Chovatelská stanice BOHEMIA BAY - Beauty Bee Indyk (sheltie - šeltie - shetland sheepdog) a Mabel Černý trůn (dobrman - dobermann), fotogalerie, psí sporty, štěňata a mnoho dalšího.

prďolčiny pokroky - třetí rok

25. měsíc (takže mi jsou 2 roky)

Pusa: Díky gastroenteritidě a jedné prozvracené noci naši odhodili dudák vdál a já spím jen s hračkou.
Ruce: Všechny možné tvary dokážu vhodit do správných otvorů vhazovačky, ať už jde o kolečko, čtvereček nebo trojúhelník, ale i trojlístek, ovál nebo šestihran. S chozením na nočník jsem se začala poměrně často chytat za kalhoty, takže to vypadá, jako bych potřebovala čůrat prakticky celý den.
Jídlo: S jídlem pěkně blbnu. Ráno tedy startuju za celou rodinu, to sním klidně plnou misku kornflejků s mlíkem, dopoledne sem tam něco vyškemráme, ale ze zdravého sním leda BabyBel sýr, oběd jím jak kdy a jak co a pak už to je bída s nouzí. Ovoce většinou jen rozkoušu a vyplivnu, jogurtu si dám tam dvě lžičky (od té doby, co jsem po zvracení a průmu musela držet bezmléčnou dietu, jsem na jogurty lehce zanevřela), toasty nebo chleba spíš rozdrobím a to se vlastně týká i večeře, takže po obědě už jím dost sporadicky.
Den: Mamka mi do postýlky dala nepromokavé prostěradlo, takže spím po obědě bez plínky. Jen jsem s tím odpoledním spánkem začala trochu haprovat, takže je to tak padesát na padesát, že usnu.
Noc: Na noc pořád dostávám plínu, nicméně když se zadaří, dovedu se na noční čůrání probudit. Taky už se se mnou Lucinka dělí o svůj pokojíček, ona spí nahoře na palandě a já spím v její původní posteli a na chalupě už máme v patře taky svůj pokojíček, kde spíme, takže naši v ložnici osiřeli.
Slova: Umím říct své jméno - „Teeska Sýkovová“.
Nemoci: V podkolenních jamkách a v okolí loktů se mi objevila rudá svědivá ložiska s pupínky. Předpoklad je, že se u mě objevil atopický ekzém, jako prozatimní léčba byly stanoveny kapky Fenistil a promazávání něčím hodně mastným (mamka zvolila konopnou mast), pokud by se to nezlepšilo, musela by Paňdoktorka nasadit krátkodobě kortikoidy.

26. měsíc (takže mi jsou 2 roky a měsíc)

Ruce: Zcela bez pomoci dokážu složit 48dílné puzzle.
Jídlo: Opět jím jogurty, přestala jsem ale jíst ovocné a jím jen čokoládové jako Lucinka.
Den: Díky chození na nočník se mi podařilo úplně odbourat odpolední spaní, protože jsem na mamku pokaždé z postýlky volala, že potřebuju čůrat, a když mě vyndala z postele, vzala jsem roha a do postele už nechtěla. A díky přesunu z malé postýlky do velké postele v pokojíčku jsem pro změnu posunula spací režim, v posteli prostě nevydržím spát tak dlouho a budím se kolem půl sedmé (občas dřív, občas dýl). Čím dál víc upřednostňuju před nočníkem záchod.
Noc: Usínání ve velké posteli v pokojíčku je občas psychicky náročné, zejména pro mamku, než usnu, občas cestuju a hlavně místo spaní kecáme a blbneme s Lucinkou. Ta má ale dostatek rozumu, takže když už se jí chce spát, párkrát mě okřikne, ať už jsem zticha a je po legraci.
Nemoci: Ekzém prakticky zmizel, mamka jako nejpravděpodobnější příčinu jeho vzniku určila čokoládu. Buď tedy vymizel, protože jsem čokoládu přestala dostávat nebo díky změně mastiček. Ať tak, nebo tak, nebylo naštěstí zapotřebí nasazení kortikoidů a naši v rámci léčby prohlásili, že budeme muset v létě odcestovat k moři.

