele, tak mamka v obýváku zhanusla, vypnula televizi a odešla. Po chvíli protestování jsem se přeci jen sebrala a šla za ní a Lucinkou do pokojíčku. Po minutě ležení jsem se ale sebrala a odešla dolů. Na schodech jsem odhodila kalhoty, na záchodě plínu, vysedla na záchod a vyčůrala se. Ze záchoda jsem ale běžela na gauč do obýváku, a když přišla mamka, nepodařilo se jí mě ani přebalit, natož odvést do pokojíčku. Mamka zkusila znovu odejít, že třeba vyrazím za ní, já ale místo toho usnula na gauči. Když mi s taťkou nandávali plínu, pospávala jsem, ale jakmile mě vzal taťka do náručí, probrala jsem se a začala se vztekat. Vřískala jsem ještě deset minut, než jsem usnula.
19. 04. 2014 Dnešní budíček byl před třičtvrtě na sedm, ale ještě půl hodiny jsme byly s Lucinkou v pokojíčku a hrály si tam. Hned po snídani Lucinka zavelela k odchodu do pokojíčku s tím, že když tam uklidíme, dostaneme sušenky Oreo. Rozeběhla jsem se za ní a křičela „Dotaneme Ojeuo!“. Slíbené jsme dostaly, jenže jídla já mám pořád málo, takže když jsem na Lucinčiných teplácích objevila uschlý přilepený kornflejk, snažila jsem se ho odloupnout, abych ho mohla sníst. V poslední chvíli to zarazil taťka, i když vůbec netuším proč. Asi měl taky chuť… Během dopoledne přijel děda s prababičkou, takže jsme se s Lucinkou zase nalepily na babičku jako klíšťata, aby si nás pořádně užila. Po obědě jsem ze stolu sebrala taťkův i mamčin telefon a mamka, která mě má pořád pod kontrolou, se hned ptala „Čí to je?“. „Todleto je… (následovala dlouhá pauza na přemýšlení) tvůj“ a podala jsem mamce do ruky její telefon. „A todleto je…můj“ a aniž bych koukla na taťku, honem jsem se zdejchla i s jeho telefonem pryč. Odpoledne jsem chtěla jít ven, tak mě mamka začala oblékat, nasadila mi ponožky, ale já si je hned svlékla se slovy „Já chci Kitinkovou!“ (chci ponožky s Hello Kitty). Mamka se nedala, neustoupila a řekla mi, že ty s Hello Kitty vyprala a jsou mokré, a že jestli si znovu sundám ty, co mi oblékala, nepůjdu ven. Chvíli jsem nad tím přemýšlela a pak smířlivě řekla své oblíbené „Tak dobžeeeee.“. Večer jsem opět nechala mamku dočíst pohádku, a jakmile v pokojíčku zhasla a odešla, začala jsem plakat a vydala se dolů. Třikrát mě musel taťka nahnat zpátky do postele, než jsem konečně usnula.
20. 04. 2014 V noci ke mně babička třikrát vstávala, přičemž se jí potřetí podařilo sednout si na mou lahev s pitím, aniž by si toho všimla. Že je něco špatně, jí došlo až ve chvíli, kdy vstala s úplně mokrým zadkem - jak na lahev sedla, vytekla z ní voda a babička v tom seděla a neměla o tom ani páru. Poté, co jsem snědla vlastní snídani, jsem se pustila do pálivé klobásy, kterou jedl taťka s dědou a ani jsem při tom nemrkla. Po dopolední bitce s Lucinkou o Lociku (kterou nám nakonec mamka zabavila) jsem tak dlouho bouchala na gauči, až jsem usnula. Přispělo k tomu ale i to, že šla Lucinka trucovat do pokojíčku, takže byl v obýváku klid. Odpoledne jsem se pak zašila do kotelny, kde jsem se v tichosti počůrala, ale mokré ťápoty mě zase prozradily a já nakonec musela mamce vyklopit i to, kde ta louže je. V šest večer jsme šli všichni na návštěvu k tetě Jarce na první jarní párty. Já si chtěla původně hrát s porcelánovými ptáčky a zvířátky, ale v zájmu přežití porcelánu mi to bylo vyměněno za plyšové ježky. Po sedmé mamka zavelela k odchodu, za nás všechny tam zůstal jen taťka. Doma nás mamka osprchovala, pustila pohádku a dala večeři. Až těsně před spaním mi chtěla nandat plínu, ale zmítala jsem se natolik, že mě musela babička držet, jinak by si mamka ani neškrtla. Děda mě pak odnesl do postele a četl nám pohádku, ale já tam spustila takový řev, že musela přijít mamka. Ta mi přebalila plínku, protože jsem ještě v mezičase donutila dědu k odchodu na záchod a on mi pak tu plínu zamolousal jen na oko. Ještě chvíli u mě seděla, než jsem se zklidnila, pak skočila dolů pro pití a kapky proti svědění a pak už jsem usnula.
21. 04. 2014 Ráno jsem si dvakrát moc nebrala servítky s Lucinkou, která na mě byla zase protivná, a když mě plácla, flákla jsem ji taky a ještě dodala „Tys mě mátiva, tak tě namátim taky.“ (mlátila). Hned po ránu na nás naběhl taťka s pomlázkou a po něm i děda a nakonec strejda Mirek. Lucinka to nějak těžce nesla, ale mně to přišlo vtipné a smála se tomu. Pak taťka upletl ještě dvě malé pomlázky pro mě a Lucinku a šly jsme s ním koledovat. Dostaly jsme sladkosti, ovoce, ale taky omalovánky s voskovkama - a i přesto, že jsem se celou cestu při koledování cpala sladkostma, začala jsem doma okusovat voskovky. Překvapivě jsem po celodopoledním pojídání všeho možného snědla celý talíř polívky a pak i kus kuřete s bramborem. Děda s babičkou odpoledne odjeli domů a my odjeli po večeři do Prahy. Já a Lucinka jsme jely zase v pyžamu a z auta nás naši rovnou přenesli do postele.
22. 04. 2014 Odpoledne jsem prokoukla mamčin zákeřný fígl. Sprostě mi dávala ovocný jogurt, ale protože věděla, že chci čokoládový jako jí Lucinka, strkala ho do prázdného kelímku od čokoládového jogurtu. U malinových jogurtů mi to moc nevadilo, jenže dnes mi mamka podsunula jahodový a bylo vystaráno - „To není čokováda!“. Hned se ozvala Lucinka, spřáhnutá s mamkou a tvrdila mi, že je. Ony si snad obě myslí, že jsem úplně blbá! Udělala jsem názornou ukázku - „Toto je čokováda.“ a ukázala jsem na obrázek čokolády na falešném kelímku od čokoládového jogurtu, „A toto není čokováda!“ a znechuceně jsem ukázala na obsah kelímku, kterého už jsem se ani netkla. Blbečka ze mě nikdo dělat nebude! Opět jsem se dvakrát počůrala, v obou případech nahoře na chodbě. Poprvé mé čůrání mamka slyšela, tak hned přiběhla, podruhé mě naprášila Lucka. Ta teda jen naznačila, že jsem se asi počůrala, protože tam vytírám. I kdybych to ale bývala stihla uklidit, prozradilo by mě stejně mokré oblečení, které jsem ze sebe hned svlékla. Nakonec jsem ještě začala kadit na schodech (což jsem samozřejmě nikde neventilovala, nabonzovala to zase Lucka). Mamka zareagovala okamžitě a na předposledním schodu pode mě dala nočník, takže to dopadlo dobře.

28. měsíc

23. 04. 2014 Ráno nás mamka probudila, protože mě i Lucinku chtěla vidět Paňdoktorka. U mě jen zkontrolovala stav ekzému a řekla, že pokud se to do týdne po mastičkách nezlepší, bude muset krátkodobě nasadit kortikoidy. Doma jsem pak blbla na gauči tak dlouho, až se mi podařilo udělat kotoul. To mě nadchlo natolik, že jsem další půlhodinu nedělala nic jiného. Opět jsem si nedělala žádnou hlavu s chozením na záchod nebo nočník a počůrala se nahoře na schodišti tak šikovně, že to pak teklo a kapalo na jeden ze spodních schodů a z něj pak ještě na zem, takže měla mamka co vytírat. Po obědě mi pro jistotu vnutila plínku a vypustila mě s Lucinkou ven. Skoro to vypadalo, že jsem přišla k rozumu, protože jsem se najednou objevila doma na záchodě a tvrdila, že se jdu vyčůrat, ale nic z toho nebylo, jen jsem se zbavila té protivné plíny. Ven jsem sice šla řádně proškolená, že až budu chtít čůrat, musím běžet na záchod, ale to už mi žíly netrhalo a opět jsem to pustila do tepláků. Mamka mě svlékla, ale než mě nahnala do sprchy, stihla jsem znovu odeběhnout na záchod, ale už před mísou jsem začala tlačit, takže sice velký bobek skončil v míse, ale ten menší, který byl první na řadě, se pěkně rozmáznul o stupátko a sjel z něj až na zem. Potom jsem šla ještě ven, a když začal taťka nosit věci do auta, abychom mohli vyrazit na chalupu, využila jsem otevřených vrátek a zdrhla po schodech nahoru do kanceláří. Taťka mě odchytil až v okamžiku, kdy už jsem to měla namířeno za tetama dovnitř. Naši za mnou hned naběhli a mamka na mě spustila „Ty tam snad bydlíš?!“. S odpovědí jsem nečekala a vyhrkla „Jo, já tam bydlim teďka.“. Těsně před odjezdem jsem ještě dojedla ten včerejší jahodový jogurt, jen jsem z něj vyplivla kus jahody a řekla „Tamto nejim, tamto je ble!“. Po šesté jsme konečně vyrazili a cestou taťka zastavil po dlouhé době u Mekdonalda. Ač ho moc nemusím, tentokrát mi přišel k chuti a dala jsem si s Lucinkou nugety. Po sjezdu z dálnice už jsme měly dojedeno a pět minut před příjezdem na chalupu jsem usnula. Mamka si všimla, když jsem začala usínat a snažila se mě probrat hlasitým zpěvem, ale byla zcela bez šance. Po příjezdu naši nejdřív vybalili a až pak mě vyndali z auta, jen mi zuli boty a sundali mikinu a bez převlékání do pyžama mě uložili do postele.
24. 04. 2014 Ráno jsem se vzbudila po půl sedmé a hned za mnou přišla mamka, tak jsem s ní šla dolů a nechaly jsme Lucinku pořádně vyspat. Dopoledne jsme si hrály v pokojíčku, pak jsme ale sešly dolů a uviděly rodiče kousek od verandy s jedním jehnětem, tak jsme za nima hned vyběhly. Já se s tím vůbec nemazala a vyběhla ven bez ponožek, musela jsem ale vidět, jak rodiče krmí neduživé jehňátko. Dvakrát mě naši nahnali domů a já dvakrát vběhla domů a hned zase běžela zpátky. Když mě pak chtěla mamka obléct, abych mohla jít domů, nespolupracovala jsem s ní a naopak vše oblečené svlékala, tak šla ven jen Lucinka. Odpoledne už jsem byla dostatečně rozumná na to, abych nedělala ptákoviny, takže jsem se ven dostala. Domů mě nahnal až déšť, nicméně nám naši slíbili, že večer půjdeme opékat buřtíky, protože přijede Domča. Po půl sedmé už jsem ale začala polehávat, tak mě naši udržovali až do Domčova příjezdu v bdělém stavu. To se jim podařilo a až do doby, kdy Domča odjel a my šly do postele (takže skoro do půl desáté) jsem bdělostí oplývala možná až příliš.
25. 04. 2014 Po včerejším pozdním odchodu do postele rodiče čekali, že si dnes pospí aspoň do osmi, ale nesplnilo se jim to - já i Lucinka jsme se vzbudily po půl sedmé. Byla jsem plná elánu a hned dopoledne si vzala vykoledované velikonoční voskovky a pořádně s nima pomalovala zeď. Mamku málem kleplo a mě málem klepnul taťka. Když šla mamka zase krmit jehňátko, my s Lucinkou jí šly asistovat, a když jsem viděla, jak do sebe to jehně láduje mlíko z flašky, hladově jsem koukla na mamku a řekla „Já chci taky mlíčko!“. Večer mamka napjatě očekávala, jak budu usínat. Ač jsem na chalupě usínala s velkými problémy a s pláčem, těch pár dní v Praze jsem chodila do postele bez řečí, neodcházela jsem a usínala jsem v pohodě. První den na chalupě to taky proběhlo bez problémů, protože mě taťka jen přenesl spící do postele, a včera jsem šla spát díky návštěvě Dominika až ve čtvrt na deset, takže to taky bylo bez šance na špatné usínání. A dnes jsem překvapila, protože jsem šla spát v obvyklý čas a proběhlo to ve stejném poklidu jako v Praze.
26. 04. 2014 Dopoledne jsem zase po delší době šla na záchod a nepočůrala se. Když jsem chtěla jít po obědě ven, ještě jsem si sama od sebe došla na záchod vykakat se, tak mě mamka vypustila ven bez plínky, jen mi tam donesla nočník. Taťka už mě v jeden okamžik viděl, jak si sedám na nočník, ale nestihla jsem to a počůrala se, takže mi dal nové kalhoty. Úspěch nulový, ale snaha se taky počítá, ne? Jenže v těch čistých a suchých kalhotách mě o něco později přepadl skřítek blátivák. Naši si mě všimli, až když jsem už byla celá od bahna a bláta, protože jsem s Lucinkou „sázela kytičky“ (utrhly jsme pár sedmikrásek, zahrabaly je do vyschlé hlíny a pak si natáčely vodu do kyblíčku a chodily je zalívat). Zajímavé ale bylo, že Lucinka zůstala, na rozdíl ode mne, naprosto čistá. Aby toho nebylo málo, ještě jsem se do toho všeho počůrala, zula si boty a začala chodit venku v ponožkách. Mamka při pohledu na mě usoudila, že by bylo zcela zbytečné mě sprchovat a mýt, a že bohatě stačí, když dostanu suché kalhoty, ponožky a boty. Mou celkovou očistu tak nechala až na večerní koupání. Po nějaké době pobíhání venku bez bot mi taťka jedny obul, ale já v nich hned běžela dozadu k ovcím, protože tam zrovna mamka s Luckou krmily beránka, a zapadla jsem nohou do rybníka. Nad tím už mamka jen rezignovaně mávla rukou. Večer byl zase bez problémů s odchodem do postele, jen jsme tam s Lucinkou ještě chvíli blbly, i když jsem ještě před večeří vypadala, že usnu i bez jídla.
27. 04. 2014 Odpoledne za Lucinkou přijela Nelinka z Kocoura, ale ni já jsem její návštěvou nepřišla zkrátka. Oběma nám donesla dárečky, jen ten můj se Lucince zamlouval natolik, že mi ho hned sebrala. Ale nebylo divu - dostala jsem totiž koníka i s žokejkou. Holky si hodně času hrály v domečku na terase nebo vepředu u mamčiných záhonků a Lucinka frajeřila a pořád mě odevšad vyháněla. Když jsme jim šli ukázat beránky, Nelinka si zkusila nakrmit toho našeho neduživce z flašky, jenže on to jen ožužlal a nepil. On sice ofrňoval, ale já na to mlíko zase dostala takovou chuť, že když mamka nalila mlíko na rozlámaný rohlík a prázdnou flašku odložila za sebe, okamžitě jsem se po ní natáhla a nebýt tety, která mamku upozornila na mé plány, bývala bych zkusila vyžahnout aspoň těch zbylých pár kapek. Večer jsme se na chalupě s Lucinkou ještě navečeřely a v pyžamech a spící jsme pak přejely do Prahy.
28. 04. 2014 Hned ráno jsme s našima jeli k Paňdoktorce, Lucinka kvůli svému astmatu, já s vyrážkou. Se stavem mého ekzému byla navýsost spokojená, ale mazání krémem se asi jen tak nezbavím - to si ještě mamka užije! Odpoledne mě mamka pustila ven bez plíny a já nezklamala a počůrala se. Až když pak přišla bouřka a déšť, tak jsme se s Lucinkou běžely schovat domů a až do večera mezi námi probíhaly bitky kvůli hračkám. Po koupání jsem pro změnu bojovala s mamkou a nechtěla se nechat namazat a nasadit plínu. Nakonec jsem mamce utekla do kuchyně a tam se ještě počůrala, to už byla mamka na prášky (obzvlášť s ohledem na prohádané odpoledne v podání mě a Lucinky). Sesterské hádky pokračovaly i u pohádky v počítači, a to už jsme mamku naštvaly natolik, že řekla, že dnes nám nic číst nebude. I přesto jsem šla do postele překvapivě bez řečí, ještě chvíli jsme si v posteli s Luckou povídaly a pak usnuly.
29. 04. 2014 Když jsem dopoledne začala tlačit do kaťat a s kňouráním se šinula k záchodu, mamka mě hned popadla a odnesla na záchod. Asi jen díky tomu to dobře dopadlo a nebylo nutné mé převlékání, o poznání horší to ale bylo při obědě, kdy jsem se pokadila uprostřed jídla na podsedáku. A to jsem těsně před obědem šla na záchod a vyčůrala se tam. Jenže potom se mi nechtělo oblékat, proto jsem byla při obědě bez kalhotek - to ale byla nakonec možná klika, protože to takhle schytal jen podsedák, který se snadno osprchoval. Protože jsem ale měla menší průjem, ještě jednou jsem hodila řádný lívanec na chodbě, mamka ho dokonce sprostě přirovnala velikostí ke kravskému lejnu. Po téhle druhé příhodě už jsem vyfasovala plínu, ale jako na potvoru už jsem do večera nevytvořila vůbec nic a plína zůstala čistá jak slovo Boží.
30. 04. 2014 Ráno jsme si pospaly do půl osmé, kdy nás mamka vzbudila, aby stihla odvézt Lucinku do Kocoura. Já musela jet s nima, protože byl taťka pryč, zato po našem návratu domů jen mamka počkala na taťkův návrat a odjela k Panzubaři. Když byla mamka ve dveřích připravená k odchodu, řekla jsem, že „Chci nídani.“ (snídani - a vůbec mi nevadilo, že už jsem ráno snídala). Ještě, že jsem to řekla, dokud byla mamka doma, taťka mi totiž vůbec nerozuměl. Stačil ale mamčin překlad a už mi šel připravit misku kornflejků s mlíkem, pak jsem si řekla o druhou misku a pak ještě o třetí, do té už mi taťka nenalil mlíko, a když jsem žádala o čtvrtou, už mi dal Oreo sušenky, aby mě umlčel, protože začal mít vážné obavy, že po další misce už bych se musela zákonitě pozvracet. Mamka se před obědem vrátila domů a já ještě před odjezdem pro Lucinku snědla talíř polívky, a když si nabírala mamka pro sebe, já už měla dojedeno, došla k jejímu talíři a zeptala se „To je moje?“. Odpoledne jsme šly s Lucinkou ještě na dvorek a k večeru jsme zase už najedené a převlečené do pyžam jely na chalupu.
01. 05. 2014 Ráno jsme konečně mamce dopřály nerušený spánek a vstávaly až ve třičtvrtě na osm. Ještě jsme snídaly, když přišel strejda Mirek a ve dveřích začal kecat s taťkou. Ti dva ale vůbec nebrali ohled na nás s Lucinkou, které jsme seděly kousek od dveří a táhlo nám na nohy. Když už jsem to nevydržela, křikla jsem „Miuku zavži!“ (zavři dveře, Mirku). Po obědě jsme šly s Lucinkou ven a většinu času zevlovaly u Lanců. Taky jsme si omotaly kolem prstu jejich tetičku, té jsme pak obě seděly na klíně, když jsme tam vysomrovaly dobroty k jídlu. Pak jsem tam nechala Lucinku a šla zpátky k nám, využila její nepřítomnosti a vlezla na její houpačku. Mamka mě rozhoupala a má snaha opičit se po Lucince a rozhoupávat se sama vypadala, že z houpačky každou chvíli spadnu (jenže já nejsem tele po rodičích, takže se to nestalo). Když mě kolem páté mamka nahnala domů na svačinu, dost se divila, že jsem nestála o jogurt (taky aby jo, když už jsem posvačila u sousedů). Pak přišla domů i Lucinka a chvíli jsme si hrály nahoře v pokojíku, ona pak ale odešla zase ven a já zůstala nahoře sama. Naši tou dobou byli venku taky a pracovali, takže jsem měla volné pole působnosti. Rozházela jsem po posteli a celém pokoji hlínu z kalíšků po předpěstované brokolici. Prasklo to na mě až těsně před večeří, takže měla mamka prima večer. Já na večeři nechtěla plínu, tak jsem koukala na pohádku bez ní, jenže pak jsem slezla ze židle a začaly mi z nohavic padat bobky. Tou dobou už byla mamka ve vaně, takže si to všechno vyžral (teda spíš uklidil) taťka.
02. 05. 2014 Dnes už jsme našim nedaly zbytečně moc příležitostí k nadměrnému spánku a vzbudily je v sedm. Než jsme ale sešly dolů, stihla jsem sebrat z okna tmavě zelenou pastelku a počmárat zeď u svojí postele. Cestou do obýváku jsem pak inovovala písničku „Jen růžová to může být“ a hlasitě prozpěvovala „Jen Utinka to může být, tididududaptap.“. Celé dopoledne jsme zase byli všichni venku, po obědě jsme se tam dostali ještě na chvíli, ale ve dvě začalo venku bouřit, tak se Lucinka běžela schovat domů a já pro jistotu mastila za ní. Za chvíli začaly padat kroupy a to už domů fofrovali i naši. Půl hodiny nato přijela za našima návštěva, ale ještě před jejich příjezdem si Lucka vyškemrala puštění pohádky v televizi, takže dobrou hodinu všichni v klidu seděli u kafe a povídali si. Pak jsme si ještě s Luckou hrály, a když návštěva v sedm odjela, připravila nám mamka večeři. Díky bouřce ale nešel několik hodin proud, takže jsme začaly večeřet bez pohádky v počítači. Kolem čtvrt na osm konečně proud pustili, tak nám mamka ještě pustila pohádku o Popelce, díky čemuž jsme se do postele dostaly až po půl deváté, ale to už jsem skoro usínala i v obýváku.
03. 05. 2014 Ve dvě ráno jsem svým pokníkáváním vzbudila mamku. Když přišla, seděla jsem na posteli a poprosila ji, aby mi dala pod hlavu polštářek. Jen co to udělala, zase jsem ulehla a během chviličky usnula. Ráno jsem se vzbudila v sedm, a aniž bych kohokoli probudila, jsem sešla dolů. Tam jsem zjistila, že je všude ticho a tma, tak jsem zkusila otevřít dveře do ložnice, což se mi sice nepovedlo, ale zabralo to - naši se probudili a přišli za mnou do obýváku. Po prosluněných posledních pár dnech přišlo radikální ochlazení a díky včerejšímu slejváku a promáčené zemi jsme dnes s Lucinkou zůstaly doma. Taťka byl pro, abych dostala na celý den plínku, ale mamka mi dala ještě jednu šanci. Ač čekala, že se v nejbližších deseti minutách počůrám (v tom lepším případě), já šokovala a celý den chodila úplně sama na záchod. Jen jsme s Lucinkou zase trochu bojovaly o hračky, přeci jen nám ten celodenní pobyt doma trochu lezl na budku. Před pátou odpoledne jsem odpadla a po delší době usnula na gauči. Naši mi trochu spánku dopřáli, ale nijak to nepřeháněli a po půl hodině mě probudili. Prý abych spala v noci. Večer mi naši připravili speciální kopřivovou koupel na můj ekzém, a i když na dně ležela trocha nepořádku z kopřiv, bez řečí jsem tam vlezla a krátce o mně i Lucinka. Spolu jsme se tam ráchaly třičtvrtě hodiny a zase jsme zřídily sebe i koupelnu k nepoznání. Z vlasů nám kapalo, na podlaze se mohly dělat plavecké závody, ale my byly nadmíru spokojené a vyřáděné. Ta trocha odpoledního spánku zapříčinila, že jsem pak s Lucinkou ještě v devět večer kecala a ani jedna z nás ještě nespala.
04. 05. 2014 Před třičtvrtě na osm jsem se vzbudila do prázdného pokojíčku. Stačilo ale párkrát zakašlat a promluvit a během pár vteřin už u mě byla Lucinka a lákala mě dolů. Dopoledne jsme byly venku, po obědě jsme se zase doma handrkovaly o hračky a Lucinka pak šla za taťkou ven a já zůstala doma s mamkou. Ta poklidila v obýváku a pak šla do koupelny rozsazovat sadbu. Ani u jedné činnosti mě evidentně nepotřebovala, byť jsem se o to dost snažila. Večer nás mamka nahnala v osm do postele, že musíme spát, protože budeme ráno brzo vstávat, ale moc nám to neřeklo a skoro do devíti jsme v posteli kecaly a pošťuchovaly se (a sem tam se plácly nebo kously).
05. 05. 2014 Ráno, když jsem dole seděla na záchodě, zrovna někdo spláchnul na záchodě v kancelářích a já slyšela odkudsi za sebou téct vodu. Chvíli jsem to tiše poslouchala a pak jsem řekla „Čůá, čůá záchod!“ (záchod čůrá). Celé dopoledne jsem strávila s taťkou, protože si potřebovala mamka něco koupit a se mnou by neměla šanci vlézt do zkušební kabinky. Teda šanci by měla, ale s velkou pravděpodobností bych vzala roha zrovna ve chvíli, kdy by byla svlečená. Škoda, nechala mě na pospas taťkovi, přitom jsme si spolu na těch nákupech mohly užít spoustu srandy. O to mě ale naši neochudili, když jsme vyzvedli Lucinku ze školky a pak i z keramiky, jeli jsme se podívat po nějakém kole pro Lucinku. Taťka se nám ale zasekl u bot a strávil tam půl hodiny, během které jsem neustále utíkala a snažila se ztratit mamce z dohledu mezi regály. Ta za mnou neustále běhala, a když mě lapila a vzala do náručí, začala jsem vřeštět jako pavián. Taťka nás pak hodil domů a vrátil se, až když už jsme byly v posteli. Ze čtvrthodinového ticha mamka usuzovala, že už obě spíme, jenže nám šla otevřít okna, Lucinka už měla půlnoc a mě našla sedící na gauči mezi plyšákama. Moc práce jí ale nedalo, aby mě přesvědčila, že v mojí posteli se mi bude spát určitě líp.
06. 05. 2014 Ráno jsme se vzbudily v sedm, takže na naši přípravu k odvozu Lucinky do Kocoura byl dostatek času. Když jsme ji tam vyklopili, jeli jsme na Butovice, protože mamka potřebovala do obchodu. Mě, jakožto rušivý element (jaká drzost mě tak označit), mamka nechala na hlídání taťkovi. Měl štěstí, že já se vlastně hlídám sama, on se mnou totiž šel k obřím hlavolamům a jeden tam (neúspěšně) zkoušel rozlousknout. Jen sem tam mrknul mým směrem, jestli jsem nevzala dráhu, ale jinak se o mě vůbec nestaral. Znovu jsme tam jeli ještě jednou s Lucinkou po školce, aby si vyzkoušela ještě nějaká kola. Ani jedno se našim nepozdávalo, takže kolo nedostala, zato nám koupili jahodová pitíčka. Hmmm, to bych si nechala líbit každý den. Tu svou třídecku jsem měla vylohněnou během pěti minut. Rovnou odtamtud jsme jeli navštívit Nelinku z Lucinčiny školky a já se předvedla v pravém světle jako zdrhač a neúnavně aktivní dítě. Holky si spíš hrály spolu, ale to mi moc nevadilo, já si vystačila s tou hromadou neokoukaných hraček sama. Tam jsem si mamce řekla dvakrát o odchod na záchod a mezitím jsem si tak stokrát cvrkla do plíny, takže o půl sedmé už byla plína počůraná tak, že mi ji mamka znovu nedávala. Mamka řekla, že už bychom stejně měli vyrazit domů, ale skutečně jsme odjeli až o půl osmé a já vytuhla během deseti minut jízdy. Mamka mě doma chtěla jen převléct do pyžama a dát plínu, ale když mě taťka odnesl a uložil do postele, zvedla jsem se a sešla dolů s tím, že chci být v obýváku. Nakonec jsem se s Lucinkou podívala na krátkou pohádku a spát jsem šla až potom. Jinak jsem ale byla už třetí den v řadě bez nehod, co se čůrání a kakání týká. Pochopitelné ale je, že když mi naši dali plínu, dvakrát moc jsem se s běháním na záchod neobtěžovala, ale bez plíny jsem plnila chození na záchod na 100%.
07. 05. 2014 Dopoledne taťka odvezl Lucinku do školky, sám odjel do práce a my s mamkou zůstaly doma. Já zase sekala čůrací latinu a celkově jsem byla nadstandardně klidná, taky aby ne, když jsem veškerou energii vyplácala včera u Nelinky. Odpoledne jsme zase odjeli na chalupu. Krátce poté, co jsme přijeli, jsem šla na záchod čůrat. Sice jsem se nevyčůrala, ale toaleťák jsem tam házela, a to z takové blízkosti, že jsem si v té vodě ráchala prsty. Večer nám mamka klasicky přečetla pohádku a odešla, ale o půl deváté za ní přiběhla dolů Lucinka s depeší, že „Terezka potřebuje čůrat.“. Mamka letěla nahoru, popadla mě, odnesla na záchod a sotva mi sundala plínu a posadila mě, já se vyčůrala. Jen můj dotaz „A dotanu za to bombónek?“ zůstala jaksi bez odezvy.
08. 05. 2014 Dopoledne jsme se vydaly s Lucinkou samy od sebe ven, jenže já se neobtěžovala obout si boty, takže mě mamka za chvíli nahnala zpátky domů. Když jsme se znovu vypařily ven odpoledne, už jsem si vzala automaticky holinky, za což jsem dostala velkou pochvalu. Za co už jsme pochvalu nedostaly, bylo naše oblíbené místo pro hraní - na hlíně za bazénem, kde naši pořád marně čekají, až vyroste tráva. Jak by tam ale mohla vyrůst, když pořád krademe z garáže sázecí lopatku a s tou se pak v hlíně hrabeme a přehrabujeme ji z místa na místo? Když nám vynadala, přemístily jsme se k velké plastové mušli, ve které jsme dřív měly písek. Já tam s velkým zaujetím sledovala včelky, co v mušli lezly mezi hračkami na pískoviště, a jednu jsem se rozhodla vyhnat z mušle ven. Tak dlouho jsem ji postrkovala prstíkem, až mi dala žihadlo. Mamka mi ho hned vytáhla, ostatně bylo zapíchnuté jen na krajíčku. Ani jsem nezačala plakat, zato jsem křičela „Au, au, au!“ a snažila se tu bolest dostat z prstu vzteklým klepáním ruky, což se mi jaksi nepovedlo. Nutno říct, že když jsem pak viděla další včelky v mušli, už jsem je jen z povzdálí sledovala. Protože začala mamka péct sladké až večer, neodolaly jsme a po večeři si ještě daly sladké makové rohlíčky.
09. 05. 2014 V noci, když jsem se vzbudila, protože jsem potřebovala na záchod, ke mně vstal taťka. Ve čtvrt na šest jsem naše probudila znovu, když jsem začala plakat. Hned ke mně přišla, ale já ji odháněla pryč, až po nějaké době jsem se vzpamatovala, přitulila se k ní a mamka mě odnesla do ložnice k sobě do postele, kde jsem ještě usnula a vzbudila se až po půl osmé. Po mém probuzení byla mamka pořádně překvapená, že jsem měla pořád suchou plínu. Ke snídani jsem si vyžádala včera upečené rohlíčky, ty jsem chtěla i k obědu, a když jsem je nedostala, šla jsem na gauč bouchat. Když jsem zjistila, že mi to moc nepomohlo, přemohla jsem se a snědla polívku a maso. Ještě před obědem jsme zase zmizely ven, zatímco mamka telefonovala. Venku bylo mokro a chladno, tak jsme si obě vzaly holinky, Lucka byla navlečená ve dvou mikinách, ale já vyběhla jen v teplákách a triku, tak jsem ještě musela domů, aby mě mamka přioblékla. Celý den jsem chodila na záchod dole i nahoře, dokonce jsem si došla venku na nočník (i když až poté, co si taťka všimnul, že tam poskakuju se staženýma kalhotama a mamka naklusla až ke mně s nočníkem). Večer jsem místo dívání se na pohádku zevlovala kolem mamky, protože jsem měla zálusk na klobásu, kterou měla k večeři. Když jsem u ní neuspěla a podstrčila mi chleba se sýrem, škemrala jsem aspoň o ty včerejší sladké rohlíčky, jenže o ty jsme se během dne stihli postarat.
10. 05. 2014 V noci mamku vzbudil můj pláč. Když přišla nahoru, seděla jsem na posteli a usilovně brečela - za prvé proto, že jsem z té postele spadla a za druhé proto, že mi spadla na zem i peřina. Pak jsem ale ráno vyspávala a obě jsme se s Lucinkou vzbudily až o půl osmé. Odpoledne přijela teta Jana, mně i Lucince přivezla Lego, takže se hned stala velice oblíbenou tetou. Jen mamka nám kazila radost, protože nám nechtěla povolit, abychom si to rozbalily venku. Až po dlouhé době ustoupila a povolila nám rozdělat aspoň moje lego s velkými díly a z něj nám vyndala čtyři zvířata. Nutno dodat, že věděla, proč nám to rozdělávat nechtěla, večer pak běhala po zahradě a hledala, kde jsme ta zvířátka nechaly. Já se teda před tetou pěkně vybarvila - nejdřív jsem začala tlačit bobek, a kdyby si toho taťka nevšiml, bylo by to v kalhotách. Takhle naštěstí na poslední chvíli přiběhla mamka s nočníkem a bobek skončil tam. Za čtvrt hodiny jsem šla znovu k nočníku, nepodařilo se mi ale sundat kalhoty a počůrala jsem se, tak jsem vyfasovala kalhotkovou plínku. Ta pochopitelně zůstala až do večera suchá, jednou jsem se vyčůrala doma na záchodě a jednou pak ještě venku u ohně, když jsem viděla, že čůrá i Lucinka. Oheň pálil strejda Mirek na políčku, jenže si zapomněl doma hrábě, a protože jsme s Lucinkou lítaly po políčku, vzal nás s sebou domů, když si pro ty hrábě šel. Když mamka viděla, že s ním odcházíme, vyrazila za náma, ale strejda ji uklidnil, že nás vezme s sebou a pohlídá nás, a že si má zase sednout. Zpátky jsme se vracely jako mašinka - první šel strejda Mirek, za ním Lucinka a poslední jsem šla já, připojení jsme k sobě byli na jedné straně hráběma a na druhé koštětem a na cestu jsme si zpívali „Jede, jede mašinka“. Domů nás mamka odtáhla o půl osmé, ale nám se vůbec nechtělo a ještě do osmi jsme s Lucinkou zůstaly na zahradě.
11. 05. 2014 Ráno jsem na Lucku použila její vlastní lest. Ač jsem nic slíbeného neměla, vychloubačně jsem jí řekla „Uti, já dotanu bombon.“. Dřív, než Lucka otevřela pusu, zareagoval se smíchem taťka: „Ty dostaneš leda tak bombu.“. Trochu mi zkazil fórek, tak jsem chtěla Lucinku setřít aspoň jinak - „Mně mamka učeše culíky!“. Dopoledne jsme šly ven s mamkou i taťkou, ale odpoledne už jsme musely jít ven samy, protože mamka uklízela a balila. To mělo svoje následky - přestěhovaly jsme se k Lancům a utrhly tam pár kytek, za což jsme pak dostaly přes prsty. Když pak Lucinka volala, že potřebuju čůrat, tak mamka vyběhla, ale dorazila pozdě - tepláky jsem měla u kolen, plenkové kalhotky jsem měla taky stažené, ale nedřepla jsem si, takže mi to všechno teklo po nohou. To už bylo pět odpoledne, tak mě mamka vzala rovnou domů. Chtěla mě hned osprchovat, ale já odmítla, tak šla nejdřív osprchovat Lucinku a já během těch pěti minut jejího sprchování stihla usnout. Mamka mě vzbudila, vstávat se mi moc nechtělo, nakonec jsem se ale probrala a nechala se osprchovat a omýt vlasy (to ale dost nerada). O půl sedmé jsme odjeli zase do Prahy a překvapivě usnula první Lucinka a já to zalomila až na posledních patnáct minut cesty. Taťka mě rovnou z auta odnesl do postele, aniž bych se vzbudila. Probudila jsem se až ve čtvrt na dvanáct, protože jsem měla žízeň. Nejdřív jsem vypila plnou sklenici vody a pak si ještě řekla o mlíčko, toho už jsem ale vypila jen trochu. Pak mě bylo ještě nějakou dobu slyšet, ale po pár minutách jsem zase usnula.
12. 05. 2014 Lucka se vzbudila ve čtvrt na osm a ani její rachocení mě nevzbudilo, to se jí podařilo až o dvacet minut později, když znovu vlítla do pokojíčku a začala tam štrachat. Spala jsem tak skoro 13 hodin (s jedním probuzením kvůli žízni), což byl naprosto neuvěřitelý výkon. Zatímco Lucinka byla ve školce, já jsem celé dopoledne strávila venku s rodičema na zadním dvorku a pomáhala jsem jim s úklidem - oni sklízeli listí na hromadu a já to z té hromady odebírala a nosila to potají domů.
13. 05. 2014 Ráno jsem vstala až o půl osmé. Dopoledne bylo dost fádní, mamce přijela teta Lucka na nehty, takže jsem si musela vystačit sama se sebou. Pak jsme došly pro Lucinku do školky, a až cestou domů to začalo vypadat trochu líp - naproti nám totiž šel děda Luboš. Doma jsme se naobědvaly a pak jsme zůstaly na hodinu a půl s dědou samy, protože si jela mamka něco zařídit. Večer ještě přijela babička, ale ta zůstala jen na hodinku, osprchovala nás a odešla, takže pohádku četl děda. Pohádku jsem od něj zvládla, do postele mě ale musela odnést mamka.
14. 05. 2014 Ráno mamka objevila v mojí posteli čtyři autíčka a babička říkala, že jsem do nich v noci několikrát kopla a odkopla je na dřevěný rám postele, takže noční ticho několikrát proříznul pořádný kravál. Dopoledne mamka telefonovala s dědou z Hradce a já si s ním snad poprvé kloudně povídala a vyprávěla, že jsem byla na záchodě čůrat, a že jsem za to dostala od maminky bonbónek. Odpoledne, když už byla Lucinka doma, šla Lubošem ven a já za ní vyběhla jen v kalhotkách. Večer jsem pak pořád vylézala z postele a syslila si do ní My Little Pony koníky, což nesla Lucinka (sledující to všechno shora ze své palandy) dost nelibě.
15. 05. 2014 Ráno mě nevzbudil nikdo a nic a já jsem spala nerušeně až do třičtvrtě na osm. Dopoledne, aniž bych si to čímkoli zasloužila (třeba čůráním na záchod), jsem dostala od mamky dva bonbony. Podívala jsem se do ruky, pak na mamku a pak jsem překvapeně řekla „Mami, já mám dva!“. Těžko říct, čí překvapení bylo větší - jestli moje, že jsem vyfasovala dva kousky, nebo mamčino, že jsem je spočítala. Odpoledne jsme zase vyrazili na chalupu a auto mě zase ukolébalo ke spánku, takže jsem si lehce odpočala, abych to pak mohla na místě pořádně roztočit. Večer jsem se zase po pár dnech začala odrbávat a naši zjistili, že jsem opět osypaná drobnou kopřivkou. Ovšem nechat se namazat, aby mě to nesvědilo? Nepřípustné!!!
16. 05. 2014 Dneska jsem se vzbudila se až po čtvrt na devět, nikdo mě totiž ráno nebudil, tak jsem se vyspala do sytosti. Po snídani jsme chtěly jít s Lucinkou ven, tak mi Lucka pomohla mě obléct, abych zas neletěla ven jen v kalhotkách, za což jsme obě vyfasovaly obrovskou pochvalu. Večer už to tak vzorové nebylo - v obýváku jsem si za Boha nechtěla nechat nandat plínu, tak mě mamka přebalovala až v posteli a já při tom spřádala ďábelský plán. Nechala jsem mamku nandat mi plínku, a když bylo hotovo, řekla jsem, že potřebuju na záchod.
17. 05. 2014 Celý dnešek jsme všichni smrděli doma, protože venku od rána pršelo. Mělo to ale své plus, mamka se evidentně nudila, tak upekla povidlové, makové a tvarohové koláče. My na ně s Lucinkou potají chodily, ale moc tajné to stejně nezůstalo - za mnou neustále zůstávaly cestičky z drobků. Každopádně ale koláče mizely z talíře takřka zázračnou rychlostí. Nebylo divu, že jsem večer nesnědla ani sýr z chleba.
18. 05. 2014 Ráno jsem objevila nový způsob chození na záchod - proč pořád lézt na stupátko, abych mohla vlézt na záchod, když bidet je vysoko tak akorát, abych na něj vlezla ze země? Jen ten bobek, co jsem tam udělala, nějak nechtěl sám od sebe prolézt tím malým otvorem. A naši, místo aby ocenili můj inovativní nápad a byli rádi, že jsem to nehodila do kaťat, mi ještě dali přednášku, že na bidetu se nečůrá ani nekaká. Kolem půl jedenácté jsme vyrazili za dědou do Hradce, a protože jsme vyjeli později, než naši plánovali, cestou zastavili v Janovicích na oběd. Oni dva si dali polívku a nám s Lucinkou objednali svíčkovou. Ne, že bych o ni nestála, ale když jsem viděla tu taťkovu polívku, dostala jsem na ni takovou chuť, že se se mnou musel rozdělit. Těsně před Hradcem jsem vypadala na usnutí, ale do příjezdu jsem to nestihla a u dědy už z toho pochopitelně nic nebylo. Naopak - naši odjeli na oběd ve dvou a my s Lucinkou a s dědou vyrazili na hřiště, kde jsem si sama řekla o čůrání. To tady děda nečekal, takže nejdřív nevěděl, co si se mnou počít a nakonec se mnou šel k prvnímu roští. Naši se domů vrátili v pravou chvíli - sotva otevřeli dveře, doběhla jsem k nim s vypoulenýma očima a informací, že potřebuju kakat. Děda tou dobou spal a neměl nejmenší ponětí o tom, že jsem už delší dobu hlásila, že potřebuju na záchod (pak ale pochopitelně tvrdil, že vůbec nespal). Bylo přes šestou, když jsem usnula u telebedny - mamka byla na nákupu a taťka to neřešil. Když se mamka vrátila, snažila se mě probudit, ale já se nedala a jí se to povedlo až v sedm. Probudila jsem se celá upocená, ukňouraná a celý zbytek večera jsem se válela po mamce a k nikomu jinému jsem nechtěla. Večer mi mamka musela zase dát kapky na svědění, protože jsem se k té vší protivnosti ještě začala odrbávat. Až když zabraly, tak jsem se celkově zklidnila, nicméně jsem byla po tom podvečerním šlofíku pěkně vyhajaná, takže jsem ještě dlouho kecala a prudila Lucinku a byl div, že se jí při tom povedlo usnout.
19. 05. 2014 Po obědě jsme i s dědou odjeli všichni společně do Prahy a odpoledne mamka ukecala dědu, aby s námi vyrazil na Butovice na ovál, kde jsem testovala odrážedlo po Lucince. Dvakrát moc dobře mi to tedy nešlo, a když mě to přestalo bavit, radši jsem běhala za Luckou, která drandila na kole a dvakrát při tom upadla i přesto, že měla postranní kolečka. Zatímco byli naši na nákupu a my s Lucinkou a dědou na ně čekali na ovále, jsem se počůrala do plenkových kalhotek. Děda pak našim tvrdil, že jsem jezdila a pak až přišla Lucinka s tím, že jsem kakala, naši si ale mysleli, že mě děda spíš neslyšel nebo mi nerozuměl, protože v poslední době chodím na záchod se vším. Na Butovicích jsme byli až do čtvrt na osm, takže jsme domů přijeli o půl osmé, honem jsme se osprchovaly a k večeři jsme vyfasovaly rohlík se sýrem. Když jsem svou porci snědla, akorát přijel taťka a přivezl jídlo z číny. Pochopitelně si koupili jen pro sebe a nás nechali chroupat ty hloupé rohlíky. To se mi ale ani za mák nelíbilo a pustila jsem se do vyjídání masa z mamčiny číny, po chvíli jsem se v tom přestala nimrat a regulérně jsem jí tam začala hrabat rukou a nabírat nejen maso, ale i skleněné nudle. Do postele mě nebylo možné vyhnat, dokud nebylo všechno jídlo dojedené, takže jsem tam šla skoro o půl desáté. Ještě v deset se bytem rozlehla hádka, protože já chtěla svítit a nechtěla spát, zatímco Lucinka měla na věc zcela opačný názor. Mamka nás hned naklusla rozsoudit, ale jakmile se ke mně sehnula, pevně jsem ji chytila kolem krku a řekla „Já chci tebe, mamko!“. Zůstala u mě, držela mě a hladila, dokud jsem neusnula, jinak by totiž neměla šanci usnout ani Lucinka.
20. 05. 2014 Ráno jsem vcelku mimořádně spala až do půl deváté. Dopoledne jsem strávila s mamkou a dědou na dvorku, kde jsem se počůrala. Děda mě nejdřív asi neslyšel, a když pak konečně slyšel, že chci čůrat, vzal mě domů na záchod, ale já tam nic neudělala. Až potom objevil na zemi počůrané kalhoty. Po obědě, když přišla Lucinka ze školky, jsme ji odvezli na keramiku, a zatímco ona tvořila, já tam drandila v parku na motorce. Moc dlouho mě to ale nebavilo, tak mě pak vzal děda k hospodě, kde byly křídy na malování a já vesele čmárala po zemi. Malovala jsem tak horlivě, že jsem neměla barevné jen ruce, ale i obličej, kalhoty a boty. Svou moderní vizáž jsem dokončila, když mamka vyzvedla Lucinku z keramiky a koupila nám nanuk. O půl šesté jsme vyrazili domů, ale až do půl sedmé jsme ještě zůstali na dvoře. Po půl osmé už jsem začala kňourat, že se mi chce spinkat. Naštěstí se děda nenechal dvakrát přemlouvat a šel nám přečíst pohádku, já mu do toho ale pořád hučela a kničela, tak se vybodnul na čtení a jen tam s námi seděl (a chvíli to vypadalo, že z nás tří usne jako první).
21. 05. 2014 Dopoledne jsem byla zase s mamkou venku, ale odpoledne, když přišla Lucinka ze školky, jsme zase vyrazili i s dědou na Butovice. Mamka se mi opět snažila vnutit motorku, ale té jsem si téměř nevšímala a místo toho jsem pobíhala po dráze. Z toho byla mamka celá divá, protože se bála, že vběhnu nějakému bruslaři do cesty, tak mě poslala s dědou na hřiště. A zatímco děda seděl ve stínu stromu a já si hrála na písečku, Lucinka se učila jezdit na kole bez postranních koleček a mamka za ní v tom vedru běhala a přidržovala kolo. Cestou domů nám mamka ještě koupila na zchlazení nanuk a já inovovala způsob jedení - místo lízání jazykem jsem ho nabírala rukama a ty (pochopitelně stále špinavé ze hřiště a pískoviště) následně olizovala.
22. 05. 2014 Dnešek by se dal jednoznačně označit jako nešťastný den. Dopoledne jela mamka na nákup a já zůstala doma s dědou. Doma jsme chvíli skládali puzzle, pak jsme šli na dvorek a nakonec jsme vyrazili ven. Akorát jsme potkali přijíždějící mamku, a jak ji viděla vystupovat z auta, rozeběhla jsem se k ní a volala „Maminka, maminka!“. V půli cesty jsem ale zakopla, upadla a odřela si loket. Sotva jsme došli domů, šla jsem na záchod, ale tam jsem začala fňukat, a když se mamka ptala, co se mi stalo, řekla jsem, že mě bolí ručička, protože mě Lucinka uhodila, přičemž jsem ukazovala na odřený loket z pádu. Mamce došlo, že si asi leckdy můžu vymýšlet, jen abych zavařila Lucce, případně zamaskovala své vlastní zákeřnosti, prováděné na Lucince (s vědomím, že je mamka přesvědčená, že ze mě stále sálá čistoskvoucí pravdomluvnost). K tomu všemu odpoledne na chalupě řekl strejda Mirek, že sem tam vidí, jak je ze mě Lucka vyřízená - že mě chce třeba pohoupat na houpačce, ale já nechci a začnu vztekle vřeštět, že mi šahá na houpačku, a Lucka, aby nedostala vynadáno za to, že mi něco provedla, mě jde hned radši šíšat, aby mě uklidnila. K obědu jsme měli mimořádně extra rychlé jídlo - párek s bramborovou kaší, ale než mamka dala ty párky do hrnce ohřát, my s Lucinkou jsme každá jeden ukradly a potichu se vypařily z kuchyně. Jinak jsem doma a následně i na chalupě odmotala toaleťák z roličky - mamka by nikdy neřekla, kolik metrů jde během pár vteřin odmotat z role.

