Vepřador

Nevím proč, ale víkendové pobyty na chatě Sáře evidentně svědčí a snad není jediný víkend, kdy by se tu něco nestalo. Šipka na konci října do už poměrně dost ledové Berounky, pravidelné lovení na břehu sedících rybářů, pády do všemožných děr při chytání frisbee… Takřka pokaždé se něco děje.

Ač jsem toho poslední dobou nestíhala moc upéct (popravdě řečeno jsem nestíhala ani moc vařit…), jeden čtvrtek jsem se vrhla na koupená jablka a upekla štrůdl. Překvapivě se do něj hned nepodíval páníček, dokonce se mu jeho pozornost vyhnula i celý pátek, takže jsme vše odváželi v neporušeném stavu na chatu. Štrůdl, pečlivě schovaný před lačnými pohledy obou psích slečen pod sedačku řidiče, přežil cestu bez úhony.

V sobotu dopoledne se páníček vydal se psy k autu, aby ho uvedl do stavu, odpovídajícímu průměrnému člověku, neb v poslední době bylo poměrně deštivo a blátivo :)   Vzali s sebou frisbee, aby se holky trochu proběhly, zrovna ráno jsme se usnesli, že se nám Sára nějak zakulatila (velmi slušný výraz pro válec na čtyřech nožkách). Zhruba po hodině se vrátil s tím, že Sára asi sežrala štrůdl. Ale jak se k němu dostala? Babička ho přeci pečlivě uklidila tak, aby se k němu psice nedostaly. Ráno byl sice na stole, ale celou dobu byl někdo v chatě, takže nebylo možné, aby to ukradla ze stolu. Nepochopitelná záhada. Ještě nepochopitelnější byla informace, že nejen, že Sára vyzvracela štrůdl, ale vyzvracela dokonce i hrozinky, které v něm skutečně nebyly :)   Děs, lidi sežerou štrůdl, na to si dají dva tři panáky a pak zvrací, kde to jde. A chudák nebohá Sára se díky tomu málem stala terčem našeho útoku za zcela drzou a promyšlenou krádež.

Odpoledne jsme ji při venčení zase zkoumali, stal se z ní zcela pravidelný válec, ze kterého čouhaly čtyři párátka. Z dobrmana vepřadorem. Nevadí, holt to bude muset vyběhat a frisbeečko nám k tomu jistojistě pomůže. Po hodině běhání měla tlusťoška jazyk na vestě. Cestou zpátky jsme se ještě zastavili u sousedů, jen naše psí holky jsme poslali k chatě. Hmmm, Berounsko se pravděpodobně stalo dalším z míst, podobných Bermudskému trojúhelníku… Sousedka večer předtím upekla štrůdl a dala ho vychladit na zápraží. Když se pak o půlnoci vzbudila, šla ven se psem a do čtyř hodin si na zápraží četla. Zhruba v okamžiku, kdy se za ní zavíraly dveře od chaty a ona odcházela konečně do postele, se probudila naše Sára a dotírala na babičku tak dlouho, dokud ji nevypustila ven :)

Ano, tady je začátek a konec našeho vyprávění. Černá zlodějka se nepozorovaně vkradla na sousedovic zápraží, strhla ze štrůdlu utěrku a v tichosti se pustila do obou štanglí. Jako stopy za sebou už nechala jen otisky tlapek na ubruse okolo celého plechu :)   Soused vzal všechno s ledovým klidem a uzavřel případ se slovy „Ještě, že to sežrala Sára, jinak bych to sežral já a byl bych akorát tlustej“ :)