Chovatelská stanice BOHEMIA BAY - Beauty Bee Indyk (sheltie - šeltie - shetland sheepdog) a Mabel Černý trůn (dobrman - dobermann), fotogalerie, psí sporty, štěňata a mnoho dalšího.

prďolka - pátý rok

49. měsíc

23. 01. 2016 Protože naši našli včera v Lucčině hlavě 3 vši, dnes proběhlo celorodinné odvšivení. Mamka nám všem napatlala na hlavy olejovou směs s tea tree olejem a zabalila nám je na dvě hodiny do igelitu. Ve chvíli, kdy jsme všichni vypadali, jako bychom právě vylezli z vesmírné lodě, přišli na návštěvu Lancovi, aby mi popřáli k narozeninám.
25. 01. 2016 Dopoledne nás mamka po domluvě s Janou odvezla do Kocoura a pevně doufala, že všechny živé vši udusila svou dvouhodinovou olejovou kúrou.
26. 01. 2016 I dnes jsme s Luckou byly v Kocourovi, v autě jsme se naobědvaly a pokračovaly na Anděla na gymnastiku. A protože po mně si střihla Lucinka dvouhodinovku, my s mamkou se na chvíli vrátily domů.
27. 01. 2016 Večer, když jsme se vrátily z Lucinčiny gymnastiky, nás mamka opět všechny napatlala olejovou směsí a opět jsme se všichni odvšivovali. Tentokrát to ale vzala dost důkladně a po umytí vlasů nás usadila na gauč a projížděla nám vlasy pramínek po pramínku a pečlivě vybírala hnidy. Brala to ale tak poctivě, že nám vlasy vyčesávala až do devíti (Lucince ještě dýl), takže jsem jen stěží udržela oči na uzdě.
28. 01. 2016 Odpoledne k nám přišla na návštěvu Verča, holky si teda hrály hlavně spolu, ale občas mě taky zapojily mezi sebe. Jediné, co nám mamka zakázala, bylo lezení do postelí, protože jsme v uplynulých dnech všechny tři musely podstoupit odvšivovací kúru.
29. 01. 2016 Protože šla dnes Lucka na třídenní soustředění, měla jsem pokojíček, mamku i všechny hračky sama pro sebe, čehož jsem si náramně užívala.
30. 01. 2016 Odpoledne, když se Lucka vrátila ze soustředění, se rozchrchlala tak, že mamka odvolala zítřejší soustředění, takže mi skončilo období „na chvíli jedináčkem“.
31. 01. 2016 Protože Lucinka v noci chrchlala první ligu, definitivně musela zůstat v klidu, a aby jakýs takýs klidový režim udržela, přinesl nám taťka ze sklepa sádru a začaly jsme taťkovi odlévat nějaké drobnosti, což nás bavilo obě natolik, že jsme toho nakonec odlily daleko víc, než taťka potřeboval.
02. 02. 2016 Protože se Lucčin kašel mamce ani trochu nelíbil a já taky lehce pokašlávala a posmrkávala, před polednem jsme vyrazily k paní doktorce, a když už jsme tam byly, mamka řekla, že se paní doktorka podívá pro jistotu i na mě. Ostatně už se jednou stalo, že jsem s nima jela spíš do počtu, ale když už jsem tam byla, mamka se zmínila i o mém nachlazení a nakonec z toho vylezlo, že Lucka už v podstatě končí, ale u mě teprve to nejhorší přijde, takže jsem na tom vlastně v dané chvíli byla hůř než Lucka. Tuším, že jsem tehdy - na rozdíl od Lucky - vyfasovala i nějaké léky. První na řadu šla Lucka, a zatímco ji paní doktorka poslouchala a koukala do krku, mamka mi řekla, že tohle bude za chvíli dělat paní doktorka i se mnou. Chvíli jsem je pozorovala, ale pak jsem slezla z mamky, a než se mamka nadála, už jsem měla svlečené tričko a kalhoty i s kalhotkama jsem měla u kotníků (to sice Lucka neměla, ale já chtěla být lepší). Nakonec z toho vylezlo, že máme obě virózu, akorát Lucka ji má s tím hnusným kašlem. A protože jsme neměly horečku a krom Lucčina kašle a rýmy nás obou nám viditelně nic extra nebylo, po návratu domů jsme se s Luckou najedly a šly ven, takže mamka měla dvě hodiny klidu na žehlení, aniž by měla strach, že se jí budeme motat kolem žehličky. Je fakt, že se mi zprvu ven moc nechtělo, a když Lucka řekla, že chce jít ven za žížalkou, kterou našla venku před odjezdem k paní doktorce (a dala si ji do bábovičky z pískoviště, aby jí neutekla), podívala jsem se na ni a řekla „Luci, ty deš fakt ven za blbou šíšalou?“. Nakonec jsem ale vyrazila ven za Lucinkou a blbou žížalou i já.
