Chovatelská stanice BOHEMIA BAY - Beauty Bee Indyk (sheltie - šeltie - shetland sheepdog) a Mabel Černý trůn (dobrman - dobermann), fotogalerie, psí sporty, štěňata a mnoho dalšího.

prďolčiny pokroky - čtvrtý rok

37. měsíc (takže mi jsou 3 roky)

Oči: Co se barev týká, je to mamčin boj s větrnými mlýny. Ne, že bych je nepoznala, to zase jo - obrázky stejné barvy k sobě přiřadím správně, u zelené řeknu, že je to travička, u žluté, že je to sluníčko a u hnědé, že je to bobek, ale abych řekla, že je to zelená, žlutá nebo hnědá barva, to ze mě nevytluče ani násilím.
Pohyb: Od Lucinky jsme okoukala lezení po zábradlí točitého schodiště, zatím ale lezu jen po vnitřní straně, přeci jen mám ještě nějaké zbytky pudu sebezáchovy.
Hrátky: Ráda hraju hry, perfektně už umím pexeso a domino (dokonce i bez podvádění a vztekání, že chci otáčet kartičky pořád dokola), ale zvládám i člobrdo.

38. měsíc (takže mi jsou 3 roky a měsíc)

Pusa: Po tříleté prohlídce u paní doktorky mě mamka začala doma učit mluvit. Sama mi rozumí, takže jí nepřišlo, že bych mluvila špatně, ač jí to taťka říkal. Až když to potvrdila i paní doktorka, začala se na to soustředit a zjistila, že místo „s“ a „c“ říkám „t“ a místo „ž“ a „š“ říkám „č“. Nutno říct, ke slavení prvních úspěchů stačilo pár dnů občasného trénování a já začala říkat „š“. Pravda, nejdřív jen samotné, pak jen na začátku slova a ještě k tomu vždycky jen tehdy, když mě na to mamka upozornila, ale hlavní bylo, že se to mamce podařilo. Často chodím jen tak za mamkou, chytnu ji kolem krku a řeknu, že ji mám moc ráda.
Jídlo: Dost hapruju s jídlem - snídani jím pěkně, obědy jak kdy, ale o večeře skoro vůbec nestojím, maximálně vyberu sýr a zeleninu, chleba a pečivo nechávám pro děti z rozvojových zemí.
Nemoci: Na tříleté prohlídce mi paní doktorka přišpendlila dyslalii - vadnou výslovnost.

39. měsíc (takže mi jsou 3 roky a 2 měsíce)

Jídlo: Mamka pozměnila taktiku a večeře nám začala nabízet teplé. Rázem jsme s Lucinkou obě začaly zase spořádaně večeřet.
Den: Stručně řečeno právě prožívám období „permanentně protivná jak tříska v zadku“.

40. měsíc (takže mi je 3 a čtvrt roku)

Pusa: Písmeno „š“ už zvládám bravurně a začínám ho dosazovat i tam, kde má být „ž“, tak přišel čas na něco nového - písmeno „s“. Pravda, syčet jako mamka teda rozhodně neumím a moje „s“ je dost tvrdé a takové nesyčivé, ale lepší než drátem do oka, zázraky ode mě snad nikdo nečeká.

41. měsíc (takže mi jsou 3 roky a 4 měsíce)

Den: Ráno vstávám většinou mezi sedmou a půl osmou (pokud mě teda mamka nebudí dřív kvůli školce) a odpoledne usínám jen ve velmi výjimečných případech, jako je třeba horečka.
Noc: Večer chodíme do postele plus mínus v osm a já se konečně naučila poslouchat večerní pohádky.
Pusa: K nově naučeným písmenům jsem přidala písmeno „c“, prvně v tom nejfrekventovanějším slově - „Lucinka“.
Jídlo: Ač mě ve školce chválí, že jím líp než většina starších dětí, mamka je ze mě pološílená. Poslední dobou jsem si navykla utíkat nejen od oběda, ale už i od snídaně a večeře - to mi většinou projde, protože to vždycky schovám za to, že se chci jít pomazlit s mamkou.
Hrátky: Hrozně ráda se chodím mazlit s mamkou - prostě jen přijdu, řeknu, že se chci pomazlit, ona si lehne na gauč, já na ni a jen tak se spolu válíme.