29. měsíc

23. 05. 2014 Celé dopoledne jsem byla pěkně protivná, po obědě to dokonce vypadalo, že bych snad potřebovala aspoň krátký spánkový odpočinek, pak jsem se ale zmátožila a až do večera vydržela v relativně dobré náladě. Jen jsem pochopitelně průběžně vřeštěla a tvrdila, co všechno mi kdy Lucinka provedla, i když v pár případech si byla mamka jistá tím, že za to Lucinka vůbec nemohla. Třeba když jsem lezla na její houpačku a spadla, zatímco Lucka byla u bazénu. S brekem jsem pak běžela k mamce a tvrdila, že mě Lucinka uhodila a já spadla. Neprošlo mi to a po včerejšku byla mamka o poznání obezřetnější, co se mého bránění před Lucinkou týkalo. Navíc nikdo netušil, kde a jak jsem celý den čůrala. Za celý den jsem byla jen jednou na záchodě doma, to jsem udělala všechno, co šlo, a pak jsem jednou čůrala venku s mamkou, jinak to byla velká neznámá. Večer jsem zase nahodila náladu nasrané ještěrky a mamka mi málem zlámala ruce, když se mě snažila udržet ve stoje, aby mě mohla po vykoupání namazat. Večeři jsem zase moc nedala, z jedné půlky chleba jsem snědla sýr a té druhé jsem se pro jistotu ani nedotkla.
24. 05. 2014 Dopoledne jsem byla opravdu záživná. Nejdřív jsem byla ukňouraná a protivná, což pak přešlo do mírného vzteku. Když si vzala Lucinka z lednice jogurt, šla jsem si taky jeden vzít, ale vzala jsem jogurt, ze kterého mamka včera odebrala všechen bílý jogurt a nechala tam jen na spodku čokoládu. Lehkost kalíšku mě překvapila natolik, že mi vypadl z ruky a všechna ta čokoláda se rozprskla po podlaze. Sotva to mamka uklidila a vytřela, došla jsem k Lucince a zničehonic a bez důvodu jsem jí vyrazila z ruky její jogurt, který skončil na Lucinčiných šatech, gauči, nábytku i podlaze. Mamku málem kleplo, nicméně i tohle mlčky uklidila. Po obědě přijela teta Monča s klukama, a když vjížděli na dvůr a já viděla červené auto, rozeběhnula jsem se k němu a začala volat „Tatínek, tatínek!“. Ve chvíli, kdy z místa řidiče vykoukla teta Monča (tou dobou ještě v domnění, že tak radostně vítám právě ji), jsem se okamžitě zasekla, nasadila dost vytřeštěný výraz a začala couvat, až jsem se nakonec utekla schovat k mamce. S mým čůráním to bylo podobné jako včera, jen jednou jsem přišla s tím, že potřebuju čůrat. Mamka mě vzala ke kytičkám a já se vyčůrala. Místo toho, aby mě rovnou otřela, se mnou ale ještě blbla, že mě vyklepe a klepala se mnou tak důkladně, že ze mě vypadly dva bobky. Panečku, to bylo překvápko! Večer jsme šly s Lucinkou do postele dost pozdě, protože jsme byli všichni venku do půl osmé, takže netrvalo ani minutu a já už spala.
25. 05. 2014 Bylo šest ráno, když naše probudilo moje kňourání. Taťka vstal a letěl nahoru, protože mu došlo, že asi potřebuju čůrat. Odvedl mě na záchod, já se vyčůrala a zase se vrátila zpátky do pokojíčku, kde jsem si lehla do postele a přikryla se. Problém byl, že mé kňourání probralo i Lucinku a ta už mě pak nenechala usnout, byť bych bývala ještě spala. Skoro hodinu jsme si hrály v pokojíčku a mamka pořád doufala, že ještě usneme. Když jsme se pak přesunuly do obýváku za dědou, vstala i mamka. Právě vstala teta Monča, když mi mamka pomáhala s oblékáním. Při oblékání ponožek mi mamka poradila, abych ji objala a ona mi ji mohla vestoje navléct, aniž bych spadla. Jenže jakmile to slyšela teta, hned se toho chytla a řekla „Obejmi mě a já ti dám druhou ponožku.“. Místo toho jsem se ale chytla mamky ještě pevněji a na adresu tety řekla „Mudíš!“. Ta se otočila na mamku, protože mi nerozuměla a zeptala se „Co říkala?“. „To snad ani nechceš vědět.“ Jak se ale ukázalo, teta mi rozuměla moc dobře. „Neříkala snad, že smrdím?!“ No jo, když ona těsně předtím strávila půl hodiny v koupelně a tam na sebe stříkala takových serepetiček, že by jeden řekl, že snad vybrala drogerii. Při snídani jsem se neobtěžovala s kornflejky a rovnou si řekla o medovník. První várku jsem snědla sama, druhou mě krmil děda, jenže já mu jednou vyrazila lžičku z ruky a on mi řekl, že jsem tele. Já na něj koukla a řekla „Nejsem tele, cha, cha, chaaa!“. Před třetí odjel děda s tetou Mončou i klukama zpátky do Hradce, a když odjeli, šla se Lucinka s taťkou koupat do bazénu a já pořád zevlovala kolem bazénu a sahala do něj rukou, až měla mamka strach, že tam spadnu. Nabídku jít za nimi do bazénu jsem ale odmítla a jediný ústupek byl, že jsem si sedla ke schůdkům a ponořila nohy do vody. I tak ale mamka byla u mě a hlídala, abych se tam nepřeklopila. Když jsem se nakonec nechala přemluvit a do bazénu taky vlezla, plavala jsem s taťkou - já mu ležela na zádech a držela se ho kolem krku a on plaval. Z vody jsem si to namířila rovnou na houpačku a chvíli se snažila houpat, ale samotné mi to dost dobře nešlo. Naštěstí šel zrovna kolem strejda Mirek a zhoupnul mě. Rozhoupal mě tak dokonale, že když šli za chvíli naši kolem mě, už jsem spala. Na houpačce - pochopitelně. Problém byl, že chtěli jít naši zrovna se strejdou Mirkem na políčko shrabat seno, ale báli se mě nechat na houpačce, abych nespadla, tak mě vyndali a přenesli do stanu, jenže já se probrala. Na otázku, jestli chci jít s nima, jsem jen pípla „Ne, já chci pinkat.“. Sice už jsem neusnula, ale ležela jsem až do doby, než se naši s Lucinkou vrátili.
26. 05. 2014 Mamka dneska venku sázela papriky a o mou pomoc (dokonce ani blízkost) nestála, a přitom já tak moc chtěla taky nějaké sázet. A když to nešlo po dobrém, poradila jsem si sama - strejda Mirek totiž nebyl doma, takže jsem u něj měla volné pole působnosti. Když se vrátil, našel nejdřív hlínu na cestě, o kus dál kyblíček a kraba z pískoviště a nakonec vyhrabanou papriku. Odpoledne jsme vyrazili zase domů a tentokrát jsme to v autě zalomily obě dvě. Doma mi pak mamka ještě potřebovala umýt vlasy, s čímž jsem nesouhlasila a dávala to dost najevo. O co náročnější ale bylo mytí vlasů, o to snazší byla následná péče o ně. Veleochotně jsem si do nich nechala nastříkat sprej na usnadnění česání a dokonce jsem si začala libovat i ve fénování.
28. 05. 2014 Už včera v noci jsem začala pokašlávat, dnes v noci jsem kašlala zase a od rána jsem měla po celý u nosu novou kamarádku - tekoucí nudli. Celé dopoledne jsem byla nanicovatá a unavená, před obědem jsem usnula, a když jsem se vzbudila, dostala jsem polévku. Tu jsem ovšem jen rozbryndala po stole a druhé vůbec nechtěla, tak mi ho naši ani nedávali. Večer jsem snědla trochu od oběda, pak ještě rohlík a jako zákusek jsem pro jistotu dostala kapky proti kašli.
29. 05. 2014 Dopoledne jsme jeli všichni do Kocoura, a když mamka odvedla Lucinku, vyšla s tetou Adélou - Nelinčinou velkou ségrou. Nějakou dobu se s ní naši u auta bavili a ona na mě sem tam kukala, aby mě rozesmála. Když jsem se trochu rozkoukala, zeptala se mě, jestli k nim zase někdy přijedu, tak jsem řekla, že jo, pak se mi to rozleželo v hlavě, tak zase, že ne a nakonec, že chci maminku. Když jsme přijeli domů, chvíli jsem si spořádaně hrála, abych naši ukonejšila k mé menší kontrole, pak jsem přisunula židli ke schodišti, vlezla na ni, ze židle na její opěradlo, z opěradla na zábradlí našeho točitého schodiště, když jsem byla tam, kam jsem se chtěla dostat, nastal průšvih - jak jenom se dostat dolů? Nezbylo, než se prozradit a začít řvát na taťku, aby mě sundal. Odpoledne jsme jeli zase všichni do Kocoura pro Lucinku, ale odtamtud naši nabrali kurz k Paňdoktorce. Když si mě chtěla poslechnout, vzpouzela jsem se tak, že moc nechybělo a já mamce protlačila prsa na záda. K tomu všemu jsem ještě řvala, jako by mi doktorka trhala živé maso, takže v ordinaci nebylo slyšet ani slovo. Paňdoktorka ale řekla, že Lucinka je naprosto zdravá a mně bude stačit, když budu dostávat na noc kapky proti kašli. Když bylo po všem, zklidnila jsem se, ale při odchodu z ordinace jsem začala zase šíleně vřeštět. Přestala jsem, až když za námi vyběhla sestřička, že nám nedala bonbón a Lucinka přiznala, že ona dostala. Tím se vysvětlil ten můj řev při odchodu - nedostala jsem bonbon, zatímco Lucinka jo! Domů jsem přijela ukňouraná, ubrečená a vztekající se, tak mě taťka odnesl do pokojíčku, abych se uklidnila. Po chvíli za mnou přišla nahoru mamka, uklidnila mě a nabídla mi uložení do postele, s čímž jsem souhlasila a skoro na dvě hodiny usnula. Od probuzení jsem ale byla zase uplakaná, ukňouraná a pořád jsem jen polehávala na mamce. Po půl sedmé nám mamka pustila v počítači pohádku, po chvíli dívání jsem se ale přesunula zpátky k mamce a zase jsem kňourala. Taky aby ne, když jsem měla teplotu. Když se mě zeptala, jestli chci odnést do postýlky, bez váhání jsem řekla, že jo, ale chvíli po uložení jsem sešla zpátky dolů. Zpátky do postele jsem šla až o půl osmé a usnula jsem prakticky hned, ale několikrát jsem se vzbudila, strašně plakala a svíjela se, tak mi mamka dala ještě Panadol a kapičky na prdíky. Když jsem byla o půl deváté znovu vzhůru a přišla za mnou mamka, akorát jsem slézala z postele, tak mě mamka snesla dolů, aby mi odsála nudle, a už jsem zůstala na gauči. Po chvílí dívání na televizi jsem usnula, tentokrát mě ale naši nepřenesli do postele hned, ale nechali mě tam, dokud jsem neusnula opravdu tvrdě.
30. 05. 2014 I když by o tom včera mamka pochybovala, od rána jsem byla úplně v pohodě, pořád jsem něco jedla a tvrdila, že mám hlad, takže jsem pak obědu pochopitelně moc nedala. Hned po obědě jsme jeli do školky pro Lucinku a odtamtud jsme vyrazili rovnou na chalupu. Když jsme tam dorazili, Lucinka hned na chodbě začala rozbalovat Kinder vajíčko, co dostala ve školce ke dni dětí a sama od sebe se se mnou rozdělila. Když si později taťka uvařil klasické vejce a začal ho jíst, hned jsem si to k němu přihasila a hlásila, že chci taky to Kinder vejce. V průběhu odpoledne jsem rozházela po obýváku dvě hry a puzzle, pak jsem to navrch ještě rozkopala, takže to bylo všude. Úklidu se ale zhostila jen mamka a Lucinka, já dělala, jako by se mě ten bordel vůbec netýkal.
31. 05. 2014 Ve dvě ráno naše vzbudil můj pláč. Když mamka přišla, chvíli u mě poseděla a já zase usnula. Sotva ale sešla dolů, začala jsem kašlat a kašlala jsem tak dlouho, že vstala znovu a donesla mi kapičky proti kašli. Potřetí ke mně vstávala, když jsem na ni začala volat, to mě rovnou vzala dolů a odsála mi nudle z nosu. Teprve potom jsem takřka úplně přestala kašlat, jenže jsem pořád nespala a sem tam si zaplakala. V zájmu spánku nás všech si mě mamka nakonec vzala k sobě do postele. Celkem jsem ale nespala dobrou hodinu a půl, zato u mamky jsem usnula během pár minut. A spaní jsem měla luxusní - taťka spal na dvaceti centimetrech na jednom kraji postele, mamka na stejné šíři na druhém kraji postele a celý zbytek byl můj. Spala jsem až do půl osmé a ještě do osmi jsem se jen tak povalovala s mamkou v posteli. Ze snídaně jsem toho moc neměla, protože jsem ji skoro celou zvrhla na zem, a protože to dělám vcelku pravidelně, taťka se naštval a další porci už mi nenandal. Odpoledne jsme šly s Lucinkou ven a společnými silami jsme dělaly umělý sníh z kaliny - prostě jsme do ní tak dlouho šťouchaly, bouchaly a klepaly s ní, až z ní začaly opadávat bílé kvítky. Večer jsem šla do postele bez plíny, protože jsem si ji nechtěla nechat nandat a mamka se mnou odmítla bojovat - jen mě upozornila na to, že když se počůrám, budu spát v mokru…
01. 06. 2014 Mamka včera večer viděla v televizi kachny, které žerou slimáky a zcela vážně začala uvažovat o tom, že bychom si je pořídili, aby z té naší úrody na zahradě aspoň něco zbylo (jen za letošek jí už třikrát slimáci sežrali všechny zasazené brokolice a květáky). A protože jsem jí chtěla udělat radost, ráno jsem po vydatné snídani jednu kachnu hodila. K večeru jsme zase vyrazili zpátky do školky, aby mohla Lucinka ráno do školky, ta ovšem už cestou začala povykovat, že ji bolí v krčíčku, takže byl její zítřejší pobyt ve školce v ohrožení.
02. 06. 2014 Ráno, když jsem se vzbudila, byla Lucinka pryč a místo ní spal na zemi taťka. Vstali jsme až skoro v osm a po snídani odjeli k Paňdoktorce. Hlavně tedy s Lucinkou, která od včerejšího večera skuhrala, jak jí bolí v krku (a taky většinu noci, proto se odstěhovala k mamce do ložnice a taťka ke mně do pokojíčku), a já se svezla rovnou s ní, aby si mě pro jistotu Paňdoktorka znovu poslechla, protože můj kašel nijak neustupoval. U Paňdoktorky ale bylo tak plno, že se naši rovnou otočili na kramflecích a ještě jsme sjeli na nákup. Evidentně jsme udělali dobře - když jsme se po hodině vrátili, v čekárně byli tři lidi, z toho jedna paní tam seděla už v době, kdy jsme tam přišli poprvé. První půlhodina čekání byla v pohodě, to nám nejdřív mamka četla knížku (slovenskou, takže když u obrázku balónů četla, že to jsou loptičky, okamžitě jsem se ozvala a řekla „Loptičky ne, to jsou balónky!“), pak jsme si s Lucinkou láskyplně svorně hrály, jenže pak už mě to přestalo bavit a začala jsem se vztekat. V jednu chvíli jsem dokonce začala vřeštět tak, že vylezla Paňsestřička zkontrolovat, jestli v čekárně nedošlo k nějakému úrazu. V ordinaci jsem to pak rozjela na plné kule, takže byly okamžiky, kdy nebylo slyšet jediné slovo - a to už v době, kdy Paňdoktorka vyšetřovala Lucinku. Při mém vyšetření to chvíli vypadalo, že nadobro zcvoknu, nakonec (za použití mírného násilí a přidržení rukou, nohou i hlavy) si mě ale Paňdoktorka přeci jen poslechla a podívala se mi do krku. U Lucinky přemýšlela, jestli nasadit antibiotika nebo ne, u mě měla ale jasno okamžitě - antibiotika jsou nutná. Po vyšetření jsem začala prskat a dělat ze slin bubliny u pusy, za což mě hned mamka okřikla. Paňdoktorka, nevěda, že tohle je u mě projevem vrcholného nasrání, se mě ještě zastávala, že to dělám proto, že jsem tak zahleněná. Jo, kdyby věděla… Má nálada se mě držela ještě velkou část odpoledne a mamka pevně doufala, že během dne usnu, odpočnu si a vzbudím se zase normální, k tomu ale nedošlo. Na nějakou chvíli jsem se sice srovnala, ale čím víc se blížil večer, tím jsem zase byla ukňouranější a protivnější. Na druhou stranu jsem ale (na rozdíl od Lucinky) nedělala žádné ofuky s vypitím antibiotik a po vyžahnutí své dávky jsem se ještě dožadovala přídavku.
03. 06. 2014 Když jsem se ráno probudila, v pokojíčku nikdo nebyl - Lucka spala zase celou noc u mamky a taťka spal sice u mě, ale vstal dřív, než jsem se probudila, takže už zevloval dole. Vstala jsem, odešla z pokojíčku, zavřela za sebou dveře a sešla dolů za taťkou, kde jsem na něj bafla tak hlasitě, že to vzbudilo i mamku. Před obědem jsme odjeli zase zpátky na chalupu a mamka nás pustila na dvě hodiny ven (což jsme měly od Paňdoktorky povolené), tak jsme šly s Lucinkou krmit a hladit nepohladitelného beránka. Když odešel, šly jsme na houpačky, mě pak ale zaujaly květy mamčiny venkovní fuchsie a přesunula jsem se ke květináči. Pochopitelně jsem byla načapaná při činu a dostala za otrhávání květů vynadáno. Celá rozčílená jsem šla domů, tam jsem chvíli kopala do všeho, co jsem našla na zemi, takže došlo na další vylágroš. A když jsem najust začala házet na zem věci z gauče, mamka mi dala chvíli na to, abych to po sobě uklidila. Myslela jsem si, že když nebudu uklízet, celý tenhle průšvih tak nějak vyčpí, ale to jsem se spletla. Po chvíli vyčkávání popadla mamka moje ruce a spolu se mnou to všechno uklidila tak, že jsem to vlastně uklízela já a mamka jen vedla moje ruce. To byla poslední kapka a ve svém rozčilení jsem zaplula na gauč a začala bouchat. Bouchla jsem ale jen párkrát a po krátké chvíli jsem usnula vsedě na gauči. Protože už ale bylo šest večer, mamka mě nechala spát jen deset minut na načerpání sil a zase mě probudila. To už jsem byla klidná a zase hodná, takže mě osprchovala, s Lucinkou jsme se podívaly na pohádku a šly do postele. Jen před odchodem do postele jsem se na protest (že mi mamka nedala má oblíbená antibiotika) svlékla do naha, takže došlo na menší bitku při mém opětovném oblékání. Nakonec jsem se ale v pohodě vydala do postele. Cestou po schodech si mamka všimla nově počmáraných zdí a začmáraného obrázku kočky, který namalovala na zeď Lucka před pár dny, a mamce se moc líbil. Její smůla, že ho nevyfotila dřív, než do něj zasáhla má ruka. Evidentně už ale rezignovala, protože ty moje čmárance na zdi ani nekomentovala.
04. 06. 2014 Dneska se Lucinka projevila jako ségra - když jsem se nemohla vyškrábat na trampolínu, dovlekla k ní žebřík a opřela ho o ni. Problém byl, že jak jsem po něm lezla, uklouzla mi noha, já začala brečet a celý nápad byl prozrazen. Pak jsem mamku dostala znovu, když jsem ze záchodu hlásila „Já mám bobek.“, a když mě mamka přišla otřít, v záchodě objevila haldy papíru. Nakonec jsem jí otrhala květy z fuchsie, ty naházela do truhlíku s bylinkama, ze kterého jsem naopak otrhala nevzhlednou a fádní bazalku. A aby taťka nepřišel zkrátka, zatímco stál na žebříku a montoval venkovní světlo, sebrala mu ze země druhou půlku světla a zdrhla s ním dřív, než ho stihnul namontovat. Odpoledne se mnou musela mamka zase dvakrát zvedat a uklízet to, co jsem vztekle mrskla na zem, pak jsem se umoudřila a šla to po sobě doklidit bez mamčiny pomoci. Jinak ale proběhl celý den v poklidu. Navíc, když si ode mě chtěla odpoledne Lucinka kousnout sušenky, bývala bych jí dala, ale mamka řekla, že si ji mám nechat, protože Lucka už svou sušenku snědla. A protože jsem se chtěla houpat a Lucinka mě byla ochotná rozhoupat, strčila jsem sušenku mezi zuby, abych měla volné ruce a mohla se držet a se sušenkou v puse, aniž by mi vypadla, jsem se houpala dobrých pět minut.
06. 06. 2014 Ráno jsme odjeli do Prahy k Paňdoktorce na kontrolu a naši riskli cestu bez plíny. Protože tam ale byla fronta, odjeli jsme domů, mamka posekala a taťka nám pověsil novou houpačku. Po nějaké době jsme se vypravili zpátky k Paňdoktorce a mamka se mě snažila psychicky připravit na to, že si mě Paňdoktorka poslechne a koukne mi do krku, a za to pak dostanu bonbon. Když jsme se dostali do ordinace, měla jsem jít na řadu první, ale bránila jsem se svlékat, tak šla Lucka přede mnou. Když jsem viděla, jak hezky se nechá poslechnout (na což mě mamka pochopitelně hned upozornila), začala jsem se hned sama svlékat, abych předvedla, že tohle zvládnu taky. Všechno proběhlo nadstandardně hladce a Paňdoktorka byla spokojená - v krku čisto a já zcela zdravá. Dokonce nám povolila i bazén - ale až potom, co se ujistila, kolik tam máme stupňů. Když se dozvěděla, že tam máme 28°C, jen mávla rukou. A to netušila, že se rodiče spletli - bylo tam celých 31°C. Cestou zpátky na chalupu jsme museli zastavit na vyčůrání, ale doma jsem pak měla dvakrát zkrat a počůrala jsem se. Když jsme dorazili na chalupu, dostala jsem žízeň a chtěla se napít z Lucinčiny flašky, ta si ji ale bránila, a když mi mamka donesla mou flašku s vodou, práskla jsem s ní vztekle o zem. Co jsem ale netušila, bylo, že přesně v místě dopadu leží štěkna, která ji tak chytila přímo mezi světla. A protože bylo venku krásně, naši nás pustili do bazénu. Po tom několikadenním absťáku jsem z něj vůbec nechtěla ven a bylo dost těžké mě odtamtud dostat. Naši ale byli v přesile, takže mě z něj vytáhli, ovšem možná bych byla v bazénu ve větším bezpečí. Vlezla jsem totiž na žebřík, opřený o garáž, a vylezla až na nejvyšší šprušli, která končila u štítu. Před večeří jsme šli ještě jednou na chvíli do bazénu a já se zase mohla vzteknout, když mě mamka vyndala z vody ven. Večer pak byly děsné trable s nandáním plíny, ale když jsem zjistila, že bych byla bez pohádky, radši jsem z pozice zarytého býka ustoupila.
07. 06. 2014 Ráno jsme s Lucinkou vyspávaly až do osmi a hned po snídani jsme šly s mamkou ven. A zatímco naši dřeli na záhonku, Lucinka ve spolupráci se mnou rabovala lednici. Nejdřív jsme si daly Actimel a hned po něm Lucinka vyndala banán pro mě a mrkev pro sebe. S jídlem v ruce jsme se běžely pochlubit mamce, jak jsme se o sebe hezky samy postaraly a Lucinka ještě vyškemrala nakrájené jablíčko. S banánem a jedním dílem jablka jsem vlezla na trampolínu a tam se střídavě cpala a skákala. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat - hodila jsem šavli jak turecký bojovník. Moc mě to ale nesebralo, takže o hodinu později už jsem s chutí zdlábla talíř polívky a hned po ní jsem se dožadovala dalšího jídla. Že jsem nenažraná, na tom pro naše nebylo nic nového, ale že jsem večer sebrala ze země zbytek kosti s masem, které nedožrala štěkna, a strčila to do pusy, to už bylo na naše vážně trochu moc.
08. 06. 2014 Ač jsme šly včera s Lucinkou do postele až před devátou, ráno jsem nijak zvlášť nevyspávala a vzbudila se ve čtvrt na osm. Ještě v posteli jsem začala brečet, pak jsem na pár minut přestala, abych vzápětí začala znovu a s ještě větší intenzitou. To zaktivovalo mamku, nicméně s Lucinkou to ani nehnulo a spala ještě další hodinu. Krátce po přesunu do obýváku jsem si došla na záchod vyčůrat, a když vstávala Lucinka, začala jsem potřebovat na velkou. Šla jsem na záchod, vylezla na stoličku, jenže se mi zasekly kraťasy u pasu, nešly stáhnout a bobek už se tlačil na světlo Boží. Místo toho, abych začala křičet na mamku nebo volala o pomoc, jsem jen začala kňourat. Když přišla mamka, bobek už byl dávno v kalhotkách, o čemž ona ale neměla nejmenší tušení, protože ze mě nevyrazila ani slovo. O jeho existenci se dozvěděla až v okamžiku, kdy do něj při sundávání kraťas a kalhotek hrábla rukou.
09. 06. 2014 Ráno nás mamka vzbudila ve třičtvrtě na sedm kvůli odjezdu do Prahy do školky. Já byla s mamkou celé dopoledne venku - mamka makala na zahradě a já se celou dobu houpala. V poledne jsem zblajzla dva talíře polívky, přičemž jsem nejdřív vyžrala všechny knedlíčky a zkoušela na mamku, že chci další, ale neklaplo to. Pak jsme skočily do školky pro Lucinku a rovnou odtamtud jsme ji odvezly na keramiku a my dvě se hned vracely domů. Cestou z keramiky jsem ale usnula, a protože jediné parkovací místo bylo pěkný flák od domu, pěkně se zapotila, když mě spící odnášela, protože bylo venku 35°C. Donesla mě až do obýváku, ale když mě pokládala na gauč, probudila jsem se. Byla jsem protivná jak tříska v zadku, ale stejně bych o moc dýl spát nemohla, za deset minut jsme totiž musely vyrazit zpátky pro Lucinku, a protože se taťka nestihl vrátit domů, neměl by mě kdo pohlídat. V autě už jsem znovu neusnula a po návratu domů nás mamka většinu času udržela doma v chládku, jen na chvíli jsme šly ven, tam jsem si nejdřív umatlala okolí pusy Actimelem, který jsem následně rozlila, a jak jsem si pak hrála v hlíně, nachytal se mi prach a bordel všude kolem pusy (a na tom Actimelu to báječně drželo), takže jsem vypadala jak cikáně. A ač mě ráno vzbudila mamka, v poledne mě nenechala pořádně vyspat a večer jsem poslouchala pohádku, aniž bych do toho kecala (což naznačovalo, že jsem unavená natolik, že už se nezmůžu ani na slovo), po mamčině odchodu jsme na sebe s Luckou hulákaly až do devíti. A protože jsem nechtěla na spaní plínu, šla jsem spát bez ní.
10. 06. 2014 Ve dvě ráno jsem si střihla budíček na čůrání. Když jsme s Lucinkou čekaly na odjezd do školky, vlezla jsem do auta a vytáhla ze dveří u taťky gumové medvídky a dala si je k sobě. Cestou do školky jsem pak celý ten balíček spořádala. Odpoledne jsme zase vyrazili na chalupu a já cestou usnula, tak mě naši nechali po příjezdu dospat v garáži. Odpoutali mě a otevřeli dveře, a když jsem se vzbudila a přišla za nima, byli v bazénu. Já byla celá rozmrzená a nechtěla jsem nic - do bazénu, z bazénu, k mamce, od mamky… Přešlo mě to až po několika minutách mamčina bazénového blbnutí se mnou v náručí. Na spaní jsem zase nechtěla plínu a mamka mi ji ani nenutila. Po vyčištění zubů jsem si vzpomněla, že bych chtěla sušenku, mamka mi ji ale nedala, tak jsem ji o ni znovu požádala, když mě mamka nesla do postele, a když to mamka zase zatrhla s tím, že sušenky dostanu klidně ke snídani, vztekle jsem flákla flaškou pití na zem tak, že se rozbilo víčko a všechna voda se rozlila po zemi.
11. 06. 2014 P půlnoci se ozvala rána, tak nás šel zkontrolovat taťka a zjistil, že jsem spadla z postele. Když mě pak ráno našla mamka spát vedle postele na matraci na zemi, byla dost překvapená - no co, taťka se mě v noci neobtěžoval přesouvat z matrace zpátky do postele (mohla jsem být ráda, že právě pro případ pádu dali vedle mojí postele matraci, abych padala do měkkého). V sedm ráno jsme jeli zase do Prahy, aby Lucinka stihla školku. Až do rána jsem vydržela spát bez probuzení (když opomenu ten noční pád) a počůrání. Celý den jsem strávila venku a pořád chodila bosa, takže k večeru jsem měla úplně černé nohy - napůl od prachu, napůl od rozšlapaných moruší. Odpoledne mamka zrovna telefonovala, když jsem jí šla ohlásit, že chci kakat, ale už jsem měla v plenkových kalhotkách bobek, a jak mamka jednou rukou telefonovala a druhou mi sundávala plínku (stále ve sladké nevědomosti o již existujícím bobku), vypadnul bobek na stoličku u záchodu a z ní se skutálel na zem. Večer jsem opět nedostala plínu - tentokrát už se mamka ani neptala a prostě mi ji nedala.
12. 06. 2014 V noci se Lucinka probudila žízní a svým pokřikováním na rodiče vzbudila i mě, tak jsem se k ní přidala a rovnou si vyžádala flašku s pitím. Taťka nás obsloužil, odešel, ale ani ne za minutu přišla mamka (již řádně informovaná o tom, jak jsem žíznivá) a pro jistotu mi dala plínu pro případ, že by mě ta vypitá voda chtěla v průběhu spánku opustit. Strachovala se naprosto zbytečně, plína zůstala do rána suchá. Ráno šla Lucinka do školky, dopoledne odjela mamka k Panzubaři, a mě hlídal taťka. Hlídal tak dobře, že jsem stihla vypít bublifuk, omatlat si pusu a jsem to začala patlat okolo očí, takže jsem začala kňourat. Taťka mi dal rovnou na zadek, omyl obličej, ruce, vypláchnul pusu a dal důsledné kázání, že se pije jen z kalíšku to, co nalijou dospělí, a že bublifuk není na pití. Celá překvapená (protože být to mamka, nejdřív by mě pošíšala, aby mě to přestalo pálit) jsem mu všechno odkývala a nějakou dobu jsem pak šlapala jak hodinky. Odpoledne, když se Lucinka vrátila ze školky, jsme šly zase na zahradu a já se zase vrátila domů celá od prachu - tentokrát nejen nohy, ale i ruce až po ramena a celý obličej. Po večeři jsme se začaly honit, jako bychom vůbec neměly jít spát, ale když jsem ulehla do postele, mamka zrovna telefonovala a než dotelefonovala, padla jsem za vlast.
13. 06. 2014 Noc byla zase na jedničku, nepočůrala jsem se. Dopoledne měla přijít teta Lucka udělat mamce nehty a hned ráno přišla nejen teta Lucka, ale i teta Hanka s Vaškem. Když taťka odvážel Lucinku do školky a mamka za nima šla zavřít vrata, začala jsem ječet tak, že jsem tety vůbec nevnímala a ony se ani navzájem neslyšely. Po obědě jsme sjeli pro Lucinku a jeli zase na chalupu. Na cestu mi mamka nedávala plínku a cestou jsme se zastavili u Donalda na zmrzku. Když jsem ji dojedla, usnula jsem, takže taťka zase zacouval do garáže a nechal mě tam odpoutanou dospat. Vylezla jsem opět protivná a dobrých dvacet minut jsem se nechala nosit od mamky, a kdykoli mě položila na zem, začala jsem vřískat. Pak jsem se konečně zklidnila, ale má báječná nálada se vrátila, když jsem zjistila, že mě Lucinka odlákala před barák za mamkou jen proto, aby se mohla vzápětí vypařit a vlézt s taťkou do bazénu. Běžela jsem za nima a tak dlouho chodila kolem bazénu, až se nade mnou taťka slitoval a řekl mamce, ať mě tam k nim na chvíli taky pustí.
14. 06. 2014 Celé odpoledne jsme byli všichni venku, naši nám dali k dojezdu ze skluzavky velký polštář a mě to motivovalo k tomu, zkoušet sjet hlavou napřed s dojezdem na polštář. To mi mamka zatrhla, tak jsem se rozhodla udělat všechno pro to, aby mě ještě prosila, abych byla na skluzavce a dělala tam, co chci. Nejdřív jsem začala škubat nezralý rybíz, pak jsem si chtěla vepředu na záhonu utrhnout lusk hrachu po vzoru Lucinky, jenže jsem utrhla opět nezralý a jako bonus jsem odtrhla celou rostlinu od plotu, po kterém se popínal. Aby toho nebylo málo, přesunula jsem se k Lancům a začala jim rvát před barákem kytky. Ale ne se stonkem, jen květy. Když to zjistil, zakřičel na mě odněkud z baráku „Kdo mi to tu trhá kytky? Já ho chytnu za prdel!“. Nikde jsem ho neviděla, ale lekla jsem se tak, že jsem se otočila, odhodila květy z ruky a zmizela domů. Ke čmárání po zdech jsem dnes přidala novinku. Zjistila jsem totiž, že když si vezmu vidličku a pořádně zaryju do zdi, ve zdi se udělají bájo díry a na zemi je krásně nasněženo… Mamka už při každém takovém mém extempore jen rezignovaně říká „Já jsem chtěla holčičku, Lukáš chlapečka, tak se narodila Terezka - holčička s duší chlapečka.“. Večer jsme šli k tetě Božence na nějakou podvečerní párty. Ta sice mě a Lucku separovala od dospěláků tím, že nám udělala sólo stoleček se židlema, ale nám to vlastně až tak moc nevadilo, stolek byl totiž plný sladkostí. Když jsem se nacpala, začala jsem zevlovat po zahradě - nejdřív ze mě měli psotník králíci, pak jsem zase začala otrhávat kytky, a to ze mě měla psotník mamka. Domů jsme šly až ve čtvrt na devět, ale protože jsme byly obě najedené, převlékly jsme se rovnou do pyžam, vyčistily si zuby a šly spát.
15. 06. 2014 Ráno jsme se vzbudily až o půl deváté. Lucinka celý den ležela na gauči pod dekou a nic s ní nebylo, takže byl doma absolutní klid - ona si ležela na gauči u televize a já si většinu času hrála nahoře v pokojíčku. Jediné, kdy jsem s ní koukala na televizi, bylo, když nám mamka nakrájela meloun a my se do něj pustily. Mamka využila toho, že jsme obě v klidu u televize a jíme a odešla ven pomoct taťkovi. Jakmile jsme ale dojedly, nechala jsem doma Lucku samotnou a vyrazila ven za nima. To jí ale nebylo po chuti a začala doma kňourat, takže se musela mamka vrátit, aby tam fňukna nebyla sama. Pak mamka znovu odešla ven, až když Lucinka v šest usnula a já si hrála nahoře v pokojíčku. Jenže mně nic neřekla, a když jsem pak sešla do obýváku a nikoho tam neviděla, vyběhla jsem ven a ani v nejmenším jsem neřešila, že na sobě mám oblečené jen tričko. Naštěstí jsem tam vzlykala jen chvíli a mamka mě uslyšela, přiběhla za mnou a společně jsme šly zpátky domů. Tam jsem dávala pěknou čočku štěkně, a když ji chtěla mamka vypustit ven, aby ode mě měla klid (štěkna, ne mamka), opatrně mě obešla velkým obloukem. Před osmou nás mamka nahnala do postele, a i když Lucinka hned usnula, já si ještě dobu povídala a hrála.
16. 06. 2014 Ráno jsme k mamčině obrovské nelibosti vstaly už před šestou. Já bych bývala spala dýl, jenže se vzbudila Lucinka a svým povídáním a vrtěním se v posteli probrala i mě. Až do odpoledne se zase poflakovala u televize na gauči, ale já ji dvakrát moc nepotřebovala - bohatě jsem si se všema hračkama vystačila sama. Až později odpoledne se mnou začala laškovat a k večeru už jsme byly tak rozblázněné, že nás mamka musela krotit.
17. 06. 2014 Ráno jsme mamce zase dopřály trochu víc spánku a vstaly až po osmé. Zase tolik radosti jsem jí ale dopřát nechtěla, tak jsem hned po jejím příchodu do obýváku hlásila, že jsem se počůrala v posteli. Chvilkovou naději, že si třeba dělám legraci, vystřídalo rozčarování, že jsem fakt nekecala. Prakticky celý den (jen s pauzou na oběd) jsme byli všichni venku. Naši nám konečně dodělali pískoviště, takže jsme spoustu času s Lucinkou strávily tam. Až později odpoledne jsem začala být ukňouraná a šla si postěžovat mamince, že na mě Lucinka házela písek. Ufňukaná jsem odešla domů, a když mě po nějaké době začal hledat taťka, objevil mě spící na gauči v obýváku. Ve třičtvrtě na sedm mě na mamčino naléhání probudil, a protože jsem se jim oběma zdála poněkud teplá, vrazil mi taťka pod křídlo (tedy do podpaží) teploměr. Když ho po pěti minutách vytáhnul, bylo tam 37,7°C. Bylo tedy nad slunce jasné, co a od koho jsem chytila. Pozitivní na tom ale bylo, že už naši věděli, co je zhruba čeká.
18. 06. 2014 Ve čtvrt na šest vzbudilo taťku moje povídání, tak za mnou šel nahoru. V klidu jsem si tam seděla v počůraném pyžamu na mokrém prostěradle a na taťkovu otázku, jestli jsem se počůrala, jsem úplně klidně řekla, že jo. Zatímco svlékal povlečení, já šla pomalu napřed dolů, kde už na mě čekala mamka, osprchovala mě a převlékla do suchého. A ač to vypadalo, že už spát nehodlám, nenechala jsem se přemlouvat a okamžitě kývla na nabídku zalézt s mamkou ještě do její postele. Po dobré půlhodině povídání jsem přeci jen ještě usnula a vstávaly jsme až ve čtvrt na osm. Bývala bych spala dýl, ale museli jsme odjet do Prahy, aby Lucinka stihla školku. Po snídani jsme vyrazili, odvezli Lucinku do Kocoura, a protože se mamce zdálo, že zase hřeju, doma mi hned změřila teplotu. Dva teploměry mi naměřily 36,5°C, tak usoudila, že se jí to jen zdálo a jeli jsme ještě na nákupy. Rovnou jsme se stavili v Ikee a tam se naobědvali, já ale snědla jen pár soust kaše a dokonce jsem nechtěla ani dortík, co si dali naši. Jediné, co jsem chtěla, bylo pití, a k tomu jsem si stěžovala na zimu, tak se taťka obětoval a dal mi svou mikinu. Že jsem nekecala a opravdu klepala kosu, naši poznali i z husiny, kterou jsem měla na rukou. V taťkově mikině jsem zůstala až do příjezdu domů po vyzvednutí Lucinky a mamka mi naměřila nově koupeným teploměrem (ne digitálním) 37,8°C. Prakticky celé odpoledne jsem proležela na mamce zachumlaná pod dekou (a když jsem musela náhodou odeběhnout na záchod, hned jsem kňourala, že je mi zima). Ve čtyři odpoledne už se teplota přehoupla přes 38°C a já na mamce usnula. Když jsem se probudila, mamka mi dala sirup na sražení horečky a já dál jen polehávala pod dekou. Protože jsem se ráno jen trochu pošťourala v buchtě, k obědu snědla pár lžic kaše a víc nic, k večeři jsem s chutí snědla pár piškotů. A čím víc působil sirup na mou horečku, tím líp mi bylo a před spaním už jsem se hihňala a provokovala Lucinku k tomu, abychom se honily po bytě.
19. 06. 2014 Dneska jsem si oproti včerejšku nechala probuzení na pozdější dobu - až na šestou ranní, ovšem na rozdíl od včerejška už jsem dnes neusnula, takže jsme s mamkou před půl sedmou vstaly. Mamka se mohla radovat, protože jsem byla naprosto v pořádku a bez teplot. Odpoledne jsme odjeli na chalupu a mě zase ta třičtvrtěhodinová cesta ukolébala do spánku. Taťka si odskočil k Urbanům a nějak se nám tam zapomněl (asi na hodinu a půl), a protože od něj mamka něco potřebovala, došly jsme si pro něj. Cestou od Urbanů jsme ale s Lucinkou utíkaly, Lucinka spadla a předvedla parádní letecký pád. Večer jsem odešla do postele, aniž by mě tam někdo poslal a hlavně aniž bych si vyčistila zuby. Když tam ale přišla mamka s kartáčkem, už mohla jen konstatovat, že jsem si s sebou vzala z obýváku modré razítko s lodičkou. Za tu chvilku jsem stihla orazítkovat čerstvě povlečenou postel a část zdi u svojí postele. No jo, když já prostě těm čistě bílým zdem nefandím.
20. 06. 2014 Po obědě jsme nechali mamku doma odpočívat a vyrazili do lesa. Já ale neměla moc dobrou náladu a začala jsem kňourat. Když pak taťka telefonoval, celou dobu jeho telefonátu jsem prořvala (byl moc rád, protože jsem se zároveň neustále držela v jeho těsné blízkosti), takže byl přesvědčený, že až přijdeme domů, tak usnu. To se nestalo. Co se ale stalo, bylo, že jsem kousek před domem řekla, že potřebuju čůrat, jenže mě Lucinka vyblbnula, že se budeme honit, a když jsem se pak vrátila k taťkovi, už jsem měla počůrané kalhoty. Vyfasovala jsem nové hadříky a zůstala venku až do půl sedmé, kdy jsme musely domů na večeři.
21. 06. 2014 Když jsem v osm ráno vstávala, bylo doma úplné ticho, protože ještě všichni chrněli. Mamka se mnou teda hned vstala, ale Lucinka s taťkou se se vstáváním neobtěžovali. Po obědě jsme sedli všichni do auta a vyrazili na jeden zámek, kde se šla Pohádková cesta. Hned u první pohádkové bytosti se Lucinka dost zdráhala, zato já šla naprosto suverénně plnit požadovaný úkol, čímž jsem dodala odvahy i Lucince. Prošli jsme celou trasu a já s větší či menší pomocí (jak v kterých úkolech) splnila všechna zadání, takže jsem na konci dostala hromadu dárečků za odměnu. Protože jsme cestou k zámku viděli kolotoče, naši s námi vyrazili ještě tam a k mamčině velké radosti ani jedna z nás nezatoužila po žádné adrenalinové zábavě a ke štěstí nám stačilo projet se vláčkem, autíčkem a na koníkovém kolotoči. Před odjezdem domů jsme si dali všichni gyros, my se v něm s Lucinkou spíš jen ponimraly, zato jsme v tamní restauraci obě otestovaly záchod. Prvně Lucinka, a když se mamka s Paňprodavačkama rozloučila a přišla k nám, projevila jsem svou potřebu i já. Na rozdíl od Lucinky jsem ale kecala a na záchodě si jen poseděla. Na cestu autem nám naši ještě koupili každé zmrzlinu, i když ta moje byla původně myšlená jako napůl moje a napůl mamky. Jakmile jsem ale vzala kornoutek do ruky, došlo mamce, že na tuhle zmrzlinu už se bude moct akorát tak dívat. Jen párkrát jsem jí ji svěřila do rukou - v případech krajní nouze, když jsem viděla, že se roztéká a co nevidět začne kapat. Jinak jsem se o ni ale vcelku zdárně postarala.
22. 06. 2014 Oproti včerejšku jsem dnes vyspávala já, zatímco Lucinka se ráno vypařila z postele. Když jsem se probudila po půl osmé, už dávno seděla s mamkou v obýváku a dívala se na pohádky, aby nás spící nebudila. Po obědě jsme šly s Lucinkou nahoru, jenže ta najednou začala křičet na mamku, že mám srajdu, a že jsem kakala na bobek. Když mamka přišla, ještě ji upozornila - „Koukej, je od toho i prkýnko.“. Prkýnko sice jo, ale to bylo z celého záchodu jediné, co bylo mým bobkem poctěno. Zbytek byl totiž rozmatlaný v kalhotkách, kalhotách, na nohou a dokonce i na ponožkách. Po důkladné očistě nás mamka vyhnala ven, na nějakou dobu jsme se nasáčkovaly k Lancům a tam se nám podařilo ukecat strejdu Mirka na výlet do lesa. Naši sice mysleli, že si s sebou vezme jen Lucinku, ale on se toho nebál a vzal nás obě. Mě pak před našima chválil, jaká jsem byla hodná. Po chvíli pobytu na zahradě (taťka ještě mluvil s Mirkem) jsem se počůrala, aniž bych cekla, takže proběhla dnešní druhá očista a další převlékání. Před půl sedmou jsme vyrazili do Prahy a já usnula v autě. Vzbudila jsem se akorát před barákem a začala brečet. Brečela jsem, i když mě mamka přenášela na gauč, tam jsem brečela, že je mi zima, probrečela jsem i převlékání do pyžama, a protože jsem se přidala k Lucince, která nechtěla večeři, ale chtěla jít do postele, probrečela jsem i odnos do postele a celou čtenou pohádku. Zmlkla jsem až chvíli po mamčině odchodu a rovnou jsem usnula.

