sporty

dogfrisbee

Vzhledem k tomu, že jsme se snažili najít něco, co by naši Sáru zajímalo víc než kolempobíhající psi, od kterých bylo odvolání prakticky nemožné, zkusili jsme leccos - pamlsky, balónky, pískací hračky… Když jsme jednoho letního dne vyrazili ven a vzali s sebou staré, kdesi z harampádí vytažené frisbee, Sára ožila. Ostatně i malé chlupatici zablikala očka, ale přinášení disku ji dvakrát moc nebralo. Přece jen s její velikostí se není čemu divit - diskem se tloukla při běhu přes kolena :) To Sára tenhle problém neměla, zato byl její skus na disku vidět po pár aportech. Tuhle verzi disku jsme zavrhli - pro psí tlamu poměrně nebezpečná a panička s tím házet neuměla.

Přesto jsem kvůli Sáře zkoušela sehnat kvalitní disk přímo pro psy a podařilo se - koupila jsem dva lehké závodní, jeden odolný a jen tak na test jeden malý - pro Nelču. Kupodivu se chytly všechny, Sáru venku nezajímá nic jiného než disk, který hypnotizuje líp než borderka ovce. Oproti tomu Nela běhá okolo mne, štěká, kníká, kňučí a vyje radostí a zoufale čeká, kdy jí disk hodím. Zvuky, které vyluzuje, se až nápadně podobají těm, které vydávají týraní psi. Proto prosím, až nás někde uvidíte a hlavně uslyšíte - Nela opravdu není týraný pes, jen zoufalý frisbeečkový nedočkavec.

dogtrekking

Díky tomu, že dobrmaní slečna je tak trochu šílená a vyžaduje dostatek pohybu, když čas (takže zejména o víkendu) a počasí dovolí, vyrážíme na několikahodinové výlety mimo Prahu. Drtivou většinou se jedná o výlety v okolí Křivoklátu, kde trávíme většinu víkendů.

Přesto už mě pár let láká vyzkoušet klasický dogtrekking. Bohužel mé plány jsou stále haceny - nejdřív byla Sára ještě napůl mimino, takže jsme ji nechtěli zbytečně zatěžovat, pak přišlo mé těhotenství a následný porod, takže ve finále jsem vlastně tak trochu brzdou díky našemu malému dvounožci já (respektive naše Mrňavka). Ač jsem měla v plánu ještě před porodem v době těhotenství zvládnout alespoň jeden mid, nepodařilo se. Teď už nezbývá počkat, až náš malý kynolog začne běhat a jednou vyrazíme na nějaký ten mid všichni tři společně. Předpokládám, že šílená Sára bude táhnout s chutí a radostí sobě vlastní a mazánek Nelinka? Ta to tedy odšlape, když jinak nedáme, ale gauč je gauč :)

dock diving

Protože je Sára evidentně tak trochu nakřížená s lachtanem, vodu miluje. Miluje pobyt na chatě, která je hned u Berounky, v Praze zbožňuje výlety k Vltavě. A protože je praštěná, oblíbila si hlavně to, jak voda cáká, takže pokud je na břehu, ve vodě skáče a snaží se sebou do vody co nejvíc plácnout, aby pokud možno co nejvíc stříkala všude kolem a pokud je u vody vyvýšené místo, miluje skoky do vody. Pro hozený aport je schopná potopit celou hlavu pod vodu, aby ho vytáhla.

Do Berounky s oblibou skáče ze schůdků na břehu a skal podél ní, v Praze s ní chodíme na nábřeží, kde skáče do vody z náplavky. Tím se z ní stává v mžiku nejfotografovanější objekt, turisti, lačnící po fotkách pražských památek stáčí své objektivy na čtyřnohého magora, skákajícího do Vltavy jen proto, aby honem doplaval ke schůdkům, vylezl zpátky nahoru a s rozběhem skočil zpátky do vody.