03. 02. 2016 Prakticky celý den jsme s Lucinkou proseděly u televize a ajpeda, což nás až do večera udrželo v klidu.
04. 02. 2016 Dopoledne jsme vyrazili na chalupu a já se hned zmocnila odloženého pytlíku gumových medvídků. Když jsem se vrátila dolů, byl pytlík prázdný. „Terezko, kolik jsi snědla bonbónků?“ „Jeden.“ „Nekecej, kolik jich bylo?“ „Dva.“ „Terezko…nelži, kolik jsi těch bonbónů snědla?“ „Stopadesát.“
05. 02. 2016 Protože mamka chystala dort na zítřejší narozeninovou oslavu s dědou, tetou Mončou a strejdou, potřebovala, abychom si s Luckou hrály v pokojíčku, jenže my jak na potvoru pořád chodily dolů, protože nás děsně zajímalo, jak ten dort bude vypadat. A když už jsme byly nahoře, Lucka mě pořád poňoukala, takže z nás měla mamka hlavu jak pátrací balón. Řešení přišlo až ve chvíli, kdy já zůstala nahoře, a Lucka si zalezla do obýváku na pec. Ale ač se mamka snažila sebevíc, stejně se jí postavičku, kterou právě tvořila, nedařilo schovat, takže Lucce nakázala, že mi nesmí nic prozradit.
06. 02. 2016 Před obědem konečně dorazilo osazenstvo oslavy, jenže děda se na celý den uvelebil na gauči a pařil hry na telefonu, takže krom okamžiku, kdy mi popřál k narozeninám, jsem z něj vůbec nic neměla. Odpoledne konečně došlo na dárky. Jen má reakce na kabelku Fuj, to smldí jako psí hovno. všechny poněkud zaskočila. Pochopitelně jsem dostala taky ten včerejší dort - hned jsem se chtěla postarat o Olafa, ale místo toho mi mamka ukrojila kus dortu. Jenže já chtěla marcipánového Olafa, ne dort, takže jsem snědla jen marcipán a zbytek jsem nechala na talíři.
08. 02. 2016 Protože už jsme byly s Luckou obě v pořádku, dopoledne nás mamka odvezla do Kocoura.
09. 02. 2016 Po dlouhé době jsem šla zase jednou na gymnastiku, tentokrát byl ale doma taťka, takže nás z Kocoura vyzvedl a dovezl domů, takže jsme se s Lucinkou mohly naobědvat v klidu u stolu. Problém se objevil ještě před odjezdem - ve chvíli, kdy jsme měly s mamkou odejít na tramvaj, jsem si vzpomněla, že potřebuju čůrat. Samozřejmě, že jsem si z mamky utahovala, ale díky tomu nám tramvaj frnkla. Mamce to rozhodně nepřipadalo tak legrační jako mně. Ještě předtím, než mě vpustila do víru gymnastického reje, se mě pro jistotu zeptala, jestli nepotřebuju čůrat. Řekla jsem, že ne a honem vlítla do tělocvičny. Když mě ale za hodinu vyzvedávala, první jsem ze dveří vyběhla já a hned za mnou Kristýnka s mými legínami a kalhotkami v ruce a se slovy „Hned na začátku jsme měly takovou malou nehodu…“. Když jsem se oblékla a odcházely jsme domů, mamka se mě ptala, co jsme dělaly a co mi říkala Kristýnka. „Klistýnka šikala, še sem šikovná. A chválila mě pšed všema.“. No, v kombinaci s Kristýnou s mým počůraným oblečením to neznělo dvakrát moc věrohodně. „A co jste dělaly?“ „Noooo, dělaly sme plackuuuuuu…a roštěp…sme nedělalyyyyy…a plovas sme dělaly…“ „A co motýlka?“ V tu chvíli jsem vykřikla, jako by se mi najednou rozsvítilo - „Joooooo, motýlkaaaaa…sme nedělaly.“.
10. 02. 2016 Ráno to nejdřív vypadalo, že zase bude problém vytáhnout mě z postele, ale pak to šlo všechno rychle, takže jsme mohly vyrazit deset minut před osmou. Mamka tak měla dostatek času pro případ, že bych zase ve školce začala blbnout a nechtěla tam zůstat, ale to jsem si nechala zase na jindy, kdy ten čas mít nebude a bude pospíchat s Lucinkou do její školky - pak je to totiž daleko zábavnější.