30. měsíc

23. 06. 2014 Po obědě jsme s mamkou sjely pro Lucinku autem do školky a rovnou odtamtud ji zavezly na keramiku. Zaplula jsem s Lucinkou do dílny, a dokud mě odtamtud mamka lákala ven, nechtěla jsem odejít. Ale když Marek (který hodiny keramiky vede) řekl, ať mě tam mamka klidně nechá, ještě chvíli jsem tam okouněla a pak radši utekla k mamce. Tentokrát jsme nejely domů a hodinu se potulovaly v parku. Já si vzpomněla, že jsem tam byla nedávno na motorce a začala jsem se po ní shánět, ale mamka ji dnes nevzala, tak jsem se musela spokojit s vlastníma nohama. Z keramiky jsme sjely domů na svačinu a pak jsme ještě vyrazily na Výtoň na hřiště. Cestou tam jsme byly v tramvaji obě hodné, zato zpátky to bylo za sto bodů - nechtěly jsme sedět vedle sebe na sedadle, tak jsme se šťouchaly, hádaly a křičely na sebe, že je ta druhá hloupá. Mamka se málem propadla, protože nebyla schopná nás uklidnit a utišit. Doma nám mamka po hrátkách na výtoňském pískovišti rovnou umyla i vlasy a díky tomu, že nám myla vlasy oběma, tak to proběhlo nadstandardně dobře. V posteli jsem pak byla při pohádce celkem tiše, takže si mamka zase jednou užila nerušené čtení.
24. 06. 2014 Aby mamka nevyšla ze cviku, opět jsem se neobtěžovala odchodem na záchod a počůrala se.
25. 06. 2014 Dneska mamka koupila piškoty, a když jsem viděla, jak je doma vyndávala z tašky, řekla jsem „Mamko, tamto je Neuinčino, potože mně to nechutná.“. Po obědě jsme vyrazily pro Lucinku autem a rovnou ze školky jsme jely na návštěvu za tetou Péťou, Anetkou a Jonáškem. Já se trhla od všech a spoustu času jsem si hrála sama v pokojíčku u autodráhy a byla spokojená. K ostatním jsem se přidala až na jídlo - spolu s Luckou jsme snědly všechen hrášek a pak jsme se ještě pustily do melouna, který jsme jim původně přivezly. Celou návštěvu jsem vzorně chodila na záchod čůrat i kakat, ale záhy po příjezdu domů jsem mamce oznámila, že jsem se pokakala. Mamka chvíli doufala, že jsem se třeba spletla, ale když koukla do plenkových kalhotek (ty jsem na návštěvu vyfasovala po uplynulých pár čůracích nedopatřeních), byla tam pěkná srajda. Prakticky celou cestu do koupelny jsem pak dokola opakovala „Já mám sačku v kauhotech.“.
26. 06. 2014 Když mě naši po obědě vyzvedli ze školky, překvapili mě informací, že pojedeme za dědou do Hradce. Ostatně o našem příjezdu neměl tušení ani sám děda, takže když jsme na něj dole zazvonili, vůbec mě v tom panelákovém telefonu nepoznal po hlase a málem nás ani nepustil do domu. Na poslední chvíli se naštěstí ozvala mamka a tu už poznal. Taťka si odjel něco zařizovat a děda se nenechal dvakrát přemlouvat a šel s námi na hřiště. Mamka měla dorazit za námi, jen musela připravit pár věcí pro taťku, a my byli akorát za barákem, když za námi přišla teta Monča. Moc daleko jsme ale nedošli a teta se se mnou musela vrátit domů, protože jsem se počůrala. Nově oblečená už jsem šla na hřiště nejen s tetou, ale i s mamkou. Děda si tam sedl na kolotoč a chvíli nás vozil, pak jsem ale slezla a chtěla povozit já jeho a ostatní - na rozdíl od něj jsem ale kolotočem ani nehnula. K večeru jsme se vraceli domů a mně se nechtělo do výtahu ani z něj, vadila mi ta mezera u dveří, to, jak hluboko vidím a to, že ti škvíru musím překročit. Nebylo to poprvé, s výtahem jsem měla problémy i dřív, ale dnes to byla extra znatelné. Toho nakonec využil děda, když už jsme byly s Lucinkou v posteli. Dlouho jsem pošťuchovala Lucku, a když nezabrala žádná dědova pohrůžka, řekl mi, že jestli nepřestanu, půjdu spát do výtahu. Na chvíli jsem dala Lucince pokoj, ale pak mi to zase nedalo, plácla jsem ji znovu a Lucinka hned volala na dědu a bonzovala, že ji zase mlátím. Děda přišel a řekl „Tak si vem polštářek a jdeme.“. Celá zaražená jsem na něj ale nekoukala jen já, ale i Lucinka, která propadla vážnosti situace a začala škemrat „Dědo, tak já už na tebe radši nebudu křičet. Nech ji tady!“. Faktem ale je, že tahle lekce měla co do sebe, od té doby byl v pokojíčku klid a obě jsme usnuly. Až do noci jsem spala s Lucinkou v pokojíčku a pak mě naši přenesli do ložnice na matraci vedle jejich postele.
27. 06. 2014 Byť jsem spala jen na matraci, podařilo se mi z ní skutálet a zapadnout pod postel. Když jsem se vzbudila a zjistila, že se prakticky nemůžu pohnout, začala jsem brečet, ale když se mě snažila mamka vytáhnout, dlouho se jí to nedařilo, protože jsem se pořád kutala hloub a hloub pod postel. Po snídani jsem udělala menší habaďůru na dědu. Řekla jsem mu, že potřebuju na záchod, tak honem mě honem donesl na záchod a posadil mě tam. Když mě chtěl sundat, řekla jsem, že mám na noze hovno. Chvíli na mě nechápavě koukal a pak si všiml čehosi hnědého, rozmáznutého na mé patě. Zbytek ležel na chodbě… Dopoledne jsme vyrazili na procházku do lesa na Hradiště, jenže já se pořád předbíhala a utíkala napřed, tak se mi jednou všichni schovali. Trvalo dlouho, než jsem si toho všimla, pak jsem se na chvíli zarazila a s brekem se začala vracet a hledat je. Jakmile jsem ale viděla taťku, zase jsem se zasekla a začala se hrabat v hlíně. Místo předbíhání jsem se začala zpožďovat a pořád na mě museli čekat. Jo, tak tomu se říká z bláta do louže. Sem tam jsem něco okomentovala, třeba „To je hovno vod ptáka.“. Nejslabším článkem celého dopoledního výletu byl ale jednoznačně oběd - polívku jsem snědla dobře, ale pak se čekalo děsně dlouho na druhé jídlo, já začala cestovat po restauraci, a když ho konečně přinesli, pořád jsem od talíře zdrhala a nebylo možné to do mě dostat. Když jsme se konečně vrátili domů, naši začali balit věci, vyrazili jsme na chalupu a my si zase obě krásně schruply.
28. 06. 2014 Ráno jsme vstaly někdy kolem půl sedmé, vstal s námi taťka, ale jen nám dal jídlo a zalehnul na gauč. Když o půl osmé vstala mamka, odstěhoval se do ložnice a až do večera o něm nikdo (až na pár výjimek) nevěděl. Před obědem přijeli děda s prababičkou a strejdou Kubou. Strejda šel hned otestovat bazén, tak jsem se hned šikovala za ním, pak tam vlezla i Lucinka a nakonec i děda. Mamka mi sice koupila nové rukávky na plavání, ale protože Lucka už ty svoje nepotřebovala, podědila jsem ty její. Odpoledne jsme šli všichni (krom taťky) znovu do bazénu, a když jsem vylezla, oblékl mě děda do Lucinčina oblečení. Prakticky mi ho ale vnutil, protože když se ptal, jestli je to moje, odpověděla jsem „To je Utintino.“. Protože ale nikde neviděl nic, co by mohl obléct mně, zkusil to znovu. „A není to tvoje?“ Protože by mi stejně nedal pokoj, dokud by mi to neoblékl, radši jsem souhlasila a ujala se všeho - Lucinčiných ponožek, kalhotek i tepláků. Pochopitelně, že když to Lucka zjistila, donutila mě svléct se do trička, protože to jediné jsem měla svoje, a od té doby jsem venku běhala jen v tričku. Každou chvíli jsem vběhla domů a zase vyběhla ven a jednou jsem takhle vyběhla z obýváku, dřepla do trávy a vyčůrala se. Až do večera jsem byla venku, jen jednou během odpoledne jsem začala hýkat a řekla, že potřebuju kakat, jenže to už jsem měla bobek v kalhotkách. Večer jsem při čtení pohádky blbnula, pak se jsem ale zklidnila, ke konci už jsem pochytala všechny hračky do náručí a během chviličky usnula.
29. 06. 2014 Ráno vstala babička s Lucinkou jako první a já vylezla z postele až půl hodiny po nich. Hned se strhla hádka o záchod, obě jsme běžely nahoru, a když jsem přišla dolů, oznámila jsem mamce, že potřebuju dělat bobek, ale už byl v kalhotkách. A i když taťka včera upozorňoval, že vzhledem k tomu, že když jsem pila v bazénu vodu (která byla ještě před třemi dny u dna lehce zelená), budu mít určitě průjem, vyprdla jsem ze sebe několik broků, které se po stažení kalhotek rozkutálely po zemi jako korálky. Dopoledne jsme byly venku s babičkou a já si jen odskočila na záchod, odkud jsem volala na mamku „Čůala sem na bidetu.“. Na dlouhé věty jsem neměla náladu, tak jsem to zkrátila a v reálu to znamenalo „Čůrala jsem na záchodě a teď se jdu omýt na bidet.“. Po obědě jsme nechali doma taťku a všichni ostatní jsme se šli projít do lesa. Pořád jsem se courala vzadu, a když jsme došli na louku a Lucinka se pochlubila svými domečky pro skřítky, rovnou jsem jí jeden zbořila. Odpoledne děda s babičkou odjeli, ale těsně před odjezdem dal děda ještě Lucince dárek k narozeninám. Pravda, dárek to byl obří, taťka ho nafukoval snad hodinu a půl - byla to obří nafukovací koule do bazénu, my si do něj ale vlezly doma a celkem dlouho v něm blbnuly. Večer jsem překvapivě donesla mamce knížku na čtení a šla do postele jako první, jako bych byla celá natěšená na pohádku, přičemž jindy je to spíš naopak - naši mě musí do postele nutit.
30. 06. 2014 Ráno jsme šly s Lucinkou nahoře na záchod zároveň, a protože Lucka obsadila záchod, já se vyčůrala na bidet. To by samo o sobě nebyl problém - pokud bychom si krátce předtím na tom bidetu nehrály, nezadělaly špunt a pak tam nenapustily vodu. Taťka se v tom pak pěkně dlouho hrabal, když se snažil vytáhnout špunt. Dobrých pět minut ho vztekle páčil vším možným, než mu došlo, že na něj stačí zatlačit a on se sám vysune. Ale co - moč je prý dobrá na pleť. Odpoledne se spustil pěkný slejvák, a když přestalo pršet, vyběhla jsem ven. Sice jsem si vzala holínky (Lucčiny), jenže pak jsem chtěla vlézt na trampolínu, tak jsem si je zula a než mamka zakročila, byla jsem v ponožkách. Potom jsem ještě osušila zadkem houpačku, takže jsem byla skoro celá mokrá, ovšem domů jsem nechtěla ani za zlaté prase. Večer jsem zkoukla celou pohádku o Locice a snědla při tom celý chleba, ale jen proto, že na mě mamka dohlížela, a když jsem chtěla ukousnout jen sýr, napomenula mě. Po pohádce jsem trochu stávkovala s čištěním zubů a nechtěla jsem odejít do postele, tak mě tam musela mamka odnést za mého usilovného řevu, který probral už skoro spící Lucinku, která šla do postele napřed.
01. 07. 2014 Protože včera Lucinka usnula dřív než já, ráno taky dřív vstala, a když jsem se probudila já o půl osmé, začala jsem brečet, že jsem nahoře sama. Při večeři mamka slevila ze své sledovačky, takže jsem z chleba snědla jen sýr a vzápětí usnula na gauči.
02. 07. 2014 Lucka zase brzo ráno vstala, ale já tou dobou ještě spala, a protože jsem v noci spadla z postele na matraci, aniž by to kdokoli slyšel, spala jsem tam až do rána řádně přikrytá. Lucka odešla dolů, ale po chvíli se vrátila do pokojíčku a vzbudila mě. Odpoledne to vypadalo, že usnu, ale dopadlo to naopak - na gauči vytuhnula Lucka a já nic. O večeři jsem zase moc nestála a snědla jen pár soust, zato pak se o mě začal pokoušet spánek a usnula jsem, než mamka donesla kartáček na zuby. Ne, že by mi to nějak zvlášť vadilo, a že bych tuhle činnost postrádala, mamka ale byla jiného názoru. A když mi násilím pootevírala pusu, aby mi je vyčistila, probrala jsem se. V posteli se mi pak pořád něco nelíbilo - nejdřív jsem vyhodila všechny hračky, pak i deku, dokonce jsem nechtěla ani pusu od mamky. A protože jsem nejedla večeři, když jsem v posteli objevila starý vysušený kousek sýra, hned jsem ho strčila do pusy.
03. 07. 2014 Ráno jsem vstala zase v sedm a hned po snídani jsme vyrazili na samosběr jahod. Já pochopitelně nesbírala (jen sem tam nějakou do pusy) a jen jsem pobíhala sem a tam, ale aspoň jsem se držela v řádcích. Odtamtud jsme ještě sjeli nákup a pak konečně domů na oběd. Při polívce jsem se zakuckala a mamka myslela, že mě lechtaly v krku bylinky, ale když jsem se zakuckala podruhé, už mě to nakoplo a než mamka donesla kýbl, vyklopila jsem obsah žaludku do svého talíře. Než to mamka vylila a otřela stůl a než mě taťka opláchl, ztratila Lucinka chuť na zbytek své polévky, které jsem se hned po mé očistě veleochotně ujala a dojedla ji. Zbytek dne už byl v naprostém pořádku, takže původce kachny zůstal neznámý. Odpoledne jsem si na dvě hodinky schrupla, a když jsem se vzbudila, všimla jsem si na stole otevřené Nutely. Hned jsem informovala mamku, která ke mně stála zády „To je čokováda mamko. Tu mám váda. Tu hamám váda!“ a už jsem oblizovala prsty, které jsem do ní strčila.
05. 07. 2014 Těsně před obědem přijeli děda, teta Monča a Lucka na oslavu dědových a Lucinčiných narozenin. Lucka dostala spoustu dárků, ale ani já nezůstala zkrátka a taky jsem něco dostala. Večer mamku málem kleplo, když jsem se měla jít koupat, v koupelně objevila holicí strojek a strčila ho do pusy. Hned mi ho sebrala, ale mě to ani moc nevadilo, stejně to nijak extra nechutnalo.
06. 07. 2014 Ke snídani jsem si řekla o dort místo kornflejků a krátce po snídani s námi šla teta Monča skočit do bazénu. Teta teda nebyla zrovna držák, jen si zaplavala a vylezla, ale zůstala u bazénu, aby nás hlídala. Při tom si povídala s dědou a vůbec si nevšimla, že tam začínám lokat andělíčky. Ještě, že šla zrovna mamka odnést věci na kompost a slyšela z bazénu podivné zvuky. Rozeběhla se tam, oblečená skočila do bazénu a nadzvedla mě. Pod vodou jsem teda nebyla, to ne, ale měla jsem úplně vyfouknutý kruh, takže mě nad vodou držela jen křidýlka, a protože jsem se na nich nedokázala vzepřít, abych se dostala nad hladinu vody, pěkně jsem se nalokala. Odpoledne děda s tetou a klukama zase odjeli do Hradce a my vyrazili do Sázavy na pouť. Cestou jsem usnula, mamka mě vyndala a myslela, že budu ještě spát u ní v náručí, ale jakmile jsem uviděla atrakce, okamžitě jsem ožila. Jako první atrakci jsme si s Lucinkou vybraly koníkový kolotoč, jenže sedlo pálilo tak, že se na něm nedalo sedět. Taťka byl ale kabrňák, svléknul si tričko a dal ho pode mě. Dvakrát jsem se svezla na labutích - dracích, přičemž podruhé jsem šla původně s taťkou koupit lízátko, ale cestou jsem se usadila v drakovi, že chci ještě. Dvakrát jsme se s Lucinkou svezly na poníkách, pak jsme byly i na houpačkách - lodičkách, řetízkáči… Místo pouťového balonku nám naši koupili koníky s panenkama. A protože jsem dostala děsnou žízeň zrovna, když mamka pila nealko mojito, dala mi ochutnat. Předpokládala, že si cucnu a ošklíbnu se, ale mně ta kombinace vody, máty a citronu ohromně chutnala, takže kolemjdoucí si museli asi myslet o mamce bůhvíco. Když jsme se vrátili, mamka už nestihla upéct chleba, tak jsme si k večeři daly dort.
07. 07. 2014 Ke snídani jsem si dala zase dort a jako třešinku na dortu jsem dostala ještě kousek marcipánu. Během dne jsme se chodili koupat do bazénu, přičemž mamka neustále kontrolovala stav mého kruhu. Před večeří se mě mamka zeptala „Terezko, co chceš hamat?“. Slyšela jsem Lucinku, jak hned řekla, že ona chce k večeři marcipán a mamku, jak odpovídá, že marcipán nedostane, že dostane leda chleba. Zařídila jsem se podle toho a rovnou řekla „Já nechci chleba, já chciii…maucipán.“. Dostala jsem ale stejně jako Lucka půlku chleba a pak jogurt. Tak nač ty zbytečné dotazy?
08. 07. 2014 K narozeninám dostala Lucka mimo jiné foukací fixy, které se nám oběma ohromně líbily, jenže mně to foukání moc nešlo (zato jsem do těch fix docela obstojně naflusala), takže jsem zelenou fixu rozebrala a počmárala s ní gauč, sama sebe a zelenou jsem měla dokonce i pusu a jazyk. Mamka byla docela taky barevná - rudá vzteky. Nejen, že jsem nedbala toho, že nemám foukacíma fixama malovat na papír, protože malováním zničím hroty a už s nima nepůjde foukat), já to rovnou povýšila i na gauč. Pak jsme šly ven, od strejdy Mirka dostaly maliny, mamka nám je rozmačkala s cukrem a Lucce zachutnaly natolik, že se se mnou nechtěla rozdělit. To naštvalo pro změnu strejdu Mirka, ten za to Lucince vynadal a ona utekla s brekem domů a tam začala bouchat. U mamky se ale taky moc opory nedočkala a ta ji varovala, že jestli nepřestane bouchat, ostříhá jí vlasy na krátko, protože je bude mít zacuchané z bouchání. Na chvíli přestala, ale jakmile znovu začala, hned jsem bonzovala „Mamko, Utinka bouchá, očíhej jí vlasy.“. Dobře jí tak - ona totiž taky chodí za mamkou a říká jí, když bouchám, a ať mě postříká vodou (na Lucinku zabírá výhrůžka nůžkami, na mě zase rozprašovač). Večer jsem odešla do postele s taťkou o chlup dřív než Lucka, ta totiž stávkovala a dělala naschvály tak dlouho, že za mnou mamka odešla nahoru a řekla, že mi jde přečíst pohádku a ona ať si zůstane dole. Já to všechno slyšela, a když mamka přišla do pokojíčku, lehce škodolibě jsem se ptala „Deš mi pečíst pochádku? A Utince ne?“.
09. 07. 2014 Dopoledne jsme s Lucinkou dostaly ajpeda, protože venku pršelo. Před obědem nám ho mamka vzala, abychom se v klidu najedly a už nám ho nevrátila, takže jsme si vzaly papíry a pastelky a šly si nahoru malovat. Mně ale papír moc nebere, takže jsem začala malovat po zdech v pokoji pro hosty. Lucinka se ke mně přidala, jenže když přišel do pokoje taťka, viděl malovat jen mě, zatímco Lucka honem zareagovala a svoje pastelky hodila pod peřiny. Já dostala vynadáno za malování a Lucka za to, že mě nezastavila. Až večer, když se šla mamka podívat do pokoje pro hosty, si všimla, že na jedné zdi zcela očividně malovala i Lucinka - srdíčka a její podpis bych zvládla fakt těžko. V šest odpoledne jsem se počůrala, mamka mě šla osprchovat a převléct a rovnou mi dala jogurt, jenže já se pak nechtěla obout a místo obouvání jsem zaplula na gauč, tak mě mamka nechala být a odešla. Když se za chvíli vrátila, už jsem spala. Vzbudila jsem se až o půl osmé, celá zpocená, podívala jsem se s Luckou půl hodiny na pohádku, odešla do postele, pěkně se tam zavrtala a pokračovala v bohulibé činnosti.
10. 07. 2014 Ráno jsem dělala tak dlouho blbosti při snídani a pak od ní dokonce odešla, až se mamka naštvala a snídani mi sebrala. Mně to bylo ale úplně šumák a spokojeně jsem si dál hrála, takže to odebrání jídla nepadlo na úrodnou půdu. Protože jsme pak měli odjíždět do Prahy k Panzubaři, mamka se mi snažila tu snídani opětovně podstrčit, ale neměla jsem o ni nejmenší zájem. Lucinka pro změnu bouchala, a neměla se k odjezdu, tak jsem jen konstatovala „Utinka nejede. A bude doma a tama ti tady ybouchá.“ (Lucinka nejede, bude doma a vybouchá si mozek z hlavy). U Panzubaře jsem pak pečlivě sledovala, co dělá Lucinka a co se po ní chce, ale sama jsem pusu ani nepootevřela, takže to vypadalo, že se Panzubař bude muset spokojit s mamčinou informací, že zuby uvnitř opravdu jsou. Nakonec mě ale taťka chytil a pusu aspoň na chvíli otevřel, ale za tu chvilku viděl Panzubař stejně kulový.
11. 07. 2014 Oběd jsme si dali ještě v Praze, ale pak už jsme vyrazili zase zpátky na chalupu. Lucinka se konečně dočkala, k tetě Božence zase přijela na prázdniny Dorotka. Ty dvě si hrály hlavně spolu, ale sem tam jsem se mezi ně vetřela. Odpoledne ještě přišli na návštěvu Lancovi, aby předčasně popřáli Lucince k narozeninám, protože jí koupili něco, co se jí bude zítra hodit na princeznovský bál. A protože prý tady v lednu nikdo není, dostala jsem o půl roku dřív dárky k narozeninám i já.
12. 07. 2014 Dopoledne jsme vyrazili za Brno na princeznovský bál. Lucinka jela v šatech, jako má princezna Locika a já jela v obyčejných šatech, ale i tak jsem vypadala jako princezna, takže nebylo co řešit. Sešli jsme se s tetou Šárkou, Adélou a pochopitelně i Nelinkou. My holky pak prošly všechny možné úkoly, za což jsme si domů odvezly spoustu dárků a výher. Protože jsme cestou tam zastavili u Mekdonalda, oběd jsme si dali poněkud pozdní - až někdy ve tři hodiny - a naši nám objednali maso a brambory, a když jsme všichni dojedli, zaplula jsem pod stůl a jedla hranolky ze země. Čím dýl jsme tam byli a čím víc se blížil čas odjezdu, tím víc jsem byla jak nadopovaná. Mamka mě pořád někde naháněla a lovila, a když mě vzala do náručí, byla jsem jak pytel blech. Těsně před odjezdem si naši koupili trdelník - od mamky jsem si kousnout nechtěla, ale mohutně jsem ujídala Adélino žužu (ostatně to nebylo poprvé, kdy jsem se s chutí pustila do jejího jídla - ale když ona se se mnou vždycky tak ráda podělí!). V autě jsem to pak zalomila, jen nikoho ani ve snu nenapadlo, že usnu na necelou hodinu a zase se probudím plná elánu. Když jsem na chalupě vystupovala z auta, všimla jsem si na zemi nugety z Mekdonalda. „Jé nugetka!“ a začala jsem ji jíst. První si mě všimnul taťka a řekl „Terezko to nejez, to je špatný, já ti dám jinou.“. Radši jsem ji honem dojedla, aby mi ji náhodou nesebral. I když by jeden řekl, že večer padnu jak podťatá, ještě před půl desátou bylo slyšet, jak pokníkávám v posteli.
13. 07. 2014 Bylo krátce po třičtvrtě na sedm, když jsme se s Luckou vzbudily, načež mamka napsala tetě SMS „Příště běží naše děti z Brna za autem. Ráno vstávaly ve třičtvrtě na sedm… Chápeš to???“. Ještě před snídaní jsme se obě zašily na záchodě a mamka zbystřila až ve chvíli, kdy se odtamtud ozvalo Lucčino „Vem to hovínko takhle do ruky a hoď ho támhle.“. Hned tam vyrazila a na zemi objevila jeden malý bobek. Informovala jsem ji, že jsem kakala na nočník, ale v záchodě už byla taková hromada papíru, že neměla šanci zjistit, kolik bobků jsme ručně přeházely do záchodu. Pro jistotu nás nahnala do koupelny a následovala řádná drhnoucí mýdlová kúra rukou. Hned dopoledne přišla Dorotka, nejdřív si jakž takž hrály i se mnou, odpoledne už se přede mnou ale začaly doma schovávat a zavíraly se přede mnou do pokojíčku, tak musela mamka zakročit. Nakonec jsme ale překvapivě já s Dorotkou nakrkly Lucku, když jsme si spolu hrály na vodění koně a ji jsme ze hry vynechaly. Nebylo v tom nic záměrného, prostě se to stalo, ale ona si to vzala osobně, lehla na zem, pod hlavou polštářek a s palcem v puse trucovala. Když přišla mamka, které přišlo podezřelé, že je nahoře dlouho ticho, nejdřív jí tvrdila, že se bouchla do hlavy - to u nás ještě byla Dorotka. Pak, akorát když Dorotka odcházela, to úplně klidně svedla na mě, ale nakonec z ní vylezlo, že to bylo právě proto, že si Dorotka hrála se mnou a ji jsme vynechaly.
15. 07. 2014 Po snídani jsme vyrazili do Prahy, Lucka tam sjela s mamkou k Paňdoktorce na pětiletou prohlídku a já zůstala s taťkou doma. Když se vrátily, pro změnu odjel taťka a my doma osaměly. Já zkoušela skákat po jedné noze - odrazila jsem se obounož, v letu pokrčila jednu nohu a doskočila zase obounož. Mamka se sice královsky bavila, ale Lucka mi fandila, jako bych byla na olympiádě a vyhrávala. Když se taťka vrátil, vyrazili jsme zpátky na chalupu. Hned přišla Dorotka a mou přítomnost začala řešit po svém - kupříkladu když vlezly s Luckou na trampolínu, zalepila vchod na suchý zip, abych se tam nedostala. Aby mi to nebylo líto, mamka mě od nich odvedla na houpací lavičku a přečetly jsme si jen samy dvě knížku o krtečkovi.
16. 07. 2014 Dopoledne bylo vedle u strejdy Mirka nějaké pozdvižení, taťka tam byl jako doma a mamka pořád cestovala mezi naší zahradou a jejich zahradou. Nám mamka pustila pohádky, ale zvědavost mi nedala a šla jsem se tam za nima podívat. Nic zvláštního jsem tam neviděla, takže jsem nedokázala pochopit, proč mě mamka vyhání. Až když jsem se otočila a chtěla jít zpátky domů, začala jsem couvat. Na zemi jsem totiž uviděla cosi povědomého - „To jeeeeee… belan?“. Na zemi ležela hlava berana! Chvíli jsem zůstala celá paf, než jsem se dokázala pohnout a odejít zpátky k pohádkám. Jen teda fakt nechápu, kde se na té zahradě ta beraní hlava vzala. Odpoledne už jsem se zase oklepala z dopoledního šoku, a když se blížila doba večeře (tudíž čas, kdy začínají v televizi Simpsoni), vyhrkla jsem na taťku „Koukej nám putit Timťny!“.
17. 07. 2014 Ráno jsem se vzbudila před sedmou, došla si na záchod a odešla dolů, i když v pokojíčku spala babička z Hódyně, která přijela včera v noci. Když vstala i ona, názorně jsem jí předvedla, jak umím vylít snídani na zem. Po snídani jsem šla ven, ale Míňa začala štěkat, tak jsem ji hned okřikla „Míňo, pšššššt.“. Když jsem pak chtěla jít zpátky domů, nedařilo se mi otevřít francouzské dveře, a než ke mně došel taťka, otevřela mi dveře mamka, která si všimla lomcování kliky. S úšklebkem jsem se otočila na taťku a řekla „Mamka mi otevžela, cha cha chá!“. Hned po obědě jsem zase vypadla ven a začala krmit Míňu. Ten pes byl snad úplně blbej, ona ten písek ne a ne sežrat. Zato ten štrúdl, co jsem si vzala, ten jí chutnal. To se ale pro změnu nelíbilo mně a s brekem jsem si běžela postěžovat mamce, že mi ho ukousla. Cestou jsem si rozřízla patu o něco ostrého, ale všimla si toho až mamka, já o tom vůbec nevěděla. K mamce už jsem ale přiběhla s nohou celou od krve a opatlané jsem měla i obě ruce, tak si mamka nejdřív myslela, že mě Míňa chňapla. Ránu mi ošetřila a já si pak na Míňu dávala pozor, a když jsem jedla další kousek štrúdlu a Míňa šla okolo mě, hned jsem pro jistotu zvedala ruku s jídlem nad hlavu. Odpoledne jsme byli všichni docela dlouho v bazénu, dokonce přišla i teta Boženka a dělali koňské závody - holky osedlaly babičky, mamka taťku a závodilo se, kdo se dostane první na druhou stranu bazénu. Jen já neměla žádného koně, ale nijak zvlášť jsem tím netrpěla, pohled na ně mi bohatě stačil. A zatímco jsme potom schnuly, babička s námi šla tvořit přípravu na stan - udělala razítka z brambor a barvami jsme potiskly prostěradlo. Jenže mě to po chvíli přestalo bavit a spíš to vypadalo, že tam víc překážím, tak si mě mamka odvedla a na houpačce mi četla knížku o krtečkovi. Z celé té knížky mě ale nejvíc zaujalo, že měli mravenci „nahatý nohy“
18. 07. 2014 Ráno jsem se vzbudila pěkně dlouho po Lucince. Když jsem pak snídala, babička mě pochválila, jak hezky jím, načež mě hned vzápětí Lucinka vyblbla a já vylila celou misku na zem. Dopoledne, když přišla Dorotka, se postavil stan, ale jinak jsme většinu času trávily v bazénu.
19. 07. 2014 Dopoledne odjela babička, takže jsme před obědem ukecaly na bazén aspoň taťku. Po jídle tam s námi s radostí skočila mamka, což jsem brala s povděkem, protože jsem se konečně měla koho chytat za cancoury od plavek - zatímco mamka plavala, já se tak nechala vozit po bazénu. Večer chtěla Lucka koblihu a mě se mamka zeptala, jestli chci večeřet skořicový pletenec (Lucka si ten svůj snědla už odpoledne a Dorotce tvrdila, že je to hovno - tvarově by to sedělo a ta hnědá skořice na povrchu udělala taky svoje). Na její otázku jsem odpověděla, že chci to hovno. S Luckou jsme se podívaly na Macha a Šebestovou, ale před devátou jsem se zničehonic sama od sebe sebrala a odešla do pokojíčku. Když mě tam šla mamka za pět minut zkontrolovat, byla jsem přikrytá, přitulená k lahvi s pitím a spala.
20. 07. 2014 Ráno jsme obě vyspávaly skoro do osmi. Jakmile jsem se oblékla, vyběhla jsem ven na houpačku a vrátila se až ve třičtvrtě na deset s tím, že „Chci nídani.“ (snídani). Když jsem mamce podávala misku, aby mi mohla nasypat kornflejky, všimla si na mém prostředníčku Lucinčina prstýnku a hned řekla „Ty máš ale krásnej prstýnek, kdes ho vzala?“. „Ve koutě.“ (ve školce) „A kde?“„No ta Douotka mi ho pece daua…ve koutě.“ (no ta Dorotka mi ho přece dala ve školce) V jednu přijela teta Soňa se strejdou a Domčou, společně jsme se naobědvali a pak jsme skočili do bazénu. Protože nás tam bylo moc a voda se dost ohřála, začal taťka připouštět studenou vodu, ale jakmile na to přišli Domča s Luckou a Dorotkou, chopili se hadice a stříkali po sobě. Když ale začali stříkat i na mě, začala jsem kraulovat jako ostřílený profík závodník a během pár vteřin jsem byla na druhé straně bazénu. Když jsme vylezli z vody, dali jsme si meloun a vlezli zase do bazénu, jenže meloun zanechal jisté následky v mém močovém měchýři a já furt lítala z bazénu ven čůrat a ještě jsem se pokaždé pořádně oklepala, aby všechno okapalo, čemuž se naši upřímně zasmáli. Vždycky jsme na chvíli vylezli, a jakmile jsme oschli, znovu jsme šli do vody, a když mě takhle jednou taťka nandal křidýlka a chtěl mě postavit do vody, začala jsem se vehementně bránit - „Takhle ne, já mám botičky!“. Když jsem si je sundala a vlezla do bazénu, všimla jsem si, jak Lucka, Domča a Dorotka skáčou do vody z kraje bazénu a chtěla jsem to taky zkusit, ale i přes moje odhodlání mi to strach nedovolil, takže jsem tam jen opatrně slézala. Večer jsem byla v posteli přikrytá až po bradu - když mě přišla mamka zkontrolovat, než šla spát, byla jsem celá rudá a měla jsem mokré i vlasy, tak ze mě mamka sundala peřinu a přikryla mě jen prázdným povlakem, abych byla přikrytá, ale nepřehřívala se.
21. 07. 2014 K večeru jsem byla zase jednou za hodné dítě - zatímco se Lucinka vztekala, že nebude uklízet hračky, které roztahala ve spolupráci s Dorotkou, já se bez řečí sebrala, a aniž by to po mně někdo chtěl, začala jsem uklízet. Pak jsem se šla osprchovat, a zatímco se Lucka pořád vztekala na gauči a bouchala, já už seděla u počítače a dívala se na Mašinkov, což ji dožralo ještě víc. Vzhledem k brzkému odchodu Dorotky (už v pět kvůli očekávanému velkému dešti a bouřce) jsme šly zase jednou včas spát - navíc jsme byly obě unavené, takže jsme už v osm chrupaly.
22. 07. 2014 Před půl osmou mě probudila velká rána - dole bouchly dveře, protože chtěla mamka vyvětrat, ale udělal se větší průvan, než čekala. Jakmile jsme se nasnídaly, šly jsme se podívat na tetu a strejdu a dostaly jsme lázeňskou oplatku. Když nás viděl strejda Mirek, chytla ho mlsná a zeptal se, kdo mu dá ochutnat. Hned jsem se rozeběhla a podala mu tu svou. Odpoledne se Lucinka s Dorotkou zavřely nahoře v pokojíčku a nechtěly mě pustit k nim, tak jsem stála za dveřmi uplakaná s krokodýlíma slzama. Smutné, ale ještě jsem na tom vydělala - přišla za mnou mamka, holkám nic neřekla, jen mě odvedla dolů a jako kompenzaci mi dala nanuk. Když sešly holky dolů a viděly to, hned chtěly taky, ale mamka řekla, že já to dostala proto, aby mi nebylo líto, že mě takhle šidí a nechtějí si se mnou hrát, a že jim ji nedá proto, že na mě jsou pořád zlé a odhánějí mě od sebe.

