Tak kolik těch psů máte??

Není to tak dlouho, co jsem se bavila s kamarádkou. Zrovna si stěžovala na svou psí puberťačku, která se v době, kdy jsou s partnerem oba v práci a tvrdě dřou na psí granule, dokonale mstí ničením vybavení bytu, a když na to přijde, zanechá za sebou v jejich posteli dáreček ve formě psího exkrementu. Snažila jsem se ji uklidnit - ač naši psi neničí nic v bytě, jsou dny, kdy na dvorku najdeme pěknou spoušť… „Každej pes má něco, nám třeba Baruna věčně hrabe na dvoře, hlína je pak i na dveřích do domu nemluvě o tom, jak je pak celá od bláta. A nechtěj vědět, co vždycky najdeme při čištění v boudě, zlodějka jedna…“.

V tu chvíli nastalo na chvíli ticho…Baruna?…že by mi něco uniklo?…oni se snad zbláznili!…třetí pes?…že by si pořídila toho plesniváka? Kamarádka dobře ví o tom, že bych si ráda pořídila ještě jednoho blue-merle psa, že bych s ním ráda pracovala (přece jen jsem zvyklá na ovladatelné a snadno zvednutelné malé ovčáky a dobrmanka je prostě jiná kategorie) a jezdila na výstavy, neb sheltie i dobrmanka, ač jsou v pohybu elegantní a pěkně osvalené, mají jisté odchylky od standardu, takže nevystavujeme. Ne, přírůstek sice v srpnu čekáme, ale rozhodně nebude čtyřnohý (resp. neměl by být) a pevně doufám, že bude standardně zbarvený, nikoliv blue-merle ;)   To jen naše psí holky mají nesčetně jmen, nejen to papírové a jedno neoficiální.

Když jsem si před lety přivezla dvouměsíční Nelču, rozhodla jsem se jí nechat pro začátek jméno dle rodokmene, tedy Bjů. Hned druhý den jsem ale zjistila, že synovci dělá jméno Beauty menší problémy…Jůty, Jůtynko. Dobrá tedy, začala jsem přemýšlet nad novým jménem a z mého usilovného snažení vykrystalizovalo jméno Nela - krátké, ohebné a se spoustou možných zdrobnělin. Když pak znovu přijela sestra s Honzíkem a ten na psa volal Mejí, rezignovala jsem. Až postupem času začala přibývat nová jména, vyplývající z různých činností - čůzo tricolorní, potvoro chlupatá a spousta dalších. Snad jen jedno se uchovalo až do dneška. Nelča totiž s oblibou vyhrabávala odpadkový koš, hledala v něm něco na zub a za sebou nechávala binec po celé kuchyni, šmejd jeden. Od té doby slyší na Šmejdu, Šmejdinu a Šmejdici.

To Sára měla výhodu - oba synovci už mluví obstojně (občas možná víc obstojně, než bych čekala, některé výrazy toho staršího, desetiletého, někdy zarazí i mně), takže nehrozilo přejmenování z důvodu špatné výslovnosti. Jenže když něco provedla, jméno Sára se do negativního oslovení měnilo špatně, snad jedině na Sárucho. Odtud bylo jen kousek k Barbucho a když jsme zjistili, že kombinace písmen B a R není zas tak špatná, udělali jsme prostě ze Sáry Báru, Barunku, Barušku, ale občas taky Barunu a Barušáka. Protože ale nejsme troškaři, jmen má i Sára povícero, opět plynou zpravidla z oblíbených činností. Doteď používáme (zejména pak Monika, má sestra) láskyplné oslovení „blbkojednaskákavá“ - asi netřeba vysvětlovat proč ;)

Když to tedy na závěr shrnu, psy máme stále jen dva (ač je třetí mým tajným snem) a to očekávané srpňátko, to bude po čtyřech lézt jen na dobu dočasnou :)