27. měsíc (takže mi jsou 2 roky a 2 měsíce)

Den: Ranní probouzení se ustálilo na šestou až půl sedmou, jen výjimečně spím dýl, zpravidla jen tehdy, když spím špatně v noci. Ve dne usínám jen v případě krajní nouze, rozhodně ale ne v posteli. Bohužel ale po období 90% úspěšnosti, co se nočníku nebo záchodu týká, přišlo období 90% neúspěšnosti. Prostě čůrám kdykoli, kdekoli a v čemkoli. Kakám takřka výhradně do kaťat.
Noc: Mamka pozměnila večerní rituál, takže se nejdřív vykoupeme a převlečeme do pyžama a až potom nám dá večeři a pustí pohádku v počítači. Díky tomu chodíme do postele pravidelně v osm hodin, zatímco když jsme se koupaly až po pohádce, většinou jedna nebo druhá z nás dělala blbosti, protestovala nebo to zdržovala, takže jsme chodily spát podstatně později. Období ranních suchých plen vzalo za své a ráno mi mamka sundavá řádně pročůranou plínku.
Slova: Mezi opravdu oblíbené výrazy jsem zařadila „juchů“ (to jsem odposlouchala od Lucinky), „tak dobže“ (tak dobře, opět od Lucinky) - abych to mohla říct, vyhledávám problémy, jen abych nakonec mohla smířlivě říct jen aby mohla říct tak dobře - a „jauvajzíček“ - to používám, když se bouchnu, ale moc to nebolí. Když to bolí, rovnou řvu jak tur.

28. měsíc (takže mi je 2 a čtvrt roku)

Den: Mamka by mohla začít slavit - krom toho, že jsem začala spát plus mínus do půl osmé, jsem znovu začala chodit na nočník a záchod, takže k nehodám už dochází jen v minimu případů. Jen pořád nedokážu ovládat své emoce, takže se vztekám snad čím dál častěji, většinou tehdy, když mi mamka nechce dát nějakou dobrotu, nebo když mi Lucinka něco sebere. V obou případech to řeším boucháním na gauči, občas dotyčného plácnu, Lucinku sem tam zatahám za vlasy, a stav největšího naštvání zejména vůči Lucince dávám najevo tak, že vyplazím jazyk a začnu prskat. Našim to přijde děsně vtipné, každopádně pro mě je to vrchol, že víc už mě nikdo rozčílit nemůže.
Ruce: Umím se sama svléct, nejlépe mi jde pyžamo, protože má dlouhé rukávy a je volné, dovedu si svléct mikinu, a když se snažím, zvládnu si sundat i triko s krátkým rukávem. S oblékáním je to o chlup těžší, ale zvládnu i to, kalhotky a kalhoty stoprocentně, s tričkem a ponožkama občas potřebuju pomoct a mikinu potřebuju obléct od mamky.

29. měsíc (takže mi jsou 2 roky a 4 měsíce)

Ruce: Když se snažím, dovedu si sama vyloupat pistáciové oříšky. Nedávno vymalovanou chalupu jsem všude, kudy jsem šla, označila pastelami všech možných barev a zanechala tak po sobě věčnou památku. Nepočmárala jsem jen koupelnu a záchod, neb tam jsou obkladačky, ale jinak jsou počmárané všechny místnosti kromě ložnice (kam nejsem vpouštěná). A aby toho nebylo málo, zjistila jsem, že když zareju vidličkou pořádně do zdi, zůstane na zemi krásně nasněženo.
Noc: Konečně už zvládám bez plínky i noc.
Nemoci: Poprvé v životě jsem dostala třídenní antibiotika, a to mimořádně nepřitáhla žádného školkového bacila Lucinka, ale roznesla nám to doma mamka. Ta byla z nás všech nejmíň nadšená, že jsem dostala antibiotika takhle brzo, ale mně to moc nevadilo, mně ten Sumamed forte celkem dost chutnal.

30. měsíc (takže mi jsou 2 roky a 5 měsíců)

Nohy: Schody (minimálně ty na chalupě) už zvládám vyjít jako dospěláci - co schod, to krok.