31. měsíc

23. 07. 2014 V jednu ráno jsem vzbudila mamku, když jsem šla s příšerným brekem dolů, a když mamka otevřela dveře z ložnice, akorát jsem utíkala směrem k obýváku. Ani jsem se nezastavila, takže mě mamka odchytila až bouchající na gauči. Jakmile se ke mně sehnula, chytila jsem se jí jak klíště, nechala se odnést do postele a v klidu zase usnula. Po snídani jsme šly zase k Lancům, Lucka pak odešla pro Dorotku a já se po chvíli přemlouvání nechala mamkou odvést domů. Odpoledne jsme se potají vydaly zase za tetou, tentokrát o tom ale nevěděl vůbec nikdo (tedy ani teta) a my u nich vysypaly na gauč v chodbičce semínka kytky, které si teta Jitka pečlivě sušila. Pochopitelně se to provalilo a následovala práce hodná Popelky - tedy vyndávání všech zabodaných semínek. Pak jsme měly další průšvih - když jsme obě vlezly na žebřík, opřený o jabloň. Mamka nás nahnala dolů a žebřík pro jistotu položila na zem. Později odpoledne jsme všechny (i s Dorotkou) tvořily ulity jako zápichy ke kytkám. Nejdřív jsme je pomatlaly barvami, takže jsem vypadala tak trochu taky jako ulita, protože jsem byla pěkně zmalovaná. Se zdobením lepidlem se třpytkama mi už mamka pomáhala o chlup víc, protože lepidlo už by ze mě dostávala podstatně hůř než barvy.
24. 07. 2014 O půl třetí jsem zase cestovala dolů s brekem kvůli špatnému snu, tentokrát ale mamka vyběhla dřív, chytila mě na schodech a hned odvedla do postele. Pak jsem vstala ve čtvrt na sedm a mamka mě zkoušela ukecat na přesun do její postele, ale já nechtěla, takže holt musela zůstat taky vzhůru. Dopoledne jsme se s Lucinkou královsky dělily o sladké pitíčko - Lucinka totiž svoje dala Dorotce, takže nám zbylo poslední jedno. Každá jsme si jednou lokla a podala to té druhé, a když už tam byl zbytek, Lucinka mi ho nechala dopít. Zato večer stál doslova za starou belu - odpoledne jsem totiž usnula na gauči a mamka mě nechala spát, protože měla venku spoustu práce a byla ráda, že má klid. Skončila až o půl osmé, tak mě začala budit, ale se zlou se potázala a já začala plakat. Nechtěla jsem nic - jíst, pít, omýt se, spát, jít do postele, dívat se s Luckou na pohádku - prostě úplně všechno bylo špatně (především pochopitelně ten budíček). Za použití lehkého násilí mě mamka převlékla do pyžama a špínu ze mě setřela aspoň perlanem, a protože jsem pořád řvala, odnesla mě do postele s tím, že snad usnu. Pláč se ale naopak gradoval, tak mě šla utěšovat, ale já o ni neměla zájem a odstrkovala a odkopávala ji. Už bylo vidět, že jsem z toho sama nervní, tak mamku napadlo namazat mi dásně gelem na růst zubů. Když se dotkla dolní dásně, byla oteklá a já ucukla. Nahoře si mamka všimla obou zadních stoliček, které byla napůl prořízlé, takže usoudila, že na vině jsou opravdu zuby. Donesla mi pití, dvakrát jsem se napila, a když jsem pila podruhé, mamka mě zvedla a vzala k sobě do náručí a začala se mnou chodit. Pořád jsem brečela, ale aspoň už se nevzpouzela, jako když mě odnášela do postele. Po chvíli jsem se začala zklidňovat a řekla, že chci bumbat, tak si se mnou mamka sedla na postel, já se napila a řekla, že chci nosit. Stále jsem pobrekávala, ale už jsem začala komunikovat a po chvíli jsem ukázala na schody a řekla, že chci tam - to už jsem skoro nebrečela. Dopadlo to tak, že jsem si v obýváku sedla vedle Lucinky a dívala se s ní na Lociku a ještě si dala večeři, nicméně trvalo hodinu, než se mě mamce podařilo utišit. V devět šla Lucinka do postele, ale já ještě chtěla dokoukat pohádku, tak mě mamka nechala. Když jsem od pohádky odešla a uložila se na gauči, mamka se jen zeptala, jestli nechci do postele, řekla jsem, že ne. Mamka neriskovala (neb ta hodina ustavičného pláče jí bohatě stačila), nechala mě tam a odnesla mě až za deset minut, kdy už jsem tvrdě spala.
25. 07. 2014 O půl páté se shora ozval dusot, ale když mamka přišla nahoru, obě jsme ležely v posteli, tak si na nás posvítila, aby viděla, která kouká, a já byla prozrazena. Před obědem přijel nečekaně děda - když otvíral vrata, zrovna jsem vešla na bok domu, takže jsem ho viděla. Chvíli jsem jen stála a koukala, kdo to k nám leze, až když děda přišel blíž a já došla doprostřed terasy, jsem ho poznala a rozeběhla se k němu s voláním „Děda, děda!“. Mamka to neslyšela a uviděla nás, až když mě nesl v náručí domů, ale viděla nás jen letmo, tak vyšla ven. Ani ji nenapadlo, že přijel děda a přemýšlela, proč mě ten strejda Mirek nese v náručí domů (a pochopitelně už měla černé myšlenky, že se mi něco stalo). Odpoledne jsme dědu vtáhly do bazénu a pak jsme šli i s mamkou na bylinky. Sotva jsme vyšli před branku, projely kolem nás malé sekačky čtyřkolky, a já z toho kraválu málem dostala psotník a okamžitě jsem vlezla mamce do náručí. Ze sběru bylinek se nakonec vyklubala jen procházka, cestou mě nesl děda na koni, a když jsem chtěla dolů, moje místo okamžitě obsadila Lucka (to aby si nás děda užil všemi smysly). Když už jsme šli zpátky domů, děda s Lucinkou šli napřed a já šla pomalu za mamkou. Cestou jsem se občerstvila malinama, pak jsem došla mamku, která se zakecala dole u tety, a šla dál za dědou a Lucinkou, mamka na ně ale nezavolala a oni o tom nevěděli, takže zašli domů a já měla volné pole působnosti. Když po dalších pěti, možná deseti minutách, přišla mamka sama domů, děda se ptal, kde mě má. Mamka odhodila na okno knížky, co jí půjčila teta, a v tom okamžiku vykřikla Lucinka „Támhle je u silnice!“. Vesele jsem si vykračovala po okraji Mirkova políčka. Mamka za mnou hned letěla, akorát ke mně totiž mířilo auto, to zpomalilo a já spořádaně uhnula víc od silnice. I přesto mi mamka naoko vynadala, že nemůžu jít nikam takhle sama (naoko proto, že si mamka byla moc dobře vědoma toho, že by vynadat zasloužila sama).
26. 07. 2014 Ráno, když jsem se vzbudila, bylo v pokojíčku prázdno. Během chviličky za mnou ale přišla mamka a ještě jsme si spolu pár minut poležely v mojí posteli, i když jsem ji k sobě nejdřív nechtěla pustit. Po snídani jsme se s mamkou a dědou vypravili do lesa na bylinky. Děda s mamkou sbírali, Lucinka se ochomýtala kolem nich a nikdo si nevšiml, že já jsem se sebrala a vydala se po cestičce zpátky domů. Když mamka zjistila, že tam nejsem, byla jsem už pěkný flák od nich. Hned za mnou vyrazila a volala na mě, ale ani pohrůžka, že bych se mohla v lese ztratit, na mě nezabrala a já šla pořád dál. Nakonec mě musela mamka popadnout a odnést zpátky na louku. Chvíli jsem sekala latinu, ale pak jsem se zase vydala k cestě, takže pro mě musela běžet znovu. Před půl devátou večer jsme s Lucinkou svorně usnuly u pohádky v počítači. Mamka zrovna telefonovala s taťkou a koukala na nás, já se lehce probrala, ztratila rovnováhu a spadla ze židle. Mamka sice pohotově přiskočila, ale protože měla plné ruce a nemohla mě chytit, nastavila mi pod hlavu aspoň nohu, abych se nepraštila o zem. I tak jsem začala brečet, což probralo Lucku. Pro mamku to ale mělo své pozitivum - do postele nás nemusela nést, ale došly jsme tam po svých.
27. 07. 2014 Hned dopoledne jsme s dědou skočili do bazénu a hned po jídle znovu - ostatně co jiného v tom vedru dělat? Pak začala mamka zoufale běhat po zahradě a hledat rozprašovač na hadici, aby mohla zalít záhonky. Po dlouhé době hledání ji našel až děda hozenou do kbelíku s vodou a hned spustil na taťku (který ji jako poslední odpojoval z hadice) - „Ty seš bordelář, koukej, kams to hodil!“. Já, zatímco jsem šla na houpačku, jsem jen laxně řekla „To byla já.“ a šla klidně dál. Po třetí odpoledne jsme s mamkou, dědou a Lucinkou vyrazili na pouť, kde jsem si chtěla pořád někde vozit zadek - mašinky, autíčka… Cestou odtamtud jsem usnula, i když nám to domů trvalo necelých deset minut. Večer jsem šla hned po pohádce v počítači do postele a ještě dobu trvalo, než přišla Lucinka s dědou, ale já ještě byla vzhůru a čekala na čtenou pohádku. Při té už jsem ale usnula, takže byl děda rád, že jsem zase jednou při pohádce mlčela a poslouchala (teda až do usnutí).
28. 07. 2014 Ráno taťka zjistil, že je nahoře nasrajdíno v záchodě, ale já měla čistý zadek a Lucka tam vůbec nebyla, takže původce průjmu zůstal neznámý. Dopoledne při vaření mamka zjistila, že je Lucka doma, děda taky, ale já byla pryč a nikdo o mně nevěděl. Vyběhla z domu ven a začala na mě volat „Terko, kde seš?“. Po chvíli jsem se ozvala a řekla „Tady nahože.“. Mamka šla po hlase a objevila mě v garáži na druhém schůdku shora, protože jsem tam vylezla a nevěděla, jak se odtamtud dostat dolů.
29. 07. 2014 Tak dlouho jsem dopoledne honila včelu po okně, až jsem dostala žihadlo. Děda mi chtěl prst pohotově namazat cibulí, ale mamka to striktně zakázala s tím, že by ji zajímalo, co by dělal, až bych si tím cibulovým prstem hrábla do ubrečeného oka. Po obědě mamka začala péct koláčky, a zatímco molousala těsto, já si stoupla k lince, chopila se lžičky a skleničky povidel a posvačila. Najednou jsem se ale rozeběhla s kvičením na záchod, bylo slyšet pokládání stupátka, ale pak následoval hurónský křik, že tam je bobek. Protože měla mamka ruce od těsta, musel za mnou vyběhnout děda. Mamka se bála, že zůstal z dřívějška nespláchnutý záchod a kvůli tomu jsem si tam nechtěla sednout. Lehce se ale zmýlila - na záchodě jsem sice seděla, ale onen bobek ležel přede mnou na zemi. Když děda chtěl, abych slezla a on mě mohl otřít, odmítla jsem, protože bych se dostala do těsné blízkosti bobku. Dostali jsme se ale do patové situace - když jsem seděla na záchodě, nemohl do něj děda ten bobek hodit. Nakonec se to vyřešilo tak, že mě děda přenesl až za bobek, ale já s ním nechtěla být v jedné místnosti (s bobkem, ne s dědou), takže jsem i se špinavým zadkem vzala dráhu. Dědovi nezbývalo, než za mnou vyrazit, odlovit mě a omýt zadek na bidetu. Krátce po třetí hodině děda odjel, takže jsme byly až do večera samy, než přijel taťka z Prahy. Po jeho odjezdu jsem šla pro změnu opruzovat ke strejdovi Mirkovi, když vtom fouknul vítr a práskly dveře od stodoly. „Co to je?“ Mirek se se mnou nemazal a odpověděl „To bouchnul čert.“. „A kde?“ „Ve stodole.“ Neohroženě jsem se tam šla podívat a zavolala na Mirka „Tam není čeut!“. Večerní koupel ve vaně jsme s Lucinkou vyměnily za koupel v bazénu i s mamkou.
30. 07. 2014 Oběd jsme si dnes dali o něco dřív než obvykle a vyrazili jsme do Prahy. Taťka tam měl nějaké jednání, jenže to se z plánované půlhodinky protáhlo na nekonečné tři hodiny. Chvíli jsme s Lucinkou hrály hry na telefonu, ale když jsme se o něj začaly pošťuchovat, radši s námi mamka vyrazila ven. Nejdřív jsme se ochomýtaly jen kolem auta a hledaly v trávě berušky mezi záplavou ploštic, pak jsme se šly na chvíli projít, potom jsme si chvíli četly na trávníku u auta a nakonec jsme šly čekat do auta, protože měla mamka vybitý telefon a potřebovala ho v autě nabít. Když ho trošku nabila, zase nám ho půjčila a my na něm hrály hru, pak si Lucinka s mamkou začala číst a já si dál ťukala na mobilu, až se mi podařilo vytočit dědu. Kecání s ním se ukázalo jako senzační forma ukrácení času. Když jsme dokecali, oznámila jsem mamce, že potřebuju čůrat. Mamka se mnou vylezla za auto na trávník ke stromu. „Čůráš?“ „Ne.“ V tu chvíli jsem začala smrdět. „Ty kakáš?“ Sotva jsem řekla „Jo“, už to začalo padat. Když jsem se zbavila všeho, čeho jsem potřebovala, udělala jsem komínek opřená o obrubník a mamka zoufale obíhala auto a hledala kapesníčky, aby mě mohla otřít. Zachránila ji až cizí paní, která viděla mě a můj výtvor, pobíhající mamku a dala jí balíček vlastních kapesníčků. Po mém otření začala dalším kapesníkem odklízet bobky a já ji buzerovala a „Tady je ještě bobek!“. Když konečně přišel taťka, ještě se cestou stavil podívat na jednu práci, tam už jsme se ale šli podívat všichni, protože my už bychom to auto zbořily. I tak jsme byly tak rozjančené z auta, že mamka nevěděla, kterou z nás má hlídat dřív, abychom v tom bytě něco neprovedly nebo nerozbily. Pak jsme ještě sjeli na nákup a na otočku domů a pak jsme konečně vyrazili na chatičku za prababičkou. Pochopitelně jsme přijeli celkem pozdě, takže jsme šly do postele až o půl deváté a kecaly jsme tam až do třičtvrtě na deset.
31. 07. 2014 Ve dvě ráno jsem se vzbudila a zalehla Lucinku, protože pode mnou bylo podezřele mokro. Inu, včerejší vypití minimálně čtvrt litru vody těsně před spaním se muselo někde projevit. O půl sedmé jsme se s Lucinkou probudily, a ač se nás naši snažili přesvědčit, že je ještě brzo a máme spát, moc se jim to nepovedlo. Lucinka odešla v sedm dolů za babičkou a já se ještě přestěhovala k mamce do postele. Když ale zjistila, že ani já už spát nebudu a jen se po ní hodlám válet, vstaly jsme taky. Dopoledne přišla za Lucinkou její kamarádka Eliška, ale já se k nim moc nehrnula a spíš jsem si hrála sama. Po obědě nás taťka vyvezl na lodi a taky nás obě učil pádlovat. Když jsme se vraceli, zrovna k nám šla Eliška s holkama a babičkou, takže Lucka vypálila z lodi za nima, ale mně se odtamtud vůbec nechtělo. Tak dlouho jsem se opírala o kraj lodi a házela do vody lístky, až jsem se omylem opřela o pádlo, to se pohnulo a já málem vypadla z lodi. Sotva jsem se vzpamatovala z prvotního šoku, chtěla jsem si to s ním vyřídit, zalomcovala jsem s ním a ono mě ještě praštilo do tváře. Na druhou stranu - nebýt toho, asi bych z té lodi vůbec nevylezla. Sem tam jsem se pak občas připojila k Lucce a Elišce, ovšem jen do chvíle, kdy se to zvrhlo ve stejné spojenectví, jako s Dorotkou, tedy do doby, než mě od sebe začaly odhánět. Když jsem pak šla na záchod, čekala tam u mě mamka a držela mě, abych nespadla dovnitř, neb suchý záchod je podstatně hlubší než ten splachovací. Když jsem ale ukázala na roličku toaleťáku a zeptala se svým jemňounkým dětským hláskem „To je hajzupapíu?“, mamka vyprskla a málem mě pustila. Od pěti už jsem začala být ukňouraná, ubrečená a uvřeštěná, tak nám mamka dala v sedm večeři a pustila pohádku v počítači, a i když naši předpokládali, že u ní usnu, vydržela jsem až do konce. Jen na noc jsem po dlouhé době vyfasovala plínu, abych zase neutíkala ze své mokré matrace na Lucčinu. A i přes prvotní ospalost jsme usnuly až kolem deváté.
01. 08. 2014 V noci ke mně mamka několikrát vstala - nejdřív jsem potřebovala čůrat, pak jsem se probudila, postavila se a upadla a pak jsem ještě několikrát kňourala ze spánku, mezitím mě několikrát přikrývala, pak už ale mamka vstala a vzala si mě k sobě, aby měla pod kontrolou mé přikrytí. A zatímco mě položila na svou postel a šla mi pro můj polštář, spokojeně jsem se rozvalila uprostřed postele a na jejím polštáři. Mamce jsem velkoryse nechala třiceticentimetrové místo na kraji. Teprve v mamčině posteli jsem konečně tvrdě usnula. Vzbudila jsem se v šest, to jsem ještě usnula, znovu jsem se vzbudila asi o půl osmé a do osmi jsme s mamkou ještě pospávaly v posteli. Dopoledne jsme byli všichni venku a v jednom okamžiku si mamka všimla, že nejsem nikde vidět, zato jsem slyšet odněkud zezadu zdálky. Šla mě hledat a objevila mě na záchodě s toaleťákem v ruce. „Co tady děláš?“ „Já sem čůala a eště sem se neučela.“ Při odpovědi už jsem si začala papírem drhnout a sušit zadek kalhot. No jo - potřebovala jsem čůrat, tak jsem si došla do kadiboudy, sedla si tam, jen jsem si jaksi zapomněla stáhnout kalhoty a otevřít poklop záchodu. Ale nikdo mi nemohl o počůrání říct ani slovo - vždyť jsem si došla na záchod! To odpoledne, když jsem hlásila, že potřebuju kakat, mi mamka radši přisunula nočník. Když jsem byla hotová, udělala jsem komínek, aby mě mohla mamka utřít, a jak jsem měla hlavu vedle nočníku, procedila jsem znechuceně „Tady mudí bobek!“. Odpoledne zase přišla Eliška a spol a já předvedla svůj logický úsudek. Holky našly na zahradě brouka, Lucka na něj ukázala a poučila Elišku „To je hovnivál.“. Podívala jsem se na něj, šťouchla do něj prstem a řekla „Noooo, to je chovniváu. A je mutvej, nechejbe nožičkama.“. Ostatně na zvířátka a bylinky jsem kabrňák, dnes jsem babičce ukázala, že umím poznat jitrocel. Jen ta zvířátka mají o mně asi krapet jiné mínění - Eliška si chtěla pohladit naši Nelinku, ta by se bývala nechala, jenže zbystřila, že se blížím k nim a okamžitě vzala roha. Tentokrát už na nás dolehla únava posledních dní a usnuly jsme hned po osmé.
02. 08. 2014 Dopoledne jsme s našima vyrazili na lodi na druhý břeh do lesa. Mamka by nás měla nejradši furt u sebe, ale s vědomím, že nás nesmí brzdit, nás nechala pobíhat po lese. Byla celá divá, když jsem šla ke kraji a věděla, že kdyby mi uklouzla noha, skutálím se až dolů ke trati, takže z procházky nic neměla. Zato taťka sršel vtipem a říkal „Děti, tady podle toho by se mohl natočit film „Jak dostat maminku do blázince“.“. Ač se nám moc nechtělo, odpoledne jsem zase vyrazili směr chalupa, aby tam ta naše zvěř nebyla tak sama.
03. 08. 2014 Ráno jsem se počůrala, ale nijak jsem to netajila a hned jsem to ohlásila. K večeru přijela návštěva, ale my už koukaly na pohádky, takže jsme si jich moc nevšímaly. Strejda si hned všimnul mého rohlíku k večeři a okomentoval to „To si pamatuju, že jsem dostával taky takový večeře - rozkrojenej rohlík a nic vevnitř.“. No jo, jak tam mohlo něco být, když jsem sýr zevnitř snědla, olízala máslo, pak na sebe přiklapla obě půlky a takhle mě s tím viděl chodit? Než nás mamka v osm nahnala do postele, pěkně jsem se rozjela a návštěvě ještě stihla ukázat, zač je toho loket.
04. 08. 2014 Ráno jsem vyspávala do půl osmé a hned po snídani jsem vyběhla ven opět jen v tričku, takže mě musela mamka nahnat domů a obléct. V poledne nás nahnal domů déšť a celé odpoledne jsme byly doma, protože venku pršelo. Ale aspoň nám mamka půjčila ajpeda. Když jsme ale zjistily, že přijela teta Jitka se strejdou, šly jsme tetu pozdravit, ale místo pouhého pozdravu jsem se tam jednoduše nasáčkovala. Lucinka šla žalovat mamce, že jsem tam zůstala, a když mě šla mamka vyzvednout, zasekla se tam i ona a nakonec opětovně dorazila i Lucinka. Večer, když nám mamka dočetla pohádku a chtěla se s námi rozloučit, lehla si k Lucince do postele, což jsem brala jako velkou nespravedlnost a začala jsem se kvůli tomu vztekat. Když vstala a přešla ke mně, tak jsem zmlkla a hned se k ní přitiskla, ale to se zase nelíbilo Lucce, takže jsme ukončili mazlicí večer a mamka odešla.
05. 08. 2014 V poledne za námi přijel děda z Hradce a sotva se najedl, šel s taťkou pomoct strejdovi Mirkovi hrabat seno. My pochopitelně potřebovaly jít taky, ale nepomáhaly jsme, zato jsme tam sraly. Já dvakrát, přičemž jsem vytvořila bobek jako cep, taťka nemohl uvěřit, že to je moje a po chvíli se přidala i Lucinka. Večer šel taťka s Luckou do bazénu a já tam s nima chtěla taky, tak jsem za nima honem utíkala k bazénu a začala se svlékat, jenže tam o mě asi nikdo nestál, takže přiběhla mamka, popadla mě a odnesla mě domů. Taková nespravedlnost! Večer jsem opět usnula u pohádky v počítači, jen to tentokrát nemělo tak drsné následky jako posledně, kdy jsem letěla ze židle.
06. 08. 2014 Dneska jsem nebyla z večerního koupání vynechaná a do bazénu jsem šla já i Lucinka. Jen taťka byl tentokrát v pozici dozorce a do vody s námi nešel. Když jsem přišla k bazénu, strčila jsem ukazováček mezi šest včel. Naštěstí jsem odešla bez žihadla, ale mamka mě odtamtud musela odehnat, jinak bych jim nedala pokoj. K večeři nám mamka dala rohlík a musela uznat, že jsem zlaté a šetřivé dítě - dostanu rohlík s máslem a se sýrem, sním jenom sýr, olížu máslo a rohlík vrátím téměř neporušený.
07. 08. 2014 Dneska jsem byla podezřele hodná, a když se zjistilo, že vlastně nikdo neví, kde jsem, šli mě všichni hledat. Jako první mě našla mamka - viděla mě, jak otírám na záchodě prkýnko a mám bobek rozmázlej mezi půlkama. Tak vehementně začala hledala hovno na zemi na záchodě, že si nevšimla jednoho, kolem kterého prošla na schodech.
08. 08. 2014 Dopoledne přijela teta Helča s dětma - Vašíkem, Kubou a Ančou. Ještě před jejich příjezdem jsem ale stihla pomalovat záchodové dveře a prkýnko, takže měli naši velkou radost. Většinu času jsme všichni strávili venku, oběd jsme si ugrilovali, ale odpoledne se chtěla Lucinka pochlubit pokojíčkem a hračkami a všichni jsme šli do pokojíčku. Já za nima pochopitelně běžela jako poslední a Lucka ostatní navedla, aby se všichni schovali pod postel a zavřeli se přede mnou. Pochopitelně se to provalilo a Lucinka pak dostala vynadáno od mamky i tety Helči, že se to nedělá. Krom té chvíle v pokojíčku jsme většinu času trávili v bazénu, a protože se tam naučily včely chodit pít, na jednu se mi podařilo stoupnout a dostala jsem žihadlo. Těsně po mně vyfasovala jedno i Lucka - na rozdíl od ní jsem brečela jen trochu, zatímco ona kňourala ještě hodinu. Kolem půl šesté teta odjeli a my zůstali doma sami, protože během odpoledne odjel i děda. Sotva jsem večer snědla chleba, usnula jsem na gauči, takže mě v osm mamka jen přenesla do postele.
09. 08. 2014 Ráno jsme se vzbudily ve třičtvrtě na osm, dole jsme se převlékly a najedly a já hned po snídani pomalovala stěnu na chodbě - na můj vkus byla příliš bílá a fádní. Naši byli evidentně zcela jiného názoru. Před odjezdem jsme vyrazili na svatbu tetě a strejdovi, co u nás onehdy byli a politovali mě, že jsem krmena suchým rohlíkem (ze kterého jsem krátce předtím všechen vnitřek vyžrala). Zpočátku jsem byla hodná, ale pak mě to v tom kostele přestalo bavit a začala jsem mamku honit na záchod z kostela na faru. Když už jsme tam šly potřetí (přičemž nejen, že jsem ani jednou nic neudělala, já si na ten záchod dokonce ani nesedla), začala se mamka ptát, jestli chci opravdu čůrat, nebo se chci jen projít po těch dřevěnejch schodech. Nejsem blbá, kdybych vyklopila pravdu, už by tam se mnou nešla, takže jsem vehementně tvrdila, že potřebuju čůrat. Na oběd jsme si dojeli do Čáslavi, po jídle jsme si ještě s Lucinkou daly zmrzlinové poháry a vrátili jsme se zpátky. Přijeli jsme akorát na loutkové divadlo, ale mě dvakrát moc nezaujalo. Až když jsem po jeho skončení našla deset k sobě přivázaných balónků, začala jsem se konečně bavit. Házela jsem si s nima, kopala do nich a sem tam nějaký prdnul, což byla taky děsná bžunda. Pak jsme šli ještě chvíli všichni čtyři tancovali, ale kvůli Lucinčině bolavé noze jsme radši vyrazili zpátky na chalupu.
10. 08. 2014 Ráno jsme vstaly zase ve třičtvrtě na osm, a když jsem dopoledne slyšela strejdu Mirka, jak se hrabe v záhonu a špačkuje, zavolala jsem na něj „Neboj Miuku, to sou jen kopšivy.“. V noci taťka neprokázal dostatek důvtipu, když ke mně sice v jedenáct v noci vstal a donesl mi na mou žádost skleničku vody, ale musela jsem znovu začít brečet, aby přišla mamka a donesla mi celou flašku, kterou bych si mohla nechat v posteli.
11. 08. 2014 Ve čtyři ráno jsem spustila řev a vydala se dolů, protože jsem zjistila, že když jsem v jedenáct usnula, maminka odešla. Dopoledne jsem šla na chvíli ven a pranic mi nevadilo, že poprchávalo, úplně klidně jsem si hrála na pískovišti. Až když už se mi zdálo, že prší víc, jsem se vrátila domů. Doma jsme s Lucinkou blbnuly, skákaly ze stolu na gauč, ale Lucka furt odstrkovala stůl dál a dál a už hrozilo, že bych si mohla ublížit, tak to mamka zatrhla a stůl odsunula tak, abychom nemohly skákat. Já se pochopitelně začala vztekat a snažila se ho posunout zpátky, ale nešlo mi to, což mě rozčílilo ještě víc. O ptákoviny u nás není nikdy nouze, takže jsme za chvíli začaly dělat ptákoviny znovu. Občas některá brečela a za chvíli se zase smála, prostě jsme byly tak rozjeté, že tomu mamka udělala přítrž. Jediné, čím se nás mamce podařilo zklidnit, byl ajped. Chvíli jsme byly v pohodě, ale po chvíli jsem si chtěla ajpeda uzurpovat pro sebe, ale Lucinka se ho nehodlala vzdát čistě v můj prospěch, takže jsem začala bouchat a brečet, až jsem usnula. Několikrát jsem se vzbudila, pokníkla a zase usnula, a když jsem se po dvou hodinách spánku nadobro probrala, brečela jsem a pode mnou bylo mokro. Ufňukaná jsem byla až do večera, tak to mamka po dlouhé době přisoudila růstu zubů.
12. 08. 2014 Dneska jsem si dvakrát nadělala do trenek. Prvně než přijela návštěva v podobě mamčiny sestřenice a s druhou várkou jsem si počkala po jejich odjezdu. Teta Olča nám přivezla omalovánky a puzzle s čokoládou (což ale věděla jen mamka, my žily v domnění, že je to jen puzzle) a s klukama jsme si užili řádění v bazénu.
13. 08. 2014 Ráno s námi vstal taťka, ale nijak zvlášť si přivstat nemusel, probudily jsme se zase až ve třičtvrtě na osm. Nedlouho po nás ale vstala i mamka, která celé dopoledne kmitala v kuchyni, ale jakmile dovařila, dopekla a dojedli jsme oběd, odpadla na gauč do peřin. A protože taťka vyrazil na houby, dala nám mamka ajpeda, aby nás nemusela tolik hlídat.
14. 08. 2014 Ráno vstal zase taťka, ale ani dnes to nebylo tak tragické - budíček měl o půl osmé. Po obědě mamka zase odpadla, přikryla se dvěma dekama a klepala kosu, takže jsme byly venku s taťkou. Ten ale dělal na komíně, takže na nás jen dohlížel. Když jsem zjistila, že potřebuju čůrat, zavolala jsem to na něj, tak mě poslal domů, jenže cestou mě odlákala Lucinka k houpačce a já rázem zapomněla, co jsem to vlastně chtěla. Když jsem pak došla ke dveřím, už jsem byla počůraná a v kalhotách se rýsoval bobek.
15. 08. 2014 Ráno jsem byla zase pokakaná - abych se ale vyhnula toho trapného upozorňování, že se chodí kakat na záchod, došla jsem tam, opřela se rukama o záchodovou mísu a vytlačila to do kaťat. Protože mamka už včera dostala horečku a nevypadala dvakrát moc vábně, dopoledne naši upíchli Lucinku k Lancům, a se mnou vyrazili do Prahy. Mamka si skočila k Pandoktorovi, pak jsme v rychlosti nakoupili a na zpáteční cestě na chalupu jsem usnula.
16. 08. 2014 Dopoledne jsem šla z chodby do obýváku, v jedné ruce koně, v podpaží druhé ruky balón a v puse Lociku. Mamka na Lociku v puse upozornila taťku a ještě přidala lehce kousavý komentář „Aneb jak unést co nejvíc hraček naráz.“. Když jsem došla na požadované místo určení, všechno jsem odložila (i Lociku z pusy) a podotkla „No potože ji neunetu!“ (no protože ji neunesu). Odpoledne jsme se vypařily k Lancům a byly s tetama u záhonků. Hned jsem začala zdvořilostní konverzaci, ale to teta Jitka na mě chvíli dost nechápavě koukala, až řekla „Terezko, já ti ale nerozuměla ani slovo.“. Slova se hned ujala Lucinka a přeložila „Ona říkala, že tamhle viděla slimáka.“. Teta Věra jen vyvalila bulvy a podotkla „Ty jo, vona má snad vlastní tiskovou mluvčí!“.
17. 08. 2014 Dopoledne jsme byly venku a já přišla několikrát ke dveřím, že potřebuju čůrat. Kdykoliv mi ale mamka otevřela a řekla, ať jdu na záchod, odmítla jsem a zůstala venku. Mermomocí jsem totiž chtěla čůrat venku, takže mamce nezbylo, než jít za mnou ven. O něco později jsem běžela z venku domů, že potřebuju kakat, ale už jsem tlačila, takže skončil bobek opět v kalhotách. Aby toho nebylo málo, v jedenáct v noci, když mě přišla mamka zkontrolovat, jsem byla totálně pročůraná, takže následovala sprcha, nové pyžamo a kompletní převlečení postele.
18. 08. 2014 Dnes měli naši vysloveně úspěšný den. Dopoledne mamka telefonovala s taťkou, který byl zrovna v Praze, a právě ve chvíli, kdy spolu telefonovali, mu spadnul telefon na zem a on mamce jen suše oznámil, že je po něm, a že má úplně černý displej. Přesně v tom okamžiku jsem přišla k mamčině počítači, řekla jsem „mami“ a hodila na něj kachnu.
19. 08. 2014 Dopoledne jsem měla děsnou chuť na nějakou dobrotu, tak jsem si stoupla na madlo šuplete v kuchyňské lince, abych měla lepší rozhled, co se tam nachází, a zavolala jsem na mamku „Mami, já sem na ytotině!“ (na vysočině = vysoko). Odpoledne šla mamka ven, ale my s Lucinkou zůstaly doma, protože jsme si hrály s kostkama. Po nějaké době doběhla Lucinka pro mamku, že jsem pokakaná, a když doběhly domů, já stála v klidu oblečená, rozkročená (s bobkem v kalhotách) a opřená o stůl a spokojeně jsem jedla rajče a okurek.
20. 08. 2014 Po obědě jsme všichni jeli do Prahy, protože mamka potřebovala znovu k Pandoktorovi. Obě s Lucinkou jsme cestou usnuly a její vysazení z auta prospaly. Probudily jsme se až v autě doma na dvoře. Chvíli jsme si pohrály venku, pak jsme jeli vyzvednout mamku a sjeli jsme něco koupit do Ikey. Když už jsme tam byli, dali jsme si oběd a zákusek, ten jsem ale nestihla dojíst, protože se něco dělo a všechny nás evakuovali. Sice jen na chvíli a zase nás pustili zpátky, ale ke svému moučníku už jsem se nevrátila. Naši totiž radši honem nakoupili, co potřebovali, kdyby nás náhodou chtěli znovu vyrazit ven. Už jsme čekali u kasy, když jsem řekla, že chci kakat, Lucinka se hned přidala, tak s náma mamka fofrovala na záchod, ale jen jsme se vyčůraly. Vrátily jsme se zpátky za taťkou, a když jsme stáli ve frontě na zmrzlinu, znovu jsem řekla, že chci kakat, ale to už bylo jaksi pozdě - na záchod už jsem šla pomalu a rozkročmo, protože mi v kalhotách cosi přebývalo a překáželo. Zmrzky jsem se ale dočkala. Nejdřív jsem si spořádaně jedla, pak jsem ale začala ze všech stran (i zespodu) okusovat kornoutek, a když hrozilo, že veškerý obsah vyteče v autě, mamce nezbylo, než vyklepnout zbytek zmrzliny a nechat mi jen samotný kornoutek. Domů jsme přijeli až kolem osmé, a protože jsem usnula v autě a byla vcelku do sytosti najedná, rodiče mě odnesli z auta rovnou do postele, aniž by mě převlékali.
21. 08. 2014 Dopoledne nás vzal taťka a strejda Mirek do lesa, že prý budeme dobře spát (to by mě zajímalo, který z těch dvou byl tak naivní, že z něj mohlo něco takového vypadnout). Mamka ale rozhodně neprotestovala, protože věděla, že bude mít chvíli klidu. Odpoledne jsem si střihla takřka stejnou story jako předevčírem - opřená o stůl a stále si malující jsem laxně řekla, že potřebuju kakat, přičemž už byl bobek opět v kalhotách.
22. 08. 2014 Večer byla mamka nějaká pomalá a já usnula dřív, než nám udělala večeři. Vzbudila mě a ptala se, jestli chci odnést do postele nebo chci jíst a koukat s Lucinkou na pohádku - já jsem překvapivě zvolila spánek, takže před osmou už jsem i se svým hladovým žaludkem zařezávala v posteli.

