Chovatelská stanice BOHEMIA BAY - Beauty Bee Indyk (sheltie - šeltie - shetland sheepdog) a Mabel Černý trůn (dobrman - dobermann), fotogalerie, psí sporty, štěňata a mnoho dalšího.

Pejskaři vs. nepejskaři

Nejsem skoupá na příběhy, takže mi to nedá, abych se nepodělila s výletem do Královéhradeckých lesů. Zrovna byl tak hezký víkend, že by byla škoda nevyrazit ven. S kamarádkou jsme se tedy domluvily, že vezmeme psy a vyvenčíme je v lesích okolo rybníku Biřička. Na Nový Hradec jsme se přiblížily autem, zajely do jedné z vedlejších uliček, kde jsme zaparkovaly. Ve vjezdu ani v žádném zákazu jsme nestály, takže jsme předpokládaly, že bude vše bez problémů. Už při vystupování jsme si všimly paní, stojící u plotu protějšího domu. Stála opřená o plot a cosi si brblala… Vypustily jsme všechny 3 psy z auta (Nelča, desetiměsíční Sára a zhruba stejně stará malá vořešinda), všechny radostně vyskočily ven a pobíhaly v okruhu jednoho metru okolo nás. Když jsem zamykala auto, postřehla jsem, že nás paní neustále sleduje a pořád si cosi mručí pro sebe, trochu jsem znejistila, jestli nemá problém s tím, že tam parkujeme… Není nad slušné chování a včasné odstranění případných problémů… Paní nepřestávala brblat, tak jsem se pro jistotu slušně zeptala „prosím?“ a očekávala nějakou rozumnou odpověď, jako třeba, že tady se parkovat nesmí.

Paní byla zřejmě na klíček - okamžitě po mé otázce dostala středně těžký hysterický záchvat a začala na nás ječet, že tam všichni jezdí venčit psy (rozuměj - je tam místo k zaparkování, tak v jejich ulici zřejmě sem tam někdo zaparkuje auto a jde venčit do lesa), že to tam je všechno posraný a prochcaný (nechápu, co jí trápí na venčení v lese) a ať si naši psi ani nedovolí vlézt na trávník před jejich domem (předpokládám, že měla na mysli obecní trávník).

Byla jsem v šoku z takovéhle reakce (přece jen jsem čekala informaci ohledně parkování), ale byla jsem ještě v klidu a ve vší slušnosti vytáhla plnou kapsu hovnopytlíků a stále ještě slušně, leč důrazně, jsem paní informovala, že to, co právě držím v ruce, jsou „sáčky na psí exkrementy a že je s sebou rozhodně nemám proto, že bych si chtěla cestou udělat svačinu“. Asi byla mou reakcí zaskočena a zlehka se zklidnila a řekla, že my si to možná po psech uklízíme. Jenže vtom zaparkovalo opodál další auto, ze kterého vyběhl ridgeback (taktéž mířili do lesa), paní se dostala znovu do rauše a začala o poznání hysteričtěji ječet, že tamhle je další pes, že to počítala a denně jich tam jezdí stovka a že tam všichni serou a že tam je bordel a že, a že, a že…

To už mě Lucinka upozornila, že tohle nemá smysl a radši půjdeme, neb paní těžko pochopí, že mezi pejskaři jsou i tací, kteří své psy pravidelně očkují, odčervují, starají se o ně, dokonce za ně platí poplatky a ještě ke všemu si po nich i uklízí. Ještě jsem se jí snažila oponovat a sdělit jí, že nemůžu pochopit, proč si vylévá zlost na těch, kteří po svých psech uklízí, ale bylo to marné. Paní si mlela svou a mě vůbec nevnímala. To už jsem z jejího ječení byla unavená a poměrně naštvaná (troufám si tvrdit, že vydržím a skousnu toho fakt hodně, ale tohle bylo teda moc), takže když jsme odcházely, ještě jsem prohodila dostatečně nahlas (aby mě ona dáma slyšela) cosi, co tu raději nebudu zveřejňovat, neb by asi popraskaly monitory a zrovna hrdá jsem na sebe za tenhle výlev nebyla, nicméně si o to baba řekla. Podotýkám, že během jejího ječení (museli ji snad slyšet až na konci ulice) vylezl z domu zřejmě její manžel a když ji slyšel, raději rychle zalezl zpátky.

Chápu rozhořčení nad neuklizenými parky, nad obavami pustit dítě venku na trávník, chápu vztek při čištění obuvi od našlápnutých výkalů (ostatně i já si leckdy něco našlápnu v okamžiku, kdy jdu uklidit po psech), ale nechápu, proč by měli být všichni pejskaři vhozeni do jednoho pytle. Proč bych měla být stejně jako ostatní uklízející majitelé psů bita za ty, kteří po svých miláčcích neuklízí. Proč bych měla mít psy, kteří jsou poslušní a neútoční, na vodítku jen proto, že někdo jiný výchovu svého psa nezvládl. A v neposlední řadě - proč bych měla svého psa (poslušného, nekonfliktního, ale velkého) uvazovat na vodítko, jen proto, že paní, jdoucí po stejné cestě s malým pejskem (taktéž volně pobíhajícím), začne hystericky ječet, ať si toho dobrmana dám na vodítko - to vše jen proto, aby malý hajzlík mohl beztrestně přiběhnout až k dobrmanovi a začít na něj štěkat, případně na něj začít útočit? Mám svého psa prostě vychovat k tomu, aby se nechal napadat malými psy a nereagoval? Mám snad v budoucnu učit i své dítě, že se má od ostatních nechat šikanovat jen proto, že mé dítě je vychované a jiné je nevychovaný spratek? Podotýkám, že ve stejný den, kdy jsme měly výstup s paní u plotu, jsem potkala paní s malým ratlíkem, který jakmile uviděl naši Sáru, s vervou a urputným štěkáním se rozeběhl až k ní a začal ji atakovat. Sára byla naštěstí laxní, všímala si frisbeečka, které jsem držela v ruce, a pes od nás na čtvrté zavolání paničky odešel.

Během jednoho odpoledne jsem tedy pochopila, že opravdu nejhorší je srážka s blbcem a pevně doufám, že takovéhle setkání třetího druhu bylo mým prvním a posledním…