Naše příběhy

Mámě…

V skrytu duše doufám, že byla pyšná na to, jaký člověk se ze mě stal, že byla ráda za mou pomoc v době, kdy ji potřebovali, a že jsem jí dělala radost, protože o to jsem se opravdu snažila.
celý text >>>

Dopis Lucince

Když tě něco rozpláče, utíkáš do mé náruče a já jsem šťastná, že jsem to právě já, kdo je tím vyvoleným pofoukat tvé bolístky.
celý text >>>

Kvásek s hvězdnými manýry

Hned zkraje bych ráda podotkla, že se na mateřské opravdu nenudím. Přesto se ale za uplynulé tři roky změnila spousta věcí. Můj přerod na domavařku a domapečku byl pozvolný a začal naprosto nenásilně…
celý text >>>

A zase ty uši

Všechno vypadalo nadějně - barva, srst, pohyb, kostra, hluboký hrudník, mandlové oko. Jen ty uši! Po pár měsících byl další větroplach v bytě.
celý text >>>

Premiérový porod

Absolvovala jsem s Nelčou ultrazvuk, pro určení přibližného počtu štěňat - to abych věděla, jakou spoušť mám v následujících týdnech ve svém tehdejším skromném padesátimetrovém 1+1 očekávat. Tehdy jsem se nechala uchlácholit tím, že budou „jen“ dvě…kde by mě bylo napadlo, že dva kousky zvládnou napáchat tolik bordelu!
celý text >>>

Vítání

V okamžiku, kdy jsem si říkala, jestli je možné, že by to byli takoví prevíti a snažili se vyškolit opožděné rodiče tím, že je nevpustí dovnitř, zeptal se mě Kuba, jestli jsme si náhodou nespletli datum. Tsss, jsem snad naprosto blbá?
celý text >>>

Simulant

Z tlapky se okamžitě začala valit krev, panička (standardně) zpanikařila a poté, co se zrzavý ubožák k bytu belhal po třech s pohledem raněné srny, bylo jasno - okamžitě jsem volala známé, která občasně vypomáhala na veterině, co mám dělat.
celý text >>>

A další přírůstek…

Občas se zamýšlím nad tím, jak to u nás bude zhruba za necelý půlrok vypadat - naše malá, dobrá Nelinka zešediví víc, než zešedivěla ze Sáry, zaleze do nejzazšího kouta v bytě, odkud bude potají vykukovat, zda je „TO“ tu stále a bude na nás vrhat prosebné pohledy, ať už „TO“ konečně vrátíme, odkud jsme to vzali.
celý text >>>

Tak kolik těch psů máte??

Dobrá tedy, začala jsem přemýšlet nad novým jménem a z mého usilovného snažení vykrystalizovalo jméno Nela - krátké, ohebné a se spoustou možných zdrobnělin. Když pak znovu přijela sestra s Honzíkem a ten na psa volal „Mejí“, rezignovala jsem.
celý text >>>

Vzpomínka na malého psa s velkým srdcem

Většina povídek a příběhů, které sem píšu, jsou veselé historky z našeho soužití se psy, zpravidla okořeněné dávkou nadsázky a ironie. Občas se v nich objeví zamyšlení. Tenhle příběh je úplně jiný, přesto sem patří víc než všechny ostatní…
celý text >>>

Hra na schovávanou

Vzpamatovala jsem se po pár vteřinách - do levého oka se mi draly slzy, kolem hlavy lítalo deset permoníků a nebyla jsem schopná pochopit, co se stalo a o co jsem se na tom gauči praštila. Podívala jsem se na Robina - vypadal vyděšeně, ale neplakal. Ba co hůř - ani slzička!
celý text >>>

Vepřador

Děs, lidi sežerou štrůdl, na to si dají dva tři panáky a pak zvrací, kde to jde. A chudák nebohá Sára se díky tomu málem stala terčem našeho útoku za zcela drzou a promyšlenou krádež.
celý text >>>

Hovnošlapka

Celou dobu jim házel frisbee, a když už se pomalu vraceli zpátky domů, všimnul si Nelči, stojící u keřů s packou zdviženou. „A sakra, to nás panička zabije…“. V domnění, že Nelča při běhu špatně došlápla a něco si udělala s přední tlapkou, se k ní rozeběhl.
celý text >>>

O zlaté rybce

Sára si běhala venku, hlídala, čenichala…a bohužel i našla… Dáreček od rybáře, pravděpodobně s vůní nějaké té rybky. No a nebyla by to Sára, aby to nezkusila ochutnat.
celý text >>>

Kynolog? Pejskař? Blázen?

Krásný, velký pes - láska na první pohled. O pár let později jsem se snažila propašovat domů nalezeného československého vlčáka. Byl to tak roční pes, nádherný, neuvěřitelně milý a poslušný…zkráceno na dvě slova - Pan Pes.
celý text >>>

Pejskaři vs. nepejskaři

Byla jsem v šoku z takovéhle reakce (přece jen jsem čekala informaci ohledně parkování), ale byla jsem ještě v klidu a ve vší slušnosti vytáhla plnou kapsu hovnopytlíků a stále ještě slušně, leč důrazně, jsem paní informovala, že to, co právě držím v ruce, jsou „sáčky na psí exkrementy a že je s sebou rozhodně nemám proto, že bych si chtěla cestou udělat svačinu“.
celý text >>>

Ach ti „igeliťáci“

„Takže začátečníci!“ zajásal výcvikář nad konečně srozumitelnou odpovědí. Byla jsem odhalena, jsem naprostý amatér a začátečník - budiž mi to polehčující okolností. Výcvikář netušil, jak dalece má pravdu a netrvalo dlouho, aby to zjistil.
celý text >>>

Pes kaskadér a pán mrzák

To byla ale chyba, za kterou jsem měla pykat. Když byla Sára v polovině kladiny, uvědomila si, že nemá disk v dohledu a přímou cestou (rozuměj letecky) to vzala dolů. Pro měkčí dopad si vybrala mě místo trávníku a jako mezipřistání posloužilo moje levé rameno.
celý text >>>

Ty začátky…

„Asi tam budeš muset vlézt.“, zněl spásný nápad. Všude bláto a mokro, já byla v čistě vypraném oblečení, ale co bych pro budoucí kariéru agiliťáka neudělala… zalezla jsem do tunelu tak, že mi ven koukal jen zadek.
celý text >>>

Bramboráková etuda

Ranní budíček pro mě byl (jako ostatně vždy) utrpením. Ještě v polospánku jsem vstala a šla za obvyklou ranní hygienou. Zarazilo mě, že mě Nela zuřivě nevítá jako každé ráno, ale stojí opodál se sklopenýma ušima a nepatrně se vrtícím ocmáskem…
celý text >>>