42. měsíc (takže mi jsou 3 roky a 5 měsíců)

Noc: Poprvé v životě jsem někde byla úplně bez rodičů. Spolu s Lucinkou jsme totiž byly šest dnů u babičky v Hódyni.

43. měsíc (takže mi je 3 a půl roku)

Slova: Takřka z ničeho nic jsem začala počítat do deseti a bez problémů spočítám různé věci.

44. měsíc (takže mi jsou 3 roky a 7 měsíců)

Oči: Ve školce se mi podařilo spadnout tak nešťastně, že jsem si rozsekla víčko.
Den: Sem tam stále proběhne nějaká ta drobná nehoda do kaťat.
Pohyb: Ve školce se mi chce občas pomazlit a nejjednodušším způsobem, jak toho docílit, se ukázalo bezdůvodné brečení. Škoda, že to paní učitelka tak brzo prokoukla.
Hrátky: Nelinčinu smrt jsem k překvapení všech nesla hůř než Lucinka a obrečela jsem ji.

45. měsíc (takže mi jsou 3 roky a 8 měsíců)

Pusa: O stydlivosti u mě nemůže být řeč. Zatímco Lucinka před cizími lidmi mlčí, já bych z fleku mohla dělat její tiskovou mluvčí.
Ruce: Moje obrázky pořád nemají hlavu ani patu.
Pohyb: Ač Kristýnka normálně bere na gymnastiku až po čtvrtém roce, vzala mě na jednu zkušební hodinu a udělala u mě výjimku a přijala mě už teď. Otázkou je, za jak dlouho začne litovat.

46. měsíc (takže mi je 3 a třičtvrtě roku)

Jídlo: Ke snídani, svačině, obědu nebo večeři se stále neštítím posilnit vrkounama z nosu.
Pohyb: Ani rozbouřené moře mě nemůže zastavit v touze jít do vody - tedy jen do první vlny, která se přese mě převalí.

47. měsíc (takže mi jsou 3 roky a 10 měsíců)

Noc: Poslední dobou s Lucinkou večer v posteli dlouho povídáme a děláme kraviny, takže usínáme až po půl desáté. Ráno jsme pak pochopitelně (hlavně já) k neprobuzení.
Nemoci: Atopický ekzém se mi překvapivě dostal až na genitálie, což vůbec nebylo nic záviděníhodného. Naštěstí zabrala během jednoho dne Pytiolová mast.

48. měsíc (takže mi jsou 3 roky a 11 měsíců)

Pusa: Hned při první návštěvě na logopedii jsem se naučila říct písmeno „ž“. Jen s jediným háčkem - řeknu to jen jako samotné písmeno a pouze tehdy, když se fakt pekelně soustředím. Taky musela mamka přiznat, že jsem začala o něco líp jíst.
Pohyb: Mamka na mě vyzrála co se oblékání a obouvání týká - je o mně všeobecně známo, že když se mám oblékat a obouvat, dělám děsně unavenou, ale stačí, aby mamka řekla „Ta Terezka se neumí obléct, já si jen dojdu do kuchyně a hned ji půjdu obléct.“, a během chvilky jsem oblečená i obutá. Při mytí vlasů už spolupracuju natolik, že sama hodně zakloním hlavu, zacpu si uši a čekám, až mi mamka opláchne vlasy.
Nemoci: Konečně se zjistil původce mých kožních problémů posledních dnů - stafylokok a vyfasovala jsem na něj antibiotika.
Hrátky: Ohromně jsem si oblíbila logickou hru Na ledové kře, kde musím na různá herní pole poskládat různé dílky skládačky tak, aby byla ryba ve vodě, medvěd na kře, a žádné zvíře nebylo na eskymákovi.