Ráda bych řekla, že aspoň Nelinka je normální, když už je Sára takový blázen, ale bohužel… Ta sice do vody neskáče ani se v ní necachtá a nerozstřikuje ji všude kolem sebe, ovšem po celou dobu Sářina vodního řádění běhá na břehu a ustavičně a vytrvale štěká svým sopránem „sakra vylez, nebo se utopíš“.

dogdancing

Další ze psích sportů, kterým se věnujeme pro zábavu a zkrácení dlouhé chvíle. Nemáme žádné závodní ambice ani touhy zúčastnit se nějaké akce, jen se dogdancingem baví páníčkové (respektive panička) a hlavně psice. Z toho ovšem vyplývá, že vše děláme jen pro naši radost a zábavu, nikterak netrénujeme, takže naše psí holky umí jen pár triků. Z vlastní zkušenosti musím ovšem podotknout, že slalom s dobrmankou je podstatně jiná kategorie než slalom se šeltií :)   Nu což - vždycky jsem si říkala, že bych se ještě někdy ráda svezla na koni…

poslušnost

Záměrně neříkám sportovní kynologie, obedience a nebudu (a hlavně nemůžu) se ohánět IPem, Národním řádem ani ničím jiným. Až na pár výjimek z dob Sářina raného mládí nenavštěvujeme žádné kynologické cvičiště. Psy si cvičíme sami a v klidu domova. Ač nemají složeny žádné zkoušky, rozhodně mají obě přinejmenším základy poslušnosti, nechají se bez problému odvolat a není problém jít s nimi kdekoli bez vodítka.

bikejöring

Neunavitelný pes, to je věc… Sára nás naučila vyzkoušet lecjakou sportovní disciplínu, jako ideální vyžití pro ni jsme objevili bikejöring. Tahání miluje, a když ho spojíme s řádným vycachtáním ve vodě, těžko bychom hledali spokojenějšího psa. Vzhledem k tomu, že je páníček tak trochu kaskadér, jezdí Sára jen v postroji, za který ji jednou rukou páníček drží a druhou rukou koriguje řidítka. Panička tento způsob zkusila jen jednou na pár vteřin a dostatečně to stačilo. V tuto chvíli běhá Sára s páníkem a paničce dělá parťáka Nelinka - samozřejmě ve svém pohodlném košíku. Dnes a denně si říkám, že jsem někde něco udělala špatně…někteří si to fakt umí zařídit…

skijöring

Ano, nejen dobrmanka, ale i páníček… šílení jsou oba dva. Zima, hory, výlety a běžky… Proč tedy nezkusit zapřáhnout energií nabitého psa a lehce ulevit vlastním starým a unaveným nožkám? U páníčka to klaplo - Sára připevněná na postroji, páníček s vodítkem v ruce a jak jim to jelo. No, a protože je i panička lenivá, chtěla to zkusit taktéž, ale protože sníh byl zmrzlý a po běžkařské stopě ani zmínka - asi netřeba dodávat, jak to dopadlo. Předpokládám, že dostačující bude informace, že poté, co se panička potřetí vyválela ve sněhu, ochotně vodítko předala páníčkovi a šlapala dál zase po svých.

agility

Jak je všeobecně známo, sheltie vynikají v psích sportech, zejména ve sportu, označovaném jako „agility“. I já jsem si Nelču pořizovala především na agility. Vzhledem k mé časové vytíženosti ale z plánů záhy sešlo - Nele jsem věnovala dostatek pohybu (aportování, jízda na in-linech, běh), ale na agility jsme se dostaly pouze okrajově jako rekreaci a zábavu.

O pár let později jsem začala běhat s naší dobrmankou Sárou, úplné začátky byly rozpačité, ale časem Sára ukázala svůj temperament a velmi kladný vztah k tunelům. Bohužel se nám nepodařilo překonat její bojkotování skoček a od agi jsme přešli k rekreačnímu dogfrisbee.

in-line

Když byla Nelinka mladší, čas od času jsem nazula kolečkové brusle a jely jsme se projet (respektive jak kdo - někteří projet, jiní proběhnout). Časem mě ale bruslení v tempu, kterému by dostačovaly šeltií nožky, přestalo bavit a začala jsem jezdit sama. Ráda bych časem zkusila vzít na brusle krátkosrstou divoženku, obávám se, že to bude naopak tempo, kterému nebudou dostačovat nožky moje. To si ovšem s vodítkem nerisknu, takže tahle akce, která bude jistojistě velkou zábavou pro přihlížející, bude realizovatelná, až se konečně odhodláme ke koupi kvalitního postroje a bederního pásu (a chráničů loktů, kolen, zápěstí…).

pasení

Pevné rozhodnutí složit se šeltií zkoušku vloh zavedlo mé kroky jednoho krásného zářijového dne do vesničky Louka u Vysokého Mýta, kde se konaly zkoušky vloh ovčáckého psa (ZVOP) a soutěže v pasení ovcí. Společnost mi dělala Ewa Kalendová a její Barbie Girl Smaal Kim.