32. měsíc

23. 08. 2014 Ač jsem večer brzo usnula, spala jsem až do třičtvrtě na osm. Dopoledne jsme jeli do Milovic na Pigyádu, kde jsme měli sraz s Nelinkou, její mamkou a ségrou. S mamčinou pomocí jsem tam zkoušela lézt po různých lanech, špalkách a kamenech. S tetou Adélou vlezly do jednoho podzemního tunelu, a protože jsme ho celkem bez problémů prošly, sotva jsme vylezly, zatáhla jsem ji do dalšího. Tam už to taková pohoda nebyla, nicméně jsme se ven taky dostaly, ovšem úplně jinudy, než nás očekávala mamka a teta Šárka. Nutno říct, že tohle bludiště už bylo podstatně delší, než to první, a když jsme se dostaly zpátky na světlo, byla jsem celá vyjevená. Další bludiště už bylo jen to zelené - na zemi mezi keříky. Tam jsem pro změnu utíkala za holkama, zakopla, upadla a na dvou místech si rozkousla ret. Spustila jsem děsný řev, ale za chvíli už jsem o ničem nevěděla a vesele za nima znovu pobíhala jako ocásek. Před odjezdem si naši ještě dali hranolky, ale já opět stála jen o jídlo, které měla teta Adéla, takže jsem od ní opět ochutnávala a dojídala. Cestou jsme to vzali přes Prahu, aby naši nakoupili, to jsme obě prospaly. Na nákup nás naši vzbudili a odtamtud jsme pokračovali do Hódyně, kam jsme vezli Lucinku. Tuhle cestu už jsem probděla, dorazili jsme tam po půl osmé, já si dala s Lucinkou večeři, mamka mě opláchnula, převlékla do pyžama a po půl deváté jsme vyrazili (už bez Lucinky) zpátky na chalupu. Ještě ve čtvrt na deset jsem nespala a cestou kolem kravína se zezadu ozvalo „Mamko, já cejtim klávy.“. Pak už jsem ale konečně zabrala a před jedenáctou jsme dorazili na chalupu.
24. 08. 2014 Po půl sedmé ráno jsem se vzbudila, došla si dvakrát na záchod a pak se vydala dolů. Na cestu jsem si ale vzala kreslicí tabulky a uprostřed schodiště se uvelebila a začala si malovat. Tak mě tam objevila mamka, když vylezla z postele. Já jí jen řekla „Já si tu hlaju.“ a nenechala jsem se dál vyrušovat. Dopoledne mamka vyzdobila náš pokojíček samolepkama jako překvapení pro Lucinku, až se vrátí, ale já hned strhala nejen několik 3D samolepek koní ze zdi, ale taky polovinu samolepek víl, kterými si Lucka před odjezdem vyzdobila postel. Večer se mi nechtělo do postele, i když už byla ospalá, nakonec jsem se tam nechala v devět odnést, ale chtěla jsem, aby u mě mamka zůstala a já tam nebyla sama. Ležela u mě čtvrt hodiny, pak sice odešla, ale nechala rozsvíceno na chodbě, abych se nemusela bát.
25. 08. 2014 Většinu dne jsem si hrála doma, i když mi mamka několikrát říkala, ať jdu ven, když je tam pěkně. Šla jsem tam až po obědě, sedla na Lucinčinu houpačku a začala vřískat, protože jsem chtěla, aby mě mamka houpala. Ta dvakrát vyšla a zhoupla mě, pak ale rezignovala a něco bastlila v kuchyni, takže jsem se nakonec vrátila domů. Mamka jen zírala, jak si krásně umím sama vyhrát s hračkama, když mi je nikdo nebere - hračky si povídaly (pochopitelně s mojí malou pomocí) a mamka měla divadlo zadarmo. Večer jsem zase nechtěla do postele, taťka byl celý den pryč, a když se vrátil ve třičtvrtě na devět, ještě jsem nebyla v posteli, tak jen podotknul, jak mamka v poslední době polevila - není to tak dlouho, co jsme striktně musely být do osmi v posteli, a když jsme šly spát později, už z toho byla mamka celá nesvá.
26. 08. 2014 Dopoledne si mamka odskočila na záhonek pro pórek, a když se vrátila, hlásila jsem jí, že jí zvonil telefon. Mamka si ho vzala, podívala se do hovorů a nestačila se divit - krom toho, že jsem jednou típla taťkovi hovor a odeslala mu automatickou odpověď „nemám čas, zavolejte později“, pak jsem ještě zvládla vytočit 155 a 112 - to všechno v jedné minutě, takže mamka doufala, že to ani nestačilo začít vyzvánět a já to hned típla. Odpoledne si mamka dala potají kousek čokolády, abych neviděla a nechtěla taky, ale bylo jí to houby platné - po pár minutách jsem se s ní šla pomazlit, a jak se ke mně přiblížila, řekla jsem „Já cítím čokovádu.“. Tu jsem ale nedostala, tak jsem aspoň sežrala štěkně poslední piškoty, takže mamka volala narychlo babičce, aby přivezla nové. Když večer konečně přijela Lucinka s babičkou, já jsem akorát vylezla z vany a rovnou tam vlezla Lucka. Já u ní ale zevlovala a namočila si rukávy u pyžama tak, že mě bylo nutné převléct. Ještě u večeře jsme hned najely do zajetých kolejí - bitky, přetahování o všechno a hádky.
27. 08. 2014 Rodiče jeli ráno do Prahy a mě s Lucinkou hlídala celý den babička. Odpoledne jsme šly na výlet do lesa, takže jsme byly utahané tak, že jsme obě po osmé spaly. A protože babička nemohla najít pyžamo a my jí neporadily, vytáhly jsme si ze skříně noční košilky, které původně (když se dole zapnuly na knoflíky) sloužily jako spací pytle pro mimina - já dostala pytel pro mimino ve věku 6-9 měsíců, Lucka pro mimino 9-12 měsíců. Babička sice viděla, že nás to v podpaží trochu táhne, ale protože nám jinak celkem dobře seděly, nijak zvlášť to neřešila a my byly nadšené, že máme konečně noční košilky.
28. 08. 2014 Ráno jsme vstávaly až v osm a dopoledne jsme si s babičkou udělaly zase výlet do lesa. Odpoledne jsem zjistila, že se babička s Lucinkou po anglicku vytratily a šly se vykoupat do bazénu, tak jsem letěla za nima. Když mě mamka viděla, hned mě varovala „Terezko, vem si kroksíky, ať nešlápneš na včeličku!“. Aby měla dušička pokoj, vzala jsem boty do ruky a vyrazila k bazénu bosky. Tentokrát jsem se ale nenechala uondat tak, jako včera a spát jsem šla pěkně pozdě.
29. 08. 2014 Ráno jsem se vzbudila před osmou, a hned jak mě babička slyšela, došla pro mě, abych nebudila ještě spící Lucinku. Ještě před obědem jsme chtěly zase s babičkou vyrazit do lesa, ale mamka nám řekla, ať se nejdřív naobědváme. A protože už dnes babička musela odjet, šly jsme po tom obědě do lesa jen na chvíli.
30. 08. 2014 Budíček jsem nastolila o půl osmé a se mnou vstal taťka. Odpoledne přijela teta Soňa se strejdou a s Domčou, ale s tím si hrála hlavně Lucinka, já si hrála spíš sama. Ke mně přišli jen tehdy, když mi chtěli něco sebrat. A zatímco si ti dva hráli a rodiče si povídali, já se uchýlila na záchod, pustila vodu do umyvadla, ale neodendala časopis, který na něm ležel, takže voda tekla na něj a z něj to stříkalo všude kolem. Já stála naprosto šokovaná naražená na bidet a vřískala jsem, protože to cákalo až na mě a nevěděla jsem, co si s tím počít. Když nás mamka zbavila té potopy, vyrazili jsme na houby do lesa, ale já hledala místo hub ostružiny (a prašivky). Když jsem si hlasitě upšoukla, mamka (jako by sama dobře neznala odpověď) se se smíchem zeptala „Co to bylo?“. „Pldelka.“ Večer mi mamka umyla a zastřihla vlasy, a protože jsem začala konečně zaklánět hlavu, mamka si po dlouhé době užila bezproblémové mytí vlasů.
31. 08. 2014 Ve čtyři ráno jsem svým brekem probudila mamku. Ta si myslela, že kňourám ze spaní, takže přišla až po chvíli, a to už bylo pozdě. Stála jsem na posteli a pode mnou byla ještě teplá louže. Na zcela hloupou otázku, proč jsem si nedošla na záchod, jsem zcela logicky odpověděla „No potože je tady ma!“. Vždyť byla taková tma, že bych nevylezla ani z postele! A odpoledne jsem po dlouhé době hodila bobek do kalhotek, ale zase jsem v tom byla nevinně a mohla za to mamka. Já na ni volala, že potřebuju čůrat, jenže místo aby se mnou běžela na záchod, jen mi řekla, že tam mám jít já. Stolička byla v nedohlednu, a než jsem si pro ni došla a vrátila se zpátky na záchod, bobek už byl venku. Odpoledne šla mamka s Lucinkou dělat náramek z gumiček, tak jsem hned přiběhla, jestli můžu dělat s nima a nakonec Lucka tvořila sama a mamka pomáhala mně. Sotva jsme ten můj náramek dokončily, slezla jsem mamce z klína a rozeběhla se na záchod, abych se vyčůrala. Když jsem se vrátila, informovala jsem mamku - „Já sem tam stučiva pustíky.“ „Kams je proboha strčila?“ „No do záchoda.“. Jenže pak jsme se - patrně vlivem celodenního pobytu doma - pěkně rozjely, hlavně tedy já. Lucinka začala uklízet, aby se mohla dívat na pohádku, a co uklidila, já okamžitě mrskla na zem. Pak jsem ji začala pronásledovat, tahat za oblečení a vlasy, různě ji mordovat a jinak si na ní vybíjet nadbytek energie, takže mamka lehce šílela a modlila se, aby zítra zase celý den nepršelo.
01. 09. 2014 Třikrát za noc jsem byla vzhůru - dvakrát kvůli špatnému snu, poprvé přišla mamka a podruhé taťka, takže když jsem se vzbudila potřetí, pro změnu jsem začala brečet, že tam taťka nezůstal a je pryč. Místo něj přišla mamka, lehla si ke mně, ale protože jsem začala povídat a nebyla jsem k zastavení, radši odešla. Já i Lucinka jsme se pak vzbudily po osmé. Když jsme snídaly, začala kolem nás lítat moucha, tak jsem se podívala na Lucinku a řekla „Uti, zabij tu mouku, já se jí bojim, ona je dětně divoká, že ano?“. Odpoledne jsem vytěžila z toho, že chtěla Lucinka tvořit s mamkou, a aby na to měly klid, já dostala ajpeda.
02. 09. 2014 Ve dvě ráno se z pokojíčku ozval pořádný řev - v pokojíčku byla totiž taková tma, že jsem neviděla Lucinku a mohla se zbohnit, že tam nikde není. Dopoledne jsme s mamkou zase dělaly zažehlovací korálky a odpoledne to vypadalo, že bych snad i spala, ale přišla Lucinka a vyblbla mě, takže z toho nic nebylo. Po čase jsem se ale zklidnila a šla si lehnout s mamkou na gauč, taťka vzal Lucinku a šli do lesa. Já ještě chvíli polehávala, tak si mamka taky lehla, já ji ještě chvíli nechala žít v blažené myšlence, že bych spala, a když to už vypadalo dost nadějně, zvedla jsem se a šla si hrát, takže mamka musela vstát taky. Dala mi ale ajpeda, aby nemusela být tak v pozoru. Po nějakém čase hraní jsem se sebrala a odešla na záchod, pak bylo slyšet spláchnutí a vzápětí se ozvalo „Mamko, já sem kakava.. Mamka honem vyběhla na záchod, aby mi otřela zadek, tam byl ale smrad jak v kravíně, a když mě mamka chtěla otřít, zjistila, že jsem celá od hoven a vzápětí objevila svlečené kalhoty (pochopitelně s velkou dávkou rozmatlaných bobků) vedle záchodu. Ale když už jsem na tom záchodě byla, spláchla jsem - ovšem absolutní hovno, a to do slova a do písmene. Večer po pohádce jsem vlezla k Lucce do postele a nechtěla odtamtud vylézt a nenechala se nijak vystrnadit. Odešla jsem až tehdy, když se Lucinka otočila na bok a stáhnula ze mě peřinu.
03. 09. 2014 Odpoledne přijela teta Soňa s Domčou, byli jsme venku, a když jsem ho viděla sjíždět skluzavku po břiše, hned jsem to musela zkusit taky. Rozdíl byl v tom, že on před dojezdem zpevnil tělo, takže přistál jako letadlo, zatímco já se nezpevnila, tudíž jsem se hned po dojezdu zapíchla tělem do země, zatímco nohy pokračovaly dál v pohybu, takže jsem udělala ve vzduchu elegantní luk.
04. 09. 2014 Ve čtyři ráno jsem pro změnu začala v posteli brečet, protože jsem se počůrala. A řvala jsem o to víc, že jsem měla pyžamo a ne noční košili, takže mi to studené mokro vadilo na nohou. V pět ráno jsem se vzbudila ještě jednou, to ke mně přišel taťka, ovšem na otázku, proč pláču, jsem odpověděla „Poto“ (proto), otočila jsem se na druhý bok a usnula. Pak se někdy kolem sedmé ráno ozvalo dusání na záchod, spláchnutí a dusání zpátky do postele, ale v pokojíčku zůstalo absolutní ticho, z čehož mamka usoudila, že jsem musela být na záchodě já. Vstávala jsem ale až ve třičtvrtě na devět a Lucinka ještě spala. Mamka mi hned po ránu řekla, že jestli se budu počůrávat, tak mě asi Jana nebude chtít ve školce, tak jsem se zeptala „Nebude mě chtít ve koute?“. „Nebude, když se budeš počůrávat.“ Oblékla jsem si dlouhou princeznovskou sukni a řekla jsem „Já mysim, že pinceznu chtít bude.“. Dopoledne mamka konečně zažehlila korálková zvířátka, co jsme dělaly před pár dny a já odpoledne využila příležitosti, kdy mamka odešla ven sekat a svého pštrosa i Lucinčinu žirafu jsem rozlámala na tak miniaturní kousky, že se pomalu nedalo rozeznat, co byl pštros a co žirafa.
05. 09. 2014 Ráno jsem vyspávala až do osmi, a když jsem se vzbudila, byla jsem v pokojíčku sama, tak jsem honem chvátala dolů, kde už seděla Lucinka s babičkou a právě přišel taťka. Dopoledne mi mamka dala dva malé čokoládové zajíčky, že je jeden pro mě a druhý pro Lucinku. Ještě zkontrolovala, jestli jdu k Lucince, a když viděla, že jsem nabrala správný směr, šla si dělat svoje. Jasně, směrem k Lucce jsem šla, ale neměla jsem nejmenší chuť se s ní dělit. Snědla jsem obě čokolády a mamka zbystřila, až když slyšela plačící Lucku. Hned jí došlo, o co jde, a když mi pohrozila, že už nedostanu žádnou čokoládu a chvíli mě naháněla, radši jsem doběhla k Lucince a dala jí prázdné obaly - nic víc už mi nezbylo. Po obědě se obětoval děda a šel s námi do bazénu a odpoledne jsme všichni vyrazili do lesa na houby. Já sbírala taky, jen mi moc nešlo do hlavy, proč je pokaždé, když jsem je radostně donesla dospělákům, vyhodili.
06. 09. 2014 Tentokrát jsme s Lucinkou vstaly takřka zároveň v sedm ráno. Po obědě jsme šli s dědou a taťkou do bazénu, a když jsme vylezli, šla jsem dopředu na zahradu za mamkou, která se vrtala v záhonu jahod. Začala jsem jí tlouct do hlavy sáhodlouhé vyprávění, které jsem ukončila svým typickým „Že ano, mami?“. Mamka, která už dávno ztratila nit, mi jen řekla „Já nevím, Terezko, já se v tom úplně ztratila.“. Podívala jsem se na ni a uklidnila ji „Neboj se, mamko, já tě najdu!“. Večer nás naši nechali koukat na pohádku v televizi, ale já to v polovině pohádky zalomila na babičce. Mamka mě chtěla odnést, ale já ještě nespala zvlášť tvrdě, takže jsem se ještě zmohla na protest, zavrtala se víc k babičce a spala dál. Do postele mě odnesl až o půl hodiny později taťka.
07. 09. 2014 Po obědě si taťka a děda s babičkou načali nealkoholické pivo a děda nechal trochu ve skleničce, a když viděl, jak na to lačně koukám, podal mi ji a řekl „Na, dopij to.“. Pak si ale všiml mamčina vytřeštěného výrazu a dodal směrem k ní „To nevadí, to je nealko.“. No jo, jenže co naplat, když slovo „pivo“ působí na mamku jak rudý hadr na býka…
08. 09. 2014 Dopoledne odjel taťka do Prahy a my ostatní vyrazili do lesa. Lucinka s babičkou šly rovnou na vyhlídku stavět domečky pro skřítky, já kolovala mezi dědou a mamkou. Mamka mě naučila hledat správné houby (nesdílela nadšení pro moje malinké prašivky na tenoučké nožce), a když mě pořádně navedla na takovou, kterou by nepřešel ani slepec, mohla jsem se i já radovat z úlovku. Lesem jsme to prošli až na vyhlídku, tam jsme si chvíli odpočinuli a vyrazili zpátky domů. A protože se ostatní děsně zdržovali houbařením, vyrazila jsem napřed, aniž bych se ohlížela, jestli jdou ostatní za mnou. Babička na to chvíli koukala a pak jen řekla „Ta bude jak Argo - počká na nás až u potoka.“. Pro vysvětlení - Argo byl pes, kterého měl taťka, když byl malý. A tenhle Argo, když šli na křivoklátské chatičce na houby a jeho už to courání po lese nebavilo, vyrazil napřed a čekal na ostatní na lodi. Po obědě děda s babičkou zase odjeli a my šly s mamkou k beranům sbírat popadaná jablka. Chvilku jsem s mamkou sbírala, ale pak jsem si sedla na zem. Mamka okamžitě zareagovala „Terezko, nesedej si do těch bobků!“. A jak jsem se tak zvedala, začala jsem neočekávaně čůrat. Rozkročená jsem zůstala stát a čekala na mamčinu pomoc. Ta mi ale jen svlékla počůrané oblečení a řekla, že to musím chvíli vydržet, že dosbírá pár jablek a pak mě půjde osprchovat. Já si ale odmítla obout boty, protože byly počůrané, a jsem radši běhala mezi těma beraníma bobkama bosky. V noci mamka usoudila, že by asi bylo dobré nechávat nám na chodbě rozsvíceno nejen na dobu usínání, ale rovnou na celou noc. Já se totiž v jedenáct vzbudila, a protože naši ještě nešli spát, tudíž se pořád svítilo na chodbě, pěkně v klidu jsem si došla na záchod vyčůrat. To kdyby tam byla tma, chvíli bych kňourala a pak se radši počůrala, než abych cestovala na záchod po tmě.
09. 09. 2014 Odpoledne jsme se chtěly s Lucinkou klouzat na skluzavce, ale Lucka odtamtud hodně rychle vycouvala, když zjistila, že nahoře na skluzavce sedí vosa a nehodlá se uhnout. To já si z toho hlavu nedělala a vehementně ji odháněla - pochopitelně jen do chvíle, kdy si se mnou rozhodla vyřídit účty a já dostala žihadlo. Večer s sebou přivezl taťka z Prahy dědu Petra, a přijeli právě včas - na čtení pohádky.
10. 09. 2014 Dopoledne jsem na zemi v obýváku objevila ležící mouchu, dupla jsem na ni (tak trochu to schytala za to včerejší vosí žihadlo) a vítězoslavně jsem mamce řekla „Mamko, podívej, já tem tabiva tu mutvou votu, ta je mutvá!“ (zabila jsem tu mrtvou mouchu, ta je mrtvá).
11. 09. 2014 Stejně jako včera, odjeli i dnes děda s taťkou pracovat do Prahy a my zůstaly s mamkou na chalupě. Ta nás po obědě vykopla ven, abychom byly aspoň chvíli na čerstvém vzduchu, protože jinak se nám moc do toho chladna nechtělo. Když už jsme ale vylezly, chvíli jsme si hrály na zahradě a pak jsme se vydaly za strejdou Mirkem k beranům. Když přišla mamka, aby nakrmila slepice, Lucinka jí hned hlásila, že jsme si chytly bílou slepičku a hladily si ji. To bylo ale to nejlepší, čeho se od nás dočkaly. Já pak totiž vzala jablka, začala je honit a snažila jsem se je těma jablkama trefit. Mamka se nestačila divit, jak rychle umím utíkat, protože jsem těm slepicím naprosto v pohodě stačila. Já z toho měla děsnou srandu, ta ale rozhodně nebyla oboustranná. Nebylo divu, že obě kropenaté slepice to vzaly nejkratší cestou do kurníku, vyletěly na nejvyšší šprušli a jen co mě viděly, začaly tam poletovat jak splašené.
12. 09. 2014 Dnes jsme si s Lucinkou konečně pořádně užily dědy, tentokrát totiž odjeli do Prahy makat mamka s taťkou a my mu zůstaly na krku.
13. 09. 2014 Dnes jsme s konečnou platností odjeli všichni do Prahy. Nejdřív jsme ale jeli do Ikey, kde byl připravený dětský soutěžní den, a po něm jsme si střihly ještě Pohádkový les na Butovicích. V Ikee jsem spustila děsný řev kvůli bonbonům - když mi u jednoho úkolu byl nabídnut první bonbón, mamka nic nenamítala. Když se stalo totéž u druhého, už měla menší námitky a u třetího už řekla, že už jsme bonbóny dostaly a další nepotřebujeme (shodou náhod to bylo u úkolu, kde se měly rozeznávat zdravé potraviny od nezdravých). Nakonec jsem se ještě zasekla u hraček a vůbec nereagovala na to, že jsem vyzývaná k odchodu. Dál jsem seděla u stolečku a vůbec si nevšimla, že se mi všichni schovali. Děda to završil tím, když potichu oslovil cizí paní a poprosil jí „Paní, mohla byste se zeptat tamhletý holčičky, kde má maminku?“. Aniž bych se rozhlídla kolem sebe, řekla jsem na její otázku stručné „Nevim.“ a dál si v klidu hrála s počítadlem. Nakonec museli všichni vylézt ze svých skrýší a prostě mě odtamtud odvést. Když jsme pak přejeli na Butovice, plnili jsme úkoly u různých pohádkových bytostí. Mimo jiné tam bylo stanoviště se strašidly v takovém temném zákoutí, kterým se mělo projít, a mamka dost zvažovala, že bychom tohle stanoviště přeskočili. Zrovna říkala, že neví, jestli je to pro nás dobré stanoviště, když odtamtud vyšly dvě zhruba osmileté holčičky, obě s pláčem. Taťka se toho ale nebál a ještě mě navedl, ať na každé strašidlo bafnu nebo zahoukám, což jsem taky udělala. Když jsem se přeci jen nějakého strašidla lekla, couvla jsem za taťku a bylo vyřešeno. To Lucinka to tam nesla podstatně hůř. Doma se o nás pak zase staral děda, musely jsme totiž být nahoře, protože dole naši uklízeli - během té doby, co jsme byli na chalupě, se to tam totiž děsně změnilo a hlavně nám začala topit podlaha.
14. 09. 2014 Naši byli od rána zase v plném úklidovém nasazení. My byly zpočátku zase nahoře, pak se ale Lucinka přesunula dolů a já hned vyrazila za ní a zůstaly jsme tam až do večera. Abychom se tam úplně nemotaly a nevykecaly našim díry do hlav, na chvíli nás umlčeli čokoládovou sušenkou. Já ji tak dlouho molousala v ruce, až jsem byla celá od čokolády, a když jsem si pak otřela ruce o šaty a gauč, mamce se podlomily nohy - prý jako by toho uklízení neměla dost.
15. 09. 2014 Dopoledne vedla mamka Lucinku do školky a pak jela ještě něco zařizovat, takže se vrátila až před jednou rovnou s Lucinkou ze školky, taťka jel pracovat, takže jsem byla doma sama s dědou. Ten mě pak vychválil do nebes, jaká jsem zlatá, když jsem sama. Jen mi zakázal vzít si PEZ bonbony, já si je ale stejně potají vytáhla ze skříně a snažila se k nim prokousat skrz papír - ten jsem vyplivovala a říkala „Tohleto vocumlaný nechci.“. Po jejím příjezdu jsme si dali oběd a děda odjel zpátky do Hradce.
16. 09. 2014 Ráno jsme s mamkou odvezly Lucinku do školky, a protože jsem už dlouhou dobu připravovaná na to, že už jsem velká holka a taky budu chodit do školky, vzala jsem si na záda batoh jako Lucinka. Mamka mi do něj strčila bačkory, abych nešla naprázdno a já si to štrádovala k autu hrdá jako páv. Lucinku jsme vysadily v Kocourovi a my s mamkou jely na Anděl na cvičení. Já byla jedna z nejstarších cvičících, takže to měla mamka podstatně ulehčené, protože jsem většinu cviků zvládala naprosto bravurně i bez její pomoci. Ono to nebylo nic převratného - prohazování míče obručí, sezení na míči, ležení na míči, chůze přes lavičku, plazení přes lavičku jako had, lezení na žebřiny a odtamtud sklouznutí po lavičce… Každopádně mě to ale bavilo a dokonce jsem byla za hvězdu hodiny, když holčička, která už tam chodila vloni, nechtěla udělat hada (přeplazit se přes lavičku na břiše) a já to předvedla místo ní. Domů jsme se s mamkou vrátily tak akorát na to, aby uvařila oběd, já se najedla (respektive rozdrobila rýži po zemi) a vyrazily jsme pro Lucinku do školky. Ta se naobědvala v autě a vyrazily jsme na její gymnastiku. Protože to byla první hodina, mohli tam rodiče zůstat a dívat se, pouhé sledování mi ale nestačilo a co šlo, to jsem se snažila dělat taky. A nutno říct, že mi to šlo moc dobře! Cestou domů jsme se stavily ještě na nákup, takže jsme byly skoro celý den pryč. Když jsme přijely domů, vyndaly jsme si s Lucinkou z lednice jogurty, jenže já ten svůj omylem shodila ze stolu na zem, ten se tam krásně rozprsknul a já do toho namáčela ruku a tu pak olizovala, takže z malého flíčku jsem udělala flek na pomalu metru čtverečním. Čím víc se blížil večer, tím víc jsme s Luckou začínaly řádit, a když se pak na nás přišla na chvilku podívat babička z Hódyně, která přijela jen na skok, ještě tomu dodala a rozblbnula nás úplně. Ještě nás stihla osprchovat a pak už musela jet domů, ale my šly stejně večeřet a koukat na pohádku.
17. 09. 2014 Ráno mě mamka přišla vzbudit, že konečně pojedu do Kocoura. Hned jsem se začala culit a okamžitě vystřelila z postele, až to mamku překvapilo. Když jsme měly vyrazit, vykašlala jsem se na mikinu a boty - jako první jsem si vzala tu nejdůležitější věc, prokazující, že už jsem velká školkačka - batoh! Prvně jsme odvezly Lucinku do školky, tam jsem se hrnula jak velká voda, ovšem když jsme pak (už samy dvě) dojely ke Kocourovi, nechtěla jsem vystoupit z auta s tím, že do školky nechci. Nenechala jsem se ale dlouho přemlouvat a šla se tam aspoň podívat. Ze začátku jsem byla lehce zaražená a ostatní děti jsem jen pozorovala, pak mi ale Jana vyndala puzzlíky a ujala se mě a já úplně přestala řešit mamčinu přítomnost. To jen, když Jana musela odeběhnout. Mamka tam se mnou pobyla půl hodinky, pak se mě zeptala, jestli může na chvíli odejít a já ji propustila. Ještě jsem jí zamávala z okna, mamka chvíli počkala u školky, jestli neuslyší řev, a když se ničeho takového nedočkala, s klidem v duši odjela domů (jen před odjezdem neopomněla upozornit Janu, že jsem mobilní demoliční četa a čuně na entou). Jana se ale ukázala jako opravdový kádr, mamce řekla, že je jen moc úzkostlivá, a že to zas tak strašné určitě není. Ha! Tak tím si mě získala. Když mě mamka vyzvedávala, Jana i Tamara jí hned řekly, že její obavy vůbec nebyly na místě - sama jsem zvládla veškeré tvoření - sama jsem stříhala i lepila, jen prý ještě neumím řešit konflikty. Když mi někdo vzal pastelku, začala jsem brečet (mamka si oddechla, doma bych to s Lucinkou řešila stručně ručně), ale jakmile se mi pastelka vrátila, ztichla jsem. A pobaveně mamce vyprávěly, jak jsem se někdy uprostřed dopoledne rozhodla jít domů za maminkou. Vzala jsem si batoh a boty, vydala jsem se na cestu, ale zastavily mě zamčené dveře. Ještě ve školce se Jana obávala, že se můj výtvor - velká slunečnice - nedožije mamčina příjezdu, protože po vyrobení jsem zkoušela, kam až se protáhne pod dveřmi. Mamka ji nakonec celou viděla, ale moc dlouho se pohledem na ni nekochala. Během minuty jsem s ní flákla o zem a květ uletěl od stonku. Po příchodu domů jsem nečekala, až mi mamka ohřeje oběd a rovnou jsem si vytáhla ze skříně grahamový chlebíček. Chvíli jsem ho křoupala, a když mi mamka donesla talíř polívky, chlebíčky jsem jí podala a řekla „Na, rači to ukliď.“. Večer upekla chleba, a když ho ochutnala, dost nehezky se při tom tvářila. Prý jako by ho ani neosolila, ale byla si jistá, že ho solila. Až po hodině přemýšlení a bádání zjistila, že jsem přehodila sůl a krupicový cukr, a ona pak sáhla zcela automaticky na místo, kde obvykle bývá sůl. No, aspoň si zkusila, že chleba na sladko se fakt nedá žrát.
18. 09. 2014 Ráno ještě pokračovalo v podobném duchu jako včerejší podvečer, mamka dost prskala, když si lokla toho sladko-slaného čaje. Pak teprve pochopila, že jsem jen nepřehodila ty dvě nádoby, ale ještě prohodila pár lžiček z jedné do druhé. Když jsem pak viděla, že mamka vyráží s Luckou do školky, honem jsem si vzala na záda batoh a začala se obouvat, jenže mamka jen řekla, že dnes jde do školky jen Lucinka a zmizely. Já spustila takový řev, že taťkovi málem prdly ušní bubínky. Jednu výhodu to ale mělo - když se mamka vrátila, na zlepšení nálady mi nalepila náušnice. Odpoledne jsme odjeli zase na chalupu a já v rámci dlouhé výdrže náušnic na uších pak večer ve vaně ani moc necákala a nemáčela vlasy (svoje ani Lucčiny).
19. 09. 2014 Večer nás hlídala teta Jitka, protože taťka odvážel mamku do Prahy, aby mohla jít zítra a pozítří na kurz. Lucinka byla plně instruovaná, jak se máme chovat, že půjdeme dnes spinkat bez čtené pohádky, a že pak nemáme na tetu z pokojíčku hulákat a honit ji po schodech, jenže teta Jitka přišla rovnou připravená a s vlastní knížkou s pohádkama v podpaží, takže jsme o nic ochuzeny nebyly.
20. 09. 2014 V noci jsem byla dvakrát vzhůru - nejdřív jsem potřebovala čůrat, pak pít a před sedmou už jsem vstala. Protože jsme takhle brzo vstávaly obě, už v osm jsme vyrazili s taťkou do lesa. Zase jsem sbírala prašivky a v lepším případě je taťkovi podala do ruky. V tom horším jsem je rovnou hodila mezi ostatní jedlé houby do košíku.
21. 09. 2014 Dnes jsme nechaly taťku přispat a spaly skoro do půl osmé. Zase jsme vyrazili do lesa, ale když jsme šli k lesu, koukala jsem bůhvíkam, zakopla a sedřela si frňák. Odpoledne jsme šly pro změnu k Lancům, jenže tam byly i obě tety - Věra i Mirka, a když jsme se tam ještě nahrnuly my dvě, teta Jitka zavelela „Holky, je nás tu nějak moc, běžte na chvíli ven.“. Teta Věra se hned chopila příležitosti, potutelně mrkla na tetu Mirku a řekla „Tak jdem, ne?“. Jenže teta Jitka se nedala a rázně zakročila. „Ne! Velký zůstat, malý ven.“ Ale aby nám to nebylo líto, řekla nám, že až holky odjedou, můžeme se klidně vrátit. K večeru jsme odjeli do Prahy, mamka už na nás čekala celá natěšená a jako bonus s sebou přivezla i hromadu sýrů.
22. 09. 2014 O půl třetí ráno se z pokojíčku ozvalo dusání, které pokračovalo na chodbu, tak mamka okamžitě vystartovala a běžela se podívat, která z nás to cestuje. Byla jsem to já, což mamku překvapilo, protože byla všude tma jak v pytli, ale já šla v té tmě neohroženě sama na záchod. Ráno jsem se pak vzbudila po třičtvrtě na sedm a ještě se šla chvíli válet k taťkovi do postele, protože mamka s Lucinkou jely k Paňdoktorce na krev. Lucinka jela rovnou odtamtud do školky, a když se mamka vrátila, začala jsem se do školky chystat já. Navlékla jsem si batoh na záda a čekala, kdy vyrazíme. V mém případě ale zůstalo jen u toho batohu na zádech, který jsem ovšem za celé dopoledne nesundala.

33. měsíc

23. 09. 2014 Ráno se nikomu z nás nechtělo vstávat, a když přišla mamka k nám do pokojíčku, ještě si na chvíli lehla ke mně do postele a jen tak jsme se válely. Nakonec ale nezbylo, než vstát, protože Lucinka jela do Kocoura a já potom s mamkou na cvičení. Tentokrát jsem byla lehce přimrzlá, všechno jsem dělala se zpožděním, ale i tak jsem se bavila. Nejvíc mě ale bavila chůze po nafukovacích balančních podložkách ve tvaru čočky, když se na ně stouplo, noha se propadla a vrávorali jsme tam jak opilci. Jen se mi na tu „čočkovou cestu“ nechtělo jít, když byl někdo přede mnou, což bylo prakticky pořád. Já bych to totiž nejradši prošla rychle, jenže se přede mě vždycky dostala nějaká brzda. Ze cvičení jsme sjely domů, najedly se a jely pro Lucinku. Tu jsme odvezly na gymnastiku a my šly nakupovat. Já si vybrala lepidla se třpytkama a Lucince jsme koupily knížky - doplňovačky s úkolama. A protože jsme na Lucinku musely čekat, jednu knížku jsme spolu začaly řešit. Překvapivě jsem metodou pokus-omyl pár příkladů zdárně vyřešila.
24. 09. 2014 Ač jsem ještě v autě před Kocourem mamce říkala, že do školky nechci, když jsme vešly dovnitř, hned jsem se zula, svlékla bundu a bez čekání a vyzvání se nahrnula do pokoje, kde vždycky jsme. Mamka tam se mnou ještě půl hodiny zůstala a já ji pak nechala odejít. Pusu jsem jí dala, protože si o ni řekla a tentokrát jsem se ani neobtěžovala máváním. Když mě odpoledne vyzvedávala, Jana jí ujistila, že může být naprosto v klidu, že jsem i dnes zvládla tvoření takřka bez pomoci, a že krásně udržím pozornost a soustředím se na to, co se zrovna dělá. Jen jsem jaksi pozapomněla, že jsem si do školky brala pití, batoh a hračky, takže jsem se musela několikrát vracet, abych se stejným počtem věcí taky odjela domů. Večer byl vcelku zábavný, dostaly jsme k večeři každá půlku chleba se sýrem, a když Lucinka tu svou půlku dojedla, chtěla chleba s marmeládou, a když jsem ho viděla, chtěla jsem ho taky. Lucka mě ale hned napomenula, že jsem nedojedla první chleba, tak nemůžu dostat další. Během následující půlhodiny jsem se nenápadně své půlky zbavila hodem pod stůl, a když se pak mamka ptala, jestli chceme ještě hamat, hned jsem se hlásila, že jo, a že chci taky marmeládu. Z toho druhého chleba jsem si jednou kousla (neb mi mamka stála za zády) a pak už jsem ze zbytku jen slízala marmeládu a prstem seškrábala a vyjedla máslo - chleba jsem nechala mamce pro případ, že by měla náhodou taky hlad.
26. 09. 2014 Po obědě přišla Lucinka s tím, že si budeme hrát na koně, a že ona bude kůň. Já si jí sedla na záda, ale sotva udělala první krok, já se neudržela a sjela po hlavě na zem. Rána to byla jako z děla, ale během chvilky jsem se oklepala a blbnuly jsme dál. Pak jsme šli všichni ven a my s Lucinkou se pořád motaly kolem mamky, která se hrabala v záhonech. Já se ale někdy po čtvrté odpoledne sebrala a odešla pryč. Mamka si myslela, že jsem se šla houpat, tak poslala po nějaké době Lucinku, aby mě zkontrolovala, ta mě ale nenašla, tak se po mně šla podívat mamka osobně. Našla mě spící doma na gauči. Když jsem se probudila, mamka mě zase právě přišla zkontrolovat, já děsně kňourala a jen se převalovala na gauči. O pár minut později jsem zeblila půlku gauče. Na chvíli se mi udělalo líp a mamka si myslela, že už budu v pořádku, jenže já začala za chvíli pokňourávat znovu a řekla jsem, že budu ještě blinkat, tak mi donesla kbelík. Nějakou dobu jsem ho jen tak objímala, než došlo na má slova. Pak už naši byli obezřetnější a pro jistotu mi ustlali v obýváku a v noci mě jen přenesli do ložnice, aby mě mamka měla na očích.
27. 09. 2014 Celou noc spala mamka jen napůl a byla pořád v pohotovosti, takže jakmile jsem se pohnula nebo zakňourala, hned mě kontrolovala. Před třičtvrtě na sedm jsem se vzbudila a chtěla napít. Pak jsem si ještě na chvíli vlezla k mamce do postele, ale když přišla ve čtvrt na osm do ložnice Lucinka, vstaly jsme. Mamka nám pustila pohádky, ale já se před osmou sama od sebe vydala do pokojíčku s tím, že mě bolí bříško a chci jít do postele. Tam jsem vydržela půl hodiny, během které mě mamka chodila pořád kontrolovat, a pak jsem s ní s úsměvem na rtech sešla zpátky do obýváku a ke snídani si vzala suchou housku. Do té jsem dvakrát kousla a odložila ji, a v devět jsem to na gauči zalomila. V deset už mi mamka naměřila 37,4°C, o hodinu později o desetinu stupně víc, pak jsem si začala stěžovat na bolest hlavy a v tu chvíli si naši dali dohromady včerejší pád, zvracení, teplotu a bolest hlavy. Pochopitelně se mnou vyrazili do nemocnice, ale než jsme vyjeli, ještě neopomněla zkonstatovat, jak je zajímavý, že se vždycky rozbijeme (to jako já a Lucinka) o víkendu. Už v autě jsem říkala, že mi je špatně, ale nechala jsem si to až na nemocniční chodbu, kde jsem před ostatními hodila na mamčinu bundu výstavní šavli (jak jinak si pojistit předběhnutí těch ostatních?). V nemocnici si mě pro jistotu nechali na pozorování, tak se mamka ubytovala se mnou. Byla jsem úplně hadrová a vyčerpaná, a když mi chtěli odebrat trochu krve, nic neteklo. Taky aby jo, když jsem za celý den vypila jen pár loků vody a ještě měla teplotu. Dvakrát mě sestřičky zkusily napíchnout, z ruky mi vymačkaly jen pár kapek krve a dostala jsem kapačku. Abych si ji nevytrhla a nebolela mě v ruce (měla jsem ji totiž napíchnutou ve hřbetu ruky), vyfasovala jsem k ní i minidlahu. Ve čtyři odpoledne už jsem měla zase 38,1°C, tak jsem vyfasovala čípek (u sirupu byla velká šance, že bych ho vyklopila). Po něm se mi začalo jako zázrakem dělat líp, takže když přišel doktor, vypadala jsem naprosto v pohodě. Byla jsem ale naštvaná úplně na všechny, takže kdykoli někdo přišel do pokoje, zamračila jsem se, nasadila výraz typu „mít kudlu, je po tobě“ a otočila se k němu zadkem. Pak jsem začala konečně trochu pít, ale taky na mě přišel hlad a kručení břicha (taky aby ne, když bylo mé poslední jídlo včerejší oběd, který jsem pak ale vyhodila, večeři nejedla a ráno jsem si sotva kousla do housky), ale nesměla jsem nic jíst, tak se mamka snažila odvádět mou pozornost a usilovala o to, aby co nejdřív zrealizovala radu sestřičky - „Musí brzo usnout.“.
28. 09. 2014 Ráno jsem měla zase teplotu, ale konečně jsem dostala jídlo. Po téměř dvoudenní hladovce to vypadalo, že celý pytlík piškotů pokořím během dvou hodin. V deset jsem znovu usnula a vzbudila se až v poledne. To jsem dostala normální oběd, ale ani jsem nedojedla polívku a letěla na nočník. A když to už ze mě neteklo vrchem, šlo to spodem. Oběd mi byl rázem odebrán a místo něj jsem vyfasovala rohlíky a banán. Pak mi ale zase vyletěla horečka 38,4°C, tak jsem dostala sirup (pro změnu proto, že by čípek mohl během chvíle vyletět s další průjmovou várkou). Po zbytek dne jsem jen polehávala, a protože jsem měla pořád teplotu kolem 37,5°C, večer před spaním jsem dostala znovu sirup a o půl osmé už jsem spala.
29. 09. 2014 V sedm ráno byl budíček na vizitu, doktor avizoval propuštění, ale ještě mě musel vidět neurolog. Už od rána jsem byla veselá jako obvykle, řádila jsem a blbnula, skákala po gauči, běhala po místnosti, až mi byl pokoj malý a mamka se nemohla dočkat odjezdu domů. Dopoledne jí posílala teta Helča zprávu, tak jí psala, že je se mnou v nemocnici, že jsem zvracela a teď mám průjem. „Čím to krmíš?“ „Kvalitní domácí stravou přece, ale asi bych se na to vaření měla vykašlat.“ „No to teda… Domácí chleba, zmrzlina, a nevím co všechno, a takhle ti to vrací, potvora nevděčná.“. Z nudy jsem začala lézt po pokoji po čtyřech a dělat kočku. Po chvíli jsem se rozhodla, že bych do své zvířecí hry mohla zapojit i mamku a řekla jí „Jakože seš kláva, jo?“. No, koukala na mě trochu blbě… Největší zářez do futer s mými faux-pas jsem ale udělala, když přišla hodně navoněná doktorka, zkontrolovala mě, a když odcházela, řekla jsem „Fuj“, a sotva se za ní zavřely dveře, ještě jsem dodala „Ta smlděla, viď, tamhleta?“. Odpoledne jsme konečně byly propuštěny na svobodu a já cestou na chalupu zase usnula. Po příjezdu jsem byla chvíli venku, pak jsem si šla ale domů malovat, ovšem když mi mamka řekla, ať nemaluju po Lucinčiných obrázcích, ale namaluju si něco svého, urazila jsem se a naštvaně odešla trucovat ven na houpačku. K večeru jsme zase vyrazili do Prahy, aby mohla jít Lucinka zítra do školky.
30. 09. 2014 Ráno mě mamka nechala spát až do třičtvrtě na osm, pak jsme odvezly Lucinku do Kocoura, ale rovnou odtamtud jsme se vrátily domů, cvičení se pro jistotu vynechalo. Po obědě jsme zase vyzvedly Lucinku, ta se v autě naobědvala, a zatímco byla na gymnastice, my si s mamkou zkrátily čekání na ni ve stanici přírodovědců. Prohlídly jsme si plno zvířat - pštrosy, andulky, lamy, kozy, psouny a poníky, jenže cestou za další zvěří jsme prošly kolem hřiště a bylo po zvířátkách. Na gymnastiku jsme pak musely pěkně fofrovat, protože zapomněla mamka hlídat čas a dostat mě z houpaček taky nebylo nic lehkého. Lucinka ale naštěstí končila se zpožděním, takže jsme tam ještě čekaly. Už jsme byly ve výtahu a jely k autu v podzemních garážích, když jsme si obě vzpomněly, že potřebujeme na záchod, tak jsme se pěkně projely výtahem do garáží a vyjely zpátky nahoru. Na záchodě jsme si pak ale obě jen poseděly a ani z jedné z nás nic nevypadlo (a mamka jen tiše skřípala zuby, návštěvy veřejných záchodků jsou jejím velkým hobby). Večer jsem tiše poslouchala pohádku a na jejím konci usnula, čímž jsem mamce splnila její sen o tom, že budeme usínat u pohádky (který trouba jí nakukal, že by mohlo nějaké dítě usnout uprostřed pohádky a nečekat, jak to dopadne?). O půl jedenácté v noci jsem se vydala dolů na záchod, ale mamka usoudila, že jsem šla dolů jen proto, že se na schodišti svítilo.
01. 10. 2014 Ráno jsem byla skoro neprobuditelná - během mamčina buzení jsem třikrát otevřela oči, hned je zase zavřela, zavrtala se do polštáře a peřiny a snažila se dál spát. Nakonec jsem pochopitelně vstala, s mamkou jsme odvezly Lucinku do školky a po konzultaci mého stavu s Janou jsme pokračovaly do Kocoura. Tentokrát jsem tam šla naprosto v pohodě s tím, že se tam těším, a že nebudu plakat. Přijely jsme jako první (a to jsme ještě nějakou dobu seděly v autě, abychom tam nebyly až moc brzo), chvíli po nás dorazily další dvě holčičky, a protože se ještě převlékaly, všechny včetně Jany jsme stály na chodbě. Já se už ale nemohla dočkat, kdy půjdeme konečně do pokoje, kde jsou hračky, a kde tvoříme a netrpělivě jsem tam nakukovala. Sotva Jana otevřela dveře, šla jsem dovnitř a po mamce už bych ani nevzdechla - teda pokud by se nevnutila, že chce ještě pusu na rozloučenou. Jen dnes měla mamka nějaké těžké ráno - nejdřív nemohla doma najít Lucinčiny bačkory, tak jí dala náhradní, a když jsme dorazily do Kocoura, zjistily jsme, že mně sice bačkory nabalila, ale každou jinou a ještě k tomu obě levé. Ještě štěstí, že tam sem tam někdo něco zapomene, tak jsem si jedny zapomenuté bačkůrky půjčila. Jen co jsem se pak doma naobědvala, vyrazili jsme zase na chalupu.
02. 10. 2014 Dopoledne se mamka pokoušela o své historicky první (a možná rovnou poslední) sýry, tak jsme si musely s Lucinkou vystačit samy. Když jsem pak dostala žízeň, chopila jsem se první skleničky, kterou jsem viděla na lince a lokla jsem si. Mamka si toho všimla až ve chvíli, kdy si všimla, že prskám a vracím skleničku zpátky na linku. No bodejť bych neprskala, když měla v té skleničce mamka připravenou kyselinu citronovou, rozmíchanou ve vodě! Odpoledne se na nás přišla podívat teta Boženka, takže jsme byly celý den doma.
03. 10. 2014 Dopoledne jsem vzala voskovky a trochu vyšperkovala potahy židlí. Mé abstraktní umění se ale nesetkalo s úspěchem. Celý den se mezi mnou a Lucinkou odehrávaly bitky, až to před obědem nevydržel Mirek a přišel na nás houknout. Na chvíli jsme se zklidnily, ale fakt jen na chvíli a pak jsme se do toho opřely znovu. Večer, když přijel taťka, jsme se převedly ještě před ním, hlavně ale Lucinka, ta byla extra výživná. Do postele jsme šly až před devátou, hlavně tedy kvůli Lucce a jejím extempore.
04. 10. 2014 Dnes jsem pro změnu počmárala dveře na záchod. Pro můj výtvarný talent ale nemá vůbec nikdo pochopení, ba co hůř, mamka řekla, že „Jestli se to dítě nezabije samo, ráda to udělám za něj.“. Po obědě nám mamka dala na stůl salát z mrkve, jablka a červené řepy, a my se do něj pustily s takovou vervou, že toho mamce moc nezbylo.
05. 10. 2014 Jako několik posledních dnů jsem i dnes spala skoro do osmi. Ke svačině mi mamka dala hroznové víno bez pecek, takže jsem poprvé jedla víno, aniž bych slupky a pecky flusala všude po bytě. Byla jsem z toho naprosto nadšená a chtěla jsem jíst pořád další a další. Odpoledne jsme šly s Lucinkou s taťkou ven, a když jsme se vrátili, mamka akorát dobalovala a vyrazili jsme zpátky do Prahy.
06. 10. 2014 V noci jsem se vzbudila, asi kvůli špatnému snu, ale když přišla mamka, řekla jsem jí, že chci napít, a když přišla se sklenicí vody, sotva jsem si lokla a znovu usnula. Protože byl doma taťka, mamka mě nechala spát a Lucinku odvedla do školky sama. Já tak mohla spokojeně spát až do osmi.
07. 10. 2014 Ráno jsme se s Lucinkou sice vzbudily o půl osmé, ale i když jsme vstávaly včas, dost jsme se se vším loudaly, takže jsme vyrazily celkem pozdě. Lucinku jsme odvezly do Kocoura a já s mamkou jela na cvičení. Nebylo divu, že jsme přijely jako poslední. Šlo mi to zase báječně, po cvičení jsme fofrovaly domů, najedly jsme se, vzaly oběd pro Lucinku a vyrazily pro ni na gymnastiku. Zatímco cvičila, my skočily do výtvarných potřeb a nakoupily věci na tvoření. Mamka ještě vybírala, co by se nám hodilo, když jsem projevila své přání „Mamko, já chci nosit.“. „Tak to asi nepůjde.“ Zaslechla nás paní prodavačka, která si to špatně vyložila a hned mě uklidňovala „Neboj, teta ti to dá do sáčku a budeš si to moct nést.“, ale mamka to hned uvedla na pravou míru - „Kdyby chtěla nést nákup, bylo by to cajk, jenže ona chce nechat nést sama sebe.“. Z gymnastiky jsme vyrazily ještě do Ikey, tam jsme si daly dortík a měly jsme v plánu jít na tvoření, ale místo toho s náma mamka cestovala na záchod - prvně jsme tam šly obě, i když původně chtěla na záchod jen Terka. Ta se vyčůrala a já se při té příležitosti vykakala. Odešly jsme ze záchodu a hledaly, kde jsou tvořivé dílny, jenže si Terka vzpomněla, že ještě potřebuje kakat. Mamka začala pomalu přemýšlet, jestli vůbec na ty dílny dojdeme. Všechno ale dobře dopadlo - došly, vytvořily, odešly. Domů jsme přijely ve třičtvrtě na sedm, mamka nám dala rovnou večeři, pak jsme se v rychlosti osprchovaly a šly do postele. Po mamčině odchodu jsem nějakou dobu řvala, aniž bych k tomu měla důvod.
08. 10. 2014 Když jsme šly ráno k autu, aby nás mamka odvezla do školek, projel kolem kamion, vjel do louže a ohodil mě od hlavy až po paty. Moc se mi to nelíbilo, ale na převlékání už nebyl čas, takže jsme odvezly do školky Lucinku a pak odvezla mamka mě do Kocoura. Ostatně tam jsem ze sebe všechno špinavé stejně svlékla a převlékla se do legín a sukně. Mamka tam se mnou zase půl hodiny pobyla a skládala se mnou puzzle, a když se zeptala, jestli může odjet, skoro jsem jí ani nedala pusu a na mávání venku čekala taky zbytečně. Když mě vyzvedávala, Tamara jí řekla, že u hroznového vína jsem vydržela dvacet minut bez hnutí - jedla jsem jeden hrozen za druhým, a dokud jsem nesnědla všechno, nevstala jsem a nenechala se ničím rušit. Jana mě pro změnu vychválila, jak jsem šikovná, a že jsem tvořila zase skoro sama, že mi jen ukázala, kde mám co nakreslit, pak musela dát ruce pryč a já malovala a tvořila sama. A že prý by ani neřekla, že jsem o tolik mladší než ostatní děti. Pak jsme se sjely na otočku domů převléct a vyrazily do Tesca za taťkou. Dali jsme si oběd a při jídle i po něm jsem mamku zase párkrát prohnala na veřejné záchodky (pochopitelně jen ze srandy, nic jsem nedělala). Hned po jídle jsme šli na úřad, abychom nechali vystavit pasy pro mě, Lucinku i taťku, a konečně mohli vyrazit na nějakou dovolenou. I na úřadě jsem potřebovala vyzkoušet jejich záchod - pár minut jsem si tam poseděla, aniž bych (opět) cokoli udělala. Focení na pas bylo jedním slovem děs - musela jsem sedět na mamce, ale buď jsem se na ni mačkala, takže mě nebylo možné vyfotit, a když už jsem seděla, jak jsem měla (tudíž tak, aby tam nebyla mamka vidět), hnula jsem v okamžiku focení hlavou, takže fotka byla nepoužitelná, případně jsem strčila před obličej ruku. Než se objevila jedna použitelná fotka, napráskalo se tolik fotek, že by mi vystačily i na modelkovský book. Večer přijela babička z Hódyně, a protože zůstala přes noc, vykoupala nás a přečetla nám pohádky. Když sešla dolů k našim, jen si postěžovala, jak zlobím, že jsem pořád vylézala z postele, kňourala, a když zhasla a odcházela, že jsem zase rozsvítila, a když opětovně zhasla, začala jsem brečet. Nutno říct, že mamku to nikterak nepřekvapilo.
09. 10. 2014 Ráno babička jen odvedla Lucinku do školky a odjela, a my jsme rovnou z Lucčiny školky odjeli na chalupu. Cestou jsem se pěkně prospala, ale moc mi to mysl nezbystřilo. Po minulém vypití kyseliny citronové jsem si totiž pro změnu lokla bílku.
11. 10. 2014 Těsně před obědem přijel děda s tetou Mončou a klukama a chvíli to vypadalo, že bychom mohli vyrazit na procházku do lesa, jenže nám do toho začala kecat mamka, že bude brzo oběd, a po jídle už se děda rozseděl a nešlo se nikam.
12. 10. 2014 Dopoledne jsme šli s dědou do lesa a já statečně hledala houby. I když už jsem povětšinou poznala ty správné, sbírala jsem všechno a nejradši ze všeho miniprašivky. Odpoledne, když odjížděl děda s tetou a klukama, jsme s Lucinkou šly ven pomoct taťkovi loupat kukuřici pro slepice. Po půl šesté jsme i my vyrazili do Prahy, a protože jsme se nechtěly odlepit od pohádky v počítači a šly do postele až o půl deváté, už jsme vynechaly čtenou pohádku. Z pokojíčku se pak ještě dlouho ozýval vydatný pláč v mém podání.
13. 10. 2014 V noci jsem začala plakat, ale mamka spala tak tvrdě, že ji to nevzbudilo, takže přišel taťka. Štěstí bylo, že jsem neměla svou „máma chvilku“ a s jeho přítomností jsem se spokojila. Ráno, jakmile se Lucinka zvedla od jídla a šla si vzít mikinu, že už půjde do školky, nešla jsem se taky oblíkat jako jindy, ale tentokrát jsem se vrhla k misce s jejími nedojedenými čokokoulemi a dožahla je. Dopoledne jsem půl hodiny dřepěla na záchodě, a když mě z něj šla mamka sundat, zjistila, že mám bobek celou dobu v kalhotkách. Odpoledne využila mamka toho, že jsme si v obýváku spokojeně hrály a pak se dívaly na pohádku a večeřely, a šla nám pořádně uklidit pokojíček. Sotva jsme ale přišly nahoru, hned jsem začala roztahovat všechny pečlivě uklizené hračky, ale před odchodem do postele mamka mě donutila všechno uklidit tam, odkud jsem to vzala.
14. 10. 2014 Lucinka jela dnes zase do Kocoura a my na cvičení. Šlo mi to zase perfektně, problém ale nastal, když jsem někdy v polovině lekce viděla pít jinou holčičku a chtěla se napít taky, ale mamka mimořádně pití neměla, tak jsem začala stávkovat a chtěla jet domů. Až deset minut před koncem jsem se zase zapojila do skládání pěnových puzzle. Po obědě jsme jely do školky pro Lucinku a já rozbila její výrobek, když jsem s ním vztekle mrskla z auta. No co, neměla mě buzerovat, co s tím můžu a nemůžu dělat. Pak jsme ji zase odvezly na gymnastiku, a když jsme na ni čekaly, začala jsem si stěžovat, že jsem ospinkaná. V autě jsem pak usnula, ale jen na deset minut, protože jsme akorát přijely domů a mamka mě probudila. Příslib donutu mě ale okamžitě probral a k domovu jsem vyrazila úplně čilá. Ještě venku jsem se do něj pustila, takže jsem domů přišla celá zaprasená.
15. 10. 2014 Dopoledne jsem zase strávila v Kocourovi, ale tentokrát mamka odešla hned a mně to ani trochu nevadilo. K večeru přijel děda s prababičkou a tetou Stáňou, aby mi popřáli k svátku (a taky taťkovi, ale to snad ani nebylo nutné). Jo, rozbalování dárečků, to by mi šlo!
16. 10. 2014 V noci jsem šla na záchod a mamku vzbudilo moje dusání, tak za mnou hned běžela do pokojíčku. Já už ležela v posteli a řekla, že potřebuju čůrat. Mamka se mě hned snažila vytáhnout z postele, ale já se bránila, nedala se a řekla, že už jsem čůrala na záchodě. Ten nevěřící Tomáš (čili mamka) se musel jít přesvědčit! Dopoledne, když byla Lucinka ve školce, jsme hrály s mamkou hry, a tak jsme se do toho zabraly, že mamka zapomněla dát vařit oběd. Odpoledne jsme zase odjeli na chalupu, a když jsme dorazili, šla Lucinka s taťkou k Urbanům, a já zůstala doma s mamkou. Ta omývala venku mrkev na uskladnění a po očku mě sledovala. Po nějaké době si všimla, že jsem otevřela vrátka a stojí za nima, ale nevolala na mě a jen mě pořád hlídala, kam se vydám - jestli se vrátím nebo ne. Nakonec za mnou musela vyběhnout, protože ač jsem nevěděla, kam to vlastně Lucinka s taťkou šli, prostě jsem se rozhodla, že půjdu za nima.
17. 10. 2014 Maraton pití nepitelného jsem dnes uzavřela, když jsem se napila z kalíšku, ležícího na stole. Mamka věděla, co v něm je, ale neviděla, že piju, zatímco taťka věděl, že piju, ale pro změnu nevěděl, co je obsahem. Když jsem zase začala prskat, otočila se mamka na taťku a řekla „Neříkej mi, že se napila.“. „Jo.“ „Tak to vychlastala vodovky.“ No kde by mě napadlo, že v tom kalíšku Lucinka předtím máchala štětec od vodovek!
18. 10. 2014 Odpoledne přišel strejda Mirek s tetama, aby mně a taťkovi popřáli k svátku, ale tentokrát předčilo dárečky trefování se křupkama strejdovi Mirkovi do pusy.
19. 10. 2014 Odpoledne mi venku spadnul do kolečka plného vody klobouk, tak jsem ho vyndala a dala si ho na hlavu, takže jsem přišla domů celá zlitá a s mokrýma vlasama. O půl sedmé jsme vyjeli do Prahy, cestou jsem usnula a vzbudila se pěkně protivná, takže měla mamka co dělat, aby mě nějak ukočírovala. Nakonec jsem se nechala osprchovat a šla k pohádkám. O půl deváté jsme šly s Lucinkou do postele, ale až do čtvrt na deset tam hulákaly a blbnuly, jako by se mi předtím vlastně vůbec nechtělo spát.
20. 10. 2014 Ráno jsme nemusely vstávat, protože Lucinka šla s mamkou k paní doktorce a já zůstala doma s taťkou. Dopoledne jsme ale vyrazili do krámu, kde jsme se setkali s mamkou a Lucinkou. Už cestou do krámu jsem chtěla bonbon, tak mi dal taťka bonpari. Chvíli jsem ho cucala a pak řekla „Ještě.“. „Ty ho už nemáš?“ „Ne.“ „Tys ho spolkla?“ „Ne.“ „A kde je?“ „V bžíšku.“ Doma jsem pak chtěla hopsat na nafukovacím balonku, ale než mě mamka stihla varovat, já na něj sedla a on (zcela pochopitelně) prasknul. A odpoledne jsem naše dorazila, když jsem na otázku, proč brečím, odpověděla „Lucinka mě bouchla do huby.“.
21. 10. 2014 Protože mamce včera paní doktorka doporučila, že bychom neměly před dovolenou radši lézt mezi děti, abychom ještě něco nechytly, nešly jsme dopoledne na cvičení. Večer už mamku chytla cestovní horečka (poněkud předčasná) a začala balit kufry, jenže my se pořád motaly kolem ní, a když šla pak nahoru vybrat naše oblečení na sbalení, hned jsme běžely za ní a šly „pomáhat“, což mamka nesla obzvlášť těžce a po chvíli začala být lehce na prášky.
22. 10. 2014 Ráno jsem začala zcela neočekávaně pokašlávat, takže mamka okamžitě nasadila Hedelix. V poledne ještě vyrazila něco nakoupit, a když přijela s deseti jogurtama, okamžitě jsem se třech ujala a dost důvěrně si s nimi popovídala ze lžičky do úst. Původně jich nakoupila dost do zásoby do konce týdne, protože jsme odpoledne jeli na chalupu, ale po mém zásahu dost pochybovala, jestli za tři dny budeme mít vůbec nějaký jogurt.