11. 02. 2016 Dopoledne jsme vyrazili na chalupu a po obědě přijel strejda Mirka, tak jsme všichni společně vyrazili na dvouapůlhodinový výlet. To bych nebyla já, abych uprostřed cesty nezčala potřebovat čůrat. I přesto, že to venku neoplývalo zrovna teplem, zatímco jsem si stahovala kaťata, taťka se ptal „Chceš fakt čůrat?“. „Jo.“ Vzal mě tedy do náručí, držel mě, já si prdla, ještě chvíli jsem poseděla u taťky a pak jsem řekla „Já si to nechám na doma.“
12. 02. 2016 Ráno jsem se vzbudila před sedmou - to proto, že nebylo potřeba vstávat do školky. Před obědem přijeli děda s babičkou z Rakovníka a přivezli s sebou sekanou a bramborový salát, Lucka ofrňovala a dala si radši brambory, ale já si dala salát a ještě si přidala. Odpoledne jsme šli do lesa a já zase lezla na vyhlídku, aniž by to kdokoli postřehl. A když už si toho všimli, byla jsem už v půlce žebříku.
13. 02. 2016 Ráno jsme překvapily a vzbudily se už o půl sedmé. Hned jsme se obě přesunuly k babičce do postele a nejdřív jí jen šťouchaly do prstu na ruce, a když se babička ani nepohnula, naklonila jsem se nad ni, ťukla ji do nosu a řekla „Ještě spíš?“. Jasně, že už nespala. Už dávno nespala, jen to na nás hrála. Po zaťukání na nos to ale nevydržela a zasmála se. Odpoledne jsme zase vyrazili na procházku do lesa a cestou mě děda upozornil „Terezko, vidíš, tady šel kůň, je tu stopa kopyt. A támhle jsou koblihy.“. Prošla jsem středem, což mamku trochu vykolejilo, tak se pro jistotu zeptala „Terezko, víš, co jsou koblihy?“. „Ne.“ „Koblihy jsou hovna.“ Uhnula jsem na stranu se slovy „Fůůůůj!“ a ještě jsem dodala „Koblihy jsou koblihy a hovna jsou hovna.“. No to je taky nápad - mít jeden výraz pro dvě tak rozdílné věci! V lese udělal děda s taťkou ohníček a opekly jsme si buřty. Když po dopečení nabral děda do pytlíku vodu z potoku, udělal do něj dírku a ohniště políval vodou, já zrovna potřebovala čůrat. Byla jsem ale natolik zaujatá dědovým políváním ohniště vodou z pytlíku, že jsem zapomněla zvednout pořádně nohy, když mě mamka držela, a při čůrání jsem si počůrala i oblečení.
14. 02. 2016 Odpoledne děda s babičkou odjeli a my vyrazili do Prahy krátce po nich.
15. 02. 2016 Ráno mamka nevycházela z údivu - když před třičtvrtě na sedm vstávala, už jsme byly s Lucinkou vzhůru, takže jsme prakticky hned vstaly a i oblečené jsme byly dost rychle. Mamka nám stihla zaplést speciální copánkový účes a úplně bez problémů jsme stihly vyrazit z domu tak, abychom včas dorazily do školky. A protože mamka dopoledne sjela s Lucinkou a jejím kašlem k paní doktorce, než jsem se vrátila ze školky, bylo už rozhodnuto o našem odjezdu do Hradce za dědou. Jestli měl ještě nějaký nešedivý vlas na hlavě, o jeho zešedivění jsem se postarala já a stačily mi k tomu dvě hodiny, kdy nás měl děda na starosti, protože si naši skočili na večeři ve dvou. Pak jsem ho ještě dodělala při večerním čtení pohádky (původně číst vůbec nechtěl a snažil se z toho vyvléct, ale Lucka ho překecala), kdy jsem nejdřív štrachala v nočním stolku a pak jsem místo poslouchání poskakovala na posteli, různě cvičila a do toho všeho ještě pořád kecala. Na rozdíl od Lucinky (která se po přečtení přestěhovala do pokojíčku, protože chtěla spát u dědy) jsem ale usnula krátce po dědově odchodu.
16. 02. 2016 Ráno jsem se probudila kolem sedmé, ale taťka ještě spal, tak jsem si úplně potichoučku, abych ho nevzbudila, prozpěvovala. Až když otevřel oči, jsem se ho zeptala „Už jsi vzhůru?“ a po jeho svolení jsem odešla do pokojíčku za dědou a Luckou, kteří už byli dávno vzhůru. Od nich jsem pak odešla za mamkou, která spala sama v obýváku na gauči. Chvíli jsem u ní postávala, protože ještě spala, ale taky hned otevřela oči a já se tak sladce, jak jen jsem to dokázala, zeptala „Maminko, mohla bys dojít na nákup? Plo koblížky? A mohla bys někam do klámu, kam můšou malý děti?“. Odpoledne jsme pak vyrazili na hřiště na koloběžkách a já se snažila jet co nejrychleji, abych stíhala Lucku, takže jsem v té rychlosti každou chvíli zavrávorala, protože jsem neudržela rovnováhu a občas jsem za jízdy seskočila a běžela s koloběžkou vedle sebe. Když jsme odlížděli z hřiště, sjela jsem malý kopeček, který končil rovnou v houští, zastavila jsem těsně před ním a řekla „Huuuustýýýý.“. Později odpoledne ještě přijela teta Monča s Petrem, a já byla jak z divokých vajec - skákala jsem po gauči, až mi několikrát musel nastavit strejda ruku jako zátaras, abych nespadla. Večer šli naši zase pryč, takže nám pohádku četl děda a já zase usnula už při čtení.
