Chovatelská stanice BOHEMIA BAY - Beauty Bee Indyk (sheltie - šeltie - shetland sheepdog) a Mabel Černý trůn (dobrman - dobermann), fotogalerie, psí sporty, štěňata a mnoho dalšího.

Kvásek s hvězdnými manýry

Hned zkraje bych ráda podotkla, že se na mateřské opravdu nenudím. Přesto se ale za uplynulé tři roky změnila spousta věcí. Můj přerod na domavařku a domapečku byl pozvolný a začal naprosto nenásilně…

V době, kdy Lucka odrostla pouhému krmení mlékem, jsem se po dvou uvařených zeleninových příkrmech rozhodla pro koupi parního hrnce. Přeci to nebohé dítě nemůžu ochudit o cenné vitamíny a minerály, které by se běžným vařením vylouhovaly ve vodě! O pár měsíců později, když už jsem pochopila, že může Lucka začít jíst totéž, co my, jsem já, nevařič (respektive víkendový vařič), začala vyvářet každý den polévku a druhý chod. A vloni v létě jsem nechtěla koupit jen obyčejný, nijak zvlášť hezký, potahovaný dort ve formě berušky za tři stovky, tak jsem se rozhodla vyrobit potahovaný dort vlastní. Pravda, dle mého názoru to dopadlo na jedničku (vzhledem k tomu, že mé ruce jsou obě levé, to byla má vrcholná životní tvorba), a žila jsem v přesvědčení, že můj 3D dort ve tvaru žirafy Melman z pohádky Madagaskar je naprosto jasně rozeznatelný. Až když zazněla první chvála na tu krásnou želvu, jsem zbystřila. Při druhé otázce, proč jsem dělala Lucce k narozeninám krávu, už jsem prozřela. I tak svůj první potahovaný dort považuji přinejmenším za dort, hodný uznání. O půl roku později slavila své první narozeniny naše Terezka, a i když si Lukáš ťukal na čelo, tři dny před oslavou jsem začala patlat marcipán a tvořit 3D ježka s příslušenstvím – tedy nezbytným jablíčkem a hruškou (ano, šla jsem do jistoty a doufala, že ježek bude poznatelný v jakékoli podobě).

Asi před 14 dny mne zachvátilo šílenství jménem žitný kvásek. Začalo to nenápadně - kamarádčinou fotkou domácího chleba, nad kterou jsem slintala dobrých pár minut. Čtení ód na jeho chuť vzbudilo mou zvědavost a v tu chvíli už jsem věděla, že ho musím zkusit upéct, když je tak báječný. Už, už jsem běžela pro droždí, když jsem si všimla, že v receptu je místo droždí kvásek. Má touha ochutnat ho nabrala na obrátkách a začala jsem zjišťovat, co je vlastně ten kvásek zač. Pche - jen mouka, smíchaná s vodou, to zvládne každý hňup.

Tak začal můj první kvasící pokus. Mouka, voda, smíchat a dát do tepla. Nahříval se na radiátoru, ale patrně byl příliš rozmazlený a chvíli mu byla zima a chvíli teplo - podle toho, jak zrovna sepnul termostat. Nedělala jsem nic jiného, než pořád chodila kontrolovat, jestli kvásek roste, jestli voní po citronu a náhodou nezačíná zapáchat po acetonu (dlouho jsem přemýšlela, jak takový aceton smrdí…až do chvíle, kdy jsem vytáhla jeden zapomenutý, několik let nepoužívaný, lak na nehty). Pravidelně jsem ho krmila, ale když ani po pěti dnech nepoporostl ani o píď, došla jsem si koupit mouku novou, čerstvou a pro jistotu celozrnnou (protože je to prý záruka jistoty). A když už jsem v tom byla, vzala jsem ji rovnou v bio kvalitě. Umolousala jsem kvásek nový a vymyslela mu teplotně přijatelnější místo - koupelnu. Protože je místnost malá a je tam velký žebříkový radiátor, teplota ani v noci tam neklesne pod 23 stupňů. První den nic, druhý den přikrmení a zase nic. Třetí den už jsem na jeho pozorování neměla náladu ani v nejmenším. Celou naši rodinu totiž dostihla velká břišní bouře jménem akutní gastroentritida (tohle vznešené jméno není nic jiného, než střevní chřipka a my všichni svorně zvraceli jak Amina). Dopadlo to nevalně - já i Lucinka jsme v noci musely odjet do nemocnice a skončily jsme na kapačkách, a zatímco Lucinka byla propuštěna hned ráno, já si v nemocnici pobyla ještě další dva dny. Mé kroky po návratu domů vedly hned do koupelny. Stalo se to, co se stát muselo - z mého kvásku se za těch pár dní pobytu v teple stala menší botanická zahrada. Přišel tedy pokus číslo tři. Jediná změna, ke které došlo, bylo přikrytí - tentokrát jsem přes sklenici nepoložila utěrku, ale papírový ubrousek a zagumičkovala jsem ho kolem hrdla. Opět následoval maraton pozorování. Druhý den odpoledne jsem se konečně dočkala - nárůst nebyl nikterak dramatický, ale byl. Okamžitě jsem se povznesla nad všechno ostatní, i nad nedávno umyté francouzské dveře, které Lucka během odpoledne opatlala hlínou k nepoznání. Pravda, zatímco všem ostatním, jak jsem se dočetla, kvásek začal pracovat a nabývat na své velikosti klidně i dvě hodiny od „nakrmení“, ten můj na sebe nechává čekat, jako by byl přinejmenším americká celebrita. Patrně s vědomím, že ráno vstávám se zvědavostí, jestli něco udělal a celý den chodím minimálně 2x do hodiny kontrolovat, jestli už aspoň o milimetr přelezl rysku, prostě nedělá absolutně nic a veškerou svou činnost oddaluje až do odpoledních hodin. Ano, troufám si tvrdit, že můj kvásek bude vytoužený a vymazlený. Pokud během uplynulých pár dní nezačne chřadnout a nebude nutné provést jeho euthanasii v záchodě, už teď vím, že tyhle peripetie prostě znovu podstupovat odmítám a mám v plánu schovat do mrazáku jeho malý klon pro strýčka Náhodu.

A malé zamyšlení na závěr - koho by napadlo, že z tak obyčejné věci, jako je zkvašení vody s moukou, jde napsat elaborát o velikosti á čtyři? Jak vidno, kombinace kvásku a tří a půl let na mateřské mi slušně leze na mozek, protože upřímně - je normální psát článek zrovna o tomhle?