34. měsíc

23. 10. 2014 Ráno jsme vyspávaly až do půl deváté, a byť jsem včera přes den nekašlala, po probuzení jsem zase pokašlávala. Večer nás mamka sice nahnala do postele krátce po osmé a přečetla nám pár pohádek, ale nám se spát nechtělo a zase jsme do půl desáté kecaly.
24. 10. 2014 V šest ráno mamku vzbudilo moje kňourání, tak přišla. Já seděla na posteli a pokníkávala, tak mě uložila a chtěla odejít, jenže já začala kňourat znovu, že mě něco trápí na zádíčkách. Takhle odcházela a vracela se ještě třikrát, než jsem ji konečně propustila. Vynahradila jsem jí to ale vstáváním - jestli jsme v posledních dnech naše překvapovaly tím, jak dlouho spíme, dnes jsme to korunovaly budíčkem v devět.
25. 10. 2014 Noc jsem měla dost těžkou a mamka na tom nebyla o moc líp. Ona totiž nemohla usnout, takže když jsem se ve dvě ráno probudila s pláčem, mohla ke mně hned přiběhnout. Ovšem když jsem se znovu vzbudila po půl páté, to už jsem ji probudila. Potřebovala jsem na záchod a čílila jsem se, že se nerozsvítilo světlo hned, jakmile jsem vstala (naši nám dali do pokojíčku a na chodbu žárovky na čidlo), a já tak musela jít kus cesty po tmě. O hodinu později mě ještě vzbudila Lucinka, která se vzbudila a začala děsně hlasitě volat mamku. Zato jsme ale zase obě spaly až do půl deváté. Dopoledne jsem si hodně času hrála (v překladu dělala jsem bordel) v pokojíčku, kde ráno mamka uklidila všechny hračky. Ta už od rána lítala (cestovní horečka je prevít) a připravovala si věci, které máme na chalupě, a které budeme potřebovat na dovolenou. Tentokrát jsme mimořádně odjeli z chalupy už v sobotu odpoledne kvůli odletu na dovolenou, prý kdyby náhodou byl nějaký problém na dálnici (to jako naši předpokládali, že bychom tam zkejsli celý den?). K večeru s námi šla mamka hrát člobrdo, ale já jen párkrát hodila kostkou a posunula figurku, kam jsem měla, a pak už jsem jen záškodničila - posouvala všechny figurky různě po hracím poli, házela mezi ně kostkou a dělala všechno pro to, aby ty dvě nemohly ve hře pokračovat. Taťka si toho ale všimnul, ujal se mě a začali jsme si kopat balónem. Po chvíli jsme si ale začali házet a za chvíli z toho byla bitva, do které se okamžitě přidala i Lucinka s mamkou. Ač nás mamka večer nabádala, že nemáme v posteli tentokrát blbnout a máme se snažit co nejdřív usnout, protože už tu následující noc budeme brzo vstávat a poletíme na dovolenou, nedaly jsme na ni a zase o nás bylo až do půl desáté slyšet.
26. 10. 2014 Celý den byla mamka jak šílená, pořád chodila po bytě a hledala, jestli ještě něco nezapomněla zabalit. Večer nás nahnala do postele už o půl osmé, protože jsme měly v noci vstávat, ale my byly plné elánu a spát se nám moc nechtělo. Do postele jsme šly oblečené v tom, v čem jsme měly letět, aby nás mamka uprostřed noci nemusela úplně probouzet.
27. 10. 2014 Když přišla ve dvě ráno mamka do pokojíčku a vzbudila nás, obě jsme vstaly bez pláče a bez řečí, a když mi mamka česala culík, všimla si mé ostříhané ofiny - logicky (a zcela správně) usoudila, že jsem si zase hrála s nůžkama. Mamka si mě vzala do nosítka, ve kterém předpokládala, že v taxíku usnu a i let prospím - omyl! V autě jsem pořád koukala a na letišti už jsem chtěla z nosítka vyndat, takže když přivezl strejda Mirek tetu Soňu a Domču, mamka nosítko dala strejdovi, aby ho s sebou zbytečně nevláčela na dovolenou. Při čekání na odlet už jsme se všichni tři vesele honili a v letadle jsem sice seděla sama s našima, zatímco Lucinka seděla u Domči a tety Soni, ale stejně jsem celé ty čtyři hodiny nočního letu probděla. Usnula jsem až během prvních pěti minut v autě, když jsme přejížděli do apartmánu. Vzbudila jsem se celá zpocená u Lidlu, kde jsme ještě zastavili na nákup, a pak jsem byla až do večera čilá jak rybička. Po příjezdu na místo začali rodiče nejdřív vybalovat, pak ale usoudili, že hlad má přednost a vyrazili jsme na oběd a na obhlídku pláže. Plavky jsme sice neměli, ale v moři jsme si s Lucinkou ošplouchly aspoň nohy. My tři (tedy Lucinka, Domča a já) byli jak nadopovaní, nicméně spát jsme šli o půl osmé. První usnul Dominik, druhá Lucka a já až jako poslední. Já byla extra rozjívená, skákala po matraci a nešlo mě zklidnit.
28. 10. 2014 O půl sedmé jsem se probudila, přelezla k mamce do postele a ještě na hodinu usnula. Po půl osmé mě vzbudili hulákající Lucka s Domčou a po snídani a očistě jsme v deset vyrazili na pláž. Prvně jsem šla do moře s kruhem, pak jsem tam na mamčin popud vyrazila jen s motýlkama, ale to se mi ani trochu nelíbilo. Úspěch naopak slavila slaná voda - máčela jsem si ruce v moři a olizovala je. K obědu jsme si na pláži dali sendvič a zůstali tam až do pěti. Pak jsme vyrazili domů a mamky uvařily rychlý oběd. A zatímco ony vařily, my tři byli na balkóně. Po nějaké době odešel Domča do kuchyně a řekl směrem k rodičům „Hele vy tři, Terezka jí svíčku.“. Naši nás pro jistotu nahnali do obýváku, tak jsme šli hrát hru. Poté, co jsem hodila několikrát kostkou, a Dominik se začal vztekat, že švindluju a házím tolikrát jen proto, abych hodila šestku, a začal mě odhánět, jsem odešla s pláčem do ložnice. Lucinka se mě ale překvapivě zastala a řekla Domčovi, že s ním taky nebude hrát, když je na mě tak ošklivej a odešla mě utěšovat. Moc dlouho jí to ale nevydrželo, zase se s Dominikem spiknuli a po zbytek dne mě fakovala jako obvykle. Po jídle jsme se šli ještě projít, my s Lucinkou jsme opakovaly kdejaké ptákoviny po Domčovi, takže sem tam došlo i na nějaké ty pády. Cestou domů už jsem si začala stěžovat, že se mi chce spinkat a když jsme přišli domů, na záchodě jsem předvedla ukázkovou srajdu - to olizování slané vody z rukou nebylo to pravé ořechové. Usnula jsem o půl deváté při pohádce, Lucinka jen krátkou chvíli po mně.
29. 10. 2014 Ráno jsme se vzbudily o půl osmé a v deset už jsme byli na pláži. Naši objevili na balkóně hračky na písek, takže jsme je vzali s sebou, my si spokojeně hráli a rodiče měli svatý klid. Dopoledne ale bylo zataženo a chladněji než předchozí dny, dokonce jsme klepali takovou kosu, že nás museli rodiče zabalit do osušek. Já pak hlásila, že chci čůrat, tak se mnou mamka odešla na kraj pláže, jenže já zatlačila víc a vylezlo ze mě něco úplně jiného, než jsem původně plánovala a mamka musela odklízet. Štěstí bylo, že byla opodál teta a pohotově mamce donesla papírové kapesníčky, aby to měla čím uklidit. Když pak vysvitlo sluníčko, dostaly jsme s Lucinkou obě zmrzku. Tu totiž dostal včera Domča a nám ji mamka radši nekoupila s tím, že pokud od Dominika nic nechytíme a budeme OK, koupí nám ji dnes. Mamka ze mě trochu šílela, protože jsem celkem rychle oťukala zdejší terén a začala se nebezpečně vzdalovat od břehu, aniž bych si vzala nafukovací kruh. Ve tři jsme se vydali domů, najedli se a pak zase vyrazili pěšky na nákup, tentokrát na jistotu do blízkého Metra. Ještě před odchodem jsem běžela několikrát na záchod a krátce po vyražení na nákup jsem chtěla čůrat znovu a stihlo se to jen tak, tak, takže mamka usoudila, že jsem dnes asi tím celodenním rácháním ve vodě na břehu nastydla. Navíc jsem už cestou tam začala pokníkávat, domů jsem se nechala kus nést, večeři jsem po návratu odmítla a dobrovolně odešla do postele a po chviličce usnula.
30. 10. 2014 Dopoledne jsme šli zase na pláž, ale bylo chladno, takže žádné plavečky, ale všichni jsme tam byli v tričku. Domů jsme vyrazili už v poledne a načasování bylo naprosto perfektní - sotva jsme došli domů, začaly padat kroupy. Po obědě šla Lucinka kakat a krátce po ní jsem se zdejchla i já. Když mě mamka začala po nějaké chvíli hledat, objevila mě svlečenou ve vaně (evidentně čekající na osprchování zadku, neb se na Kypru nesmí házet papír do záchodu, takže jsme si udělali sprchový bidet). „Terezko, tys kakala?“ „Ne, já se poslala.“ Nekecala jsem, takže krom sprchování mamku čekalo ještě praní mých hadříků. Odpoledne jsme zase vyrazili na výlet a cestou jsme se honili, jenže Dominik mě chtěl chytit a zadržet, abych neběžela dál, ale když mě lapil, začala jsem sebou škubat, protože se mi to nelíbilo, vytrhla jsem se mu a spadla nosem na zídku a odřela si ho. Počasí dnes bylo dost nevyzpytatelné, takže jsme se cestou museli schovat v jednom podloubí kvůli dešti. Výlet se nám nakonec dost protáhnul, rodiče se totiž usnesli, že půjdeme do Lidlu, jenže jaksi nevěděli, kde ten Lidl vlastně je. Celou cestu jsem šla po svých a bez řečí, to Domča pěkný kus cesty kňoural, že chce jít zpátky. Když naši pochopili, že na místo určení stejně nedojdeme, došli s námi na nejbližší hřiště, a protože o kousek dál byla zastávka autobusů, domů jsme si zadky vezli. V autobuse jsem nemohla mrskat nohama jako celou cestu při chůzi, tak jsem aspoň celou cestu naše spolucestující ohromovala svým zpěvem a mrskala při tom rukama. Jako už tradičně jsme to s Lucinkou zalomily v osm.
31. 10. 2014 Ve čtvrt na sedm ráno jsem si odskočila na záchod, zachumlala se zpátky do postele a ještě na hodinu usnula. Když jsme pak s Lucinkou začaly blbnout v posteli, uslyšel nás Dominik, hned přiběhl k nám a všichni tři jsme se nasáčkovali k našim do postele. Protože jsem ráno trochu chrchlala, mamka se lekla, že jsem od Domči něco chytla a hned mi vrazila Hedelix. Přes den jsem ale byla úplně v pohodě, a protože bylo počasí dost nanicovaté, místo poflakování na pláži jsme vyrazili na plavbu lodí. Pravda, mamka ze mě byla pološílená a nejednou mě viděla, jak odněkud přepadnu z lodi do moře, ale minimální pud sebezáchovy přeci jenom mám, takže se nic takového nerealizovalo. Až k večeru se zase ozval kašel, takže jsem na noc dostala pro jistotu sirup.
01. 11. 2014 Po snídani jsme zase vyrazili pláž, ale protože počasí zase nestálo za nic, na oběd jsme šli domů a odpoledne jsme vyrazili na hřiště. Sotva jsme tam dorazili, zahlásila jsem, že chci kakat, ale už to bylo na cestě, takže jsme ušli jen pár kroků k záchodům a skončilo to v kaťatech. Taťka se smál, mamku málem omývali a teta se taktně zdržela hlasování. Taťka to vyřešil šalamounsky - zadek mi otřel, sundal mi kalhotky a navlékl zpátky kalhoty, takže nebylo nutné vracet se domů. Když jsem viděla, že se Domča s Lucinkou houpou na houpačce, šla jsem k nim a vlezla na střed, ale tak nešikovně jsem se tam držela, že když se zhoupli, skříplo mi to prsty. Po čtvrté hodině jsme se vrátili domů, nasvačili se, převlékli se a vydali se na obvyklou procházku do Metra. Už na hřišti jsem byla ukňouraná a od čtyř to vypadalo, že bych klidně i spala. Cestou na nákup jsem začala zívat, tak naši v Metru koupili jídlo a cestou domů jsme všichni jedli, díky čemuž jsem mohla po návratu domů zaplout bez večeře rovnou do postele a usnula jsem už v sedm při pohádce. Domů jsme se vraceli opět za tmy, tak jsme to vzali zkratkou (o co kratší to bylo, o to horší byl terén) - v té době na mě dosedla světlá chvilka, kdy mě popadl poslední záchvěv energie, a já začala poskakovat - taťka prohlásil, že se diví, že jsem při tom všem blbnutí ještě nespadla. Sotva to dořekl, zakopla jsem a upadla. Moc ráda bych bývala řekla, že jsem to udělala jen proto, aby měl radost.
02. 11. 2014 O půlnoci jsem začala pokňourávat a až do půl třetí jsem byla vzhůru. Usnula jsem až po přesunu do postele mezi rodiče - to to mamce trvalo, než ji to napadlo. I přes noční extempore jsem se ráno vzbudila v sedm, tak mi mamka půjčila ajpeda, abych aspoň nebudila Lucinku - proti tomu jsem neměla jedinou námitku a v klidu jsem si ho užívala až do osmi, kdy se konečně ochrapa probrala k životu. Na pláži jsme dnes byli jen hodinu, ale bylo dost oblačno, takže jsme měly s Lucinkou zákaz lezení do vody. Když pak navíc začalo poprchávat, odešli jsme domů, naobědvali jsme se a po jídle jsme šli na hřiště. Tam jsme vydrželi do čtyř, pak jsme to ještě vzali procházkou k Metru, ale Domča začal kňourat, tak jsme to ve třech čtvrtinách cesty otočili a vrátili se domů. Než nás naši nahnali do postelí, ještě jsme se s Lucinkou rozloučily s Domčou a tetou Soňou, protože v noci odlétali zpátky domů. Pro únavu jsem ani nedojedla večeři, šla si lehnout a usnula hned na začátku první pohádky.
03. 11. 2014 Od půl páté jsem byla zase vzhůru, opět jsem začala kňourat a nakonec (když mamku nenapadlo nabídnout mi to) jsem přelezla k našim do postele. Ještě v šest jsem ale vesele kopala do mamky a vypadala, že už ani spát nehodlám. Nakonec jsem přeci jen zabrala a spala i s mamkou až do půl deváté, zatímco taťka se tiše vypařil s Lucinkou do obýváku. Hned po snídani jsme vyrazili na pláž, ale byl vítr a vlny, takže jsme do vody stejně nešly. O hodinu později už jsme se ale stejně vraceli zpátky a šli naproti babičce, která za námi přiletěla. K velké radosti nás všech babička vytáhla z kufru řízky, takže jsme měli o oběd postaráno, a když jsme dojedli, vrátili jsme se na pláž. To už ale bylo teplo, takže jsme s Lucinkou zakusily první plavání ve vlnách. Navíc jsme si našly novou kamarádku, se kterou jsme si házely míčem a hrály s hračkami na písek a pranic nám nevadilo, že jsme nerozuměly my jí ani ona nám. Tahle holčička teda původně dorážela jen na mě, jenže já neměla o družbu žádný valný zájem. Zlomilo se to až tehdy, když si s ní začala házet na radu mamky a babičky Lucinka. Ve tři jsme se vrátili jako obvykle domů, dali si polévku a vzali babičku na výlet do Metra (ono tu jaksi není kam jinam takhle po tmě večer jít - buď na nákup do Metra, nebo do pekárny), něco málo jsme nakoupili a vrátili se zpátky. Po večeři jsem šla spát jako obvykle k našim, ale když jsem vlezla do ložnice, začala jsem brečet, že nemám kde spát, protože byla vytažená jen jedna matrace a já nevěděla, že je moje, protože bude Lucka spát u babičky. Jinak se ale nic nezměnilo - mamka mi šla přečíst pohádku, ale já usnula během pár minut, takže mamka nepřečetla ani první stránku.
04. 11. 2014 Ráno jsem vstala ve třičtvrtě na sedm, tak mi mamka zase půjčila ajpeda. Hned po snídani jsme naklusli na pláž (poslední dva dny to zvládáme fakt rychle, vyrážíme klidně už o půl deváté, to ten předchozí týden jsme se tam většinou dostali až tak kolem desáté) a byli tam zase do tří. Když jsem pak mamce řekla, že potřebuju čůrat, poslala mě ke skále, ale já ji zase převezla a hodila tam bobek. Kdykoli jsem viděla, že šla Lucinka s babičkou do vody, mastila jsem pro kruh a neohroženě šla do vody za nimi (a to zpravidla netušily, že za nimi půjdu, takže než jsem doběhla pro kruh a nasoukala se do něj, už byly celkem daleko od břehu) - nejdřív jsem šla do vody pomalu, a když přišla vlna, položila jsem se do kruhu a začala pádlovat k nim. Jednou jsem takhle doplavala až k nim a chtěla pokračovat v plavání dál, tak mě musela babička (s klíštětem Luckou, která se jí pevně držela kolem krku) odchytit dřív, než jim uplavu. Když jsem pak vylezla z moře, olízla jsem si pusu a řekla „Ta voda je mňam mamko.“. Jako první oběd jsme si zase dali na pláži zapečenou bagetku a doma byl pak normální oběd. Před pátou jsme si udělali výlet do pekárny, spojený s procházkou po večerní pláži. Domů jsme přišli v sedm, ale já byla tentokrát podezřele málo unavená - celá čilá jsem si šla malovat a ani jednou jsem při tom nezívla jako ostatní dny. Do postele jsem šla ve třičtvrtě na osm, mamka přečetla dvě stránky a já už spala.
05. 11. 2014 Ve čtvrt na dvě ráno jsem opět byla vzhůru, postavila jsem se k mamčině posteli a zakňourala „Já chci k tobě.“. Sotva to taťka slyšel, vzpomněl si na předminulou noc a rovnou se nastěhoval na mou externí postel na zemi, takže jsme měly s mamkou postel jen pro sebe. Aby se mi snáz usínalo, mamka mi hladila nohu, která mě svědila, dokud jsem neusnula. I když jsme byly na posteli samy dvě, celou noc jsem se na mamku tak mačkala, až jsem ji zase odsunula na úplný kraj postele. O půl osmé jsem pak naše probudila a ještě do osmi jsem si v posteli hrála na ajpedu. Pak si mě k sobě vzala babička a ajpeda si vzala na chvíli pro změnu Lucinka. Já si pak odskočila na záchod, a když jsem se vyčůrala, zavolala jsem „Babiii“, jenže místo babičky přišla mamka. Hodila jsem na ni zlé oko a načuřeně podotkla „Já sem volala babičku.“. Mamce nezbylo, než odejít a poslat za mnou babičku, která jako jediná měla tu čest mě dnes po ránu otřít hajzlpapírem. Po snídani nás mamka nahnala do koupelny, abychom si vyčistily zuby, a při té příležitosti s námi narychlo natrénovala písničku „Hodně štěstí, zdraví“. Měly jsme to zazpívat babičce k narozeninám, ale já začala zpívat předčasně, takže mě mamka zastavila, a když pak začala zpívat mamka s Luckou, už jsem držela jazyk za zuby a pusu neotevřela ani naprázdno. Protože bylo dnes konečně moře bez vln, dosytosti jsme si toho užívaly. Kdykoli byl někoho z rodiny ve vodě, popadla jsem kruh a plavala za ním. Obědovečeři jsme si tentokrát dali v rámci oslavy babiččiných narozenin v restauraci, ale bylo to dost náročné - jak mohl někdo očekávat, že budu jen spořádaně a klidně sedět? Pochopitelně to skončilo rozbitou skleničkou. Po jídle staroši ještě rozhodli, že půjdeme na malou procházku, aby nám trochu vytrávilo. Aby nevyšli ze cviku, uprostřed cesty jsem řekla, že potřebuju čůrat. Vyhrála zase babička, takže si se mnou dřepla ke kraji silnice a já po chvíli snahy nakonec opět hodila bobek. Večer mi zase stačily dvě stránky pohádky a už jsem spala, ještě předtím mě ale mamka namazala olejem, abych se v noci nebudila kvůli drbání.
06. 11. 2014 Po včerejším řádném promazání mého těla až do morku kosti jsem spala celou noc, zato jsem se vzbudila ve čtvrt na sedm. Naštěstí pro naše ale jen na chvíli a ještě jsem vytuhla do půl osmé. Na pláži přišla Lucinka s tím, že potřebuje na záchod, tak s ní babička vyrazila na záchody nad pláží, a když se vrátily, vypadlo ze mě, že chci taky kakat. Babička si to střihla znovu, a aby Lucinka o něco nepřišla, šla tam s námi. Já nic neudělala, zato Lucinka se vykakala ještě jednou. Sotva jsme se vrátily zpátky na pláž, začala jsem znovu tvrdit, že chci kakat a vyrazila jsem směrem k záchodu. Hned za mnou vyběhnul taťka, ale já zase nic neudělala a mamka jen zkonstatovala, že jsem prostě obrážečka hajzlů. Ve dvě, když už sluníčko tolik nepálilo, nás babička vzala na procházku a po domluvě s našima jsme se nevracely na pláž, ale šly jsme rovnou domů. Naplánované jsme to měly na vteřinu přesně - přišly jsme po půl čtvrté akorát na oběd. Doma jsem pak chtěla zase kakat a tvrdila, že už to nevydržím, ale cestou z obýváku na záchod (tedy zhruba 15 kroků) jsem se loudala a brala všechny hračky, kolem kterých jsem prošla. Mamka, která to moje „spěchání“ na záchod pozorovala, jen řekla „No ty se mi snad zdáš - tak neber autíčka a autobusy a masti na ten záchod!“. Aniž bych se nechala vyvést z míry, jsem suše odpověděla „Ne, ne, nezdám!“. Když jsme dojedli a venku už se zase začalo stmívat, jsme zase vyrazili na procházku do Makra a pekárny. Cestou jsme potkali nějakou paní, a když prošla, naštvaně jsem řekla „Já sem ji pozdlavila a ona mi nic nežekla.“. Mamka mi chtěla začít vysvětlovat, že mi paní nerozuměla, tak se zeptala „A jakpak jsi ji pozdravila?“. Mou odpověď ale rozhodně nečekala - „No takhle - chelou.“. Zpátky domů jsme se vrátili až o půl osmé, obě už jsme zívaly, ale večeři v podobě chleba s vajíčkem a zeleninou jsme si daly s chutí.
07. 11. 2014 V noci jsem se sem tam budila a pokňourávala, ale vždycky jsem hned usnula, aniž bych měla snahy a tendence nastěhovat se k našim do postele. Pak jsem se ale vzbudila ve čtyři a po chvíli kňourání chtěla po mamce ajpeda. Ta mi pochopitelně řekla, ať spím, že je ještě noc. Chvíli to vypadalo, že se zase začnu drbat a mamka se bála, že se budu chtít přestěhovat k ní do postele, ale nestalo se a po chvíli jsem přeci jen usnula. O půl osmé, když jsem se vzbudila, jsem konečně toho ajpeda dostala, ale po chvíli jsem uslyšela Lucinku, tak jsem si došla na záchod, oblékla se a šla za ní a babičkou do jejich ložnice. Na pláži šla Lucka s babičkou zase na záchod a chvíli po jejich odchodu jsem přišla s tím, že potřebuju kakat, vzápětí jsem odeběhla na břeh moře, stáhla si plavky, dřepla si a začala tlačit. Když přišla vlna, zvedla jsem se, a když vlna odešla, všimnul si taťka, jak ze mě visí bobek a pomalu, ale jistě odpadá. Honem za mnou vyrazil, aby ho sebral dřív, než přijde další vlna, protože by se z něj rázem stal plaváček. Babička, která to všechno viděla (protože cesta z pláže k záchodům byla celkem dlouhá), se mohla utlouct smíchy. Ve dvě nás s Lucinkou babička zase vytáhla na hodinovou procházku, doma jsme se pak všichni osprchovali, my s Lucinkou si daly jogurt a ovoce a na večeři jsme šli do restaurace. Já ale tentokrát moc nejedla a místo toho jsem dělala ptákoviny a schovávala se pod ubrus. Když nepomohlo ani několikeré napomenutí, mamka mi při jednom takovém pobytu pod ubrusem sebrala jídlo, a když jsem se zpod něj vynořila a jídlo nikde, úplně mi zamrznul výraz a vytřeštila jsem oči jak dva pingpongáče.
08. 11. 2014 Od třičtvrtě na sedm jsem byla vzhůru a drbala se, tak mě mamka pozvala k nim do postele. Jakmile jsem se tam ale začala šikovat, po čichu detekovala, že v noci proběhlo čůrání bez odchodu na záchod. Začala tedy hledat, co všechno to odneslo a sbírat špinavé oblečení, že to všechno vypere, tak šla rovnou i do babiččina pokoje pro Lucčino špinavé oblečení. Babička jen ukázala na skříň, kde pro změnu leželo Lucinčino počůrané pyžamo. No jo, vždyť on byl v noci úplněk - nezpůsobuje náhodou odliv? Hnedka po snídani jsme zase šli na pláž, k mé i Lucinčině nelibosti dnes byly zatím největší vlny. Párkrát mě to na břehu spláchlo, ale nijak zvlášť jsem to nedramatizovala. A ani dnes jsme nijak zvlášť neporušovali naše rituály - v poledne jsme si dali první oběd v podobě zapečené bagety, ve tři jsme šli domů a tam dali normální oběd. Po jídle jsme chvíli tvořily s babičkou skládaného ježka z papíru, a pak jsme, jako obvykle, vyrazili na podvečerní procházku do pekárny. Jako vždycky nám naši koupili donuty, takže už jsem doma nechtěla večeřet a šla rovnou spát, i když bylo teprve sedm.
09. 11. 2014 Ráno jsem vstala zase před sedmou, ale tentokrát nedošlo k žádnému zdržování se praním, takže jsme byli na pláži už o půl deváté. Vlny už byly takové, že jsem ani nechtěla do moře, respektive chtěla a několikrát si vzala kruh, ale když jsem došla na břeh a viděla ty vlny, vzdala jsem to, takže jsem byla celý den na slunci bez koupání. V poledne se mamce začalo zdát, že mám červená záda, tak mi radši dala tričko. Když jsem zase řekla, že potřebuju čůrat, nikomu se se mnou nechtělo vláčet na záchod (ostatně absolutní minimum ostatních dětí na ten záchod běhalo, většina to řešila jako já), tak mě naši poslali zase na okraj pláže ke skále. Za chvíli se ozvalo taťkovo „Aha, tak zase čůrá bobek.“. Po druhé odpoledne už jsme šli domů, díky čemuž jsme na tradiční odpolední vycházku vyrazili už ve čtyři. Projít jsme se šli na mušličkovou pláž, ale protože už bylo přítmí, nenašli jsme nic. Navíc nám babička cestou k pláži koupila čokoládové nanuky, takže my s Lucinkou jsme měly stejně o zábavu postaráno. Ten hnědý nanuk na mě pochopitelně zanechal následky - vypadala jsem jak prase. Zpátky domů jsme se vrátili v šest a naši i babička začali balit kufry a smažit řízky na zítřejší oběd. A protože likvidovali zbytky z lednice, dostala jsem samotný sýr, uklidila jsem se s ním do ložnice a tam ho trhala na kousky a dávala si ho na obličej jako oči. Ostatně do postele jsem odešla krátce po šesté, ale spát se mi vlastně vůbec nechtělo a potají jsem si vzala ajpeda. Když na to přišla mamka a sebrala mi ho, byl chvíli pláč, pak jsem se uklidnila u čtení a v sedm usnula.
10. 11. 2014 V noci jsem byla několikrát vzhůru a chtěla pít, případně jsem kňourala jen tak. Když jsem se znovu vzbudila ve třičtvrtě na šest na pití znovu, už rodiče neusnuli - asi je popadla cestovní horečka. To se mě ale netýkalo a spokojeně jsem si ještě dáchla. Po snídani jsme ještě naposled vyrazili na pláž, ale vlny byly tak velké, že koupání vzdali i naši. Babička řekla, že s námi půjde na procházku, ale já stávkovala, tak vyrazila babička s Luckou sama. Já si to ale pochopitelně během pár minut rozmyslela a utíkala za nima. Mamka honem běžela za mnou, protože jsem neměla boty, a babička se jí normálně na drzovku zeptala, jestli si mě nechtějí nechat u sebe. Pche, tak ony si chtěly udělat výlet ve dvou! Nedala jsem se a tvrdohlavě si stála za tím, že chci jít taky. Ostatně netrvalo dlouho a po pár minutách za námi vyrazili i rodiče - usoudili, že do moře stejně nepůjdou, tak jsme si udělali výlet všichni. Ten poslední jsme se ale obě nechaly pořádně kypersky pokřtít - Lucka se sedřela po pádu ze zídky a já pro změnu zakopla, spadla do prachu a kamení a odřela si lokty, kolena a tvář (když mě pak taťka viděl, tak si myslel, že jsem spálená od slunce). O půl jedenácté už jsme byli doma, naši dobalily zbytek nesbalených věcí, najedli jsme se a vyrazili na letiště. A protože jsme vyrazili s předstihem, měli jsme čas na krátkou zajížďku na plameňáky. Ti sice na jezírku byli, ale byli daleko, takže jsme je viděli opravdu jen z dálky. Ještě před usednutím do auta jsem se doma došla vykakat a na letišti jsem pak běžela s mamkou na záchod ještě dvakrát - poprvé jsem neudělala nic, ale podruhé jsem se vyčůrala, jenže jsme odcházely na záchod ve chvíli, kdy se hlásilo, že se má nastupovat do letadla, takže když jsem si sedla na mísu a začala se rozhlížet po záchodě, jak je mým dobrým zvykem, mamka dost znervózněla. Let jsem celý probděla na sedačce vedle Lucinky a babičky, ale o půl sedmé jsem usnula v autě, sotva jsme ujeli prvních pár metrů, takže mě naši doma ani nebudili převlékáním a jen mě přenesli do postele.
11. 11. 2014 Dopoledne jsme s mamkou odvezly Lucinku do Kocoura, a když jsme tam dorazily, začala jsem škemrat, že tam chci zůstat taky. Mamka pro mě neměla pití ani jídlo, tak mi to začala vymlouvat, že stejně půjdeme cvičit. Chvíli jsem dělala pěkně naštvanou, ale když Jana řekla, že bych tam zůstat klidně mohla, a že pití a jídlo by vyřešila, už jsem si to rozmyslela a chtěla jít pro změnu na cvičení. Díky všemu tomu přemýšlení, jestli zůstanu v Kocourovi nebo ne, jsme přijely pozdě, protože byla k tomu všemu ještě šílená zácpa. Na cvičení jsem navíc ještě vypadala, jako bych si něco šňupla - pořád jsem jen pobíhala a poskakovala. Obědu jsem pak doma moc nedala, zato odpoledne jsem na taťkovi pořád škemrala sladkosti (využila jsem toho, že mamka odjela s Lucinkou na gymnastiku a taťka nebyl doma, když jsem nechtěla obědvat). Jediné, co jsem z něj ale vyloudila, byl jogurt. Když nekáplo nic jiného, snědla jsem ho a chtěla další, ale ten jsem jen načala, snědla dvě lžičky a řekla, že už nechci - to aby si pro příště pamatoval, že když chci sladkost, nemá mi podsunout hloupý jogurt. Když se Lucinka s mamkou vrátily z gymnastiky, Lucka vzala z pracovního stolu našich nenápadně fixy a v tichosti jsme si malovaly. Asi by to bývalo ani moc nevadilo - ovšem je do doby, kdy jsem si permanentním fixem počmárala ruku. Odpoledne, když se setmělo, jsme všichni vyrazili k Lucinčině školce na lampionový průvod a k velkému překvapení a radosti mé i Lucinčiny s námi celou cestu prošli dva policajti na koních - pochopitelně jsme museli jít skoro celou cestu koním za zadkem, abychom jim s Lucinkou byly co nejblíž.
12. 11. 2014 V noci mamku vzbudil můj pláč, tak ke mně hned přiběhla a utišila mě. Já ji nechala pěkně odejít, přikrýt a uvelebit se v její posteli a spustila jsem řev znovu kvůli pití. Pak už jsem těch fórků radši nechala, přeci jen má mamka nervy jenom jedny. Po mojí včerejší chvilkové slabosti, že chci zůstat v Kocourovi jsem se dnes dočkala a mamka tam pro změnu odvezla mě.
13. 11. 2014 Když mě ráno přišel vzbudit taťka, hned jsem otevřela oči, koukla na něj a vyhrkla „Kde je můj jogult?“. Taťka na mě koukal dost nechápavě - „Jakej jogurt?“, jen tedy netuším, jakou odpověď čekal, ale ta má ho patrně neuspokojila - „No můj jogult!“. Poté, co jsme s mamkou odvezly Lucinku do školky, jsme pokračovaly dál na Butovice na nákup. To byl tedy mamčin původní plán, ten ovšem narušila vánoční výzdoba, která mě nadchnula natolik, že jsem musela dvakrát obejít celý obchod kolem dokola kvůli těm krásným ozdobeným vánočním stromům. Při prvním kole jsem jen ukázala na každý strom (a že jich po tom obvodu bylo!) a vykřikla na celý krám „Hele mami, vánoce!“, ale při druhém kole jsem to lehce vyšperkovala - bylo to v podstatě totéž, jen jsem to ještě mezi stromy doplnila popěvkem „Po loce Vánoce, Vánoce pšicházejí, zpívejme pšátelé.“. Bývala bych si dala ještě třetí kolo, ale to už mě mamka natlačila do Alberta, aby vůbec stihla nakoupit. Doma mamka sbalila, taťka naložil věci do auta, vyzvedli jsme Lucinku a odjeli na chalupu.
14. 11. 2014 K nevelké radosti našich jsem ráno vstala už o půl sedmé. Zase jsem měla ale dost času na to, abych se nasnídala a převlékla, protože nás taťka dopoledne naložil do auta a spolu se strejdou Mirkem jsme se jeli podívat za tetou Jitkou do nemocnice. Tak takovouhle návštěvu určitě nečekala! Na cestu nám mamka dala PEZ bonbóny v zásobníku, a zatímco si Lucinka bonbóny šetřila, já je stláskala všechny během chvilky. Odpoledne pak za námi přijela prababička s dědou, takže jsme měly s Lucinkou radost až na kost (a naši ještě větší, protože jsme se na chvíli nelepily na ně, ale na někoho jiného). A ač jsem měla po ránu trošku rýmu, k večeru už z toho byla rýma jak trám. Jo, a co nestihla mamka, dohnal za ni strejda Mirek - večer se nám venku za francouzskými dveřmi objevil rozsvícený dýňový bubák, chvíli jsme ho s Lucinkou pozorovaly z gauče, a když šla mamka otevřít francouzské dveře, Lucinka by se nejradši vcucla do gauče, zatímco já se na něj šla neohroženě podívat.
15. 11. 2014 Aby naši věděli, že může být ještě hůř, než bylo včera, dnes jsem se vzbudila v šest a od půl sedmé jsem můrovala dole v obýváku s taťkou, zatímco Lucinka (která už byla taky vzhůru) ještě zůstala s babičkou nahoře. Sama jsem si ze skříně vyndala oblečení, jen jsem řekla taťkovi, že nemám tepláčky, a dole jsem se pak sama komplet oblékla. Rýmy jsem se sice nezbavila, ale to nebránilo v tom, abychom dopoledne vyrazili s taťkou, dědou a babičkou ven. Já se ale po nějaké době vrátila sama domů za mamkou, svlékla se a už tam s ní zůstala. Když se vrátili i ostatní, začala Lucinka polehávat po babičce, což vzbudilo její a mamčinu pozornost. Na vině byla teplota, takže mamka pustila televizi, aby Lucinka zůstala v klidu. Po obědě Lucinka usnula, a když se vzbudila, vyfasovala ajpeda. Chvíli na něm hrála a pak mi ho půjčila, takže když se mě doma se nudící děda zeptal, jestli s ním nechci jít ven, měla jsem rychlou odpověď - „Ne.“. No zbláznil se? Proč bych jako dobrovolně odcházela od ajpeda? Po nějaké době jsem ho ale zase půjčila zpátky Lucince a začala jsem pochodovat po bytě s tvrzením „Já sem na to eště malá na toho ajpeda.“.
16. 11. 2014 Protože jsem poslední dva dny vstávala dost brzo a možná i proto, že jsem šla včera spát o půl deváté, jsem ráno vyspávala skoro až do osmi. Pořád mě trápila rýma, ale jinak jsem byla v pořádku, takže jsem mohla vyrazit odpoledne s dědou ven. Když jsme se vrátili, šla jsem na záchod, a když jsem se vrátila do obýváku, mamka se zeptala „Tys kakala?“. „Jo.“ To ji překvapilo, protože jsem nikoho nezavolala, aby mě přišel otřít. „Tys fakt dělala bobek?“ „Ne.“ Po chvíli jsem doplnila „Dělala jsem dva.“.
17. 11. 2014 Když jsem ráno přišla s tím, že bych chtěla skládat zažehlovací korálky, mamka souhlasila. Půl hodiny jsem za její pomoci dělala myšku, pak mamka odešla na skok něco udělat do kuchyně a já celou formu myšky otočila vzhůru nohama a korálky vysypala. Dopoledne jsme s Lucinkou hrály na ajpedu a koukaly na pohádky, a když po obědě odjela babička s dědou, já si ještě vyžebrala ajpeda. Když mi ho mamka odebrala, začaly jsme s Lucinkou řádit, až se Lucka rozchrchlala, takže nám mamka zase radši půjčila ajpeda - myslím, že na příště už máme taktiku vymyšlenou. Odpoledne, když už nám byl ajped nadobro odebrán, jsem si šla sednout k taťkovi na klín a ten mi po chvíli sezení řekl seděla „Ty máš tak špičatej zadek, že sedět na gumovým míči, tak ho propíchneš.“. S největší perlou dne ale přišla až o něco později Lucinka. Já se podloubala v nose, strčila to do pusy a řekla „Nudláky jsou mňam!“. S dost znechuceným výrazem mě pozorovala Lucinka, ale za chvíli se v nose pošťourala taky, jednoho holubáka vylovila, natáhla prst směrem ke mně a se sesterskou láskyplností řekla „Na!“. Večeři nám tentokrát připravoval taťka, a když měl namazaný chleba máslem, zeptal se „Chceš na to sýr?“. „Jo.“ „A budeš to papat?“ „Ne.“
18. 11. 2014 V noci jsem se vzbudila a řvala jak tur. Za chvíli přišel taťka, došel se mnou na záchod, tam jsem si dvakrát prdla a šla spokojeně zpátky do postele. Taťka to uzavřel s tím, že jsem plakala kvůli bolesti bříška nebo to byl vztek nad tím, že bylo všude zhasnuto a nic se nerozsvítilo, když jsem vstala z postele. Protože jsme dopoledne odjížděli do Prahy, mamka přede mnou zatloukla mlíko, kterého jsem se chtěla napít. Obě jsme totiž kašlaly, takže panovaly obavy ze zvedání žaludku pod vlivem kašle, k čemuž by mlíko jen napomohlo. Pak jsem ale otevřela lednici a nestačila se divit - „Hele, my máme hodně míka! Či míka!“. Nejen, že v lednici mlíčko bylo, ony tam byly dokonce tři lahve! Cestou do Prahy k paní doktorce Lucka usnula a mamka byla tak ráda, že díky spánku konečně na chvíli přestala kašlat, že když jsem začala brečet, že už nechci být v autě (protože jsme se zasekli v koloně), mamka mi ochotně začala podsouvat gumové medvídky, jen aby mě umlčela a já neprobudila Lucinku. U paní doktorky bylo plno, tak jsme s taťkou čekali hodinu v autě a mamka si vystála frontu v čekárně. Zavolala nám až ve chvíli, kdy jsme přišli na řadu. U mě bylo všechno na jedničku - dýchání i ukázání krku, takže jsem se svezla na jedné vlně s Luckou, která dostala nalepovací náušnice za odvahu, když ji sestřička musela píchnout do prstu. Já díky tomu taky jedny vyfasovala. Paradoxně mě paní doktorka pochválila, jak jsem se váhově spravila oproti dřívějšku. A to jsem v poslední době začala jídlo dost flákat a místo mě snad jí Lucinka, na které to ale není vůbec vidět. Pak jsme ještě sjeli na nákup a vrátili se na chalupu. Protože paní doktorka nakázala klidový režim, dostaly jsme ajpeda a pak pohádky v televizi. Do postele jsme šly klasicky v osm, a když mamka četla pohádku, dělala jsem tak dlouho vylomeniny, až si ode mě odsedla i s knížkou k Lucince a to už se mi nelíbilo. Na znamení protestu jsem vlezla do postele a kňourala a trucovala tam.
20. 11. 2014 Ráno jsem se vzbudila a Lucinka už byla fuč, takže jsem začala steskem po ní plakat. Hned přiběhla mamka a lehnula si ke mně do postele. Když o pár minut přišla Lucinka zkontrolovat, proč je mamka tak dlouho nahoře, mamka ležela se zavřenýma očima a ještě u mě odpočívala. Lucinka ji hned chtěla vzbudit zlechtáním, ale sotva mi to pošeptala svůj zákeřný plán, křikla jsem „Ne!“, chytla jsem mamku kolem krku, zalehla ji a tím ji hrdinsky bránila vlastním tělem. Možná i na protest paní doktorce jsem dnes extra špatně jedla - polévky jsem snědla jen dvě lžíce a francouzských brambor jsem se taky sotva dotkla. Pak jsem ale chtěla sladké, to ale mamka zakročila a řekla, že sladkosti můžu dostat, až dojím francouzské brambory. To jediné mě nakonec donutilo ten oběd dojíst. I tak se ale mamka naštvala a řekla, že se sladkosti podstatně omezí a dostanu je jen tehdy, když budu dobře jíst normální jídla.
21. 11. 2014 Dopoledne jsme odjeli za dědou do Hradce, my s Terezkou pak zůstaly s dědou doma, taťka se jel podívat na auta a mamka si šla v klidu a bez naší asistence oběhnout obchody. Protože jsem od rána nedostala jedinou dobrůtku, obědvala jsem líp než obvykle - polívku jsem snědla krásně, a francouzské od včerejška jsem sice flákala, ale dokrmení od dědy jsem se nebránila, takže jsem po úspěšně zdolaném obědě dostala sušenku. Odpoledne mi děda rozdělal jogurt a já za ním každou chvíli přišla se vztyčeným ukazováčkem, který byl od jogurtu, děda ho olízl a já šla dál. Pak jsem ale jednou přišla úplně stejně, jen byl na ukazováčku vrkoun jak vrata. Děda měl fakt velkou kliku, protože si ho včas všimnul. O co líp jsem jedla v poledne, o to horší to bylo večer, večeře v mém podání byla zase zoufalá. Spát jsme šly mimořádně pozdě, protože jsme koukaly v televizi na Madagaskar. Do deseti jsme teda koukaly na pohádku a pak jsme se v posteli ještě pěkně dlouho pošťuchovaly, tak mě musela mamka odnést do ložnice a teprve až když jsem byla sama, usnula jsem v podstatě okamžitě. Moc kvalitního spánku jsem si ale neužila, usnula jsem někdy v jedenáct a o půl dvanácté jsem začala pěkně kašlat.
22. 11. 2014 V noci jsem spala dost neklidně a o půl osmé už jsem byla vzhůru. Dopoledne se mi stala menší (teda spíš větší) nehoda - děda totiž obsadil záchod a než dotlačil a vypadnul odtamtud, stála jsem před ním, oči jsem měla vypoulené, a protože mu to děsně trvalo, nakonec jsem to hodila do kalhot. I přesto, že jsem zase nic sladkého dopoledne neměla, bych asi potřebovala úplatky, abych se najedla. Horko-těžko se do mě nasoukala polévka, i tak jsem ji jedla asi hodinu. Druhé jsem nechtěla vůbec, tak jsme s našima vyrazili koupit zimní boty. Moc pohodové nakupování to ale nebylo - když si zkoušela boty Lucinka, hned jsem začala kvičet, vřeštět a bulit, že chci taky. No, a když jsem si pak měla boty zkoušet já, pro změnu jsem zase kvičela, že je nechci, takže mamka měla nervy na pochodu. Tahle znamenitá nálada mi vydržela až domů, a protože už jsem kvičela zcela bezdůvodně, taťka mě plácnul přes zadek. Já odešla trucovat na guč, kde jsem během chvíle usnula. Vzbudila jsem se po třičtvrtě hodině. Zpocená, mokré vlasy a ubrečená. Následující hodinu jsem se válela po mamce, pofňukávala a drbala se - jak mi taťka sundal tepláky, aby mě plácnul přes zadek, už jsem si je neoblékla a takhle polosvlečená jsem usnula na ovčích kůžích. No, a jak jsem se zpotila, všechno mě od těch prašivých kožešin svědilo. Až když mě mamka omyla a namazala olejem, bylo to lepší. K večeři jsem spořádala dva talíře masa s kaší, co jsem nejedla k obědu, a před osmou jsem se sama zdekovala do postele. Vypadalo to, že brzo usnu, ale ne - několikrát jsem vycestovala - pro kapesník, stříknout do nosu, vyčůrat…a usnula jsem až před devátou.