17. 02. 2016 Ve čtvrt na sedm jsem si odskočila na záchod, ale pak ještě pospávala až do třičtvrtě na osm, kdy se mamka vrátila s Luckou z Tesca. Hned jsem vylezla z postele, hodila důležitý pohled na taťku a postěžovala si „Já už taťkovi žikala, že je láno, ale on to vůbec nepochopil.“. Ke snídani jsem zbodla čtyři koblihy, ještě, že jich mamka koupila tolik. Dopoledne jsme si všichni zahráli Labyrinth, každý hrál sám za sebe, jen já hrála s mamkou a vždycky jsem jí musela poradit, co má kam posunout. Odpoledne pak naši všechno sbalili a vrátili jsme se do Prahy.
18. 02. 2016 Po několika dnech, kdy jsme vstávaly brzy ráno, ač jsme nemusely, nás zase musela mamka v sedm vzbudit, abychom stihly dojít do školky na karneval. Moc se mi nechtělo vylézt, ale nakonec jsem se nechala přemluvit a všechno se stíhalo. Odpoledne se mnou mamka jela na logopedii, ale já to měla totálně na háku. Jen jsem polehávala a povalovala se po stole a vůbec jsem nespolupracovala, a když už jsem se odhodlala k odpovědi, byla jsem opravdu stručná. „Terezko, a bylas dnes ve školce?“ „Jo.“ „A bylo to tam dobrý?“ „Jo.“ „A byli jste venku?“ „Ne.“ „Jakto, že jste nebyli venku?“ „Abych nezačala kašlat.“ To už se do toho ale vložila mamka - „Kecko. Nebylo to proto, že jste měli nějaký speciální den, kvůli kterému jsi byla oblečená jako princezna?“ Bez reakce. I paní logopedka se už dovtípila a pídila se dál: „Tys byla princezna? A pročpak?“ „Abych se jim líbila.“ „A nebylo to proto, že tam byl kar - ne…“ No dobře, když už jí to bylo stejně jasné, dokončila jsem nedokončené. „val.“ „A kdo se ti tam nejvíc líbil?“ „Telezka Myslivečková.“ „A copak měla na sobě?“ „Já nevim.“ To už ale nevydržela mamka, které cukaly koutky a procedila „No to se ani nedivim, že to nevíš, když je Terezka o tři roky starší a vůbec tam nebyla.“ Logopedka se podívala na lehce bezradnou mamku a dodala „Já dnes mám takovej holčičkovej den, jen dva kluky mám… No, Terezka je dnes jako takovej poloviční chlapeček…“. Nevím, jestli to mamku úplně uklidnilo. Po logopedii jsme ještě sjeli do Ikey, a když naši nakupovali, my s Lucinkou byly v hracím koutku. Pak jsme si tam ještě dali večeři a dortík a vrátili jsme se domů, kde už na nás čekala babička z Hódyně i s dárkem pro mě. Dostal jsem bezvadnej svítící a hrací mikrofon, takže večer nebylo slyšet slova.
19. 02. 2016 Ráno mě bylo zase nutné vzbudit, tentokrát jsem ale ani před sedmou nebyla k probuzení. Protože u nás babička přespala přes noc, ráno nás do školky odvedla ona. Když mě mamka vyzvedávala ze školky, přinesla mi z domu oblečení na převlečení, protože jí během dopoledne volala paní učitelka Denisa, že holčičce, která má v šatně věci vedle mě, dnes v hlavě našla živé vešky. No, tak to tu dlouho nebylo…
20. 02. 2016 Tentokrát jsme na víkend na chalupu nejeli, protože šla Lucka zase na víkendové soustředění. A protože je víkend, klasicky jsme byly před sedmou hodinou ranní obě vzhůru a v plné polní. Lucku mamka hned po snídani odvezla na gymnastiku a já s mamkou pak doma hrála Draky a pak jsme na chvíli vyrazily ven.
21. 02. 2016 I dnes jsem se vzbudila sama od sebe už před sedmou, ovšem s plným nosem. Mamka mě vysmrkala, ale bylo vidět, že jsem nastydla - patrně za tím bylo to celou noc otevřené okno kvůli mamčinu přesvědčení, že Lucka kašle kvůli nějaké alergii na něco v bytě. Ráno jsem se pořádně nasnídala, ale po poledni jsem usnula a vzbudila se až ve tři, o oběd jsem nestála, takže jsem jedla až večer špagety. Jinak jsem celý den jen polehávala na gauči, bylo vidět, že jsem KO. Zato v noci jsem byla hodně vzhůru - o půl jedné brek, protože jsem se vzbudila a nesvítila mi hračka a já myslela, že je vybitá. Mamka pak byla až do půl čtvrté bez šance na spánek - když začala usínat, začala jsem hlasitě mluvit ze spaní. Poprvé ke mně běžela, to jsem jí tvrdila, že potřebuju smrkat, a než doběhla s kapesníkem, už jsem spala a nebyla k probuzení. Podruhé už byla připravená, takže jsem se vysmrkala, pak jsem několikrát mluvila jen ze spaní, takže ke mně mamka běžela zbytečně, a až o půl čtvrté jsem se vzbudila, že mám žízeň a chci smrkat.