Jen připomenu krátce něco málo z historie plemene. Ač je to k neuvěření, tento drobný psík po staletí pásl a hlídal stáda ovcí na Shetlandských ostrovech, ležících mezi Severním mořem a Atlantským oceánem. Zdejší extrémní klimatické podmínky a nedostatek potravy utvářely specifickou faunu i floru. Okolní svět objevil sheltie až počátkem tohoto století, poté, co byla roku 1906 vystavena na proslulé Cruftově výstavě v Anglii.

Když jsme dorazily na místo a vystoupily z auta, přivítaly nás čtyři border collie. Po prezentaci psů následovalo seznámení s průběhem zkoušek vloh a soutěží. Jak jsme se mimo jiné dozvěděli, práce každého plemene je při pasení jiná - ovčácká plemena psů zvířata shání dohromady a pak je přihánějí ke člověku, pracují v těsné spolupráci s člověkem. Tito psi stádo nehlídají ani nebrání. Pastevecká plemena mají za úkol stádo hlídat. Honácká plemena psů ženou stáda i několik desítek kilometrů a hlídají, aby se některý kus neoddělil. Zajímavá byla také informace, že tyto pudy se po čtyřech generacích vytrácí.

Po úvodu a představení sponzorů následovaly vlastní zkoušky. Šla jsem tedy s Jessem k ohrádce, zvané košár, ve které jsou ovce. Jess začal okamžitě zcela instinktivně ohradu obíhat a štěkat. Chvíli jsem spolu s rozhodčím stála na místě a jen jsme pozorovali reakce a chování psa. Poté zkusil rozhodčí balancování, tzn. pes by měl zaujmout postavení naproti ovčákovi, ovce musí být neustále mezi nimi. Stádo pak pes obíhá v půlkruzích a drží ho pohromadě. Při nácviku balancování jde ovčák naproti psovi a upaženou rukou se mu snaží „zatarasit“ cestu. V okamžiku, kdy běžící pes narazí na překážku v podobě člověka, obrátí se a běží na opačnou stranu. Po zhruba pěti minutách jsem spolu s Jessem šla k ovcím do ohrady. Mým úkolem bylo opět zůstat stát na místě a neovlivňovat jakkoli psa. On sám se k ovcím přiblížil a začal na ně štěkat. Snažil se je evidentně upozornit na svou přítomnost a neumožňoval jim volný pohyb uvnitř košáru. Samozřejmostí byla poslušnost, psa musí být možné odvolat a na povel musí zalehnout. Po chvíli nám rozhodčí oznámil, že Jess zkoušky vloh složil.

A co se vlastně posuzovalo? Kromě zájmu o práci a poslušnosti se sledoval také styl práce, pohyb psa, jeho soustředění a chování k ovcím. Pes nesmí bezdůvodně zvířata napadat, být agresivní, ale zároveň by neměl jevit známky strachu. K pasení se hodí především psi sebevědomí a samostatní, kteří jsou schopni s člověkem spolupracovat a poslechnout jeho povely. Například má fenka Nela hlídala místo ovcí mne.

Nutno dodat, že celý den probíhal v klidné a přátelské atmosféře, rozhodčí se snažil nám začátečníkům co nejvíc pomoci a v klidu nám vše vysvětlil. Já osobně jsem odjížděla ze zkoušek s příjemnými pocity a plná dojmů.

V tuto chvíli mohu říct, že v České republice je první sheltie, která má složeny zkoušky vloh ovčáckého psa a pevně doufám, že se najdou další nadšenci, kteří prolomí spolu s námi bariéru všeobecného mínění, že i sheltie mohou být zařazeny mezi pracovní linie, ne jen show linie a psy vhodné na agility a jiné psí sporty.

Pozn.: Zkouška se konala 14. 09. 2003 a od té doby složilo ZVOP již několik šeltií. Tento článek byl vytištěn ve zpravodaji Českého klubu chovatelů šeltií a pro www.little-star.strefa.pl ho do polštiny přeložila Ewa Kalendová.

 

Když to všechno shrnu, se psy trávíme čas různými způsoby tak, aby to pro nás i pro ně bylo zábavné a zpestřující. Ničemu se ovšem nevěnujeme na vyšší, nedejbože závodní úrovni - což ale neochuzuje ani náš ani jejich život…