35. měsíc

23. 11. 2014 Ráno jsem se vzbudila o půl osmé, ale jen jsem přelezla k mamce do postele a ještě na hodinu usnula. Po obědě jsme vyrazili na cestu zpátky do Prahy, ale já celou cestu prokašlala a mnohokrát to vypadalo, že z toho ještě hodím kachnu, k čemuž (naštěstí pro nás všechny) nedošlo.
24. 11. 2014 Vzbudila jsem se před půl osmou a taťka mě po včerejšku zkusil přenést do ložnice a nabídnout mi místo u sebe pod peřinou, ale já odmítla s tím, že chci k mamince pod peřinu. Mému přání bylo vyhověno, ale plán našich, tedy mé opětovné usnutí, zůstalo nenaplněno. Po snídani jsme jeli na kontrolu k paní doktorce. Tentokrát jsem se nechtěla svléct a spolupracovala jsem podstatně míň než minule, byla tam jiná paní doktorka a ani trochu se mi nelíbila. Pod nátlakem mě ale stejně prohlédla a i přes včerejší záchvat kašle řekla, že prý jsem v pořádku a dýchání je čisté, ale pro jistotu mám zůstat ještě týden doma v klidu. Cestou od ní jsme dojeli na nákup, a naši koupili lízátka, ale s tím, že ho dostaneme až po obědě. S polívkou jsem se zase courala, o druhém ani nemluvě, ale když jsem viděla, že už se na nic nečeká a Lucinka svoje lízo dostala, honem jsem narvala zbytek jídla do pusy a běžela za mamkou s prázdným talířem. Už cestou ale ta plná pusa začala dělat neplechu, a když jsem došla k mamce, vypadalo to, že začnu zvracet, tak mamka honem nastavila talíř, abych to radši jen vyplivla. Hmmm, dobrá taktika, jak se dostat k lízátku a nemuset dojídat! Večer jsem odcházela do postele s prosbou, aby mi mamka přečetla pohádku (jako by to nedělala každý večer) a slíbila jsem, že budu ležet v posteli a poslouchat (což se děje tak v jednom procentu případů - když se mi chce opravdu hodně spát). Tentokrát jsem to ale dodržela a v klidu a tichosti ležela, ale jakmile mamka odešla, začala jsem vylézat z postele, rozsvěcet, chodit po posteli a po chodbě a Lucinka se mohla zvencnout. Pořád jen hlásila „Mamíííí, Terezka svítí. Mamíííí, Terezka leze ke mně do postele. Mamííí, Terezka jde dolů.“. Fakt nechápu, co ji na tom bonzování tak baví.
25. 11. 2014 Protože bylo jasné, že tenhle týden ještě do školky nepůjdeme, před obědem jsme vyrazili na chalupu. Cestou se ale taťka potřeboval zastavit v Říčanech kvůli nějaké práci, tak jsme spojili příjemné s užitečným - taťka řešil práci a my se mezitím podívali na zvířátka. Ta teta tam měla všechno možné - hady, želvy, ale taky třeba červy (na krmení) nebo nosála. Já se teda červů, na rozdíl od Lucky, neštítila, a klidně bych si je nechala dát i do ruky, ale nosála jsem se pohladit bála. Navíc tam byl tak velký pes, že by mohl klidně suplovat medvěda. Nebylo divu, že stačilo, aby ke mně přišel, a porazil mě. Až když už jsme odcházeli, tak jsem se rozmyslela, že bych si přeci jen toho nosála ráda pohladila. Prvně jsem se k němu vrátila já s mamkou a hned přiběhla i Lucinka, a když viděla, že mi nosál neukousnul ani jeden prst, taky se na něj odvážila sáhnout. Cestou jsme si k obědu koupili pizzu a zajeli na neplánovanou návštěvu k babičce Olince, kde jsme se najedli. Děda nám pustil pohádky v televizi, a asi proto, že jsme byly hodné, jsme je vyfasovaly domů. Pochopitelně, že jsme mamku hned donutily, aby nám je pustila.
26. 11. 2014 Hned ráno jsme chtěly pustit pohádky, co jsme včera dostaly, a protože nás mamka chtěla udržet v klidu, ochotně nám je pustila. Večer nám pak ještě půjčila ajpeda, dle domluvy jsme ho dostaly každá na třicet minut, ale mně se ho moc odevzdávat nechtělo, a když mi pak byl odebrán, na truc jsem šla bouchat.
27. 11. 2014 Protože jsme si pěkně ujely na pohádkách o víle Mie, kterou jsme dostaly od babičky Olinky, hned ráno jsme ji chtěly zase půjčit. Abychom jen neseděly celý den u televize, vytáhla mamka zažehlovací korálky a šly jsme skládat vánoční hvězdy, ale tentokrát mě to moc nebavilo, takže jsem skládala na etapy. Sice jsem během dne spořádala dobré čtyři jogurty a překvapivě i přes půlku chleba, nicméně oběd jsem jedla zase tři hodiny, takže jsem během dne nedostala žádné sladkosti. Před večeří přijel děda s babičkou a obě jsme od nich dostaly kinder vejce, jenže já jsem opět nevečeřela, takže jsem to svoje nedostala.
28. 11. 2014 Dopoledne mamka vytáhla kávová zrnka, papírový kužel a tavnou pistoli a šly jsme tvořit vánoční kávový strom. I když jsem si několikrát sáhla na horké lepidlo, jen jsem řekla au, případně nastrčila prst dědovi před pusu, aby to pofoukal a vesele s mamkou tvořila dál, zatímco Lucinka to vzdala po prvních pár kontaktech s lepidlem. Dnes jsem dokonce i docela dobře jedla - celou snídani, ke svačině jahodový protlak na posezení, takže mamka byla spokojená a po svačině mi dala sušenku. Oběd vypadal zase špatně, ale nakonec jsem se nechala krmit, takže jsem snědla všechno a dostala včerejší Kinder vejce. Když jsme si pak s babičkou prohlížely obrázky v knížce, na jednom obrázku byla kytka, ale já držela knížku vzhůru nohama, takže jsem ji nepoznala. Podívala jsem se na babičku a zeptala se, co to je. Babička mi to ale nechtěla prozradit, tak mi jen napověděla „Voní to.“. Nasála jsem a řekla „Bobek!“. Odpoledne jsem si sama řekla o banán a celý ho snědla, a to už byla mamka na vrcholu blaha. Když jsem pak večer snědla sice jen půlku chleba, ale bez řečí, svezla jsem se s Luckou, která chtěla gumového medvídka a dostala jsem taky.
29. 11. 2014 Po delší době jsme zase dostaly ajpeda, každá opět na třicet minut, ale zase jsem se ho nechtěla vzdát. Tentokrát jsem se ale nechala přesvědčit a šlo to i bez vztekání. Oběd byl zase o chlup horší, ale nakonec jsem ho dojedla, tak mi mamka dala bonbon. Od svačiny jsem taky odbíhala, takže přišlo na řadu dokrmení, abych vůbec dojedla, a k večeři jsem snědla jen samotné vajíčko a z chleba jsem slízala jen pomazánku. Když po večeři Lucinka dostala bonbon, hned jsem si běžela pro svůj příděl, ale mamka byla bezkompromisní. „Spapalas večeři?“ „Jo.“ „Opravdu? Můžu se jít podívat?“ „Jo.“ „Tak dobře, a když bude ta večeře na stole, můžu ti dát na zadek za to, žes lhala?“ „Ne.“ „Dobře, tak ještě jednou - spapalas večeři?“ „Ne.“ „A myslíš, že ti dám sladkost?“ „Ne.“ A bez řečí jsem odešla, jako by se nechumelilo.
30. 11. 2014 Oběd jsem dnes měla zase na dlouho - polívku jsem snědla, až když mě mamka dokrmila a druhé jsem nedojedla vůbec. Pak jsem si ale všimla, že si jde Lucinka pro bonbon, tak jsem se hned přidala do řady, že chci taky. Následovala už zaběhlá konverzace. „A spapalas oběd?“ „Jo.“ „Opravdu? Můžu se jít podívat?“ Ani jsem neodpověděla a rovnou se vydala ke stolu, ale Lucinka tam vyrazila taky, aby mamce ohlásila, jestli jo, nebo ne. Za chvíli volala „No jooooo, je to šikulka, už to má dojedený.“. Mamce bylo divný, že bych se tím nepochlubila sama, a proč jsem tedy šla zpátky ke stolu, nicméně mi bonbon dala. Pak jsem se ještě zmocnila toho Lucinčina, takže jsem nakonec měla bonbasy dva. A to mamka netušila, že jsem svůj oběd opravdu nedojedla, ale taťka už můj talíř odnesl na linku, takže Lucinka předpokládala, že když tam talíř není, tak jsem dojedla. Odpoledne jsme vyrazili do Prahy a já v autě usnula. Vzbudili mě až naši v Albertu a já hned hlásila, že je mi zima, ale rychle jsem se rozkoukala a po zimě nebylo ani památky. Večeři jsem jedla celkem pěkně - bez řečí a okolků jsem snědla celý rohlík.
01. 12. 2014 Ráno jsem se vzbudila, když vstávala v sedm Lucinka, ale ještě jsem usnula a spala až do půl deváté, pak si ještě chvíli hrála nahoře v pokojíčku, takže jsem do obýváku přišla až v devět. Dopoledne šla mamka na dvůr pracovat, tak mě taky oblékla, ale jen jsem vytáhla paty ven a zjistila, jaká je tam kosa, už jsem šla domů s tím, že nechci být venku. Oběd jsem snědla dobře a ve dvě jsme šly pro Lucinku do školky, ale protože jsem byla nabalená jak pumpa a venku bylo hnusně, táhla jsem se jak smrad a do školky jsme přišly o čtvrt hodiny později než obvykle. Všechny děti už byly na svačině v jídelně, takže jsme musely skoro půl hodiny čekat. Naštěstí byla ve třídě paní uklízečka a sklízela matrace po spaní, tak nás pustila aspoň na chodbu a nemusely jsme čekat venku. Doma jsem si dala svačinu i já a k večeři jsem snědla půlku chleba a jogurt, takže mamka byla zase spokojená.
02. 12. 2014 O půl osmé nás mamka přišla vzbudit, ale vstávat se nám nechtělo ani jedné. Na devátou nás obě vezla do Kocoura - původně jsme měly jet MHD, protože bylo už od včerejška hlášené velké riziko náledí a mamka se bála jet, ale když zjistila, že nejezdí žádné tramvaje, riskla auto. Nakonec to byla výhra - náledí žádné a silnice poloprázdné, neb spousta lidí uposlechla rady ve zprávách a nejeli autem. Po Kocourovi jsme odvezly Lucinku na gymnastiku a my šly do Tesca. Když jsme přijely domů, v pokojíčku jsme objevily látkové adventní kalendáře v podobě vánočního stromečku. Mamka byla hodně naivní, když si myslela, že když je zavěsí vysoko, nedostaneme se k nim - stačilo přistrčit židličky, trochu zatáhnout za kraj stromku a už to celé letělo na zem. Když mamka přišla, už jsem měla většinu obsahu svého kalendáře vyrabovanou.
03. 12. 2014 Protože se včera odpoledne a dnes v noci počasí umoudřilo a hrozba námrazy nebyla taková, nechala nás mamka spát o čtvrt hodiny dýl než včera. Tentokrát jsme vstaly obě v pohodě a hned ráno jsme obě dostaly jedno překvapení z kalendáře - náušnice. Do Kocoura nás odvezl taťka, a když nás mamka vyzvedávala, hned si všimla, že mám na sobě punčochy, které jsem ráno neměla a bylo jí jasné, že byla nějaká nehoda. Tamara mě ale hned bránila, že za to nemůžu, že jsem šla na záchod a Lucinka mi šla pomoct, jenže se ani jedné z nás nepodařilo stáhnout mi kalhoty, a než přiběhla Jana, už jsem to nevydržela. Navíc si mamka všimla, že jsem začala chraptět, ale odpoledne to zmizelo, jen jsem začala zase posmrkávat.
05. 12. 2014 Ráno jsem vstávala až v osm a celé dopoledne jsem byla s mamkou doma, zato odpoledne jsme všichni vyrazili na Butovice na Mikulášskou. Když se mě ještě doma mamka ptala, jestli se chci jet podívat na čerty, bez váhání jsem řekla, že jo. „A ty se nebojíš?“ „Ne.“ „Ty se nebojíš, že tě odnesou?“ „Jo.“ „A čertů se bojíš?“ „Ne.“ Nakonec jsem se, na rozdíl od Lucinky, nebála vůbec. Až doma jsem zase začala smrkat a pokašlávat, tak mi mamka dala večer pro jistotu sirup proti kašli.
06. 12. 2014 V noci jsem byla vzhůru, došla si na záchod, a když přišla mamka, chtěla mě vysmrkat, ale to já nechtěla. Pak jsem ale začala kašlat, tak mamka vstala znovu, že se se mnou vysmrká, ale já to odmítla, tak mi aspoň stříkla sprej do nosu. Protože jsem pořád dál kašlala, nakonec mě mamka odnesla dolů a nudle mi vyluxovala. Ještě dlouho jsem pak byla vzhůru a vesele si povídala. Vyspávaly jsme skoro do osmi a dopoledne nám mamka pustila pohádku, ale mě moc nebavila, tak jsem radši blbnula. Odpoledne jsme sice měly jet na nějakou dětskou akci, ale kvůli mému nachlazení mamka změnila plán na pečení cukroví. Já ale to těsto jen matlala, takže jsem dostala kousek, který se pak vyhodil, protože jsem se průběžně vrtala těmi samými prstíky nejen v těstu, ale i v nose. A když mi mamka nechtěla dát další kus těsta, abych toho měla víc, naštvaně jsem odešla bouchat na gauč a do minuty jsem usnula - nachlazení udělalo svoje. Když bylo dopečeno, zjistila jsem, kde mamka nechala plechy a chodila jsem se tam v tichosti občerstvovat, takže večer mamka musela zadělat na novou dávku. Navíc jsme po mém probuzení začaly obě pořádně blbnout a vydrželo nám to až do večera, a protože nás mamka nedokázala zklidnit, varovala nás, že jestli budeme pokračovat, v noci nás pak budou budit záchvaty kašle a ona k nám nebude vstávat, ale moc nám to neřeklo.
07. 12. 2014 Vstaly jsme ve třičtvrtě na osm a celé dopoledne jsme koukaly na pohádky, aby byla Lucinka v klidu, protože dle mamčina očekávání měla v noci záchvaty astmatického kašle (ale kecala, celou noc k ní běhala). Když přišel dopoledne za taťkou strejda Oliver, mamka, která neslyšela, že bych promluvila, se zeptala „Terezko, pozdravilas?“. Naprosto suverénně jsem odpověděla „Ne. Ale já to umim!“. Protože naši něco potřebovali v Ikee, rovnou jsme tam sjeli na oběd. Když jsem chtěla jít uprostřed jídla na záchod, hned se ke mně přidala i Lucinka, jenže já si vlezla na záchod a nic nedělala, zatímco Lucka tam přešlapovala, že už se počůrá. Mamka mě nakonec musela sundat a Lucka sotva dosedla, začala čůrat, jenže mě se to hrubě dotklo a začala jsem fňukat. Po Lucince jsem se tam zase uvelebila já, ale zase jsem nic nedělala a jen vejrala kolem sebe, ovšem slézt a odejít zpátky ke stolu jsem nechtěla ani pod záminkou zákusku, který na mě čekal na stole. Nakonec mě mamka udolala, a když jsme dojedli a prošli kus krámu, vzpomněla jsem si zase, že chci čůrat, tak jsme šly s mamkou zase na záchod. Tentokrát jsem ale udělala bobek, tak byla mamka spokojená. Rychle jsme nakoupili a vrátili se zpátky domů k pohádkám, protože se v krámě Lucinka pěkně rozblbnula a rozchrchlala. Doma jsme nějakou dobu u pohádek vydržely, ale před večeří už s námi zase začali šít všichni čerti. V osm nás nahnala do postele, a zatímco četla pohádky, já si syslila do postele hračky. Mamka mě varovala, že mě to bude tlačit, ale já neposlechla a za dvě hodiny jsem se pochopitelně vzbudila s brekem. Mamka přišla, všechno z postele vyházela, já se uvelebila a konečně spokojeně usnula.
08. 12. 2014 Hned po snídani nám mamka zase pustila pohádky, jenže já si pak začala hrát s nůžkama a mamka se zděšením zjistila, že když mi konečně dorostla ostříhaná ofina, fikla jsem si ji znovu.
09. 12. 2014 I když byl dnes můj kašel i rýma lepší, zítřek mamka stejně nechala pro jistotu ještě bez školky. Ostatně, minimálně co se zítřejšího vstávání týká, ono by nebylo o co stát - spát jsme šly totiž až před devátou a pak jsem zase ještě kecaly, takže jsme zmlkly až za drahně dlouhou dobu.
10. 12. 2014 Ráno jsme vyspávaly až do půl deváté a odpoledne jsme všichni vyrazili na Hrad na loutkové divadlo. Mamčiny obavy se nenaplnily, celou dobu jsem spořádaně seděla a koukala na pohádku jak zařezaná. My s taťkou a Lucinkou pak jeli domů a mamku jsme vysadili na Andělu, aby si ještě něco zařídila. Než se vrátila domů, taťka připravil věci do auta, a když se vrátila, odjeli jsme na chalupu. Protože jsme přijeli až o půl osmé, byla tam kosa jak v řiti, tak jsme seděly nabalené v obýváku u krbu, a když naši vynosili všechny věci z auta, převlékly jsme se do pyžam, mamka nás odvedla do postele a taťka tam v rychlosti zprovoznil malou televizku. Během chviličky jsem usnula u puštěné pohádky.
11. 12. 2014 V noci jsem pokňourávala, tak si to taťka střihnul dvakrát do pokojíčku. Ve čtvrt na osm vzbudilo mamku dusání na záchod, tak nás šla zkontrolovat, ale já už ležela v posteli schoulená do klubíčka a přikrytá až po bradu. Naštěstí mamku napadlo zkontrolovat, jak jsem teplá - měla jsem úplně ledové nohy a takovou husí kůži, že bych mohla suplovat šmirglpapír. Mamka mě zabalila do larisy a ještě přikryla peřinou, přeloženou napůl, takže jsem měla během necelých pěti minut zase krásně teplé nohy a to teplo mě ještě uspalo skoro do devíti. K obědu si dal taťka pivo, a když jsem to viděla, začala jsem křičet „Já chci taky pííííívo.“. Odpoledne jsme si střihly sýrařskou směnu, když jsme pomáhaly mamce se sýrama, které jsme připravovaly jako dárečky dědům a do školky.
12. 12. 2014 Ráno jsem vstala o půl deváté, a protože mamka pekla celé odpoledne cukroví, chtěla jsem zase pomáhat, ale nebylo mi to povoleno - mamka se vymlouvala na moc křehké těsto. Zajímavé bylo, že Lucinka pomáhat mohla - taková diskriminace! Jako náhradu mi mamka pustila pohádky v televizi a po chvíli pomáhání si k nim sedla i Lucka. V sedm večer jsem usnula na gauči, tak mě chtěl taťka převléct do pyžama a odnést do postele, ale já se probrala a začala se vztekat a bojovat, abych nemusela do pyžama. Nakonec jsem se tím vztekáním probrala natolik, že pak ještě hodinu trvalo, než jsem usnula.
13. 12. 2014 Vzhůru jsem byla od půl osmé. Dnešní oběd jsem snědla jedna báseň, měli jsme těstoviny s rajčatovou omáčkou se sušenými rajčaty, olivami a kuřecím masem. K večeři jsem dojedla zbytek od oběda a pak jsem si dala s Lucinkou ještě chleba s marmeládou - tu jsem ale stírala prstama a matlala to po sobě, po stole, po Lucce… No, ten výraz, co po mně hodila mamka, moc nadšeně nevypadal.
14. 12. 2014 Dopoledne přijel děda Petr a v poledne jsme všichni vyrazili do Ikey, kde jsme se naobědvali. Cestou tam jsem usnula, a když jsem se vzbudila, první, co jsem řekla, bylo, že mě nebolí bříško - to proto, že Lucinka celou cestu kňourala, že ji bříško bolí. Ve svém jídle jsem se děsně nimrala, zato bych bývala nejradši vyžrala všechny dědovy švédské koule. Pak jsem si s mamkou dala ještě napůl dortík, a když jsme já i Lucinka dojedly, vydaly jsme se za taťkou a dědou ke gaučům. Sotva jsme tam ale došly, přišla jsem s obligátní větou, že chci kakat. Lucinka se pochopitelně nenechala zahanbit a přidala se ke mně, já sice neudělala nic, zato Lucka udělala všechno za mě. Když jsem pak chtěla na záchod znovu, letěla tam se mnou mamka ještě jednou, a to jsem se pro jistotu aspoň vyčůrala. Když si děda s konečnou platností vybral a zaplatil novou sedačku, jelo se domů. Když taťka zaparkoval ve dvoře, měly jsme s Lucinkou zůstat v autě s tím, že naši jen vyloží věci z kufru a všichni pojedeme zase na Hrad na divadlo, jenže děda to netušil a vyndal mě z autosedačky. Zrovna mě, která bojuje při každém zapoutávání do auta! No co - sám si mě odpoutal, sám si mě pak taky zapoutal. Původní plán byl, že se po divadle půjdeme na chvíli projít po osvětleném centru Prahy, jenže taťka omylem vyndal z auta mou bundu, takže jsem byla dost nalehko, což mamčin plán významně pozměnilo. Po dlouhé době nám mamka napustila vanu, což jsme si s Lucinkou dosytosti užily. Do postele jsme šly až skoro ve třičtvrtě na devět, protože dlouho trvalo, než nás mamka dokopala do postele. Výměnou za to jsme ale usnuly skoro okamžitě.
16. 12. 2014 V noci mamku vzbudil můj řev. Když přišla, už u mě stál děda a furt mu nešlo do hlavy, proč pořád brečím a nejsem k uklidnění. Mamce ale stačilo jen přiblížit se k mojí posteli a nadechnout se, aby hned identifikovala, že jsem hodila pěknou noční šavli. Byla jsem celá poblinkaná, takže byla nutná celková očista a nové pyžamo. Celou dobu mamka přemýšlela, z čeho se mi mohlo udělat tak blbě. Až pak ji to napadlo - „Terezko, tys bumbala z bublifuku?“. „Jo“ Sice jsem si včera odpoledne venku s bublifukem hrála, ale mamka mi nevěřila a myslela si, že ve svém rozpoložení odpovím „Jo.“ úplně na všechno, tak se rozhodla mou odpověď ověřit. „A bumbalas z Nelinčiny misky?“ „Ne.“ „A hamalas venku něco?“ „Ne.“ „A bumbalas z bublifuku?“ „Jo.“ „Tak to se nediv, že pak v noci bleješ.“ Dokonce mi mamka musela umýt i vlasy, takže když mi je fénovala, vzbudila se i Lucinka. Poté, co mě mamka konečně uložila zpátky do postele, Lucka i děda takřka okamžitě usnuli, ale já ještě dlouho nespala a mamka šla pro jistotu ke mně, protože si myslela, že mi je pořád špatně. Ráno jsem pak vyspávala skoro do devíti a rezolutně jsem popřela, že bych včera pila vodu z bublifuku. Většinu dne mě měl na krku děda, nejdřív vezla mamka Lucinku do školky, pak jela s taťkou do Ikey, pak jel taťka k doktorovi a mamka na Lucinčinu školkovou besídku a pak ještě na gymnastiku. Celý den jsem ale měla nařízenou dietu, ale nenápadně jsem na dědu zkoušela, jestli by mi náhodou nedal lízátko. Nedal. Místo něj mi jako dost chabou náhradu nabídl rohlík nebo piškoty. Z nouze jsem nakonec snědla pytel piškotů a 3 rohlíky. Když se mamka s Lucinkou vrátily, vrhly jsme se do tvoření kytičkového přání pro prababičku k narozeninám. Já jsem se na něm překvapivě podílela daleko víc než Lucka, jen práce se třpytkama byla ve znamení třpytek úplně všude, jen ne na přáníčku. K večeru už se mamka nechala obměkčit a dala mi kousek bábovky za to, že jsem ochotně uklízela. Pak jsem si sama řekla o chleba, mamka mi na něj nakrájela trochu sýra, jenže já viděla na lince ještě další nakrájený a hned jsem přikázala „Ještě chci!“, tak jsem dostala malý přídavek. Večer Lucinka usnula prakticky hned, zatímco já šla několikrát dolů - vysmrkat, vyčůrat, pro pití, a když šla dolů po čtvrté, sotva mamka uslyšela zavrzat podlahu, už mě hnala zpátky do postele.
17. 12. 2014 Dneska jsem měla v Kocourovi besídku i já. Když ale přišli naši, vrhla jsem se na ně a besídku statečně bojkotovala. Nejdřív jsem ani nechtěla s ostatními dětmi na chodbu, to mě ale ještě Tamara přesvědčila, ale pak jsem jen seděla nebo stála a nic nedělala. Tamara ovšem ocenila i to, protože řekla, že „Úspěch byl, že se nesekla hned na začátku.“. Během zpívání jsem se běhala občerstvovat cukrovím, díky čemuž pak ostatní děti křičely, že mají taky hlad. A když jídlo došlo (respektive rodiče už mi nic nepodali), trucovala jsem a už vůbec nespolupracovala. Po besídce jsem byla konečně volně vpuštěna k cukroví a po každém snězeném kousku jsem si chodila na záchod mýt ruce, na což hned poukázala Tamara se slovy „A pak že je to čuně!“. Po nějaké době mě ale přestalo bavit chodit si ke stolu pro každý kousek, tak jsem si donesla k mamce celou misku (ostatně o co šlo, stejně to byla miska s naším cukrovím). Jana si vzala z misky jeden kousek a mamka mi řekla, ať nabídnu i ostatním, co u nás stáli, a než jsem se nadála, byla miska prázdná. Taťkovo „Tak teď by mě zajímalo, co se jí honí hlavou.“ mi přišlo jako zcela nemístná poznámka. Jako zdárné ukončení besídky jsme všichni dostali dárečky - já dostala puzzle a hned jsem ho rozdělala, jenže se k němu vrhly další děti a začaly to skládat taky, a když jsem jednotlivé dílky začala sbírat a chtěla je uklidit, řekla mi jedna holčička, že je to všech. Takhle vekou křivdu jsem neunesla a s pláčem jsem utekla. Chytla jsem se až na jídlo, když mi taťka řekl, jestli si nechci místo breku radši dojít pro perníček. V autě cestou domů jsem se nechtěla nechat zapoutat do sedačky s pultíkem, tak mamka svolila, že to zkusíme bez něj. Nebyl v tom žádný problém a hlavně - já byla navýsost spokojená. Doma už na nás čekala prababička s dědou Lubošem, kteří přijeli popřát Lucince k svátku, a když jí dali dárky, já začala plakat, že nemůžu rozbalovat. Poté, co jsem v Kocourovi spořádala cukroví, jsem pochopitelně doma nejedla oběd, ale když jsem odpoledne zblikla na stole nové cukroví, honem jsem běžela dojíst kuře od oběda, abych si mohla trochu toho sladkého taky vzít. Když se setmělo, děda s prababičkou odjeli a my s mamkou, taťkou a Lucinkou jeli na večerní plavbu lodí. V autě jsem na chvíli usnula a do lodi mě musel taťka odnést, ale v lodi jsem se rychle probrala a o klidném sezení a kochání se noční Prahou nemohla být ani řeč. Zato večer v posteli jsem zase nemohla zabrat a bylo slyšet, jak místo ležení cestuju po pokojíčku.
18. 12. 2014 I když Lucinka ráno nedělala žádný kravál, když vstávala, probudila jsem se a šla jsem s ní rovnou do obýváku. Chvíli to vypadalo, že ještě půjdu nahoru spát, ale když mi mamka nabídla, že mě tam odvede, odešla jsem ke gauči, abych se mohla převléct. Zatímco nám připravovala snídani, my se oblékaly. Až když jsem začala chodit po bytě v legínách, si mamka všimla mých kalhotek, ležících na gauči. „Terezko, ty sis nevzala kalhotky!“ Dělala jsem, že ji neslyším a zarytě mlčela. „Máš je?“ „Jo.“ „A kde?“ „Tady!“ a ukázala jsem na gauč. Když jsme odjížděli na chalupu, naši se ani neobtěžovali dávat přede mě pultík, jen mě zapásali, ale zvyk je železná košile a já usnula a hlava mi padla skoro až na kolena. Nebylo divu, že když jsem se na chalupě vzbudila, bolela mě hlavička. Večer jsem místo usínání zase cestovala - čůrat, smrkat (přinesla jsem si i kapesník, ale v nose jsem neměla ani nudli), pak jsem přišla, že mi je zima. To jsem ale nekecala, měla jsem úplně zmrzlé ruce i nohy, tak mi mamka došla pro larisu. Až když mě do ní zachumlala, tak zjistila, že jsem patrně nebyla přikrytá nebo jsem byla na záchodě, protože Lucka ležela ve stejném pokoji, ale už spala, byla přikrytá a krásně teplá. Pro jistotu jsem tedy dostala i fusekle, kdybych šla náhodou zase na záchod.
19. 12. 2014 Po ránu jsem lehce chraptěla, což mamka přisuzovala večernímu prochladnutí. S vědomím, co všechno už mamka stihla upéct, jsem na férovku řekla „Mamko, já chci pelníček!“. Mamka se mi snažila podstrčit linecké, které měla po ruce, ale já se nenechala oblbnout a ukázala jsem na krabici, plnou perníčků. „To není pelníček! Tamto je pelníček!“
20. 12. 2014 Ráno jsem sice dostala svou snídani, ale když jsem viděla, jak jí děda chleba se šunkou, chtěla jsem ujídat od něj. „Chceš taky chlebíček se šunkou?“ „Jo.“ „A budeš hamat jen šunku nebo tam může být i ten chleba?“ „Já budu hamat šunku se šunkou.“ Odpoledne jsem si hrála na čaroděje, stála za dědou, ťukala klackem o pomlázku a říkala při tom „Čáry máry fuk.“ a při „fuk“ jsem se netrefila klackem do pomlázky, ale vzala jsem dědu po hlavě.
21. 12. 2014 Uprostřed noci se z pokojíčku ozvala střelba, tak mamka hned vyběhla nahoru a našla mě, jak sedím na posteli a shazuju z postele gogouny, co jsem si tam večer nasyslila. Ráno s námi vstal taťka, aby si mohla mamka zase jednou trochu pospat, ta toho využila a chrněla až do deseti. Mamka akorát vstávala, když jsme šly nahoru do pokoje za dědou, aby si s námi něco zahrál, ale on nechtěl a vymlouval se, že prý má teplotu, a ať jdeme dolů. Nakonec přeci jen sešel dolů (protože si vymýšlel a žádnou teplotu neměl) a hodinu s námi hrál pexeso. Po obědě jsme usoudily, že to hodinové pexeso byl dědův vrcholný výkon a radši jsme šly s Lucinkou ven, jezdily na kole a hrály si na pískovišti. Problém byl, že jsem si během pobytu venku svlékla rukavice a domů jsem přišla s úplně zmrzlýma rukama. Odpoledne jsem chtěla ke svačině překvapivě mamčin skleněný jogurt a snědla jsem ho s velkou chutí.