22. 02. 2016 Kvůli mojí rýmě a kašli odvezla mamka do Kocoura jen Lucinku a já musela zůstat doma. Když se mamka vrátila domů, taťka mi akorát měřil teplotu, protože jsem se mu zdála podezřele teplá a taky se nemýlil - naměřil mi 38°C. V poledne už mi mamka dala Panadol, protože to vylezlo na 38,5°C. To už jsem ale jen ležela a spala. Po dvou hodinách to slezlo na 38°C, na kterých se to nějakou dobu drželo, až před šestou se to zase vyšplhalo přes 38,5°C, takže přišla na řadu další várka Panadolu. Prakticky celý den jsem jen proležela a prospala. V osm večer i o půl jedenácté se teplota ustálila na fixních 38°C a mamka mě každou chvíli chodila kontrolovat, jestli je všechno v pořádku.

50. měsíc

23. 02. 2016 Nad ránem mamku probudilo dupání na záchod - zcela nepochopitelně jsem se nešla vyčůrat, ale šla jsem vylít vodu z hrnečku, aniž bych si natočila čistou vodu a mamce jsem to objasnila tím, že už je ta voda špatná. A když už jsem byla vzhůru, mamka toho využila a znovu mi vrazila do podpaží teploměr. Naprosto zbytečně, mohlo jí být jasné, že tam zase bude obligátních třicetosm. Až ráno po probuzení to konečně slezlo na 37,2°C a dopoledne už jsem vypadala zase celkem v pohodě. Přesto, že jsem před jedenáctou měla už jen 36,9°C, mamka se mnou pro jistotu vyrazila k paní doktorce. Byla jsem naprosto nepřipravená na to, co přijde, takže jsem mamku šokovala, jak klidně to proběhlo. Přišla totiž sestřička s jehlou a ďahla mi ji do prstu. Natolik mě to překvapilo, že jsem stihla říct jen au. Paní doktorka z krve usoudila, že jsem evidentně chytla ve školce virózu a její propuknutí už jen urychlila mamka oknem, co nám otevřela na noc dokořán. Paní doktorka se mamky ptala, jestli bych zvládla dejchák, ale to netušila, že už v tom mám silnou praxi z dob, kdy Lucka používala dětský nástavec na nos a já si ho rvala na obličej taky s tím, že chci dýchat. Vyfasovala jsem Ventolin na rozšíření průdušek a léky proti škrábání, protože se mi dramaticky zhoršil ekzém. Odpoledne jela mamka s Lucinkou na gymnastiku a já byla doma s taťkou, ale ten se mnou moc starostí neměl - v době jeho hlídání jsem totiž odpadla.
25. 02. 2016 Ráno mi krapet teklo z nosu, tak jsem si vzala kapesník, významně se podívala na taťku a řekla „Tati, já jsem pochopila, že mám nudle.“ „Tak to seš dost inteligentní. Po mamince, řekl bych, protože takhle těžkou věc jen tak někdo nepochopí.“ V poledne zajela mamka k paní doktorce mamka pro změnu s Luckou, která předevčírem po gymnastice najednou taky odpadla, a když se vrátily, Lucka lehla na gauč a zachumlala se i se svou horečkou pod peřinu. Mně bylo doporučeno lehnout si pro jistotu na druhý konec gauče, a abych neměla pocit, že o něco přicházím, poručila jsem si taky peřinku. Netrvalo ani pět minut a byla jsem tuhá. Naši mě vzbudili akorát na odjez na chalupu a já v autě usnula znovu. Nebylo žádné překvapení, že mi večer zase naměřili teplotu. A aby se to nepletlo, horečka vylítla i mamce, takže pohádku nám chtě nechtě musel večer přečíst taťka.
26. 02. 2016 Ráno jsem měla zase teplotu, tak nám taťka zprovoznil v pokojíčku televizi, abychom mohly celý den ležet v poteli a koukat na pohádky. Odpoledne jsem na celkem dost dlouhou dobu usnula a večer jsem měla zase 37,6. Mamka mě v tom nenechala samotnou a střihla si taky večerní horečku, takže čtení zbylo zase na taťku.
