O zlaté rybce

Název možná napovídá tomu, že se začínám připravovat na mateřství a pomalu, leč jistě se učím pohádky, ale opak je pravdou. Žádná příprava na miminko, dokonce ani žádný nový koníček ve formě rybářství. Překvapivě bude řeč o Sáře…

Protože by bylo trávení letních víkendů v Praze naprosté bastardství, zpravidla odjíždíme na chatičku na Křivoklátsko. Obě psí holky jsou nadšené, vědí, že víkend na chatě je spojený se spoustou výletů, s házením balónků a frisbee a s koupáním v Berounce. Když se pak s končícím létem ochladí, omezuje se koupání v řece a o to víc přibývá házení aportků, takže po víkendu následuje zpravidla celý prospaný psí den a rekonvalescence. Víkendový režim je už nějaký ten pátek ustálený - ranní probuzení babičky Sárou, vyhození Sáry ven, probuzení páníčků, snídaně, vycházka, oběd, vycházka, večeře, vycházka. Jak ideální. Sem tam je ranní vyhnání Sáry ven spojeno (k její škodolibé radosti) s mírným zpestřením - prohnáním kolemchodících rybářů :)

Bohužel ale i po rybářích zůstane sem tam někde nějaká ta relikvie, a o tom jsme se měli přesvědčit i my. Jednu sobotu babička vypustila ven Sáru jako obvykle a doma si dělala své jako jindy. Sára si běhala venku, hlídala, čenichala…a bohužel i našla… Dáreček od rybáře, pravděpodobně s vůní nějaké té rybky. No a nebyla by to Sára, aby to nezkusila ochutnat.

A zatímco jsme my spali, babička šla pustit Sáru dovnitř, aby se zase trochu ohřála. Nás probudilo až následné „Lukáši, honem pojď dolů!“. Ano, na břehu zanechaným dárečkem nebylo nic jiného než dvojháček a nenažránka nenapadlo nic jiného než testovat, zdali to náhodou není jedlé. Patrně nebylo…háček udělal svou práci a zasekl se do psího pysku, ze kterého visel jen kus zbylého vlasce. Pravda, ač jsme se později nad příhodou a při vzpomínce na chycenou Sáru dobře bavili, v danou chvíli nám do smíchu nebylo. Sára byla při odstraňování svého nálezu statečná, ač jsme ji drželi 3 a jeden vyndával háček, ležela téměř nehybně. Až když došlo na konec háčku, byl to menší boj, ale nakonec jsme přeci jen trofej vyndali.

Nezbývalo, než děkovat Bohu za to, že se Sáře do pysku zasekl jen jeden háček a druhý si tuto jedinečnou příležitost nechal ujít… Ale háček, hvězda celého víkendu, našel v chatičce své místo a jako trofej je umístěný na poličce u dveří :)