36. měsíc

23. 12. 2014 Oběd jsem jedla krásně, i když bylo v guláši dost česneku. Krátce poté, co jsem dojedla oběd, mě mamka načapala s plnou pusou - na stole totiž zůstaly tři samotné plátky knedlíku a já je všechny tři suché dojedla. O hodinu později jsem začala dojídat pro změnu brambory od včerejška, jako by mi naši nedávali nic k jídlu. Večer se děda vybičoval a šel nám přečíst pohádku, jenže já mu do toho tak dlouho kecala, až se naštval a řekl „Terezko, ty nechceš poslouchat pohádku?“. Moje ne moc nečekal, ale předpokládal, že jsem asi neporozuměla jeho otázce, tak to upřesnil „Tak já přestanu číst, to ti nevadí?“. Docela koukal, když jsem zase řekla, že ne, jenže Lucinka by nedočtení pohádky nedopustila a nepřežila, takže mu stejně nezbylo, než to dočíst.
24. 12. 2014 Obě s Lucinkou jsme byly od rána natěšené, že večer přiletí Ježíšek, a aby to čekání bylo kratší, zpestřily nám to návštěvy. Odpoledne totiž přijeli děda Luboš s prababičkou a strejdou Kubou. Ještě před večeří jsme se šli podívat ven na to, jak nám svítí domeček (čili taťka potřeboval poplácat po zádech, jak to hezky udělal), a aby se mi líp koukalo, strejda Kuba mě vzal na ruku, a když už mě vzal, tak mě kus rovnou poponesl. Večer jsme asi špatně koukaly, Ježíšek nám proklouznul, a aniž bychom ho s Lucinkou aspoň zahlídly, přinesl nám pod stromeček hromadu dárků. Na spoustě z nich nebyla napsaná jména, místo toho tam byly fotky. Díky tomu jsme mohly s Terezkou dárečky rozdávat. Pochopitelně jen do doby, kdy zvítězila naše zvědavost. Jeden dárek pro mamku sice nebyl nijak označený ani popsaný, ale já hned věděla, že je to její dárek - přesně takovéhle obrázky si totiž mamka lepí na nehty. Když se nás pak večer mamka ptala, který dárek se nám líbil nejvíc, za sebe jsem odpověděla, že omalovánky. Ježíšek ale způsobil nemalý problém - mně i Lucince donesl blikající a svítící balónek, jenže ten můj nefungoval. No, a když si Lucinka ten svůj vzala do postele, já se skoro rozbrečela a jen jsem vzlykla „Já bych taky chtěla, aby mi ten balonek svítil.“. Mamka mi slíbila, že se děda zkusí po takovém balonku podívat a sehnat ho, a pro zlepšení momentální nálady mi do postele donesla aspoň koníky, které mi Ježíšek donesl.
25. 12. 2014 Dopoledne jsme povětšinou visely na babičce, a když po obědě všichni odjeli, naši nám na chvíli pustili pohádky a pak s námi šel taťka nahoru do pokoje pro hosty, taťka tam učil Lucinku hrát kulečník a já si sedla k puzzle a skládala si. Protože tam ale bylo docela chladno, vrátili jsme se do obýváku a s sebou jsme vzali obří puzzle, to jsem ale neskládala, protože jsem spíš dílky rozhazovala. Když jsme po dvou a půl hodinách usilovného skládání obrázek dokončili, chybělo dobrých 8 dílků. Ty jsem nakonec za mamčiny pomoci našla a všechny, až na jeden, tam dodala. Večer jsem opět nechtěla poslouchat pohádku, tak mamka řekla, že jestli budu hučet, půjdu si sednout na chodbu na gauč a tam si můžu hrát, dokud mamka nedočte. Během čtení mě sice musela třikrát napomenout, ale celkem vzato jsem byla zticha a číst nám přestala, až když Lucinka vstala a začala přebírat hračky - všechny moje hračky od Ježíška si půjčila k sobě do postele, a když jí mamka řekla, že mi má půjčit třeba svého svítícího pejska, řekla, že mi teda půjčí zpátky toho mého ježíškovského koníka. Protože se to nakonec zvrhla v čachry s hračkama, zaklapla knížku a bylo po čtení. Spát se nám ale moc nechtělo a ještě o půl desáté jsme tam blbly.
26. 12. 2014 Dopoledne jsme šly ven, a protože bylo venku mokro, domů jsem přišla s mokrými ponožkami, kalhotami až po kolena a bundou až po lokty, takže jsem byla pěkně zmrzlá. Protože měla přijet na oběd babička z Hódyně se strejdou, čekali jsme s jídlem na ně, ale ve dvě už jsme s Terezkou měly takový hlad, že nám mamka dala aspoň polívku. A když konečně babička se strejdou dorazili, zároveň s nima přišla i teta Boženka s Dorotkou. Lucinka skoro ani nechtěla jíst, jak si s ní chtěla jít hrát, a když konečně zdolala svou porci jídla, dala přednost Dorotce před babičkou, odešla s ní do pokojíčku a tam se zavřely. Mamka zatím donesla na stůl svoje korbáčky, tak jsem se s nima chtěla podělit a nesla jim pár nahoru, ale nedostala jsem se tam, tak jsem zůstala na chodbě a snědla je sama. Když mě pak šla mamka zkontrolovat a pustila mě do pokojíčku za holkama, hned jsem se nahrnula k nim na postel, jenže ony hrály Dobble, tak mě mamka chtěla odvést, aby mohly v klidu hrát a já hru nezničila. Dolů mě nesla tak hlasitě plačící, až se šla babička podívat, co se mi děje. Když mě mamka položila na zem, vyběhla jsem zpátky nahoru a šla bouchat na gauč. Po chvíli mě babička přemluvila, abych šla dolů, a tam jsem s ní skládala puzzle. Až když odešla Dorotka, tak jsme se teprve vrhli na dárečky, ten popleta Ježíšek nechal naše dárky u babičky a dárky pro babičku naopak u nás. V šest odjela i babička se strejdou a my s Lucinkou šly otestovat pec, kterou dnes taťka dodělal a nutno říct, že obstál na jedničku s hvězdičkou.
27. 12. 2014 Dopoledne přišla Dorotka a všechny tři jsme šly ven sáňkovat. Dolů jsme vždycky sjely všechny tři a nahoru jsem já seděla jako paša a Lucka s Dorotkou mě táhly nahoru jako koně. Nejednou se stalo, že mě vyklopily, lepší nechat se sem tam vyklopit, než šlapat kopec po svých. Když chtěla jít pak Lucinka s Dorotkou k nim, chtěla jsem běžet za nima, ale taťka mě nechtěl pustit, tak pro jistotu zamknul vrátka. Chvíli jsem před nima stála jako hromádka neštěstí, ale pak jsem odešla domů a hrála si s mamkou. Odpoledne šla Lucinka zase ven, ale já zůstala doma s mamkou, skládaly jsme puzzle, četly si a lepily samolepky do knížky do Ježíška, takže jsem měla o zábavu postaráno. Když se blížil večer, chtěla jsem zase vysadit na pec, jen jsem se poněkud nešťastně vyjádřila - „Já chci na kopec.“. Mamka ale pochopila a k naší radosti nám tam podala večeři a pustila pohádky v počítači. Protože ale taťka pec ještě nestihl úplně dodělat, povedlo se mi skopnout svůj chleba na zem vedle akumulačky, kam se už nikdy nikdo nedostane. No vida, i takhle se to dá udělat, aby to vypadalo, že jsem dojedla.
28. 12. 2014 Po obědě vyrazil taťka s Lucinkou ven a já se s mamkou válela doma na gauči. Mamka si naivně myslela, že u ní usnu, ale když zjistila, že z toho nic nebude, šly jsme si zase skládat puzzle. Když si Lucinka přišla pro rukavice a šla na houpačku, hned jsem chtěla taky ven, tak mě mamka nabalila a vypustila. Za půl hodiny šla ale Lucinka domů a taťka se mě ptal, jestli jdu domů taky, já ale odmítla a šla zpátky na houpačku a domů jsem přišla až za dobrou půlhodinu. Chvíli jsme s Lucinkou koukaly na pohádku, pak jsme šly zase s mamkou na puzzle. Já se do toho skládání opřela natolik, že mi vůbec nedocvaklo, že potřebuju na záchod, a když mi to došlo, už bylo pozdě. Následovala poněkud předčasná sprcha a mamka mě rovnou převlékla do noční košile, jenže já se na deset minut vypařila, a když jsem se vrátila, měla jsem na sobě šaty, které jsem si ráno pokecala jogurtem a odmítla se převléct. Horko-těžko mě mamka přiměla k převlečení aspoň před odchodem do postele.
29. 12. 2014 Dopoledne šla Lucinka s Dorotkou zase ven, zatímco já zůstala doma s mamkou a co jsme dělaly? Skládaly puzzle. Odpoledne už jsem s holkama šla ven i já. Chvíli jsme sáňkovaly všechny tři, pak jsem ale začala stávkovat, a když nás přišla po chvíli zkontrolovat mamka a viděla jen Lucinku s Dorotkou, krve by se v ní nedořezal. V tu chvíli jí problesklo hlavou, že jsem se vydala do lesa a holky si toho nevšimly. Hned se ptala Lucky, kde jsem já a ona ukázala směrem ke mně. Já stála u potůčku a odmítala se odtamtud hnout. Co hůř - odmítala jsem se brodit sněhem a stála jsem na místě jak solný sloup, dokud mě mamka nevzala do náručí. Když mi ale řekla, že když neumím chodit, zítra ven nebudu moct, nechala jsem se radši postavit na zem a kousek popošla po svých. Moc dlouho mi to ale nevydrželo a kus jsem se nechala zase poponést a díky všemu tomu postávání a nehýbání se jsem se domů vrátila úplně promrzlá a s rukavicemi zmrzlými na kost.
30. 12. 2014 Dopoledne jsem chtěla jít s Lucinkou a taťkou ven, ale mamka mi hned připomněla, že včera řekla, že když nechci chodit, ven nebudu moct jít. Hned jsem slíbila, že nebudu protestovat jako včera. Zatímco Lucinka zkoušela lyžovat, já měla sáňky. Chtěla jsem ale lyžovat taky, takže když Lucinka přestala, taťka mě nazul do lyžáků. Jen jsem zavrávorala a už začala brblat, že lyžovat vlastně vůbec nechci. Když jsem v nich ale byla, taťka mě párkrát popostrčil, abych popojela aspoň o dva metry, to už jsem ale bulila, že už nechci lyžovat - z lyžování jsem byla celkem rychle vyléčená. Cestou domů jsem zase stávkovala a u Urbanů si lehla do sněhu, odmítala jít dál a začala brečet. Nakonec pro mě musel dojít taťka, doma mě svlékl a řekl, že už mě s sebou ven nevezme.
31. 12. 2014 Po obědě přijeli teta a strejda z Prahy, co hráli nedávno na Pražském hradě loutkové divadlo. Kromě mamky, která ještě dodělávala nějaké pohoštění na večer, šli všichni ven - já chtěla jít pochopitelně taky, ale po včerejšku už jsem musela smrdět doma. Jako kompenzaci mi mamka dala tři kočičí jazýčky. Teta se strejdou nám přivezli tiskátka, a protože si mě mamka vůbec nevšímala, šla jsem je vyzkoušet. Výsledkem bylo, že všechno, kolem čeho jsem jen prošla, bylo černé a mamka pak chodila s hadrem a všechno otírala. Ostatně černá jsem byla i já - tričko, tepláky, ruce, celý obličej a kolem oka to vypadalo, že mi mamka za tu chvíli udělala pořádný monokl. Večer jsem se začala zcela zuřivě a nekontrolovatelně odrbávat, patrně jako následek lentilek posledních dní a dnešní čokolády. Do postele jsme šly krátce po osmé a usnuly jsme překvapivě brzo.
01. 01. 2015 O půl čtvrté mamku vzbudil můj pláč, tak ke mně honem přiběhla, abych nebudila ostatní spáče. Hned jsem jí v slzách sdělila, že „To světlo nesvítí, to se zaseklo.“. Chtěla jsem totiž jít na záchod, ale světlo na chodbě se nerozsvítilo, protože ho strejda nebo teta omylem vypnuli, tak jsem se vrátila do postele. Před půl osmou jsme s Lucinkou vstaly a po vzoru Lucky jsem ke snídani nechtěla kornflejky, ale rohlík jako táta. Dopoledne jsme šli ven všichni (teda bez mamky, která vařila oběd), tentokrát mě vzali s sebou a já si toho patřičně vážila, byla hodná a poslušně šlapala po svých. Odpoledne, když teta se strejdou odjeli, jsme šli znovu na dlouhou procházku, tentokrát ale i s mamkou. Občas jsem se nechala popovézt na saních a nepatrně jsem zastávkovala až kus před barákem, to jsem totiž upadla a zůstala sedět na políčku. Když ke mně přišla mamka, ukázala jsem na jednu z mnoha krtin (aktuálně na tu, o kterou jsem zakopla) a řekla „To sou klutiny.“. Mamka, dělající blbou, se zeptala „Jo? A kdo tam bydlí?“. „No pšeče klutky!“ Večer nás naši nechali dívat od osmi na pohádku v televizi, ale o půl desáté už jsem řekla, že chci do postele, tak mě tam mamka odvedla. Původně si myslela, že když jsem unavená, bude to rychlý proces, ale abych neřekla, že mě odbyla, zeptala se „Chceš zazpívat?“. Pche! Kdepak, žádný takový - „Ne, kníčku!“. Nezbylo jí, než vytáhnout ze skříně knížku a začít číst, ale budiž jí útěchou, že jsem usnula takřka okamžitě.
02. 01. 2015 Odpoledne jsme jeli na návštěvu k Lancům, nejdřív to bylo super, to jsme si všímaly hlavně perníčků, co nám teta Jitka vyndala, ale pak jsme se pěkně rozjely, a když Mirek vytáhnul balón, bylo vymalováno - furt jsme na něm chtěly hopsat, až musel Mirek litovat, že ho vůbec vyndal, protože nám pro jistotu dělal záchranu (pak převzala štafetu mamka). Před odjezdem už jsme byly rozjeté jak blázen, lítaly jsme jim po bytě, skákaly a křičely, tak naši radši zvedli kotvy. Domů jsme dorazili akorát na sprchu, pohádku a odchod do postele.
03. 01. 2015 Po ránu mě pěkně potrápila srajda, takže mi mamka nasadila částečnou dietu a rovnou mi vrazila bonbon laktobacílků (tomu jsem se teda bránila podstatně míň než té dietě). Ke snídani jsem nafasovala suché piškoty, ale o trochu kynutých ovocných knedlíků mě mamka nemohla ochudit, takže jsem malinko dostala. Už dopoledne jsem rozdělala kočičí jazýčky, co nám na Silvestra přivezli teta Dana se strejdou, ale byla jsem pod mamčiným přísným dohledem, takže jsem je nejedla a jen se kochala pohledem na ně. Až odpoledne jsem to nevydržela a půlku jedné čokoládky si ulomila. Navíc jsem se zmocnila laktobacílků, otevřela si je a ukradla ještě jeden bonbon. Mamka mě viděla a řekla mi, že jestli ten kus čokolády sním, běda mi, jestli si večer budu stěžovat, že mě něco svědí. Když jsem večer mamce pro změnu užrala klobásu, mamka mi řekla, že jestli se zítra zase pokadím, dostanu na zadek. No, jak vidno, mamka by mohla zdatně sekundovat Sibyle.
04. 01. 2015 Dopoledne jsem měla zase srajdu, a když jsem mamce večer přišla říct, že chci na záchod, už to bylo v kaťatech, takže mě odnesla rovnou do vany. Taťka si neodpustil „Jestlipak víš, proč ses pokakala?“. Moje doznání ho ale naprosto dostalo. „Vim. Plotože sem hamala sladkosti.“
05. 01. 2015 Ráno jsem vstala v sedm s Lucinkou, která šla do školky. Hned po ránu se mi podařilo upšouknout si tak, že jsem musela dostat čisté kalhotky a během dopoledne jsem ještě dvakrát kakala - respektive spíš čůrala - takže mi mamka naordinovala nefalšovanou razantní dietu. Dopoledne jsem byla až neuvěřitelně hodná, chvíli jsem si hrála sama a pak jsme se s mamkou vrhly na tvoření a šily soví kabelku, kterou mi donesl Ježíšek. Aby si mamka jen nelibovala, jak jsem hodná, opět jsem si ustřihla ofinu, tentokrát ale opravdu fest a udělala jsem tam zub, který bude dorůstat minimálně čtvrt roku. Oběd si mamka mohla strčit za klobouk - o tu její rýži s mrkví jsem fakt nestála. Před druhou jsem začala polehávat na gauči a ve dvě už jsem byla tuhá. Vzbudila jsem se až o půl čtvrté, ale to prospání mi celkem bodlo. Lucinka akorát vytáhla Zajíce v pytli, tak jsem chtěla hrát taky. Pořádně jsem překvapila rodiče, jak jsem jen po hmatu poznala několik věcí - kačenku, brýle… Pak jsem ale začala švindlovat - obrázek jsem měla sice za zády, ohmatávala ho a říkala „Co by to tak mohlo být? No co to asi je? Klobouk?“. Pak jsem rychle přehmátla, koukla na to, schovala to zpátky za záda a pořád stejně zamyšleně řekla „Ne! To není klobouk. To bude…bota!“. Protože jsem za celý den snědla vlastně jen kousek rohlíku ke snídani a oběd jsem úplně vynechala, večer jsem vzala na milost trochu rýže. Navíc naši ocenili mou disciplinovanost - s vědomím, že mám průjem a nemůžu sladkosti, jsem se na ně ani nezeptala. O půl sedmé jsem zase začala polehávat na mamce a vydržela jsem u ní až do třičtvrtě na osm, kdy jsem sama řekla, že chci vykoupat. Mamka mi ale pro jistotu nejdřív změřila teplotu, měla jsem rovných 37. Rychle mě osprchovala a odnesla do postele. I když jsem u mamky vypadala, že brzo usnu, v pokojíčku jsem rázem ožila a řekla, že nechci do postele, a že ještě nechci spát. Nakonec jsem ale do postele přece jen zaplula a poslouchala pohádku. Za půl hodiny jsem běžela zase na záchod kakat a pak jsme ještě chvíli s Lucinkou štěbetaly, než jsme konečně usnuly.
06. 01. 2015 I dnes jsem vstávala s Luckou, ale tentokrát šla do Kocoura, takže budíček byl až ve třičtvrtě na osm. S mamkou jsme ji odvezly do školky a já na tu školkovou cestu nutně potřebovala taky batoh, tak mi jeden prázdný mamka vrazila na záda. Ze školky to mamka chtěla vzít ještě přes obchod, aby mi koupila nějaké rohlíky, ale já celou cestu od auta huhlala, že je mi zima, takže jsme se na rohlíky vykašlaly a šly rovnou domů. Tam jsem pak jen polehávala po mamce a většinu dopoledne na ní prospala. Kdykoli se mamka zpod mě vymanila, hned jsem se probudila, takže stihla sotva uvařit. Po obědě už byl doma taťka, takže mamka odjela pro Lucinku do Kocoura a pak s ní jela na gymnastiku a já prospala i většinu času, co byla pryč, jen sem tam jsem se na chvíli probudila. Během dne jsem byla bez průjmu a odpoledne se mamka konečně dočkala pevného bobku. Od doby, co se vrátila Lucinka, už jsem zůstala vzhůru a až do večera jsme spolu blbly. Nicméně ani dnes se mi nevyhnula dietní strava - k obědu jsem měla rizoto a k večeři suché brambory.
07. 01. 2015 V noci jsem byla několikrát vzhůru a jednou si dokonce uprostřed noci povídala s Lucinkou, a když přišla mamka, začala jsem se šikovat z postele, že už chci jít do obýváku. Stačilo mi ale říct, že je ještě noc, zase jsem se zachumlala a usnula. Když šla mamka ráno budit Lucinku, ještě jsem spala, ale probral mě pohyb okolo a hned jsem vstala taky. I když to včera vypadalo, že už budu v pořádku, ráno, když jsem si šla do pokojíčku pro jiné kalhotky, než mi přinesla mamka, jsem se zase připokákla, čímž jsem si to převlečení kalhotek posichrovala. Protože už ta dietní strava trvala dlouho, veškerá disciplinovanost byla tatam - dnes už jsem začala chodit a prudit, že chci čokoládu, bonbon, nebo cokoli, co ani vzdáleně nepřipomíná rýži, brambory nebo rohlíky. K večeři jsem vzala na milost brambory, ale i přesto, že mi mamka dala třikrát Hylak, jsem měla večer zase průjem.
08. 01. 2015 Někdy uprostřed noci jsem naše vzbudila s ohromným řevem, který neutichl ani po taťkově příchodu a uklidňování. Ovšem stačilo, aby přišla mamka a chvíli mě hladila v podpaží, kde jsem se drbala, a během pár vteřin jsem zavřela oči a zase usnula. Zato ráno jsem se tentokrát nenechala vzbudit ani povídající Lucinkou a spala jsem až do osmi. Dopoledne mamka slevila a dala mi dílek hořké čokolády, ale vzápětí trpce litovala. Po pár minutách byla čokoláda na mých rukou, na obličeji, ale i na gauči. Když to všechno odklidila, vrhly jsme se na chvíli na tvoření a po obědě jsme vyrazily pro Lucinku. Mamka mě nabalila, oblékla mi bundu, a když mi nandala čepici, podotkla jsem „Vypadám jako Gagalin, že jo?“. Odpoledne jsme zase vyrazili na chalupu a cestu jsme obě s Lucinkou prospaly. Večer, když naši zjistili, že Hylak nezabral, jsem dostala Enterol. Byla to kulička a já nedokázala pochopit, že bych to měla spolknout (u bonbónu mi to naši přeci taky zakazují), takže jsem ho rozkousala. A to mamka taťkovi říkala, že má tu bobuli rozkuchnout a obsah mi vysypat na nějaký kus žvance…
09. 01. 2015 V noci mě vzbudila Lucka křičením na mamku, ale to jsem hned usnula. Po chvíli jsem se ale znovu lehce probrala a začala pokňourávat. Mamka okamžitě zareagovala a začala na mě dělat „ššššš“, což bylo podezřelé. Otevřela jsem oko, podívala se po pokojíčku, a když jsem mamku objevila ležící v Lucinčině posteli, hned jsem spustila „Ale já tě chci vedle sebe!“. Mamka ale byla neoblomná, protože věděla, že její přestěhování ke mně by způsobilo velkou sesterskou hádku o ni, a řekla, že jestli se budeme dohadovat, kde bude ležet, odejde rovnou do ložnice. Radši jsem se spokojila s její přítomností v pokojíčku a podlehla klížícím se očím. Zato ráno jsem si mohla mamky užít dosytosti, protože Lucinka dospávala probdělou noc. K obědu mamka dělala Lucinčinu hráškovou polívku, a když mamka dojedla a šla odnést talíř a sklidit nádobí do myčky, já nasypala do svého talíře několik hrstí krutonů a z polívky tak udělala odpornou kaši, které už jsem se ani nedotkla.
10. 01. 2015 O půl třetí jsem běžela na záchod čůrat, to mamka přišla hned, ale když jsem se pak vzbudila znovu o půl sedmé, byla ještě tma a mamka spala tak tvrdě, že ji nevzbudilo moje dusání na záchod. K životu ji probral až můj nářek. Když přišla nahoru, byla jsem v posteli a brečela, že jsem seděla na záchodě, a když jsem se chtěla utřít, zhaslo na chodbě světlo (taky aby nezhaslo, když reaguje na pohyb a ne na moje sezení na záchodě) a já se bála. Ještě jsem pak usnula a s Lucinkou jsme vstaly v osm. Konečně jsem dostala normální oběd - kuře s bramborem a dokonce jsem dostala i pár kousků cukroví. Kakat jsem byla sice třikrát, ale pokaždé ze mě vypadly bobky, takže mamka zůstala v klidu. Po obědě přijela babička a hned nás vytáhla na procházku do lesa. Po těch několika dnech, co mě mamka držela pěkně zkrátka, jsem chtěla k večeři vajíčko, paštiku a celkově jsem byla pořádně rozežraná, ale mamka nepovolila a k večeři mi dala kuře. Když viděla, že se spokojeně cpu rukou, zeptala se mě „Víš, od čeho tam máš tu vidličku?“. Mno, přece nejsem blbá - „Hmmmmm, na jedení.“ a dál jsem jedla rukou.
11. 01. 2015 Dopoledne jsme šly s Lucinkou a babičkou zase do lesa. Cestou zpátky do Prahy jsem to v autě zalomila a doma jsem pak mamku překvapila, když jsem si při mytí vlasů dobrovolně lehla do vody tak, abych si je namočila, a pak jsem si je nechala bez protestů osprchovat.
12. 01. 2015 Dopoledne, když mamka odvedla Lucinku do školky a taťka dosnídal, jsme vyrazili do Ikey a na nákupy. V Ikee jsme si rovnou dali, a protože neměli nic kloudného, mamka si se mnou dala smažený sýr. Kus mi nakrájela a kus nechala vcelku, protože nevěděla, jestli mi to vůbec bude chutnat. Já, zcela neohroženě, nabodla na vidličku nenakrájený kus, strčila ho do pusy a málem se zadávila. Myslím, že ten pán, co během svého jídla pozoroval, jak si rvu do pusy ten velký kus žvance, musel o pár vteřin později, kdy jsem to začala dávit a plivat ven, trpce litovat, že na mě vůbec koukal. V Ikee jsem mamku hnala dvakrát na záchod čůrat, a když jsem v Hypernově pro změnu přišla s potřebou kakat, šel se mnou na záchod taťka. Nic z toho nebylo, ale ti, co seděli v okolních kabinkách, měli o zábavu postaráno. Celou dobu, co jsem trůnila, jsem si zpívala „Marie je vyčerpaná, nejraději by už spala, Jozef jí chlácholí, ať už tě nic nebolí.“. Pak jsme dojeli rovnou pro Lucinku a jeli domů. Večer jsem šla ještě jednou kakat a zase nic, a to jsem měla ráno trochu tvarohu, k obědu smažák, po obědě moučník se šlehačkou a odpoledne ke svačině jogurt - průjem je snad nadobro zažehnán. Večer mamka rozkrojila svůj nový sýr, a protože ji nikdo nepochválil, já jsem na znamení toho, že se jí fakt povedl, snědla jen sýr a chleba nechala.
13. 01. 2015 Dopoledne jsem s mamkou jela po dlouhé době na cvičení a byla jsem z toho úplně unešená. Domů jsme dorazily akorát na oběd, a když jsem po jídle chtěla zase tvořit, mamka se mě zeptala, jestli si na chvíli nelehneme. Jasně, že čekala, že se rozležím a usnu, ale já se po dvou minutách ležení zvedla a řekla „Tak deme dodělat kabelku“. Stihly jsme ji dokončit tak akorát, protože pak mamka jela pro Lucinku do školky a jely na gymnastiku, zatímco já byla doma s taťkou. Před čtvrtou mě taťka naložil do auta, přibrali jsme mamku s Lucinkou a všichni společně jsme si zase střihli cestu do Ikey, protože tam bylo tvořivé odpoledne. Nejdřív jsme si teda dali moučník na posilněnou a až pak mohlo přijít na řadu malování na tričko. Lucinka si nakreslila obrázek sama, ale mně nakreslila obrysy mamka a já si to jen vybarvovala.
14. 01. 2015 Po třech dnech mamčina vytrvalého čekání jsem se ráno konečně vykakala. V záchodě bylo ale tolik bobků, že měla strach, že to ani nepůjde spláchnout a záchod se ucpe. Už jsem se těšila, jak to bude řešit, ale nakonec se to ukázalo jako planý poplach. Dopoledne jsme jely obě s Lucinkou do Kocoura a tentokrát si to s námi Jana s Tamarou užily dosytosti. Já chtěla ke svačině banán, Lucinka dostala jako obvykle jablko a pití jsme měly jen jedno, protože druhé pití zapomněl taťka, který nás do školky vezl, vzít z auta. Ve školce se pak strhla bitka nejen o pití, které jsme si nechtěly půjčovat, ale i o jídlo, protože jsem náhle ztratila zájem o svůj banán, ale děsně nutně jsem potřebovala jíst Lucčiny jablka. Když nás taťka vyzvedával, obě jsme vyřvávaly a zpívaly, což Jana s Tamarou braly celkem v klidu, tak jen podotkl, že tohle nic není, že včera na záchodě v Galerii jsem zpívala „Josef jí chlácholí, ať už tě nic nebolí.“. Večer jsme si měly jít vyčistit zuby, ale já nereagovala, tak se mamka zeptala „Terezko, poslouchalas, co jsem říkala?“. „Jo.“ „A co?“ „U…“ - chtěla jsem říct uklízet, ale rychle jsem se zasekla a místo toho řekla „Do postele!“. Ani tak jsem se ale netrefila.
15. 01. 2015 Ráno jsem si zase jednou kákla do kaťat. Děda Luboš měl velkou kliku, že přijel až později, jinak by to byl býval schytal on. Přijel ale těsně před jedenáctou, tak akorát, aby mamka s Lucinkou stihnuly dojet k paní doktorce. Než se vrátily, postarali jsme se s dědou o španělského ptáčka od prababičky, a aby si nás děda pořádně užil, odjel s námi na prodloužený víkend na chalupu, takže večerního čtení se zhostil on.
16. 01. 2015 Ve třičtvrtě na osm jsem sešla dolů do obýváku, ale během chviličky jsem odešla znovu nahoru a hned se vrátila zpátky s čistým oblečením na převlečení a sama jsem se začala hned převlékat. Díky včerejší nehodě jsem měla ráno zákaz mlíka, protože nebylo jisté, jestli nemám zase průjem, což se naštěstí odpoledne vyvrátilo. Po obědě nás děda vytáhnul do lesa na dlouhou procházku, jen mamku jsme nechali doma, aby si taky užila chvilku klidu. Večer jsem viděla, že taťka pije limonádu, tak jsem ji od něj začala upíjet, ale zachutnala mi natolik, že musela mamka zakročit a říct, že už mi další nedá, dokud nedojím večeři. Že prý bych byla přepitá a nechtěla už jíst. Když jsem od ní odcházela, u stolu jsem se ještě zastavila, otočila se na mamku, zvedla prst a řekla „Já vim, nejdžív houctičku.“. Za půl hodiny jsem se k ní vrátila s hrnečkem, lahví limonády a informací „Mamko, už sem dochamala houctičku, už mi můžeš nalít.“. Večer nám četl zase děda, ale usínání bylo na dlouhé lokte. Ještě po půl desáté totiž Lucinka vyřvávala, že nemůže usnout, tudíž jsem nemohla spát ani já. Až když na ni naběhla mamka a usměrnila ji, konečně zmlkla a já mohla spát.
17. 01. 2015 Včerejší pozdní usnutí způsobilo dnešní vychrňování do čtvrt na devět. Protože bylo venku hnusně, žádný výlet ven se nekonal. Dopoledne jsem se hodně povalovala po mamce, pak jsme si hrály s Luckou a pak jsem chvíli urvala mamku na skládání puzzle. Děda si dal večer pohov, takže nám pohádku četla zase mamka. Ani dnešní usínání ale nebylo z těch lepších. Několikrát jsem šla dolů jak já, tak Lucinka, navíc jsme v pokojíčku svítily, takže o půl desáté přišla mamka, zhasla a zavelela, že máme chrnět. Lucinka ale zase začala mručet, že neusne, a až když přišla mamka a pohrozila, že jestli nebude potichu, půjde spát do vedlejšího pokoje, abych mohla spát aspoň já, konečně zmlkla a já byla do pár minut tuhá.
18. 01. 2015 Ranní vyspávání se nám zase protáhlo až do půl deváté. Odpoledne jsme všichni vyrazili do Prahy a na cestu jsme s Lucinkou vyškemraly bonparu. Cestou jsem usnula, ale když jsem se vzbudila, šibalsky jsem koukla na mamku a řekla „Ečtě mám bonbonek“.
19. 01. 2015 V šest ráno jsem se vzbudila na záchod, ale ještě jsem zaplula do postele. Vstala jsem až v osm, nicméně už nějakou dobu předtím jsem si v posteli povídala a hrála, jen jsem pořád ležela v posteli. Vzbudila jsem se ale s rýmou jak trám, takže jsem trčela celý den doma. Když jsme měly večer uklízet, moc jsem se neangažovala, ovšem jen do okamžiku, kdy jsem zaslechla, že za úklid bude odměna v podobě čokolády. Okamžitě jsem popadla první krám, co mi přišel pod ruce a šla ho uklidit. To bylo ale na dlouhou dobu poslední věc, kterou jsem uklidila. No co - řeklo se, že kdo bude uklízet, dostane čokoládu, ne, že čokoládu dostanou jen ti, kdo uklidí úplně všechno. Poslední dobou jsme si navykly na pozdní usínání, takže jsme ještě o půl desáté kecaly a já si pak došla dolů pro pití. Teprve potom jsme zmlkly a usnuly.
20. 01. 2015 Dopoledne se mamka vrhla na úklid našeho pokojíčku. Já se moc nehrnula, že bych jí s tím šla píchnout, ale když mamka řekla, že když neumím uklízet já, uklidí to ona, ale já už nebudu moct do pokojíčku chodit, takže budu spát s Nelinkou v boudě, nechala jsem si to projít hlavou a pro jistotu jí šla aspoň trochu pomoct. Přeci jen nikdo neví, kdy myslí ty pohrůžky vážně, a kdy si dělá srandu. Večer mamka nakrojila nový sýr, takže jsem večeři pojala sýrově - sežrala jsem všechen sýr a chleba nechala.
21. 01. 2015 Ráno jsem byla na záchodě, a když mě přišel taťka utřít, jen z něj vypadlo „Čoveče to je bobek jak cep, tím bych mohl umlátit i zloděje!“. Mamce to přišlo k smíchu, ten jí ale zamrzl na rtech, když nám šla do pokojíčku pro oblečení a všimla si voskovek, rozházených v mé posteli. O ty voskovky snad ani tak nešlo, jako spíš o ty malůvky u postele - mé vlastnoruční čárance a Lucinčin domeček a srdíčko. A i když se obvykle nad našimi výtvory rozplývá, dnes se rozplývat tak nějak pozapomněla. Před obědem přijel děda Luboš s babičkou, ale hned po jídle se taťka s dědou sbalili a odjeli na několik dní na hory. Chvíli po jejich odjezdu odešla i mamka s Lucinkou, ty šly pro změnu k zápisu do školy, a já zůstala doma sama s babičkou. Babička si užila klidu, protože jsem si celou dobu krásně hrála sama, ovšem jen co se vrátila mamka s Luckou, začalo ródeo. Abychom se zklidnily a přestaly hádat, vytáhly jsme pexeso. Vlivem mojí rýmy se z veverky stala bebeuka, ale Lucinka na tom nebyla o moc líp - i bez rýmy udělala z leoparda leparda. Po osmé jsme byly v posteli, mamka předem odnesla všechny voskovky i pastelky a mně ještě zatrhla, abych si zase přenesla půlku hraček k sobě do postele. No…nijak jsem jí to nevyvracela, a když dočetla pohádku a odešla do obýváku…
22. 01. 2015 Ten taťka ví, kdy vyklidit postel. O půlnoci jsem se vzbudila s pláčem, hned ke mně přišla babička, chvíli po ní i mamka. Obě jsem je odháněla, mamka se ale nedala a po chvíli mě zklidnila. Já se ale začala naprosto zuřivě škrábat po celém těle, tak mamka došla dolů pro kapičky Fenistilu a dala mi je. Chvíli u mě pobyla, hladila mě po hlavě, a když jsem zavřela oči, odešla. Po pár minutách jsem začala kňourat znovu. To ke mně mamka přišla s tím, že se přesuneme do její postele. Sotva jsem se tam zavrtala, už jsem řekla, že chci do svojí postýlky. „A proč?“ „Plotože je mi tam líp.“ Abych si svůj odchod do pokojíčku posichrovala, začala jsem se klepat zimou. Mamka mě odvedla, uložila, přikryla, zase počkala, až zavřu oči, a sotva si lehla do své postele, začala jsem kňourat znovu. Takhle jsem ji hnala do pokojíčku ještě minimálně osmkrát a průběžně ještě běhala dolů - pro krém, pro kapesník, pro sprej do nosu, pro vodu, pro mlíčko… Pak jsem si začala stěžovat, že mě bolí ouško, tak mě mamka vzala do obýváku, aby mi odsála nudle a řekla, že prostě budu spát v ložnici. Bez řečí jsem se tam vydala, mamka se obětovala a zavřela okno (a celou noc trpěla, že nemá u hlavy čerstvý přísun vzduchu) a pak nastalo to pravé tóčo. Sotva jsem si lehla, začala jsem plakat pro bolest ouška, takže mamčiny výlety do obýváku nekončily - pro Nurofen, pro teploměr, pro sprej do nosu, podívat se, jestli nemáme kapičky do uší a nakonec ještě pro lux. Jenže než ho donesla, já usnula. Mamčina radost ale netrvala dlouho, do pěti minut jsem byla zase vzhůru a plačící. Mamka odsála nudle, stříkla mi do nosu a zcela vážně přemýšlela o tom, jestli se mnou má vyrazit na pohotovost. Nakonec jsem někdy po půl třetí konečně usnula a až do půl desáté spala bez probuzení. Hned jak jsem se vzbudila, jsem mamce hlásila, že už mě ouško nebolí. Dopoledne, když mamka vařila, jsme si s babičkou a Lucinkou zahrály párkrát pexeso, a když mě to přestalo bavit, sebrala jsem se a odešla si sama hrát nahoru. Vrátila jsem se až ve chvíli, kdy mi u nosu visely nudle jak opratě. Během dne jsem sice párkrát řekla, že mě bolí ouško, ale teplotu jsem neměla a řádila jsem jako obvykle, navíc mamce řekla paní doktorka po telefonu, že prý má počkat do zítřka, že jsem jen mohla mít plný nos rýmy a mohlo mi to natéct do ucha, takže mamka vyčkávala a doufala v klidnou noc. Jen mě po přečtení pohádky upozornila, že jestli si zase nasyslím do postele na noc polovinu hraček z pokojíčku, zítra si ty hračku vezmu a budu spát s Nelinkou v boudě. Vzala jsem si to k srdci, takže když jsem o půl dvanácté začala zase plakat, nemusela mamka nejdřív vybrat z postele půlku pokojíčku, aby se ke mně vůbec dostala. Zase jsem si stěžovala na ouško, a aby toho všimla, měla jsem ruku ponořenou do ucha pomalu až po zápěstí. Tentokrát zareagovala okamžitě, odsála mi nudle, stříkla Nasivin, dala Nurofen a ještě kápla do ucha. Nastěhovala si mě k sobě do postele a já během chviličky usnula.

moje váhové přírůstky po měsíci
(porodní váha 2 950 g, váha při propuštění z nemocnice 2 790 g, váha ve dvou letech 11,1 kg)

měsíc váha přírůstek
měsíc
přírůstek
celkem
měsíc váha přírůstek
měsíc
přírůstek
celkem
únor 11,3 kg +0,2 kg +8,4 kg srpen 12,5 kg +0,2 kg +9,6 kg
březen 11,5 kg +0,2 kg +8,6 kg září 12,5 kg +0,0 kg +9,6 kg
duben 11,6 kg +0,1 kg +8,7 kg říjen 12,9 kg +0,4 kg +10,0 kg
květen 11,9 kg +0,3 kg +9,0 kg listopad 13,1 kg +0,2 kg +10,2 kg
červen 12,1 kg +0,2 kg +9,2 kg prosinec 13,4 kg +0,3 kg +10,5 kg
červenec 12,3 kg +0,2 kg +9,4 kg leden 13,7 kg +0,3 kg +10,8 kg