27. 02. 2016 Ráno jsme obě vypadaly úplně v pořádku, takže nás mamka nechala prvně obléct a najíst a až potom nám vrazila teploměr. Ten teda jen tak pro forma, aby se ujistila, že nemáme ani teplotu. Pak nám zase pustila pohádky v televizi v pokojíčku, tak jsme na ně hodně koukaly. Chvíli každá ze své postele, pak jsme koukaly z Lucinčiny postele a nakonec z mojí, jenže mě to pak přestalo bavit, tak jsem si chvíli hrála, a když se ke mně Lucinka nepřidala a dál jen ležela v posteli a koukala na pohádky, odešla jsem do obýváku. Když jsem se šla do pokojíčku podívat o něco později, Lucka už spala, tak jsem jen sbalila pár krámů a vrátila se zpátky do obýváku. Lucinka za námi přišla, až když ji mamka volala na večeři, ale ani se nepřevlékla a znovu usnula. Pozitivem dne bylo, že měla mamka černé svědomí, že nám poslední dva večery nečetla, takže prvně četla básničky z knížky, kterou jsem si vybrala já, a pak ještě přečetla kapitolu Krysáků, které si vybrala Lucinka. U těch už jsem ale usnula.
28. 02. 2016 Dopoledne měla Lucinka ajpeda, protože včera jsem ho večer měla já a ona ani nemrkla. Chvíli na něm hrála sama a já si s mamkou zahrála padající opičky, pak (po menší domluvě od mamky) mě nechala přisednout si k Lucce a spolu jsme koukaly na pohádky, ale po nějaké době jsme se o ajpeda začaly hádat, takže nám ho po poledni mamka sebrala a my se přestěhovaly do pokojíčku. S Luckou ale nebyla žádná sranda, zase jen ležela v posteli a koukala na televizi, případně spala, takže jsem si musela hrát sama.
29. 02. 2016 Protože se Lucce vrátily horečky a můj kašel a rýma neudělaly za ten týden žádný posun k lepšímu, vyrazili jsme do Prahy k paní doktorce. Ta pečlivě prohlídla Lucku, pak mě a nakonec i mamku, která aktuálně vypadala, že spíš než s námi u doktorky, by měla ležet doma v posteli. Zatímco prohlížela ji, začaly jsme s Lucinkou blbnout, takže bylo asi těžké uvěřit tomu, jak byla Lucka celý ten týden apatická a jen ležela v posteli a spala. Cestou na chalupu Lunka opět usnula a nevzbudilo ji ani mé protivné kňourání, když jsme zastavii v Janovicích, taťka šel nakoupit a my čekaly v autě. Během následujících 10 minut cesty domů se ale podařilo usnout i mně. Ty antibiotické kapičky do nosu, co mi dnes dala paní doktorka, se ukázaly jako téměř zázračné - večer už jsem měla podstatně míň nudlí než obvykle. Protože Lucinka zase jen ležela v posteli u televize, já si vypůjčila ajpeda a hrála na něm. Odpoledne (to to u nás bylo jak v šípkovém království, pro změnu spala mamka) jsem se přestěhovala do obýváku a v pět usnula na lavici, kde mě jen vzbudil po osmé taťka, aby mi zase kápnul do nosu a přenesl mě do postele. V deset jsem se vzbudila na záchod, to za mnou přišla mamka, a když mě odváděla do postele, nějak jsem se zapomněla s časem a tím nejsladším hláskem, co byl na skladě, jsem se zeptala „A pšečteš nám pochátku?“.
03. 03. 2016 Odpoledne jsme odjeli domů, aby s námi hned ráno mohli naši vyrazit k paní doktorce na kontrolu.
04. 03. 2016 Hned po snídani s námi naši vyrazili na kontrolu. Já už byla prakticky v pohodě, jen Lucka, ač už vypadala taky podstatně líp, musela ještě pokračovat s antibiotikama, takže naši usoudili, že se můžeme zase vrátit zpátky na chalupu. Jen si potřeboval cestou něco zařídit, tak jsme jeli přes Říčany, a protože jsme se svorně všichni shodli, že máme hlad, zastavili jsme se tam pro pizzu. Většinu osazenstva auta ale hlad přešel hned po Lucčině třetím soustu. To se jí totiž zvedl kufr a sotva vylezla z auta a obešla ho, aby stála na chodníku a ne na silnici, hodila kachnu jateční velikosti.