Shrnutí ve dvou a půl letech: Ve dne i v noci jsem bez plen - přes den chodím na záchod, aniž bych potřebovala redukci, v noci většinou vydržím, občas se počůrám, občas se na čůrání probudím. Sem tam se počůrám i ve dne a občas se mi do kaťat podaří i bobek.
Oběd jím vidličkou, jsem dost polívková, z druhého sním většinou prvně přílohu a pak až (v nouzi nejvyšší) i maso. Mám venku všechny zuby, i když dvě stoličky ještě nejsou prožíznuté úplně celé.
Oblékání a svlékání mi jde na jedničku, problém je, že chodím s oblibou bosá (i venku) a k obutí mě nedonutí ani chladné počasí. Při chůzi po schodech dokážu jít co krok, to schod. Umím vylézt i po mlynářských schodech (dolů už mi to nejde) nebo na žebřík a ze žebříku.
Naši i Lucinka se mě snaží naučit barvy, občas se strefím, ale vzhledem k tomu, že jen tipuju, je to otázka náhody. Počítám do tří a další číslice říkám, jak mi jdou zrovna pod pusu.
Mám poměrně rozsáhlý slovníček a mluvím pomalu a vcelku srozumitelně. Používám minulý a budoucí čas a podmiňovací způsob.
V bazénu plavu zásadně s kruhem a křidýlkama a snahy našich o odbourání kruhu úspěšně bojkotuju.
Kdyby ale měla mamka najít slovo, které by mě nejlíp vystihlo, bylo by to ničitel - vším házím, stříhám knížky, čmářu do knížek i na zdi, a co jde, snažím se rozebrat a rozbít.

31. měsíc (takže mi je 2 a půl roku)

Den: Pro změnu jsem se zase začala pokakávat a nedělá mi to (na rozdíl od mamky) žádné psychické problémy.
Pusa: Po dlouhé době se mi mamka podívala do pusy a zjistila, že mám prořízlé všechny čtyři zadní stoličky, dvě komplet a dvě jsou prořízlé zpoloviny.
Hrátky: Konečně se umím sama pořádně rozhoupat na houpačce tak, že nepotřebuju ničí pomoc a houpu se tak, že se mamka děsí, kam až doletím, až se pustím. Když jsem sama bez Lucinky, dovedu si krásně vyhrát úplně sama.

32. měsíc (takže mi jsou 2 roky a 7 měsíců)

Nohy: Umím vylézt po vykrajovaných mlynářských schodech.
Noc: K večernímu čtení jsme přibraly nový rituál - mamka si ke každé z nás lehne a zazpívá jednu nebo dvě sloky písničky Ho Ho Watanay.
Hrátky: Jedno dopoledne v týdnu chodím do školky - tvořím tam sice ráda, nicméně si své práce cením natolik, že se výtvory dlouhé trvanlivosti nedočkají.

33. měsíc (takže mi jsou 2 roky a 8 měsíců)

Hrátky: Začala jsem se zase daleko víc mazlit, než dřív, hlavně tedy s mamkou, která to jednoznačně vítá. Speciálně si ráda lehám na ni nebo k ní, když si třeba lehne na gauč.

34. měsíc (takže mi je 2 a třičtvrtě roku)

Pusa: Těžko říct, jestli to byla náhoda nebo ne, ale podařilo se mi napočítat bez jakékoliv pomoci do osmi.
Jídlo: S jídlem jsem začala dělat takové ofuky, že mamka zavelela zákaz sladkostí a dostávám jen tři sladkosti denně, a to pouze v případě, že dobře obědvám a svačím. Jediné, co jím dobře, jsou kornflejky ke snídani.
Pohyb: Až na ponožky se ráno sama oblékám a večer svlékám, a když mám dobrou náladu, oblečení si i sama vyndám ze skříně.

Shrnutí ve třech letech: Když vymalovávám obrázky, sice většinou používám jen jednu barvu, ale vybarvuju skoro bez přetahování.
Barvy pořád pletu, ale když mamka napoví, že mám vzít zelenou pastelku jako travička, zvolím správně.