09. 03. 2016 Ráno jsme s Lucinkou vzbudily před třičtvrtě na sedm babičku a naším hulákáním i mamku. Taťka byl odolnější a vydržel ještě půl hodiny ležet, ale o jeho vyhrabání se z pelechu se postarala nejdřív Lucka, která začala děsně povykovat, že jsem ji praštila polštářem, ale děsně silně a ji to bolí (hmmmm, polštářem to vždycky strašně bolí). A sotva přestala brečet ona, začala jsem brečet já, a to už taťka nevydržel a vylezl z postele s vědomím, že v tomhle prostě spát nejde. Jen děda pořád odolával, ale o to se pak zase postarala Lucka, která tam na něj prostě vlítla. Odpoledne jsem šla trucovat nahoru na gauč, když chtěla Lucka se mnou a mamkou hrát pexeso, ale já chtěla hrát dál jen s mamkou. Po nějaké době za mnou mamka přišla nahoru, a protože si všimla, že mám v nose vrkouna, vytáhla mi ho. Patrně mě chtěla vyzkoušet, tak mi ho nabídla se slovy „Chceš?“. Vrhla jsem na ni znechucený pohled a ušklíbla se „Fůůůj!“. Otřela ho o můj prst a čekala, co se bude dít dál. Já se zvedla, a jako bych v životě nudle z nosu nejedla, jsem odešla na záchod, otřela to do toaleťáku a spláchla do záchoda. Pak jsem vítězoslavně běžela dolů a informovala všechny „Mamka mi vytáchla z nosu choluba a otšela mi cho o plst a já cho vůbec nesešlala!“.
10. 03. 2016 Dnes se Lucinka vzbudila dřív než já a tak tiše se vypařila s babičkou z pokojíčku, že mě ani nevzbudily a já si tak pospala až do osmi. Hned po probuzení jsem vlítla k dědovi a udělala budíček i jemu.
14. 03. 2016 Ráno jsme se vzbudily o půl sedmé, takže odjezd do Kocoura na devátou byl naprosto v pohodě. Tedy až do příjezdu ke školce. Lucka vyběhla z auta jak raketa, jenže já byla ještě připoutaná, takže jsem nemohla běžet za ní a do školky jsem přišla vzpruzelá a ubrečená ze vzteku, že tam Lucinka běžela první. Mamka chtěla být tvrďák a řekla, že jestli budu kvičet, jedeme rovnou domů, ale v tu chvíli přišla Jarmila a začala mě rozesmívat, takže jsem se zase zklidnila. Svůj výrobek jsem ale ve zdraví nedonesla ani domů - dělali jsme bavlněné bambule a la velikonoční kuře, jenže cestou od auta domů se z mojí bambule uvolnilo poutko, a jak mamka později zjistila, právě to poutko drželo celé kuře pohromadě, takže doma už jsem na stůl položila jen nastříhané kousky žluté bavlnky. Nijak zvlášť jsem to ale neřešila, rovnou z Kocoura k nám totiž jela i Stellinka, která sice jela víc na Luckou než za mnou, ale já si pochopitelně hrála s nima. Jen se mamka poučila z nedávné návštěvy Verunky a dala nám přísný zákaz lézt nahoru na palandu.
15. 03. 2016 Dnes jsme sice vstaly deset minut před sedmou, ale skoro hodinu jsme si ještě hrály nahoře v pokojíčku, takže to nakonec nebylo takové lážo plážo jako obvykle, ale i tak jsme vyrazily dřív než obvykle a do Kocoura jsme dorazily mezi prvními. Oproti včerejšku jsem tam nenakráčela ubrečená, ale pro změnu mě naštvala mamka, která chtěla, abych se postavila a ona mi mohla sundat kalhoty, a když jsem pořád seděla, řekla, že se mám převléct sama. Nasadila jsem vrcholně nafrněný a uražený výraz, ale zase mi to moc dlouho nevydrželo. Mamka se ještě zapovídala s Tamarou a já se v mezičase usadila na záchodě s tím, že jdu čůrat, takže se se mnou mamka loučila na záchodě a skoro to vypadalo, že jsem si tam pro dnešek zřídila externí pracoviště. Když nás mamka přijela vyzvednout, ještě jsme neměly hotové výrobky. Já přišla mamku přivítat s rukama jak dobytek, hrály mi doslova všemi barvami, tak jsem se šla rovnou opláchnout. Jenže to se ukázalo jako obrovská chyba. Než jsem si omyla ruce, Jana na můj výkres nalepila tavnou pistolí ptáčky, co jsme dělali ze slaného těsta. Když jsem to zjistila, ztropila jsem děsnou scénu, že jsem si to chtěla udělat sama a nic na tom nezmohla ani Jana, která mi vysvětlovala, že by to tam stejně lepila sama, abych se nepopálila. Navíc mi pak opět trvalo, než jsem se převlékla, takže ještě dobu trvalo, než jsme se dostaly do auta, kde už na nás čekal oběd. Rovnou z Kocoura jsme jely na Anděl a já šla po hodně dlouhé době zase jednou na gymnastiku. Přišly jsme dostatečně brzo na to, abych se stihla obléct i se svým okouněním všude kolem sebe. Za hodinu mě mamka s Lucinkou vyzvedly, ale já tak dlouho blbnula s oblékáním, že mamčiny nervy vyrazily napřed. Až když řekla, že si myslela, že tu hodinu času, která zbývala do Lucčiny gymnastiky, strávíme v cukrárně, jsem začala aspoň v rámci možností spolupracovat a oblékat se, ale i tak mi to ještě trvalo víc jak pět minut, ovšem každých pět vteřin jsem se ujišťovala, jestli tu cukrárnu ještě stihneme. Ač mě mamka měla sto chutí vyškolit a říct, že už na cukrárnu není čas, jenže co s načatým časem, když bylo venku tak ošklivo? Nakonec cukrárna přeci jen klapla, ale mamka brzo litovala - poté, co jsem dojedla svou historicky první kremroli, začala jsem kňourat, že chci ještě, a když se mamka ke koupi neměla, šla jsem aspoň opatlávat sklo vitríny u kremrolí. Radši se zvedla, Lucka si vzala svůj nedojedený loupák a mamka mě odtáhla pryč. Pokračování na sebe ale nenechalo čekat. Zatímco Lucinka cvičila, mamka se mnou chtěla ještě někam jít, ale zapovídala se s jednou maminkou, takže jsme nakonec zůstaly před sálem, kde Lucka cvičila. Chvíli jsem byla relativně hodná, ale po deseti minutách už jsem se začala nudit a skákat mamce do řeči, začala jsem hlasitě hulákat a zpívat, válet se po mamce a zároveň okopávat paní, co seděla vedle mě, a po dalších dvaceti minutách už jsem se nudila natolik, že jsem začala běhat po chodbě a zabíhala jsem až za roh. To už bylo ale jen dvacet minut do konce hodiny, a než by mě mamka zase oblékla a někam jsme vyrazily, musely bychom se vracet zpátky, takže jí nezbylo, než to tam se mnou přežít. Korunu jsem tomu všemu nasadila, když jsem se tak moc courala cestou k tramvaji, že nám jedna ujela a na další měla takové zpoždění, že jsme na ni čekaly skoro čtvrt hodiny. Až když mi mamka doma pohrozila, že jestli budu takhle zlobit, dá mě na výchovu do cirkusu, jsem pro jistotu začala (aspoň na chvíli) poslouchat.
16. 03. 2016 V noci jsem se vzbudila s kňouráním, že Lucinka dostala pizzu a já ne, ale stačilo mamčino ujištění, že se mi to jen zdálo a zase jsem hnedka a s klidem v duši usnula. Jen ráno nás musela mamka obě v sedm budit, protože v noci byla vzhůru i Lucka. A protože jsme včera večer kecaly v posteli až do čtvrt na deset a mamka nám řekla, že nechce vidět, že ráno budeme polehávat a nebude se nám chtít vstávat, hnedka po probuzení jsem vyskočila z postele. Do školky jsem šla tentokrát jen já, protože Lucka měla v noci průjem. A protože jsem ve školce dlouho nebyla, byla jsem před vstupem do školky řádně poučena, abych nezlobila. Hned u dveří čekalo na mamku krásné uvítání - velký papír s informací „ve školce se objevily vši“. Naštěstí jsem měla dobrý antivšivý účes - copánky. Před třetí hodinou s námi mamka vyrazila na keramiku (Lucka měla kliku, že její noční průjem už neměl žádné pokračování) a pak s Luckou na gymnastiku. Po včerejšku se mnou radši vyrazila ven hned, jak Lucka vlezla do sálu, a šly jsme na nákup. A protože jsem poslouchala a nezlobila, dostala jsem marcipánové zvířátko s tím, že to nesmím říct Lucce, aby jí to nebylo líto. A na mě se mamka rozhodně může spolehnout - první informace, kterou Lucka po vyzvednutí dostala, bylo, že mi mamka koupila marcipán, a že byl moc dobrej. Lucka to pochopitelně málem ořvala, ale s ohledem na to, že během keramiky se zase slušně posrajdila, měla od mamky nařízenou přísnou dietu. Večer mamka dočetla krátce před půl devátou a my celkem rychle usnuly.

moje váhové přírůstky po měsíci
(porodní váha 2 950 g, váha při propuštění z nemocnice 2 790 g, váha ve čtyřech letech 15,5 kg)

měsíc váha přírůstek
měsíc
přírůstek
celkem
měsíc váha přírůstek
měsíc
přírůstek
celkem
únor 15,5 kg +0,0 kg +12,6 kg srpen 16,5 kg +0,2 kg +13,6 kg
březen 15,7 kg +0,2 kg +12,8 kg září 16,6 kg +0,1 kg +13,7 kg
duben 15,9 kg +0,2 kg +13,0 kg říjen 16,9 kg +0,3 kg +14,0 kg
květen 16,0 kg +0,1 kg +13,1 kg listopad 17,0 kg +0,1 kg +14,1 kg
červen 16,2 kg +0,2 kg +13,3 kg prosinec 17,2 kg +0,2 kg +14,3 kg
červenec 16,3 kg +0,1 kg +13,4 kg leden